Sobota 16. ledna 2021, svátek má Ctirad
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 16. ledna 2021 Ctirad

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| otázky početí, těhotenství| vztahy na pracovišti| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| manželovy kamarádky| problematické manželství rodičů| osudová láska| alkohol v rámci širší rodiny| kamarádi partnera...| problém navázat vztah| ekonomicky silnější žena| sny| neimponující muž| seznamování| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

problémy v komunikaci
Dobrý den, jak v práci, tak doma s manželem se mi stává, že se na něčem domluvíme a ta druhá strana mi to zapře. V práci se ozval klient, že by něco potřeboval. Zavolala jsem obchodnímu zástupci a požádala ho o vyřešení (měl by z toho obchod), poslala mu kontakt a klientovi řekla, že bud kontaktován panem XY. Kolega nic neudělal. Klient mi to po nějaké době připomněl a spolu s ostatními věcmi jsme to řešili před naším vedoucím. Kolega řekl, že jsem mu nikdy takový úkol nedala a na moji námitku, že prokazatelně má v mailu kontakt, řekl, že vůbec nevěděl, proč jsem mu ten kontakt posílala. Dost mě to naštvalo. Doma čelím podobnému. S manželem mluvíme o spoustě věcí - provozních, osobních aj. Může se stát, že někdy na něco, co se řešilo zapomenu, ale jsem zvyklá z předchozího zaměstnání dost naslouchat, tak si myslím, že je to jen výjimečné. Nicméně když řešíme něco nepříjemného pro manžela, tak on tvrdí, že jsem mu to nikdy neřekla (a já si jsem jistá, že ano) nebo že on mi to řekl (neřekl) anebo že jsem něco řekla (já vím, že určitě ne, a pokud někdy ano, pak v jiném kontextu - on to prostě překroutí). On je - zdá se mi - takový manipulátor a možná je tohle jeho taktika. Už jsem říkala, že budu všechny naše hovory nahrávat na diktafon, abych měla důkaz - to je samozřejmě nereálné, ale já jsem nešťastná z takovách diskuzí. V práci to řeším tak, že už všechno píšu v mailech (jenže to zase začal zuřit šéf, protože ví, že mám důkazy, někdy potřebuje manipulovat i on), doma si přece nemůžeme psát. Jak se zachovat v případě, kdy mi manžel bude tvrdit, že jsem něco řekla a já to prokazatelně neřekla? Prosím, poraďte postup. Chci tomu předcházet. Díky.
Hedvika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Hedviko. Zdá se, že máte fenomenální paměť, na rozdíl od druhých. Někteří lidé i rádi selektivně zapomínají - neboli zapomínají to, co je pro ně nepříjemné. A manžela musí nejspíš dráždit váš apel na dodržování toho, co bylo řečeno. Vaše perfektnost ukazuje zákonitě na jeho mezery a brání se. Je také možné, že vašich požadavků je moc a on je vypouští ne programově, naschvál, ale protože na jejich pojmutí nemá dostatečnou kapacitu. Zkuste to jinak. Říkáte, že s manželem mluvíte doma o mnoha věcech - provozních, osobních aj. Bylo by dobré to tedy oddělovat a mluvit společně o méně věcech najednou, spíš se ujistěte, zda je to jasné, zda s tímto souhlasí, nebo má na věc jiný pohled. Pokud se z vyjmenovaných úkolů a věcí k řešení stanou volně témata k diskusi, vámi uváděný problém ustoupí, protože se bude jednat o společné sdílení a vytváření dohod o tom, co je potřeba.. Neboli - doma jste kooperující tým dvou rovnoprávných partnerů :-)
problémy v komunikaci
...změnit, protože mi to připomíná nejhorší etapu mého života...Ale přítel to neustále dělá. Občas když se vážně pohádáme, prostě mě totálně ignoruje několik dnů...
Je mi z toho už opravdu psychicky nedobře. Nevím co mám dělat.
Víte zvažuji i rozchod. Neumím to zpracovat. Neumím si vysvětlit jak se někdo takto může chovat k někomu koho má rád ( pokud ho má opravdu rád). Prosím mohla byste se pokusit mi nastínit z jakých důvodů se přítel k ignoraci uchyluje? Co to znamená? Proč si vše nemůžeme vyříkat, obejmout se a fungovat dál?
Verča 2
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Verčo, jak vám mohu odpovědět, když neznám podrobnosti? Myslím, že už se oba točíte v kruhu, který byste potřebovali spolu přerušit. Zajímá mne ještě vaše usmiřovací fáze. Kdo přichází první většinou s podanou rukou ke smíru? Jak v reálu vypadá usmíření, a tím tedy vaše opětovné přijetí? Říkáte, že přítel je velmi nekonfliktní typ, zná vaše problémy z předchozího vztahu, hádky a ignorance je samo o sobě citlivé téma. I přítel má z těchto situací strach, nejen vy. Využijte opravdu odborné služby psychologa zvenčí, vřele vám to doporučuji. Oba se přeci máte rádi, nemá smysl uvažovat o rozchodu, jen si musíte oba v dané situaci umět pomoct a poradit, ale vy dva jste již trochu slepí, protože se to týká vás dvou a máte s takovýmito situacemi mnoho opakovaných zkušeností se stejným scénářem - destruktivním scénářem...
problémy v komunikaci
Dobrý den. S přítelem jsme spolu rok a půl (já 30 on40).Téměř pokaždé, když se s přítelem vážně pohádáme, ignoruje mě. Ignoruje mě i několik dnů. Přítel je opravdu velice nekonfliktní, vyhýbá se jakýmkoli konfrontacím až extrémně. Paní doktorko já tomu nerozumím, ale není několikadenní ignorance až přehnanou reakcí? Můj bývalý partner se se mnou rozešel tak, že mi nic nevysvětlil a prostě odjel. Totálně mě vyignoroval...byl ve vztahu agresivní, zastrašoval mě deptal a toto bylo zřejmě jeho další krok, jak mě zničit. Povedlo se mu to. Dostávám se z toho do teď ( téměř 3 roky po rozchodu). Přítel vše ví, ví že mě nezničil rozchod samotný ale ten způsob...ta ignorace, nezájem, nezájem cokoli vyjasnit, vysvětlit... Když mě můj současný přítel ignoruje, je to pro mě nesnesitelné, moc to bolí... připadám si jako Nicka, jako bych mu nestála ani o slovo. Mám z toho i úzkostné stavy, špatně se mi dýchá. Vše jsem mu v klidu vysvětlila, že mi to nedělá dobře, poprosila jsem ho, že to musíme
Verča
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Verčo, dobrý den. Hovoříte zde o výsledku vaší konfliktní komunikace - pokud se s přítelem vážně pohádáte, následuje jeho dlouhá ignorance vás, jako člověka. Ale nemluvíte o tom, co bývá příčinou toho, že konflikt je vážný. Má to nějakého společného jmenovatele? Čeho se vaše názorové střety týkají nejčastěji, kdo je častěji jejich vyvolávatelem. Jakou formu má vaše výměna názorů, která vyústí ve vážný konflikt?... Tyto a další otázky bych vám kladla v našem dialogu, abychom mohly postupně vytáhnout červenou nit těchto situací a hledaly cestu, jak to zvládat jinak. Takto si na tyto otázky odpovězte sama, vraťte si je jako film nazpět, alespoň ty z poslední doby. Jde o to, co je spouští, jaký mají průběh. Co tedy vede přítele k následné ignoraci vás, i když ví, že vám tím ubližuje. V případě, že by toto téma bylo problémem pro vás oba, stálo by za to zkusit několik párových sezení u zkušeného partnerského psychologa, který by vám oběma poskytl nezávislý vhled. Přecházím na druhou část.
problémy v komunikaci
Dobrý den, paní doktorko, možná banalita, u nás to ale kypí. Příchody jednoho nebo druhého a vítání. Když jsem byla na MD, bydleli jsme v paneláku, takže jsem manžela slyšela už pár minut předtím. Na jednu stranu radost a šla jsem mu vstříc, na druhou stranu obavy - vždycky i před dětmi mi někdy i bez pozdravu sáhl pod triko na prsa a odtáhl kalhoty a kalhotky a sáhl do intimních partií. A také křičel, když byly rozházené hračky. Že bydlíme v takřka holobytě, to mu nevadilo. To "osahávání" mi vadilo, tak jsem mu to řekla a naštěstí přestal. To další bohužel pokračuje dál i po letech. Když přijdu já z práce dřív, od dveří volám ahoj a jdu se se všemi přivítat. manžel někdy sedí, telefonuje nebo sleduje TV, tak si pokyneme, protože nechce být rušen. Děti mi běží vstříc, on podle nálady, v poslední době spíš ne. Když přijde on, tak často křičí (hledá důvody - tu rozházené boty, tu nesrovnané aktovky, tu nevynesený koš, tu děti sedí u TV - prostě vždycky se něco najde). Někdy pozdraví, někdy ne - to pak jde do patra, kde má kancelář nebo se jde dívat na TV. Já často v tu chvíli dělám večeři, ale pozdravím, podívám se. No a najednou vznikly diskuze, kdo koho má zdravit. On si vynucuje, že za každých okolností máme zdravit my jeho (protože on je chlap), já tvrdím, že vždycky by se měl jít přivítat ten příchozí, pokud ví, že ostatní jsou doma. On má ten opačný názor. Po takové diskuzi sice tedy přijde, řekne suše ahoj, ale pak hledá chyby - nepozdravili jsme vůbec, nebo málo hlasitě, nebo moc hlasitě, nepodívala jsem se, podívala jsem se drze (nutno podotknout, že ač mlád hůř slyší, takže některé jeho výtky nejsou pravdivé). A zse je dusno. Odejde do své pracovny a vpodstatě ihned odtud slyším smích a veselo, protože někam telefonuje. Beru to, že přichází se stresem z práce třeba. Co mě ale před pár měsíci naštvalo - děti byly pryč, byl večer, já sama doma, četla jsem si v patře a dělala něco do práce a přišel on - až v sedm večer, tma. Věděl, že jsem doma - auto, světlo, avšak ani nezavolal ani nepřišel. Sedl si dole k TV, slyšela jsem lednici, vodu. Říkala jsem si, že počkám. nepřišel. Až v 10 hodin, kdy šel spát a musel jít kolem mě. Řekla jsem mu ahoj a že jsem ani neslyšela, že přijel. On na to nic. Šel spát. Dusno. Paní doktorko, já už nevím. Z domu to neznám, tam jsme se všichni vítali, měli čas si říct ahoj. Manžel má představu (jednou mi řekl), že vždycky, když přijde domů, budu tám stát, čekat na něj, vždy usměvavá, odpočatá a budu se mu věnovat. To ale není reálné. Když se na něčem dohodnem, on to na oko nějakou dobu dodržuje (třeba pár dnů), ale pak se to zle vrátí v nějakých naschválech. Co se s tím dá dělat? Děkuji. - otázka upravena poradcem
Zuzka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Zuzko, to, co popisujete, nevnímám jako banalitu, ale jako závažný komunikační a vztahový problém. Ve vašem vztahu, alespoň ze strany manžela, chybí úcta a respekt - k vám, k domovu. Jakoby se domů vůbec netěšil. Není to jen o uvítacím rituálu, ale i o vyjadřování nespokojenosti po příchodu a neustálých výčitkách, kritice. Váš muž je nevyrovnaný a měli byste s tím oba něco dělat. Nevím ale vůbec nic jiného o vašem vztahu - jak spolu trávíte společný volný čas ( i jako rodina, i vy dva jako pár ), na čem všem se spolu dokážete dohodnout, jak moc umíte být tým, který umí kooperovat a je mu v tom dobře. Jaké máte společné zájmy, jaký je váš intimní život, atd.atd. Takže se nemohu k ničemu moc vyjadřovat. Myslím ale, že co se týče přivítání, motáte se společně v kruhu a potřebovali byste pomoc zvenčí - ideálně od partnerského psychologa v rámci párové terapie :-)
problémy v komunikaci
Jsme mladší pár, já jsem introvert, manželka pravý opak. Máme 3 malé děti. Manželka je neustále s něčím nespokojená a dobývá si svojeho zneužíváním a citovým vydíráním. Je příliš náladová a pro mně je těžké dopátrat se co je vlastně problém. Já mám pocit, že se ve vztahu snažím hodně, ona tvrdí, že vůbec. Nejsou problémy ani v penězích, ani v nevěře, ani nic jiného kromě komunikace/respektu. Staví mě do pozice "teď se musíš ty chovat jako svatý do té doby než budu šťastná", jakákoliv moje stížnost nebo neochota je brána jako projev nezájmu o vztah. Situace je na její straně stížena o to, že je původem cizinka a nemá v ČR svou rodinu. Vždycky jsem stál za ní, ale teď už celá moje rodina i já dáváme najevo že se chová nepřípustně, ale ona je přesvědčena, že je v právu a vybojuje si své. - otázka upravena poradcem
Honza
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Honzo. Nemáte na mne žádný konkrétní dotaz, kromě popisu nejen vaší společné svízelné komunikace, která musí vést k častým nepříjemným názorovým střetům a nepříjemné domácí atmosféře. Ačkoliv byla pro vás vždy její náladovost složitá, stál jste vždy za ní, nyní se vaše rodina vůči ní vymezuje. Myslím ale, že vy dva jste dospělí lidé a měli byste to řešit spolu, nezatahovat do toho vaši rodinu, kterou vy zde máte, ona ale ne. Manželka je vlastně v neustálé opozici. Ano, musí to být vyčerpávající, ale i pro ni, nejen pro vás. Nejspíš tím vyjadřuje svou nespokojenost. Nevím, odkud pochází, z jaké rodiny, ale to bezpochyby výrazně ovlivňuje její roli ženy v rodině - jak konkrétní země a mentalita toho národa, tak její původní rodina. Ona svým vlastním - ale nešťastným - způsobem, o vás bojuje,vy máte pocit, že nemáte její respekt. Asi jste si na samém začátku vašeho vztahu a manželství nedokázali sdělit své potřeby a očekávání od vztahu tak, aby byl vyvážený a abyste se oba cítili dobře. To vám teď schází, ale nic není ztraceno, je vždy čas to zastavit a začít jinak, nově.
