Neděle 28. listopadu 2021, svátek má René
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 28. listopadu 2021 René

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy
Rodič a dítě
Dobrý den, mám dvě dcery z předchozího vztahu 8,13 let. Nového partnera mám 1rok a ten má také dvě děti 8,12 let. Moje dcera žárlí na nového partnera a má občas výkyvy nálad, když jsme všichni pohromadě hlavně ve večerních hodinách tak říká dcera 8 let že zkočí z okna , nebo že se dostatečně něvěnuji a dostává se do stavu kdy s ní není řeč. Partnerovi se to nelíbí a začne ji promlouvat do duše ,že to není pravda co říká, ta s ním nechce už mluvit ,on se urazí a jsme pak všichni z toho na nervy. nevím jak s tím naložit , jak psotupovat ? Jediné co jsme navrhla a´t s ní promluví když je v klidu , když je ve špatném stavu tak ho prosím at ji nechá být a nemluví s ní , to on nechce moc připustit a chce to řešit. Nebydlíme spolu. partnera miluji ale svoji dceru víc. děkuji
Hanka
Pro zobrazení odpovědi se přihlaste k iDNES Premium
Rodič a dítě
Někdy si říkám, jestli to nějak špatně nevnímám, a že bych měla být ráda za dobrý vztah, jaký spolu mají. Jen je té blízkosti na mě nějak moc. Nejsem si jistá, zda je to za hranou (jak to řešit, abych někoho neurazila) a co nejlépe bych měla dělat?
Petra - pokračování
Rodič a dítě
Dobrý den, před dvěma měsíci jsem začala chodit s mužem (svým bývalým spolužákem ze střední školy, je nám oběma 33 let) se kterým jsme se po letech sešli. On má z býválého partnerství 2 děti (ve střídavé péči), já žádné.
Partner má již od mládí má velmi dobrý vztah se svou matkou a já ji také znala a rozuměla si s ní. Od doby, co jsme ale s parterem spolu vnímám, jak moc blízko si s matkou jsou. Partner k ní chodí na obědy, matka mu i pere. (bydlí ve stejném městě). Povídají si dlouze a často. Když přijedeme ke mě (do jiného města) zavolají si. Hodně s ní sdílí. Někdy když mu řeknu něco co je pro mě citlivé, sídlí to také s matkou.
Já osobně si se svou matkou taktéž hodně rozumím,je moje nejlepší kamarádka, jen nejsem zvyklá mít někoho dalšího tak blízko ve vztahu. Když jsem u něj, jdeme k jeho máme třeba třikrát do týdne na návštěvu a do toho ji ještě nabídne, že jí uvaříme, tak ji ještě uvaříme. Na mě je to moc. Mám vztah s ním, ne s jeho mámou.
(pokračování další zpráva)
Petra
Rodič a dítě
Ahojky je mi 13 let a mám problémy s rodiči hlavně s matkou. Rodiče jsou rozvedení a každý z nich má nového partnera s těmi se snáším dobře. Problém je v tom že máma na mě často křičí i za věci za které nemohu. Taky mi často říká že jsem její největší chyba a shazuje mě dolů. To co mě ale vadí asi nejvíce je to že mi říká že jsem divná. Je pravda že moc nemusím chodit mezi lidi a mám ráda vlastní soukromí i ve škole jsem spíše tišší. Nejvíce mě trápí že to nemám komu říct...nevíte o někom kdo by mi pomohl?
Kája
Rodič a dítě
Dobrý den, máme 20 letého syna. Před půlrokem se náhle rozešel se svou přítelkyní, kterou jsme měli rádi. Odmaturoval a jeho nová přítelkyně je sedmnáctiletá dívka, která má doma špatné zázemí a tak je neustále u nás doma. Soužití v 3+1 v paneláku je obtížné a já nemůžu najít se synem společnou řeč. Jsem podrážděná a všechno mi vadí, zejména to, že jsou oba líní a neberou na nikoho ohledy.
Bylo by fajn, kdyby se mohli osamostatnit a bydlet sami, to ale nelze. Dívka se ještě učí, nemá žádný příjem, syn pracuje, ale bydlení zatím nemůže sám ufinancovat. Syn se ode mě hrozně odklonil, pořád se kvůli něčemu dohadujeme. Při tom jsme byli opravdu fajn parťáci a dobře jsme spolu vycházeli. Nevím už, co mám dělat, aby se situace neustále tak nevyostřovala. Asi je chyba i ve mě, nejspíš i trochu žárlím. Ale s jeho předchozí dívkou jsem byla naprosto v pohodě a měla jsem jí ráda. Snažila jsem se nastavit pravidla,ale oni se neustále snaží je ignorovat. Asi bych je nejraději vyhodila, což nejde.
Markéta Svobodová
Rodič a dítě
Dobrý den. Mám problém se synem. Je mu 17.Ale nerespektuje mne už od nějakých 8let.S jeho otcem nežiju 15let.Pri synovo návštěvách u něj mne vždy před synem urážel a ponižoval a znevazoval. Syn byl ve 14 letech dokonce hospitalizován na psychiatrii. Protože má hraniční poruchu chování. Byl tam tři měsíce. Otec hodil veškerou vinu za tento stav pouze na mně. A já si to v sobě nesu navždy. Syn bydlí se mnou u moji mámy. Chová se neomaleně. Nadává nám oběma, že jsme pí...., řve na nás sprostě, s otcem nekomunikuje. Ten by ho stějně u sebe ani nechtěl. Syn odmítá školu i případně zaměstnání. Odmítá spolupráci s odborníky (terapeut i psychiatr). Nás doma ohrožuje svým chováním. A sociálka mi "pomohla" jen tím, že mi odebrala mladšího syna, dala ho otci do výchovy a omezila nám styk, aby nebyl ohrožen svým starším bratrem. Co dál mužů dělat? - otázka upravena poradcem
Hanka
Rodič a dítě
