Čtvrtek 28. května 2020, svátek má Vilém
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 28. května 2020 Vilém

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| deprese a vztah| zamilovanost| problematické vztahy s rodiči| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| alkohol u jednoho z partnerů| otázky početí, těhotenství| psychické poruchy| vztahy na pracovišti| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| nenaplněná láska| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| ženské přátelství| přetažený vztah| sourozenecké vztahy| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| osudová láska| alkohol v rámci širší rodiny| kamarádi partnera...| problém navázat vztah| manželovy kamarádky| problematické manželství rodičů| ekonomicky silnější žena| neimponující muž| sny| seznamování| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

stres
...Užírá mě pocit, že se mu nestýská, že mu nechybím. Možná ano, ale neříká to a nevypadá to tak. Postrádám nějaký důkaz lásky (protože to každodenní psaní už tak nějak nejsem schopná vnímat jako "něco navíc"). Už jsme se třikrát pohádali za poslední měsíc, není ale sachopný pochopit, co mi vadí a akorát je mezi námi pak dusno. Nevím, co dělat. Pořád koukám na videa o "vztazích na dálku" a snažím se z toho vzít nějakou radu i pro naši situaci. Mám strach, že zjistí, že je mu vlastně beze mě dobře, má hodně volna a času hrát s kamarády. A já jsem přece "ta, co do něj co chvíli ryje, že mi neukazuje dost lásky". Ale nevím, proto se obracím na Vás. Omlouvám se, že jt o tak dlouhé, rozdělila jsem to na 3 části. Předem mockrát děkuji za odpověď! - otázka upravena poradcem
Lenka (20 let) - část 3
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Nebuďte nejistá, jeho láska k vám určitě vevnitř je, jen je teď vše semleté absencí možnosti více společných aktivit. Vy na něj netlačte, tím tomu nepomůžete, jeho projevy lásky, sdělení, že se mu stýská, to musí přijít spontánně od něj. Takto je tlačen do kouta vede to k nechuti toto dělat. Vy spíš buďte již navrhovatelem možných změn ve společných aktivitách :-)A nebojte, s přechodem do normálního života se vše láskyplného vrátí i u vás dvou :-)
stres
....Jeho komunikace skrze zprávy je poměrně taková stereotypní, vždy přesně vím, jak mě ráno a večer podzraví a na co všechno se během dne zeptá. Ale nikdy mi to moc nevadilo, když jsme se vídali co chvíli osobně a zase tam byl ten kontakt, intimita, mazlení apod. Ale teď je karanténa. Rozhodl, že pro nás bude nejlepší to přečkat aniž bychom se teď vídali, pro bezpečí ná obou i okolí. Ale už je to měsíc a měli už tři hádky. Vždy z mé strany, přiznávám. Trápím se totiž, jeho komunikace zůstala stále stejně stereotypní, mám potřebu obdržet od něj denně nějaký důkaz lásky, něco víc. Jenomže on celé dny hraje s kamarády na počítači...
Lenka (20 let) - část 2
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Semlela vás tahle velmi náročná doba. On udržuje pravidelný kontakt s vámi každý den několikrát, má vás rád, ale opravdu vám scházejí vaše intimní chvíle. Vlastně teď tsk trochu není o čem psát, každý den je jako druhý, okleštěný o předchozí radosti. Nevím, jestli jste vztah na dálku, ale už byste se přeci mohli začít stýkat, sportovat spolu, chodit na výlety. Když jste v přírodě, tam se nemusíte ničeho bát. Navrhněte změnu vy :-)
stres
Dobrý den, paní doktorko, vím, že v tomto náročném období jste nejspíš zahlcována podobnými dotazy. O to více Vám přede mockrát děkuji za jakoukoliv odpověď a odezvu. Se svým partnerem jsme se poznali před dvěma lety, teď v únoru jsme měli druhé výročí. Každý z ná studuje jiné gymnázium, přesto jsme se pravidelně vídali během týdně (alespoň 3x)...
Lenka (20 let) - část 1
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Lenko, přecházím  nejprve na pokračování ve vašem dotazu.
stres
Dobrý den. Nevím si rady s bývalým manželem. Jsme rozvedeni 3 roky, odstěhoval se, jsme úředně vypořádáni. Děti bydlí se mnou /17 a 25 let/. Naše porozvodová komunikace je prakticky nulová.Je to z mé strany, protože jeho sms bývaly velmi časté, sprosté a nevhodné, podáno tr.ozn.na policii pro oběžování, tam vyhodnoceno jen jako přestupek.Takže nic.On si z toho nic nedělá. Vše pokračuje, pořád něco požaduje,k něčemu mě vyzývá,byl za mnou i v zaměstnání, já už jsem na něj alergická.Nepracuje,momentálně v psych.léčebně, brzy bude propuštěn.S dětmi přitom komunikuje sám.Už jsem opravdu unavená,vystresovaná.Telef.číslo jsem si zablokovala.Sehnal si mail.Na policii už jít nechci,nevěřím,že by to dopadlo jinak.Jednání bylo podivné,vše zlehčovali.Nevím, co s tím? Už chci žít v klidu a neřešit jeho problémy.Děkuji za radu.
Majda
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Majdo. Manžel je hospitalizován v psychiatrické léčebně, nevím, s jakou diagnózou, ale asi trpí a upíná se k vám. Já ale jako psycholog nevím, jak mu můžete zabránit v tom, aby vás nadále kontaktoval. Pokud s ním děti vycházejí dobře, tak fajn. Ale on nezvládá rozvod s vámi, byť se vám podařil takový husarský kousek, že jste to úspěšně dotáhli k rozvodu i majetkoprávnímu vypořádání. Jeho bolest z rozvodu nezměníte, jeho osobnost nezměníte, musíte změnit něco sama v sobě. Dejte se do bubliny, nějakého akvárka, aby to na vás nedopadalo tolik, jako doposud. Je to muž, s nímž jste byla dlouho, máte dvě děti, které byly bezpochyby plánované. Pak se to asi někde zvrtlo, manžel se změnil a potřebovala jste z toho vztahu odejít. Zkuste v sobě uchovat hezké vzpomínky na minulost a dejte mu vevnitř sebe čas na to, aby se s tím vším vyrovnal. Na cokoliv od něj přeci vůbec nemusíte reagovat. Můžete samozřejmě na policii řešit stalking.
stres
V případě, že nejedete k moři, není to dovolená. Všem přijde přímo trapné, že si s vedoucí vyměňujeme vzkazy, jak malé. Pokud jí chci něco sdělit, raději jí zatelefonuji. Přijde mi to slušnější, ale kolegyně mi radí, abych jí prý psala na messenger. Tak jsem řekla, že to v žádném případě a že, jestli si ji i třeba nemám přidat do přátel na facebooku, aby viděla, co, kde a s kým dělám ve volném čase. Snad mám také nějaké soukromí, ne?
Ali 3.část
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Ali, buď budete muset změnit místo, nebo se obrňte trpělivostí a hlavně nadhledem nad tím vším balastem. Druhá varianta bude lepší, protože i kdybyste místo měnila, nikdy nevíte, na co byste zase mohla narazit. Ten nadhled je nejlepší, abyste se tolik netrápila a mohla mít dobrou náladu. Tu potřebujete hlavně pro sebe samu, ale i pro vaše zákazníky :-)))
stres
Moji kolegyni jednou nenechali zákazníci odskočit si na záchod. Řekla jim, že jestli jim tu potřebu má vykonat před očima. Zákazníci tu dělají, jak, kdyby na těch nákupech závisely životy a nenechají nás kolikrát ani chvíli vydechnout. Když jdete na toaletu, nesmíte zavřít prodejnu a zabezpečit ji tak proti krádeži. Máte požádat kolegyni, aby vám hlídala. Myslím, že to ale není povinnost žádné z mých kolegyň, hlídat mi kšeft, nehledě na to, že může být potvora a něco mi tam ukrást. Jak to budu potom řešit? Už jsem oznámila vedení, že v případě, že nesmím zajistit prodejnu před krádeží a něco se ztratí a dají mi to k úhradě, já to platit nebudu. Všichni se diví, jak můžeme vůbec pracovat v takových podmínkách. Už jsem přemýšlela, že to nahlásím na inspektorát práce, protože to přece není normální. Uhozených je i plno dalších věcí. Onemocním a musím přesně říct, co mi je. Přitom, co je komu do toho? Naplánuji si dovolenou a všichni hned řeší, kam pojedu.
Ali 2 .část
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Aha, nevšimla jsem si, že tu na mne čeká vaše pokračování. Přecházím na poslední část. Ale chápu, že vás pracovní podmínky, jaké popisujete, dohání pak třeba až k agresivitě vůči zákazníkům, kteří nechápou, v čem žijete...
stres
Dobrý den,
vidím, že mám podobný problém, jako Lila. Pracuji v jednom obchodním centru, kde nadřízeným také strašně vadí, pokud onemocníte, na záchod se zde chodí na společnou chodbu a v žádném obchodě neexistuje polední pauza. Takže odskočit si na oběd např. do blízké restaurace je věc nemožná. Jídlo si nosíme z domu a jíme za kasou. Když jsou zákazníci slušní a vidí nás jíst, nechají nás se v klidu najíst a přijdou za chvíli. Ti, kterým je to jedno nás od toho jídla donutí třeba 3x vstát. Jednou jsem už toho měla dost a šla říct paní, která stála před prodejnou a dobrých 10 minut na mě koukala, jak jím, jestli jí je to jako příjemné, dívat se mi až do krku. Paní mě seřvala, že v pracovní době nemám co jíst. Tak jsem se naštvala a na prstech jí vypočítala: " Jíst nesmím, pít nesmím, na záchod jít nemůžu, dýchat můžu?" Paní po těchto slovech uznala, že to opravdu nemáme lehké. Ne, nemáme, protože si nás tu pletou s roboty, kteří vydrží 12 hodin bez lidských potřeb. - otázka upravena poradcem
Ali
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Ali, tak to je mi vás opravdu líto. Ale teď jste upustila páru, to vám nepomůže, je potřeba podílet se na změně pracovních podmínek. Zkuste se s kolegyněmi domluvit na tom, že budete žádat o změnu. Polední pauza je ze zákona povinná minimálně na 30 minut, atd. Musíte mít přestávky na jídlo a svačiny. Nejdřív bych šla přes šéfovou, a ta by měla vše uznat a řešit to dál s vedením.