problémy v komunikaci
Dobrý den ,se ženou jsme manželé 27 let. Bohužel posledních 7 let přibývá vice hádek. Já osobně si myslím ,že chyba je v komunikaci mezi námi, pokud máme názorové rozpory. Většina problém se opakuje. Já se snažím vysvětlit svůj postoj i názor . Řeknu na rovinu co se mi líbí a co ne. Naopak bych řekl, že má žena nyní nechce řešit vůbec nic,pro ni jsou věci které mě se nelíbí a vadí mi, malicherné . A pokud začneme řešit problém, většinou z mé iniciativy, skončí to hádkou a obviňováním z její strany,že všechny hádky vyvoláván já a ,tě jsem jí tím zkazil den. Navíc mi přijde ,že to co já nesmím dělat, mohou dělat mi dospělí synové 24/21 let. A to me žene navádí. Já vím,že je pouze můj subjektivní pocit. Většinou po hadce přijdu já s omluvou, bohužel nikdy jsem se za 27 let nedočkal ,že by žena přišla a omluvila se. Naopak.kdyz se omluvil já, dostanu odpověď,že zkažený den ji nikdo nevrátí.
Pavel
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Pavle. Problémy v komunikaci se nejlépe řeší v rámci párové terapie za přítomnosti nezávislého odborníka. Vy sami se v tom již cyklíte, a to docela dlouho - 7 let! Máte se ženou rozdílný názor na to, co je důležité, a co je malichernost. Ten pohled je vždy subjektivní. Možná, že jí nevyhovuje ani vaše forma podání a vše od vás vnímá jako kritiku, nikoliv jako snahu o nalezení nějakého konsensu. Jestliže reaguje tak, že jste jí zkazil celý den, tak už nic řešit nechce, je rezignovaná. Ale na kvalitě vašeho manželství bezesporu oběma záleží, proto byste s tím něco měli dělat konstruktivněji, tj., za přítomnosti toho třetího. Ten vám může dávat zpětné vazby, reflektovat, co kdo řekl, co to pro toho druhého znamená, jak by se to dalo říct jinak. Běžte spolu do toho :-)
problémy v komunikaci
Dobrý den, prosím vás je v pořádku, aby mi partner při hádkách nebo po nich říkal věty typu že trpim bludy, že je to všechno v mojí hlavě, že potřebuji pomoc na hlavu atp..? Jde vždy o případy, kdy máme každý svoji pravdu o tom, proč hádka vznikla, nebo když každý chápeme třeba i tutéž věc/situaci jinak. Já se jej snažím pochopit a promluvit si...ale on mi říká tyto věci. Strašně se mě to dotýká. Jako kdyby každou neshodu svedl na "moji hlavu". Mám to přecházet, že to tak nemyslí? Neznačí to už nedostatek respektu ke mně? Víte nechci si to už nechávat líbit... zraňuje mě to a nikam to nevede:(. Děkuji za odp. - otázka upravena poradcem
Petra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Petro, samozřejmě, že to není v pořádku, partner se obhajuje vaším obviněním, to vnímá asi jako nejjednodušší, neumí si v klidu sednout a věci spolu vyříkat, nejde mu to, obhajoba útokem je pro něj prostě jednodušší. Přecházet to nemůžete, to byste ztrácela svou sebeúctu. Nechcete si to dále nechat líbit, tak si to líbit nenechejte. Vymezte se vůči němu, že se nenecháte nadále urážet, vy to vůči němu také neděláte. A pojmenujte to tak, že se potřebujete spolu naučit konstruktivním hádkám, z nichž vyplyne nějaké resumé. Váš vztah by bez toho byl pro vás ubližující.
problémy v komunikaci
Vite, zacinam tusit, ze tim "nedostatecnym zazemim" myslel i nas vztah. Pritel v sobe veci casto dusi a vse ze sebe dostane az pri hadkach. Zda se mi, ze se mi snazi neprimo naznacit, ze se mnou deti nechce. Je mi tricet mam cycty na vajecnicich a on mi rekne ze chce deti az tak za tri roky, pet let...Co si o tom pani doktorko myslite? Rada bych si s nim promluvila v klidu a naprosto uprimne, jenomze muj partner to moc neumi. Nechce me zranovat, ma me rad...a tak je casto nejasny. Ja ale potrbuji jeho uprimnost. Nevim, jak s nim vest rozhovor, aby si nemyslel, ze vytvarim problem. Vzdyt on o tom ani nechce mluvit. Moc me to trapi. Jsem primocara s timto neumim pracovat. Dekuji vam za nazor. - otázka upravena poradcem
Tereza 2
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Aha, takže se nejedná jen o problémy v komunikaci, ale i problémy ve vašem vztahu. Nicméně vás má rád, o tom nepochybujete. Hmm, není si jistý, zda chce rodinu právě s vámi - alespoň je to vaše hypotéza. Pak byste opravdu potřebovali nějakou pomoc zvenčí. Ale plánujete spolu domeček v Čechách, plány do budoucna máte. Je možné, že máte každý z vás jiné priority - on nejdřív fyzické zázemí v podobě stabilního domova, vědomí, že jako muž bude schopen ekonomicky zajistit rozrůstající se rodinu. Vaše priorita je rodina co nejdříve. Oboje je pochopitelné - i vaše plány, i jeho plány. Neporadím vám na dálku, jak jej přesvědčit k tomu, aby do dítěte s vámi šel, a bylo to z jeho přesvědčení, neznám ho. Asi bych jen na něj netlačila a nenápadně jej směřovala k tomu, aby to vnímal jako svou svobodnou volbu :-)
problémy v komunikaci
Dobry den, potrebovala bych poradit. Pritelovi je 40, me 30. Jsme spolu rok a pul. Zijeme v zahranici, snazime se setrit na budouci domecek v Cechach. Zatim ale chceme zit treba i pet let v zahranici. Mame pekny vztah.Jenomze ja touzim po zalozeni rodiny a treba za rok bych se uz rada zacala snazit. Pritel mi ale sdelil ze dite muzeme mit az tak za tri roky, za pet let...Pritom vi, ze mam cysty na vajecnicich a ze mohu mit v tomto smeru problemy. Rika mi ale, ze by to ted bylo nezodpovedne. Ze pro deti nemame zazemi. Mysli tim financni. Ale parkrat uz mu pri hadce ujelo, ze se chovam detinsky (tak on nazyva me pocity a to kdyz se chci trosku bavit o budoucnosti-rodine atp.). Vite vidim to na nem. V klidu treba za nim prijdu, ze bych i rada promluvila na nejake vaznejsi vztahove tema...a on se zacne cukat, tvrdi ze vytvarim problemy. Ja pitom s nim jen potrebuju prodiskutovat neco co me uz delsi dobu trapi - napr. deti nebo to, jestli by mi nemohl trosku vice naslouchat. ..
Tereza
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Terezo. Zkuste přemýšlet nad tím, proč má přítel problém mluvit na vztahové téma, jedná-li se o něco, co z vašeho pohledu znamená problém. Záleží na tom, jakým způsobem toto téma uvádíte. Hodně mužů se řešení problémů ve vztahu z nejrůznějších důvodů vyhýbá. Obávají se plačtivé konfrontace, výčitek, dokazování viny tam, kde ji oni necítí. My ženy jsme mnohem větší řešilky a máme potřebu si vše vyjasnit, jen je důležité najít pro svého muže podobu, která jej neodradí hned na samém začátku. Ale přecházím na druhou část vašeho dotazu. K tomu naslouchání - muži jsou schopni pobrat na začátku prvních pět vět, které jsou mu sděleny, pak je to pro něj již záplava slov, na niž nemá kapacitu a tak to rovnou vypouští jedním uchem tam, druhým ven...
problémy v komunikaci
Ona na to, že ne, ale, že si to třeba může myslet. Já, že, jak to může vědět, co si myslí, že copak mu vidí do hlavy nebo co? Taky jsem se jí zeptala, že, jak to jako ovlivní, že mu nějaká zpráva od ní dojde zrovna v době, kdy je se svou holkou a už vůbec nechápu, co je na dopisování tak špatného. Plno kluků a holek je přece zadaných a do toho si píšou s kamarády a kamarádkami a na nic se neohlíží. Navíc, kdyby to té jeho holce vadilo, že si spolu píšou, dávno by to dala najevo, ne? Jenže oni se spolu nikdy nesetkali, nemluvili spolu, tak jsem kámošce řekla, že, proč by tedy na ni měla brát kdoví, jaké ohledy, zvlášť vezmu- li v potaz, že je nikdo nebere na ni? Tak se rozhodla, že bude dělat, že ta holka vůbec neexistuje a hotovo. Já s tím souhlasím, protože navíc, když se s tím klukem zná roky, tak co by najednou měla měnit své zvyky jen proto, že má nějakou "slečnu na víkend"? A je to pouhé psaní, ne nějaké trapné pokusy, jak ho sbalit, tak nevím, kdo vymyslel, že se to nesmí. - otázka upravena poradcem
Dotaz 2. část
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Opravdu moc nevím, co vám na to mám napsat. Máte přátelský vztah s kamarádem, který má holku. OK, a proč byste ho neměla? Nerozumím tomu, proč vám vadí zásahy do vaší společné komunikace někoho jiného??...
problémy v komunikaci
Dobrý den, to, co Vám budu popisovat se bude něčím podobat dotazu Mii. Týká se toho,že máme kamaráda, který má holku a jedna jeho kamarádka nám ustavičně říká, že ho jenom neustále otravujeme. Tak jsem jí řekla, že nestojíme o nějakou holku, která mluví za něj, že náš názor je takový, že, kdyby jsme ho skutečně otravovali, řekne nám to snad sám, dále, že je nám jasné, že nás považuje za otravy, ale sama ho musí otravovat co nejvíc a dál jsem jí řekla, že proč by jsme jako měli respektovat nějakou jeho holku jenom proto, že si s ním píšeme a jednou za čas se setkáme? Že, jak to s tím jako souvisí a navíc, když ji osobně po jeho boku skoro nikdo neviděl, jen jednou za měsíc v nějakém videu, jak za ním přijede, jenom udělá vzrůšo a víc zase za měsíc, že co s ní jako máme společného? Jenže moje kamarádka je z toho tak zblblá,že než mu napíše, tak tu zprávu kolikrát radši smaže a neodešle, aby ho teda neotravovala. Tak jsem se naštvala a povídám: "Řekl ti to někdy, že ho otravuješ?" - otázka upravena poradcem
Dotaz 1. část
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, přecházím nejprve na druhou část vašeho dotazu, ale zatím se v tom moc neorientuji. Mluvíte v množném čísle - máme kamaráda..., my se na to díváme tak a tak,...Nevím, za jakou skupinu lidí mluvíte. A pokud vám něco vykládá nějaká jeho kamarádka, je to její problém, který můžete ignorovat, ne?
