Pondělí 30. listopadu 2020, svátek má Ondřej
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 30. listopadu 2020 Ondřej

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| vztahy na pracovišti| psychické poruchy| spolupráce s psychologem/psychiatrem| stres| agresivita a vztah| první láska| vztah na dálku| vlastní právo na život podle sebe| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| nenaplněná láska| prevence problémů ve vztahu| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| manželovy kamarádky| osudová láska| alkohol v rámci širší rodiny| kamarádi partnera...| problematické manželství rodičů| problém navázat vztah| ekonomicky silnější žena| neimponující muž| sny| seznamování| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

Rodič a dítě
Ahojky je mi 13 let a mám problémy s rodiči hlavně s matkou. Rodiče jsou rozvedení a každý z nich má nového partnera s těmi se snáším dobře. Problém je v tom že máma na mě často křičí i za věci za které nemohu. Taky mi často říká že jsem její největší chyba a shazuje mě dolů. To co mě ale vadí asi nejvíce je to že mi říká že jsem divná. Je pravda že moc nemusím chodit mezi lidi a mám ráda vlastní soukromí i ve škole jsem spíše tišší. Nejvíce mě trápí že to nemám komu říct...nevíte o někom kdo by mi pomohl?
Kája
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Ahoj Kájo. Potřebovala bys pomoc dětského psychologa. Jsi mentálně starší, než je tvůj fyzický věk, vyjadřuješ se jako dospělá, je vidět, že hodně přemýšlíš, jsi citlivá. Uzavíráš se do samoty, kde se cítíš v bezpečí. Bylo by dobré, kdyby sis mamce řekla o to, aby tě objednala u dětského psychologa a šla tam nejdřív i s tebou. Nevím, odkud jsi, v Praze je např. v provozu středisko pro práci s dětmi i s celou rodinou, které se jmenuje TRIANGL, a jejich práce je moc hezká. Jinak také existují linky bezpečí pro děti, můžeš si zatelefonovat a o svých problémech mluvit s někým na druhé straně aparátu :-)
Rodič a dítě
Dobrý den, máme 20 letého syna. Před půlrokem se náhle rozešel se svou přítelkyní, kterou jsme měli rádi. Odmaturoval a jeho nová přítelkyně je sedmnáctiletá dívka, která má doma špatné zázemí a tak je neustále u nás doma. Soužití v 3+1 v paneláku je obtížné a já nemůžu najít se synem společnou řeč. Jsem podrážděná a všechno mi vadí, zejména to, že jsou oba líní a neberou na nikoho ohledy.
Bylo by fajn, kdyby se mohli osamostatnit a bydlet sami, to ale nelze. Dívka se ještě učí, nemá žádný příjem, syn pracuje, ale bydlení zatím nemůže sám ufinancovat. Syn se ode mě hrozně odklonil, pořád se kvůli něčemu dohadujeme. Při tom jsme byli opravdu fajn parťáci a dobře jsme spolu vycházeli. Nevím už, co mám dělat, aby se situace neustále tak nevyostřovala. Asi je chyba i ve mě, nejspíš i trochu žárlím. Ale s jeho předchozí dívkou jsem byla naprosto v pohodě a měla jsem jí ráda. Snažila jsem se nastavit pravidla,ale oni se neustále snaží je ignorovat. Asi bych je nejraději vyhodila, což nejde.
Markéta Svobodová
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Markéto, co popisujete, není ani trochu jednoduché. Ještě jste nedokázala vnitřně přijmout synův rozchod s přítelkyní, s níž jste si rozuměla, byly jste spolu na podobné vlnové frekvenci. Je těžké, vnitřně se rozloučit s prvním partnerem našeho dítěte, a přijmout do svého srdce záhy hned zase někoho jiného, a odlišného. Bývalá přítelkyně nikterak nenarušovala vaše vztahy v rodině, váš vztah se synem, v současnosti je to ale jinak. Ze syna a přítelkyně se stal jakýsi samozřejmý celek, který se samozřejmostí funguje podle svých vlastních pravidel ve vašem domově. Ve vašem domově jste předtím určovala pravidla vy, nyní jste z toho vyřazena, jste vlastně se svými potřebami ignorována. To musí být pro vás velmi těžké - jste na to sama, oni mají svou převahu. Tedy, promiňte, předpokládám, že jste na to sama, neboť o manželovi nemluvíte. Najednou jsou oni dva tandem oproti vám. Důležité zde je, jak vznikla vlastně dohoda na tom, že dívka se bude pohybovat převážně ve vaší domácnosti. Kde byla předtím, než se sblížila s vaším synem? Špatné zázemí asi měla i předtím...Pokud se má někdo nový stát téměř členem rodiny, pravidla se zákonitě vytvářejí a nositelem pravidel jste VY, společně je můžete dolaďovat. Pokud toto nenastalo včas, nyní již vše plyne samovolně a vy se v tom stále více dusíte, cítíte se bezmocná, a mění se zákonitě i projev vašeho chování. Vše jsou to spojené nádoby. Jenže ten domov vytváříte vy, ona je vaším hostem, i když se tak asi nechová. Měla byste si nejdříve se synem o všem promluvit, vím, že je to citlivé, ale nebojte se toho. Vždy jste byli parťáci, on vás dobře zná, tak vás i pochopí. Potřebuje to mít podáno tak, že vám záleží na vzájemné přátelské atmosféře doma, a pro ni je nutné něco udělat - společně. Ona není váš nepřítel, ale pravidla soužití se dodržovat musí, jsou základem pro vzájemnou spokojenost :-) Držím vám palce, ať se vše srovná co nejdříve, pokud by to drhlo, asi by nemohla dívka u vás trávit tolik času...
Rodič a dítě
Dobrý den. Mám problém se synem. Je mu 17.Ale nerespektuje mne už od nějakých 8let.S jeho otcem nežiju 15let.Pri synovo návštěvách u něj mne vždy před synem urážel a ponižoval a znevazoval. Syn byl ve 14 letech dokonce hospitalizován na psychiatrii. Protože má hraniční poruchu chování. Byl tam tři měsíce. Otec hodil veškerou vinu za tento stav pouze na mně. A já si to v sobě nesu navždy. Syn bydlí se mnou u moji mámy. Chová se neomaleně. Nadává nám oběma, že jsme pí...., řve na nás sprostě, s otcem nekomunikuje. Ten by ho stějně u sebe ani nechtěl. Syn odmítá školu i případně zaměstnání. Odmítá spolupráci s odborníky (terapeut i psychiatr). Nás doma ohrožuje svým chováním. A sociálka mi "pomohla" jen tím, že mi odebrala mladšího syna, dala ho otci do výchovy a omezila nám styk, aby nebyl ohrožen svým starším bratrem. Co dál mužů dělat? - otázka upravena poradcem
Hanka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Hanko. S těmi, kdo trpí hraniční poruchou osobnosti, je vždy těžké vyjít v pohodě. Váš starší syn to neměl v životě od dětství lehké, má složitou diagnózu. Mladšího syna máte asi s někým jiným? Psychoterapii potřebujete hodně vy sama pro sebe, máte na sobě velkou nálož starostí a dlouhodobého psychického vypětí jak v rámci vztahu s ex partnerem, tak v rámci vztahu se synem. Syn odmítá všechno, podle vašeho sdělení - školu, práci, spolupráci s odborníky, ale ještě nedosáhl plnoletosti, takže nemůže o svém životě rozhodovat sám...Potřebovala byste vše probrat se specialistou, a věnovat se sama sobě. Nerezignujte a bojujte. Přeji vám hodně sil.
Rodič a dítě
Dob. den, opustil mě partner o 19 let starší, nenávidí ne samostatnost 19leteho jeho nevlastního syna, mého syna. Fet, zhnilost, využívání, Fin. Psychické a já to nezvládla, ve smyslu, že od malá co syn pisknul měl. Vyhodila ho má matka, kde chvíli bydlel, vlast. Otci rozbil vztah a mě v závěru také.vzali jsme ho, resp. před domem partnera, který už tehdy že dveří řval, že ho tu nechce. První jako vždy děkuje, je hodný, asi 4.den začal po mě rvat-kdyz jsem vytírala brzy ráno, že jde do prác, v tu chvíli jsem cítila jak mi narušuje vnitřní klid a naši domácnost co jsme měli. Odvezli jsme mu věci v ten do mého bytu volného. Tam mě začal atakovat Tel., že co jsem za matku, že ho nechám hladem, nepřijedonepřijedu atd, přijela jsem začal vyhrožovat, že neumí žít sám, že ho nic nebaví i 2 hodiny psycholog. Výjevů a vydírání, přijížděla jsem vyčerpaná, na partnera jsem už neměla náladu, jindy ikdyž je starší jsem jej respektovala, syn začal lítat co 2.den k nám, provokoval, vydíral, že dovnitř nejdu a já skákala venku s ním, vždy pro peníze, cig. Atd., zařídila jsem mu práci, byt a nájem neplatil, chodil jen pro peníze a jídlo, neustále nazýval partnera starým cipem ze sklepa, co nikde nebyl nic nedokázal, starým odporným čumákem. Klid mezi námi mizel s partnerem, viděl jak lítám jak syn pískne, dávám peníze a bez oznámení odešel. Posl.i já vyčítala mu neschopnost ničeho, atd ani nevím, jakoby to syn na mě přenesl. Zjistila jsem, že je u dcery v Praze, jela jsem za ním s omluvou, než našla to místo, s omluvou, že chci s ním mluvit, že ho mám ráda, že syna vyhodím i z bytu svého, že se omlouvám, zažila jsem peklo v tu chvíli po 6 hod. cesty za ním. Nepustili mě, přeskočila jsem plot, a prosila na kolejích o 2min.hovoru s ním. Choval se jinak, začal ne před dcerou a jejím frajera vyhazovat, omluvil syna a vše, začali vyhazovat z pozemku, násilím, zavolali i policii, tam to partner zamluvil, že je to nedorozumění, nicméně, kvůli mě nabral kdysi dluhy a viděl jak CPU peníze i synovi, mu samotnému vyšplhaly dluhy a chtěli jsme spolu prodávat dům. On v té Praze mě vypakoval,ponizil, řval, že mám vyklidit dům, dcera je prodává, řval, že se tam nevrátí, že mě má rád, ale svého syna se nikdy nezbavím, že zůstává v Praze, dcera vypočítává mu tam vedle sebe za 2dny zajistila pronájem, oznámila mi vyklizení domu u něho, a on před ní stal, třeba se z ní a na mě řval sprostě jak bychom 4 roky spolu nežili. Sedla jsem do auta jela jsem 6h zpě, sedím v jeho domě, balí
Hana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Hano. Zásadní problém je váš syn, ten rozchod je zákonitý důsledek. Když to shrnu, s partnerem jste spolu žili 4 roky v jeho domě, kdysi kvůli vám z lásky udělal sám sobě dluhy, aby vám pomohl, ale nepředstavoval si, že peníze půjdou problematickému synovi. Váš syn je velký problém a vy jej musíte nechat padnout na dno, aby se pak od něj musel odrazit. Je těžké mu "nepomoct", je to syn, ale vaše finanční pomoc není pomocí, naopak - nemotivuje jej k žádné změně. Nesmíte se již nechat vydírat, vyhoďte jej z bytu, musí vrátit klíče, předpokládám, že do bytu se vrátíte vy. Můžete mu zařídit odvykací komunitní léčbu, aby nezůstal ve vzduchoprázdnu, nejdřív musí ambulantně navštěvovat nějaké zařízení typu Sananim, Drop in apod. S přítelem se to třeba časem urovná, ale vyřešit syna je věcí č. 1
Rodič a dítě
Dobrý den, je mi 19 let, mám přítele 1,5 roku (jemu je 20 let), známe se 4 roky, asi půl roku se zná s mými rodiči. Ráda bych s ním začala intimní život, ale hrozně se bojím vlastních rodičů. Toto téma je u nás doma velké tabu a bojím se jakékoli jejich reakce. Sice jsme věřící rodina, ale nijak silně (do kostela chodíme jen jednou ročně), nevím jestli to má nějakou souvislost. Když jsme spolu jednou byli u přátel a přespávali tam, hned po návratu rodiče vyzvídali, jak jsme spali (uklidnilo je až zjištění, že nás v místnosti spalo 8 a byli jsme oblečení). Kdykoli spolu někam vyrážíme, nabádají mě ke slušnosti. Přítel to respektuje a nijak na mě v ničem netlačí, ale přesto vůbec nevím, jak danou situaci řešit dál. Děkuji za odpověď.