Dob. den, opustil mě partner o 19 let starší, nenávidí ne samostatnost 19leteho jeho nevlastního syna, mého syna. Fet, zhnilost, využívání, Fin. Psychické a já to nezvládla, ve smyslu, že od malá co syn pisknul měl. Vyhodila ho má matka, kde chvíli bydlel, vlast. Otci rozbil vztah a mě v závěru také.vzali jsme ho, resp. před domem partnera, který už tehdy že dveří řval, že ho tu nechce. První jako vždy děkuje, je hodný, asi 4.den začal po mě rvat-kdyz jsem vytírala brzy ráno, že jde do prác, v tu chvíli jsem cítila jak mi narušuje vnitřní klid a naši domácnost co jsme měli. Odvezli jsme mu věci v ten do mého bytu volného. Tam mě začal atakovat Tel., že co jsem za matku, že ho nechám hladem, nepřijedonepřijedu atd, přijela jsem začal vyhrožovat, že neumí žít sám, že ho nic nebaví i 2 hodiny psycholog. Výjevů a vydírání, přijížděla jsem vyčerpaná, na partnera jsem už neměla náladu, jindy ikdyž je starší jsem jej respektovala, syn začal lítat co 2.den k nám, provokoval, vydíral, že dovnitř nejdu a já skákala venku s ním, vždy pro peníze, cig. Atd., zařídila jsem mu práci, byt a nájem neplatil, chodil jen pro peníze a jídlo, neustále nazýval partnera starým cipem ze sklepa, co nikde nebyl nic nedokázal, starým odporným čumákem. Klid mezi námi mizel s partnerem, viděl jak lítám jak syn pískne, dávám peníze a bez oznámení odešel. Posl.i já vyčítala mu neschopnost ničeho, atd ani nevím, jakoby to syn na mě přenesl. Zjistila jsem, že je u dcery v Praze, jela jsem za ním s omluvou, než našla to místo, s omluvou, že chci s ním mluvit, že ho mám ráda, že syna vyhodím i z bytu svého, že se omlouvám, zažila jsem peklo v tu chvíli po 6 hod. cesty za ním. Nepustili mě, přeskočila jsem plot, a prosila na kolejích o 2min.hovoru s ním. Choval se jinak, začal ne před dcerou a jejím frajera vyhazovat, omluvil syna a vše, začali vyhazovat z pozemku, násilím, zavolali i policii, tam to partner zamluvil, že je to nedorozumění, nicméně, kvůli mě nabral kdysi dluhy a viděl jak CPU peníze i synovi, mu samotnému vyšplhaly dluhy a chtěli jsme spolu prodávat dům. On v té Praze mě vypakoval,ponizil, řval, že mám vyklidit dům, dcera je prodává, řval, že se tam nevrátí, že mě má rád, ale svého syna se nikdy nezbavím, že zůstává v Praze, dcera vypočítává mu tam vedle sebe za 2dny zajistila pronájem, oznámila mi vyklizení domu u něho, a on před ní stal, třeba se z ní a na mě řval sprostě jak bychom 4 roky spolu nežili. Sedla jsem do auta jela jsem 6h zpě, sedím v jeho domě, balí
Hana
Rodič a dítě
Dobrý den, je mi 19 let, mám přítele 1,5 roku (jemu je 20 let), známe se 4 roky, asi půl roku se zná s mými rodiči. Ráda bych s ním začala intimní život, ale hrozně se bojím vlastních rodičů. Toto téma je u nás doma velké tabu a bojím se jakékoli jejich reakce. Sice jsme věřící rodina, ale nijak silně (do kostela chodíme jen jednou ročně), nevím jestli to má nějakou souvislost. Když jsme spolu jednou byli u přátel a přespávali tam, hned po návratu rodiče vyzvídali, jak jsme spali (uklidnilo je až zjištění, že nás v místnosti spalo 8 a byli jsme oblečení). Kdykoli spolu někam vyrážíme, nabádají mě ke slušnosti. Přítel to respektuje a nijak na mě v ničem netlačí, ale přesto vůbec nevím, jak danou situaci řešit dál. Děkuji za odpověď.
hana
Rodič a dítě
Dobrý večer, mé dceři je 23 let, jejímu partnerovi 25 let. Chodí spolu 6 rokem. Neměli mezi sebou závažné problémy. Rozhodli se, že si postaví domek. Jenže hned ze začátku, byl problém s pozemkem. Po 2 letech se vše vyřešilo, nechali si namalovat projekt, za nemalé peníze. A v tento moment začal partner mé dcery dělat problémy. Prakticky ze dne na den, se změnil k nepoznání.Přestal jí navštěvovat, mnohdy nebral telefony a na sms také nechtěl moc odpovídat. Vymlouvá se na práci, začal navíc pracovat ještě jako brigádník v jiné práci. Mysleli jsme si, že chce šetřit, jenže jsme zjistili, že pravda je asi někde jinde. Když jsem si ho zavolala a zeptala se, v čem je problém, neustále říká, že si najednou uvědomil, že je to velký závazek. Chce jezdit s kamarády na vandry, bojí se, že dcera mu bude zakazovat různé věci. Já s ním vycházela vždy velice dobře, tak jsem si myslela, že se něco dovím. Chtěl čas na rozmyšlenou, to mu dcera vyhověla, jenže pořád říká to samé. Nakonec přišel s rozhodnutím, že dceři vypomůže finančně s hypotékou, ale že budou jako kamarádi. Tak tomu tedy nerozumím, až by se dům postavil, co by asi přišlo. Mohl by potom chtít půl domu, jak by ho potom tedy vyplatila, nebo, že by se k ní nastěhoval, jako by nic. Přijde mi, že nechce starosti a že by se než by byl dům, postavený, jak se říká vyřádil. Také je možné, že má jinou a neví, jak se s dcerou rozejít
Iva
Rodič a dítě
Syn je od 18 let více méně hrál automaty, začal sázet nejdříve automaty - nyní přez sociální sítě a teď je to asi rok si začal brát přez různé nebankovní instituce brát půjčky. Pomáhala jsem mu - byl i na léčení asi tři měsíce v Kroměříži s tím gamblerstvím, ale neustále se k tomu vrací . Sice pracuje,ale pobyt má u mne v domě - prakticky nic nepříspívá,protože všechno jde nyní na splácení půjček. Nedávno jsem zjistila, že si opět vzal půjčku - ale to už nevím jak bude splácet. Když jsem se ho dnes na to zeptala , byl steklý, začal si balit věci, na ničem jsme se nedohodli a odešel. Jediný majetek co má je auto - které jsem na něj přepsala zdarma - ale mám obavi že ho chce prodat. Syn má 33 let - je svobodný , bezdětný.
Mám strach o něho - o sebe - o druhého syna který je na vozíčku, no prostě nevím kudy kam.
Pomůžete mi byť alespoň radou? Nevím co bude dál.
