Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| deprese a vztah| zamilovanost| problematické vztahy s rodiči| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| alkohol u jednoho z partnerů| otázky početí, těhotenství| psychické poruchy| spolupráce s psychologem/psychiatrem| vztahy na pracovišti| stres| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| pauza ve vztahu| vztah na dálku| smrt blízkého člověka| nenaplněná láska| ekonomické problémy ve vztahu| svatba-důležitost manželství| prevence problémů ve vztahu| partner odmítá dítě| generační soužití| psychický teror ve vztahu| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| sourozenecké vztahy| alkohol v rámci širší rodiny| kamarádi partnera...| ženské přátelství| problém navázat vztah| manželovy kamarádky| problematické manželství rodičů| neimponující muž| osudová láska| ekonomicky silnější žena| seznamování| sny| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

Rodič a dítě
Stěžujete si na vztah vašich dětí k jejich prarodičům, vašim rodičům. Možná toho bylo v minulosti až příliš - trávení volného času. Možná to děti vnímaly jako povinnost o které se nediskutuje, prostě musely. Dneska je život hektičtější, jsou i jiné možnosti trávení volného času, i práce je často náročnější jak fyzicky tak časově, prostě na to nemají čas a ani kapacitu. Pokud jsou tam i manipulace ve stylu "neozveš se, nepřijedeš" tak se obvykle chce ještě míň. - otázka upravena poradcem
eva pro Evču
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
evo, děkuji vám a rychle přeposílám Evče :-)
Rodič a dítě
Zajímal by mne Váš názor: Mám dvě děti, 23 a 15 let. Odmalička u mne vidí zájem o rodiče, blízký vztah. Navštěvuji, pomáhám, trávíme jako rodina dost společného času. Snažím se být v kontaktu i se sestrami co nejčastěji. U mých dětí mne zaráží jejich přístup k prarodičům. Přitom moji rodiče si obě děti brali k sobě, kdykoli to bylo možné. Prázdniny na chatě. Z druhé strany to bylo jinak: „Až budeš chtít, přijeď.“ Nikdy si děti neřekli. Dnes jsou oba velcí a ozvou se starouškům velmi výjimečně. Podobně to mají s tatínkem. On by jim koupil cokoli. Ale nikdy si s nimi nepovídal, nezajímal se. Děti mají takový chladnější vztah. Mne to mrzí. Občas jim to připomínám. Občas se mnou absolvují návštěvu. Co jsem zanedbala? Ke mně mají vztah úplně jiný.
Evča
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Evčo. Nepomůžete si tím, že se budete trápit. Vaše děti jsou z "jiného těsta", než vy. Nemají prorodinnost v krvi. Hovoříte-li o tatínkovi, nevím, zda mluvíte o svém muži. Ale nejspíš ano. Vaše děti budou víc z jeho rodu, jsou zdrženlivější, ale to neznamená, že nejsou kvalitní lidé! Vy to nezměníte, nelamte nic přes koleno. Vždy vychováváme své děti vlastním příkladem v životě. Vy jste taková, jaká jste, ony jsou jiné.
Rodič a dítě
Dobrý den, poprosim o radu. Vyrustala jsem jen s matkou a sestrou, matka na nas a hlavne me vzdy byla fixovana. Kdyz jsem se stehovala, vlastne i chozeni ven uz v dospelosti na VS bylo doprovazeno vycitkami apod. Vdala jsem se, mam deti. Tu fixaci z matky strany porad cítím, i ze sestry. Sestra si zije podle sebe, ale ja jako bych porad ke vsemu potrebovala jejich souhlas. Kdyz jsme se s muzem chteli stehovat do zahraničí (je cizinec), udelaly mi obe tak silenou scenu plnou citoveho vydirani, ze jsem podlehla. Obe je mam moc rada, pomohou mi, ale copak nemam narok zit podle sebe? Vse se musi automaticky delat s nimi, vanoce, apod. Je sobecke chtit zkusit zit jinde, poznat manzelovu zemi jinak nez z dovolene? Je sobecke nepotrebovat s matkou telefonovat kazdy den, kdyz si vlastne ani pak nemame co rict? Jsem z toho unavena a pokazde kdyz neco s muzem resime, je moje první myslenka, jak budou reagovat ony...
Jak se od toho odprostit? Dekuji moc za vas cas a radu.
Lenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Lenko, dobrý den.Máte plné právo na svůj život. Vaše matka se od vás nedokáže separovat, žárlí na vašeho muže. Urovnat vztahy s ní můžete jen vy, ona to sama nedokáže, nedokázala dosud přestřihnout pupeční šňůru mezi vámi dvěma. Jestli tomu dobře rozumím, byla jste pro ni její parťák, když neměla partnera. Nyní vámi manipuluje do pocitů viny a vy můžete jen být asertivní. Velmi vám doporučuji knížku Asertivitou proti stresu od Jána Praška, která vás praktickými cvičeními dovede k tomu, abyste se dokázala od matky zdravě odpoutat. A to právě bez pocitů viny. Neznamená to, že byste ji ze svého života vyloučila, jen byste váš vzájemný vztah zdravě upravila :-)
Rodič a dítě
2. Náš vztah s manželem se hodně zhoršil, chováním staršího syna, který je pro nás nervové vypětí č. 1. Nemáme hlídací babičky, takže za 10 let jsme byli spolu asi 2 krát na večeři. Teď již bychom mohli nechat kluky sami doma a někam vyrazit, ale nějak to neumíme a taky je tu stavba. Je to o neustálém nestíhání. Nyní na mě kolegyně v práci vyjela (je jí 27). Mě je 43 let. Že je to hrozné, že stavím, vařím, že mám nechat děti manželovi ať se postará. Že pořád s něčím bojuju a pořád něco a někoho pomlouvám, pravda je, že jsem se uzavřela před okolím z důvodu synových problémů s ostatními. Nejlépe bych se cítila na samotě u lesa s vysokým plotem a nemuset s nikým komunikovat. Začala jsem se bát lidí. Nevím, jak z této situace ven. Jak najít spokojenost, klid, jak vylepšit vztah s maželem. Jak na dítě (ale to je samostatná kapitola). Děkuji za odpověď.
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Jano. Chodila jste se starším synem po psycholozích, ale se SEBOU ne. Nakládáte na sebe opravdu hodně moc, jste tahoun za všechny a nenecháte manžela, nedáváte mu prostor, aby vám mohl být oporou. Vaše kolegyně na vás určitě nevyjela po zlém, spíš vám chtěla otevřít oči, že jste tu také vy, sama za sebe a sama pro sebe. Myslím, že byste si s manželem měli rozdělit kompetence, on by měl být jasně delegován do mnoha povinností okolo domu, dětí, domácnosti. Jste DVA. Umíte být v partnerství týmový hráč? Zdá se mi, že moc ne, že se ve všem spoléháte hlavně na sebe, ale to je škoda i pro vás dva. Před 12 lety jste si ho brala, určitě jste věděla, proč, tedy, určitě je to schopný člověk s talentem na kdeco. Mohli byste se krásně doplňovat. Začněte v sobě od začátku vašeho vztahu - co vás k sobě táhlo, co vás spojilo, a co máte teď společného. Viděla bych to na párovou terapii, kromě vaší vlastní individuální, abyste rozklíčovali společně s odborníkem, kdy a proč jste se začali rozdělovat, a co vás opět může vrátit více k sobě. Přeji vám v té cestě za sebou hodně štěstí:-)
Rodič a dítě
Dobrý den,
jsem vdaná 12 let. Máme 2 syny, 11 let a 8 let. Stavíme dům, který si necháváme stavět, zadáváme jednotlivá řemesla. Protože pracuji ve stavebnictví, hodně zařizuji já. Problém je, že poslední dobou cítím, že už je toho na mě příliš. Stavba, domácnost, práce, děti. Manžel není kutil, stavění domu byl můj nápad. V bytovce nejsem šťastná a jsem čím dál více protivnější a nespokojenější. Proto stavba je pro mě cesta, pokud bychom do toho nešli, domnívám se, že bychom se rozešli. Pro mě je to splnění snu a manžel se stavbou souhlasil. Starší syn nemá "družnou " povahu a když byl venku s dětmi z okolí, většinou byl problém. Prostě je trochu jiný. Obešla jsem s ním 5 psychologů a poraden, bez výsledku. Respektive, když poslední psycholožka vyslovila že by se mohlo jednat o aspergerům syndrom, který se ale dotazníkem vyvrátil, teprve mi došlo, že nemá smysl hledat diagnozu, tudy pro mě cesta nevede. Je to s ním ale hodně těžké.Od mala se hodně vztekal.Jsem tedy v neustálém zápřahu. - otázka upravena poradcem
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jano. Nejprve přecházím na druhou část vašeho vyprávění.
Rodič a dítě
2/ Nejde to jinak, než že tam musím nocovat po těch dvou dnech jsem vždycky vyřízená. Máma odtud nechce, dům je v příšerném stavu,
všude myši, špína, skladiště všeho, co nashromáždila sama i po prarodičích v šesti velkých místnostech, v zemědělských přístavcích, na zahradě, nedá si na nic šáhnout. Mně je z toho prostředí zle, chtěla jsem jednu místnost vyklidit, hned jsou scény, co jí vyhazujeme. Pokoj po dědovi s tím nepořádkem, poté, co jsme odvezly 45 plných pytlů do sběrného dvora, zamkla.
Když se kvůli řešení toho nepořádku pohádáme, začne vytahovat nějaké staré spory, vyčítat, nic jí není dost. Přitom ta situace, kdy tam jezdím pomáhat trvá řadu let (12 -15). Máme krásnou pravnučku - 3 roky, argumentuju tím, že bych ji tam chtěla vzít, ale vše marně. Už jsem z toho unavená, ale máma si myslí, že je to moje povinnost za ní jezdit, vyčítá, že tam moje děti jezdí málo Přítom nemají ani kde spát. Vyčítám si, když se pohádáme, ale neumím to jinak, jsem zoufalá
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jano, nic si nevyčítejte, to není k ničemu dobré. Maximálně se snažite pomoct. Myslíte si, že si vaše matka vyčítá, že vás v dětství bila?...Nebylo by jednodušší jí sjednat pečovatelskou službu s pravidelným dovozem jídla a úklidem? Ulevilo by se vám, a pro ni by byla pečovatelka větší autorita, s ní by se hádat nemohla. Vaše maminka už je nejspíš na prahu stařecké demence, její sběratelství je patologické, byť někdy typické pro lidi, kteří se narodili za války. Neboli - servis bych nechala na pečovatelské službě a spíš bych se snažila o napravení vašich vztahů, na to nikdy není pozdě.A nepřespávala bych u ní. Zkuste se zajímat víc o  vzpomínky z jejího dětství a mládí, to by ji mohlo zaujmout a mohly byste si napravit a narovnat váš vztah.Přeji vám to :-)
Rodič a dítě
Dobrý den paní Douchová,
mám problematický vztah s matkou, dokud žil ještě táta, nebylo to tak výrazné. V dětství mne máma často a dost bila a tělesně trestala, v dospívání na mne žárlila (měla jsem jako dítě vřelejší vztah vždycky k tátovi), ona měla v oblibě moji starší sestru. Sama jsem teď už v důchodu, mámě je 88 let, bydlí ode mne víc než 150 km, cesta není po dálnici tak to trvá i 3 hodiny jedna cesta. Se sestrou se střídáme v pravidelných návštěvách u ní, abychom jí pomohly udržet aspoň trochu pořádek a uvařily, nakoupili a zařídily, co je třeba.