stres
MELA JSEM PRITELE ZE KTERYM MAM DITE 5 LET ALE MAM I DCREU Z PREDCHOZIHO MANZELSTVI.ZJISTILA JSEM ZE DCERA S PRITELEM SPOLU MAJÍ SEX..ODESLA JSEM Z DOMU A DITE TAM MUSELA NECHAD Z DUVODU FINANCICH A TAKE ZE MALEJ CHTEL ZUSTAT S TATINKEM A SEGROU.MALEJ TO NECHAPE JA A PRITEL SME SI TO VYJASNILY ZE CHCE ZIT S MOJI DCEROU A VYCHOVAVAT NASEHO SYNA ...OSTUDA JAKO BLAZEN KAZDEJ SE ME PTA DCERA TI PREBRALA PRITELE..A TY SE S NIMA STIKAS A NECHAVAS BYDLET TAM I SVEHO MALEHO SYNA ...JE JASNE ZE TED DCERU A PRITELE NESNASIM ALE KVULI SYNOVI NECHCI DELAT SKANDAL A ABY MEL TATAU I MAMU V POHODE ...ALE DCERA SE ROZHODLA ZE CHCE MIT Z NIM TAKY DITE ..SKANDAL ..CO TO JE ..MALEJ TOMU NEROZUMI A RIKAJI ZE V TOM BUDE VIRUSTAT A NEBUDE MU TO VADIT ..JAK NEBUDE BUDE MIT BRASKU NEBO SEGRU A BUDE MU ROVNOU STREJDA .JA BUDU BABICKA A AZ TO DITE VYROSTE REKNE SI MUJ TATA MA DITE S MAMINKOU I S BABICKOU A CO TED MUJ MALEJ BUDOU MU RIKAT TVUJ TATA MA DITE S MAMOU TVOJI A I SE SEGROU ...MUZETE MI PORADIT JAK SE MAM S TIM VYPORADAT ....DCERA A PRITEL RIKAJI ZE TO JE JEJICH VEC JA MYSLIM ZE NENI
TISATISA1234
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den. Měli byste to řešit napřímo u psychologa a všechny důsledky do hloubky probrat. Každopádně z mého pohledu nemůžete nechat syna ex příteli a jeho partnerce, vaší dceři. Patří k vám, nenechávejte to tak ani náhodou. 
stres
Dobrý den,prosím o radu..Jsem vdova,dvanáct let ziji ve společné domácnosti s partnerem.Mame krásný vztah,který mi kazí muj neustálý strach,že se partnerovi něco stane a já zůstanu na všechno sama.Mame rodinný domek ,který jsme si teprve nyní opravili ku obrazu svému ,jsme konečně oba šťastní a já se moc bojím,že kdyby se něco stalo ,nezvládnu běžný život,ani fyzicky ,ani psychicky.Je mi 55 let.Staci,aby muž měl nějaký zdravotní problém,nebo se necítil a já doslova vyšiluji.Klepu se ,nemyslím na nic jiného.Moc si chci pomoct ,ale nevím jak.Dekuji za jakoukoliv radu.
Jana Pokorna
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jano.Vaše strachy a úzkosti pramení určitě z toho, že jste ovdověla a víte, co znamená nemoc a smrt partnera. Znáte to nablízko, a to vás zatěžuje a stresuje. Že tím ubližujete hlavně sama sobě, moc dobře víte. Nevím, co bych vám jako psycholog poradila jiného, než věřit na šťastnou "hvězdu" ve vašem současném partnerském životě. Možná by vám pomohly nárazově i nějaká farmaka na snížení úzkosti, když je aktuální.
stres
Dobrý den potřebovala bych pomoct můj brácha pořád něco vyvádí a dluží někomu peníze. Každou chvíli se u nás někdo ukáže, že jim dluží peníze.Táta je z toho na nervy vždycky na ně řve že zavolá policii,že ho nikdo nebude vydírat.Brácha tvrdí že jim žádné peníze nedluží.Ale já už nevím co dělat jsem z toho na prášky je 14 let bráchovi 19.Už nevím co mám dělat. Trvá už to dobrý 3 roky a stále to je pořád dokola. A všechno se to děje od doby když nám umřel nejlepší kamarád .Děkuji jestli mi odpovíte a poradíte co dělat
Natka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Ahoj Natko, je ti 14? A tři roky jsi přítomná neustálým dohadům a problémům, které jsou těžko řešitelné? Nerozumím tomu, jakou souvislost s bráchovými dluhy má smrt vašeho společného nejlepšího přítele. Ale fakt se v tom nevyznám a poradit ti nedokážu.Chtělo by to vše probrat více s psychologem, viděla bych to na rodinnou terapii, najdi si na internetu, co to obnáší. Ty tam jsi asi ta nejcitlivější a vše tě zasahuje citově nejvíc. Nezmiňuješ se o mamince. Natko, existují dětské krizové linky, zkus se svěřit a poradit zatím do telefonu s pracovníkem dětské linky bezpečí.
stres
Dobrý den, paní doktorko, je mi 26 let a jsem teď už rok mimo svůj vystudovaný VŠ obor (překladatelství). Svoji práci, která mě bavila, jsem musela opustit, protože šéf mi neplatil včas a pracovala jsem ne za dva, ale za tři, protože se šetřilo, a já to psychicky nezvládla. Od té doby pracuji jako fakturantka, což mě nenaplňuje a ubíjí a když vidím své stejně staré nebo o něco starší známé/kamarády, nesnáším se za to, že jsem to nedotáhla tam, kam oni (vysoké pozice, zajímavé typy prací, naplněný život). Přítel se ve stejném oboru uplatnil (má jiný jazyk) a je z něj úspěšný firemní překladatel, zato já stojím na místě a při pohovorech dají přednost vždy starším kolegům s mnohaletými zkušenostmi. Připadá mi, že čas letí hrozně rychle a já ,,stárnu", aniž bych něco dokázala. Snažím se po práci zdokonalovat, učit se nové věci, hledat práci, ale zatím bez výsledku. Můžete mi poradit, jak si mohu pomoci? Moc děkuji. - otázka upravena poradcem
Any
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Any. Důležité je, že máte svou kvalifikaci a vystudovala jste obor, po němž jste toužila - tím máte dveře všude otevřené, i když vám teď zrovna štěstí nepřeje. Jdete na to dobře - po práci se zdokonalujete, učíte se nové věci. Neporovnávejte se jen s těmi velmi úspěšnými, to vám k ničemu není, jen vám to sráží sebevědomí. Tolik jich zase ve 26 letech není. Chápu, že se takto necítíte dobře, ale ono se to změní a váš čas určitě přijde. Jste nejspíš hodně výkonově zaměřená, a po profesní kariéře toužíte hned - kdo by ne. Přemýšlela jste o tom, že byste zatím, než získáte práci, která vám bude ve všech směrech vyhovovat, mohla svůj jazyk učit? Potřebujete do CV co nejvíc toho, co souvisí s vaším jazykem. Držím vám moc palce a nebojte se o sebe :-)
stres
dobry vecer,
chtela bych se zeptat,je mi 29 a mam syna 6let,ted se snazime s jinym partnerem o miminko ,x krat nechraneny styk od pulky cyklu(9.10).. cca 5x a najednou mam par hodin naruzovely vytok s takovymi " cary"az mirne cerveny.. tento mesic vyndana nehormonalni antikoncepce... nikdy jsem nic takoveho nemela... muze se jedna o uhnizdeni ?nebo neco jineho? chvilku mi je teplo a chvilku zima...bolest v podbrisku trva... jen ta chvilku cele bricho pred par hodinami.... snad to neznaci neplodnost najednou kdyz uz dite mam... je mi 29 a memu partnerovi 32,z jeho ani me strany nikdo nemel ani nema problemy s pocetim... - otázka upravena poradcem
Sylva
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Sylvo. Asi jste si spletla správnou poradnu - jsem psycholog, obraťte se na MUDr. Jana Šulce, který na stránkách poraden Ona idnes odpovídá obratem - je gynekolog.
stres
Dobrý den, po 10 letech vztahu jsem zjistila, že můj partner má vztah s mou adoptivní dcerou (on v té době 48 let, ona 15 let). Dcera mi přiznáním zpestřila Silvestra a vlastně mi sdělila, že mě nenávidí a byla by šťastná, kdybych chcípla. Partner se poté přiznal (po fůře lží) také, ale chtěl, ať to překonáme, bohužel v mém případě to znamená naprostou stopku v sexu a důvěře. Je mi 49 let, jsem v menopauze, na sex ani jiný vztah nemám vůbec pomyšlení a dcera se vyhýbá práci (nyní má již 19 let), takže mě stále vydírá (za pomoci úřadů), že jí musím platit výživné (už se mnou nebydlí, stále střídá romské partnery). Jsem v koncích, kvůli ní jsem se s ní přestěhovala na rok pryč a pak jsem měla strach o holý život, takže jsem přijala nabídku bývalého partnera, ať bydlím u něj (z něho má dcera strach, tam mi nic nehrozí). Ale spokojená nejsem, hromadí se mi zdravotní problémy, s nikým se nestýkám, nemám se komu svěřit, trápí mě to. Poradíte, co v takové situaci dělat?
Majka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Majko, v několika větách jste popsala hodně věcí ze svého života. Chápu, jak moc jste unavená a psychicky vyčerpaná, a pak zákonitě psychosomatizujete, je toho na vás víc, než dost. S partnerem, který měl vztah s vaší o 33 let mladší dcerou jste se doufám definitivně rozešla. Bývalý partner vám poskytuje nyní alespoň azyl. Vaše adoptivní dcera - tady byste potřebovala právní poradu. Druhá věc je, jaký mezi vámi dvěma může být nyní vztah matka - dítě. Vy se teď ale musíte soustředit na prvním místě na sebe a na to, co pro sebe můžete udělat. Jste mladá, je vám teprve 49 let, hlavně se neberte jako už odepsaná. Velmi vám doporučuji spolupráci s psychologem v rámci individuální terapie. Existují Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, které jsou leckde bezplatné, fungují v každém okresním městě - objednejte se, abyste nyní pomohla hlavně  sobě v tom, co vám život natropil. Držím vám palce - hlavně na to nesmíte být úplně sama.
stres
Dobrý den. jsem rok od státnic, v posledním ročníku VŠ jsem našla práci v oboru ve svém městě, kde moc příležitostí nebylo. Byla jsem šťastná. Nicméně v práci se pak změnilo vedení a nastal tlak, chaos, který jsem, kvůli své citlivější povaze neustála, nastaly zdravotní problémy a doktorem nařízená nemocenská, ze které jsem po podpoře rodiny a přátel zaslala výpověď, kterou jsem obrečela, věděla jsem ale, že už takhle dál nemůžu. Nejlepší kamarád mě přemluvil a doporučil práci v oboru v jiném městě, do firmy jsem sice nastoupila, ale zůstaly jen sliby, práce je mimo obor, kolegové bez zájmů, praxe ani vzdělání (říkám si, proč jsem se tak snažila) jsem tam nešťastná a cizí město mi nesedí.Teď své výpovědi lituji a obviňuji se. Nové firmy, kam posílám CV, mě odmítají s tím, že ačkoli si velmi cení mých znalostí a zkušeností, tak si vybrali zkušenější lidi.Našla jsem si tu přítele, jsem ale ze sledu událostí tak nešťastná, že vztah balancuje na hranici rozchodu.Poradíte mi, prosím?