Korotvičková
korotvickova63@seznam.cz
Rodič a dítě
Dobrý den, přisla jsem na zřejmě nevěru matky. Neodhlásila se z facebook učtu a já si všimla jejího chatu s jistým mužem. Nechtěla jsem si konverzaci číst ale všimla jsem si ,že si vyměnují fotky. Je mi 16 let a jsem v šoku nevím co si myslet. Rodiče mám oba ráda a vždycky jsem si myslela že je jejich vztah v pořádku.Můj otec je skvělý človek a mám strach ,že na to časem příjde sám.Nechci ať se naše rodina rozpadne :(
sušenka
Rodič a dítě
Dobrý den, jsem sama se synem asi 10 let a i před tím to nebyly vztahy naplněné. Synovi je 17 let. Rád by se osamostatnil, ač trpí trochu mortiliem puberty. Nyní se chce vydat svojí cestou. Já to vítám, ale zároveň se mne zmocňuje panika a úzkost, že ho ztratím a cítím velikou prázdnotu v jiném městě bez něj. Pracujeme s tím, ale vysvětlete mi to. Jsem na něm závislá?? Děkuji
Jára
Rodič a dítě
1/1
Dobrý den, je mi něco přes dvacet, mám bratra, který je starší o čtyři roky. Já mám přítele 7 let a bratr měl 4 roky přítelkyni, se kterou nikdo nebyl doma spokojený a teď si našel jinou, která má mimčo, takže naši jsou k udivení, protože se z nich stali prarodiče. Problém je v tom, že mi připadá, že bratrovu přítelkyni, kterou zná asi 2 měsíce, preferuje víc než mého přítele a někdy i mě. Pořád si píšou, a jak se mají rády atd..ale mému příteli tohle mamka nepíše. Je pravda, že asi kvůli tomu žárlím, nebo nevím, ale chci, aby se chovala férově k obou.aby se chovala prostě stejně, ale k mému příteli se chová tak jako výchovně, ale k přítelkyni bratra je jak nejlepší kamaráda. Hrozně mě to mrzí, když jsem se snažila na toto téma narazit, tak mě mamka odbyla, že to není pravda a ať jí nevnucuju něco, co nedělá a ať jí neříkám, co má dělat. Myslíte, že má přítele méně radši? ani se mi nechce jezdit na víkend k nám, když tam brácha s přítelkyní jsou. Co s tím prosím? hrozně mě to trápí
Amélie
Rodič a dítě
Dobrý den, jsem ve vztahu 5let s vdovcem, který má 3dospělé děti. Se syny vycházím v pohodě,s jeho dcerou, která má 5ti leté syny ne. S přítelem nebydlíme,stýkáme se střídavě, pokud jsem u něj, často se pohádáme, protože když jeho dcera přijde na návštěvu, její děti mě nepozdraví, nereagují na mne, ignorují mne,ač se ptám, zajímám. Stejně tak dcera přítele. když zjistí, že jsem u jejího otce, nevejde do domu, nebo když přijedu a ona je na návštěvě, hned se sebere a jedou pryč, nebo když jdu za nimi na dvůr, naprosto mne ignoruje. příklad.. jednou se bavila s otcem o hlídání dětí o víkendu, žádala jen otce,aniž by se obrátila i ne mne.jako bych byla vzduch. Přes to, že jsme jí kluky, pokud bylo možné vždy rádi pohlídali. I je přítel přivezl ke mně,což jsem navrhla. Vůbec se mi již nechce k příteli jezdit, protože začínám mít strach, že přijede a svou arogancí zkazí náladu. Oba se trápíme a já si někdy říkám, že chci raději klid, než toto ponižování. Začínám uvažovat o rozchodu. Protože za ta léta se situace nezlepšila, spíše naopak, zhoršila. Již se to odráží na mém zdraví. Dva dny po příjezdu domů jsem psychicky zdeptaná. Nyní jsem navrhla, že již nebudu dojíždět k příteli, ať jezdí jen on, že bude vítán ,vždy. Odpověď zněla, že s dcerou skončil a kdo k němu přestane jezdit, je ona. Ale tohle mne trápí, vyčítám si, že to dělá kvůli mne a nechci, aby mě to jednou vyčetl, je to jeho jediná dcera a vnuci...opravdu nevím, co dělat.
Slávka
Rodič a dítě
2.část) tak se k ní chová uplně jak k nejlepší kamarádce a mého přítele tak nějak přehlíží a prostě se k němu chová jinak...já cítím ten rozdíl jaký dělá a myslím si, že on to už pocituje taky, ale neřekne mi to. Já nevím co dělat, nechci dělat doma zle, ale tohle mě opravdu mrzí, prakticky ted žijí jen z bratra a jeho přítelkyně a mimča..a my jdeme stranou.
Petra
Rodič a dítě
Dobrý den,
mám sourozence o 4 roky staršího. Vyrůstali jsme normálně, myslím si, že jsme měli moc pěkné dětství, nepocitovali jsme ani žádné nadřazování atd...je mi 23 a 7 let mám přítele, musím říct, že nějakou dobu moje mamka přítele asi nemusela a to třeba kvůli tomu, že si nechce dát pojistit atd..(přítel má špatné zkušenosti s tím, tak chce být opatrný) a to jí vadí..můj bratr měl asi 5 let přítelkyni, se kterou nebyli naši spokojeni, jelikož z mého bráchy vytahovala peníze, prakticky spolu jen bydleli jak dva spolubydlící..takže posledních několik let se řeší jen bratr a jeho ted už bývalá přítelkyně..prakticky ho začali upřednostnovat a to asi kvůli tomu, že byl v takovém vztahu a oni mu to chtěli alespon doma vynahradit..ted si našel přítelkyni stejně starou semnou, která má 5 měsíční dítě. Mamka je z ní hotová, z malého ještě více, pořád jen plete pro ně něco a píše si s bráchovou partnerkou..s mým přítelem si ale nikdy nepíše, a když přijedem všichni společně, tak se k ní
Petra
Rodič a dítě
Protože kdykoliv jsem u příbuzných já, říkají mi, že kdybych jí každou chvíli nevymýšlela program, tak ani nevytáhne paty z domu. Mámě ale o mně řeknou, že to se mnou nemá lehké a že prý mám přehnané ego, tak jsem se naštvala, že co má být tohle za divadlo a že to absolutně nechápu. Do toho mi nedávno řekl táta, že mu můj bratr o mně řekl, že mám pocit, že jsem milionářka a jen utrácím peníze. Když jsem mu na to řekla, proč mu neřekne, ať o mně nevykládá takové nesmysly, neodpověděl mi. Že by ho třeba, jako rodič nabádal, aby se se mnou taky stýkal a jednou za čas něco podnikl, to ne. Jediné, co všichni umí, je mě jenom využívat. Pomoc mi, pojď sem, půjč mi peníze, ale jinak jim např. strašně vadí, pokud se zamiluji nebo si na mě vymýšlejí samé lži. Např. teta tvrdila, že jsem přestala cestovat, protože mám z toho fobii.. Momentálně necestuji, protože není čas a to je všechno a milionářka vážně nejsem. Co mám dělat, aby se vše vyřešilo? Děkuji
Valentýna 2. část
Rodič a dítě
Dobrý den, vždycky jsem si myslela, že ten, komu se můžu vždy s kdečím svěřit je moje máma, ale ukázalo se, že to přestává být pravda. Máma má pocit, že si ji pletu s kamarádkou a řekla mi, že se nevyznám sama v sobě. Každou chvíli se hádáme a já už nevím, jak to mám vyřešit. Moje kamarádky a kamarády má ráda jen, když jí z toho něco kápne. Tzn. věci domácí výroby nebo, když mi kamarád dělá někde společnost. Jinak tvrdí, že s kámoškama jenom pomlouváme a jméno jednoho kluka používá zásadně proto, aby mě mohla zasáhnout na tom nejcitlivějším místě. Řekla jsem jí, že nechápu, co jí ten kluk udělal, že je na něj tak alergická a že příště, až mi nějaký kluk zase vstoupí do cesty ho důrazně požádám, aby svůj vztah ke mně držel v takové rovině, aby mi nijak výrazně nezasáhl do života. To údajné pomlouvání jsem jí odůvodnila tak, že nás k tomu vede naše společnost. Ona pomlouvá vlastní tchyni, táta přímo nesnáší vlastní rodiče a nevím, co o mně máma vykládá příbuzným.