problémy v komunikaci
Zpráva 3. nedaří a tak si teď užívám samoty. Načež jsem mu napsala, že chápu, že je ze mě asi vyčerpaný a že budu respektovat, že chce být sám. Také jsem mu napsala, že mi chybí si s ním jenom tak povídat a kdyby chtěl že může kdykoliv napsat, že jsem tu pro něj. Je to již týden a žádná komunikace nic a stále má moje klíče od bytu. Nevím tedy co by to pro mě mělo znamenat, rozešel se se mnou tímto způsobem a jenom to nechce řešit a vyřeší to (tedy utne vrácením klíčů) později a nebo se nerozešel? Té zprávě já nedokáži moc rozumět, možná mi to vysvětlíte více Vy. A ano vždycky byl takový, že na všechno potřeboval spousty času, i když jsme se třeba jenom malinko chytli dlouho mu trvalo než to vstřebal. Rozejít se nechci i přes všechny nešvary, které mezi námi jsou ho mám ráda a když se nebavíme pardon po těch hloupých zprávách je nám spolu moc hezky (také chci dodat, že přítel není schopen konfrontace a nikdy neřešil problémy osobně, vždycky se jim vyhnul - prostě řekl jedem dál) Děkuji
Andrea
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Andreo. No, nemáte to s ním jednoduché ani náhodou, protože on to nemá jednoduché sám se sebou. Říkáte, že je rád sám, pokud spolu mluvíte napřímo, je vám spolu fajn, pokud si píšete SMS, zaplétáte se do rozdílných interpretací těch zpráv a ocitáte se ve zmateném bludišti. Bylo by lepší se snažit SMS komunikaci ne-li vynechat, tak minimalizovat. Nechala bych jej teď v klidu, měl by to být on, kdo bude první a bude vás kontaktovat, vy jste mu toho řekla až dost, a dle mého samé hezké věci. On má problém se vztahovačností, proto byste si měli dát na SMS komunikaci veto a budete - li spolu mluvit, tak pokud ne osobně, tak telefonicky. V této komunikaci si můžete průběžně vyjasňovat obsah svých sdělení, slyšíte tón hlasu, který je nositelem smyslu vašich slov více, než ta slova sama o sobě. Ani on se vás určitě nechce vzdát jako partnerky, jen má problémy, to slovo jen dávám do uvozovek. Přítel patrně vyrostl v rodině, kde se konflikty neřešily a zametaly se pod koberec, není zvyklý věci opravdově a otevřeně řešit, má z toho strach. Mně by se pro vás dva nejvíc líbila párová terapie, ale  podle vašich slov mám obavy, že to odmítne. Radu v podobě zázračné pilulky vám, bohužel, nedám, ale bez řešení toho, co se mezi vámi děje, se vy dva spolu neobejdete. Budete jej to muset pomalinku polehýnku učit :-) K tomu vám držím palce.
problémy v komunikaci
Zpráva 2. jsem ho kontaktovala velice usilovně ano mívám o něho strach načež mi napsal že jen odpočívá a nechce se se mnou bavit, protože jsem mu zkazila z úspěšných státnic veškerou radost. Když jsem se mu poté snažila vysvětlit jak došlo k nedorozumění a že samozřejmě jsem na něho myslela pořád a mám radost a jsem pyšná, neodpovídal mé zprávy ignoroval. Přečetla jsem si tedy jeho diplomovou práci sama a v ní jsem viděla, že děkuje všem kromě mě (rodině, kolegům z práce a přátelům) napsala jsem mu, že mě jedinou vynechal načež odpověděl, že mě tehdy ještě považoval za rodinu. Zeptala jsem se ho tedy jestli mě už teď nepovažuje? a jestli spolu ještě chodíme? že nějak nevím co se děje a nechápu to načež mi napsal: "Já nevím co se děje, ale asi už to prostě jen dovršilo všechno co se dělo. Už prostě nějak nemám sílu pořád řešit co bylo co bude a pořád přemýšlet co udělám a neudělám. Je to asi složitý to pochopit, ale já už se chci jednou trochu nadechnout a to se mi s tebou prostě" - otázka upravena poradcem
Andrea
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Aha, jsem z toho docela dezorientovaná, asi podobně, jako vy. Tak přecházím na poslední část...
problémy v komunikaci
Zpráva1. Dobrý den, paní doktorko, cca 3 roky mám přítele, i přesto, že mám byt tak jsme spolu ještě nežili, protože se on bál a byl radši doma u rodičů a taky proto, že má rád samotu, prý. Měli jsme spolu hodně sporů - které vznikaly vždy přes zprávy (ne osobně, osobně si rozumíme skvěle a je nám spolu dobře) ale přes zprávy se skoro vždycky něco stalo a on preferoval hlavně komunikaci po zprávách, pokud jsme nebyli spolu. Teď jsme se asi tak měsíc neviděli, jelikož se učil na státnice a pouze si tedy psali přes zprávy. Když státnice udělal napsal mi "Státnice jsem udělal, kdybys to chtěla vědět" já to samozřejmě považovala za útok, že se nezajímám a napsala mu, že jsem ani nevěděla, že je zrovna ten den má, jinak bych mu totiž popřála hodně štěstí. Načež si zprávu přečetl a nekomunikoval,dodala jsem tedy že mu gratuluji a mám velkou radost, opět zprávu ignoroval... když se mi neozval celý den dostala jsem strach, jestli se například neopil do němoty a neleží někde ve škarpě a tak... - otázka upravena poradcem
Andrea
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Andreo. Jdu na další část vašeho dotazu.
problémy v komunikaci
Dobrý den, prosím o radu, mám kamaráda, s kterým chodíme sportovat. On je svobodný i ve vyšším věku a je často problém se s ním domluvit, protože je ve vleku svého staršího a úspěšnějšího bratra, který rodině velí. Takže jsme týden domluveni, že mi s něčím pomůže a pak půjdeme na tenis. Pomoc proběhne a řešíme tenis. A on se zasekne a vše neguje, že nepůjdeme, protože JÁ nemám čas, což je částečně pravda, protože opravuju dům,starám se o děti, domácnost, ale jsem schopná se s ním na odpoledne domluvit. Odjede bez domluvy, já se mu snažím doslova vnutit alespoň nějaké termíny. Druhý den vyjde pravda najevo - bratr předběžně zavelel k nějaké práci. Jenže ta se nakonec nekonala, takže kamarád narychlo volá, že za hodinu jdeme hrát - což je pro mě svým způsobem problém, když jsem s tím nepočítala. Ale vybruslím s nějakým kompromisem, hrajeme a on očekává, že to bude až do večera, protože jsem řekla, že budu mít čas až do večera (ano, zaznělo to, ale v jiném kontextu) a víceméně se mi vysměje, že já jsem problém. A já odjíždím s pocity viny, že já jsem ta špatná, kdo nedodržel, to co slíbil a vykroutil se z něčeho domluveného. Bohužel podobně se chová přítel. S přítelem strávím odpoledne a noc (tenis on nehraje, proto s ním nechodím na tenis), já odjedu zabezpečit dům, děti, domácnost, ale přítel se nudí, tak mi píše sms a ve čtyři odpoledne napíše, ať za ním večer přijedu a zůstanu do zítra. To je ale nemožné, protože další den odjíždím na tři dny na služebku, musím si zabalit, zabezpečit vše a vyjet v pět ráno. Jenže přítel se naštve a posílá mi sms, jak mám hloupé výmluvy. Když zavolám zpět, řekne, že se těšil, že kdybych chtěla, tak by to šlo a ať na to zapomenu. Jenže já se topím ve výčitkách, jak hrozná jsem a nevyhovím, protože on už se ve všem - dle jeho slov - mně přizpůsobil. To je jeho subjeltivní pocit, chodí do práce jako předtím, chodí do hospody, ano, čeká na mě o víkendu, že za ním přijedu, on za mnou nejezdí. Paní doktorko, jak se v obou případech chovat, abych se pak hodiny netrápila výčitkami, jaká jsem hrozná. Kamarád se zapškne a nekomunikuje, přítel vyčte zas něco jiného. Před nedávnem to bylo to, že jsem mu napsala, že pokud se v hospodě večer opije, tak za ním nepřijedu. Vznikla scéna, že on mi pravdomluvně a otevřeně řekne, že se den předtím opil a já toho okamžitě zneužívám proti němu. Děkuji za radu.
Marcela
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Marcelo. Možná bych vám doporučila ke studiu 4 dohody. Hodně věcí si zbytečně vztahujete na sebe, naučte se tomu bránit. Váš dotaz je vlastně vaší obhajovací řečí, abyste nakonec stejně zkonstatovala, že si vyčítáte domnělé viny a trápíte se. Zkuste přemýšlet, kde se vaše vztahovačnost vzala, kde má své kořeny - neboli na základě čeho se ve vás takto rozvinula? Popisujete ji na případu kamaráda a přítele, znamená to, že ji máte více vyvinutou u mužů? Jak to máte s kamarádkami, s kolegy, apod.? Zkuste si to pro sebe zanalyzovat, abyste se mohla sobě samé lépe bránit :-)
problémy v komunikaci
Dobrý den,
řeším s manželem dlouhodobý problém...jsme spolu 9 let a už pár let řeším problém s jeho emocionálním řešením problémů. Jakmile příjde nějaká hádka( at už naprosto malicherná) skončí to urážkami, v horším případě fyzickým napadením. Pročítala jsem spoustu článků a myslím si, že má poruchu hysterie. Když jsem mu nabízela manželskou poradnu a psychologa, striktně to odmítnul že jsem nemocná já. Bohužel nevím co dělat...Děkuji za jakoukoliv radu.
Kristýna
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Kristýno. Na koleni žádnou zázračnou radu takto na dálku nevykouzlím, to se omlouvám, ale pokud manžel odmítá spolupráci s psychologem, můžete psychologa kontaktovat vy sama, i to bude pro vás velice účinné, můžete vše detailněji rozebrat na konkrétních příkladech a společně nacházet cesty k účinnému řešení komunikačních problémů, i k ochraně vás samotné.
problémy v komunikaci
Dobrý den paní doktorko, poraďte prosím, co mám dělat, jak rozmluvit partnera, který ke všem problémům mlčí. Vím, že základem vztahu je komunikace, ale to u nás nelze. Náš vztah to dost ničí, mě to psychicky deptá . Mám pocit, že mu na mně nemůže vůbec záležet, když se ke mně takto chová . Mám chuť prásknout dveřmi a odejít . Jsem zoufalá.
Emily
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Emily. Zkuste se zaměřit na to, jaké byly rodinné vzorce v jeho rodině - zda se tam aktivně řešily problémy mezi rodiči. Je možné, že na to není zvyklý a prostě to neumí, bojí se konfliktů. To, že neumí komunikovat, není doklad o tom, že mu na vás nezáleží. Ale jak ho máte rozmluvit, to nevím, mám málo informací. Jedno je jasné - zametat problémy pod koberec, to se ve vztahu vždy vymstí, protože to nevyřešení v nás zůstává a kumuluje se v nás.Zkuste to spolu nějak v klidu probrat a řekněte mu, jak vám moc záleží na vašem vztahu, tedy i na tom, jak si spolu budete povídat nejen o tom, co vás dva spolu těší a baví, ale i o tom, co vám třeba někdy vadí.
problémy v komunikaci
Dobrý den, mám problém s přítelem. Při každém pípnutí mého telefonu chce vidět kdo mi píše a když mu odpovím, proč to chce vidět, odpoví mi "ty jsi to taky dělala"...a to není jen v tomto, ve všem mi vždy odpoví "Ty taky, ty jsi to udělala taky, ty to děláš taky"...já už nevím jak se slovně bránit, co je to za vlastnost? Jak to řešit? Chová se jak malé dítě. Děkuji - otázka upravena poradcem
Denisa
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Deniso. Váš přítel s vámi hraje jednu z nejčastějších partnerských her, které jsou samozřejmě zcela kontraproduktivní obranou útokem. Té hře říkám "Ty taky". To Ty taky je plevel v partnerské komunikaci. Jak to řešit? Upozornit jej na to, že se jedná o nežádoucí záležitost, která vás nemůže nikam posunout dál. Zkuste mu třeba někdy dát zrcadlo a udělejte to také, aby měl příležitost pocítit nesmslnost tohoto obratu - pak ale s vysvětlením, že jste to udělala záměrně. Můžete si na tom oddemonstrovat jiný způsob řešení komunikace, který bude smysluplný :-)
problémy v komunikaci
Pani doktorku prosim vas o radu jak si promluvit s pritelkyni. Mivam nekdy uzkosti - spatne se mi dycha, jsem emocionalni. Kdyz se treba pohadame, po nejake dobe bych si vse rad vyrikal abychom si porozumeli a mohli se posunout dal. Jenze partnerka je schopna me treba dva tri dny temer prehlizet, uzavira se do sebe. Chapu ji, ale me to totalne nici, je mi spatne od zaludku tresu se a mam pocity, ze to nezvladnu takto stagnovat. Kdyz vidim, ze se mnou vubec nechce sdilet, jak ji je atp. dohani me to k uzkostem...Bohuzel ona jako by vubec nechapala, ze me vse moc boli, proto ty emoce starosti az uzkost...Mysli si ze s ni chci manipulovat a v tech nejhorsich chvilich uzkosti, se mi az posmiva, ci je chladna. Prosim vas co je pro vztah lepsi, resit problem nebo delat ze neni? A ma takto nevyvazeny vztah budoucnost? Co ta neucta k mym pocitum ze strany partnerky? Moc me to zranuje...