Aňa
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Aňo. Chápu vás, jste na začátku své profesionální dráhy, a vlastně jste měla nějaká očekávání, jak se uplatníte ve svém oboru v praxi. Ale životní praxe je jiná, než byla vaše očekávání. Tak se nám to stává na začátku po škole často, není na tom nic divného. spíš naopak. Věci se dějí v životě tak, jak mají, věřte tomu. Vy potřebujete pro svou spokojenost v práci hodně věcí - vědomí uplatnění ve svém oboru, přátelské kolegiální vztahy, blízké prostředí ( nejlépe město, kde jste vyrůstala ), ne vždy se vám takto všechno podaří skloubit, takže b\yste si měla určit své priority. Každopádně ta první práce byla pro vás hodně důležitá - je to jako první láska. Prostě první zkušenost v práci. Jste zároveň psychicky  gracilní a po nějaké době jste začala psychosomatizovat. Nelitujte teď té výpovědi, ale jděte dál. Nová práce vám pomohla v nalezení přítele. Byla by škoda, kdyby ten vztah byl obětován díky vaší nespokojenosti v práci. Vše je v životě o hledání a postupném nacházení, a nejde mít vše najednou :-). Zkuste si dávat menší cíle na začátek a hlavně se ochraňujte..
stres
Zdravím, prosím o radu. Moje sestra má před sporným rozvodem, budou se přetahovat o byt. Její manžel se jí snaží dělat ze života peklo. Nenechá ji vyspat, ona jde třeba spát ve 22 hodin a on o půlnoci vleze do ložnice, kde pořád vedle sebe spí (protože je to přece jeho postel), rozsvítí, převléká si peřiny, pípe s budíkem nebo si hraje na mobilu a má puštěný zvuk. V dalších případech schválně kope o půlnoci do nerezové misky pro psa, která je na dlažbě a je to rachot, sestra zase nemůže spát. Dále útočí na její domácí mazlíčky, háže po psovi různé věci, jenom protože si dovolil lehnout si na "jeho" deku, proti psovi koupil sprej, kterým stříká vše v bytě, morčatům dává do klece plastové květináče s hlínou a tenká plastová víčka (když se toho nažerou, tak zdechnou) atd. Na sestru fyzicky zaútočil jednou, když ho odstrčila s tím, co dělá, když po psovi cosi hodil. Ale bylo to bez zranění. Chce ji vyštípat z bytu, ale ona o ten byt chce bojovat. Prosím poraďte, co má dělat. Moc děkuji. - otázka upravena poradcem
Jaruška
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jaruško. Ptáte se za sestru, neptá se vaše sestra. Takže vy jste asi její důvěrnice, a ona má ve vás velkou oporu, nevíte, co jí máte poradit. Ale ptáte se vy, takže já mohu odpovědět vám. Zkuste přemýšlet nad tím, čím vším sestře při náročném sporném porodu můžete pomoct vy. Asi děláte, co můžete - vyslechnete ji, znáte detaily jejich života. Už tím jste pro ni velkým pomocníkem. Ale to další je na ní. Pokud má pocit, že jsou tam již prvky domácího násilí, může se obrátit na příslušné organizace, které se jím zabývají. Sporné rozvody bývají opravdu často brutálně hnusné, ale její manžel může být také zastrašen institucionální cestou. Toto má na starost v rámci poraden na idnes Zdena Prokopová, ať se vaše sestra obrátí s dotazem na ni.
stres
A pak se stalo, že jsem parkrát přítelovi řekla, ať se odstěhuje.. A on to jednou udělal. Našel si podnájem. Sice jsem se omluvila, ptž mne to neskutečně mrzí, oba si své chyby uvědomujeme. Odešel s tím, že potřebuje klid a uklidit si sám v sobě, ale že na našem dalším společném bytí budeme pracovat. Jen že se teď bojí, abych něco takového neprohlásila znovu a on by byl v té samé situaci. Oběma je nám přes 40, ale já mám momentálně v hlavě zmatek, Strašně ráda bych, abychom zase byli spolu, jen teď úplně nevím, jak se zachovat a jestli je šance k nápravě. 2.část
Kamila
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Šance k nápravě rozhodne je. Myslím, že je dobře, že jste si od sebe odpočinuli, i když jste to několikrát řekla ne v konstruktivním duchu, ale v afektu, protože ta bezmoc vás leckdy dostává. Uvažujte nad tím, kam by se měla odstěhovat dcera - je to 26 letá slečna a může mít svůj podnájem, jako mají jiní mladí lidé v tomto věku. To neznamená, že byste ji vyhazovali, ale bytové podmínky máte omezené. A vy s přítelem byste měli začít spolu navštěvovat partnerskou poradnu, abyste pomalu dávali dohromady plno věcí, které se vám oběma někdy vymkly z rukou. Důležité je, že se oba máte rádi a jste motivováni ke společnému životu.
stres
Dobrý den. S přítelem jsme sedm let, pro nás oba to není první vztah, jsme rozvedeni a já mám dvě dospělé děti, 21 a 26 let. Začátky našeho vztahu byly trošku těžší, přítel nechtěl projevit své city, byl odtažitý a docela dost mne to trápilo. Mimo to má trošku výbušnější povahu, ale rozhodně nic dramatického. Spíš má tendence v hádkách ublížit a říct věci, které tak nemyslí, ale i tak to není příjemné. Poslední rok pro mne - nás byl naročnější. Já jsem změnila práci, která je poměrně náročná, pracuji ve zdravotnictví, do toho problémy s dcerou, která se rozešla se svým dlouholetým přítelem a vrátila se domů a trošku začaly eskapády v hledání sebe sama. Vzhledem k tomu, že s přítelem byla témeř 9 let, začala dohánět to, co nestihla. Vzhledem k tomu, že bydlí s námi, řešíme to chtě nechtě, všichni. Soukromí nemá nikdo.Syn má svůj pokoj, dcera přebývá v obýváku, a když dorazí synova přítelkyně, šlapeme si po hlavě do slova. Já jsem začala být nervozní, protivná, nekomunikativní.- 1.část
Kamila
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Kamilo, tak to je opravdu náročné, jdu na druhou část vašeho dotazu.
stres
Dobrý den, když jsem byla ve věku 16ti let byla jsem znásilněna. Od té doby jsem žádný vztah neměla. Momentálně 2 měsíce chodím s jedním úžasným klukem. Je milý, laskavý, ochotný a všechno, co jsem si kdy přála. Řekla jsem mu o svém znásilnění a řekl, že to chápe a že mám tolik času, kolik budu potřebovat. Jenže já mám strašný strach. Čím déle spolu jsme, tím větší ten strach je. Mám strach ho políbit, obejmout, mám strach, když se mě dotýká on. Sexuálně spolu nežijeme, už jen představa na to, že jsme spolu někde sami mě děsí. Nevím si vůbec rady. Mám ho strašně ráda a nechci se s ním rozejít. Prosím poraďte mi co mám dělat.. Děkuji
Tereza Nováková
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Terezo. Vy potřebujete nutně odbornou psychoterapeutickou péči - máte za sebou silně traumatizující zážitek, který potřebujete zpracovat. To přeci já několika větami s vámi vyřešit nemohu. Objednejte se u odborníka co nejdříve, to vám stojí určitě za to, pokud vám začal krásný vztah :-)
stres
Dobrý den,
řeším nyní v sexu otázku používání kondomu. je mi 22 a poprvé jsem řešil problém při prvním sexu před několika lety, kdy po nasazení kondomu opadla erekce. Tenkrát jsme to s partnerkou vyřešili díky její trpělivosti a postupně problém zmizel. Nyní mám ale podobný problém s jinou partnerkou. Nejdříve bylo vše v pořádku, ale při druhém sexu se mi opadnutí erekce v kondomu stalo znovu. Cítím, že mám strach ze selhání, a proto i ztrácím chuť na sex, protože o tomhle problému přemýšlím už dopředu.Vím, že ho budu muset opět řešit. Rád bych vás požádal o radu, jak na tento psychický blok. Partnerka je alergická na latex, takže musíme používat jen jeden druh kondomu. Předem děkuji za odpověd.
Martin
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Martine. Jsou dvě varianty - buď přerušovaná soulož jakožto druh ochrany, kde byste psychický blok mít nemusel, nebo zkoušet masturbaci s představami na milování s přítelkyní, s kondomem. Nic jiného mne momentálně nenapadá, protože jsem přesvědčená, že se váš strach ze selhání opět ztratí po několika úspěších.
stres
O tom, že mi její chování vadí jsem jí samozřejmě pověděla - ví to. Možná se tak nechová záměrně, možná ano. Opravdu nevím, jak se ke vztahu k ní mám postavit. Přeci jen jsme se znaly hodně roků a byla to i má nejlepší kamarádka. Vlastně se sama sobě divím, že jsem si ji vybrala za svědkyni, když se tak začala chovat. A další OTÁZKA ZNÍ, JAK OPĚT NALÉZT DŮVĚRU K MANŽELOVI? Moc ho miluji, je to nejlepší, co mě mohlo v životě potkat, ale v této situaci jsem necítila jeho dostatečnou podporu :-( Snad je to tím, jak je moc hodný a trápí ho to... Když jsem smutná, tak neví, jak má jednat - rozhodí ho to... Děkuji za Váš, čas, ochotu a radu! Ať se Vám v osobním i profesním životě daří a máte klidný rok 17! Mandarinka :-)
Nejistota ve vztahu 2. - MANDARINKA :-)
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Aha, MANDARINKO :-) Tak teď se dozvídám odpovědi na mé otazníky. Takže byla vaše nejlepší kamarádka, tedy vaše svědkyně. Já nevím, myslím, že je ona osobně v životě nešťastná a nepřeje štěstí ani druhým. Samozřejmě vím, že se mohu mýlit, je to můj pocit, hypotéza. Kamarádka je podle mne bývalá kamarádka, jinak by vám tak necitlivě nemohla ubližovat např. řečmi o dětech. Nebo je úplně natvrdlá? To asi ne, vypadá to spíš cíleně. Buď vám závidí, nebo se vám za něco mstí, nebo na něco žárlí, kdo ví. Nad příčinami možná nemá smysl až tak přemýšlet, protože pravdu, proč to dělá, vám stejně neřekne. Co se týče manžela, říkáte, že on je to nejlepší, co vás v životě mohlo potkat. Tak nehledejte zpět důvěru v něj, ale věřte svému instinktu. Když jste smutná, naučte jej, co v takové chvíli potřebujete právě od něj? Někteří muži potřebují dostat nenápadně poměrně jasný věcný návod :-) I vám krásný r. 17!