hana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, hano. Jestliže vám víra nezabraňuje v tom, zahájit intimní život s přítelem, s nímž jste v partnerském vztahu 1,5 roku, tak se nechte vést sama sebou a svým citem. Můžete začínat něžnostmi a mazlením, a pak pokračovat dál. Váš intimní život je váš, a ne majetkem vašich rodičů, a intimní život, když mám někoho ráda, není neslušný...
Rodič a dítě
Dobrý večer, mé dceři je 23 let, jejímu partnerovi 25 let. Chodí spolu 6 rokem. Neměli mezi sebou závažné problémy. Rozhodli se, že si postaví domek. Jenže hned ze začátku, byl problém s pozemkem. Po 2 letech se vše vyřešilo, nechali si namalovat projekt, za nemalé peníze. A v tento moment začal partner mé dcery dělat problémy. Prakticky ze dne na den, se změnil k nepoznání.Přestal jí navštěvovat, mnohdy nebral telefony a na sms také nechtěl moc odpovídat. Vymlouvá se na práci, začal navíc pracovat ještě jako brigádník v jiné práci. Mysleli jsme si, že chce šetřit, jenže jsme zjistili, že pravda je asi někde jinde. Když jsem si ho zavolala a zeptala se, v čem je problém, neustále říká, že si najednou uvědomil, že je to velký závazek. Chce jezdit s kamarády na vandry, bojí se, že dcera mu bude zakazovat různé věci. Já s ním vycházela vždy velice dobře, tak jsem si myslela, že se něco dovím. Chtěl čas na rozmyšlenou, to mu dcera vyhověla, jenže pořád říká to samé. Nakonec přišel s rozhodnutím, že dceři vypomůže finančně s hypotékou, ale že budou jako kamarádi. Tak tomu tedy nerozumím, až by se dům postavil, co by asi přišlo. Mohl by potom chtít půl domu, jak by ho potom tedy vyplatila, nebo, že by se k ní nastěhoval, jako by nic. Přijde mi, že nechce starosti a že by se než by byl dům, postavený, jak se říká vyřádil. Také je možné, že má jinou a neví, jak se s dcerou rozejít
Iva
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Ivo. Je vidět, že jste s dcerou pevně semknutý tandem, ale neřešte jejich vztahové věci za ni. To je na nich dvou, jak se domluví a vy byste do toho neměla jako matka nijak vstupovat. Oba jsou dospělí, měli své plány, nyní se ty plány nějak bortí, u jejího přítele se něco změnilo. Musí to být on a vaše dcera, kteří si to spolu vyřeší. Vy tu můžete být pro dceru psychickou a emoční podporou, to rozhodně ano, ale jinak nechte vše na nich.
Rodič a dítě
Syn je od 18 let více méně hrál automaty, začal sázet nejdříve automaty - nyní přez sociální sítě a teď je to asi rok si začal brát přez různé nebankovní instituce brát půjčky. Pomáhala jsem mu - byl i na léčení asi tři měsíce v Kroměříži s tím gamblerstvím, ale neustále se k tomu vrací . Sice pracuje,ale pobyt má u mne v domě - prakticky nic nepříspívá,protože všechno jde nyní na splácení půjček. Nedávno jsem zjistila, že si opět vzal půjčku - ale to už nevím jak bude splácet. Když jsem se ho dnes na to zeptala , byl steklý, začal si balit věci, na ničem jsme se nedohodli a odešel. Jediný majetek co má je auto - které jsem na něj přepsala zdarma - ale mám obavi že ho chce prodat. Syn má 33 let - je svobodný , bezdětný.
Mám strach o něho - o sebe - o druhého syna který je na vozíčku, no prostě nevím kudy kam.
Pomůžete mi byť alespoň radou? Nevím co bude dál.
Korotvičková
korotvickova63@seznam.cz
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá paní Korotvičková. Je toho na vás opravdu hodně. Jeden syn gambler, druhý na vozíčku. Důležitá jste teď pro sebe vy, vy to musíte všechno zvládnout a žít také svůj vlastní život, nejen ten ustaraný mateřský. Myslím, že jste toho udělala pro syna hodně, víc už asi nemůžete. Měl by se o sebe umět postarat sám, takhle měl a má pořád vaši pomoc a vás za zády, to znamená, že jej nic nemotivuje ke změně, vy za něj stejně nakonec věci vyřešíte. Potřeboval by víc spadnout na dno a sám se z něj vydrápat, jakkoliv vám to může připadat tvrdé. Na první pohled to tvrdé je, ale je mu 33 let, musí se naučit do budoucího života být sám za sebe. Myslím to naprosto vážně. Pokud se opět propadá do gamblerství, je tu možnost opakované léčby. Ale v léčbě závislostí se nepřijímají opakovaně nadšeně recidivisté, takže těch pokusů moc zase nemá. A ještě k tomu, že byl vzteklý, když jste jej zase přistihla při činu a začal se demonstrativně balit. Chová se jako malé dítě, které ví, že tu ta máma pořád je. Ale vy byste tu měla být jako matka dospělého svéprávného člověka. Dávat mu lásku - ano, ale ne věčnou péči při jeho průšvizích. Držte se se pevně a z žádné bryndy už jej netahejte. Je to jeho život...
Rodič a dítě
Dobrý den, přisla jsem na zřejmě nevěru matky. Neodhlásila se z facebook učtu a já si všimla jejího chatu s jistým mužem. Nechtěla jsem si konverzaci číst ale všimla jsem si ,že si vyměnují fotky. Je mi 16 let a jsem v šoku nevím co si myslet. Rodiče mám oba ráda a vždycky jsem si myslela že je jejich vztah v pořádku.Můj otec je skvělý človek a mám strach ,že na to časem příjde sám.Nechci ať se naše rodina rozpadne :(
sušenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá sušenko. Chápu vás, to musí pro vás být velmi těžké...Přemýšlím, jak se k tomu můžete postavit, abyste nikomu neublížila - ani sobě, ani tátovi, ani mámě. Ale tento dotaz píšete vy, takže je to hlavně o vašem trápení. Sušenky bývají k čaji nebo ke kávě velmi dobré, nebo je to o metafoře o trápení. Mohlo se stát, i vaší mamince, že se zamilovala, to ale neznamená, že by chtěla hned opouštět rodinu, vás, vašeho tátu. Nevíte, co ji v životě potkalo, přečetla jste si jeden mail. Neměla byste být na své myšlenky a pocity sama, určitě máte kamarádky, té nejlepší byste o své nejistotě mohla říct, abyste na to nebyla úplně sama. Ale nevím, jaký je váš vztah s maminkou, do jaké míry je důvěrný natolik, že byste jí o tom mohla říct. Co kdybyste spolu zašly na váš návrh někdy na kávu a mohly jste si spolu povídat? Tak, o životě, o vaší lásce k vaší rodině. A dalo by se pak opatrně přejít i dál na téma nevěry v partnerském vztahu. Aniž byste tím naznačila, že jste se něco dočetla, něco tušíte, něčeho se bojíte. To by mohlo stačit jako náznak, nebo ne?
Rodič a dítě
Dobrý den, jsem sama se synem asi 10 let a i před tím to nebyly vztahy naplněné. Synovi je 17 let. Rád by se osamostatnil, ač trpí trochu mortiliem puberty. Nyní se chce vydat svojí cestou. Já to vítám, ale zároveň se mne zmocňuje panika a úzkost, že ho ztratím a cítím velikou prázdnotu v jiném městě bez něj. Pracujeme s tím, ale vysvětlete mi to. Jsem na něm závislá?? Děkuji
Jára
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Járo. Nejprve k tomu, že v 17 letech se váš syn může těžko osamostatnit, to může až v době jeho plnoletosti, nyní jste za něj plně zodpovědná vy, Že se budoucího odloučení bojíte, je přeci srozumitelné, žijete s ním sama od jeho 7 let, jste na něj hodně navázána, jak by také ne. Možná jej to již obtěžuje, potřebuje větší rozlet a vlastní svobodu. Ale kdo chce vlastní svobodu, musí umět být sám za sebe zodpovědný. On se potřebuje od vás již jen separovat, vaše pečující a mateřská láska jej asi dusí. Zkuste se spolu domluvit na nových pravidlech společného soužití, vy odstřihněte pupeční šňůru, připravujte ho na život nově, jinak, aby si uměl se vším poradit. To, až odejde z domova, neznamená žádný konec světa - jste matka a syn a to vždy budete, to přeci neztratíte. Vy se můžete pak také nadechnout a začít zase hledat i svůj vlastní dospělý život se svými zájmy, s přáteli, můžete si najít nový partnerský vztah. Může to přinést spoustu benefitů pro oba, přitom se sobě neztratíte. Ale na přípravu na nový život máte rok čas :-)
Rodič a dítě
1/1
Dobrý den, je mi něco přes dvacet, mám bratra, který je starší o čtyři roky. Já mám přítele 7 let a bratr měl 4 roky přítelkyni, se kterou nikdo nebyl doma spokojený a teď si našel jinou, která má mimčo, takže naši jsou k udivení, protože se z nich stali prarodiče. Problém je v tom, že mi připadá, že bratrovu přítelkyni, kterou zná asi 2 měsíce, preferuje víc než mého přítele a někdy i mě. Pořád si píšou, a jak se mají rády atd..ale mému příteli tohle mamka nepíše. Je pravda, že asi kvůli tomu žárlím, nebo nevím, ale chci, aby se chovala férově k obou.aby se chovala prostě stejně, ale k mému příteli se chová tak jako výchovně, ale k přítelkyni bratra je jak nejlepší kamaráda. Hrozně mě to mrzí, když jsem se snažila na toto téma narazit, tak mě mamka odbyla, že to není pravda a ať jí nevnucuju něco, co nedělá a ať jí neříkám, co má dělat. Myslíte, že má přítele méně radši? ani se mi nechce jezdit na víkend k nám, když tam brácha s přítelkyní jsou. Co s tím prosím? hrozně mě to trápí
Amélie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Amélie. Já to neposoudím, ale asi tam hraje roli to, že je ona nová za tu odmítanou původní, že má miminko. Maminka ji chce bratrovi udržet, tak se k ní chová extra hezky. Jsem překvapená, jak brzy ji bratr uvedl do rodiny. Mám pocit, jakoby maminka měla pocit zodpovědnosti za jejich vztah, aby fungoval, váš vztah s přítelem je léty prověřený - i když mě překvapuje, že jste spolu od vašich 13 let. Ale maminka jej poznala také tedy jako hodně mladého kluka, tak ho třeba nebere tak vážně?? Nevím, nechci se dohadovat. Ale vy něco cítíte, mamka to tak necítí. Přesto by měla respektovat vaše pocity, ale hodně záleží na tom, jakou komunikační formu v hovoru na toto křehké téma s ní používáte. Zkuste se nad tím zamyslet a případně něco změnit. Ona to možná může brát jako útok od vás??