Valentýna 1. část
Rodič a dítě
Dobrý den, mám problém s matkou. Je mi 18 let, doma se vším pomůžu, uklidím věci atd.. ale mám mladší sestru, která nedělá absolutně nic, doma s ničím nepomůže, ale moje matka jí stále rozmazluje, je jí15 let a pokud ona udělá nějaký problém nebo udělá doma bordel, tak je vina vždy na mě - za vše můžu já. Máma si mě téměř vůbec nevšímá, nebaví se se mnou ale s mojí sestrou je jako nejlepší kamarádka.. za mnou přijde jen když potřebuje půjčit peníze nebo něco chce, to jsem jí potom dobrá. Já jí vždy ochotně pomůžu, peníze jí půjčím, ale jakmile chci něco já, tak pro mě nehne ani prstem. Jaký na to máte názor? Popřípadě měla bych jí příště, když bude zase něco potřebovat s prominutím poslat někam? Děkuji
Veronika
Rodič a dítě
Dobrý den, prosím o názor - matka si za rok po smrti manžela ( mého otce ) našla přes seznamku nového přítele. S tím bych problém neměla, já jsem vdaná, tak alespoň není sama. Přítel se k ní nastěhoval, ale nepřispívá na domácnost, dokonce i dovolenou platila matka i za něj. Jsou spolu rok a teď se před měsícem rozešli. Od matky jsem se dozvěděla, že byl na ni hrubý a dokonce se ho i bála. Sice ji nemlátil, ale daleko k tomu nechybělo. Dnes se matka prořekla, že se k sobě chtějí vrátit. To se mi ale nelíbí a tak jsem jí řekla, že je to její věc, ale já k ní jezdit nebudu, když tam bude. Nevím, co mám dělat. Podle mně se takový šlověk nezmění a z jeho strany je to pouze přetvářka, aby ho živila. Co si o tom myslíte?
Radka
Rodič a dítě
Rád bych se s ním chtěl zase nějak sblížit, ale nevím jak to navléknout. Má novou rodinu. S novou manželkou se poznal právě na té stáži. Je docent, působí na univerzitě a na akademii věd. Jeho manželka je taky na akademii věd. Úspěšná střednětřídní rodina. A pak jsem se podíval na sebe. Pohodový přístup, který u nás doma po jeho odchodu nastal, a který mi jako puberťákovi vyhovoval, donesl trpké ovoce. Gymplem jsem nějak prolezl, maturita s odřenýma ušima a moje dny na vysoké budou nejspíš brzy sečteny. Chybí mi to, co se do mne snažil otec vštípit. A doma, ani nemluvit. Máma s přítelem zkusili podnikání, ale s jejich přístupem to nemělo šanci. Vzalo to špatný konec, přišel krach, zůstaly dluhy, pak návštěva exekutora, hádají se a asi bude rozchod, samé příjemné věci. Ve srovnání s tátou si teď připadám jako úplný lůzr a vlastně se skoro stydím za ním takto přijít. Málem jak žebrák. Setsaframent tvrdé pochopení toho, že měl pravdu a myslel to dobře, i když mi to šlo tenkrát na nervy.
Zdenek, část 3
Rodič a dítě
S odstupem těch deseti let si uvědomuji, jak hloupý jsem byl. Naplno jsem si to uvědomil, když jsem asi rok nazpět úplně náhodou narazil na otce. Jako studenti pomáhali jsme na konferenci spolupořádané naší univerzitou. On tam vystupoval. Samozřejmě jsem se chvíli díval, jen zezadu z kouta ode dveří, aby na mne nebylo vidět. Poslouchal jeho bezvadnou angličtinu, pak mohutný potlesk, dotazy, odpovědi a zase potlesk. Uznávaný odborník a úspěšný člověk, který to v životě někam dotáhl. Uvědomil jsem si, jak měl pravdu v tom, když mne vždycky sprdnul a říkal, že úspěch nepřijde sám od sebe. Úspěch si musí člověk v životě tvrdě odmakat. On věděl o čem mluví. Pocházel z jednoho chudšího regionu v pohraničí a ještě z dost sociálně slabých poměrů. Vždycky říkal, že když on jako kluk i jeho sourozenci chodili celé léto bosi tak ne proto, že by si užívali letní pohodu, ale prostě proto, že se šetřilo i na botách. Tohle člověk viděl leda ve starých filmech. Tím víc obdivuji, kam to dotáhl.
Zdenek, část 2
Rodič a dítě
Pěkný den. Nemám zkušenost s poradnami, ale přesto bych chtěl zkusit poprosit o pomoc, co podniknout pro obnovení vztahu s otcem. Ten se přerušil před asi deseti lety, když se máma s otcem rozešli a máma si našla nového přítele. Dost jsem tehdy uvěřil matce, že rodinu rozboural otec, protože byl hrozně náročný, pořád měl výhrady, že něco není dobře a tak podobně. Ano, otec byl náročný. Hračky musely být uklizené, oblečení srovnané málem jak na vojně, úkoly do školy se dělaly zpravidla hned, jak se dostaly, atd. Jako normálního kluka mne to samo sebou štvalo a na počátku puberty ještě více. Asi i proto jsem si z pohodlnosti, a teď dodávám taky z hlouposti, oblíbil daleko laxnější pojetí matčina nového přítele. S otcem jsem se pak už ani moc nechtěl vídat. Otec pak odjel na dlouhodobou stáž na nějakou zahraniční univerzitu a náš vztah se přerušil defakto úplně. Co jsem až později stihl zjistit, tak tuhle moji zradu nenesl zrovna lehce. Dost si to vyčítám.