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jano. Přecházím nejprve na druhou část vašeho dotazu.
Rodič a dítě
Paní doktorko, nakolik by mělo dospělé dítě (30 let) pomoct svému rodiči, když potřebuje? Anebo problémy rodiče by "dítě" nemělo být "obtěžováno". Bývalý manžel je hysterická a narcistní osobnost, který v době dlouhého manželství rodinu týral a zaměřil se zejména na dceru, která pod tímto tlakem se pokusila i několikrát o sebevraždu. Nakonec jsme to s dcerou zvlády a z dcery je úspěšná lékařka, což bývalý manžel neumí unést. Opustil rodinu, milenky, prostitutky, odklánění majetku - rozvod jsem podala já. vyrovnání majetku je doslova horror (křivá svědectví, falešné dokumenty, napadání ...). A jeho právník vymýšlí, čím mě dostat na kolena - fiktivní dluhy k bývalému, musela jsem odejít z domu, podáno během 2 let asi 5 žalob. Za vším je snaha jeho právníka vydělat co nejvíc, protože se mu nepodařilo mě donutit podepsat pro mě velmi nevýhodné rozdělení, za což měl slíbeny statisíce až milion korun. Syn byl otcem vždy upřednostňován a používán proti mně. Dlouho jsem tyto hrůzy mu neříkala (odnesla je se mnou dcera, které se také dotýkaly, syn profitoval z otcových peněz, dostal i byt). Ppak jsem se rozhodla mu říkat o tom, co se děje, on se brání, nechce to slyšet, že prý chce být objektivní, že se ho to netýká. trochu mění názor až nyní, kdy ho otec do toho také (podobně jako jiné členy rodiny, jeho matka kvůli tomu zemřela) začal zatahovat. Syn na jednu stranu říká, že mi chce pomoct (například s novým bydlením), na druhou stranu nemá čas. Pak že by rád, abychom společně slavili narozeniny, jak je tomu i jidne (a bylo to tak i u nás, jen bývalý toto bojkotoval a z oslav odcházel, vše bylo jem)n na mně), ale když jsou společné oslavy (státnice), tak se pod chatrnou výmluvou nezúčastní. Mám jako matka právo ho žádat o pomoc anebo ho mám "ušetřit", jak mi někteří říkají. Mají být dospělé děti nečinné k tomu, když jeden z rodičů je týrán a na dně? A dělat, že se jich to netýká? Že chtějí stát mimo? děkuji - otázka upravena poradcem
Kačka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Kačko. Píšete mi opakovaně pod různými jmény, a já vám opakovaně jen mohu napsat v podstatě to, co i jindy.Ale vždy to byly od vás stížnosti na manžela, který byl v koaličním spojenectví se synem, zatímco dceru opomíjel, a obě vás terorizoval. Odpověď na to, zda máte právo na to, chtít pomoc od 30 letého syna, který byl vždy otcem preferován, je nemožná. Oba jste dospělí lidé - vy, i syn. Vy si žádné právo vymoct nemůžete. Tady záleží na vztahu vás dvou - matky a syna a na jeho synovské lásce vůči vám. Pokud nebudete stále nasazovat na jeho otce a sdělovat podrobnosti o vašich sporech, třeba se něco změní ve váš prospěch. Ale nezůstávejte v roli stěžovatelky a naučte se být ve vnitřní pohodě. Když se někdo vnitřně stále "užírá" křivdami za svůj život, tak si ubližuje...
Rodič a dítě
Dobrý den, je mi 23 let. Jsem těhotná v 7tt. S partnerem 26 se na dětátko těšíme a sami jsme ho už chtěli. Partnerovo rodiče se těší na mimčo stejně jako my, ale má matka bude asi poslední, které se to řekne. Nevím s kým se už poradit, ale mám strach ji to oznámit. Sama mě počala brzy, takže ve 42 letech má ještě dvě děti, sourozence 10 a 12 let, takže prožívá rodičovtsví znovu a pochybuji, že bude ráda babičkou. Ostatně myslím, že se nebude chvíli bavit, nebo bude zuřit nebo nevím - toho se bojím. Nevím jak jí to říct a argumentovat. Práci máme s partnerem oba, přítel naprůměrně dobře placenou, jenže bydlíme v pronájmu a ani to se jí nebude líbit. Třeba jste se s tím už někdy setkala? Děkuji
Sama cítím ostudu mít v dospělosti strach z vlastní matky, ale mám k ní respekt i nadále. Má matka je dobrý citový vyděrač, pokud se jí něco nelíbí je schopná se nebavit - což je nepříjemné.
Dcera a matka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den.Váš dotaz je vlastně celý o strachu z vaší matky, nejen z její reakce na fakt těhotenství. Respektive o strachu o váš vztah - vás dvou. Neboli, budete si muset osvojit nějaké zásady asertivity, jak se bránit s láskou a vlídností manipulacím. Skvělá je knížka Asertivitou proti stresu od Jána Praška, vydala Grada. Ta vás krásně povede v tom, jak máte právo na svůj vlastní život, aniž byste jakkoliv ubližovala druhým - vřele vám ji doporučuji. Myslím, že jste za své rozhodnutí zodpovědní vy dva s partnerem, a stejně teď úplně nevíte, do čeho jdete - každé miminko je jiné a životní styl vás dvou se na nějakou dobu změní. Připravte se na to včas. Hodně si o miminku povídejte už teď, to vás oba posílí. Mamince tedy teď nic neříkejte, ať máte klid. Ale nebojte, ona to dá :-) A jestli nebude ze začátku procítěná a hlídací babička, ono se to změní, nebojte.
Rodič a dítě
Dobrý den, mám starost o syna. Má 27 let. Odstěhovali jsme se, zůstal mu náš původní být, na který si značnou měrou přispěl. On o to ani moc nestál, ale my ano. Už je dospělý a dost jsme na sebe naráželi v malém bytě. Nevím, jestli se ho dotklo, že zůstal sám. Už dřív na sebe nedbal a nám to vadilo. Teď je to ještě horší. Podniká, tak si to může dovolit. Už se asi 2 roky nehodil a nestříhal, chodí v ušmudlaných teplákách i k nám na návštěvu. Kamarádi mu říkají bezdomovec. Pomoc s prádlem ode mě odmítá. Nesnáší holiče a nakupování oblečení. Všechno jsme mu doteď kupovali, ale kalhoty bez něj nekoupím... O ženy se nezajímá. Když přijde, pohádáme se. Nevím, jak s ním komunikovat. Tvrdí, že na vzhledu nezáleží. Jsem úplně bezradná.
Petra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Petro. Hmm, jako matku vás a vaše starosti chápu, ale ztracený není. Kamarády má i přesto, že mu říkají bezdomovec. V podnikání se mu daří, takže je schopný. O ženy se zajímat zatím asi nemůže, když se ženy nezajímají o něj - vzhledem k tomu, jak málo se o sebe stará. Je podivín, má svou hlavu. Každý rodič si představuje své dítě nějak - jaké by mělo být, co by mělo dokázat, jak by mělo vypadat. Málokomu z nás, milujících rodičů, jde zavřít oči nad nějakou jinakostí a respektovat ji. Ale k čemu jste jej vedla celou dobu, to v něm někde zůstává, teď už se nezmění. Nic mu nevyčítejte, jen mu dál pořizujte oblečení, abyste se za něj nemusela "stydět".
Rodič a dítě
Přijde mi ze muj život už je jen škola, spánek, kroužky ( které nesnáším - napr. Kytara - mama me do toho nutí - ikdyz je to divné je to pro me psychicky těžké mnohokrát jsem se kvůli tomu proste rozbrecela ) a když už mám o víkendu nějaký ten čas strašně rada bych šla někam s kamarády. Bohužel mi to mama vždy dovolí jen na něco kolem 3 h a to nikam nestihnu ani dojet... ( je mi 14 let a chodím na gympl ) takže se po každém takovém rozhovoru * jakoby bylo vše ok* dojdu do pokoje kde pokaždé brecim. Momentálně krátký čas měl důvod toho ze mám rýmu s kterou jsem včera byla na závodech na které jsem také nechtela. Za poslední 2 měsíce jsem byla venku 1x
Kacka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Ahoj Kacko. Důležité je, že ty kamarády máš. Je ti 14 a máma se snaží ti dát toho co nejvíc, co může. Myslí to dobře, ale pro tebe jsou její mantinely těžko přijatelné. Kacko, já ti v tomto těžko můžu pomoct, ale určitě máš ve škole psychologa - každá škola má školního psychologa. Rozeber to s ním, určitě ti pomůže :-)
Rodič a dítě
Dobrý den,mám starost o syna,je mu 21 let.Já vždy ráda cestovala a tak přišlo období kdy sem se zbytkem rodiny manžel a mladší syn zase začala.Minulý rok se k nám přidal starší syn.Naplánovala jsem Ukrajinu a staršímu synovi to přišlo zajímavé.Jenže od té doby což je už 8 měsícu.Neustále mluví o ukrajině nemluví bohužel už o ničem jiném,kamarádí se s ukrajincemi,vyhledává sex s ukrajinkami no prostě jak poblázněný tím vším.Včera jsem byla s mladším synem v Praze a volá mi tam starší syn aby mi zas něco pověděl o nějaké ukrajince.Upřímně už s toho šílím nebo to snad nejde ani popsat.Je pravdou že takovými stavy trpí už od malička setká se s nějakou osobou a neustále o ní mluví,ta osoba dělá všechno lépe než my prostě nejlepší.Chystám tet cestu do Oděsy mladší syn má autismus jezdí jen vlakem a ráda bych aby i tak něco viděl zažil,cestu a ubytování přizpůsobuju jemu má svá specifika.Starší syn chce jet s námi,a do měsíce znovu za ukrajinkami.Příjde mi to jako zamilovanost-pobláznění....
Domha
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Domho. Rozumím vašim nejistotám a obavám, ale vy syna ovlivnit nemůžete. Je psychicky komplikovanější osobnost, trpí závislostními rysy. Bylo by dobré, kdybyste se poradila s psychologem a více to s ním probrala, aby mohl říct svůj názor kompetentněji.