Lukas
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Lukáši. Zametat problémy pod koberec je pro vztah velká chyba. Nevyjasněné a nevyříkané věci v nás zůstávají, kumulují se a pak dochází k výbuchu na základě naprosto neadekvátního podnětu a všechny staré věci se začnou vytahovat a eskalují do velkého vztahového diskomfortu. Ale měl byste v klidu přítelkyni vysvětlit, co cítíte, když se dostanete spolu vy dva do sporu, proč to asi cítíte - možná se tohoto stavu již bojíte dopředu a tím si jej můžete přivolávat. To je jedna věc - domluvit se na tom co cítíte, jak to tělesně prožíváte, a že na ni opravdu nic nehrajete. Druhá věc, zapracovat s vašimi úzkostmi, dobrá jsou dechová cvičení, na první pomoc léky anxiolytika, to jsou účinná psychofarmaka s nástupem efektu do 1/2 hodiny. Doporučovala bych vám návštěvu u odborníka - psychiatra.
problémy v komunikaci
Paní doktorko, chtěla jsem se Vás zeptat na to, jak komunikovat s manželem. Jsme spolu 20 let, máme dvě děti. Manžel je takový naléhavý, vyčítavý, přijde domů a vytváří dusno. Ano, v domácnosti je provozní nepořádek, ale snažím se to krotit a za ty roky, jsem si vytvořila efektivní a funknčí systém, který zvládám i při dvou zaměstnáních. Takže manžel když přijde a zase něco vyčítá, snažím se ti nějak asrtivně komunikovat a říkat mu o pocitech, zkrátka neříkat mu, že to dělá/vidí blbě. Jenže on to snad vnímá jako slabost a okamžitě kontruje právě něčím - často bezvýznamným - v domácnosti, co mu najednou po x letech "vadí" (podle mého je to nějaká záminka anebo momentální nápad). Prostě přeskočí od jádra tématu a tam, kde nabízím prostor k zamyšlení anebo uvědomění si, tak "vsune" nějaký "můj problém" a jako by vydírá - já se (možná) zamyslím, ale ty ... a následuje něco, co mi rozbíjí ten můj systém anebo přidělává práci anebo když řeknu, tak mi pomoz, tak se dostaneme zpět do diskuze, jak doma nikdo nic nedělá a děti by měly a já bych měla... a ideálně to ještě doplní okamžitým příkazem, co všichni musíme najednou udělat, aniž by respektoval, že děti se učí a já třeba zrovna vařím. Co s tím? Už mu ani o těch pocitech neříkám, aby se zase nedostal k tomu, co teda já dělám blbě anebo bych měla dělat jinak, protože mi to komplikuje život anebo on je dost nepraktický a některé nápady jsou zbytečnou prací anebo vyhazováním peněz (takovou zkušenost mám i z jeho podnikání, on prostě nemumí domýšlet dopady a souvislosti). Jak se k tomu nedostat, ale přesto vyřešit ty jeho "diskuze". Děkuji. - otázka upravena poradcem
Martina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Martino, to, co popisujete, nejsou diskuse ale konfrontační pimpong, který je destruktivní a nikam vás dva nedovede. Možná, kdybyste s ním nemluvila o pocitech - asi jim nerozumí a obtěžuje jej to, takže pak není vstřícný, ale útočný -, ale sedli si spolu věcně a jasně někdy u kávy ve chvíli volna a klidu ke stolu, mohli byste si byste si více rozdělit, co bude mít každý za úkol. On nejspíš vyrostl v patriarchální rodině, kde jednoznačnou hlavou rodiny byl otec a matka submisivně plnila všechny jeho úkoly. Jestliže je nepraktický, potřebuje od vás jasně popsané věci, v čem bude  užitečný. Nikdy není pozdě na změny :-)
problémy v komunikaci
Zdravím, co mám dělat, když nemohu manželku vůbec donutit někam si vyrazit sami bez dětí (1r a 3r) třeba jen na večeři. Manželka chce být jen doma, chápu že děti jsou malé, ale bydlíme v domě i s jejími rodiči ve společné domácnosti (také její rozhodnutí, i když jsme měli vlastní bydlení, nedokázal jsem ji přesvědčit s tím, že si tam tedy mám bydlet sám, tím bych ale přišel o děti) a když jsme měli jet se starším dítětem na víkendovou akci od školky, řekla, že nikam nepojede, že bude doma s malým. Toho ale měla hlídat babička, což i sama navrhla. Malý je už teď fixovaný pouze na nás dva, a nepomohl ani argument, že by mu to taky prospělo, zvykat si nebýt jen s námi. Nemluvě ani o tom, že mí rodiče naše děti prakticky nevidí, protože neexistuje, že bychom jeli na návštěvu a všechny návštěvy u nás vyvolávají pocit, že jsou nevítané, takže jsou jen sporadické. prostě nevím co dělat, mám už asi trochu ponorku, ale neumím si představit že bych odešel a děti opustil. děkuji za radu.
Olda
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Oldo. Dokud jste byli bezdětný pár, manželka byla také nespolečenská? Zkuste se ve vzpomínkách ponořit do minulosti. Co jste spolu prožívali hezkého, co vás spojovalo natolik, že jste se rozhodli pro manželství a společné děti. Máte mezi nimi docela dost malý věkový rozestup. takže vaše žena má docela slušnou honičku. Ale pokud má k dispozici rodiče, kteří jsou ochotní pomáhat, pak by si mohla umět ulevit a trávit čas jako dřív, ať již s vámi, nebo s přáteli. Nějak se na ně příliš nafixovala a připoutala tím i je k sobě, nedokáže se od nich ani na chvíli odseparovat. Vaši mrzutost z toho chápu, ale potřebujete o tom spolu mluvit, a to vám nejspíš moc nejde. Nezažila stejnou fixaci rodičů na sebe, když byla malá? Třeba kopíruje vzorec, který si v sobě nese z dětství. Zkuste být tvořivý s nápady, co můžete spolu dělat ve dvou bez dětí, zkuste se domluvit s jejími rodiči na hlídání tehdy, kdy vy vymyslíte nějakou akci jen pro vás dva, nějaké překvapení. Jako inspiraci vám napíšu zkušenost jednoho mého kamaráda, také psychologa. S manželkou mají dvě malé děti, ale on vždy na tajno domluví dopředu hlídání a vymyslí bombastickou akci jako překvapení. Manželka přijde domů, tam už je hlídání a dozví se jen, že se může převléct a a vyráží se ven z domu. Je to skvělé, zkuste to:-)
problémy v komunikaci
Dobrý den chci se zeptat jak reagovat na partnerova slova když mi řekne že nejsem idealní partnerka :( velice se me to dotklo :( chapu že každy ma chyby ale toto se ve vztahu neriká kort když ví že jsem psichicky nemocna a mám epilepsii :( a nebo že mi schazuje sebevedomi a říká mi že mám věřit že to dobře dopadne ale ja mu řekla ze to jde říct v klidu a on na mě že když tu botu udelam opakovane že mi to omlatí o ksicht :( proto prosim o radu ,velice dekuji za odpoved Danca
Dana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Dano.Budete se muset vyztužit "ignorační bublinou" kolem sebe, abyste si nebrala partnerova slova tolik k srdci. Ani on není ideální, to nejsme nikdo. Ale měla byste si umět vymezit hranice toho, kam až může ve svých slovech zajít, tzn., že mu řeknete ve fázi klidu, co je pro vás přes čáru, a pokud s vámi chce žít, musí to respektovat. Jste citlivá, jste nemocná, potřebujete klid, ale jakékoliv vulgarity a výhrůžky do vztahu prostě nepatří...
problémy v komunikaci
Dobrý den, mám problém s barvou hlasu a pocitem nátlakového až depresivního projevu své ženy. Umí mluvit normálně, když jsme spolu sami a v pohodě. Čím dále a častěji však v normální denní komunikace mluví hrozně barvitě až to zní jako nepříjemné pískání a působí to na mne velmi nepříjemně až se mi s toho zamotá hlava. Vůbec nevím jak to řešit.
Vláda
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Vláďo. Neverbální komunikace je velice podstatný doprovod soužití a spokojenosti v něm.Chápu vás, ale neporadím, co s tím. Akustický projev toho druhého je nositelem nepříjemných pocitů až alergie ve vztahu. Ale jak to změnit??? Bude to spíš na vás, abyste se "odpojil" a pokusil se nevnímat to tak senzitivně. 
problémy v komunikaci
Dobrý den, mám přítele, oba jsme nad 50 let, já tři dospělé děti, on žádné, v manželství nikdy nežil. Sympatické mi bylo, když řekl, že dva drží spolu něco, co společně dělají. A zpočátku to tak snad i bylo. Přes týden jsme se viděli tak jednou, dvakrát (bydlíme od sebe 40 km), o víkendu vždycky někde spolu. Měla jsem tehdy i víc času, ale pak jsem začala chodit do nové práce a řešila přestěhování mé i dětí, tak se čas trochu zahustil. Snažil se mi i pomáhat. Super. Po dvou letech ale společné aktivity trochu ustaly. O víkendu jdeme maximálně večer do bazénu, pak společná noc a ráno on chvátá pryč - do práce (zaměstnanec, prý musí, ale nemusí, ostatní zvládají v pracovní době, on, protože byl sám, tak tam utíkal, vpodstatě tam žije, dívá se tam na televizi, internet, spí...), s bratrem mu pomoci - docela mě tuhle mrzelo, když mu říkal, jo v neděli nic nemám, přijdu. Takže se množí situace, že ho 3 dny ani neslyším (anebo zavolá telefonem o půl jedenácté večer - nerespektuje, že jsem mu už několikrát řekla, aby volal dřív) a pak ve čtyři odpoledne najednou telefon, že někam půjdem - nečekám to, mám něco domluveného, práce nebo to pro mne znamená dojezd někam 45 minut - řekne, no dobře, tak nemůžeš a je naštvaný. Tuhle jsem mu řekla, hele zítra bychom někam mohli (byl svátek, volný den) a jen jsem slyšela jak on nemůže, protože v práci musí xyz (mohl si udělat dřív) a neví, jestli vůbec večer stihne alespoň do bazénu. Byla jsem z toho docela smutná a on najednou, že kdoví, jestli já mám čas, že teda asi v ten den možná nebudu pracovat - vyznělo to tak, jakože já jsem vinna, že se nepotkáme. Dřív jsem třeba proaktivně, když naznačil, zajistila hotel, ale už se podvakráte stalo, že jsem tam byla sama, čekala na něj, protože on "najednou" nemohl a byl v práci. Trčela jsem takhle sama i na Silvestra, ačkoliv bylo domluveno, že půjdeme lyžovat. Pak že dopoledne potřebuje do práce, souhlasila jsem a ve dvě odpoledne mi volal, že prý tam cosi má a že přijede v pět. Neměl, ale nějak mi zapomněl říct, že si nevzal dovolenou a najednou měl asi strach odejít. Byla jsem sama na hotelu, který byl na samotě, kde nebylo vůbec nic, ani restaurace. Co s tím, když ta domluva s ním skoro není možná - cosi odkýve anebo řekne a pak je to jinak. Zdá se mi v poslední době, že volá, až když on má čas a je překvapený, že já zrovna v tu chvíli nemůžu nebo nemám pro tu aktivitu oblečení. Paní doktorko, jaké kroky byste mi doporučila? Mám dojem, že běžná domluva selhává. Takže jsem vlastně sama. Fakt přemýšlím o rozchodu. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Romana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Romano, dobrý den.Zatím nepřemýšlejte o rozchodu, ale o změně pravidel. Stálo by za to ale naznačit, že váš společný životní styl vám nevyhovuje, a že o rozchodu začínáte uvažovat. Cílem by mělo být, aby se začal snažit on o vás. On se tak trochu veze na vašich iniciovaných aktivitách a sám neudělá nic, má vás jistou. Ale co ty problémy ve společné komunikaci? On je nejspíš vlk samotář a ve dvou dlouhodobě žít neumí. Neumí plánovat a vymýšlet věci dopředu, neumí se přizpůsobovat. Ale o vztah s vámi určitě stojí, jen potřebuje zalarmovat tím, že o vztah může přijít, pokud to takto půjde dál ve stejném modu.
