Čtvrtek 4. března 2021, svátek má Stela
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 4. března 2021 Stela

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| otázky početí, těhotenství| vztahy na pracovišti| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy
první láska
Dobrý den paní doktorko. Před několika lety jsem se rozešla ze svou první láskou, protože jsem se tehdy rozhodla jít studovat do dalekého města na druhou stranu republiky. Byli jsme spolu přes 3 roky. Rozhodovala jsem se, zda kvuli němu zustat v okolí meho tehdejšího bydliště, ale bylo tam hodně věcí, které mi na něm vadilo a už jsem nevěřila, že by se kvuli mně změnil. Nerozešli jsme se v dobrém. Během studií jsem poznala svého součastného partnera, se kterým jsem do dnes. Se součastným partenerem nám to spolu klape, jsme spolu už 7 let a plánujeme rodinu. Problém je, že poslední dobou nemužu přestat myslet na svou první lásku. Vzpomínám na všechny krásné chvíle, které jsme spolu zažili a je mi z toho smutno. Hrozně moc mi chybí. Uvědomila jsem si, že ho stále miluji a chtěla bych být s ním. Mám pocit, že rozchod s ním byla největší chyba mého života, nevím, jak se s tím mám vyrovnat. Nejsme spolu v žádném kontaktu. Poradte, jak mám na něj zapomenout?
Karolína
Pro zobrazení odpovědi se přihlaste k iDNES Premium
první láska
Dobré dopoledne,

před 4 měcíci jsem se po 7 letech rozešla s přítelem. Každý byl v jiné fázi, on mě chtěl požádat o ruku a já si nedokázala představit strávit zbytek života jen s ním. Nejspíše to bylo tím, že jsme spolu byli od mých 15 let. Během vztahu jsem mu nebyla zcela věrná, vždy bylo období kdy jsem začala být nešťastná a to co mi chybělo se snažila najít jinde. Pokaždé mě to však přešlo a vrátila se k němu.
Stále jsem měla pocit, že mě čeká někdo lepší. S nástupem do nové práce jsem poznala muže, který se zdál naprostým opakem a dal mi impuls se s přítelem rozejít. Zamilovala jsem se a po chvíli jsme spolu začali chodit, vše se zdálo téměř dokonalé. Momentálně po necelých 3 měsících mě začíná ročilovat. Můj bývalý přítel mi začal chybět po měsící a s tím opadla i zamilovanost k novému příteli. Zjistila jsem, že je to on, kterého chci mít ve svém životě. Před 10 dny si našel někoho jiného, ze které je prý paf. Zajímal by mě Váš názor, zda mám šanci ho získat zpět?
Šárka
první láska
Problém u mě je, že nikdy jsem neměla vážný vztah při kterém by lidi vzájemně trávili čas, ale jeden se díval na televizi a druhý si třeba četl.

Začíná to pro mě být značně nové, ale nabírat i na vážnosti vztahu. Bohužel jelikož mi opakovaně řekl, že neví jak moc to mezi námi bude vážné, že to teď nechce posunout, je pro mě hrozně těžké se uvolnit a užívat si jinak velmi krásného vztahu.

Měla jsem jen milenecké vztahy, které nebyli vážné. Kdykoliv rekne, že to nechce mít vážné vidím před očima to, že mě chce jenom do postele, přestože mi uvaří krásnou večeři.

Děkuji moc za váš názor a radu.
Marie
Marie
první láska
Jak se říká dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. On navíc těžce nese, že mě jeho rodina a přátelé nemají moc rádi. Ne vždy jsem se chovala adekvátně a po rozchodu o mě nemluvil hezky. Já tohle neřeším.

Pořád jsme oba v mnohem rozdílní, ale myslím si že oba děláme maximum ke štěstí nás obou. Bohužel mám strach, že se snažím zbytečně.

Myslíte že takto moc ohrany vztah má budoucnost? Ani jeden již necítí tu zamilovanost jako na začátku. Před pár dny mi potvrdil, že naše scházení je chozeni, ale není to vážné aby mě vzal ke svojí rodině.

Také bojují se strachem, že ke mě není upřímný. Lhal mi když se scházel s dotyčnou dívkou a to opakovaně. Strach je i když se jiz měsíce chová úplně jinak - je pozorný, milý.

Vídáme se několikrát týdně, takže už si nemáme tolik toho co říct. On si pustí v pohodě televizi, nebo mi řekne, že stráví čas s přáteli a tohle já neumím přijmout. Bojím se že když se neuvidíme, tak si rozmyslí že se mnou být nechce.
Marie
první láska
Dobrý den paní doktorko. Jdu si pro radu, jelikož jsem dost nejistá v nynějším vztahu.