Rodič a dítě
Dobrý den.. nevím co už mám dělat ale je mi 13 se svojí mámou jsem vždy měla dobrý vztah (občas jsme se trochu hádali ale jinak nic) vždy si mě všímala a byla hodná a ochotná a poslední dobou se něco stalo a pořád je na mě zlá, odporná a ignoruje mě ani neřeším už že se ke mě oproti mému bratrovi chová jak ke kusu hadru.. na to jsem si zvykla ale opravdu už nevím co dělat. Každý den po !každém! rozhovoru s mámou brečím a nebo naopak když na ní mluvím a ona mě ignoruje a když už jí donutím něco říct tak ten rozhovor trvá maximállně 5min.. prosím poraďte mi co mám dělat..
Bella
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Ahoj Bello. Tvoje máma má nejspíš nějaký svůj osobní problém a nemá na tebe díky tomu energetickou kapacitu. Potřebovala bys to probírat podrobněji s psychologem, ve škole určitě máš dětského psychologa, zkus to tam. Držím ti palce.
Rodič a dítě
starám se o matku 82 let ,která zvládá vše jen s mojí pomocí,opustila jsem byt,žiju jen v jedné malé místnosti,přestala jsem chodit do práce,přestala jsem mít své soukromí,nezvu si návštěvy,nechodím za žádnými kamarádkami,manžel to snáší vše se mnou,z našeho života se vytrácí veškerá radost jen povinnosti a nutnosti,vše co se dělá je špatně,když přijede moje dcera s vnoučaty tak doslova žárlí a vynucuje si svou pozornost,v ničem ji nezanedbávám ale ta neustálá její sebelítost a potřeba obskakování mně ůplně ničí když máme jet k lékaři ona je ta nastrojená a upravená a já s ní jedu jako služka která si ani nená čas umýt hlavu a upravit se ,obětovala jsem byt,práci,soukromí,v podstatě už i spokojené manželství,přece nemůžu odstrkovat i dceru a vnoučata ,jsem už bez chuti a večery trávím pláčem a nevím proč jsem pořád ta špatná,vždyt jsem všechno co šlo dala jen jí a místo toho slzším jen úzkost,pláč smutek sebelítost ale nikdy ji nezajímá jak je mně,myslíte,že je dobře se tolik obětovat
Hana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Hano.Jakékoliv oběti nedávají v životě smysl - alespoň ne oběť v v podobě, kterou popisujete vy. Očekáváte vděčnost a lásku, kterou nejspíš od své matky nikdy nedostanete. Měla byste velmi brzdit a myslet i na sebe a vaši rodinu.To, co děláte, má nějaký důvod. Velmi bych vám doporučovala spolupráci s psychologem v rámci individuální psychoterapie. Věřte tomu, že vám to pomůže rozklíčovat to, proč děláte to vše, co děláte. Já si netroufám na dálku na základě několika řádků rozvíjet své fantazijní hypotézy o tom, co vše mezi vámi a matkou od dětství bylo. Něco jí jakoby splácíte, ale marně. Litujete se vlastně také, nedostáváte od ní lásku a vděčnost, po níž jste určitě celé dětství toužila. Dejte si limity a MYSLETE NA SEBE.
Rodič a dítě
Dobrý den paní doktorko, jsem rozvedená,mám partnera přes 2 roky, nežijeme spolu. Já mám syna 18 a on syna 22 a dceru 18, která studuje a žije u matky.Vídáme se tak různě, v týdnu, o víkendu, dovolené atd. Já mám problém s jeho dcerou,když jsem všichni spolu, tak mi nevadí a je všechno fajn, ale když ne, tak mi vadí, že musí každý den tatínkovi telefonovat, dlouhé telefonáty, kdykoliv,každopádně jsou na sebe fixovaní, řekla bych až nezdravě,já chápu, že pros své děti uděláme cokoliv, ale myslím si, že bychom měli také mít jako partneři nějaké soukromí a klid, právě, když spolu nežijeme. Když je s dcerou, tak se mnou moc nekomunikuje a já si připadám na druhé koleji. I v tomhle věku tvrdí, že s ní musí být i sám, třeba na víkend, mám přijet a on řekne, že ne, že přijede dcera.Už jsme se kvůli tomu i jednou málem rozešli, že když nemám ráda jeho dceru, tak se mnou nemůže být.Mě nevadí,ale někdy je to příliš otravné.
Popo
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Popo. Tak to vypadá ale dost neprůstřelně - vztah dcera otec a jejich vzájemná citová fixace. Přítel je určitě šťastný, že s ním chce dcera trávit čas a povídat si, protože to je vlastně, když si to tak vezmete, docela vzácnost, pokud je jí 18. Milují se, a to jim nevezmete. Já vím, že to ani nechcete, že vám jen vadí frekvence jejich kontaktů, protože je to na úkor vašich kontaktů. Zkuste ji brát ne jako vaši konkurentku, ale jako jeho milovanou dceru, jestli vám to půjde.
Rodič a dítě
Dobrý den, chtěla bych se moc zeptat co bych měla dělat když nevycházím s rodiči, je mi 14 let a mam 6 letou sestru , rodiče mě od té doby strašně zanedbávají ikdyž ted už mají čas nemají pro mě ani 5 minut, moje maminka je často vytížená v práci a pak si tu zlost a nervy vybíjí na mě a táty jen mlčí denně mi lezou do pokoje do soukromí snaží se zjistit hesla k soc, sítím , mamka na mě bud jen křičí nebo nekomunikuje. Netuším co mám dělat já se snážím vše jsem jí řekla že bych taky chtěla trochu pozornisti ale jí je to prý jedno , chodili jsme k psychologovi rodiče řekli že je to kravina, já mam problémy ve škole na obouch školách jsem je měla nedokážu si hledat kamarady tak jsem chtela mít oporu aspon v té rodině ale ani tu nemám at nic neudelám nosím dobré známky tak je zle, každy den se do mě vulgárně navážejí že jsem tlustá že nejsem dokonala, co bych měla dělat aby se to změnilo jsem už opravdu zoufala chtěla bych mít s nimi vztah jako homají ostatní holky od nás ze třídy
n8a8t
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Ahoj n8a8t. Promiň, popisuješ, jak se k tobě rodiče chovají, vlastně to, jak se cítíš nešťastná a odmítaná doma, preferovaná je sestra. Ale už to, že ti "lezou do soukromí", znamená, že je zajímáš. Že nemáš žádnou pozornost? Opravdu žádnou? Chodili s tebou do rodinné terapie, tak snaha o změnu tam byla. Cítíš se doma osamělá, a co kamarádky? Bez znalosti podrobností ve vztazích ve vaší rodině nemůžu nic konkrétního nabídnout. Ale určitě máš ve škole školního psychologa, měla bys probírat tyto věci s ním. A také existují linky důvěry pro děti, kam se můžeš se svým smutkem a osamělostí obrátit o radu.
Rodič a dítě
Paní doktorko, prosím o radu. Bývalý manžel mne s dcerou týral a ponižoval, pak si našel i milenku a odešel od rodiny, rozvedli jsme se. Bohužel už za manželství začal uplácet a upřednostňovat syna, který se do určité míry na všem podílel (bývalý ho vždy poštval proti nám a pak mě postavil do situace, že já jsem ta, kdo syna kárá a on - manžel - za nic nemůže). Po rozvodu ho stále uplácí penězi, majetkem, svojí pozorností (nikoho jiného ani nemá), takže syn sice říká, že chce být "objektivní", ale ve skutečnosti se opět podílí na ubližování mě - s využitím lži mi sebere klíče, odnáší z domu na pokyn otce věci, lže mi, tátovi donáší informace, které bývalý zneužívá, když si táta řekne, okamžitě mu jede pomoci (třeba i udělat věci proti mně), když chci pomoci já - nezvedá telefon, nepřijde, nic. Jednou za půl roku přijede a doslova si hraje na hodného, ale pak zjistím, že jsou za tím zase nějaké aktivity proti mně. Syna jsem milovala, v době, kdy mu otec ubližoval, jsem ho chránila, ale on se nechal zlákat penězi a "výlučností". Moc mě to bolí a zvažuji, že s ním úplně přeruším kontakt, protože to por mě bude bezpečnější, ale na druhou stranu je to hrozné, je to moje dítě. Paní doktorko, co byste radila, co udělat? Hranice se snažím nastavit, ale stejně si on udělá, co chce a případně se zase postaví na stranu otce. Moc vám děkuji. - otázka upravena poradcem
Hana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Hano. Tak to je opravdu velmi těžká situace, odloučit od sebe syna, o němž jste přesvědčená, že je naprosto zmanipulován svým otcem a vám škodí, aby dostál potřebám táty. Nedokážu vám poradit nic efektivního, co by vztah mezi vámi a synem zvrátilo, musíte zvládnout sama za sebe, že v synovi nemáte oporu, ale spíš odpůrce. On neví, čí je, je mladý, nezkušený, ovlivnitelný a peníze jsou asi tím nejvíc silným faktorem. Co jste do něj vložila v dětství, to v něm určitě zůstává a zůstane - vaši lásku. Ne peníze, ale mateřskou lásku ano.
Rodič a dítě
Pro Adél: Milá Adél, i kdyby se jednalo o střední školu (a ne VŠ), tak cítím potřebu Vás silně podpořit! Pokud to cítíte už rok a víte nejen, co nechcete (současná škola), ale hlavně, co chcete (těžší škola), a myslíte si, že na to máte, prosaďte si to. Já jsem také byla na škole, i když nešťastná, aby se "tatínek nezlobil." Odejít z té školy bylo mé nejlepší rozhodnutí a i táta to časem rozdýchal. Jste-li ochotná nést za své činy odpovědnost, můžete se rozhodovat sama za sebe. Držím Vám palce! - otázka upravena poradcem
Adéla
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Adélo. Děkuji vám za podporu pro Adél a posílám :-)
Rodič a dítě
Dobrý den, co mám dělat, když chci už rok odejít na jinou školu a až po roce mi to vyšlo, ale táta je stále proti a vím, že když tam pujdu, tak o tom budu další roky slyšet, jak jsem udělala nejhorší chybu v životě. Jde o to že teď do školy jezdím hodinu a půl a hodinu a půl každý den a vstávám v půl 4 ráno. Nebaví mě předměty a mám problém s kolektivem. Ta nová škola je jen kousek (15 minut od baráku), ale je těžší. Jak se mám zachovat?