Rodič a dítě
Dobrý den, jsem ve vztahu 5let s vdovcem, který má 3dospělé děti. Se syny vycházím v pohodě,s jeho dcerou, která má 5ti leté syny ne. S přítelem nebydlíme,stýkáme se střídavě, pokud jsem u něj, často se pohádáme, protože když jeho dcera přijde na návštěvu, její děti mě nepozdraví, nereagují na mne, ignorují mne,ač se ptám, zajímám. Stejně tak dcera přítele. když zjistí, že jsem u jejího otce, nevejde do domu, nebo když přijedu a ona je na návštěvě, hned se sebere a jedou pryč, nebo když jdu za nimi na dvůr, naprosto mne ignoruje. příklad.. jednou se bavila s otcem o hlídání dětí o víkendu, žádala jen otce,aniž by se obrátila i ne mne.jako bych byla vzduch. Přes to, že jsme jí kluky, pokud bylo možné vždy rádi pohlídali. I je přítel přivezl ke mně,což jsem navrhla. Vůbec se mi již nechce k příteli jezdit, protože začínám mít strach, že přijede a svou arogancí zkazí náladu. Oba se trápíme a já si někdy říkám, že chci raději klid, než toto ponižování. Začínám uvažovat o rozchodu. Protože za ta léta se situace nezlepšila, spíše naopak, zhoršila. Již se to odráží na mém zdraví. Dva dny po příjezdu domů jsem psychicky zdeptaná. Nyní jsem navrhla, že již nebudu dojíždět k příteli, ať jezdí jen on, že bude vítán ,vždy. Odpověď zněla, že s dcerou skončil a kdo k němu přestane jezdit, je ona. Ale tohle mne trápí, vyčítám si, že to dělá kvůli mne a nechci, aby mě to jednou vyčetl, je to jeho jediná dcera a vnuci...opravdu nevím, co dělat.
Slávka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Slávko. Můžu se jen dohadovat, pohnutky přítelovy dcery těžko rozklíčuji. Možná není stále smířená se smrtí maminky a má tátovi za zlé, že si někoho ještě našel nového, žárlí na vás, není schopná to rozdýchat. Ale to určitě není osobní, asi by se takto chovala k jakékoliv ženě, která by se objevila po tátově boku. Je toho plná. Dovedu si velmi dobře představit, jak vám v tom je těžko a nekomfortně...Ale asi se budete smířit s tím, že vás dcera přítele nepřijala, to by však rozhodně nemělo znamenat, že byste vy dva spolu neměli být. Přítel si s tím neví rady, je určitě také zoufalý, ale neumí vaši existenci v jeho životě před ní obhájit. Opatření vůči dceři, které popisujete, jsou opravdu nesmyslné, nemůže svou dceru a vnuky vyloučit ze svého života, to byla z jeho strany velká oběť, která by se odrazila i do vašeho vztahu negativně. Spíš by měl umět dokázat obhájit to, že vás má rád, záleží mu na vás. Ale jinak by měl jezdit zatím on k vám, než naopak, to by bylo schůdnější.
Rodič a dítě
2.část) tak se k ní chová uplně jak k nejlepší kamarádce a mého přítele tak nějak přehlíží a prostě se k němu chová jinak...já cítím ten rozdíl jaký dělá a myslím si, že on to už pocituje taky, ale neřekne mi to. Já nevím co dělat, nechci dělat doma zle, ale tohle mě opravdu mrzí, prakticky ted žijí jen z bratra a jeho přítelkyně a mimča..a my jdeme stranou.
Petra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Myslím, že jsem vše řekla asi v první odpovědi a nemám moc co dodat. Jste její dcera, určitě vás má moc ráda, pozvěte ji na to kafe :-)
Rodič a dítě
Dobrý den,
mám sourozence o 4 roky staršího. Vyrůstali jsme normálně, myslím si, že jsme měli moc pěkné dětství, nepocitovali jsme ani žádné nadřazování atd...je mi 23 a 7 let mám přítele, musím říct, že nějakou dobu moje mamka přítele asi nemusela a to třeba kvůli tomu, že si nechce dát pojistit atd..(přítel má špatné zkušenosti s tím, tak chce být opatrný) a to jí vadí..můj bratr měl asi 5 let přítelkyni, se kterou nebyli naši spokojeni, jelikož z mého bráchy vytahovala peníze, prakticky spolu jen bydleli jak dva spolubydlící..takže posledních několik let se řeší jen bratr a jeho ted už bývalá přítelkyně..prakticky ho začali upřednostnovat a to asi kvůli tomu, že byl v takovém vztahu a oni mu to chtěli alespon doma vynahradit..ted si našel přítelkyni stejně starou semnou, která má 5 měsíční dítě. Mamka je z ní hotová, z malého ještě více, pořád jen plete pro ně něco a píše si s bráchovou partnerkou..s mým přítelem si ale nikdy nepíše, a když přijedem všichni společně, tak se k ní
Petra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Petro. Tak nad tím přemýšlím, nad vaší maminkou, nad vztahy ve vaší rodině. Vaše maminka je asi opravdu hodně pečující mateřský typ a ochraňovala bratra, který měl na rozdíl od vás problémový vztah. Vás vnímá jako v pohodě, takže má asi pocit, že její zájem tolik nepotřebujete. Neví, že opak je pravdou, a že vás to bolí. Neměly byste si vy dvě někdy vyrazit spolu na kávu mimo domov a povídat si o sobě víc? O tom, co byste si přála vy, v čem je vám fajn, a co vám schází, zrovna tak může dostat prostor pro stejné povídání maminka. Už jste obě dvě dospělé ženy, takže to může být rovnocenný rozhovor. Jdu na druhou část vašeho vyprávění.
Rodič a dítě
Protože kdykoliv jsem u příbuzných já, říkají mi, že kdybych jí každou chvíli nevymýšlela program, tak ani nevytáhne paty z domu. Mámě ale o mně řeknou, že to se mnou nemá lehké a že prý mám přehnané ego, tak jsem se naštvala, že co má být tohle za divadlo a že to absolutně nechápu. Do toho mi nedávno řekl táta, že mu můj bratr o mně řekl, že mám pocit, že jsem milionářka a jen utrácím peníze. Když jsem mu na to řekla, proč mu neřekne, ať o mně nevykládá takové nesmysly, neodpověděl mi. Že by ho třeba, jako rodič nabádal, aby se se mnou taky stýkal a jednou za čas něco podnikl, to ne. Jediné, co všichni umí, je mě jenom využívat. Pomoc mi, pojď sem, půjč mi peníze, ale jinak jim např. strašně vadí, pokud se zamiluji nebo si na mě vymýšlejí samé lži. Např. teta tvrdila, že jsem přestala cestovat, protože mám z toho fobii.. Momentálně necestuji, protože není čas a to je všechno a milionářka vážně nejsem. Co mám dělat, aby se vše vyřešilo? Děkuji
Valentýna 2. část
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Valentýno, zajímalo by mě, kolik vám je let, to jste nenapsala. Máte negativní zkušenosti v podstatě s celou rodinou, kde je chyba? Vždy jste si myslela, že v mámě máte kamarádku, ale ono se to zvrtlo někam jinam a lavina pomluv se šíří dál. Chápu, že se v tom nemůžete cítit dobře, a také velmi chápu, že chcete mít důvěrný a bezpečný vztah s mámou. Vztah dcera a matka je důležitý na celý život. Ale já nerozumím příčinám toho, proč se to začalo kazit, takže vám nemůžu ani poskytnout zaručenou účinnou radu. Zkuste si někdy zajít s mámou na kafe někam do neutrálního prostředí, pozvěte ji a popovídejte si více o svém vztahu. Vy jí řekněte, co trápí vás a dejte prostor jí, ať ona mluví sama za sebe a své vlastní pocity. Držím vám oběma palce.
Rodič a dítě
Dobrý den, vždycky jsem si myslela, že ten, komu se můžu vždy s kdečím svěřit je moje máma, ale ukázalo se, že to přestává být pravda. Máma má pocit, že si ji pletu s kamarádkou a řekla mi, že se nevyznám sama v sobě. Každou chvíli se hádáme a já už nevím, jak to mám vyřešit. Moje kamarádky a kamarády má ráda jen, když jí z toho něco kápne. Tzn. věci domácí výroby nebo, když mi kamarád dělá někde společnost. Jinak tvrdí, že s kámoškama jenom pomlouváme a jméno jednoho kluka používá zásadně proto, aby mě mohla zasáhnout na tom nejcitlivějším místě. Řekla jsem jí, že nechápu, co jí ten kluk udělal, že je na něj tak alergická a že příště, až mi nějaký kluk zase vstoupí do cesty ho důrazně požádám, aby svůj vztah ke mně držel v takové rovině, aby mi nijak výrazně nezasáhl do života. To údajné pomlouvání jsem jí odůvodnila tak, že nás k tomu vede naše společnost. Ona pomlouvá vlastní tchyni, táta přímo nesnáší vlastní rodiče a nevím, co o mně máma vykládá příbuzným.
Valentýna 1. část
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Valentýno. Než budu reagovat, přejdu na druhou část vašeho vyprávění.