problémy v komunikaci
Dobrý den, jsem s manželem devět let, máme 3 letou dceru. Poslední roky nebyly úplně ideální, ale asi jako všude je něco, celkově bych rekla, ze příčina našich neschod byly problémy s komunikací. Manžel je hodně uzavřeny a já někdy výbušná. Oba se ale moc milujeme. Před Vánocemi jsme měli náročné období, nemoc v rodině, já jsem byla také nemocná a do toho krátká rekonstrukce v domě. Když se vše nějak uklidnilo, manžel přestal před Vánoci komunikovat, prakticky se mnou vůbec nemluví, má problém i s komunikaci ohledně provozních věci. Také mi částo vyčítá, ze už toho bylo moc a potřebuje být sám. Hodně zhubnul, je hodně frustrovaný, špatně spí a je na něm vidět, ze mu není dobre. Cca 3x do týdne spi u kamaráda, prý tam má klid. Přestal dokonce mluvit s jeho i s mými rodiči. Mluví jen s dcerou, ale také se s ni nedokáže radovat. Toto trvá už 4 měsíce! Sama na tom už nejsem nejlépe, on není přístupný žádné diskuzi. Snažím se být milá a trpělivá. Jak mu pomoci a tuto situaci zvládat?
Bára
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Báro.Důležité je, že se oba hodně milujete, jak říkáte. Pak máte společnou motivaci o svůj vztah bojovat. Podle vašeho popisu přemýšlím nad tím,zda manžel neprochází nějakým depresivním obdobím. U kamaráda nemusí nic řešit - sám avízuje, že že potřebuje klid. Ale co vy?? Chápu, že máte prázdné ruce a nemůžete nic dělat pro zlepšení situace - momentálně. Jen jsem trochu bezradná v tom, co vám mohu nabídnout za účinné řešení vašeho diskomfortu.Navrhla bych mu, ale ne direktivně, spolupráci s psychoterapeutem. Tam by mohl mluvit otevřeněji - psycholog je profesionál, nemá k němu žádné citové vazby. Citové vazby má on k vám, k rodičům, k dceři, takže své bolesti otevírat nechce a nemůže. Ale bude jen na něm, zda by mu to přišlo jako dobrý nápad. Já mám pocit, že by se mu ulevilo...
problémy v komunikaci
Se změnou jeho životního stylu souvisí i moje podezření na jinou ženu. Samozřejmě nemám jistotu (což mě dost ničí, mám radši nepříjemnou pravdu než lhaní a mlžení). Ale vše tomu nasvědčuje. Mimo jiné je stále pryč večer - tolik nově nabytých kamarádů, se kterými musí do hospody, neměl za celý dosavadní život. Je věčně na telefonu, na kterém schovává konverzace v messengeru, když náhodou projdu kolem. Fyzicky se mě nedotkl už 4 měsíce, nemyslím tím jen sex, ale jakýkoliv fyzický kontakt, třeba při míjení se ve dveřích :)
Celou dobu si říkám, že to vydržím, že to je prostě jen nějaké přechodné období, krize, ale začíná se to dotýkat dětí, které s ním ani nechtějí být, stežují si, že na ně křičí. A celá ta nejistota, když nevíte na čem jste a ten druhý s Vámi prostě nemluví, je hrozná.
Já bych vlastně i chtěla, aby třeba někoho měl a řekl to. Můžu se tak od toho odpíchnout a řešit. Takhle nemůžu nic.
Hannah - 2.část
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Aha, takže nás jiná žena napadla obě...Ale jak byste to řešila??Ultimátem? Vyhazovem?Hannah, tady je každá rada drahá. Manžel je zaseknutý a nehýbe se z místa, praktikuje politiku mrtvého brouka - to je to nejhorší. Doporučuji vám začít spolupracovat s partnerským psychologem, on to odmítne, to je jasné, ale začněte chodit vy sama. Určitě spíš najdete nějakou cestu, jak reagovat a fungovat. Když budete mít možnost naživo popisovat konkrétní situace, bude to efektivnější, než takto.
problémy v komunikaci
Dobrý den,
potřebovala bych poradit, jak komunikovat s človek, který s Vám mluvit nechce. Já i manžel máme 41 let, v manželství jsme 10 let. Máme 2 malé děti (6 a 8 let). Manžel po 18 letech změnil v létě zaměstnání a tato změna změnila i jeho. Já se to snažím chápat, ale začíná to být nad mé síly. Změnil celý svůj životní styl, nejí, co uvařím, chodí každý den posilovny. kupuje si nové drahé oblečení a přestal se úplně zajímat o rodinu (možná částečně o děti, o mě úplně). Za celý den si řekneme tak 3 věty: Ahoj. Jdu cvičit. Dobrou noc. Sám od sebe nikdy konverzaci nezačne. Všechny rady, které jsem kde vyčetla jako: mluvit v klidu, ve správném načasování, nekritizovat, dávat prostor k vyjádření... prostě nefungují, pokud ten druhý jen pokrčí rameny, nasadí sluchátka a kouká do počítače. Vážně nevím, jak s tím pohnout.
Hannah - 1.část
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Ano, Hannah, nemluvení je nejúčinnější projev opozice a nezájmu, ve vás to musí vyvolávat pocit naprosté bezmoci, chápu. Napadá mne, zda v nové práci nepotkal nějakou ženu? Ale jdu číst dál.
problémy v komunikaci
Dobrý den, s manželem jsme 8 let ve vztahu, 1,5 manželé. Byla to velmi intenzivní láska, nemohli jsme bez sebe být ani minutu. Poslední rok jsme měli hodně spory, mám bohužel dost dominantní povahu a manžela jsem asi dusila. Oba jsme měli k druhému výhrady, ale nikdo nic neřešil, nedokázali jsme diskutovat, jen jsme každý opakoval svou pravdu. Lezl mi na nervy, ale stále jsem ho milovala. Když jsme byli v pohodě, byl milující a rozuměli jsme si. Před měsícem mi řekl, že se chce rozvést, že už mě nemiluje. Byl to šok.. Můj život se rozsypal jak domeček z kostek. Odmítá poradnu, jakékoliv řešení, protože to prý už nemá cenu, nevěří že by se to mohlo spravit. Objednala jsem se i na terapii, abych se naučila s ním komunikovat .. Nechci o manžela přijít. Našel si kamarádku s kterou tráví dost času, tvrdí že je mu blízká, ale ne jako milenka, ale jako přítel. Jsou zoufalá, deprimovaná, bezmocná.. Díky za radu..
Kamila
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Kamilo, dobrý den., radu vám nedám, tu dostanete, včetně podpory, u psychoterapeuta. Náhlý rozchod, s nímž jsme nepočítali, je vždy alarmující a najednou si uvědomíme, co bylo špatně. Moc vám přeji, aby zde nebylo pozdě a s manželem jste k sobě našli cestu nazpět - třeba to bude trvat více času - ne několik týdnů, ale měsíců, ale ve vašem příběhu cítím, že se k sobě vrátíte. Hodně štěstí!
problémy v komunikaci
Dobrý den,paní Douchová, chtěla bych se zeptat na komunikaci s manželem. Jsme spolu 12 let, máme dvě děti, začínali jsme z ničeho, manžel podniká, já pracuju. Ale tak nějak cítím, že mě manželství a rodičovství sice naplňuje, ale i vysává a unavuje. Hodně se snažím vše zvládat - domácnost, abych mohla v klidu do práce - jinak manžel křičí a je nepříjemný. Hodně tu radíte ,aby si ti dva sedli a řekli si, co od sebe očekávají, co si přejí. Ale tohoto já se bojím, protože "přání" manžela jsou pro mne omezující - přestaň chodit do práce, víc uklízej, a když bych toto odmítla, tak on by zase odmítl to, co bych si přála od něho já - aby nebyl cholerický, aby byl tolerantnější k nepořádku dětí. On by to stejně nedodržel, na něčem se domluvíme a vydrží to z jeho strany tak týden, max dva. Takže chodím do práce, která mě baví, mám peníze, takže se nemusím doprošovat anebo si půjčovat, když dojdou, ale za jakou cenu? Dá se z toho nějak vymotat ven? Obávám se, že osobnost manžela nebude úplně jednoduchá, jeho máma je hysterická osobnost, tak možná geny přeskočily. Ale to mne jen tak napadlo.Díky. - otázka upravena poradcem
Eva
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Evo. Citace z vašeho dotazu, které mi přijdou jako důležité : "manželství a rodičovství mě vysává a unavuje",  "hodně se snažím vše zvládat...", "bojím se s manželem mluvit o nás dvou, jeho přání jsou omezující...", atd. Evo, asi jste se rozhodli s manželem pro manželství dobrovolně, jakožto dva dospělí lidé, kteří jsou si rovni, děti jsou nejspíš chtěné. Do kvalitního vztahu ale opravdu patří komunikace, a ne strach. Manžel se nejspíš delegoval sám do pozice hlavy rodiny, a určuje, co a jak bude. Chcete to tak? Jemu to vyhovuje, nejspíš něco podobného zažíval doma ve své původní rodině. Ale nejste spolu v roli dcera a přísný otec, z něhož máte strach, strach z jeho trestů. Narovnejte záda a hlavu. Takže - jak z toho ven? Nejdříve začněte u sebe a přestaňte se bát jeho reakcí. Važte si sebe samotné a to dávejte navenek najevo. Nenechávejte na sebe křičet a urážet vás. Opět musím jen říct, že manželský vztah je demokratický vztah dvou dospělých lidí. Pokud se manžel sám delegoval do pozice hlavy rodiny, nejspíš to zažíval ve své původní rodině.
problémy v komunikaci
Dobrý den, chci se zeptat a vlastně ani nevím na co se zeptat. Týká se to vztahu mezi mnou a manželem. Mám pocit, že nejlepší by bylo jít od sebe, jenže je v tom problém, protože jsem se vždycky ohlížela na druhé, což dělám i teď. Hádáme se kvůli každé prkotině, jenže já se manžela nemůžu na nic zeptat, protože vše bere z mé strany jako útok, negativitu, buzeraci. Kdybych dopředu věděla, že bude tak vyvádět, a to je slabé slovo, tak bych se ani neptala, nic neříkala, nekomentovala.. Bývá agresivní, zlý, sprostý, osočí mě, že náš vztah ku.... já. Např. dělala jsem vaječnou omeletu k snídani a přidala tam trochu mléka, což se divil, že mléko?? Řekla jsem, že se tam dává, až byla snídaně hotová ptám se, poznal jsi, že je tam mléko? Odpověděl: tam je tolik chutí, že necítím nic, tak jsem se zeptala dál, ty tam nic necítíš? V klidu, normálně, bez nějakého vedlejšího úmyslu, nic jsem v té otázce špatného neviděla, ale on začal vyvádět, že si stále něco hledám, že ho buzeruju, je toho víc..