Adél
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Adél, nevím, kolik vám je, nevím nic o vašem vztahu s tátou, zda vám vybral zrovna specializaci, na níž teď ve vašem zájmu trvá. Určitě chce pro vás to nejlepší. Vy nyní volíte  provozně tu mnohem jednodušší cestu - ad délka dojíždění do školy. Jaký bude kolektiv v nové škole, to netušíte. Zkuste si pro sebe jasně uvědomit svou motivaci ke změně školy kromě složitosti dojíždění. Jestli to máte jasné, můžete to před tátou obhájit lépe, ne? :-)
Rodič a dítě
Dobrý den,má dcera živí svého přítele ve svém bytě jen ze svého platu-on nepracuje-tvrdí ,že má sociální fobii,přitom k doktorům nechodí,ani nemá důchod-je mu 39let.Dcera bude mít 38let,v bytě spolu bydlí 6,5let,ve vztahu 11let.Chtěla jsem dceři pomoci,aby s tím něco dělala,odmítá...přitom spolu nikde nejedou,ani do kina,maximálně ve městě se projít.Má ho prý ráda...že tomu nerozumím,jak ji poradit,aby se z toho nezhroutila....nevím,nechci ji ztratit..ona říká,že je to její život,abych to neřešila.Na nějaký výlet jezdí se mnou a s manželem.Dá se s tím něco dělat? Děkuji za odpověď předem.
Marie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Marie. Vaše dcera má pravdu - je to její život, ona je dospělá a rozhoduje si o něm, jakkoliv se vám na to dívá smutně. Nemůžete to nijak ovlivnit - nevyžádané rady nás, rodičů, nejsou přijímány, naopak. Neboli, na vaši otázku - vy jí radit nemůžete. Vše, co jste mohla, jste do ní vložila v dětství a dospívání. Můžete leda někdy říct, že kdyby cokoliv potřebovala, ať se na vás s důvěrou obrátí. Potřebuje cítit u své matky klid, bezpečí a oporu. Druhá věc je, co můžete vy udělat sama pro sebe, protože vás to velmi trápí...
Rodič a dítě
Dobrý den,
nedávno jsem Vám psala o radu. Jednalo se o mě a přítele, který musel být "odejit".Naštěstí nebydlím s rodiči, ale když se s bývalým přítelem někde potkáme, tak druhý den to mamka ví a je prostě zle, že se s ním vůbec bavím. Bohužel už nemám tátu a mamka je tak trošku generál. Jakmile se svět netočí podle ní a lidi nedělají to, co ona chce, tak je to špatně. A bohužel, čím je starší, tím to je "horší". Kolikrát mi připadá, že je snad i na tohle pyšná a s hrdostí říká, že čím bude starší, tím to bude v tomhle směru "horší". Byla taková už jako malá holka. Svojí starší sestru a mladšího bratra stihla komandovat, co mají všechno udělat. Ani jeden ze sourozenců nenašel odvahu se jí vzepřít. Vážím si toho, co pro mě dělá, ale mám pocit, že když by neměla všechny "pod kontrolou", tak to bude pro ní špatně a že jí něco unikne - otázka upravena poradcem
Lenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Je na vás, Lenko, jak moc si necháte mluvit do života. S mamkou můžete mít skvělé vztahy, ale měla byste být zároveň i sama sebou, měla byste si umět obhájit své názory a potřeby, ne? :-)
Rodič a dítě
Dobrý den, paní doktorko,nevím, co si mám o tom myslet. Dcera se před rokem rozešla s přítelem, byli spolu asi 9 let, již spolu i bydleli, on byl trochu nervák, ale jinak jim to klapalo, výlety, kamarádi atd. Nyní je půl roku v novém vztahu, je to moc milý a hodný kluk..Pokud ale nejsou spolu, vzpomíná na bývalého, jak si spolu užívali, s novým se vidí jen o víkendech a to jí nestačí, nejradši by bývalému naznačila, že na něj stále myslí, ale bojí se a nechce přijít o nového přítele a pak nakonec přijde o oba a bude sama....., říká že nejde jen tak zahodit skoro deset let života.
Mariana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Mariano. Je vidět, že jste starostlivá maminka, ale vaše dcera je dospělá žena a musí si v sobě vztah k bývalému příteli vyřešit opravdu sama a bude jí to určitě nějakou dobu trvat  - devět let kontra půl roku, společné bydlení kontra rande o víkendu. Jenže v tom jí nepomůžete, je to na ní...
Rodič a dítě
Pokračování...
nedá srovnávat, chová k ní úctu apod., ale vadí mi, že na mě dokáže kvůli právě matce být dost zlý, ale matce nikdy nic neřekne. Když s ní mluví, mluví s obrovským respektem, omlouvá se, že jí nezvedal telefon, směje se s ní, ptá se co vařila, co zrovna dělá. Takto se nezajímá o žádného jiného člověka, dokonce ani se mnou takto hezky nemluví. Partner je velmi popudlivý, stačí maličkost a má špatnou náladu a většinou to odskáču já. Potom se vidí s matkou a na ni je miloučký. A tím se prohlubuje moje nechuť. Vím, že mě partner miluje, jinak nám vše opravdu klape. Ale nevím si rady s tímto problémem. O to víc, když o tom s partnerem nemůžu mluvit. Ale opravdu mi nepřipadá normální, že je naštvaný, když se nemůže stavit za rodiči, protože je teď týden neuvidí. Navíc s matkou nikdy nevolá přede mnou, vždy si volají, když jsem v práci. Jen výjimečně, když přijdu domů dřív a ona to neví, stihnu jejich rozhovor a to hned zavěsí. Nevím jak dál. Je problém opravdu jen ve mě?
Renata
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Renato, jsou takto naučeni, on je benjamínek, matka se na něj nejspíš velmi napojila už od dětství, on je na to takto zvyklý. Nevyhodnocujte to, nemá to smysl. Chápu, že vás to zaráží, určitě jste navíc zvyklá ze své rodiny na jiný model vztahového fungování. Musíte si jen uvědomit, že pokud spolu zůstanete, nic moc se nezmění. Buď budete schopna to přijmout a nebude vás to dráždit, nebo ne. Říkáte, že se s přítelem o tom nedá mluvit, ale já se obávám, že už to téma je velmi ožehavé a že o tom nemůžete už mluvit ani jeden. Je to prostě velké TÉMA. Nechte to na nějakou dobu být, aniž byste se toho jakkoliv dotkli- Ale říkám teď něco, co je zdánlivě v rozporu s tím, že si máte o svých vztazích s rodiči povídat. Máte, neutečete od toho, ale chvíli bych tomu nechala klid.
Rodič a dítě
Pokračování...
S partnerem o tom mluvit nemohu, nevidí nic špatného na tom, že jede navštívit své rodiče a tvrdí, že mám problém já ve své hlavě. Bohužel si to nemyslím. Jsme spolu přes rok. Na začátku našeho vztahu mne jeho rodiče opomíjeli (na Vánoce, narozeniny), dokonce i partnerovi narozeniny oslavili bez mojí přítomnosti u nich doma. Při návštěvách se několikrát stalo, že matka poznamenala, že se jim synáček odstěhoval z domu. Dokonce brečela, když se rozhodl se mnou strávit Vánoce a když jsme se měli společně sestěhovat, měl výčitky a moc nechtěl, protože u rodičů mu bylo dobře. Při společných návštěvách mám pořád pocit, jakoby mu vadilo, že tam jsem s ním, protože se nemůže plně věnovat matce. Pořád mi přijde, že vybírá mezi mnou a jí. Oni k nám odmítají jezdit na návštěvy, a když přijedou, za hodinu se sbalí a jdou pryč. Když jede partner sám na návštěvu, je tam třeba dvě i více hodin. Když jedeme spolu, po hodině chce jet pryč. Vím, že partnerský vztah a vztah k matce se
Renata
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Takže ta rivalita tam je - z obou stran. Matka neakceptuje vás, nepřijala vás, jak byste pak mohla vy přijmout  ji... Navíc nejspíš nahlížíte na přítele opravdu jako na toho, kdo matku před vámi preferuje, neboli, není dospělý. Je vidět, že se tím hodně trápíte, a možná tomu přikládáte příliš velký význam. Dokonce počítáte hodiny, kolik jich je stráveno na návštěvě podle dané konstelace. Přecházím na poslední část.
Rodič a dítě
Dobrý den,
ráda bych se zeptala, zda vztah partnera ke svojí matce je ještě "normální", nebo zda už se jedná o nezdravou vztah. Partner (29 let, nejmladší syn) musí nejméně 1x za týden jet za matkou domů. Podotýkám, že není sama, pochází z úplné rodiny. V případě, že potřebuji od něj pomoci ve chvíli, kdy on má zrovna naplánovanou návštěvu u matky a nemůže tam jet, je naštvaný, podrážděný. Někdy si dokonce schválně naplánuje nějaké povinnosti v blízkosti jejího bydliště, jen aby se tam mohl stavit a mne o tom nemusel říkat. Během týdne si několikrát volají. Matka se pokaždé ptá, kdy přijede. On pokaždé přijede. Měli jsme spolu ohledně jeho rodičů několikrát docela velké spory, pokaždé jsem vyšla jako viník já, rodičů se vždy zastával. Proto mi bylo řečeno, že pokud tam nechci jezdit s ním, bude jezdit klidně sám. Ačkoliv mi vždy tvrdil, že chce, abych za nimi jela pokaždé s ním, když se to v poslední době snažím dodržovat, hledá způsoby, jak se k nim dostat sám. Nevím si rady. - otázka upravena poradcem
Renata
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Renato. Čeká na mne vaše pokračování, takže na ně přecházím. Zatím mé první pocity - mít s partnerem spory kvůli rodičům, není ani rozumné, ani taktické. Vnímala bych jako lepší, povídat si spolu o vztazích k rodičům - k jeho matce, k jeho otci, jak to měli spolu v dětství, v dospívání. A pak také o vašich vztazích ke svým rodičům - vývojově vzato. Prostě si o tom povídat. Takto to vypadá, že vnímáte přítele jako nedospělého synáčka, a navíc jeho matku jako vaši rivalku. Konfrontace jsou zbytečné, je mnohem lepší, s vzájemným porozuměním si o tom všem povídat, ne?
Rodič a dítě
Ještě jednou dobrý den už jsem psala ohledně vstahu z detma a teď ještě dotoho jsem odešla od přítele a nevím jestli ve vstahu pokračovat tvrdí jak me miluje ale nemáme spolu žádný intimní styk a hlídá si své soukromí o svatbě nechce slyšet a me přijde že žiju v bytě se spolu bydlícím má smysl takový vstah? Mám se knemu vracet děkuji Kováčová teď jsem úplně sama děti semnou nemluví a on čeká až příletu c mám dělat děkuji za odpověď s pozdravem Kováčová
Marcela Kováčová
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Marcelo, vy se cítíte v mnoha ohledech bezradná, ale o vašem partnerském vztahu také nic netuším - vyhledejte co nejdříve pomoc v rámci státní Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Služby zde jsou ze zákona bezplatné - patří pod resort sociálních věcí.