stres
Dobrý den, milá paní doktorko! Nejprve Vám chci velmi poděkovat za práci, kterou pro poradnu děláte! Před čtyřmi lety jste mi na začátku vztahu (který přešel v manželství) poradila a povzbudila mě, děkuji! Obracím se na Vás s dotazem i nyní. Jak se mám, prosím, chovat ke svědkyni, která mi po oznámení zásnub začala znechucovat přítele (nyní už manžela)? Zná jeho kamaráda z dětství, od kterého se dozvěděla nějaké věci z přítelovy minulosti (intimního charakteru) a s "radostí" mi je říkala... Ony věci celkem dost pokazily mou důvěru v manžela. S ním jsem onu věc probrala. OTÁZKA ZNÍ, JAK SE K NÍ MÁM CHOVAT? Celou záležitost jsem celkem těžce nesla. Se svědkyní jsme (na můj popud) nebyly více jak rok v kontaktu. Věc jsem chtěla urovnat a začaly se opět "kamarádit". I nadále ale nevím, co si mám o jejím chováním myslet. Neustálé dotazy na manžela, mluví o různých dětech z okolí (já malinké ze zdravotních důvodů mít nemohu), atd... - otázka upravena poradcem
Nejistota ve vztahu 1. - MANDARINKA :-)
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá MANDARINKO :-), dobrý den. Tak, já nevím, ale zatím to vypadá dost jasně, ale mám před sebou ještě druhou část vašeho dotazu.Úplně jsem nepochopila, čí svědkyně to byla  a proč byla vybrána zrovna ona. Svědky si většinou vybíráme pečlivě, jsou to naši nejbližší přátelé...Dotyčná má z nějakého důvodu potřebu vašemu vztahu škodit, a hlavně škodit speciálně vám. Moc tomu nerozumím, ale nerozumím ani tomu, že jste měla chuť kontakty mezi vámi a jí opět obnovit, jestliže vám nejrůznějším způsobem ubližuje. Je dobře, že jste si vše hlavně vyjasnila s manželem, tím jste zamezila tomu, aby vám dál jakoby "lezla pod kůži". No, přecházím na druhou část vašeho dotazu.
stres
Dobrý den, jsem s manželem již 26 let za tu dobu jsme prošli podnikáním skončily v dluzích a přišly jsme o veškerý majetek 2 domy a ještě stále jsme velmi zadluženi.
Po této krizi jsem přišla manželovi na nevěru situace se vyhrotila že odešel na 2 měsíce ke kamarádovi poté se vrátil omluvil a fungovalo vše dál ale manžel tuto nevěru neukončil lhal mi a já na to přišla špehovala jsem mu telefon a pozorovala jeho chování byla jsme šíléná vzteky a chovala jsem se jak hysterka ale vždy jsme se nějak udobřily .Ale ted je situace kdy už nic neslídím ani nepozoruju a vím že manžel občas lže něco mi řeknou hodní kamarádi nebo ho náhodou nachytám při té lži.
Jedná se o to že ted se chování manžela velmi změnilo jezdí s kamionem již měl několik komfliktů v práci protože byl přehnaně agresivní doma jsme měli také situaci kdy po telefonátu s kolegou mrštil telefonem křičel na všechny a rozbil několik náhodných věcí na lince.Poté opilý odjel kamsi autem dodnes nevím kam jsme z toho velmi zmatení a nechápeme co se děje.
Nebo na parkovišti bylo podle jeho názoru špatně zaparkované auto ztropil scénu tak že několikrát udeřil pěstí do karoserie a poté kopl do kola auta až si zlomil palec u nohy hospiltalizace měsíc.
Nechce nikam jít prý z něho děláme blázna a chceme se ho zbavit odmítá jakékoliv diskuze o tom
že není v pořádku.Ani se munezdá nic divného na jeho chování je to prý naše chyba.
Doma někdy stačí malý konflikt a hned začne křičet a stupnuje se to. Rozhází věci kolem sebe začal i hodně pít.Příčina může byt stres z finanční situace ted řešíme abychom důstojně přežily je to tím stresem nebo vážnější nemoc?
Ila
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Ilo. Manžel byl asi vždy cholerik, ne? Nyní jste samozřejmě ve stresu z dluhů, u něj se cholerický temperament stupňuje do agresivity, proto i vyšší konzum alkoholu, který vše zesiluje. Je mi jasné, že ho nikam nedostanete, s lékařem by musel spolupracovat, k tomu je nutná motivace na jeho straně. Neboli, je to kombinace stresu, nejistoty, věku, problémů v partnerství, alkoholu.
stres
dorazilo. Nemůžu se vyrovnat s pocitem, že jsem selhala v ochraně své cti, že jsem v momentě, kdy se do mě pustila, neřekla „Takhle se mnou jednat nebudete.“, že jsem se nevyhranila proti slovnímu násilí. Mám vážně nemocnou kočku, dost práce a dalších aktivit, ale stejně se v posledních pár dnech neustále vracím k této události. Nic mě od toho pocitu hanby nedokáže na dlouho odvést. Vím, že nedokážu jít za nimi a vyřešit to dodatečně, konfrontací se, bohužel, bojím (a ono to s takto omezenými lidmi ani nemá smysl). Nikdy v dospělosti jsem podobný pocit nezažila, vždycky jsem si svoje obhájila (i bez konfliktů) a když ne, tak jsem dokázala z prekérní situace odejít s hrdou hlavou a vědomím, že jsem udělala, co jsem mohla. Co teď? Co s tím? Moc děkuji!
Nauí
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Ale já myslím, že jste udělala, co jste mohla, a naopak jste z toho vyšla se ctí, protože jste nepoužívala stejné zbraně, jako ta paní, s níž se patrně tak úplně konstruktivně jednat nedá. Ne s každým se dá dohodnout. Neubližujte si, fakt. Pokud by zase nastaly nějaké problémy, můžete si to opět vyjasnit, ale hlavně věcně :-)
stres
Dobrý den, paní Jitko, mám na Vás otázku, jak se zbavit pocitu "hanby" z toho, že jsem za sebe nedokázala bojovat. Mám poslední 2 měsíce trable se sousedy, pán je vážně nemocný a nadávají mi, že jsem hlučná. Snažím se být potichu (sama vím, co jsou hluční sousedi), ale ruší je i běžné činnosti a moje kočky. Bohužel nejsou schopní domluvy, jen mi nadávají (měli jsme celkem 3 setkání). Naposled za mnou byla jeho žena, celkem rozumně jsme se domluvily, ale na začátku z její strany padlo "A jestli ho do tý nemocnice budu muset odvýzt, tak Vy tam skončíte taky!". Já se snažila o domluvu, byla jsem ráda, že třeba zjistím, co je ruší a kdy, abych to mohla řešit a nedělat určité činnosti (dělat je jinak). Tak jsme se rozešly v dobrém. Jenže mi po čase došlo, že ona mi vlastně vyhrožovala fyzickým napadením a že já blbec se nechala. Nebránila jsem se. Nezastala jsem se sama sebe a nechala si takto vyhrožovat. Jsem velice nekonfliktní člověk a už takhle jsem z těch sousedů dost mimo a tohle mě - otázka upravena poradcem
Nauí
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Naui, jak je možné, že ty trable jsou až poslední dva měsíce? Předtím byl klid? Nezlobte se za mou osobní vzpomínku - kdy jsem se nastěhovala před x lety do nového bytu, byla jsem už těhotná, takže o žádném hluku z mejdanů nemohla být řeč, ale když jsem si např. ve 20.30 večer fénovala vlasy,staří sousedi pod námi nám mlátili koštětem na dveře. Vlastně vše také řešila manželka neurotického pána a ne on. Někteří lidé prostě trpí "akustickou neurózou". Nevím, o jakých činnostech v domácnosti mluvíte, jak moc velký hluk děláte, a v kterých denních hodinách.Ale je to tak, že pán je nemocný, paní je ve stresu a dělá mu mluvčího, protože pánovi ty zvuky od vás vadí. Nemyslím, že by vám vyhrožovala fyzickým násilím, jen ona už je také na pokraji sil. Jestliže jste se snažily dohodnout po dobrém, tak tuto linii dodržujte dál, nenechte se ničím vyprovokovat, zároveň si nevyčítejte, že jste se neuměla bránit. Tím byste si ubližovala. Jdu na druhou část.
stres
Dobrý den, prosím poraďte jak být s babičkou (91let) v jejích posledních dnech.Leží na JIP a je smířená s tím že odchází,loučí se s rodinou. Sedím s ní,držím ji za ruku, derou se mi slzy do očí a nedokážu říct nic. Jak to překonat a být ji oporou v posledních dnech.
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jano. Prostě buďte s ní - babička je již smířená s odchodem ze života a je pro ni hodně důležité, když je s ní někdo hodně blízký, kdo ji má rád. Děláte pro sebe i pro ni to nejvíc, pokud ji držíte za ruku a povídáte jí něco o životě. Máte k ní vztah, máte o čem povídat. Třeba budete mít pocit, že vás nevnímá, ale určitě vás vnímá. Tady jde teď hlavně o vás, a o to, jak vy zvládáte její budoucí odchod z tohoto světa. Zkuste to přijmout jako fakt s tím, že si s babičkou pak můžete povídat, radit se s ní, pořád. Pořád tu duševně bude, i když už fyzicky ne. Věřte tomu :-)
stres
Dobry den pani doktorko,prosim o Vas nazor.z jsem Vam nekolikrat psala.pritelovi se ozvala minula partnerka ,ze ma 1,5 lete dite.vzapeti jsem otehotnela i ja.nyni jsou nasi dceri 4roky a stav je takovy,ze si stale pise s prvni partnerkou.nema to s ni pravne upraveno.posila ji navic penize pres ucet sve mamy.proste lze mi.Lituje toho,ze se se mnou,nerozesel,kdyz nase dcera byla mala.chtela jsem se s nim v klidu domluvit na rozchodu,ale on se urazi a utika pryc.mame vztah na dalku.nic nechce resit a ja jen prichazim na jeho lzi.jak se s nim mam prosim v klidu domluvit??v tuto chvili jsem s nim prestala komunikovat,protoze jsme se jen hadali.on bydli se svou mamou..te prvni posila jeho mama k narozeninam,vanocum penize a me posila pro malou obnosene veci.a kdyz ji koupili odrazedlo,tak ji ho bez meho vedomi prodali pryc.hlavne,ze chteji o nasi dceru bojovat,aby se mi mstili.opravdovy zajem tam neni.vyhrozuje,ze si ji bude brat i presto,ze malas nim nechce byt ,ze s nim sama nepujde.