Zdenek, část 1
Rodič a dítě
Vážená paní Douchová, mám syna, který bydlí daleko /v Praze/, je to 78ročník a od mládí se mu nedaří najít se v práci. Má jen krátkodobé brigády a vysoké výdaje. Po 15 letech se rozvedl, má 7letou dceru a našel si o 20let mladší partnerku, která studuje. Přišel v 18letech o otce, kamaráda a doteď tuto ztrátu viní za všechny své problémy. Nazývá toto období emoční dírou, pláče a všechny kolem nutí do inventury minulosti, rozdává viny a nic nepomáhá. Teď je opět bez práce a čím dál víc řeší věci kolem zdravotního stavu táty a důvodu úmrtí. Neustále se do toho pokládá, taky se léčí z opakovaného kousnutí infikovaným klíštětem. Myslím, že má o sebe strach a sám to nezvládá, je to čím dál horší...Děkuji za nasměrování, ráda mu Vaše rady přepošlu. seniorka máma
Olga Rektoříková
Rodič a dítě
Dobry den, mam dotaz....s prytelkyni jsme spolu nekolik mesicu, ja bydlim sam a prytelkyne s 18 letym synem, posledni dobou jsem si zacal vsimat, ze kdyz neni zrovna u mne, tak jeji syn usina s ni v jeji manzelsky posteli i presto ze ma svuj pokoj... parkrat mi rekla, ze je to proto, ze spolu netravi moc casu, budto je u mne nebo v praci, takze doma je par dni v tydnu, nevim co si mam o tom myslet...dekuju za radu
Martin
Rodič a dítě
Dobrý den, nevím zdali tato otázka prosba na Vás patří přímo sem do poradny. Jedná se o přítelkyni (16) mého syna (18). Oba studují. Jde o to že ona je u nás každy víkend. Nechává se tzv. Vydržovat. Pokaždé chtějí se synem něco dělat ale také si za všechno nechává platit. Byli jsme např. Na výletě v zahraničí o kterém věděla a neměla s sebou ani korunu. Veškeré atrakce aquapark, kina, bowling nasledne obědy, večeře vše ji platí manžel. Několikrát sem mu řekla, že tohle podporovat nebudu a že se mi to nelíbí. On ji bere jako dceru. Se synem chodí 3 roky. Nevím zdali mám kontaktovat rodiče dívky, protože zase na druhou stranu nechci, aby měl syn nějaké potíže, nebo abych byla za největší semetriku. Když se u nás vaří, uklízí ona se ani nezvedne a nezeptá zda je potřeba nějaká pomoc. Stále sedí se synem v pokoji a hraje PlayStation. Povahově není zla, ale ani to není nikdo z mé rodiny. Peněz necháváme za různé akce dost. Poradíte mi jak řešit? Díky Anna
Anna
Rodič a dítě
Dobrý den, chtěl bych se zeptat, zda mi můžete nějak poradit s problémy ve vztahu s matkou. On v podstatě žádný není a já ani nemám zájem. Nepochybně se ptáte proč takový přístup. Táhlo mi na 13, když se zbláznila, našla si nového chlapa, tátu vyhnala a nám nabourala život. Mám o dva roky mladší sestru. Byla to pro nás rána. Táta byl hrozně prima. Pořád nám něčím vylepšoval pokojíky a hlavně byl kdykoli ochoten s námi vyrazit někam courat nebo jezdit na kole. Co se nás odmalička navozil ve vozíku, v sedačce, pak tahal na tyči, to nikdo nespočítá. Marně jsme naléhali, že nechceme, aby táta odcházel. Stále si vzpomínám, jak smutné bylo vidět, jak z bytu postupně mizí jeho věci. Pak přišel večer, kdy nám táta dal pusu před vchodem a odjel do garsonky, kterou mu sehnal kamarád z práce. Nemohl jsem usnout a fňukal do polštáře jak malý kluk. Akorát když máti nakoukla, tak jsem dělal, že spím. Další dny to nebylo o moc lepší. Srovnávali jsme se s tím těžce. K tátovi to sice bylo pár stanic busem, ale už s námi nebyl pod jednou střechou.
Petr N
Rodič a dítě
2/ / Navíc jsem před třemi roky prodělala léčbu rakoviny,pracuji na plný úvazek a dvě hodiny strávím denně dojížděním,jsem hodně unavená.Bohužel zeť očekává,že se budeme s manželem podílet tak jako jeho rodiče,že prý nemohou chtít vše po jeho rodičích,že on přinesl do manželství úspory a zdarma pozemek na stavbu a naše dcera téměř nic,dokonce prý dceři řekl,že si měl vzít nějakou bývalou přítelkyni,která byla ze zajištěné rodiny...je mi z toho smutno,snažíme se pomáhat jak můžeme,ale proti jeho rodičům to bude vždy málo...Peníze bohužel zeť očekává i od mých rodičů,kteří jsou už v důchodu,dali dceři 70tisíc,kupují dárky,dceru to asi taky mrzí,ale chápu,že chce mít klid,dokonce mi dala nějaké své našetřené peníze,ať jim je dám jako že jsou od nás..Prosím o Váš názor,jak se máme s manželem chovat,chci, aby měla dcera klidné manželství,ale ne za cenu,že se budeme vydávat ze všech peněz,děkuji za odpověď a přeji krásný den.
Jana
Rodič a dítě
Dobrý den,je mi 49 let,jsem vdaná,mám dvě dospělé dcery,jedna je ještě svobodná,druhá se vdala a nedávno se jí narodilo třetí dítě.Postavili si s manželem dům,splácí hypotéku,dcera je na mateřské,takže financí samozřejmě moc není.Problém je v tom,že zeť pochází z rodiny,která je mnohem lépe situovaná než my s manželem,dostal od rodičů pozemek,kde si postavili s dcerou dům,jeho rodiče bydlí hned vedle nich a pomáhají jak finančně,tak i s hlídáním vnoučat.My s manželem se také snažíme finančně pomáhat,ale bohužel si nemůžeme dávat tolik peněz jako druhá strana.Obě naše dcery studovaly vysokou školu,což byla docela velká finanční zátěž,pak se dcera hned vdala,zaplatili jsme polovinu svatby,mezitím museli koupit jiné auto,dělat opravy na domě.Co se týká hlídání a pomáhání,bohužel bydlíme 60km daleko,nemohu tam vypomáhat tak často jako druhá babička.
Jana
Rodič a dítě
Stěžujete si na vztah vašich dětí k jejich prarodičům, vašim rodičům. Možná toho bylo v minulosti až příliš - trávení volného času. Možná to děti vnímaly jako povinnost o které se nediskutuje, prostě musely. Dneska je život hektičtější, jsou i jiné možnosti trávení volného času, i práce je často náročnější jak fyzicky tak časově, prostě na to nemají čas a ani kapacitu. Pokud jsou tam i manipulace ve stylu "neozveš se, nepřijedeš" tak se obvykle chce ještě míň. - otázka upravena poradcem
eva pro Evču
Rodič a dítě
Zajímal by mne Váš názor: Mám dvě děti, 23 a 15 let. Odmalička u mne vidí zájem o rodiče, blízký vztah. Navštěvuji, pomáhám, trávíme jako rodina dost společného času. Snažím se být v kontaktu i se sestrami co nejčastěji. U mých dětí mne zaráží jejich přístup k prarodičům. Přitom moji rodiče si obě děti brali k sobě, kdykoli to bylo možné. Prázdniny na chatě. Z druhé strany to bylo jinak: „Až budeš chtít, přijeď.“ Nikdy si děti neřekli. Dnes jsou oba velcí a ozvou se starouškům velmi výjimečně. Podobně to mají s tatínkem. On by jim koupil cokoli. Ale nikdy si s nimi nepovídal, nezajímal se. Děti mají takový chladnější vztah. Mne to mrzí. Občas jim to připomínám. Občas se mnou absolvují návštěvu. Co jsem zanedbala? Ke mně mají vztah úplně jiný.