Rodič a dítě
Dobrý den, mám problém s matkou. Je mi 18 let, doma se vším pomůžu, uklidím věci atd.. ale mám mladší sestru, která nedělá absolutně nic, doma s ničím nepomůže, ale moje matka jí stále rozmazluje, je jí15 let a pokud ona udělá nějaký problém nebo udělá doma bordel, tak je vina vždy na mě - za vše můžu já. Máma si mě téměř vůbec nevšímá, nebaví se se mnou ale s mojí sestrou je jako nejlepší kamarádka.. za mnou přijde jen když potřebuje půjčit peníze nebo něco chce, to jsem jí potom dobrá. Já jí vždy ochotně pomůžu, peníze jí půjčím, ale jakmile chci něco já, tak pro mě nehne ani prstem. Jaký na to máte názor? Popřípadě měla bych jí příště, když bude zase něco potřebovat s prominutím poslat někam? Děkuji
Veronika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Veroniko. To zní velmi smutně, dovedu si představit, jak vám doma je. Ne, nemá smysl, posílat matku někam. Spíš si spolu o všem popovídat. Svůj podíl na tom, jak to mezi vámi dvěma vypadá, máte bezpochyby obě dvě, ale vy jste 18 letá slečna a ona dospělá žena, takže by měla mít větší náhled na to, co se doma děje. Sestra je z nějakého důvodu preferovaná, což vás musí bolet. Vy jste vlastně využívaná pragmaticky - alespoň to tak popisujete. Jo, vymezte se, ale chtělo by to přátelskou rovnocennou komunikaci :-)
Rodič a dítě
Dobrý den, prosím o názor - matka si za rok po smrti manžela ( mého otce ) našla přes seznamku nového přítele. S tím bych problém neměla, já jsem vdaná, tak alespoň není sama. Přítel se k ní nastěhoval, ale nepřispívá na domácnost, dokonce i dovolenou platila matka i za něj. Jsou spolu rok a teď se před měsícem rozešli. Od matky jsem se dozvěděla, že byl na ni hrubý a dokonce se ho i bála. Sice ji nemlátil, ale daleko k tomu nechybělo. Dnes se matka prořekla, že se k sobě chtějí vrátit. To se mi ale nelíbí a tak jsem jí řekla, že je to její věc, ale já k ní jezdit nebudu, když tam bude. Nevím, co mám dělat. Podle mně se takový šlověk nezmění a z jeho strany je to pouze přetvářka, aby ho živila. Co si o tom myslíte?
Radka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Radko. Nevím, kolik vaší mamince je, ale je vždy poněkud problém, když se přestěhuje nový partner do jejího domova, měla by být jasně stanovená dohoda na podílu financí na domácnost, zároveň je tam nejisté, jestliže dojde ke krizi, rozchodu, zda se má ten přistěhovaný zase kam nastěhovat zpět. Vaše maminka se nejspíš bála samoty natolik, že raději přijala kohokoliv  - on jí nejspíš žádný domov nenabídl, naopak mu vyhovovalo komfortní bydlení jinde, kde se usadil, neplatil, a ještě byl agresivní. To bylo pro něj jistě velice výhodné. Chyba byla na straně vaší matky, že toto dopustila, včetně domácího násilí. Měla byste maminku přivést k rozumu a ukázat jí zrcadlo toho, v čem žila. Je to na vás, Radko, ale zachraňte ji svou podporou.
Rodič a dítě
Rád bych se s ním chtěl zase nějak sblížit, ale nevím jak to navléknout. Má novou rodinu. S novou manželkou se poznal právě na té stáži. Je docent, působí na univerzitě a na akademii věd. Jeho manželka je taky na akademii věd. Úspěšná střednětřídní rodina. A pak jsem se podíval na sebe. Pohodový přístup, který u nás doma po jeho odchodu nastal, a který mi jako puberťákovi vyhovoval, donesl trpké ovoce. Gymplem jsem nějak prolezl, maturita s odřenýma ušima a moje dny na vysoké budou nejspíš brzy sečteny. Chybí mi to, co se do mne snažil otec vštípit. A doma, ani nemluvit. Máma s přítelem zkusili podnikání, ale s jejich přístupem to nemělo šanci. Vzalo to špatný konec, přišel krach, zůstaly dluhy, pak návštěva exekutora, hádají se a asi bude rozchod, samé příjemné věci. Ve srovnání s tátou si teď připadám jako úplný lůzr a vlastně se skoro stydím za ním takto přijít. Málem jak žebrák. Setsaframent tvrdé pochopení toho, že měl pravdu a myslel to dobře, i když mi to šlo tenkrát na nervy.
Zdenek, část 3
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milý Zdeňku. Dokud žijeme, vždy se dá všechno napravit a změnit. Váš otec těžce nesl, že jste na něj skoro zapomněl. Vy za to ale nemůžete, byl jste ovlivňován matkou a jejími negativními názory na otce, neobviňujte se až tolik. A máte teď čas, už jen tím, jak jste tátu viděl přednášet s velkým aplausem, se do studia plně pustit a tu vysokou školu zvládnout, i když to bude třeba s prodlužováním studia. A co? Dokažte to sobě i tátovi. On vás inspiroval a "nakopl", máte jeho geny. Asi bych si na vašem místě nedělala moc starosti s tím, jak přijme vaše pozvání, a nadcházející vánoce se k tomu krásně hodí jako příležitost. Pozvala bych jej na kávu nebo na večeři a měli byste tak příležitost spolu mluvit o samotě jen vy dva. On neodmítne, bude naopak šťastný, jste jeho syn! Nebojte se toho:-)
Rodič a dítě
S odstupem těch deseti let si uvědomuji, jak hloupý jsem byl. Naplno jsem si to uvědomil, když jsem asi rok nazpět úplně náhodou narazil na otce. Jako studenti pomáhali jsme na konferenci spolupořádané naší univerzitou. On tam vystupoval. Samozřejmě jsem se chvíli díval, jen zezadu z kouta ode dveří, aby na mne nebylo vidět. Poslouchal jeho bezvadnou angličtinu, pak mohutný potlesk, dotazy, odpovědi a zase potlesk. Uznávaný odborník a úspěšný člověk, který to v životě někam dotáhl. Uvědomil jsem si, jak měl pravdu v tom, když mne vždycky sprdnul a říkal, že úspěch nepřijde sám od sebe. Úspěch si musí člověk v životě tvrdě odmakat. On věděl o čem mluví. Pocházel z jednoho chudšího regionu v pohraničí a ještě z dost sociálně slabých poměrů. Vždycky říkal, že když on jako kluk i jeho sourozenci chodili celé léto bosi tak ne proto, že by si užívali letní pohodu, ale prostě proto, že se šetřilo i na botách. Tohle člověk viděl leda ve starých filmech. Tím víc obdivuji, kam to dotáhl.
Zdenek, část 2
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Přecházím na poslední část vašeho dotazu.
Rodič a dítě
Pěkný den. Nemám zkušenost s poradnami, ale přesto bych chtěl zkusit poprosit o pomoc, co podniknout pro obnovení vztahu s otcem. Ten se přerušil před asi deseti lety, když se máma s otcem rozešli a máma si našla nového přítele. Dost jsem tehdy uvěřil matce, že rodinu rozboural otec, protože byl hrozně náročný, pořád měl výhrady, že něco není dobře a tak podobně. Ano, otec byl náročný. Hračky musely být uklizené, oblečení srovnané málem jak na vojně, úkoly do školy se dělaly zpravidla hned, jak se dostaly, atd. Jako normálního kluka mne to samo sebou štvalo a na počátku puberty ještě více. Asi i proto jsem si z pohodlnosti, a teď dodávám taky z hlouposti, oblíbil daleko laxnější pojetí matčina nového přítele. S otcem jsem se pak už ani moc nechtěl vídat. Otec pak odjel na dlouhodobou stáž na nějakou zahraniční univerzitu a náš vztah se přerušil defakto úplně. Co jsem až později stihl zjistit, tak tuhle moji zradu nenesl zrovna lehce. Dost si to vyčítám.
Zdenek, část 1
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Zdeňku, přecházím nejprve na další část vašeho vyprávění.
Rodič a dítě
Vážená paní Douchová, mám syna, který bydlí daleko /v Praze/, je to 78ročník a od mládí se mu nedaří najít se v práci. Má jen krátkodobé brigády a vysoké výdaje. Po 15 letech se rozvedl, má 7letou dceru a našel si o 20let mladší partnerku, která studuje. Přišel v 18letech o otce, kamaráda a doteď tuto ztrátu viní za všechny své problémy. Nazývá toto období emoční dírou, pláče a všechny kolem nutí do inventury minulosti, rozdává viny a nic nepomáhá. Teď je opět bez práce a čím dál víc řeší věci kolem zdravotního stavu táty a důvodu úmrtí. Neustále se do toho pokládá, taky se léčí z opakovaného kousnutí infikovaným klíštětem. Myslím, že má o sebe strach a sám to nezvládá, je to čím dál horší...Děkuji za nasměrování, ráda mu Vaše rady přepošlu. seniorka máma
Olga Rektoříková
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Vážená Olgo. Já takto na dálku nejsem schopná poradit nic konkrétního a zaručeného. Je to hodně složité a vztahově zamotané, váš syn je psychicky labilní, možná úzkostně depresivní. To, co potřebuje, je intenzivnější individuální psychoterapie. Velkou pomocí pro něj z vaší strany by bylo, kdybyste jej k tomu přesvědčila a motivovala jej. Existují i zařízení, kde je psychoterapie hrazena pojišťovnou.
Rodič a dítě
Dobry den, mam dotaz....s prytelkyni jsme spolu nekolik mesicu, ja bydlim sam a prytelkyne s 18 letym synem, posledni dobou jsem si zacal vsimat, ze kdyz neni zrovna u mne, tak jeji syn usina s ni v jeji manzelsky posteli i presto ze ma svuj pokoj... parkrat mi rekla, ze je to proto, ze spolu netravi moc casu, budto je u mne nebo v praci, takze doma je par dni v tydnu, nevim co si mam o tom myslet...dekuju za radu
Martin
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Martine. No, to je velmi nestandardní, ale podrobnosti o jejich vztahu nevím, nevím, zda netrpí její syn nějakými silnými úzkostmi, fobiemi, atd. Měli byste o tom s přítelkyní normálně mluvit. Nekonfrontačně...
Rodič a dítě
Dobrý den, nevím zdali tato otázka prosba na Vás patří přímo sem do poradny. Jedná se o přítelkyni (16) mého syna (18). Oba studují. Jde o to že ona je u nás každy víkend. Nechává se tzv. Vydržovat. Pokaždé chtějí se synem něco dělat ale také si za všechno nechává platit. Byli jsme např. Na výletě v zahraničí o kterém věděla a neměla s sebou ani korunu. Veškeré atrakce aquapark, kina, bowling nasledne obědy, večeře vše ji platí manžel. Několikrát sem mu řekla, že tohle podporovat nebudu a že se mi to nelíbí. On ji bere jako dceru. Se synem chodí 3 roky. Nevím zdali mám kontaktovat rodiče dívky, protože zase na druhou stranu nechci, aby měl syn nějaké potíže, nebo abych byla za největší semetriku. Když se u nás vaří, uklízí ona se ani nezvedne a nezeptá zda je potřeba nějaká pomoc. Stále sedí se synem v pokoji a hraje PlayStation. Povahově není zla, ale ani to není nikdo z mé rodiny. Peněz necháváme za různé akce dost. Poradíte mi jak řešit? Díky Anna
Anna
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Anno. Rodiče té slečny rozhodně nekontaktujte, to by se obrátilo proti vám. Potřebujete si všichni čtyři spolu sednout a domluvit si nějaká pravidla vzájemného víkendového soužití, ale dopředu byste se měli domluvit nejdřív vy dva s manželem, pak o tom mluvit se synem. Ta slečna je ještě dítě, tak moc neví, jak to řešit, je důležité, abyste jí nějakou velmi laskavou formou řekli, jak by měla přispívat. Na jídlo asi ne, ale všechny ty nadstavbové věci, které popisujete, by si měla hradit ona. Chce to jen komunikaci a vše bude v pořádku. Jinak se vaše nespokojenost promítne do vztahu k ní a bude to mít důsledky i do vztahu se synem.