Rodič a dítě
Dobrý den mám teď takové divné problémy. Bouraji se me vstahy. Jak s přítelem tak a mýma dětmi tak nejdříve děti starám se o ně dělám pro ně co mohu pořád jim pomáhám upne nejvíc jak mohu a jediné co za to sklízíme je to že jsou hodně moc drze a to tak drze že nejstarší syn napsal na fb že si přeje mou smrt a závaděl takové hádky plně urážek a nenávisti skoro celi rok druhý syn v tom pokračoval po jeho šlépějích přitom. Jsem jin nic ne udělala jako každá máma sem chtěla pro ně to nejlepší dneska swmnou ani jeden ze synu nemluví a co více přidala se kni i dcera úplně stejný průběh pomáhala jsem jo finančně přenechal a být a pomáhala jsem ji tak aby byla v pohodě nic jivnesvhazelo no stalo se to že dcera mě profackovala a odešla z bytu tak že když to shrnu problém je v tom že všechny tři jsou moc drze a mají že mě jen peněženku a otroka otázka zní jak se mám chovat k dětem které si mě neváží psychycky mě ničí a me to strašně trápí že teď semnou ani jeden nemluví.
Marcela Kováčová
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Marcelo. Obávám se, že jste na děti byla příliš slabá, že jste pro ně nebyla autorita s důslednými výchovnými požadavky. Brzy vás všechny přerostly. Přemýšlejte nad tím, kde má vaše slabost kořeny. Z ní pak vychází i výchovná liberálnost. Já to od stolu ale nerozklíčuji, velmi vám doporučuji spolupracovat s psychologem se zaměřením na rodinné problémy, abyste mohla všemu porozumět a něco změnit - nejprve sama v sobě :-)
Rodič a dítě
Vadí ji zkrátka všemožné prkotiny, jak se chováme k dětem, na manželovi vidí jen samé nedostatky. Řeší to v narážkách, já se pak neudržím, bouchnu, pohádáme se, o svém dětství s ní nemohu mluvit, na vše reaguje, že se mnou přestane mluvit a přehlíží mě, klidně i dva týdny, což je teror, a já nechápu, jak se ke mě může po tom všem takto chovat. Když jí říkám, že k bratrům by se nikdy tak nechovala, má na to jednoduchou odpověď, že s nimi nebydlí. Pak mi řekne, že jsem hysterka, že jí obviňuju, že jsem blázen. Je to čím dál horší. Hodně se zhoršuje i vztah mého muže s ní. Snažila jsem se o svém dětství mluvit, byla jsem i na kineziologii, ale myslím, že to bude navždy ve mě. Také bojuji s úzkostmi, ale to jí nemůžu říct, nikdy by to nepochopila. Nebo by to svedla na manžela. Její chování mi ubližuje. Nevím, jak to řešit, mám ji ráda. Vše vždycky svede na mě a já potom pochybuji, jestli je to opravdu všechno moje vina a co bych měla dělat. Děkuju Vám.
Magda
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Magdo, potřebovala byste individuální psychoterapii "jako sůl". Máte toho v sobě nastřádáno za svůj život opravdu hodně. Naštěstí máte svého muže, který vás drží, ale vy potřebujete být pevná za sebe. Takto, jak to popisujete, musíte zažívat pocity křivdy od matky, ale vlastně i od života. Nemáte šanci na to, aby vám poskytla pochopení a přijetí. Ona svá traumata nezpracovala, a vlastně nevědomky psychický teror svého bývalého manžela přenáší na vás. Ale nechce vám aktivně ubližovat, to rozhodně ne. Ale její zatrpklost se odráží v požadavcích na vás, v její kritičnosti. De facto na vás nevědomky aplikuje to, co s ní dělal její muž, váš otec. Není to jako přes kopírák, ale ta podoba tam je. Máma je nešťastná, vy byste si přála šťastnou rodinu bez mráčků, ale to ona neumí. Magdo - vztah matka a dcera je pro život ženy nesmírně důležitý. Potřebujete to s někým erudovaným probrat, abyste se na vše pak mohla dívat jinak. Maminka se nezmění, musíte se změnit vy ve svých nárocích na ni. Asi jste pochopila, že od ní nic moc nemůžete čekat, znamená to, že jste vlastně stále na hodně věcí sama - i když dospělá, bez chápající mateřské náruče. Objednejte se k psychologovi, vyplatí se vám to, bude to trochu delší práce, ale rozhodně smysluplná. Doporučovala bych vám psycholožku ženu, nejlépe ve středních letech.
Rodič a dítě
Dobrý den, předem děkuji za možnost Vám napsat. Je mi 36 a nějak nezvládám svoji situaci. Mám manžela, dvě děti a žijeme se svojí mámou. Kde začít? Asi u mého dětství, které vůbec nebylo pěkné. Jsem nejmladší ze 4 dětí, mám tři bratry. Otec byl psychický tyran, nejvíc ubližoval mámě, bratři hned jak dorostli, odešli z domu. Já nemám na otce žádné vzpomínky, vždy mě jen ponižoval, dával mi najevo, že jsem se neměla narodit, že jsem jen spratek, který se neměl narodit. Hádky a křik byly na denním pořádku, hodně jsem se jako malá styděla před kamarády. Máma se snažila o nás starat, byla hodně v práci, ale spíš ztrápená, měla jsem o ní strach. Když to zkrátím, po čase jsem se místo ní hádala s otcem, aby ji nechal. Bylo to hrozné, dokud jsem nepomohla ve svých 18 letech mámě rozvést se...Já se vdala, manžel mi hodně pomohl, zůstali jsme s mámou v domě...vše mělo být krásné...Teď, po čase, je matka často znuděná, nemá moc kamarádů, nikam nechodí. Vše jí vadí, že pracujeme málo na zahradě..
Magda
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Magdo, nejprve přecházím na druhou část vašeho dotazu.
Rodič a dítě
Dobrý den, jsem 17 letá Markéta. Mám problém se svými rodiči který nechtějí abych se stýkala s kluky a už vůbec né se svým přítelem, i když je šarmantní, zdvořilí, ohleduplný, tolerantní, vzdělaný a má 2 střední školy a je mu 19 nechtějí o něm ani slyšet. On sám navrhl, že by se rád s rodiči setkal aby se o mě nebály a furt mi říkají, že jsem na kluky malé dítě. Prosím poraďte.
Markéta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Markéto. Poradila bych vám, abyste si zavolala na linku důvěry, kde vše můžete s terapeutem na druhé straně "drátu" rozebrat podrobněji. Já neznám vaši rodinu, její normy a hodnoty, vás, těžko se k tomu můžu účinně vyjádřit.
Rodič a dítě
Dobrý den, už několik měsíců poslouchám od své mamky, že jí už od 15 let ztrpčuji život. Když se jí zeptám na důvod, neodpoví mi. Nedávno jsem na ni naléhala, aby už mi jednou provždy řekla, co jí na mně tak strašně vadí a co jsem jí i tátovi kdy tak strašného udělala. Stále se k tomu nemá, aby mi to řekla, ani táta ne a já už nevím, co mám víc dělat. Chtěla bych si najít práci mimo domov, někam odjet, jenže oni to nedovolí. Chci se dát dohromady s jedním klukem, otci je to jedno, ale máma na to zareagovala slovy, že jestli mi to vyjde, v tom případě se s tátou odstěhují. Oběma jim táhne na 60, ale kdyby na to přišlo, nechtěli by být ani babičkou ani dědou. Máma už se mnu skoro nikam nechodí, když už, tak k tomu dodá, že se pořád jenom někam cpu. Jenže já potřebuji také lásku, být šťastná, ale mé problémy nikoho nezajímají. Nemůžu se jim svěřit, to může jenom bratr, nemůžu být nemocná, protože tím něco naruším, strádám, ale nikdo si toho nevšímá. Nejde ale utíkat před svými rodiči.
M.T.
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, M.T. Jak se mamky ptáte, a v jakou chvíli? To je docela důležité pro možnost konstruktivní odpovědi z její strany. Jinak to na mne působí jako velmi nepříjemná manipulace do pocitů viny - "ztrpčuješ mi od svých 15 let život...", opravdu nevím, co si z toho máte vzít pro sebe tak, abyste se netrápila tím, oč jde. Táta stojí při ní, asi je hlavou rodiny mamka, ne? Chcete si najít práci mimo domov - to znamená, že už jste plnoletá? Pak to udělejte. Dostávat stále nějaké mantinely od rodičů, aniž byste jim rozuměla, ať již se to týká vaší práce, nebo vaší partnerské volby, to je do života složité. Na druhou stranu já do toho nevidím, a slyším jen vaši verzi, která je subjektivní. Nemůžu vám proto poradit nic jiného, než osamostatnění se.
Rodič a dítě
Dobrý den, syn má 39let již 2 roky žijí spolu s dívkou 38 let, on jí vydržuje.Není vůbec pracovitá - syn dělá vše doma:uklízí, myje nádobí, já přináším vařene maso, ona nevaři, vegetariánká. Je hezká, dbá o svůj vzhled a myslím si, že ona nemá dobré lidské hodnoty. Myslím si, že je syn asi zamilován protože nic nevidí, vše jí omlouvá. Mám velké starosti ohledně jeho budoucnosti. Když se zeptám kdy bude mít dítě, že mají moc let, odpověděl mi, že není připraven mít dítě a utekl doslova ode mně z bytu. Vysetril se!on může mít děti vše je v pořádku údajně je i ona v pořádku. Chci se zeptat, kdy uvidí že ona s ním manipuluje a zda vystřízlivi z ní někdy a za jak dlouho. Mám mu já říkat, co si myslím o ní, jak je lživá, mám velké obavy o budoucnost s ní.Ona s ním nepochopitelně a naprosto vládne. Syn zdědí byty, není nezajišten,ona je finančně chudá, myslím že se ho bude držet zuby nehty, toto vše stejně tak vidí i jiná žena,rozved,která se o syna snaží,45let, dospělé 2dcery, hodná.
nelka.p@orion.rs
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, nelko.p. Promiňte, ale můj názor je zde jednoznačný, i když se vám nejspíš nebude líbit. Synovi je 39 let, je to dávno dospělý muž, který se musí umět samostatně rozhodovat o svém životě. Partnerském, osobním. Pokud si k vám přijde speciálně s prosbou o mateřskou radu, pak mu ji samozřejmě nabídněte, jinak ne. Nevyžádané rady a nevyžádané dotazy škodí, nepomáhají...