Evča
Rodič a dítě
Dobrý den, poprosim o radu. Vyrustala jsem jen s matkou a sestrou, matka na nas a hlavne me vzdy byla fixovana. Kdyz jsem se stehovala, vlastne i chozeni ven uz v dospelosti na VS bylo doprovazeno vycitkami apod. Vdala jsem se, mam deti. Tu fixaci z matky strany porad cítím, i ze sestry. Sestra si zije podle sebe, ale ja jako bych porad ke vsemu potrebovala jejich souhlas. Kdyz jsme se s muzem chteli stehovat do zahraničí (je cizinec), udelaly mi obe tak silenou scenu plnou citoveho vydirani, ze jsem podlehla. Obe je mam moc rada, pomohou mi, ale copak nemam narok zit podle sebe? Vse se musi automaticky delat s nimi, vanoce, apod. Je sobecke chtit zkusit zit jinde, poznat manzelovu zemi jinak nez z dovolene? Je sobecke nepotrebovat s matkou telefonovat kazdy den, kdyz si vlastne ani pak nemame co rict? Jsem z toho unavena a pokazde kdyz neco s muzem resime, je moje první myslenka, jak budou reagovat ony...
Jak se od toho odprostit? Dekuji moc za vas cas a radu.
Lenka
Rodič a dítě
2. Náš vztah s manželem se hodně zhoršil, chováním staršího syna, který je pro nás nervové vypětí č. 1. Nemáme hlídací babičky, takže za 10 let jsme byli spolu asi 2 krát na večeři. Teď již bychom mohli nechat kluky sami doma a někam vyrazit, ale nějak to neumíme a taky je tu stavba. Je to o neustálém nestíhání. Nyní na mě kolegyně v práci vyjela (je jí 27). Mě je 43 let. Že je to hrozné, že stavím, vařím, že mám nechat děti manželovi ať se postará. Že pořád s něčím bojuju a pořád něco a někoho pomlouvám, pravda je, že jsem se uzavřela před okolím z důvodu synových problémů s ostatními. Nejlépe bych se cítila na samotě u lesa s vysokým plotem a nemuset s nikým komunikovat. Začala jsem se bát lidí. Nevím, jak z této situace ven. Jak najít spokojenost, klid, jak vylepšit vztah s maželem. Jak na dítě (ale to je samostatná kapitola). Děkuji za odpověď.
Jana
Rodič a dítě
Dobrý den,
jsem vdaná 12 let. Máme 2 syny, 11 let a 8 let. Stavíme dům, který si necháváme stavět, zadáváme jednotlivá řemesla. Protože pracuji ve stavebnictví, hodně zařizuji já. Problém je, že poslední dobou cítím, že už je toho na mě příliš. Stavba, domácnost, práce, děti. Manžel není kutil, stavění domu byl můj nápad. V bytovce nejsem šťastná a jsem čím dál více protivnější a nespokojenější. Proto stavba je pro mě cesta, pokud bychom do toho nešli, domnívám se, že bychom se rozešli. Pro mě je to splnění snu a manžel se stavbou souhlasil. Starší syn nemá "družnou " povahu a když byl venku s dětmi z okolí, většinou byl problém. Prostě je trochu jiný. Obešla jsem s ním 5 psychologů a poraden, bez výsledku. Respektive, když poslední psycholožka vyslovila že by se mohlo jednat o aspergerům syndrom, který se ale dotazníkem vyvrátil, teprve mi došlo, že nemá smysl hledat diagnozu, tudy pro mě cesta nevede. Je to s ním ale hodně těžké.Od mala se hodně vztekal.Jsem tedy v neustálém zápřahu. - otázka upravena poradcem
Jana
Rodič a dítě
2/ Nejde to jinak, než že tam musím nocovat po těch dvou dnech jsem vždycky vyřízená. Máma odtud nechce, dům je v příšerném stavu,
všude myši, špína, skladiště všeho, co nashromáždila sama i po prarodičích v šesti velkých místnostech, v zemědělských přístavcích, na zahradě, nedá si na nic šáhnout. Mně je z toho prostředí zle, chtěla jsem jednu místnost vyklidit, hned jsou scény, co jí vyhazujeme. Pokoj po dědovi s tím nepořádkem, poté, co jsme odvezly 45 plných pytlů do sběrného dvora, zamkla.
Když se kvůli řešení toho nepořádku pohádáme, začne vytahovat nějaké staré spory, vyčítat, nic jí není dost. Přitom ta situace, kdy tam jezdím pomáhat trvá řadu let (12 -15). Máme krásnou pravnučku - 3 roky, argumentuju tím, že bych ji tam chtěla vzít, ale vše marně. Už jsem z toho unavená, ale máma si myslí, že je to moje povinnost za ní jezdit, vyčítá, že tam moje děti jezdí málo Přítom nemají ani kde spát. Vyčítám si, když se pohádáme, ale neumím to jinak, jsem zoufalá
Jana
Rodič a dítě
Dobrý den paní Douchová,
mám problematický vztah s matkou, dokud žil ještě táta, nebylo to tak výrazné. V dětství mne máma často a dost bila a tělesně trestala, v dospívání na mne žárlila (měla jsem jako dítě vřelejší vztah vždycky k tátovi), ona měla v oblibě moji starší sestru. Sama jsem teď už v důchodu, mámě je 88 let, bydlí ode mne víc než 150 km, cesta není po dálnici tak to trvá i 3 hodiny jedna cesta. Se sestrou se střídáme v pravidelných návštěvách u ní, abychom jí pomohly udržet aspoň trochu pořádek a uvařily, nakoupili a zařídily, co je třeba.