Anezka1970
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Anežko, zdravím vás. Chtěla jste se s ním v klid domluvit na rozchodu? To by bylo asi nejlepší řešení, otec vašeho dítěte je nezralý muž, který moc neví, co chce, opírá se o pomoc matky, která mu radí. S ním štěstí neprožijete, proto by bylo nejúčinnější, obrátit se na OSPOD a domluvit výši výživného a jeho styk s dítětem. To, co dlouhodobě popisujete, není o vztahu. Ale máte dceru, z níž máte určitě radost, tak se aspoň něco povedlo. Jste to vy, že, která měla předtím dlouho vztah s námořníkem ? Anežko, teď vše potřebujete vyřešit a upravit právně, a pak se těšte na další život, v němž na vás určitě již čeká někdo, s kým vám bude dobře, a kdo vás bude mít rád. K tomu potřebujete to, abyste vy měla ráda sebe samu :-)
stres
Nějak se mi zdá, že je to šílený hazard, že se člověk musí spoléhat nejen na sebe, ale i na ostatní, že budou dodržovat pravidla, což se tedy dost často neděje a kvůli tomu je promarněných životů. Teď mě dost i napadají myšlenky kolem rakoviny, kdyby postihla mě nebo manžela či rodinu. To je dost způsobené tím, že zrovna zdravě nežijeme a nějak bych ani nevěděla tu míru. Mám za sebou před pár lety problém s poruchou příjmu potravy, tak se spíš snažím se tímto nějak nezabývat. Pak tedy to není ideální. Tenkrát jsem se z toho dostala sama a teď brzo plánujeme dítě, tak bych nerada si nějak ublížila. Celkově mi přijde, že je to vše hodně způsobeno tím, že mám pocit, že si štěstí nezasloužím. Vidím na sobě hlavně negativa, beru si příliš k srdci kritiku... Bohužel asi dáno rodiči, ti by si asi raději jazyk ukousli, než pochválili. A celé se mi to přetavuje do těchto obav... Měla by jste pro mě nějakou radu? Moc děkuji. A omlouvám se za délku dotazu, pomohlo mi trochu si to sepsat...
Eva 2/2
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Evo,poruchy příjmu potravy, hyperkritičnost rodičů, váš nedostatek vlastní sebedůvěry, to vše do sebe zapadá s váší úzkostností. Tohle přeci v rámci krátké písemné porady vyřešit nejde .Udělala jste pro sebe první krok tím, že že jste to vše takto sesumarizovala a zformulovala nahlas, ujasnila si různé předpokládané příčinné souvislosti. Dalším krokem bude vyhledat si dobrého psychoterapeuta, a pak se s ním pusťte do práce :-) Přeji vám k tomu hodně štěstí.
stres
Dobrý den.
Chtěla bych Vás poprosit o radu. Relativně vše mi krásně vychází dle mého přání - bydlení, zázemí, práce a hlavně skvělé manželství. Jediným zádrhelem jsou finance a i ty mají šance se relativně dobře vyřešit, v nějakém časovém horizontu. Tedy vše čítankové. Bohužel mi radost ze života značně omezují představy, co by se špatného mohlo stát. Mám pocit, že si ani tolik štěstí nezasloužím. Mám dost problém se sebevědomím a sebekritikou, tak snad proto. Hlavně to jsou představy autonehody, kdy se nám, nebo hlavně manželovi, něco špatného stane. Ke konci minulého roku jsme byli svědky (ne účastníky) smrtelné nehody a po tomto zážitku je to horší, ale dost jsem se tímto stresovala i před tím. Hodně to dělá jízda po dálnici nebo když je manžel sám pryč autem, to pak mám šílený strach, že se nevrátí. Cítím to až fyzicky. Nějak se mi zdá, že je to šílený hazard, že se člověk musí spoléhat nejen na sebe, ale i na ostatní, že budou dodržovat pravidla, což se tedy dost často neděje a...
Eva 1/2
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Evo. Nepsala jste mi již? Nedávno jsem zodpovídala podobný dotaz :-) Jste úzkostně konstituovaná osobnost, potřebujete mít nad vším kontrolu, což je těžko slučitelné s běžným životním "koloběhem". Ale není to až tak zlé, šťastně jste se vdala, máte práci, v níž se realizujete. Fakt, že jste byla svědkem smrtelné nehody, vás samozřejmě musel ovlivnit. Přecházím na druhou část vašeho vyprávění...
stres
Dobry den, chtela bych se poradit. S manzelem jsme jiz po druhem umelem oplodneni. Jednou dite mame triletou dceru, ta vznikla prirozene. Nyni druhe dite nam nejde. Ted jsem sedmy den po transferu zmrazeneho embrya a vcera jsem si vzala o dve pilulky vic a to omylem. Mela jsem silene nervy. Nevim ted jestli jsem embryu nijak neublizila. Vsichni mi rikaji, at jsem v klidu, snazim se, ale porad to mam v hlave. Dokonce jsem se zacala i modlit a prosit boha o druhe dite. Kdyz jsem pred tremi mesici prodelala kyretaz, psychicky jsem se znroutila. Mam sileny strach, ze se to bude opakovat znovu. Strasne si preji druhe dite a z hlavy to nedokazu vymazat. Myslite, ze proto nemuzu otehotnet? A co mam udelat, abych byla v klidu? Zkousela jsem vsechno, ale nic nezabira. V lednu mam jit do prace a z toho mam taky hrozny strach. Nejsem moc kolektivni typ a mezi lidi se mi moc nechce. Katka
Katka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Katko. Důležité pro vás je, najít v sobě opravdu vnitřní klid. Podle mne byste moc potřebovala psychologickou pomoc napřímo.Říkáte, pořád to mám v hlavě, a to je právě ten faktor, vyvolávající vaše napětí. Strachů je ve vás víc, než dost, nejspíš jste úzkostně predisponovaná osobnost. Ale nebojte, to se vše dá řešit. Důvěřujte psychoterapii :-) Držím vám palce!
stres
ČAST 2

Ja si uvedomujem žo to je v mojej mylsi, že su to len moje predsudky, že ostatný ludia okolie vnimaju inak ale aj naproiek tomu to nedokažem prekonat! Ako som už napísal, proste to na mna príde bez ohladu na to či mam stres alebo som uplne v klude....
Už som uplne bezradný fakt neviem ako sa cez to preniest! :/
Zavidim ludom ktorý dokažu byt uplne uvolnený aj ked prednašaju 100 ludí! Chcel by som sa dostat do podobneho stavu mysle!

Skuste mi prosím poradit čo s tým.

Dakujem.
Tomáš
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Tomáši, dal jste mi nesplnitelný úkol - bez přímé spolupráce vám nepomohu. Zkuste vyhledat klinického psychologa, s nímž to více proberete, nebojte se toho. Pomůže vám to. A také si nemyslete, že jste v tomto směru nějak "vzácný případ" :-) Tím, co popisujete, trpí hodně lidí, to byste koukal...A víc si to možná uvědomujete vy sám na sobě, než ti druzí na vás. Ale je to pro vás psychický diskomfort, který potřebujete odstranit, je to řešitelné velmi dobře, nebojte :-) Držím vám palce!
stres
ČAST 1.

Dobrý den,
už dlhnšiu dobu mam problem s potením a navalmi tepla ktore najviac citím na tváry a to vačšinov ked som v pozornosti viacerých ludí a takmer vždy pri komunikacií s inými ludmi za pritomnosti dalšich cudzich ludí. Niekto by si mohol mysliet že som hanblivý ale opak je pravdou! Rad komunikujem z ludmi a citim sa uvolnene ale ten hrozný pocit nervozity uzkosti prichádza zničoho nič a neda sa to zastavit aj napriek tomu že sa citim v pohode! Ked sa mi to stane tak cititm velmi trapne a to to ešte umocní! Tento stav trva len par minut pričom bezprostredne potom čo doznie som uvolnený všetok stres opadne, tie myšlienky že sa na mna niekto pozerá čo aak to zase na mna príde sa uplne vytratia, dokažem sa plne sustredit na to o čom je reč sa citim uplne skvele - zdravo ako všetci ostatný a ako by sa to už nemalo opakovat! Tento pocit ale bohužial trvá len par sekund potom sa my obavy a a tie myšielnky vratia....