Rodič a dítě
Dobrý den, se svými rodiči mám dobré vztahy, ale někdy nepochopím, co jsem jim kdy udělala. Např. jim začnu vyprávět, jak se kamarádka se mnou o něčem radila a já jí vysvětlovala, jak se to má podle zákona řešit. Máma se k tomu nevyjádří, ale otec mě sprdne, že mám přestat dělat chytrou a naučit se tomu rozumět. Je mi 28, nevím, proč si myslí, že stále potřebuji něco vysvětlovat. Další věc: Máma přijde večer z práce a zeptá se nás, co nám má nachystat na večeři. Začneme večeřet a ona začne vést řeči typu: To se to jí, když to maminka nachystá. Přitom já takový servis vůbec nepotřebuji. to jen táta je líný si všechno udělat sám. Dalším problémem je předhazování mi, že nemám děti a že až je budu mít, skončí moje cestování a ostatní zájmy. Řekla jsem , že nejsem služka a že pokud budu mít jednou dítě, že to neznamená, že se s ním zavřu doma a nebudu si moc zajít ani ke kadeřnici. Oni na to, že můj postoj nechápou. Kdy mi chtějí přestat řídit život?
Katka H.
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Katko H. Především si myslím, že je na čase, abyste se ve 28 letech osamostatnila, tj. odstěhovala do svého vlastního domova. Najít si podnájem není nic tak těžkého. Pak vám rodiče do života mluvit nebudou. Jinak mám pocit, že matka si právě jako služka připadá, ale dávno se s tím smířila dělá to dobrovolně. Akorát to pak připomene s výčitkou, což je vlastně v mírnější formě citové vydírání.  Ale zase mě k tomu napadá, proč se s matkou nedomluvíte na tom, kdo bude kdy vařit? A také k tomu nakupovat suroviny. Maminka může přijít domů k hotovému, ne? A když bude mít v kuchyni službu zrovna ona, měla by dostat ocenění a uznání, poděkování.
Rodič a dítě
2.Už jsem je nedávala ráda byli spíš že sem musela jinak byli výčitky.A moje matka mi před 2 měsící volá a křičí jen kříčí a típne mi tel.Poslala jsem ještě 2 zprávy že i bez dárku můžou přijet na oběd ale nikdo už neodpovídá.Zachovaly se jak když sem byla jako dítě.Bolí mě to mrzí mě to je mi líto že nemám milující rodiče chybí mi to.To jsou snad všechny emoce které cítím.Přemýšlím kde dělám chybu já nebo stále čekám kdy si cosi uvědomí a budou mě mít konečně rádi???Mám ještě 2 sourozence ty můžou být sebe sobecký a projde jim vše.Já si snažila lásku kupovat a nezasloužím si jí.Chybí mi opravdová máma a táta moje vnitřní dítě křičí nedostatkem.Díky tomu všemu si nepouštím lidi blízko k sobě nedokážu obímat svoje děti když mě obímají cítím strach svírá se mi na hrudi.Nevím co sama se sebou.K psycholožce chodím vysvětluje ale uvnitř to prostě bolí.
Helena
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Samozřejmě, že to vevnitř musí strašně moc bolet. A v rámci psychoterapie je to běh na docela dost dlouho trať. Ale tu spolupráci s ní v žádném případě nevzdávejte. Vy nemůžete dojít k odpuštění, to, co popisujete, se odpustit nedá, byla jste obětí domácího násilí. Ale můžete se propracovat k rezignaci na to, že se vám jednou rodiče omluví a uznají, co vše na vás napáchali...Je evidentní, že sami oba pocházejí z narušeného rodinného prostředí...Jen se snažte dát vašim dětem co nejvíce lásky, která se vám bude vracet :-)!!!
Rodič a dítě
1.Jsou vánoce je mi 40 let a moje minulost mě stále dobíhá.Když sem se narodila už tak mě doma ani nechtěli.Moc dobře si pamatuji jak mě doma otec byl kopal do mě jen nohama vedla jsem si deníček bylo to každý každičky den.V paměti mám když mi bylo 4 roky jak mě otec který má skoro 2 metry škrtil a matka stojí v povzdálí a nic nedělá jen mu říká neblbni.Matka vždycky stála v povzdálí nebo mi přišla po kopancích říct že se svině,bestie a jiný slova a že jestli se sní otec rozvede mě zabije.Později jsem se dověděla že už jako miminko mě trápil otec dával mě na topení a třískal nademnou pokličkama.V 16ti mě vyhodil prostě že chtěl.V dospělosti jsem se snažila svoje dětství potlačit ale bolelo mě víc a víc.Letos jsem rodičům řekla že už jsme všichni velký a přestanem si dávat dárky.
Helena
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Heleno. Zažívala jste doma v průběhu svého dětství i dospívání traumatické domácí násilí - ze strany otce fyzické, ze strany matky psychické. Ale prožila jste plnou silou v dlouhodobém časovém měřítku, jaké to je, když je někdo v rodině nevítaný, navíc oba rodiče byli - decentně řečeno - psychicky narušeni. V dnešní době byste byla rodičům odebrána do nějakého vlídného zařízení. Ale vaše traumatické dětství od sebe nemůžete odpárat, velmi nutně potřebujete dlouhodobou individuální psychoterapii. Jdu na 2. část vašeho dotazu.
Rodič a dítě
Dobrý den paní doktorko, prosím o radu, jak pomoci mámě, která se utápí v nemocech. Od doby, co vstoupila do předčasného důchodu (a v ten den měla první kolaps a hospitalizaci v nemocnici), se zajímá jen o nemoci, stále ji bolí břicho, rameno, má kašel, teplotu...., ale nikdy se nic závažného nenajde. Jakmile se vyloučí jedna věc, hned si najde jinou nemoc, několikrát byla v nemocnici, ale nic vážného se nenašlo. Je stále doma, brečí a chce jen odpočívat, nevíme, jak jí pomoci. Už vůbec nežije, takto je to tři roky, chtěli bychom jí pomoct, ale zdravotní důvod jejich obtíží se zatím nenašel, prosíme o radu, jak harmonizovat alespoň trochu její psychiku. Děkuji.
Brig
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Brig. Vaše matka psychicky nezvládla předěl z pracovního režimu, bezpochyby byla vždy disponována jakožto úzkostná osobnost. Nyní 3 roky psychosomatizuje, přivolává o sebe pozornost druhých, aniž by to dělala aktivně a programově - to rozhodně ne. Začal mít strach z nemocí, ze smrti, ten kolaps byl velký spouštěč. Ona není ve stavu, kdy bude chtít přijmout nějakou aktivizaci z vaší strany, být stále nemocná jí svým způsobem vyhovuje. Ale ona to neví, neuvědomuje si to. Přečtěte si neco o psychosomatických onemocněních. Pomoc může přijít tehdy, kdy bude ONA chtít. A pomůže jí psychoterapeutická a psychofarmakologická léčba. Držím palce, byla by škoda, aby mařila nadále svůj život takto pasivně.
Rodič a dítě
Dobry den preji.Rada bych se zeptala na moznou souvislost deprese a homosexuality.Mam 13 leteho syna,kt se leci ambulantne s detskou depresi.Od malicka byl "jiny" a ja ho takoveho vzdy milovala a miluji jako mama.Cetla jsem predchozi prispevek Jakuba,tak jako u nas.Ja bych byla rada,kdyby se mi muj syn sveril,urcite by se mu ulevilo.Jsem s touto moznosti smirena,ale nevim zda je dobre se ho vylozene v tomto veku ptat na tak osobni zalezitost.Myslim,ze dnesni deti jsou beztak ve spouste veci a vyvoji napred a tak mi toto tema osobne nepripada uspechane.V kazdem pripade Vam dekuji za radu,informaci,odpoved a preji Pekne Vanoce.Mama Lucie - otázka upravena poradcem
Lucie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá mámo Lucie. Nemyslím si, že by synovy deprese musely souviset s vámi předpokládanou odlišnou sexuální orientací. Asi toho bude více - vy byste se mohla informovat u jeho lékaře, zda by tam mohla být souvislost - do 18 let dítěte máte právo se lékaře ptát na jeho zdravotní stav. Ale předpokládám, že s lékařem určitě spolupracujete :-) Na jeho sexuální orientaci bych se jej nyní neptala napřímo, to by asi nebylo úplně OK. Ale spíš bych velmi tolerantně doma mluvila o homosexuálech, aby mohl mít jistotu, že bude vámi bez problémů přijat, až s tím bude chtít přijít on sám. Znám od klientů více rodin z vyprávění, kde především muži - otcové - se velmi útočně vymezovali vůči homosexuálním mužům, aniž by věděli, že jejich syn je na tom stejně. To je pak coming out výrazně horší!
Rodič a dítě
Dobrý den paní doktorko, jednou jsem již od Vás dostala odpověď, dle toho přibližně tak nějak, jsem se oddistancovala od vztahu svého syna.Nyní si myslím, že se Vás musím znova zeptat o radu:syn 39let,chodí (a bydlí-sám ji pozval do bytu! ) 2roky, se stejně starou dívkou,kterou výdrže. Ona údajně studuje. Z počátku vztahu mu řekla, že teta operovala maligní nad. na mozku, později na následky zemřela, matka údajně oper. benigní na mozku, žije. Ona se nechala důkladně vyšetřit, nic nenalezli,neustále si stěžovala na občasné bol. hlavy.Stále přitom nic nedělá, občas pomáhá v centru pro ochranu bitých žen! (tu možná dostane nějaký peníz na hoď.úrovni)a čas tráví organizováním nějakých konferencí na toto téma přes počítač. Po tomto časově posloupně začala být stále nemocná:T sem-tam 37st.C,pořád doma, vyleží to několik dnů, pak měsíčky, zase odleží několik dnů, a tak stále. Pak se nechala vyšetřit na virus Coxsackie měla titry do1: 64-2 a jeden1:128 po kontrole:jeden1:32 další dva1:16.Zapomněla jsem podotknout, že je vegan. Nyní znovu nachlazena, když jsem jí nyní něco POPRVÉ řekla a to, ať více jí, tak mi(pro mně zcela očekáváně) řekla že nesmí, že by přibrala. (syn nevěřil dříve když jsem mu řekla že nejí jenom proto aby nepřibrala, vypadá totiž velice moc přitažlivě a dle mně na tom staví celý svůj život, nepracovat, udržovat se, a být vydržována). Ihned z počátku vztahu synovi řekla že měla časté záněty vajecniků, jeden údajně nefunkční, druhý ztížeňe. O dítěti ani hlesu-jsou 2roky spolu. Před měsícem se syn nechal vyšetřit na svojí plodnost!!!! (z vlastní iniciativy, urolog ho ještě odvracel od vyšetření!výsledky nevím, zdá se že syn v jiném městě se nechal Znovu vyšetřit - tají mi, proč jel a ještě jednou pojede za 4dny znovu do toho druhého města. Ona si přinesla béžov.kralicka k němu do 1pokoj.bytu35m2,a denně ho chová v náručí jako děcko, volně občas králič.si podříme na přehozu na jejích rozkládací pohovce-já mlčím, ale v duchu šílím. Myslím si že ona nemůže a ani nechce dítě, pouze tahá za nos mého syna,inženýra VŠ. (který podle mně už má dost samoty, mel dost dívek, já rozvedená tedy on rostl od7let bez otce, se kt.se 1-2xročne setkává - je vzdálen 800km od bydliště synova.Otec je VŠ emoce NIKDY neuměl ukázat, pouze konkrétní hmatatelné ho zajímalo, finančně velice dobrý, vše držel pevně i nadále finance asi jsou mu hlavní opěrný kámen v životě, to ho drží.Mam synovi o dívce říkat vše co si myslím. I syn by chtěl dítě, obávám se, že mu dívka moooc zamlcuje, nerknu-li od začátku úmyslně perfidně lže a manipuluje se svým vzhledem, a tedy i se synem. A možná se on nyní už bojí vůbec začínat si znova nějaký nový vztah? Vím že to je těžké a i zdravotně nebezpečné, obzvláště když vím že bez dukladnych zdrav.vysetr. Si sin nikdy nic nezačinal! Asi už i on má toho všeho dost. Taky není špatně finančně zajištěn rodinně z mojí strany, o dívce od syna vím, že není její rodina finančně dobre, jinak jsem je nepoznala(a ani o to zatím nestojím, přestože bych asi něco se ze seznámení víc jistě dozvěděla). Prosím Vás p. doktorko o Vaši radu, které si nesmírně vážím a kt. velice potřebuji. Děkuji předem. S úctou Vás zdravím.