Rodič a dítě
Dobrý den, chtěl bych se zeptat, zda mi můžete nějak poradit s problémy ve vztahu s matkou. On v podstatě žádný není a já ani nemám zájem. Nepochybně se ptáte proč takový přístup. Táhlo mi na 13, když se zbláznila, našla si nového chlapa, tátu vyhnala a nám nabourala život. Mám o dva roky mladší sestru. Byla to pro nás rána. Táta byl hrozně prima. Pořád nám něčím vylepšoval pokojíky a hlavně byl kdykoli ochoten s námi vyrazit někam courat nebo jezdit na kole. Co se nás odmalička navozil ve vozíku, v sedačce, pak tahal na tyči, to nikdo nespočítá. Marně jsme naléhali, že nechceme, aby táta odcházel. Stále si vzpomínám, jak smutné bylo vidět, jak z bytu postupně mizí jeho věci. Pak přišel večer, kdy nám táta dal pusu před vchodem a odjel do garsonky, kterou mu sehnal kamarád z práce. Nemohl jsem usnout a fňukal do polštáře jak malý kluk. Akorát když máti nakoukla, tak jsem dělal, že spím. Další dny to nebylo o moc lepší. Srovnávali jsme se s tím těžce. K tátovi to sice bylo pár stanic busem, ale už s námi nebyl pod jednou střechou.
Petr N
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Petře N.  Váš příběh je smutný, ale bohužel nijak vzácný. Co vy, to zažilo hodně dětí a někdo to rozdýchá, s někým se to veze v životě dlouho jako velký šrám, nebo trauma. Rozumím tomu, že to matce zazlíváte a nedokážete s ní mít dobrý vztah. Ona tímto rozhodnutí svým způsobem přišla o své děti, minimálně o syna. Přesto vás problém s ní trápí. Nevím, kolik vám je, zda již máte vlastní soukromý život, to je podstatný kamínek do mozaiky. Ale vy jste tím, kdo může spíš ovlivnit intenzitu kontaktů s vaším tátou. Bylo vám ho líto, plakal jste při jeho odchodu. Byl jste v nejhorším věku pro rozchod rodičů. V pubertě to děti poznamenává nejvíc - psychicky. Ale jako syn jste nevěděl, jaké partnerské problémy mezi sebou rodiče měli. Pokud se chcete s matkou opět nějak sblížit, potřeboval byste tomu rozumět víc. Mluvte o tom s tátou, i s ní.
Rodič a dítě
2/ / Navíc jsem před třemi roky prodělala léčbu rakoviny,pracuji na plný úvazek a dvě hodiny strávím denně dojížděním,jsem hodně unavená.Bohužel zeť očekává,že se budeme s manželem podílet tak jako jeho rodiče,že prý nemohou chtít vše po jeho rodičích,že on přinesl do manželství úspory a zdarma pozemek na stavbu a naše dcera téměř nic,dokonce prý dceři řekl,že si měl vzít nějakou bývalou přítelkyni,která byla ze zajištěné rodiny...je mi z toho smutno,snažíme se pomáhat jak můžeme,ale proti jeho rodičům to bude vždy málo...Peníze bohužel zeť očekává i od mých rodičů,kteří jsou už v důchodu,dali dceři 70tisíc,kupují dárky,dceru to asi taky mrzí,ale chápu,že chce mít klid,dokonce mi dala nějaké své našetřené peníze,ať jim je dám jako že jsou od nás..Prosím o Váš názor,jak se máme s manželem chovat,chci, aby měla dcera klidné manželství,ale ne za cenu,že se budeme vydávat ze všech peněz,děkuji za odpověď a přeji krásný den.
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Co na to říct, Jano? Já myslím, že manželství musí mít hezké, jestliže spolu mají tři děti, a asi plánovaně. Každý rodič může nabídnout podporu, jaká je v jeho možnostech, to je samozřejmé. Jestli je váš zeť tak materiálně založený, že je pro něj velkou hodnotou právě ekonomická podpora, tak to je trochu smutné. Ale vy s manželem to můžete kompenzovat péčí o vnoučata a svou láskou, kterou jim budete projevovat. Ale peníze navíc prostě nevykouzlíte, to je jasné. Berte si vnoučata domů co nejčastěji a užívejte si je, to vás všechny určitě více propojí. Achjo, ještě mě jen napadá, že každý dospělý člověk se automaticky nemůže spoléhat na pomoc rodičů. Právě proto, že je již dospělý a zodpovědný sám za sebe.
Rodič a dítě
Dobrý den,je mi 49 let,jsem vdaná,mám dvě dospělé dcery,jedna je ještě svobodná,druhá se vdala a nedávno se jí narodilo třetí dítě.Postavili si s manželem dům,splácí hypotéku,dcera je na mateřské,takže financí samozřejmě moc není.Problém je v tom,že zeť pochází z rodiny,která je mnohem lépe situovaná než my s manželem,dostal od rodičů pozemek,kde si postavili s dcerou dům,jeho rodiče bydlí hned vedle nich a pomáhají jak finančně,tak i s hlídáním vnoučat.My s manželem se také snažíme finančně pomáhat,ale bohužel si nemůžeme dávat tolik peněz jako druhá strana.Obě naše dcery studovaly vysokou školu,což byla docela velká finanční zátěž,pak se dcera hned vdala,zaplatili jsme polovinu svatby,mezitím museli koupit jiné auto,dělat opravy na domě.Co se týká hlídání a pomáhání,bohužel bydlíme 60km daleko,nemohu tam vypomáhat tak často jako druhá babička.
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jano. Nevím, co mne čeká v druhé části vašeho dotazu. Jdu dál.
Rodič a dítě
Stěžujete si na vztah vašich dětí k jejich prarodičům, vašim rodičům. Možná toho bylo v minulosti až příliš - trávení volného času. Možná to děti vnímaly jako povinnost o které se nediskutuje, prostě musely. Dneska je život hektičtější, jsou i jiné možnosti trávení volného času, i práce je často náročnější jak fyzicky tak časově, prostě na to nemají čas a ani kapacitu. Pokud jsou tam i manipulace ve stylu "neozveš se, nepřijedeš" tak se obvykle chce ještě míň. - otázka upravena poradcem
eva pro Evču
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
evo, děkuji vám a rychle přeposílám Evče :-)
Rodič a dítě
Zajímal by mne Váš názor: Mám dvě děti, 23 a 15 let. Odmalička u mne vidí zájem o rodiče, blízký vztah. Navštěvuji, pomáhám, trávíme jako rodina dost společného času. Snažím se být v kontaktu i se sestrami co nejčastěji. U mých dětí mne zaráží jejich přístup k prarodičům. Přitom moji rodiče si obě děti brali k sobě, kdykoli to bylo možné. Prázdniny na chatě. Z druhé strany to bylo jinak: „Až budeš chtít, přijeď.“ Nikdy si děti neřekli. Dnes jsou oba velcí a ozvou se starouškům velmi výjimečně. Podobně to mají s tatínkem. On by jim koupil cokoli. Ale nikdy si s nimi nepovídal, nezajímal se. Děti mají takový chladnější vztah. Mne to mrzí. Občas jim to připomínám. Občas se mnou absolvují návštěvu. Co jsem zanedbala? Ke mně mají vztah úplně jiný.
Evča
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Evčo. Nepomůžete si tím, že se budete trápit. Vaše děti jsou z "jiného těsta", než vy. Nemají prorodinnost v krvi. Hovoříte-li o tatínkovi, nevím, zda mluvíte o svém muži. Ale nejspíš ano. Vaše děti budou víc z jeho rodu, jsou zdrženlivější, ale to neznamená, že nejsou kvalitní lidé! Vy to nezměníte, nelamte nic přes koleno. Vždy vychováváme své děti vlastním příkladem v životě. Vy jste taková, jaká jste, ony jsou jiné.
Rodič a dítě
Dobrý den, poprosim o radu. Vyrustala jsem jen s matkou a sestrou, matka na nas a hlavne me vzdy byla fixovana. Kdyz jsem se stehovala, vlastne i chozeni ven uz v dospelosti na VS bylo doprovazeno vycitkami apod. Vdala jsem se, mam deti. Tu fixaci z matky strany porad cítím, i ze sestry. Sestra si zije podle sebe, ale ja jako bych porad ke vsemu potrebovala jejich souhlas. Kdyz jsme se s muzem chteli stehovat do zahraničí (je cizinec), udelaly mi obe tak silenou scenu plnou citoveho vydirani, ze jsem podlehla. Obe je mam moc rada, pomohou mi, ale copak nemam narok zit podle sebe? Vse se musi automaticky delat s nimi, vanoce, apod. Je sobecke chtit zkusit zit jinde, poznat manzelovu zemi jinak nez z dovolene? Je sobecke nepotrebovat s matkou telefonovat kazdy den, kdyz si vlastne ani pak nemame co rict? Jsem z toho unavena a pokazde kdyz neco s muzem resime, je moje první myslenka, jak budou reagovat ony...
Jak se od toho odprostit? Dekuji moc za vas cas a radu.
Lenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Lenko, dobrý den.Máte plné právo na svůj život. Vaše matka se od vás nedokáže separovat, žárlí na vašeho muže. Urovnat vztahy s ní můžete jen vy, ona to sama nedokáže, nedokázala dosud přestřihnout pupeční šňůru mezi vámi dvěma. Jestli tomu dobře rozumím, byla jste pro ni její parťák, když neměla partnera. Nyní vámi manipuluje do pocitů viny a vy můžete jen být asertivní. Velmi vám doporučuji knížku Asertivitou proti stresu od Jána Praška, která vás praktickými cvičeními dovede k tomu, abyste se dokázala od matky zdravě odpoutat. A to právě bez pocitů viny. Neznamená to, že byste ji ze svého života vyloučila, jen byste váš vzájemný vztah zdravě upravila :-)
Rodič a dítě
2. Náš vztah s manželem se hodně zhoršil, chováním staršího syna, který je pro nás nervové vypětí č. 1. Nemáme hlídací babičky, takže za 10 let jsme byli spolu asi 2 krát na večeři. Teď již bychom mohli nechat kluky sami doma a někam vyrazit, ale nějak to neumíme a taky je tu stavba. Je to o neustálém nestíhání. Nyní na mě kolegyně v práci vyjela (je jí 27). Mě je 43 let. Že je to hrozné, že stavím, vařím, že mám nechat děti manželovi ať se postará. Že pořád s něčím bojuju a pořád něco a někoho pomlouvám, pravda je, že jsem se uzavřela před okolím z důvodu synových problémů s ostatními. Nejlépe bych se cítila na samotě u lesa s vysokým plotem a nemuset s nikým komunikovat. Začala jsem se bát lidí. Nevím, jak z této situace ven. Jak najít spokojenost, klid, jak vylepšit vztah s maželem. Jak na dítě (ale to je samostatná kapitola). Děkuji za odpověď.