Renata
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Renato. Ve vašem vzájemném vztahování se k sobě je cítit přítomnost alergie, minimálně na manželově straně. Možná má on sám v sobě vnitřní osobní problémy, které ve svém důsledku snižují jeho míru tolerance. Doma si může ulevit a být nepříjemný, což v práci může jen těžko. Určitě to ale takto není mezi vámi po celou dobu manželství, alergie se vytváří posupně s délkou soužití. Zaujalo mě, že jste se vždy ohlížela na druhé a to děláte i teď. A jak by to tedy vypadalo, kdybyste více myslela na sebe? Já myslím, že velmi užitečná by byla spolupráce s partnerským psychologem v rámci párové terapie. Než bychom něco ukončovali, stojí nejprve za to, bojovat o změnu a zlepšení. Zkuste si pro sebe uvědomit, kolik pozitivních vlastností váš muž má :-), a jaké.
problémy v komunikaci
Když je však nyní a velká a chci od ní
pomoc, manžel řekne, ať ji nechám, nepodpoří mě a dcera je na mě drzá. Zase se mi vrací to co jsem
cítíla již dříve – frustrace, nespokojenost, mrzí mě, že trochu neustoupí a nehledá kompromis.
Dříve mi chybělo ještě více vyrážet s ním do společnosti, jezdit na dovolenou. Nyní jsem již unavenější tak jsem ráda, že nakoupí a uvaří. To je pro mě opravdu pomoc. Myslím to upřímně. Jenže chci ještě
něco zažít, někam se podívat.. Radila jsem se sestrou a to mi řekla, ať myslím na svoje zdraví a trvám
na svém. Za chvíli bych nebyla schopna normálně fungovat…To mu mám jeho stůl vystěhovat?
Zároveň je mi jasné, že stáhne na svou stranu dceru a bude peklo. Přeci nezařídím pokoj jen dle
jeho potřeb a ještě vše sama budu platit. Už jsem z toho unavená…Děkuji za konstruktivní radu.
Marco část 4


Marco - část 4
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Naprosto souhlasím s vaší sestrou, Marco. Problémy, které popisujete, vám přeci musí významnou měrou zasahovat i do vztahu. Jste schopná a emancipovaná, ale v rámci manželství se necháváte převálcovávat. Bojíte se manželových reakcí i reakcí dcery, ustupujete. Dalším velmi problematickým bodem je tedy názorová rozdílnost na výchovu dcery. 18 letá slečna vám nepomáhá v domácnosti? Pro ni je výhodné držet basu s tátou, protože po ní nic nechce, ale vy se musíte vzpamatovat a začít to měnit. Psala jste, že máte dvougarsonku, ale jídelna se stolem tedy je. V hodně rodinách je naprosto běžné, že v rámci menšího prostoru je jídelní stůl využíván i jako pracovní, zvlášť, když má manžel notebook a ne napevno nainstalovaný počítač. Tady není o čem mluvit. Je vám 47, byt bude rekonstruován a nově vybavován na hodně dlouho, a vy to prostě jednoznačně potřebujete. Promluvte s manželem vážně, věcně, rozhodně a jasně, vaše nároky jsou prioritní. A s dcerou si spolu zajděte někdy do kavárny a proberte s ní to, co bude potřeba změnit, co se týče podílu na péči o domácnost. Hlavně se jich nebojte :-)
problémy v komunikaci
Manžel mi řekne, že nám
Stačí současný nábytek co máme (20 let starý) a nikdy nic nechce měnit. Na dovolenou jezdíme
Každý rok na stejné místo, máme to tam rádi – Morava, chalupa u známé. Nicméně jet na týden
k moři (nemá rád sluníčko, prý se hned spálí ), to jet nechce. Párkrát jsme byli když byla dcera malá,
protože mě nechtěl pustit s ní samotou. Jezdíme na 2-3 dny sem tam někam. Karlovy Vary, Jizerky,
ale ne na delší letní dovolenou. Prý je vše drahé a nemá na to. Jezdí s dcerou pod stan (baví je
stanovat a já jezdím v tu dobu do lázní). To jen pro nastínění situace, abyste viděla, jak to u nás funguje. Poslední rok byl pro mě fajn, možná to bylo tím, že se nic nepředělávalo, neřešilo se nic a
manžel měl svůj „klid“. To nemluvím ani o tom, že když mám možnost vstupenek do divadla, výstavu chodím s kamarádkou. . Postrádám přítomnost mužského elementu v těchto chvílích. Manžel se vždy vzorně staral o dceru, chodil s ní na tréninky atd. Vše pro ni.
Marco - část 3
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jsem zvědavá, kdy se dozvím něco pozitivního, kromě toho, že se vždy vzorně staral o dceru. Jak to vše popisujete, vypadá to jako neprůchodné, ale nesmíte to vzdát. Ad dovolené - jezděte k moři s kamarádkou, potřebujete je jako sůl - plavání, získání energie jen z moře samotného. Manželovy neustálé stesky na to, že nemá peníze - tomu moc nerozumím, máte-li stejné příjmy. Přecházím na poslední část.
problémy v komunikaci
Jenže já mám zdravotní potíže a na druhou stranu, svůj
prostor měl 20 let a nyní by si tedy s notebookem mohl sednout k jídelnímu stolu nebo na postel
on. Snažila jsem se vymyslet prostor pro oba, bohužel, to se do pokoje nevejde (možná byste navrhovala i tuto možnost, proto ji zmiňuji rovnou). Pro někoho prkotina, jenže já jsem z toho
dost nešťastná. Pro nastínění situace – dvougarsonku jsem měla již za svobodna, manžel se přistěhoval. Mám již v osobním vlastnictví. Platím služby spojené (dříve nájem, energii, plyn, atd.).
Jídlo platí manžel. Máme to takto rozdělené. Ovšem když se byt zařizuje – např. jsme dělali novou
koupelnu, platila jsem ji celou já z mého účtu. Nyní nové dveře a balkon – opět platím já. Manžel
mi tvrdí, že nemá téměř žádné peníze. Prý má na účtu sotva Kč 5000,-. Manžel ještě platí provoz
auta. Vyděláváme přibližně stejně. Já mám jen na víc 13. plat a částečný inv. důchod k platu.
Musím si však platit jednou za rok léčení v lázních nebo RHB ústavech.
Marco - část 2
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Tak to je toho u vás nastaveno špatně mnohem více - financování věcí v domácnosti by mělo být rozhodně napůl. Co popisujete, je po vaší vzájemně odsouhlasené dohodě???
problémy v komunikaci
Dobrý den,
ráda bych se s Vámi poradila, přemýšlím kde začít..
Jsem vdaná 19 let. Manželovi je 43 let, mně je 47 let, dceři 18. Žijeme ve dvougarsonce.
Dcera má svůj pokoj, my máme postel v obýváku. Nyní chceme zrekonstruovat pokoj,
Bohužel se nemůžeme s manželem shodnout. V obývacím pokoji má totiž stůl, kde má PC
a jelikož je byt malý nemám „svůj kout“ nikde. Jsem po dvou operacích páteře, mám částečný
invalidní důchod a po 2 operacích trochu ochrnutou nohu (při každou kroku musím myslet na to,
kam šlápnu nemluvě o bolestech zad, nohu mám oslabenou, nemám stabilitu, při únavě kulhám). Tím se nelituji, jen nastiňuji můj stav. Jsem atraktivní, mám pěkné místo. Nyní se vracím k mému problému. Chtěla jsem se domluvit s manželem, že potřebuji mít v bytě křeslo, nějaké kvalitní
sezení, že vstávat z rozložené postele, kde se opírám je pro mě špatné. Nechce o tom slyšet, říká
že myslím jen na sebe, kde bude prý on. Jenže já mám zdravotní potíže.. Marco - část 1
Marco - část 1
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Marco, čeká na mě několik vašich pokračování, tak jdu na ně. Jen přemýšlím, jak to máte v obývacím pokoji doposud - jste bez křesla? A co bylo důvodem plánované rekonstrukce, jaké vylepšení? O tom jste spolu jistě mnohokrát mluvili.
problémy v komunikaci
Dobrý den, jsem ženatý 15 let se ženou, kterou pořád neustále miluju. V průběhu manželství jsme se pohádali max.3x, náš problém je že jsem nikdy o svých problémech nemluvili. Manželka se mě několikrát ptala co mě trápí, ale já ji nikdy nepustil do svého světa problémů a odpovídal, že nic. Jsem spíše introvert a když jsme měli problém mezi sebou nechtěl jsem se nikdy hádat vzhledem k tomu, že naše dcera moc plakala, když nás jednou slyšela, a tak jsem třeba 2 dny nemluvil s manželkou. Teď máme krizi v manželce se něco zlomilo, necítila moji podporu a zájem o ni samou co ji trápí jaké má starosti, manželství se dostalo do stereotypu a běžných povinností nás dvou. Našla si i milence, když jsem to zjistil a řekl buď já nebo on , tak mi napsala že to skončila. Nicméně cítím, že je ode mne daleko, říká mi sice že ač to nevypadá tak mě má moc ráda. Naše dcera se mnou už 2 měsíce vůbec nemluví to mě hrozně moc bolí a těžko se s tím vyrovnávám. Nechci o ně přijít, ale cítím, že je ztrácím.
Pavel
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milý Pavle, dobrý den. Vy to tedy máte se sebou opravdu dost složité - ale nyní, když vše kulminuje, umíte i jako introvert popsat své prožívání a cítění velmi dobře a výstižně, je-li to anonymní do mé poradny, jde to asi lépe, že? Řešení problémů nemá nic společného s hádkami,, pokud se problémy řeší věcně, jasně a hlavně konstruktivně s nějakým jasným finálním výstupem. Předpokládám potichu, že jste byl doma v dětství svědkem hádek rodičů a věděl jste, že tudy určitě ne. Naučil jste se žít sám v sobě, což leckdy nejde jen tak snadno změnit, ale pro vztah to je problém, jak již nyní víte. Tak - důležité je, že vás má vaše žena stále moc ráda, i přesto, že se ve vztahu dlouho trápila. Vaše dcera je toho všeho svědkem, je možná docela dost po vás, takže to také vyřešila nemluvením s vámi, protože s vámi nesouhlasí, ale je malá na to, aby vám to jasně mohla říct. Takže je to celé na vás. Pavle, potřebujete spolupracovat s psychologem, naučíte se o sobě mlluvít, poznáte, jaké uvolnění to přináší, a vnesete to domů. Nebojte, bude to dobré :-)
problémy v komunikaci
Dobrý den, nevím přesně do jaké rubriky bych tuto otázku měla zařadit. Tátova nová přítelkyně u nás bydlí cca půl roku. Začíná mi vadit, že si kupuje vlastní jídlo..netýká se to hlavních jídel, ale pečiva, uzenin, sýrů, jogurtů, ovoce, limonád..to si kupuje pro sebe, když si bratr vzal její jogurt, tak to byl celkem problém. U nás doma vždy platilo, že je to prostě nás všech. Nevím jak to řešit, vadí mi to. Nechci, aby to došlo tak daleko, že si budeme jídlo popisovat. Už mám strach si cokoliv vzít, protože nevím zda to koupil táta nebo ona. Moc dobře ví, že si může brát k jídlu co chce, i když to koupím já. Ona si ale raději kupuje svoje a nato jí nikdo sáhnout nesmí. Co mám dělat? Děkuji
Klára
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Kláro. Řekla bych, že by to nemělo být tak složité k řešení. Prostě si společně celá rodina stanovíte nějaká pravidla, jak to bude s jídlem ve společné lednici. Možná tátova přítelkyně žila delší doba sama a byla zvyklá si hospodařit po svém? Důležité je, zda si společně jinak rozumíte a umíte se domlouvat. A vše se dá brát s humorem. Můžete se v rámci pohodové komunikace domluvit na tom, zda ona má ráda nějaké speciální věci, které si pečlivě vybírá, tak ať si vyčlení kousek své poličky v lednici, aby každý věděl, že je to nedotknutelné :-) Také ji můžete vychovat tím, že jí řeknete, že vše, co je v lednici, je pro všechny, ať si klidně vezme cokoliv, na co má chuť, i když si to zrovna nekoupila. Tátova přítelkyně je asi hodně teritoriální, ale ono si to sedne, nebojte :-)
problémy v komunikaci
Dobrý den, paní doktorko, ráda bych Vás požádala o radu. Manžel se naučil se naučil takový způsob jednání, který začíná být velice nepříjemný. udělá nějaký průšvih a donutí někoho jiného, aby ten průšvih za něj řešil. V mládí to byli jeho rodiče, jeho matka za něj řešila problémy i těsně před třicítkou (tehdy se před problémem jak malé děcko schovala a protože byl maman, tak jeho matka to šla řešit). V manželství jsem to bohužel řešila nějakou dobu já (jsi moje manželka, já rodinu živím, nemáš mě ráda, taková jsi, když to nechceš udělat...), až to přesáhlo určitou hranici a odmítla jsem. Tak i osobní průšvihy přesunul na svoji sekretářku (ona říká, já musím, on mi to poručil) a bohužel tak manžel řeší i problémy v manželství, tj. nějaký podvod na mě neřeší se mnou (prostě nemluví a řekne, že to přece vyřešila paní XY), ale pošle tu sekretářku a ta to udělá se slovy - takhle mi to řekl, já víc nevím, nazdar. Třeba sjedná smlouvy za mými zády a ještě je podepíše. Takže není prostor pro diskuzi, mně je trapné nastalé věci měnit, s tou paní to ani nejde (ona dostala příkaz a víc se mnou řešit nebude), smlouvy třeba nejdou ani zrušit. A manžel dělá udiveného, co mi tak vadí, že mám být vlastně ráda, že je to zařízené (že to udělali podvodem za mými zády - o tom ani slovo). Paní doktorko, jak byste tenhle trojúhelník rozetnula? Sekretářce říkám, dělejte jen věci, které se týkají práce, ona zas, že plní všechny úkoly, které jí dá, protože je šéf a ona nebude rozlišovat, co je pracovní a co ne, manžel se mnou odmítá mluvit a případně hodí vinu na mě. Děkuji moc.