Jana
Rodič a dítě
Paní doktorko, nakolik by mělo dospělé dítě (30 let) pomoct svému rodiči, když potřebuje? Anebo problémy rodiče by "dítě" nemělo být "obtěžováno". Bývalý manžel je hysterická a narcistní osobnost, který v době dlouhého manželství rodinu týral a zaměřil se zejména na dceru, která pod tímto tlakem se pokusila i několikrát o sebevraždu. Nakonec jsme to s dcerou zvlády a z dcery je úspěšná lékařka, což bývalý manžel neumí unést. Opustil rodinu, milenky, prostitutky, odklánění majetku - rozvod jsem podala já. vyrovnání majetku je doslova horror (křivá svědectví, falešné dokumenty, napadání ...). A jeho právník vymýšlí, čím mě dostat na kolena - fiktivní dluhy k bývalému, musela jsem odejít z domu, podáno během 2 let asi 5 žalob. Za vším je snaha jeho právníka vydělat co nejvíc, protože se mu nepodařilo mě donutit podepsat pro mě velmi nevýhodné rozdělení, za což měl slíbeny statisíce až milion korun. Syn byl otcem vždy upřednostňován a používán proti mně. Dlouho jsem tyto hrůzy mu neříkala (odnesla je se mnou dcera, které se také dotýkaly, syn profitoval z otcových peněz, dostal i byt). Ppak jsem se rozhodla mu říkat o tom, co se děje, on se brání, nechce to slyšet, že prý chce být objektivní, že se ho to netýká. trochu mění názor až nyní, kdy ho otec do toho také (podobně jako jiné členy rodiny, jeho matka kvůli tomu zemřela) začal zatahovat. Syn na jednu stranu říká, že mi chce pomoct (například s novým bydlením), na druhou stranu nemá čas. Pak že by rád, abychom společně slavili narozeniny, jak je tomu i jidne (a bylo to tak i u nás, jen bývalý toto bojkotoval a z oslav odcházel, vše bylo jem)n na mně), ale když jsou společné oslavy (státnice), tak se pod chatrnou výmluvou nezúčastní. Mám jako matka právo ho žádat o pomoc anebo ho mám "ušetřit", jak mi někteří říkají. Mají být dospělé děti nečinné k tomu, když jeden z rodičů je týrán a na dně? A dělat, že se jich to netýká? Že chtějí stát mimo? děkuji - otázka upravena poradcem
Kačka
Rodič a dítě
Dobrý den, je mi 23 let. Jsem těhotná v 7tt. S partnerem 26 se na dětátko těšíme a sami jsme ho už chtěli. Partnerovo rodiče se těší na mimčo stejně jako my, ale má matka bude asi poslední, které se to řekne. Nevím s kým se už poradit, ale mám strach ji to oznámit. Sama mě počala brzy, takže ve 42 letech má ještě dvě děti, sourozence 10 a 12 let, takže prožívá rodičovtsví znovu a pochybuji, že bude ráda babičkou. Ostatně myslím, že se nebude chvíli bavit, nebo bude zuřit nebo nevím - toho se bojím. Nevím jak jí to říct a argumentovat. Práci máme s partnerem oba, přítel naprůměrně dobře placenou, jenže bydlíme v pronájmu a ani to se jí nebude líbit. Třeba jste se s tím už někdy setkala? Děkuji
Sama cítím ostudu mít v dospělosti strach z vlastní matky, ale mám k ní respekt i nadále. Má matka je dobrý citový vyděrač, pokud se jí něco nelíbí je schopná se nebavit - což je nepříjemné.
Dcera a matka
Rodič a dítě
Dobrý den, mám starost o syna. Má 27 let. Odstěhovali jsme se, zůstal mu náš původní být, na který si značnou měrou přispěl. On o to ani moc nestál, ale my ano. Už je dospělý a dost jsme na sebe naráželi v malém bytě. Nevím, jestli se ho dotklo, že zůstal sám. Už dřív na sebe nedbal a nám to vadilo. Teď je to ještě horší. Podniká, tak si to může dovolit. Už se asi 2 roky nehodil a nestříhal, chodí v ušmudlaných teplákách i k nám na návštěvu. Kamarádi mu říkají bezdomovec. Pomoc s prádlem ode mě odmítá. Nesnáší holiče a nakupování oblečení. Všechno jsme mu doteď kupovali, ale kalhoty bez něj nekoupím... O ženy se nezajímá. Když přijde, pohádáme se. Nevím, jak s ním komunikovat. Tvrdí, že na vzhledu nezáleží. Jsem úplně bezradná.
Petra
Rodič a dítě
Přijde mi ze muj život už je jen škola, spánek, kroužky ( které nesnáším - napr. Kytara - mama me do toho nutí - ikdyz je to divné je to pro me psychicky těžké mnohokrát jsem se kvůli tomu proste rozbrecela ) a když už mám o víkendu nějaký ten čas strašně rada bych šla někam s kamarády. Bohužel mi to mama vždy dovolí jen na něco kolem 3 h a to nikam nestihnu ani dojet... ( je mi 14 let a chodím na gympl ) takže se po každém takovém rozhovoru * jakoby bylo vše ok* dojdu do pokoje kde pokaždé brecim. Momentálně krátký čas měl důvod toho ze mám rýmu s kterou jsem včera byla na závodech na které jsem také nechtela. Za poslední 2 měsíce jsem byla venku 1x
Kacka
Rodič a dítě
Dobrý den,mám starost o syna,je mu 21 let.Já vždy ráda cestovala a tak přišlo období kdy sem se zbytkem rodiny manžel a mladší syn zase začala.Minulý rok se k nám přidal starší syn.Naplánovala jsem Ukrajinu a staršímu synovi to přišlo zajímavé.Jenže od té doby což je už 8 měsícu.Neustále mluví o ukrajině nemluví bohužel už o ničem jiném,kamarádí se s ukrajincemi,vyhledává sex s ukrajinkami no prostě jak poblázněný tím vším.Včera jsem byla s mladším synem v Praze a volá mi tam starší syn aby mi zas něco pověděl o nějaké ukrajince.Upřímně už s toho šílím nebo to snad nejde ani popsat.Je pravdou že takovými stavy trpí už od malička setká se s nějakou osobou a neustále o ní mluví,ta osoba dělá všechno lépe než my prostě nejlepší.Chystám tet cestu do Oděsy mladší syn má autismus jezdí jen vlakem a ráda bych aby i tak něco viděl zažil,cestu a ubytování přizpůsobuju jemu má svá specifika.Starší syn chce jet s námi,a do měsíce znovu za ukrajinkami.Příjde mi to jako zamilovanost-pobláznění....
Domha
Rodič a dítě
Dobrý den.. nevím co už mám dělat ale je mi 13 se svojí mámou jsem vždy měla dobrý vztah (občas jsme se trochu hádali ale jinak nic) vždy si mě všímala a byla hodná a ochotná a poslední dobou se něco stalo a pořád je na mě zlá, odporná a ignoruje mě ani neřeším už že se ke mě oproti mému bratrovi chová jak ke kusu hadru.. na to jsem si zvykla ale opravdu už nevím co dělat. Každý den po !každém! rozhovoru s mámou brečím a nebo naopak když na ní mluvím a ona mě ignoruje a když už jí donutím něco říct tak ten rozhovor trvá maximállně 5min.. prosím poraďte mi co mám dělat..
Bella
Rodič a dítě
starám se o matku 82 let ,která zvládá vše jen s mojí pomocí,opustila jsem byt,žiju jen v jedné malé místnosti,přestala jsem chodit do práce,přestala jsem mít své soukromí,nezvu si návštěvy,nechodím za žádnými kamarádkami,manžel to snáší vše se mnou,z našeho života se vytrácí veškerá radost jen povinnosti a nutnosti,vše co se dělá je špatně,když přijede moje dcera s vnoučaty tak doslova žárlí a vynucuje si svou pozornost,v ničem ji nezanedbávám ale ta neustálá její sebelítost a potřeba obskakování mně ůplně ničí když máme jet k lékaři ona je ta nastrojená a upravená a já s ní jedu jako služka která si ani nená čas umýt hlavu a upravit se ,obětovala jsem byt,práci,soukromí,v podstatě už i spokojené manželství,přece nemůžu odstrkovat i dceru a vnoučata ,jsem už bez chuti a večery trávím pláčem a nevím proč jsem pořád ta špatná,vždyt jsem všechno co šlo dala jen jí a místo toho slzším jen úzkost,pláč smutek sebelítost ale nikdy ji nezajímá jak je mně,myslíte,že je dobře se tolik obětovat
Hana
Rodič a dítě
Dobrý den paní doktorko, jsem rozvedená,mám partnera přes 2 roky, nežijeme spolu. Já mám syna 18 a on syna 22 a dceru 18, která studuje a žije u matky.Vídáme se tak různě, v týdnu, o víkendu, dovolené atd. Já mám problém s jeho dcerou,když jsem všichni spolu, tak mi nevadí a je všechno fajn, ale když ne, tak mi vadí, že musí každý den tatínkovi telefonovat, dlouhé telefonáty, kdykoliv,každopádně jsou na sebe fixovaní, řekla bych až nezdravě,já chápu, že pros své děti uděláme cokoliv, ale myslím si, že bychom měli také mít jako partneři nějaké soukromí a klid, právě, když spolu nežijeme. Když je s dcerou, tak se mnou moc nekomunikuje a já si připadám na druhé koleji. I v tomhle věku tvrdí, že s ní musí být i sám, třeba na víkend, mám přijet a on řekne, že ne, že přijede dcera.Už jsme se kvůli tomu i jednou málem rozešli, že když nemám ráda jeho dceru, tak se mnou nemůže být.Mě nevadí,ale někdy je to příliš otravné.