Tomaš
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milý Tomáši, dobrý den.Cítíte to delší dobu, je to nárazové, ale časté, a to přesto, že se cítíte uvolněně, jak říkáte. Přesto přicházejí stavy nervozity a doprovodných negativních příznaků. Je jasné, že pokud se vám toto stává, vaše psychická "paralýza" se ještě umocní. Kombinace pocitu uvolněnosti a úzkosti z kontaktu s více lidmi, je možná první klíčový a užitečný poznatek pro vás, jak s tím pracovat dál.Potřebujete se soustředit, a pak jste v pohodě, ale více lidí vám možnost koncentrace pozornosti nabourává, podvědomě pak ztrácíte sebedůvěru. Potřeboval byste nalézt příčinu z minulosti, a pak pozitivní korektivní zkušenosti, neboli trénink. Řekla bych, že psychoterapie by vám velmi pomohla, jedná se o neurotické symptomy. Možná by byla dobrá kognitivně behaviorální terapie, ale nevím. Kdybychom spolu mohli mluvit, byla bych moudřejší. Jdu si přečíst druhou část vašeho vyprávění.
stres
Dobry den, je mi osmnact let, s pritelem jsme spolu pres rok a prvni sex jsme meli v dubnu minuleho roku. V te dobe byl pritel se mnou spokojen, sex jsme meli casto, protoze pote byly prazdniny, nikdo doma nebyl, libilo se mi to a zacala jsem si vsugerovavat, ze sex potrebuju. Ted ale v sexu nevidim nic zabavneho, spise stresujiciho, porad hlidam zda nikdo nejde, kdybych nemusela,nejradsi bych jej neprovozovala. To se ale priteli nelibi, porad mi rika, ze sex potrebuje. Ano, je tolerantni v mnoha vecech, ale tohle je tak trosku jeho slabina..Nevim, co se stalo, chci mu vychazet vstric, ale premoct uz se nemuzu. Co je spatne? Je chyba ve mne? Proc neni normalni nechtit sex? Nevim co s tim mam delat, uz kvuli tomu ani casto nemam naladu na pritele, protivi se mi..jsem ve stresu z maturity, z prijimacek, vubec z budoucnosti a ted jeste z pritele. Dekuji za jakoukoliv radu
Ivana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Ivano. Problém bude možná někde hlouběji. Mluvíte o tom, že jste si vsugerovala, že je sex fajn. To slovo vsugerovala mi v tom všem přijde  jako důležité. Myslím, že jste úzkostná a na to nasedá vše další. Hůře zvládáte stres jako takový a teď ho máte kumulovaný. Nechcete přijít o přítele, ale jako podmínku vztahu vidíte sexuální život, na který on naléhá, ale vám zatím nic moc neříká. Radost z milování můžete mít a prožívat tehdy, kdy se uvolníte a kdy nebudete cítit tlak na to, že jej "dělat musíte" Takže základ je uvolnění. Najděte si něco, co vám dělá dobře, co používáte při stresových situacích, a to si darujte jako všeobecně používanou osobní metodu. A s přítelem samozřejmě spát NEMUSÍTE.Důležité ale je, zda jsou vám příjemné něžnosti s ním, líbání, mazlení :-) A vlastně ještě jedna věc - co autoerotika? Je vám příjemné se starat sama o sebe?...
stres
Dobry den, prosim o radu. Ziji se svym muzem 20 let, k nasi velke radosti s 2 letym chlapeckem. Muj muz bohuzel loni prozil pro nej traumaticky zazitek v praci - s nesolidnimi stavebniky (je projektant). Zda se, ze se od te doby jeho nalada jen zhorsuje (vyjma chvil kdy je s chlapeckem) je pesimiticky, velmi zacal dbat na poradek, ktery prisne vyzaduje. Rozhodi ho drobnosti - doporuceny dopis na poste, bylo treba vratit stene, rikla, ze ´to neda´ ac jsme vzdy psa meli apod. Jeho otec je velmi negatvisticky, s evidentni poruchou, nelečí se. Obávám se, zda tyto stavy nejsou geneticke, nebo dokonce fyziologicke (treba mensi produkce serotoninu) a stres byl spoustec. Ja jsem zalozenim spise optimisticka, zacinam se vsak trapit...Terapii zasadne odmita, zacina byt zly, dlouhodobe tezko snesitelny, Tezko predpovidat jak dal..i kdyz toto neni tak vazne jako ostatni dotazy, zajima me zda i takove pripady lze zvladnout v laskyplnem domacim prostredi....
Anna Svobodová
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Anno, dobrý den. Stresorů je asi více - nejen trauma v práci manžela, ale i narození syna po 18 letech společného života. Předpokládám, že je syn vymodleným štěstím, ale stresy před jeho početím a narozením se musely nejspíš v manželovi také střádat. Jestliže je tam genetický podklad, tušíte dobře, že  scházel spouštěč, který by jej rozjel. Muž se začal podvědomě bránit vyžadováním přísného pořádku. Je to jak reakce na to, co se stalo na stavbě, tak na jeho vnitřní nejistotu, kterou ai kompenzuje pořádkem vně. Potřeboval by odbornou pomoc - psychoterapeutickou i psychofarmakologickou. Snažte se o to, jej vlídně přesvědčit ke spolupráci s odborníkem :-) Říkáte, že terapii zásadně odmítá. Ale záleží na tom, jaké o ní má představy. Něčeho se bojí. Jsou v něm hodně úzkostné stavy, ale pomoci mu rozhodně je. A tím pádem vám třem :-) Jen se mu to musí naservírovat tak, aby to přijak jako samozřejmou pomoc bez pocitů selhání :-)
stres
Jen doplnim k prvnimu dotazu,take uz mi predvedl,schou,kdy ve spolecnosti je okuzlujici a chova se lepsi k jinym zenam,nez ke mne.Zamilovanou zenu to zaskoci...pry je to jen schow. Take jsem zazila jiz dva konflikty,kdy si zavolal sve zname,a cely problem jim prevypravej jinak,a ja byla za blbce.Ja jsem dohromady nic,spatneho neudelala..jen jsem pochopila,ze musi odhodit masky,nehrat zadne schow,zit se mnou normalne. Byvala zena ho ponizovala a srazela,zrejme tyto psychopaticke metody na nem uplatnovala...a ted jako by ty modely,pouzival sa a chranil se...nevim...rekla jsem mu,ze nei zly ani tyran,at si tohle uvedomi a zmeni to v sobe.Ale to slineni...neco tam nebude ok..hysterie? Hysterici a psychopate si volaji svedky,aby sami sebe ubezpecili a vyrobly si dukazy o sve nevinne...neco tam bude,ale neni takovy jako ten ,co znicil ivetu barts.,...kdyz chci upresnit,ale az po pouroce vztahu,toto vylezlo napovrh.Snazim se mluvit a zlomit to...neco uz se povedlo.
Mischa
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Mischo, nedokáži na dálku posoudit osobnost vašeho přítele. Ale měli byste si ve fázích klidu, kdy spolu dokážete mluvit konstruktivně, stanovit třeba nějakou krátkou signalizaci toho, že už to zase začíná, že to hned oba stopnete. Základ je v tom, že přítel nezvládá zátěžové situace a je mimo možnost sebekontroly. Pak se začne chovat jinak. Máte strach z domácího násilí? Napadá mne to, pokud jste zmínila případ Ivety Bartošové. Může být "psychopat" s histrionskými rysy, a nemusí. Může si na základě předchozích zkušeností s manželkou interpretovat mnoho věcí jako útok proti sobě, to ano. Ale jak já to od stolu rozseknu? Zkuste se jít poradit s psychologem napřímo, kterému nabídnete více událostí mezi vámi dvěma a rozeberete reakce jak vás, tak jeho.
stres
Nekter rysy chovani,jinak u meho pritele,mne zarazily ale nejsou v jeho chovani ,casto.Ma problem se sebekontrolou v zatezovych situacich. Zacne hystercit ,dela se mu bila pena v ustech.Jsem ucitelka sice jen pro materinky,ale tyto priznaky..znam. Uz jsme o tom s pritelem mluvili...tezke to bylo...ta pena a bilo v puse,se mi nelibi.
Mischa
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Mischo. Nejprve si přečtu vaše pokračování.
stres
Dobry den, se zenou (31) a miminkem (2) jsme se prestehovali a zacali podnikat na novem miste mimo Prahu, odkud jsme se pred rokem odstehovali. Podnikani se dari, zena ceka druhe miminko. Problem je, ze zena si nemuze zvyknout na nove prostredi a novy zivot v novem miste. Stale se chce vracet zpet do Prahy a za puvodnim zivotem. Chybi ji kamaradky, konicky a zabava, ale v novem miste je pritom ani aktivne nevyhledava, jen sedi doma a slovne me napada, mozna mi "zavidi", ze jezdim casto do Prahy, mam svuj zivot a ona je doma s malou, ale ani, kdyz nabidnu hlidani, tak nikam nejede. Nikdy nebyla uplne vyrovnana a vzdy tezko prijimala zmeny, ale mam pocit, ze se to posledni dobou spise zhorsuje a misto aby si v novem miste zvykla a zacala zit, tak mam pocit, ze jen preziva a porad mluvi o tom, jak to bylo driv lepsi. Pomoc ode me vetsinou odmita. Z urcite casti tyto problemy prisuzuji tehotenstvi a vykyvum nalad (to bylo jiz pri prvnim), ale cast problemu je asi jina. Jak ji pomoct? Diky - otázka upravena poradcem
Aleš
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Aleši. Určitě v tom bude hrát velkou roli těhotenství vaší ženy - mimo jiné. Nevím, zda jste se oba na přestěhování shodli, zda to bylo oboustranně chtěné. Ona je ale nyní vykolejená v mnoha ohledech ze svého původního života a je pro ni těžké to vše zvládnout vyrovnaně a s grácií. Schází jí to zaběhnuté, není akční, jak byste si přál, ona vám závidí to, že váš život se na rozdíl od jejího nijak nezměnil. Prostě si zvyká na více věcí najednou. Zkuste jí poskytnout oporu a porozumění. Nenabízejte hlídání, nabízejte sebe sama, svůj zájem o ni a o společné sdílení volného času :-)
stres
Dobrý den, jsem už zoufalá. Je mi teprve 25 let a už asi 4 měsíce nemám chuť na sex, když už k němu dojde,tak sjem protivná a nebaví mě to a nesjem schopná ani uspokojit přítele. Před tím byl pro mě sex na prvním místě,vzrušilo mě opravdu málo. STačilo se na něco podívat nebo na někoho...teď nic...absolutně nic :( Přítel tím trpí a já také,jsem ta,která si sex užívá jak se dá a snaží se uspokojit toho druhého. Ted si připadaám,jakobych měla přechod. Dá se to léčit? Léky nové neužívám, je možné,že je to ze stresu? Mám 3 měsíce novou práci a psychicky to nedávám....zhoršil se mi i zrdavotní stav. Mám se objednat na gynekologii nebo mám počkat až na konci roku odejdu z práce? Děkuji mnohokrát. Sylvie :(
Sylvie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Sylvie. S největší pravděpodobností se opravdu jedná o důsledek chronicky působícího stresu, při němž se vytrácí libido, muži v takovém případě mívají problémy s erekcí. Nebojte se, nic se ve vašem těle a prožívání v rámci sexuality nezměnilo, jen jste nyní zavíčkovaná, protože jste stažená. Nepotřebujete gynekologickou prohlídku :-), léky? Nevím, jestli nějaká anxiolytika - lély na stažení úzkosti. Ale spíš si počkejte na ten odchod z práce. Máte teď v sobě díky stresu jiný psychicky program, který vám ubližuje. Doporučuji navštívit psychologa, abyste s ním vše víc probrala a už jen díky tomu se uvolnila. Hlavně si nepřidělávejte další stres v hlavě tím, že jste milenka na nic, neobviňujte se, přijměte to tak, že se to někdy stává, ale je to dočasné :-)
stres
Paní Douchová, trápí mě jedna věc. Manžel když přijde z práce domů (podniká), tak nadává - v domácnosti se třema dětmi se vždycky něco najde - boty, aktovky, hračky, dívají se na TV, nepíšou úlohy, není vyndaná myčka, není vynesený koš, hrnek na stole... Někdy musí projít domem, aby něco našel. Taky mi už vynadal za to, že jsem ho nepozdravila dost nahlas. Vznikne dusno. Děti se rozutečnou, já někdy taky mizím z jeho dosahu. On se jako by uklidní, jde třeba do své pracovny, telefonuje a je jak vyměněný. Pohoda, klídek, veselo, vtipy. Když ho prosím o klid, když křičí, bu´d říká, že nekřičí anebo říká, že musí, protože - je nepořádek, z dětí nic nevyroste, nikdo nic nedělá... Zjistila jsem, že úplně stejně se chová i k zaměstnancům. Je to hrozně nepříjemné, děti to špatně snášejí, nikdo nejsme úplně splachovací, já začal brát antidepresiva. S dcerami jsme zjistily, že se už klepeme, když slyšíme přijíždět auto. Předem Vám děkuji za radu.