Marie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Marie. Je vidět, že máte synovu velkou důvěru i v jeho 39 letech, pokud znáte tolik detailů z jeho osobního a partnerského života. Respektive - o jejich partnerském životě nevíte nic, nevíte, zda se milují, zda spolu plánují život, a pokud ano, proč. Znáte její zdravotní stav a vytváříte si hypotézy o tom, proč je asi ona s vaším synem. Chápu, že mu přejete, aby měl,, pokud možno, tu nejbáječnější ženu. Ale on žije s tou, s níž vy nesouhlasíte. Váš problém je váš osobní, ne jeho. Zkuste přemýšlet nad tím, co můžete udělat sama pro sebe, abyste se tolik netrápila. Pokud se bude syn chtít jednou s tou ženou rozejít, udělá to. A ne na doporučení maminky. Ucítí sám, že to není to ono.
Rodič a dítě
Zdravím, já matka 36 let, mám přítele o něco mladšího, ale na věku v tomto vztahu nezáleží, jsme spolu 9 měsícu, dcera 10 let nemůže překosnout že někoho mám, má pocit že mě ztratí, tak to přitom není, vyhrožuje, má ho ale ráda , baví se spolu , jezdíme spolu na výlety když je sním je všechno v pořádku.Je u nás některé víkendy a někdy v týdnu, chtěla bych ale aby jsme spolu žili všichni 3 a byli štastní, ale dcera to nepřekousne a dělá opravdu velké scény, pomoc rodiny a lékaře mi nepomohla, tak hledám řešení aspoň zde,
Děkuji ,

Iveta
Iveta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Iveto. Pomoc lékaře? V čem by vám byl v tomto ohledu užitečný? Nevím, jak dlouho jste žila s dcerou sama a měla vás jen pro sebe, a nevím ani, zda před současným přítelem již figuroval ve vaší rodině jiný přítel po rozvodu. Každopádně dcera ohrožení cítí, to bych nějakou dobu respektovala a právě ji postupně připravovala na to, že v budoucnu budete žít jako rodina, a jaké to bude mít pro vás všechny výhody. Ona k tomu potřebuje čas. Velmi důležité je, že ho neignoruje, nebojkotuje a má ho ráda, podílí se radostně na společných aktivitách.
Rodič a dítě
Dobrý den, mam na vás prosbu jak z našeho problému ven, má dcera 8 let se stále pomočuje jen v noci. Problém řešíme s dětskou psycholožkou, bohužel bez výsledku.Dcera je jinak zdravá ale mě říká že to necítí jít v noci na wc. Když, byla mala můj bývalý ex mě mlátil ona k němu 1 x za 14 dní jezdí,mě tvrdí že se u táty nepočurá Nevím si rady chci dceři pomoc jak k ní mluvit o tomto problemu prosím o radu děkuji Petra
Zdena
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Zdeno. V tomto smyslu nejsem odborník, ale obraťte se s daným dotazem na Katku Novotnou v rámci poraden idnes, která odpovídá krásně a určitě vás nasměruje. Je s podivem, že dětská psycholožka na nic nepřišla?
Rodič a dítě
Syn když už byl ve fazi uplného zničení nastoupil lečení v psych, lečebně u pana doktora Nešpora. Lečba myslím proběhla uspěšně. Dluhy jsem všechny zaplatila, častečně mi syn již pomaha splácet.Před 3 měsíci se mu narodil syn a opravdu jsou bezva rodiče a snaží se.Jsem šťastna za to, že je klid od dluhu a sazení.NO ALE TO CO MĚ TRAPI nyní je to, že muj přítel syna už pry v životě nechce vidět, nezajíma ho jeho rodina.Když přijedou na návštěvu, přítel odjiždí a vrací se až když syn s rodinou odjede. Hadame se kvuli tomu a mě to trapí. Když se přítel připije (občas), tak ma rypavou naladu a neustale se do mě navaží, a nadava na syna. Mám velkí dilema, zda v takovém vztahu zustat, protože opravdu mě to žere. Přítel je v pohodě, ale jen když se nebavíme o synovi, o mem malem vnoučkovi (jsem babičkou už ve 42letech).Foto si take nemohu doma vystavit, vadi mu to. A ja bych se tak rada podělila - říkam si , počkam po prazdninách, počkám do vanoc - jenže na co? On ho vidět pry už nikdy nechce.
Ivet 2čast
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Ivet, tak to jsem ráda, že to se synem dobře dopadlo. O přítelkyni nepřišel, vytvořil si rodinu, začíná vám splácet dluhy. Tak to je úžasná satisfakce pro vás.. Ale zkuste se vžít do přítele. Jeho syn to není, není určitě tak mateřsky pečující, jako jste vy. Je prostě odstřihnutý a svým způsobem na to má právo. Buď upřednostníte roli matky a babičky, nebo partnerky. Předpokládám, že se vše časem srovná. Bylo by dobré, kdybyste dokázala vyjádřit příteli i pochopení k jeho postoji. Zkuste si to představit v opačném gardu - jednalo by se o přítelovo dítě, vy byste přihlížela jeho zkáze, on by platil jeho dluhy. Vedlo by vás to k pochopení a přijetí jednání jeho dítěte? Zatím by mně přišlo jako nejjednodušší, kdybyste jezdila na návštěvy za synem častěji vy. Fotku vnoučátka můžete mít u sebe v soukromí, sdílet své babičkovské radosti můžete s kamarádkami. Věřte, že to chce na prvním místě čas :-)
Rodič a dítě
Dobrý den, mam velke dilema. Cca před 10ti lety jsem se rozvedla. Synovi bylo v te době 11 let.Nyní jsem ve vztahu, který trva 8 let. Takže muj přítel poznal syna cca ve 14 letech. Vše bylo perfektni. Syn nastoupil na střední školu. Bohužel ve 3ročníku studium ukončil, provalila se závislost na internetové sazení. Nasledujíci asi 2 roky, peklo na zemi. Syn nasekal šílene dluhy, nakonec to dopadlo tak, že jsem vše za něj zaplatila (vzala si uvěr). Přiteli to ze strachu neřekla, protože po tuto dobu synovi zavislosti jsme se hadali i doma s přítelem. Syn se odstěhoval k přítelkyni a sazel stale víc a víc, tajil to. Nicméně dostal se do faze, kdy už s ním skoro cela rodina nemluvila. Ta zavislost ho uplně pohltila a mě psychicky ničila. Doma šílene hadky a sprosta slova na syna, ze strany meho přítele. Navíc byl naštvany, že jsem vše za syna zapatila a na 10 let se uvazala opravdu velkýma splátkama. ........ pokračovaní Ivet 2čast
Ivet 1 čast
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Ivet. To jste tomu dala, že jste za syna vše zaplatila...Tím jste ničemu nepomohla, naopak. Teď nemám na mysli vztah s přítelem, ale synovu závislost. On je v takové fázi, že se měl dávno začít léčit - a to ne ambulantně a na skupinách, ale potřebuje ústavní důkladnou léčbu závislostí. A vidíte - jak jinak to mohlo dopadnout, než že sází a zadlužuje se dál. To je pochopitelné, na žádné dno se nedostal, on to za něj někdo vyřeší...Přecházím na druhou část.
Rodič a dítě
Dobrý den, chtěla bych od Vás radu. Jsem matka 23 letého syna, který se nechal svést stejně starou holčinou, která si ho omotala kolem prstu a syn dělá vše, co ona si usmyslí. Bydlí spolu, ale všechno platí syn a to nás s manželem trápí, protože víme,že když mu dáme peníze nebo něco koupíme a ona se jen směje a nakupuje si samé nejdražší věci. Syn je nemocný, má chronické střevní potíže a je po operaci , tak poŕád ho opečováváme a on lítá kolem ní a nás to stresuje a taky máme strach o jeho zdraví, ale on je jak slepý a hluchý. Jsou spolu již sedmý rok a ona moc dobře ví, proč se ho držet.Vůbec si nedovedu představit, kdyby měli dítě, doma včetně vaření a úklidu je na synovi. Mysleli jsme, že se snad umoudŕí a nechá jí, ale ještě ta nemoc a on jí pořád obletuje a ona se mu vysmívá za zády. Ví, že se bojíme o jeho zdraví a tak nás takhle vydírá přes syna. Už nevím, jak dál. Dŕív byl náš syn srandista, co měl plno přátel a teď je vzteklý a nemluva.Děkuji za odpověď Lenka
Lenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Lenko. Váš syn je šťastný, vy jste z toho nešťastní. Rozumím, že máte s manželem o syna starost, ale on vaše názory na svou slečnu určitě nesdílí. Jestliže je váš postoj k ní takto negativní a ta averze se s časem stupňuje, nemůže být ani její vztah k vám pozitivní. Do jejich soukromí nemůžete vidět, nevíte, co jej ve vztahu se slečnou drží, ale měli byste se spolehnout na jeho instinkty. Vy mu, jakožto dospělému muži, nemůžete nic zakazovat, rozmlouvat,...Je dospělý, a cokoliv byste naopak udělali proti vztahu, bude pro váš vztah rodič - dítě kontraproduktivní.