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Jano. Chodila jste se starším synem po psycholozích, ale se SEBOU ne. Nakládáte na sebe opravdu hodně moc, jste tahoun za všechny a nenecháte manžela, nedáváte mu prostor, aby vám mohl být oporou. Vaše kolegyně na vás určitě nevyjela po zlém, spíš vám chtěla otevřít oči, že jste tu také vy, sama za sebe a sama pro sebe. Myslím, že byste si s manželem měli rozdělit kompetence, on by měl být jasně delegován do mnoha povinností okolo domu, dětí, domácnosti. Jste DVA. Umíte být v partnerství týmový hráč? Zdá se mi, že moc ne, že se ve všem spoléháte hlavně na sebe, ale to je škoda i pro vás dva. Před 12 lety jste si ho brala, určitě jste věděla, proč, tedy, určitě je to schopný člověk s talentem na kdeco. Mohli byste se krásně doplňovat. Začněte v sobě od začátku vašeho vztahu - co vás k sobě táhlo, co vás spojilo, a co máte teď společného. Viděla bych to na párovou terapii, kromě vaší vlastní individuální, abyste rozklíčovali společně s odborníkem, kdy a proč jste se začali rozdělovat, a co vás opět může vrátit více k sobě. Přeji vám v té cestě za sebou hodně štěstí:-)
Rodič a dítě
Dobrý den,
jsem vdaná 12 let. Máme 2 syny, 11 let a 8 let. Stavíme dům, který si necháváme stavět, zadáváme jednotlivá řemesla. Protože pracuji ve stavebnictví, hodně zařizuji já. Problém je, že poslední dobou cítím, že už je toho na mě příliš. Stavba, domácnost, práce, děti. Manžel není kutil, stavění domu byl můj nápad. V bytovce nejsem šťastná a jsem čím dál více protivnější a nespokojenější. Proto stavba je pro mě cesta, pokud bychom do toho nešli, domnívám se, že bychom se rozešli. Pro mě je to splnění snu a manžel se stavbou souhlasil. Starší syn nemá "družnou " povahu a když byl venku s dětmi z okolí, většinou byl problém. Prostě je trochu jiný. Obešla jsem s ním 5 psychologů a poraden, bez výsledku. Respektive, když poslední psycholožka vyslovila že by se mohlo jednat o aspergerům syndrom, který se ale dotazníkem vyvrátil, teprve mi došlo, že nemá smysl hledat diagnozu, tudy pro mě cesta nevede. Je to s ním ale hodně těžké.Od mala se hodně vztekal.Jsem tedy v neustálém zápřahu. - otázka upravena poradcem
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jano. Nejprve přecházím na druhou část vašeho vyprávění.
Rodič a dítě
2/ Nejde to jinak, než že tam musím nocovat po těch dvou dnech jsem vždycky vyřízená. Máma odtud nechce, dům je v příšerném stavu,
všude myši, špína, skladiště všeho, co nashromáždila sama i po prarodičích v šesti velkých místnostech, v zemědělských přístavcích, na zahradě, nedá si na nic šáhnout. Mně je z toho prostředí zle, chtěla jsem jednu místnost vyklidit, hned jsou scény, co jí vyhazujeme. Pokoj po dědovi s tím nepořádkem, poté, co jsme odvezly 45 plných pytlů do sběrného dvora, zamkla.
Když se kvůli řešení toho nepořádku pohádáme, začne vytahovat nějaké staré spory, vyčítat, nic jí není dost. Přitom ta situace, kdy tam jezdím pomáhat trvá řadu let (12 -15). Máme krásnou pravnučku - 3 roky, argumentuju tím, že bych ji tam chtěla vzít, ale vše marně. Už jsem z toho unavená, ale máma si myslí, že je to moje povinnost za ní jezdit, vyčítá, že tam moje děti jezdí málo Přítom nemají ani kde spát. Vyčítám si, když se pohádáme, ale neumím to jinak, jsem zoufalá
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jano, nic si nevyčítejte, to není k ničemu dobré. Maximálně se snažite pomoct. Myslíte si, že si vaše matka vyčítá, že vás v dětství bila?...Nebylo by jednodušší jí sjednat pečovatelskou službu s pravidelným dovozem jídla a úklidem? Ulevilo by se vám, a pro ni by byla pečovatelka větší autorita, s ní by se hádat nemohla. Vaše maminka už je nejspíš na prahu stařecké demence, její sběratelství je patologické, byť někdy typické pro lidi, kteří se narodili za války. Neboli - servis bych nechala na pečovatelské službě a spíš bych se snažila o napravení vašich vztahů, na to nikdy není pozdě.A nepřespávala bych u ní. Zkuste se zajímat víc o  vzpomínky z jejího dětství a mládí, to by ji mohlo zaujmout a mohly byste si napravit a narovnat váš vztah.Přeji vám to :-)
Rodič a dítě
Dobrý den paní Douchová,
mám problematický vztah s matkou, dokud žil ještě táta, nebylo to tak výrazné. V dětství mne máma často a dost bila a tělesně trestala, v dospívání na mne žárlila (měla jsem jako dítě vřelejší vztah vždycky k tátovi), ona měla v oblibě moji starší sestru. Sama jsem teď už v důchodu, mámě je 88 let, bydlí ode mne víc než 150 km, cesta není po dálnici tak to trvá i 3 hodiny jedna cesta. Se sestrou se střídáme v pravidelných návštěvách u ní, abychom jí pomohly udržet aspoň trochu pořádek a uvařily, nakoupili a zařídily, co je třeba.
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jano. Přecházím nejprve na druhou část vašeho dotazu.
Rodič a dítě
Paní doktorko, nakolik by mělo dospělé dítě (30 let) pomoct svému rodiči, když potřebuje? Anebo problémy rodiče by "dítě" nemělo být "obtěžováno". Bývalý manžel je hysterická a narcistní osobnost, který v době dlouhého manželství rodinu týral a zaměřil se zejména na dceru, která pod tímto tlakem se pokusila i několikrát o sebevraždu. Nakonec jsme to s dcerou zvlády a z dcery je úspěšná lékařka, což bývalý manžel neumí unést. Opustil rodinu, milenky, prostitutky, odklánění majetku - rozvod jsem podala já. vyrovnání majetku je doslova horror (křivá svědectví, falešné dokumenty, napadání ...). A jeho právník vymýšlí, čím mě dostat na kolena - fiktivní dluhy k bývalému, musela jsem odejít z domu, podáno během 2 let asi 5 žalob. Za vším je snaha jeho právníka vydělat co nejvíc, protože se mu nepodařilo mě donutit podepsat pro mě velmi nevýhodné rozdělení, za což měl slíbeny statisíce až milion korun. Syn byl otcem vždy upřednostňován a používán proti mně. Dlouho jsem tyto hrůzy mu neříkala (odnesla je se mnou dcera, které se také dotýkaly, syn profitoval z otcových peněz, dostal i byt). Ppak jsem se rozhodla mu říkat o tom, co se děje, on se brání, nechce to slyšet, že prý chce být objektivní, že se ho to netýká. trochu mění názor až nyní, kdy ho otec do toho také (podobně jako jiné členy rodiny, jeho matka kvůli tomu zemřela) začal zatahovat. Syn na jednu stranu říká, že mi chce pomoct (například s novým bydlením), na druhou stranu nemá čas. Pak že by rád, abychom společně slavili narozeniny, jak je tomu i jidne (a bylo to tak i u nás, jen bývalý toto bojkotoval a z oslav odcházel, vše bylo jem)n na mně), ale když jsou společné oslavy (státnice), tak se pod chatrnou výmluvou nezúčastní. Mám jako matka právo ho žádat o pomoc anebo ho mám "ušetřit", jak mi někteří říkají. Mají být dospělé děti nečinné k tomu, když jeden z rodičů je týrán a na dně? A dělat, že se jich to netýká? Že chtějí stát mimo? děkuji - otázka upravena poradcem
Kačka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Kačko. Píšete mi opakovaně pod různými jmény, a já vám opakovaně jen mohu napsat v podstatě to, co i jindy.Ale vždy to byly od vás stížnosti na manžela, který byl v koaličním spojenectví se synem, zatímco dceru opomíjel, a obě vás terorizoval. Odpověď na to, zda máte právo na to, chtít pomoc od 30 letého syna, který byl vždy otcem preferován, je nemožná. Oba jste dospělí lidé - vy, i syn. Vy si žádné právo vymoct nemůžete. Tady záleží na vztahu vás dvou - matky a syna a na jeho synovské lásce vůči vám. Pokud nebudete stále nasazovat na jeho otce a sdělovat podrobnosti o vašich sporech, třeba se něco změní ve váš prospěch. Ale nezůstávejte v roli stěžovatelky a naučte se být ve vnitřní pohodě. Když se někdo vnitřně stále "užírá" křivdami za svůj život, tak si ubližuje...
Rodič a dítě
Dobrý den, je mi 23 let. Jsem těhotná v 7tt. S partnerem 26 se na dětátko těšíme a sami jsme ho už chtěli. Partnerovo rodiče se těší na mimčo stejně jako my, ale má matka bude asi poslední, které se to řekne. Nevím s kým se už poradit, ale mám strach ji to oznámit. Sama mě počala brzy, takže ve 42 letech má ještě dvě děti, sourozence 10 a 12 let, takže prožívá rodičovtsví znovu a pochybuji, že bude ráda babičkou. Ostatně myslím, že se nebude chvíli bavit, nebo bude zuřit nebo nevím - toho se bojím. Nevím jak jí to říct a argumentovat. Práci máme s partnerem oba, přítel naprůměrně dobře placenou, jenže bydlíme v pronájmu a ani to se jí nebude líbit. Třeba jste se s tím už někdy setkala? Děkuji
Sama cítím ostudu mít v dospělosti strach z vlastní matky, ale mám k ní respekt i nadále. Má matka je dobrý citový vyděrač, pokud se jí něco nelíbí je schopná se nebavit - což je nepříjemné.
Dcera a matka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den.Váš dotaz je vlastně celý o strachu z vaší matky, nejen z její reakce na fakt těhotenství. Respektive o strachu o váš vztah - vás dvou. Neboli, budete si muset osvojit nějaké zásady asertivity, jak se bránit s láskou a vlídností manipulacím. Skvělá je knížka Asertivitou proti stresu od Jána Praška, vydala Grada. Ta vás krásně povede v tom, jak máte právo na svůj vlastní život, aniž byste jakkoliv ubližovala druhým - vřele vám ji doporučuji. Myslím, že jste za své rozhodnutí zodpovědní vy dva s partnerem, a stejně teď úplně nevíte, do čeho jdete - každé miminko je jiné a životní styl vás dvou se na nějakou dobu změní. Připravte se na to včas. Hodně si o miminku povídejte už teď, to vás oba posílí. Mamince tedy teď nic neříkejte, ať máte klid. Ale nebojte, ona to dá :-) A jestli nebude ze začátku procítěná a hlídací babička, ono se to změní, nebojte.
Rodič a dítě
Dobrý den, mám starost o syna. Má 27 let. Odstěhovali jsme se, zůstal mu náš původní být, na který si značnou měrou přispěl. On o to ani moc nestál, ale my ano. Už je dospělý a dost jsme na sebe naráželi v malém bytě. Nevím, jestli se ho dotklo, že zůstal sám. Už dřív na sebe nedbal a nám to vadilo. Teď je to ještě horší. Podniká, tak si to může dovolit. Už se asi 2 roky nehodil a nestříhal, chodí v ušmudlaných teplákách i k nám na návštěvu. Kamarádi mu říkají bezdomovec. Pomoc s prádlem ode mě odmítá. Nesnáší holiče a nakupování oblečení. Všechno jsme mu doteď kupovali, ale kalhoty bez něj nekoupím... O ženy se nezajímá. Když přijde, pohádáme se. Nevím, jak s ním komunikovat. Tvrdí, že na vzhledu nezáleží. Jsem úplně bezradná.