Edita
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Edito. Nejspíš není manžel bez psychohygienické půl hodiny po příchodu domů ještě vyladěný na to, normálně fungovat. Rozčílí jej všechno, protože je určitě cholerik, snadno dráždivý, potřebuje se nejprve zadaptovat na prostředí domova, aby se zklidnil. Měl by mít pracovnu hned blízko vchodu, aby nebyl konfrontován tím, co kolem sebe nadělají děti. Možná by bylo užitečné jej někdy nechat s třemi dětmi samotného na víkend - vy byste si vyrazila s kamarádkami, a on by poznal, zda jde mít domov stále vypulírovaný..., zda udrží děti na dlouho u učebnic a úkolů... Myslím, že by své nároky výrazně snížil :-)
stres
takovy vždycky, nejak jsme to zvladali. Ale ja ted nechci aby svůj stres prenasel na dite, proste nechci aby syn musel byt svědkem takového chovani. Jednak ho to desi a jednak si pak bude myslet ze takhle reagovat je normalni a to nechci. Dekuji za odpověď. Petra
Petra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Souhlasím s vámi, namočeni jste v tom oba. Vy, jako matka, která je se synem denně, zná jeho reakce, víte, jak jej zklidnit, musíte být zákonitě obranářka dítěte. Myslím, že by vám velmi prospělo, kdybyste si někdy brzy udělali společný prodloužený víkend ve dvou, syna by snad rodiče pohlídali, abyste zase našli sebe sama a to, co vás spojovalo. Potřebujete na chvíli oba vypnout.
stres
dítěte me nesmirne vytaci. Nechci, aby to syn od nej odkoukal a pak se choval stejne. Navíc mam problém reagovat v klidu, většinou taky vybuchnu a něco hnusného mu reknu, napr. naposled, ze když na to nemá nervy, tak si nemel pořizovat dite. Snazila jsem se s nim o tom promluvit, rikala jsem mu ze mi to hrozne vadi a at s tim něco udela, at si třeba zajde k psychologovi. Na to mi řekl, ze na psychologii neveri, nebo něco v tom smyslu... Uz me unavuje porad poslouchat jeho negativitu, brblani a nespokojenost, jeho vybuchy vzteku. Pripada mi ze ani není ochoten s tim něco delat, jakoby nechapal jaky je to pro me problém. Potreboval by mit mnohem vice trpelivosti a ja nevim, jak toho mam docilit. Řekl mi ze se nechce hadat, ze vi ze hrozi, ze syna vezmu a odejdu od nej a to nechce. Jenze ja nevim, jak to udelat. Nechci jen tise trpet jeho vybuchy a smířit se s tim. Jenze mi prijde, ze je to jen muj problém a on s tim nic neudela. Když jsme nemeli dite, nemeli jsme ve vztahu problém, byl
Petra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Aha, nebyl připravený na to, co příchod dítěte přináší, že to není často žádná selanka a pohoda, jak to člověk zná z romantických filmových komedií. Ale vy jste už napružení oba a startujete na sebe mnohem dříve, protože jste psychicky i fyzicky unavení. Nejdříve si dočtu poslední část vašeho příběhu.
stres
Dobry den,

potrebuji radu. S manželem jsme spolu 12 let, z toho 7 let manzele. Mame syna kteremu je 16 mesicu. Odmalicka byl uplakane miminko, s vekem se to lepsi, ale i tak je to narocne. Zijeme daleko od rodicu, zadnou pomoc nemame, většinu dne se staram o syna sama a po prichodu z práce pomaha manzel. Muj problém je v tom, ze mi vadi jeho chovani. Je odjakživa cholerik a vybuchuje, podle me často kvůli maličkostem. Nejvíce mi vadi jeho vybuchy vzteku v pritomnosti syna. Naposledy to bylo na navsteve u rodicu, ti zustali jako opareni. Protože syn spadl a plakal a on to psychicky nevydrzel a zacal rvat, ze na to nemá nervy. Syn byl z jeho vybuchu samozrejme taky vydeseny a o to vice plakal, ja jsem ho pak uklidnila. Je to kazdou chvili něco, porad na něco nadava, je nastvany když syn vecer nejde uspat a trva to, cesty autem jsou také zážitek - porad se rozciluje kvůli ostatním ridicum. Nikdy mi ani synovi neublizil a vim ze by to neudelal, ale takove chovani v pritomnosti maleho
Petra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Petro. Musí se rozlišovat, zda má někdo cholerický temperament bez stresorů, nebo zda nezvládá dlouhodobý stres a ztrácí sebekontrolu, což jej pak mrzí a dokáže se omluvit. Ale jdu číst dál. Ano, máte to těžké, dovedu si to představit.
stres
Dobrý den, je mi 25 let.Od malička jsem spíše psychicky labilni.Poslední dobou mám často potřebu brecet.Nemám k tomu zvláštní důvod, nikdo mi neublizuje. Spíše mám pocit, jako bych nezvládala male stresy, které člověk musí zvládat každý den. Sevře se mi hrudník a musím utéct před světem a vyplakat se.Prosím, poradte, zvládnu tyto stavy sama nebo je třeba vyhledat pomoc?
Jarka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Jarko. Rozhodně vám doporučuji návštěvu odborníka. Začala bych návštěvou klinického psychologa, vše s ním probrala, a on by sám posoudil, zda by byla vhodná do začátku i podpůrná medikamentózní léčba :-)
stres
Dobrý den. Mám problém který už nezvládám. S přítelem jsme spolu 6 let. Rozumíme si, milujeme se, nemáme problém v komunikaci ani sexu. Bydlíme spolu 3 měsíce. Před rokem byl vyhozen z práce kterou miloval a těžko to nesl. Doktor mu napsal neurol na uklidnění ale bohužel se na tom stal závislým a sháněl si tyto léky na černo. Měl z toho strašné stavy, zapomínal a byl agresivní. Když jsem se to dozvěděla byla jsem v těžkém šoku. Ale chtěla jsem mu pomoct tak jsme se po pár měsících spolu nastěhovali, že to pomůže. Přestal to brát a z prvních absťáků se dostával těžko. Bohužel to nepřestalo, bere to sice méně a ne tak často a ale já jsem z toho psychicky na dně. Nevím co mám dělat. Mám strach, že ho opustím a on to začne brát víc a víc. A myslím že rozchod nezvládnu. Ale zase nechci opouštět fungující vztah jenom kvůli tomu. Nevím na koho se mám obrátit s pomocí jemu a vlastně i mě. Prosím poraďte mi. Už přemýšlím i nad tím že mu ty jeho prášky sním a předávkuji se jimi ať se nemusím cítit tak jak se cítím.
Tereza
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Terezo. Závislost na benzodiazepinech bývá častá, vytváří se po 6 - 8 týdnech pravidelného užívání. Přítel by potřeboval odbornou psychiatrickou pomoc, zatím by snad mohla pomoc ambulantní péče.
stres
Paní Douchová, jak se mám vyrovnat s pocity bezmoci a bolesti? Rozpadlo se naše manželství. manžel se někdy nechoval pěkně, ale já jsem doufala, že vstřícným přístupem se to podaří udržet. Poslední roky se začal zajišťovat, pak udržoval dost bezohledným způsobem vůči nám doma mimomanželský vztah. Vpodstatě stylem, pokud se Ti to nelíbí a nebudeš dělat, co chci já, běž, ale bez peněz. Bohužel disponuje majetkem z podnikání, kupuje si luxusní auta, žije nákladný život, já a děti neexistujeme. Vyrovnání majetku záměrně blokuje, vyvádí peníze ven. Má za sebou tým lidí, kteří mu s tím pomáhají. Ke mně se chová arogantně, za všechno můžu já. majetek řeším přes právníka. Bohužel se nepěkně chová i k dětem. prožívám bezmoc a lítost nad tím, jak se změnil a že svévolně "zbořil" letité manželství, z něhož čerpal zázemí pro svoje podnikání. - otázka upravena poradcem
Lidka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Lidko. Moje zkušenosti jsou takové, že v sobě musíme najít osobní sílu v jakékoliv životní situaci a díky ní zvednout hlavu nahoru a jít životem dál. Snažte se vybojovat si co nejvíce spravedlnosti  - co se majetkového vyrovnání týká, ale jinak nedopouštějte další ponižování. Začněte svůj nový život a hlavně se na něj těšte.Nebudete již na něm závislá, kormidlo budete držet ve svých rukou vy. Neboli - bezmoc je adekvátní pocit vzhledem k okolnostem, ale nikdy se v ní nemůžeme koupat příliš dlouho. Je důležité jednat a opravdu jít dál :-)
stres
Dobrý den, před rokem se mi stalo, že jsem byla fyzicky napadená jedním mužem, s nímž jsem se krátce sházela. Chtěla jsem na to nechat to být a navždy zapomenout v hlubinách moře. Ale časem se mi to začalo vkrádat do myšlenek, mám stále strach, večer, když jsem sama doma, se bojím, že je někdo na balkóně, nakonec se musím jít vždy podívat. Hraničí to až s halucinacemi, zdá se mi, že ho slyším, že chytá za kliku.. v noci se mi o tom zdává, i když se probudím, někdy s křikem, jakoby to pokračovalo i v bdělém stavu. Jsem docela atraktivní a když na mě nějaký muž promluví, zaseknu se a cítím děs. Byla jsem u psychiatra, ale nebyla jsem schopná mu důvěřovat, nikam jsme se nedostali, takže jsem k němu přestala chodit. U další doktorky to dopadlo stejně. Nevím, kam dál; nemám důvěru, možná i díky mému problematickému prostředí v dětství, stydím se a nedokáži se v přímém kontaktu svěřit. Chtěla bych se nějak léčit sama, jsem samotář a introvert, nezvyklý se někomu hlouběji otevírat, ale prostě nevím, kterým směrem se vydat a jak si s tím poradit, všechny mé pokusy to potlačit a zapomenout selhaly. Díky za Váš čas, L.