Rodič a dítě
Pro Helenu: Heleno, nedávno jsem ukončila letitý vztah s podobným mužem, "spasitelem" své matky, která neměla jednoduchý život (ale kdo ho má). Také mi ze začátku přišlo hezké, jak jsou si s maminkou blízcí, oba jsou moc hodní a milí. Ale mamánek, zvlášť pokud s matkou žije a má mamaservis, není slučitelný s normálním životem. Je přesvědčen, že láska všech žen je bezvýhradná a všeodpouštějící, nechápe, že dospělý vztah se vyvíjí a musí se na něm pracovat. Buď přijmete jeho poslání - konat blaho pro jeho matku, žít v pseudopartnerském trojúhelníku, kde na vrcholu bude matka, kol níž se točí svět; nebo to dříve či později skončit. Já už si po letech nemohla pomoci, ale jeho matku jsem brala jako sokyni, i když mi nikdy nic neudělala, naopak, byla ke mě vždy moc hodná. O to "schizofreničtěji" jsem si připadala. Zkuste si zachovat zdravý odstup od situace, abyste roky nečekala na muže, který dělá partnera své matce a vy budete jen zábava na volný čas. - otázka upravena poradcem
Oli
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Oli, velmi děkuji za vaši moudrou reakci ze života a posílám hned k Heleně :-)
Rodič a dítě
Dobrý den. Přečetla jsem hodně dotazů ohledně závislosti syna na matce na této stránce, ale ani v jednom jsem se nepoznala a přesto mám stejný problém : jsem rozvedená 2 roky a přes rok se scházím se svým nynějším partnerem. Nebydlíme spolu, on ( 48 let) žije se svými rodiči. Před čtyřmi lety jim zemřela dcera (52 let ). Můj partner se neustále snaží to mamince kompenzovat- se mnou se vidí většinou dvakrát týdně+ na dovolené týden, s mými syny vychází dobře a já proti jeho rodičům také nic nemám. Problém je v tom, že se třeba na něčem domluvíme a on pak napíše, že nepřijede, protože maminka dnes hodně navařila, tak jí chce pomoci s nádobím... Je moc hodný a vím, že pro mne udělá hodně.Nechci ho někam manipulovat, jen mám pocit, že mu stačí vidět se 2 x týdně a jinak "hlídat" mamku, jestli není smutná ( ona to nevyžaduje - je normální fajn ženská, jen se jí, bohužel, stalo to nejhorší, co se může ženě stát- zemřelo jí dítě) a syn se snaží to zmírnit- chápu to, ale občas mě to bolí.. - otázka upravena poradcem
Helena
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Heleno. Úmrtí dcery, partnerovy starší sestry, určitě nesmírně zasáhlo celou jeho rodinu. Rovnováha vztahů se překlopila jinam a on se nyní snaží být pro matku jako muž, který je jí oporou. Žít ve 48 letech s rodiči na druhou stranu není opravdu standardní, v tom nehraje roli to, jestli je v rodině trauma...Obávám se, že je to opravdu zádrhel do vašeho vztahu. Je skvělé, že si vlastně s  jeho matkou rozumíte, takže je to určitě oboustranné porozumění vás dvou žen. Ale nevím plno dalších věcí, které by mi napomohly k většímu náhledu. Zda byl přítel v jiném partnerském vztahu, z něhož má děti, a bydlel se svou vlastní rodinou, a po jejím rozpadu se vrátil domů, nebo bydlel s rodiči celý svůj život, a je to tím pádem jeho bazální rodina. To jsou podstatné věci pro pohled i na prognózu vašeho dospělého nezávislého společného vztahu. Měli byste si spolu povídat o svých očekáváních a potřebách, abyste to sladili, ne? :-)
Rodič a dítě
Dobrý den, je mi 16 let a mojí mamce 59, taťkovi 69. Řekla bych, že jejich věk hraje tu největší roli v našem vztahu. Mám již od 14 let kluka, což uznávám, že bylo dost brzo. Ovšem, rodičům příjde, že to, že mám přítele i teď, je pro ostudu. Teď začali prázdniny a rodiče se mě snažili nacpat na jedinou možnou brigádu v obci, já jsem tam byla 2x na zkoušku a zjistila jsem, že tam nejsem spokojená. Když jsem toto řekla rodičům, seřvali mě a řekli mi, že tam budu chodit nebo mi zakážou na celé prázdniny přítele a pokud se budeme vídat, tak jen v sobotu a v neděli, u nás na zahradě aby na nás viděli. Já jsem si ovšem řekla že nebudu dělat celé prázdniny někde, kde se necítím dobře a není to pro mě práce snesitelná, tak jsem šla paní vedoucí oznámit, že tam dělat nebudu. Rodiče se rozhodli tak, že budu celé prázdniny doma makat a víkendy budu trávit tak jak jsem již psala. Chci se jen zeptat, jestli je mou chybou, že mi toto chování nepříjde normální. Děkuji za odpověď.
Alena
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Aleno. Ano, máte starší rodiče, a tím pádem se generačně stíráte více v názorech na život, než kdyby jim bylo o 15 - 20 let méně. Nevím, jak vám, ale mně připadají brigády o prázdninách jako běžná věc, samozřejmě jen na nějakou dobu, abyste si užila prázdniny. Stavíte to, myslím, trochu černobíle. Nevím teď, oč rodičům výchovně jde. O to, abyste se naučila nějaké ekonomické zodpovědnosti, nebo o to, oddělit vás od přítele a mít nad vámi dvěma kontrolu? Asi byste dle mého měla být aktivní v tom, že si najdete brigádu sama - takovou, která vám bude vyhovovat. A ta brigáda vám nemusí nijak komplikovat vztah s přítelem. On snad také bude brigádně někde pracovat. Nebo ne?...
Rodič a dítě
Dobrý den
Mám problém s matkou
Matka nechala byt mne, jsem jediný vlastnik
Bydlí semnou v bytě, já semse oženil a moje matka
Tu nechce moji manželku, má právo ji zakazat bydlet semnou v bytě, manželka kvůlini odešla bydlet na ubytovnu i snáší cerkou. Děkuji za odpověď
Petr Skop
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, váš dotaz patří právníkovi, nikoliv mně. Vy musíte vědět, zda je byt převeden do vašeho vlastnictví s tím, že matka tam dožije svůj život. Ale jedna věc je právo a zákon, druhá věc je náš život. Pokud není generační bydlení s vaší matkou možné, měli byste si s manželkou a dcerou zajistit jiné dosavadní bydlení, aby se zcela nerozbil váš vzájemný vztah. Více se k vašemu dotazu nemůžu vyjádřit, neznám podrobnosti o vás, vaší matce, vašem soužití s ní.
Rodič a dítě
Přeji si, asi jako každá máma, aby syn byl v pohodě po psychické stránce, ale i celkově ve vztahu, protože od toho se vše odvíjí. Teď zvažuje, že se k ní nastěhuje - bydlel sám. Neumím se přetvařovat a ani nevím, zda mám chuť se ještě s jeho přítelkyni někdy vídat, přesto, že mi neublížila. Děkuji za odpověď a přeji hezký den.
Deny 2.
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Deny, nechte to na něm, uděláte to nejlepší, co můžete, to je aspoň můj názor.
Rodič a dítě
Vážený paní doktorko,
pokusím se být stručná. Syn 25 let má známost cca 7 měsíců s dívkou o dva roky starší, první váž. vztah. Zprvu se zdálo vše v pohodě, kluk spokojený a díky tomu i já. Přesto mi intuice říkala nene, ale nechtěla jsem se plést klukovi do vztahu a navíc jsem jí znala krátce. Postupně se však začali vyplavovat věci typu: slečna bere antidepr., s tím je spojena náladovost, přecitlivělost, nevolnost, je přes půl roku nezaměstnaná a v důležitých věcech nezodpovědná.Syn ji vypomáhá po všech stránkách, spíš cvičená opice. Občas si vypije, klíďo 8 piv, samá srandička, v tomhle holka do nepohody. Bohužel před rokem syn prodělal vážné onkol. onemocnění a díky bohu se z toho dostal. Jenže slečna potřebuje asi s někým sdílet své popíjení a její (dle mého) problémový život a přestává se mi to líbit. Vnitřně s tím nesouhlasím. V klidu jsem synovi řekla, co si myslím, že to není holka tzv. pro život, že se domnívám, že nebude s ní šťastný. Jak se mám dál k tomu postavit?Pokrač.Deni
Deny 1.
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Deny. Jako matku vaše starosti chápu, ale informace máte zprostředkované. Nechci hodnotit životní styl synovy slečny, jen si říkám, jak se je dozvídáte?  Vy jste synovi řekla svůj názor, máte o něj strach, zvlášť po jeho prodělaném předchozím onemocnění, ale to neznamená, že ho máte pořád strážit. Je to jeho první láska, buďte ráda, že je šťastný, raději do toho moc nezasahujte. Pokud by měla být slečna problematická, přijde na to sám. Čím více budete poukazovat na její problémy, tím více ji on bude hájit a bránit a v budoucnu se nerozejde, i kdyby chtěl. Jdu na druhou část vašeho dotazu.
Rodič a dítě
Dobrý den, rozvedla jsem se když synovi byly 2 roky, znovu jsem se vdala až když mu bylo šest let. Manžel vzal syna jak za svého, dokonce ho oslovoval taťko. Když bylo synovi 11 přibyl mu bratříček. Do jeho 2 let mi nepřišlo, že by byl nějaky problém. Když jsem po mateřské nastoupila do práce, začla jsem vnímat jakési ochladnutí mezi starším synem a manželem, hodně kritiky a komunikace formou příkazů, zákazů, negativita. Vznikaly mezi mnou a manželem konflikty, bohužel i před dětmi. Trochu nás dotlačil se synem, že odešel na intr na střední, ale místo toho se vše ještě zhoršilo, vadí mu ikdyž přijede jen na víkend, a to 1 za 14 dní, protože se vídá i se svým biologickým otcem. Vztahy jsou tak narušené, že syn odmítá jezdit domu a přebývá čím dál víc u mých rodičů nebo u sestry. Dokonce mu muj manžel bohužel řekl, že nechce aby mu už ríkal taťko, což povazuji za opravdu bolestivé pro syna. Vůbec nevím co s tím. Ke společnému synovi se chová moc hezky.
Daniela
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Danielo. Ten zvrat až po 2 letech od narození vašeho společného syna je zajímavý, musí mít za sebou nějakou delší historii, vývoj. Manžel může preferovat společného syna nejen proto, že je jeho biologický otec, ale i proto, že je benjamínek. Ale pokud se jejich vztahy vyvíjely po celou dobu dobře, muselo se mezi nimi něco přihodit. Do mozaiky mi schází i to, jaká rovnováha sil byla mezi st,synem a mladším synem.Váš starší syn je nejspíš v pubertě, tak může reagovat jinak, než jak byl manžel zvyklý. Ale o tom všem byste měli s manželem hodně mluvit. A vy zase se synem z 1.manželství. Já, abych byla moudřejší, potřebuji vždy rozumět příčinám, proto by možná bylo dobré, kdybyste s manželem navštívili psychologa, který do toho bude vidět více, než já na dálku.