Petra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Petro. Hmm, jako matku vás a vaše starosti chápu, ale ztracený není. Kamarády má i přesto, že mu říkají bezdomovec. V podnikání se mu daří, takže je schopný. O ženy se zajímat zatím asi nemůže, když se ženy nezajímají o něj - vzhledem k tomu, jak málo se o sebe stará. Je podivín, má svou hlavu. Každý rodič si představuje své dítě nějak - jaké by mělo být, co by mělo dokázat, jak by mělo vypadat. Málokomu z nás, milujících rodičů, jde zavřít oči nad nějakou jinakostí a respektovat ji. Ale k čemu jste jej vedla celou dobu, to v něm někde zůstává, teď už se nezmění. Nic mu nevyčítejte, jen mu dál pořizujte oblečení, abyste se za něj nemusela "stydět".
Rodič a dítě
Přijde mi ze muj život už je jen škola, spánek, kroužky ( které nesnáším - napr. Kytara - mama me do toho nutí - ikdyz je to divné je to pro me psychicky těžké mnohokrát jsem se kvůli tomu proste rozbrecela ) a když už mám o víkendu nějaký ten čas strašně rada bych šla někam s kamarády. Bohužel mi to mama vždy dovolí jen na něco kolem 3 h a to nikam nestihnu ani dojet... ( je mi 14 let a chodím na gympl ) takže se po každém takovém rozhovoru * jakoby bylo vše ok* dojdu do pokoje kde pokaždé brecim. Momentálně krátký čas měl důvod toho ze mám rýmu s kterou jsem včera byla na závodech na které jsem také nechtela. Za poslední 2 měsíce jsem byla venku 1x
Kacka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Ahoj Kacko. Důležité je, že ty kamarády máš. Je ti 14 a máma se snaží ti dát toho co nejvíc, co může. Myslí to dobře, ale pro tebe jsou její mantinely těžko přijatelné. Kacko, já ti v tomto těžko můžu pomoct, ale určitě máš ve škole psychologa - každá škola má školního psychologa. Rozeber to s ním, určitě ti pomůže :-)
Rodič a dítě
Dobrý den,mám starost o syna,je mu 21 let.Já vždy ráda cestovala a tak přišlo období kdy sem se zbytkem rodiny manžel a mladší syn zase začala.Minulý rok se k nám přidal starší syn.Naplánovala jsem Ukrajinu a staršímu synovi to přišlo zajímavé.Jenže od té doby což je už 8 měsícu.Neustále mluví o ukrajině nemluví bohužel už o ničem jiném,kamarádí se s ukrajincemi,vyhledává sex s ukrajinkami no prostě jak poblázněný tím vším.Včera jsem byla s mladším synem v Praze a volá mi tam starší syn aby mi zas něco pověděl o nějaké ukrajince.Upřímně už s toho šílím nebo to snad nejde ani popsat.Je pravdou že takovými stavy trpí už od malička setká se s nějakou osobou a neustále o ní mluví,ta osoba dělá všechno lépe než my prostě nejlepší.Chystám tet cestu do Oděsy mladší syn má autismus jezdí jen vlakem a ráda bych aby i tak něco viděl zažil,cestu a ubytování přizpůsobuju jemu má svá specifika.Starší syn chce jet s námi,a do měsíce znovu za ukrajinkami.Příjde mi to jako zamilovanost-pobláznění....
Domha
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Domho. Rozumím vašim nejistotám a obavám, ale vy syna ovlivnit nemůžete. Je psychicky komplikovanější osobnost, trpí závislostními rysy. Bylo by dobré, kdybyste se poradila s psychologem a více to s ním probrala, aby mohl říct svůj názor kompetentněji.
Rodič a dítě
Dobrý den.. nevím co už mám dělat ale je mi 13 se svojí mámou jsem vždy měla dobrý vztah (občas jsme se trochu hádali ale jinak nic) vždy si mě všímala a byla hodná a ochotná a poslední dobou se něco stalo a pořád je na mě zlá, odporná a ignoruje mě ani neřeším už že se ke mě oproti mému bratrovi chová jak ke kusu hadru.. na to jsem si zvykla ale opravdu už nevím co dělat. Každý den po !každém! rozhovoru s mámou brečím a nebo naopak když na ní mluvím a ona mě ignoruje a když už jí donutím něco říct tak ten rozhovor trvá maximállně 5min.. prosím poraďte mi co mám dělat..
Bella
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Ahoj Bello. Tvoje máma má nejspíš nějaký svůj osobní problém a nemá na tebe díky tomu energetickou kapacitu. Potřebovala bys to probírat podrobněji s psychologem, ve škole určitě máš dětského psychologa, zkus to tam. Držím ti palce.
Rodič a dítě
starám se o matku 82 let ,která zvládá vše jen s mojí pomocí,opustila jsem byt,žiju jen v jedné malé místnosti,přestala jsem chodit do práce,přestala jsem mít své soukromí,nezvu si návštěvy,nechodím za žádnými kamarádkami,manžel to snáší vše se mnou,z našeho života se vytrácí veškerá radost jen povinnosti a nutnosti,vše co se dělá je špatně,když přijede moje dcera s vnoučaty tak doslova žárlí a vynucuje si svou pozornost,v ničem ji nezanedbávám ale ta neustálá její sebelítost a potřeba obskakování mně ůplně ničí když máme jet k lékaři ona je ta nastrojená a upravená a já s ní jedu jako služka která si ani nená čas umýt hlavu a upravit se ,obětovala jsem byt,práci,soukromí,v podstatě už i spokojené manželství,přece nemůžu odstrkovat i dceru a vnoučata ,jsem už bez chuti a večery trávím pláčem a nevím proč jsem pořád ta špatná,vždyt jsem všechno co šlo dala jen jí a místo toho slzším jen úzkost,pláč smutek sebelítost ale nikdy ji nezajímá jak je mně,myslíte,že je dobře se tolik obětovat
Hana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Hano.Jakékoliv oběti nedávají v životě smysl - alespoň ne oběť v v podobě, kterou popisujete vy. Očekáváte vděčnost a lásku, kterou nejspíš od své matky nikdy nedostanete. Měla byste velmi brzdit a myslet i na sebe a vaši rodinu.To, co děláte, má nějaký důvod. Velmi bych vám doporučovala spolupráci s psychologem v rámci individuální psychoterapie. Věřte tomu, že vám to pomůže rozklíčovat to, proč děláte to vše, co děláte. Já si netroufám na dálku na základě několika řádků rozvíjet své fantazijní hypotézy o tom, co vše mezi vámi a matkou od dětství bylo. Něco jí jakoby splácíte, ale marně. Litujete se vlastně také, nedostáváte od ní lásku a vděčnost, po níž jste určitě celé dětství toužila. Dejte si limity a MYSLETE NA SEBE.
Rodič a dítě
Dobrý den paní doktorko, jsem rozvedená,mám partnera přes 2 roky, nežijeme spolu. Já mám syna 18 a on syna 22 a dceru 18, která studuje a žije u matky.Vídáme se tak různě, v týdnu, o víkendu, dovolené atd. Já mám problém s jeho dcerou,když jsem všichni spolu, tak mi nevadí a je všechno fajn, ale když ne, tak mi vadí, že musí každý den tatínkovi telefonovat, dlouhé telefonáty, kdykoliv,každopádně jsou na sebe fixovaní, řekla bych až nezdravě,já chápu, že pros své děti uděláme cokoliv, ale myslím si, že bychom měli také mít jako partneři nějaké soukromí a klid, právě, když spolu nežijeme. Když je s dcerou, tak se mnou moc nekomunikuje a já si připadám na druhé koleji. I v tomhle věku tvrdí, že s ní musí být i sám, třeba na víkend, mám přijet a on řekne, že ne, že přijede dcera.Už jsme se kvůli tomu i jednou málem rozešli, že když nemám ráda jeho dceru, tak se mnou nemůže být.Mě nevadí,ale někdy je to příliš otravné.
Popo
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Popo. Tak to vypadá ale dost neprůstřelně - vztah dcera otec a jejich vzájemná citová fixace. Přítel je určitě šťastný, že s ním chce dcera trávit čas a povídat si, protože to je vlastně, když si to tak vezmete, docela vzácnost, pokud je jí 18. Milují se, a to jim nevezmete. Já vím, že to ani nechcete, že vám jen vadí frekvence jejich kontaktů, protože je to na úkor vašich kontaktů. Zkuste ji brát ne jako vaši konkurentku, ale jako jeho milovanou dceru, jestli vám to půjde.
Rodič a dítě
Dobrý den, chtěla bych se moc zeptat co bych měla dělat když nevycházím s rodiči, je mi 14 let a mam 6 letou sestru , rodiče mě od té doby strašně zanedbávají ikdyž ted už mají čas nemají pro mě ani 5 minut, moje maminka je často vytížená v práci a pak si tu zlost a nervy vybíjí na mě a táty jen mlčí denně mi lezou do pokoje do soukromí snaží se zjistit hesla k soc, sítím , mamka na mě bud jen křičí nebo nekomunikuje. Netuším co mám dělat já se snážím vše jsem jí řekla že bych taky chtěla trochu pozornisti ale jí je to prý jedno , chodili jsme k psychologovi rodiče řekli že je to kravina, já mam problémy ve škole na obouch školách jsem je měla nedokážu si hledat kamarady tak jsem chtela mít oporu aspon v té rodině ale ani tu nemám at nic neudelám nosím dobré známky tak je zle, každy den se do mě vulgárně navážejí že jsem tlustá že nejsem dokonala, co bych měla dělat aby se to změnilo jsem už opravdu zoufala chtěla bych mít s nimi vztah jako homají ostatní holky od nás ze třídy
n8a8t
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Ahoj n8a8t. Promiň, popisuješ, jak se k tobě rodiče chovají, vlastně to, jak se cítíš nešťastná a odmítaná doma, preferovaná je sestra. Ale už to, že ti "lezou do soukromí", znamená, že je zajímáš. Že nemáš žádnou pozornost? Opravdu žádnou? Chodili s tebou do rodinné terapie, tak snaha o změnu tam byla. Cítíš se doma osamělá, a co kamarádky? Bez znalosti podrobností ve vztazích ve vaší rodině nemůžu nic konkrétního nabídnout. Ale určitě máš ve škole školního psychologa, měla bys probírat tyto věci s ním. A také existují linky důvěry pro děti, kam se můžeš se svým smutkem a osamělostí obrátit o radu.