Popo
Rodič a dítě
Dobrý den, chtěla bych se moc zeptat co bych měla dělat když nevycházím s rodiči, je mi 14 let a mam 6 letou sestru , rodiče mě od té doby strašně zanedbávají ikdyž ted už mají čas nemají pro mě ani 5 minut, moje maminka je často vytížená v práci a pak si tu zlost a nervy vybíjí na mě a táty jen mlčí denně mi lezou do pokoje do soukromí snaží se zjistit hesla k soc, sítím , mamka na mě bud jen křičí nebo nekomunikuje. Netuším co mám dělat já se snážím vše jsem jí řekla že bych taky chtěla trochu pozornisti ale jí je to prý jedno , chodili jsme k psychologovi rodiče řekli že je to kravina, já mam problémy ve škole na obouch školách jsem je měla nedokážu si hledat kamarady tak jsem chtela mít oporu aspon v té rodině ale ani tu nemám at nic neudelám nosím dobré známky tak je zle, každy den se do mě vulgárně navážejí že jsem tlustá že nejsem dokonala, co bych měla dělat aby se to změnilo jsem už opravdu zoufala chtěla bych mít s nimi vztah jako homají ostatní holky od nás ze třídy
n8a8t
Rodič a dítě
Paní doktorko, prosím o radu. Bývalý manžel mne s dcerou týral a ponižoval, pak si našel i milenku a odešel od rodiny, rozvedli jsme se. Bohužel už za manželství začal uplácet a upřednostňovat syna, který se do určité míry na všem podílel (bývalý ho vždy poštval proti nám a pak mě postavil do situace, že já jsem ta, kdo syna kárá a on - manžel - za nic nemůže). Po rozvodu ho stále uplácí penězi, majetkem, svojí pozorností (nikoho jiného ani nemá), takže syn sice říká, že chce být "objektivní", ale ve skutečnosti se opět podílí na ubližování mě - s využitím lži mi sebere klíče, odnáší z domu na pokyn otce věci, lže mi, tátovi donáší informace, které bývalý zneužívá, když si táta řekne, okamžitě mu jede pomoci (třeba i udělat věci proti mně), když chci pomoci já - nezvedá telefon, nepřijde, nic. Jednou za půl roku přijede a doslova si hraje na hodného, ale pak zjistím, že jsou za tím zase nějaké aktivity proti mně. Syna jsem milovala, v době, kdy mu otec ubližoval, jsem ho chránila, ale on se nechal zlákat penězi a "výlučností". Moc mě to bolí a zvažuji, že s ním úplně přeruším kontakt, protože to por mě bude bezpečnější, ale na druhou stranu je to hrozné, je to moje dítě. Paní doktorko, co byste radila, co udělat? Hranice se snažím nastavit, ale stejně si on udělá, co chce a případně se zase postaví na stranu otce. Moc vám děkuji. - otázka upravena poradcem
Hana
Rodič a dítě
Pro Adél: Milá Adél, i kdyby se jednalo o střední školu (a ne VŠ), tak cítím potřebu Vás silně podpořit! Pokud to cítíte už rok a víte nejen, co nechcete (současná škola), ale hlavně, co chcete (těžší škola), a myslíte si, že na to máte, prosaďte si to. Já jsem také byla na škole, i když nešťastná, aby se "tatínek nezlobil." Odejít z té školy bylo mé nejlepší rozhodnutí a i táta to časem rozdýchal. Jste-li ochotná nést za své činy odpovědnost, můžete se rozhodovat sama za sebe. Držím Vám palce! - otázka upravena poradcem
Adéla
Rodič a dítě
Dobrý den, co mám dělat, když chci už rok odejít na jinou školu a až po roce mi to vyšlo, ale táta je stále proti a vím, že když tam pujdu, tak o tom budu další roky slyšet, jak jsem udělala nejhorší chybu v životě. Jde o to že teď do školy jezdím hodinu a půl a hodinu a půl každý den a vstávám v půl 4 ráno. Nebaví mě předměty a mám problém s kolektivem. Ta nová škola je jen kousek (15 minut od baráku), ale je těžší. Jak se mám zachovat?
Adél
Rodič a dítě
Dobrý den,má dcera živí svého přítele ve svém bytě jen ze svého platu-on nepracuje-tvrdí ,že má sociální fobii,přitom k doktorům nechodí,ani nemá důchod-je mu 39let.Dcera bude mít 38let,v bytě spolu bydlí 6,5let,ve vztahu 11let.Chtěla jsem dceři pomoci,aby s tím něco dělala,odmítá...přitom spolu nikde nejedou,ani do kina,maximálně ve městě se projít.Má ho prý ráda...že tomu nerozumím,jak ji poradit,aby se z toho nezhroutila....nevím,nechci ji ztratit..ona říká,že je to její život,abych to neřešila.Na nějaký výlet jezdí se mnou a s manželem.Dá se s tím něco dělat? Děkuji za odpověď předem.
Marie
Rodič a dítě
Dobrý den,
nedávno jsem Vám psala o radu. Jednalo se o mě a přítele, který musel být "odejit".Naštěstí nebydlím s rodiči, ale když se s bývalým přítelem někde potkáme, tak druhý den to mamka ví a je prostě zle, že se s ním vůbec bavím. Bohužel už nemám tátu a mamka je tak trošku generál. Jakmile se svět netočí podle ní a lidi nedělají to, co ona chce, tak je to špatně. A bohužel, čím je starší, tím to je "horší". Kolikrát mi připadá, že je snad i na tohle pyšná a s hrdostí říká, že čím bude starší, tím to bude v tomhle směru "horší". Byla taková už jako malá holka. Svojí starší sestru a mladšího bratra stihla komandovat, co mají všechno udělat. Ani jeden ze sourozenců nenašel odvahu se jí vzepřít. Vážím si toho, co pro mě dělá, ale mám pocit, že když by neměla všechny "pod kontrolou", tak to bude pro ní špatně a že jí něco unikne - otázka upravena poradcem
Lenka