Kamila
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Kamilo. Je zbytečné mluvit se sekretářkou vašeho muže, nebo třeba s jeho matkou. Říkáte, že v tomto modelu - "za mě řeší problémy jiní", evidentně především ženy, on vyrostl, formoval se a tím pádem předpokládá tento model jako samozřejmost. Měli byste si spolu narovnat manželský vztah a říct si více věcí nekonfrontačně, tedy nekonfliktně, na rovinu. To je na vás. Manželova sekretářka neřeší vaše soukromé vztahové problémy. Řeší jeho podnikatelské záležitosti za vašimi zády. To je rozdíl. A má pravdu - dostane od šéfa instrukci, tak ji zrealizuje. Neřešte to s jeho asistentkou, ale na prvním místě s ním.
problémy v komunikaci
Dobrý den paní doktorko,
mám takový dostat jak řešit tuto situaci. S přítele jsme 12 let + dvě malé děti. Nikdy jsme neměli problém v komunikaci, vždy jsme se o všem bavili a rozebírali. Posledních pár let komunikace z jeho strany nějak vázne. Já se mu snažím vždy vše povyprávět (pokud jedu na nějaké školení jak tam bylo, či jak bylo o víkendu s dětmi když je v práci). On mi vždy řekne, že bylo dobře, jen stroze řekne co a jak bylo. Ale pak když jedem k jeho rodičům na návštěvu, tak si s maminkou vypráví jak se tam měl a co dělal. S bráchou neustále vysí na telefonu a kecají třeba půl hodiny. A to samí s kamarády. Kamarádi, sousedi ví pomalu víc věcí než já a pak je mi někdy dost trapně, když se mě na něco zeptají a já vlastně o ničem nevím :-) Už sem mu několikrát říkala, že bych byla ráda, kdyby se mi taky svěřoval a vyprávěl co kdy kde zažil. Vydrží to tak pár dní a pak je to zase zpátky.
Poradíte jak znovu navázat z jeho strany komunikace? Děkuji za odpověď
Hanka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Hanko. Moc se v tom nevyznám - říkáte, že jste spolu s přítelem nikdy problémy v komunikaci neměli, ale je to až v poslední době - to znamená, že musel nastat nějaký bod zlomu, a to byste měli spolu vystopovat, identifikovat si to, abyste vše spolu probrali a mohli fungovat dále tak, jako předtím. Je evidentní, že přítel komunikativní je, takže se "jen" vytvořil nějaký blok mezi vámi dvěma.
problémy v komunikaci
Dobry den , s pritelem jsme skoro 3 roky , casto se hadame . Hlavne kvuli malickostem , mame ted nejakou krizi.
Pritel se urazi kvuli kazde malickosti , co mam udelat pro to aby to tak nebylo? A jak predejit hadkam?
Hlavni problem vidim v tom , ze mi vadi ze mi pritel nevyjadruje svou lasku ke mne a pak ja nereaguju dobre, treba kdyz ma zajem o sex tak mam pocit jakoby mu slo jen o to. A on je pak nastvany a rika ze kdyz se zmenim ja zmeni se i on.
Dekuji za odpoved.
Veronika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Veroniko. Do vašeho vztahu podrobněji nevidím. Je pravděpodobné, že procházíte po 3 letech partnerskou krizí a každý z vás je citlivý na něco jiného od toho druhého. Projevy lásky, které by měly být spontánní, si ale výčítkami nevynutíte. Zkuste na to jít jinak - dávejte mu sama najevo lásku víc - tak, jak je vám to přirozené :-)
problémy v komunikaci
Paní doktorko, a ještě jedna poznámka k problémovým diskuzím s manželem (chválila jste moji asertivitu) - když pak třeba "recipročně" se odmlčím a nevšímám si ho, obvolává všechny kamarády a známé, co jsem mu zas udělala, jak on se bude muset rozvést, že se mnou není k vydržení, totéž pak oznamuje ještě další den i svým podřízeným (malá firma, někteří jsou naši známí). Pár telefonátů jsem slyšela a je to zase to stejné - A co ti dělá? Ani to nebudu říkat. Jak se chová. A co budeš dělat? Asi se rozvedu, to se nedá vydržet. A co vlastně dělá? Ale, nebudu se k tomu vracet. A nedá se s ní nějak promluvit. Nedá, pořád si jde tu svou, asi se rozvedu. To je ale problém, budeš muset rozdělit majetek, přijdeš o peníze. Nic nedostane, když se tak chová, nic jí nedám. Já jsem takový chudák, nic nedostane... No a ti statečnější lidi okolo mi pak volají a říkají - neblbni, co mu to děláš, vždyť se rozvedete - a já koukám jak zjara, protože mnohdy ani nevím, že se něco dělo. Takže s ním mluvím, co se děje - a zase je to - podívej se, jak se chováš.... Dřív to tak moc nebylo, byla jsem na MD a musela se hodně podřídit - vydělával peníze a dost mi to dával najevo. Když se naštve, tak prostě odjel a nechal mě s kojenci třeba týden samotnou. Teď chodím do práce, takže když mi nechce dát peníze, vydělávám a koupím to do domácnosti anebo dětem sama. Asi ho to štve... - otázka upravena poradcem
Vilma
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Vilmo, dobrý den.Již vám odpovídám po několikáté a opravdu mne nic objevně nového nenapadá. Je to pořád to samé. Z vaší strany náruč stesků, které rozumím, a popis toho, jak jste vlastně jím vyhodnocována před druhými. Doporučuji již nyní stále totéž. Obnovit spolupráci s psychologem, u něhož jste jednou byli. Přes tuto poradnu se nikam dále nepohneme, nemám vám již co předat dál. Vaši komunikaci znám zprostředkovaně skrze vás. Nevím, jak by ji popsal váš muž.
problémy v komunikaci
Dobrý den, děkuji za vaši odpověď, jen připomenu, že šlo o dle Vás o asertivní reakce na manželovo manipulativní chování. U psychologa jsem byli jen jednou a k tomuto se ani nedostali. Psycholog jen konstatoval, že komunikačních problémů máme až nad hlavu a že si myslí, že už ho tam nikdy nedostanu - a odhadl to dost přesně. Nastavovat zrcadlo manželovi se bojím, i jen náznak bere jako kritiku a nastává pak mlčení či křik z jeho strany. A hlavně - on se takhle nikdy neptá a reaguje následujícím způsobem - no jo, ty jsi nejlepší/ nejchytřejší, ty jsi hvězda, jak jinak, já jsem ten špatný, to já bych ti mohl, vypočítat, co všechno děláš, ale neudělám to, protože se do minulosti nevracím, podívej se, jaká jsi... atd. Možná má ještě jednu otázku, je možné, že tohle dělá jen mně nebo to bude dělat i jiným? děkuji.
Vilna
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Vilno. Přes množství otázek, které ve své poradně zodpovídám, si váš dotaz pamatuji. Byl originálním přepisem manipulativní komunikace a vašich asertivních snah. Ale myslím, že co jsem mohla, jsem vám řekla, nemám co dodat.Doporučuji pokračovat ve spolupráci s psychologem, který vás již zná.
problémy v komunikaci
Dobrý den paní doktorko, na úvod děkuji za vaši práci pro tuto poradnu, která funguje už mnoho let a i já jsem několikrát zaslala dotaz. Je mi 29 let, 5 let chodím s přítelem, se kterým nám vázne komunikace. Zkrátka mám pocit, že se nedovedeme domluvit a pokud se o to v klidu snažím (domluvit se na čemkoli, zvláště provozní věci, což se samozřejmě promítá i do vztahu) a mám pocit, že jsme se domluvili jako dospělí lidé, tak naše domluvy prostě nefungují, přítel je neplní, upravuje ke svému obrazu dle situace, jak se mu to hodí. Já jsem ochotná ke kompromisům, které při rozhovorech pojmenuju. Mám pocit, že všechno mezi námi je strašný boj a nic nefunguje hladce. Řekla bych, že se to ale dá řešit lepší komunikací, ale v tom bych potřebovala / bychom potřebovali poradit. Chtěla bych se zeptat, zda v tomto případě má smysl partnerská poradna, nebo jde o "hloupý" problém. Zkrátka se ostýchám poradnu vyhledat, protože mám pocit, že lidé mají horší problémy. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Radka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Radko. Jak můžete komunikační problémy tohoto druhu podceňovat? "Všechno mezi námi je strašný boj a nic nefunguje hladce" Už když napíšete toto, je to závažná věc, kterou nemůžete podceňovat. I když kategorické pojmy typu "všechno" a "nic", jsou nyní asi více odrazem černobílého vidění...Rozhodně do poradny zajděte, a vše se zlepší - budete potřebovat několik sezení párové terapie :-) Jen do toho!
problémy v komunikaci
Veľakrát sa stane, že celú cestu ideme potichu, v reštaurácii sme spolu mlčky...ja som sa aj zo začiatku snažila, ale už ma to prestalo baviť, stale začínať konverzáciu...a taktiež sa veľmi nerozpráva ani s mojom rodinou , ked sme u nás doma. Som z toho smutná...a veľmi málo hovorí o svojich pocitoch. V podstate z tohto hľadiska ho ani poriadne nepoznám, čo kedy prežíva, čo cíti. A ešte jedno, čo vnímam ako taký rozdiel medzi nami, je viera, ja som veriaca a on nebol vobec vychovávaný vo viere.Rozmýšľam, čo ďalej, je to ale zároveň človek veľmi milý, verný, spoľahlivý...