Rodič a dítě
Paní doktorko, prosím o radu. Bývalý manžel mne s dcerou týral a ponižoval, pak si našel i milenku a odešel od rodiny, rozvedli jsme se. Bohužel už za manželství začal uplácet a upřednostňovat syna, který se do určité míry na všem podílel (bývalý ho vždy poštval proti nám a pak mě postavil do situace, že já jsem ta, kdo syna kárá a on - manžel - za nic nemůže). Po rozvodu ho stále uplácí penězi, majetkem, svojí pozorností (nikoho jiného ani nemá), takže syn sice říká, že chce být "objektivní", ale ve skutečnosti se opět podílí na ubližování mě - s využitím lži mi sebere klíče, odnáší z domu na pokyn otce věci, lže mi, tátovi donáší informace, které bývalý zneužívá, když si táta řekne, okamžitě mu jede pomoci (třeba i udělat věci proti mně), když chci pomoci já - nezvedá telefon, nepřijde, nic. Jednou za půl roku přijede a doslova si hraje na hodného, ale pak zjistím, že jsou za tím zase nějaké aktivity proti mně. Syna jsem milovala, v době, kdy mu otec ubližoval, jsem ho chránila, ale on se nechal zlákat penězi a "výlučností". Moc mě to bolí a zvažuji, že s ním úplně přeruším kontakt, protože to por mě bude bezpečnější, ale na druhou stranu je to hrozné, je to moje dítě. Paní doktorko, co byste radila, co udělat? Hranice se snažím nastavit, ale stejně si on udělá, co chce a případně se zase postaví na stranu otce. Moc vám děkuji. - otázka upravena poradcem
Hana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Hano. Tak to je opravdu velmi těžká situace, odloučit od sebe syna, o němž jste přesvědčená, že je naprosto zmanipulován svým otcem a vám škodí, aby dostál potřebám táty. Nedokážu vám poradit nic efektivního, co by vztah mezi vámi a synem zvrátilo, musíte zvládnout sama za sebe, že v synovi nemáte oporu, ale spíš odpůrce. On neví, čí je, je mladý, nezkušený, ovlivnitelný a peníze jsou asi tím nejvíc silným faktorem. Co jste do něj vložila v dětství, to v něm určitě zůstává a zůstane - vaši lásku. Ne peníze, ale mateřskou lásku ano.
Rodič a dítě
Pro Adél: Milá Adél, i kdyby se jednalo o střední školu (a ne VŠ), tak cítím potřebu Vás silně podpořit! Pokud to cítíte už rok a víte nejen, co nechcete (současná škola), ale hlavně, co chcete (těžší škola), a myslíte si, že na to máte, prosaďte si to. Já jsem také byla na škole, i když nešťastná, aby se "tatínek nezlobil." Odejít z té školy bylo mé nejlepší rozhodnutí a i táta to časem rozdýchal. Jste-li ochotná nést za své činy odpovědnost, můžete se rozhodovat sama za sebe. Držím Vám palce! - otázka upravena poradcem
Adéla
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Adélo. Děkuji vám za podporu pro Adél a posílám :-)
Rodič a dítě
Dobrý den, co mám dělat, když chci už rok odejít na jinou školu a až po roce mi to vyšlo, ale táta je stále proti a vím, že když tam pujdu, tak o tom budu další roky slyšet, jak jsem udělala nejhorší chybu v životě. Jde o to že teď do školy jezdím hodinu a půl a hodinu a půl každý den a vstávám v půl 4 ráno. Nebaví mě předměty a mám problém s kolektivem. Ta nová škola je jen kousek (15 minut od baráku), ale je těžší. Jak se mám zachovat?
Adél
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Adél, nevím, kolik vám je, nevím nic o vašem vztahu s tátou, zda vám vybral zrovna specializaci, na níž teď ve vašem zájmu trvá. Určitě chce pro vás to nejlepší. Vy nyní volíte  provozně tu mnohem jednodušší cestu - ad délka dojíždění do školy. Jaký bude kolektiv v nové škole, to netušíte. Zkuste si pro sebe jasně uvědomit svou motivaci ke změně školy kromě složitosti dojíždění. Jestli to máte jasné, můžete to před tátou obhájit lépe, ne? :-)
Rodič a dítě
Dobrý den,má dcera živí svého přítele ve svém bytě jen ze svého platu-on nepracuje-tvrdí ,že má sociální fobii,přitom k doktorům nechodí,ani nemá důchod-je mu 39let.Dcera bude mít 38let,v bytě spolu bydlí 6,5let,ve vztahu 11let.Chtěla jsem dceři pomoci,aby s tím něco dělala,odmítá...přitom spolu nikde nejedou,ani do kina,maximálně ve městě se projít.Má ho prý ráda...že tomu nerozumím,jak ji poradit,aby se z toho nezhroutila....nevím,nechci ji ztratit..ona říká,že je to její život,abych to neřešila.Na nějaký výlet jezdí se mnou a s manželem.Dá se s tím něco dělat? Děkuji za odpověď předem.
Marie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Marie. Vaše dcera má pravdu - je to její život, ona je dospělá a rozhoduje si o něm, jakkoliv se vám na to dívá smutně. Nemůžete to nijak ovlivnit - nevyžádané rady nás, rodičů, nejsou přijímány, naopak. Neboli, na vaši otázku - vy jí radit nemůžete. Vše, co jste mohla, jste do ní vložila v dětství a dospívání. Můžete leda někdy říct, že kdyby cokoliv potřebovala, ať se na vás s důvěrou obrátí. Potřebuje cítit u své matky klid, bezpečí a oporu. Druhá věc je, co můžete vy udělat sama pro sebe, protože vás to velmi trápí...
Rodič a dítě
Dobrý den,
nedávno jsem Vám psala o radu. Jednalo se o mě a přítele, který musel být "odejit".Naštěstí nebydlím s rodiči, ale když se s bývalým přítelem někde potkáme, tak druhý den to mamka ví a je prostě zle, že se s ním vůbec bavím. Bohužel už nemám tátu a mamka je tak trošku generál. Jakmile se svět netočí podle ní a lidi nedělají to, co ona chce, tak je to špatně. A bohužel, čím je starší, tím to je "horší". Kolikrát mi připadá, že je snad i na tohle pyšná a s hrdostí říká, že čím bude starší, tím to bude v tomhle směru "horší". Byla taková už jako malá holka. Svojí starší sestru a mladšího bratra stihla komandovat, co mají všechno udělat. Ani jeden ze sourozenců nenašel odvahu se jí vzepřít. Vážím si toho, co pro mě dělá, ale mám pocit, že když by neměla všechny "pod kontrolou", tak to bude pro ní špatně a že jí něco unikne - otázka upravena poradcem
Lenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Je na vás, Lenko, jak moc si necháte mluvit do života. S mamkou můžete mít skvělé vztahy, ale měla byste být zároveň i sama sebou, měla byste si umět obhájit své názory a potřeby, ne? :-)
Rodič a dítě
Dobrý den, paní doktorko,nevím, co si mám o tom myslet. Dcera se před rokem rozešla s přítelem, byli spolu asi 9 let, již spolu i bydleli, on byl trochu nervák, ale jinak jim to klapalo, výlety, kamarádi atd. Nyní je půl roku v novém vztahu, je to moc milý a hodný kluk..Pokud ale nejsou spolu, vzpomíná na bývalého, jak si spolu užívali, s novým se vidí jen o víkendech a to jí nestačí, nejradši by bývalému naznačila, že na něj stále myslí, ale bojí se a nechce přijít o nového přítele a pak nakonec přijde o oba a bude sama....., říká že nejde jen tak zahodit skoro deset let života.
Mariana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Mariano. Je vidět, že jste starostlivá maminka, ale vaše dcera je dospělá žena a musí si v sobě vztah k bývalému příteli vyřešit opravdu sama a bude jí to určitě nějakou dobu trvat  - devět let kontra půl roku, společné bydlení kontra rande o víkendu. Jenže v tom jí nepomůžete, je to na ní...
Rodič a dítě
Pokračování...
nedá srovnávat, chová k ní úctu apod., ale vadí mi, že na mě dokáže kvůli právě matce být dost zlý, ale matce nikdy nic neřekne. Když s ní mluví, mluví s obrovským respektem, omlouvá se, že jí nezvedal telefon, směje se s ní, ptá se co vařila, co zrovna dělá. Takto se nezajímá o žádného jiného člověka, dokonce ani se mnou takto hezky nemluví. Partner je velmi popudlivý, stačí maličkost a má špatnou náladu a většinou to odskáču já. Potom se vidí s matkou a na ni je miloučký. A tím se prohlubuje moje nechuť. Vím, že mě partner miluje, jinak nám vše opravdu klape. Ale nevím si rady s tímto problémem. O to víc, když o tom s partnerem nemůžu mluvit. Ale opravdu mi nepřipadá normální, že je naštvaný, když se nemůže stavit za rodiči, protože je teď týden neuvidí. Navíc s matkou nikdy nevolá přede mnou, vždy si volají, když jsem v práci. Jen výjimečně, když přijdu domů dřív a ona to neví, stihnu jejich rozhovor a to hned zavěsí. Nevím jak dál. Je problém opravdu jen ve mě?
Renata
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Renato, jsou takto naučeni, on je benjamínek, matka se na něj nejspíš velmi napojila už od dětství, on je na to takto zvyklý. Nevyhodnocujte to, nemá to smysl. Chápu, že vás to zaráží, určitě jste navíc zvyklá ze své rodiny na jiný model vztahového fungování. Musíte si jen uvědomit, že pokud spolu zůstanete, nic moc se nezmění. Buď budete schopna to přijmout a nebude vás to dráždit, nebo ne. Říkáte, že se s přítelem o tom nedá mluvit, ale já se obávám, že už to téma je velmi ožehavé a že o tom nemůžete už mluvit ani jeden. Je to prostě velké TÉMA. Nechte to na nějakou dobu být, aniž byste se toho jakkoliv dotkli- Ale říkám teď něco, co je zdánlivě v rozporu s tím, že si máte o svých vztazích s rodiči povídat. Máte, neutečete od toho, ale chvíli bych tomu nechala klid.
Rodič a dítě
Pokračování...
S partnerem o tom mluvit nemohu, nevidí nic špatného na tom, že jede navštívit své rodiče a tvrdí, že mám problém já ve své hlavě. Bohužel si to nemyslím. Jsme spolu přes rok. Na začátku našeho vztahu mne jeho rodiče opomíjeli (na Vánoce, narozeniny), dokonce i partnerovi narozeniny oslavili bez mojí přítomnosti u nich doma. Při návštěvách se několikrát stalo, že matka poznamenala, že se jim synáček odstěhoval z domu. Dokonce brečela, když se rozhodl se mnou strávit Vánoce a když jsme se měli společně sestěhovat, měl výčitky a moc nechtěl, protože u rodičů mu bylo dobře. Při společných návštěvách mám pořád pocit, jakoby mu vadilo, že tam jsem s ním, protože se nemůže plně věnovat matce. Pořád mi přijde, že vybírá mezi mnou a jí. Oni k nám odmítají jezdit na návštěvy, a když přijedou, za hodinu se sbalí a jdou pryč. Když jede partner sám na návštěvu, je tam třeba dvě i více hodin. Když jedeme spolu, po hodině chce jet pryč. Vím, že partnerský vztah a vztah k matce se
Renata
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Takže ta rivalita tam je - z obou stran. Matka neakceptuje vás, nepřijala vás, jak byste pak mohla vy přijmout  ji... Navíc nejspíš nahlížíte na přítele opravdu jako na toho, kdo matku před vámi preferuje, neboli, není dospělý. Je vidět, že se tím hodně trápíte, a možná tomu přikládáte příliš velký význam. Dokonce počítáte hodiny, kolik jich je stráveno na návštěvě podle dané konstelace. Přecházím na poslední část.