Laura
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Lauro. Trauma potlačit nemůžete, to nejde. Vidíte sama, že se vám to vrací zpět a vzájemně se na to, co jste prožila, nabalují další vzpomínky a věci z vašeho dětství. Byla jste ohrožena, byl narušen váš pocit bezpečí i s někým, koho jste znala, potřebujete stálou kontrolu vašeho území, pronásledují vás noční múry. Jestliže se hůře někomu otevíráte, spolupráce pak může váznout, respektive, pozitivní účinek terapie může přijít až po delší době. Myslím, že byste si potřebovala najít pro sebe ženu, klinickou psycholožku, s níž byste mohla postupovat rychlejšími krůčky, než s mužem. Netrapte se ale dlouho, začněte tím, že si vyberete někoho na netu, kdo by vám konvenoval pojetím svých webových stránek, svou tváří, a pak i svým hlasem třeba již při objednávání se po telefonu. Možnost je také ta, že si necháte doporučit někoho ověřeného prostřednictvím krizové linky důvěry  Držím vám palce, ať vše dobře zvládnete a cítíte se zase dobře!
stres
Dobry den. Prosím o radu. Rozvedla jsem se po 14 letech.S ex mame dve deti.Nasla jsem si noveho pritele ale vztah neni dobry.Zacal me tyrat po 3 mesicich.Pak se to uklidnilo a obratilo ale ve me to zanechalo nejake psychicke potize.Mam pocit jako bych mela nejaky psychicky blok.Nevim uz co je normalni a neni.Mam vic potizi co jsem v zivote se sebou nemela. Navic nynejsi pritel neustale udrzuje vztah kvuli jeho syna s byvalou tak,ze ji i nekam vozi. V noci jsem mela sen,kdy se mi spojily obe dve pritelkyne v tom snu.Jako od meho ex tak od nynejsiho pritele.Zdaji se mi nocni mury o te zene i kdyz ony jsou typologicky stejne spojily se mi v jednu a ted me desi hrozne sny. Nevim jestli mi muzete poradit.Tohle nikomu nepreji aby i pritel se nejak obratil proti zene,ktera potrebuje pomoci.Mam pocit,ze jsem v jame lvove. Nikoho nemam je tezky zacit novej zivot sama.Navic jsem nikdy sama nezila .I kdyz jsem uvazovala o odchodu trapi me desy ze zivota.Dekuji Miladka.
Miladka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Miladko. Měla byste velmi rychle začít spolupracovat s psychologem i s psychiatrem. Vnímám to jako závažné, potřebujete pomoc, jakou já vám zde nenabídnu. Neváhejte s tím a co nejdříve se objednejte do odborné péče!
stres
Dobrý den, poraďte, jak to zvládat. Manžel má dost velké výkyvy nálady. Jeden den jsem nejlepší, druhý den zas ta nejhorší. Přijde z práce (je podnikatel) a už od dveří křičí - tu rozházené boty, tu aktovky, případně jsem nepozdravila, okamžitě úkoluje děti domácími pracemi - klid a pohoda je pryč, děti se rozutečou po domě. Anebo byli jsme na horách i s mojí kamarádkou. Strašně jsem se snažila, aby ani jeden nebyl odstrčen, večer vzala po městečku na procházku jen manžela. Stejně to vnímal tak, že byl na druhé koleji a po 3 dnech vybuchl. Začal se také navážet do dospívající dcery, která se sebepoškozuje, prosila jsem ho, ať si jí nevšímá, ať ji nechá být - všechno marné, odpověděl, že musí, aby z ní něco vyrostlo. Už nevím, jak dál. Jsem trvale ve stresu - v době, kdy je špatně (jsem normálně kliďas) mám pocit, že mne dusí, dožene mne pak k výbuchu a pak je jak milius a vinu za konflikt hází na mne (Vidíš, jaká jsi), v dobách, kdy je klid, se už podvědomě bojím, kdy zase bude špatně. Možná už taky špatně reaguji na jeho kritiku, jakmile cítím, že zas něco bude, všechno se ve mně nastraží a já už jsem dopředu nastartovaná, co zas bude. Klidné doby se zkracují a já nestíhám ty špatné doby odžít a vydýchat. Naopak manžel se zdá, že je záhy OK. Když jsme samy s dětmi, je doma naprostý klid. Kde je chyba? Proč mi nejde být hned v pohodě jako on? Radši spoustu věcí odkývu a udělám si po svém (a někdy i potajmu). Děkuji.
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jano. Máte svého muže ráda? Zkuste si odpovědět na tuto otázku, a navíc i konkrétně - co na něm máte ráda nejvíc, a co vše. Pak si vstupte i do hlavy a srdce manžela a zkuste se v jeho kůži zamyslet nad tím, jestli má rád on vás, a co na vás má rád, co nejvíc. To by vám mohlo na začátku pomoct k přemýšlení, co dál, jak dál postupovat, a jestli stojí za to, bojovat o změnu. Tu ale asi vy dva sami bez odborné pomoci už nezvládnete. Je tam tolik nánosů a vrstev nespokojenosti, pocitů křivdy, neporozumění, že potřebujete zrcadlo a tlumočníka v podobě vztahového psychologa. Doporučovala bych vám velmi párovou terapii - pokud se máte rádi a máte na čem stavět budování změn a nového porozumění mezi sebou. Váš muž je cholerik, potřebuje podvědomě udělat rozruch, vyprovokovat hádku, a když se mu to podaří, dosáhne svého cíle a rozloží se v něm klid. Nedělá to vědomě, má to tak v sobě udělané. Možná si vybavte jeho rodinu, jaké vzorce fungování jste pozorovala u nich doma. Kdo tam byl prchlivý? Vy jste jiná než on. Naprosto. Proto se ve vás prostřednictvím hádky nic nemůže zklidnit, naopak to ve vás posílí napětí. Další kapitolou je dcera její sebepoškozování. Tušíte, do jaké míry je to zapřičiněno i armosférou doma? Předpokládám, že je v odborné péči psychiatrické i psychologické. Ale i ona by měla být velkým důvodem ke změně v projevech mezi vámi dvěma.
stres
Dobrý den,
je mi 16 let a včera mi umřel můj pejsek. Vím že to sem asi nepatří protože nebyl člověk. Ale pro mě byl jako člen rodiny, žil s námi 13 let. V tu chvíli co se to stalo jsem byla na internátě, hned jak jsem se to dozvěděla jela jsem domů. Už měl svůj hrobeček. A mě hrozně moc mrzí že jsem tu nebyla s ním. Hrozně mi chybí, ani jsem se s ním nerozloučila. Od neděle jsem ho neviděla, a už ho ani nikdy neuvidím. Od té doby co jsem sem přijela je mi špatně, chce se mi zvracet, nemám na nic chuť. Nemůžu se ani nikomu podívat do očí, abych se hned nerozbrečela. Bojím se že se těchto pocitů nikdy nezbavím.
Péťa513
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Péťo. Omlouvám se vám za zařazení do kategorie dotazu, ale je pravda, že co se týče odchodu někoho blízkého z tohoto světa, tak tu mám smrt blízkého člověka.Cítíte to tak, že vás    rodiče podvedli, když na vás nepočkali s pohřbem? Nejen pes je důležitý člen rodiny a loučení s ním je hodně těžké a bolestivé. Třeba nechtěli, abyste se trápila pohledem na něj, když už nežil. Loučit se s ním po určité době, až to odezní, můžete pořád - vzpomínkami, tím, že si s ním budete povídat, dívat se na jeho fotky. Neboli - těchto pocitů se zbavíte, nebojte se. Ale chce to čas.
stres
Dobrý den chtěla jsem se poradit ... Je mi 21 let a se svym partnerem jsem půl roku a furt se hádáme ale jak mile se pohádáme tak mám hrozný bolesti břicha (křeče) a nevím co stím můžu dělat doktorka mi stejnak nic nezjistí :( mám dvou letou dcerku takže potřebuju fungovat na 100% a ne jen na 50% ta bolest břicha trvá i třeba dva dny :/ prosím o nějakou radu já už to psychicky nezvládám jdu uplně s nervama pryc !
inka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, inko. Jste na příteli psychicky závislá, zároveň jste psychicky křehká osobnost. Proto konflikty mezi vámi dvěma vyvolávají tyto zdravotní potíže. Říká se tomu psychosomatizace. A také proto vám lékařka nemůže zjistit žádnou objektivní příčinu bolestí. Objektivně žádný somatický nález nemáte. Potřebovala byste psychofarmaka s účinkem na úzkostné stavy, která se berou nárazově při obtížích.
stres
Dobrý den. Mám problém a už nevím jak dál :(
Asi před rokem a půl, měl manžel autonehodu. naštěstí měl jen nějaké odřeniny a modřiny. Ale od té doby, mám o něj hrozný strach. A myslím si, že je to čím dál tím víc silnější. Máme rozbité auto a tak musí jezdit do práce autobusem, vlakem, nebo s někým autem... Když jde na autobus, musí přecházet silnici a já se hrozně bojim, aby ho nepřejelo auto. poslouchám, jestli neuslyším jet záchranku. Když jede vlakem, bojím se, aby ho nesrazil vlak když přechází koleje a pak aby ho nesrazilo zase na silnici auto. No a když jede autem, tak se zase bojím, aby neměl autonehodu... Celou dobu, co je pryč, tak se neustále bojím. i když je doma a já si uvědomím, že další den jde zase do práce, tak mám o něj hrozný strach. Bojím se i smát. Bolí mě často hlava a píchá u srdce a mám tlak na hrudi a špatně se mi dýchám. Myslím si, že je to tím. Prosím poraďte, co mám dělat. Děkuji moc za odpověď.
Kateřina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Kateřino, prožíváte post trauma v podobě úzkostně panických stavů. Rozhodně byste měla začít spolupracovat s psychologem i psychiatrem. Pomůže vám jak farmakoterapie - léky na úzkost, tak psychoterapie. Potřebujete to v sobě zpracovat, abyste se zase srovnala, to sama nezvládnete. Nebojte se toho, naopak se těšte na úlevu :-)