Veronika-pokračovanie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Veronika, rozlišnost v tolika ohledech je do vztahu podstatná. Ale jste spolu již tři roky. To asi není jen tak, náhodou? Magnet, ten vztahový, mezi vámi je.Komunikace a jeho uzavřenost - on je bezpochyby introvert, neumí mluvit o svých pocitech, I když nepochybujte o jeho bohatém vnitřním pocitovém světě. Ale s lidmi jeho typu se těžko řeší vztahové problémy. Co mu o vašich pocitech a nejistotách napsat? Bude mít čas na to, to vstřebat a nějak vnitřně zareagovat :-)
problémy v komunikaci
Dobrý deň,s priateľom spolu chodíme 3 roky, ale ako pominula fáza zamilovanosti, mám pocit, že tento vzťah nie je pre mňa ten pravý, pretože napriek tomu, že máme s priateľom rovnaké záľuby, temperamentom sme dosť odlišní, ja som skôr cholerickejší človek, on flegmatik, ale viac,čo ma trápi,je to,že je málo komunikatívny. Zo začiatku mi to neprekážalo, a aj on sa dosť snažil v komunikácii,ale ako sme sa ďalej spoznávali, a mal ma "istú", prestával sa snažiť , a je to tak doteraz. - otázka upravena poradcem
Veronika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Veronika, nejprve přecházím na druhou část vašeho vyprávění :-)
problémy v komunikaci
Paní doktorko, SOS, poraďte, já už nevím, jak s ním mluvit. Je naštvaný, křičí nebo nemluví. Já - Co se děje? Proč na nás křičíš/jsi naštvaný/...? Podívej se, jak se chováš? jak se chovám, co ti vadí? To bys měla vědět sama. Nevím, řekni mi to. Já už jsem to zapomněl/ nevracím se do minulosti. Ale když mi to neřekneš, tak to nemůžu zlepšit, fakt nevím, co jsem udělala. Já se do minulosti nevracím, nechci se o tom bavit, chci udělat tlustou čáru. Ale podívej se, jak se chováš. A co konkrétně máš na mysli,. To je pořád konkrétně, konkrétně, já už jsem to zapomněl, To ty se pořád vracíš k minulosti. Já bych třeba chtěla, aby XY bylo jinak. To jsi celá ty, vytahuješ staré věci, pořád se k něčemu vracíš. Já chci tlustou čáru. Jenže úplně od nuly to nejde, jsou věci, které nám vadí. Už se s tebou nebudu bavit, pořád něco vytahuješ, pořád chceš konkrétně, konkrétně, jenže já si to nepamatuju, mám jiné starosti... uražený nemluví, odchází... takže mu něco vadí, ale nejsem schopná zjistit co anebo jsou to malichernosti typu hrnek na lince. Přitom sám nechává skleničky na koberci v obýváku. V poslední době nikdy nevím, kvůli čemu se zase nafoukne, kvůli čemu bude křičet. Dotlačila jsem ho k psychologovi, tam dělal překvapeného, že neví, proč tam je a že je doma všechno v naprostém pořádku. Já jsem hodně tolerantní, docela v řadě věcí ustupuju, schválnosti fakt nedělám, ale nebaví mě pořád se za něco omlouvat, zvlášť když ani nevím, co mu zase vadilo. V poslední době je to i pozdrav potichu či jsem se na něj při zdravení nepodívala... Poradíte, jak z toho ven? A co se vlastně děje? Je to takový problém si třeba vzpomenout na to, co mu vlastně vadí? Děkuji.
Vilma
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Vilmo. Vy jste to popsala úplně perfektně. Máte za sebou nějaký kvalitní kurz asertivity? :-)Uvádíte ve vaší komunikaci čítankové formulace a výroky, vedoucí do pocitů viny. Vy reagujete dokonale Na kritiku Podívej se, jak se chováš, se nedá reagovat jinak než prostým dotazem A o čem mluvíš? Odpověď To bys měla vědět sama..., no to je další ještě  mnohem větší manipulativní výrok. Partner se z toho vykrucuje potom tím, že se vracíte do minulosti, což odmítá, ale to nedává hlavu ani patu, protože vám něco říká v konkrétní chvíli a vy se ho v té konkrétní chvíli zeptáte, co má na mysli. Můžete reagovat ze začátku tím, že se také nechcete vracet nyní do minulosti. No, a jak to s vámi probral psycholog? Přeci jste tam byli spolu, takže nemluvil jen partner, ale vy jste se asi snažila navést téma nikam nevedoucí komunikace. Vypadá to, že vás partner v něčem trestá, a když je na něco, i jakoukoli banalitu už alergický, použije tuto okřídlenou formulku. Potřebujme vám v té chvíli vynadat, bohužel se pak roztáčí kolo další a dalších výroků, které nevedou k ničemu jinému, než na vaší straně k bezmoci a naštvanosti, u něj k naštvanosti. Ale pokud takto spolu budete pokračovat, povede to k zabití komunikace a postupnému odcizování. Proto doporučuji ve spolupráci s psychologem nadále. Výchovnou lekcí z vaší strany by bylo, kdybyste mu občas udělala zrcadlo a občas se jej zeptala takto abstraktně vyčítavě, jak to dělá on. Třeba by pochopil sám na své kůži bezvýchodnost toho, co používá.
problémy v komunikaci
Dobry den, prosím o radu, s manželem jsme spolu 13 let, 10 let manželé a máme 9 letého syna. Manžel je hodny, pracovitý člověk, Problém je v tom, že mám pocit, že se nám dostatečně nevěnuje, mne jako ženě, ani nám jako rodině. Když jsem se ozvala, že se mi to nelíbí, a že si myslím, že je raději v práci, než s námi doma, a že si nemyslím, že by měli práci do půlnoci, bylo zle, prý jsem to léta tolerovala a teď ne, že se mi nebude zpovídat a že mu ubírám sílu do života. To mě strašně ranilo. Měli jsme hezký, pohodový vztah, ale tato slova nějak nemohu vstřebat. Když se ho na něco zeptám, je podrážděný, odsekává a poslední dobou si nemáme pomalu co říct, jen věci ohledně syna, domácnosti. Bojím se ho na cokoli zeptat, aby ze mě neudělal pitomce. Mám ho ráda, i když spolu už dlouho nespíme, bere léky, chybí mi pocit, že mu na mě záleží. Mám pocit, že jsme jako dva přátelé a né manželé.
Andrea
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Andreo. Nevím, jakou formou a v jaké chvíli jste mu sdělila, že se vám NELÍBÍ, že se vám a synovi nevěnuje a že si nemyslíte, že by byli v práci do půlnoci. V tom nejspíš cítil výčitku a podezření, proto reagoval podrážděně a řekl slova, která tak určitě nemyslel. Někdy ve vypjatějších situacích vyřkneme něco, co je aktuální reakci a pak nás to samotné mrzí. Hloupé je, že vy to nosíte v sobě dál a začínáte mít velké bariéry v komunikaci. Máte mezi sebou vzájemnou atmosféru strachu. Vycházejte z toho pohodového a hezkého vztahu, který jste měli a zkuste vás k tomu prostě jen vrátit. Pokud se to podaří, pak se zase naladíte na jiné povídání si, než jen provozní a můžete si to více vykomunikovat. Teď je každý z vás ukřivděný a zaražený, bylo by dobré, to nějak nenásilně prorazit :- ) Držím, vám k tomu palce.
problémy v komunikaci
Dobrý den,chtěla jsem se zeptat na nekomunikaci ve vztahu.Můj přítel se mnou nekomunikuje kvůli hloupostem a neustále ječí a stále se mu něco nelíbí.Podotýkám,že to samé je u jeho matky.Ta také nekomunikuje kvůli hloupostem,takže to má po ní.Tak například:mám jiný názor na jeho kamarada tak se mnou 3.měsíce nemluvil,upadnou drobečky-ječí,vlasy na zemi-ječí,a mohla bych pokračovat.pro mě jsou to blbosti a on si na tom staví svět.Dělal partáka 5.let a každý den jsem poslouchala jeho řev,kde jsi to na mě vybíjel.po narození dcery neměl zájem se starat.Bylo mi řečeno,že až bude mluvit a chodit tak se zajímat bude.Začala jsem chodit do práce a 3krát do týdně telefom,kde na mě řval,protože se mu neustále něco nelíbilo.I v práci,kdy se za mnou stavoval,dělal scény,že jse i kolegyně otáčeli.nabídla jsem mu pomoc,že půjdeme do nějaké poradny,ale prý je normální.Vše dělám,jen já a jsou se mnou neustále problémy.Chodím do práce,přispívám na chod domácnosti,starám se o rodinu a nikoho nemám
radka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Váš přítel je radko vlastně při řešení problémů agresivní. Křik  je projevem aktivní agrese a cholerického temperamentu, nedostatku schopnosti sebeovládání, absence komunikace je pasivní agrese. Vaše vyprávění je jeden velký stesk a stížnost. Funguje vám v manželství něco dobře? Asi bych vyhlásila stav vašeho vztahu jako déledobější krizi, s níž bude nutno něco dělat, pokud chcete zachovat rodinu. Ke spolupráci s partnerským psychologem je ale nutná pozitivní motivace. Pokud to přítel odmítá, doporučuji vám zatím navštěvovat psychologa sama, abyste mohli na místě probrat jednotlivé situace a příklady a mohla byste zatím dostat nabídku vy, jak se chovat dál.
problémy v komunikaci
Dobrý den, potřebovala bych poradit. Dokud byly děti malé, vůbec jsem to jako problém nepociťovala a na dovolené jsme jezdili s celkem stabilní skupinou známých. V pubertě však dcera začala mít psychické problémy a potřebuje spíše klid, špatně snáší výpady ostatních dětí (někteří synové jsou zhýčkaní a jsou opravdu nevybíraví) či "diktátorství" některých mužů (otců). Případně má jiné zájmy než ostatní a chce se jm věnovat. To však naráží na odpor manžela, který naopak tíhne k hlasité společnosti (je rád středem pozornosti), chce jezdit na dovolené s těmi lidmi či kopírovat jejich životní styl - který nám ale dle mého názoru opravdu nevyhovuje, máme jiné podmínky. Takže dítě, případně děti, třeba na dovolenou jet nechtějí, manžel chce. Protivný začíná být i jeden známý, který doslova vyžaduje účast našich synů, protože k nim "přidá" toho svého. Já se snažím být tím, kdo zkouší domlouvat kompromis, případně se staví za přání dětí, ale v poslední době jsem spíš vnímaná jako ten, kdo "dělá problémy" (manžel a ti známí). Manžel totiž moc chce a potřeby ostatních ho moc nezajímají. Jen pro úplnost - mnohokrát jsme mu vyšli vstříc. Jak to řešit? manželovi vysvětluju, vysvětluju, ale spíš je to voda na mlýn. A i když dosáhnu nějakého výsledku, do druhého dne se mu to rozleží a je zle a odnese to nějaké z dětí. Jen doplním, že veškerá komunikace jde jen mezi muží a možná i proto se cítí být manžel silný. Ostatní partnerky jsou spíše pasivními. Rozhodování o dovolené je tedy zase spíš doménou mužů. Děkuji za vaši radu. - otázka upravena poradcem
Alžběta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Alžběto. Od stolu mohu jen těžko šáhnout na tu pravou strunu řešení. Myslím, že byste potřebovali s manželem pomoc zvenčí, neboli od partnerského psychologa. Komunikace mezi vámi, jako partnery, vám vázne. Máte pocit, že jste jako žena v rozhodování těchto věcí diskriminovaná. Ale ve vyrovnaném vztahu je důležité mluvit o všem, co se týká jak vás dvou, jakožto partnerů, tak vaší rodiny, neboli vás, jako rodičů. Profesionál zvenčí vám může nabídnout zrcadlo. Nebuďte prioritně matka, snažte se porozumět i manželovi - tak, aby on rozuměl i vám :-), a mohli jste nacházet konstruktivní řešení.
problémy v komunikaci
Dobrý den, v práci jsem jasně řekla všem kolegyním, že si nepřeji, aby mě o volnu obtěžovali pracovními záležitostmi. Bohužel, jedna z nich toto pravidlo porušila a napsala mi pár zpráv, jejichž obsah jsem neunesla. Nezvládla jsem situaci před svými malými dětmi ( 4 a 7 let) a rozbrečela jsem se. Potom jsem je nechala s manželem se slovy, že potřebuji být chvíli sama a šla jsem se projít. Po návratu mi však manžel vyčetl, že jsem bezohledná, že jim působím trauma a vinil mě z toho, že, co bych dělala, kdyby ze mně naše starší dcera náhodou dostala epileptický záchvat. Řekla jsem mu, že mi křivdí a že se nebudu neustále přetvařovat a to před nikým a že děti by si měli zvykat na to, že život je boj a že nebudu pořád ta máma, která je vždy v pohodě a umí se ovládat. Že někdy to prostě nejde a že se i on i naše děti s tím budou muset smířit. On si však myslí, že je jenom zatěžuji a neumím se vůbec ovládat. Přitom se to stalo jen jednou, v jiných rodinách denně. Jsem opravdu špatná?
Marie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Marie. Ano, děti nemají žít ve skleníku s představou, že život je idylický a úžasně nádherný, bez problémů. Ale já to nedokážu vyhodnotit zpovzdálí, nevím, jak silná a expresivní  ta "scéna" byla. Je to hlavně téma pro vás s manželem, měli byste více mluvit společně o tom, co každého z vás trápí, co vadí a naopak přináší radost. Nejspíš vaše reakce vylekala a zasáhla i jeho, ale čas to zklidní. Jen byste měli více probrat, jaký ventil ( průchod ) emocím dávat. Souhlasím s vámi, že věčná sebekontrola nejde - to je nesmysl. Nikdo nejsme robot. A pak je také dobré,  dětem situaci a vaši reakci vysvětlit - rozumně a v klidu :-)
problémy v komunikaci
Dobrý den. Paní doktorko, PMS je zkratka pro tzv. premenstruační syndrom. :-)
Táňa
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Děkuji za vysvětlení, Vladimíro - Táňo :-)