Když mi bylo 18 poznala jsem svého prvního partnera a zažila první lásku. Bohužel oba jsme k tomu přistupovali značně jinak. On je spíše pohodar z úplně rodiny, který se mnou plánoval budoucnost, já jsem vyrůstala bez otce a jsem silné citové nevyrovnaná. Oba jsme se po několika pokusech obnovit vztah po 4 letech rozešli.

On si našel přítelkyni s kterou bydlel, já zůstala sama a měla vztah založený jen na občasném sexu.
Po nekolika letech mě byvaly kontaktoval - jeho přítelkyně ho podvedla. Opět jsme obnovili náš vztah, ale pár měsíců na to se začal scházet s jinou, s kterou to také nevyšlo.

Když byla korona dost nás to spojilo. Ani jeden nemohl nikam moc chodit, do toho jsem měla jiste problémy a byl mi velkou oporou. Opět jsme začali jezdit na výlety, scházet se... V mých očích spolu chodime, on postupuje pomalu. Oba máme strach, že nás přátelé a rodina odsoudí, že jsme se k sobě vrátili.
Marie
první láska
Pokračování 2: On jezdí hodně na pracovní cesty, já musím vždy doma něco říci, čili já mám v tomto směru mnohem horší pozici. Je pro něj velmi těžké dávat své city ke mně najevo. Sám od sebe mi nic moc neřekne, je zdrženlivý. Když se zeptám, tak jakoby mi chtěl něco říct, odpovědět... Na chvíli zvážní, ale na poslední chvíli si to rozmyslí a celou situaci obrátí v kladný žert.. Čili já sice dostanu kladnou odpověď kterou jsem slyšet chtěla, ale řečenou jakoby nadneseně, v legraci, ve zlehčeném módu.. Jediné "miluji tě" řekl úplně normálně, vážným tónem v hlase, což mě naprosto odrovnalo. Nečekala jsem to.S nikým jiným se intimně neschází, já také ne. Zajímalo by mě, jak se tomuto vztahu říká. Jedná se o klasickou mileneckou nevěru nebo je to již nějaký druh paralelního vztahu (ani jsem nevěděla že něco takového existuje) ... A dále by mě zajímalo z vašeho pohledu co si myslíte o jeho vztahu ke mně. Tím, že nedává moc své city najevo, se v něm ani po více jak roce nemohu pořádně vyznat. - otázka upravena poradcem
Rozi
první láska
Vážená paní Douchová, prosím o odpověď. Jsem vdaná, mám čtyřletou holčičku. Manžela mám svým způsobem ráda, avšak nikdy jsem ho nemilovala. Prostě to tak nějak vznikalo, ale nikdy to nebyl ten muž, ze kterého bych si sedla na zadek a myslela na něj ve dne v noci. Více jak rok se scházím s mužem, kterého znám cca 16 let, byla to má první láska. Miluji ho po celou tu dobu, nikdy jsem na něj nezapomněla. On je ženatý, má tři děti. Během let co jsme se neviděli, jsme si občas napsali, zavolali. Nebo.. spíše se ozýval on. On se chtěl sejít, já se bála a vždyť to odmítla, až do loňského léta kdy vše začalo. Na setkání jsem kývla. Je nám spolu moc dobře, třeba jen ležet vedle sebe v objetí a dívat se na film jsou pro nás kouzelné chvíle. Samozřejmě žijeme intimně, kde nám to oboustranně velmi klape. Povídáme si, smějeme se, chodíme na procházky.. vzhledem k časové náročnosti, k tomu, že jsme oba zadaní a vzhledem k faktu aby se vše i nadále utajilo, se vídáme jednou za tři týdny až měsíc.
Rozi
první láska
Pokračování 4) ... Bylo mi v té době 19 let, vše jsem měla před sebou (jak po intimní stránce, vysokou školu atd..) a podle jeho slov to bylo prostě znát... Na otázku, jestli by se mnou tenkrát dál chodil, kdybych se chovala jako teď, dospěleji, řekl že určitě ano. Ani nevíte, jak toho dnes lituji, protože kdybychom už tenkrát v nějaké dohledné době založili rodinu, dnes jsem s ním mohla mít krásný život. Ano, nikde není psáno že by nám to vyšlo, ale jelikož máme podobný pohled na život, vždy jsme meli, rozumíme si v komunikaci, po intimní stránce, tak skutečně věřím, že bychom si s dětmi žili moc pěkně. Místo toho mé místo zaujala jiná, která měla jen to štěstí, že byla tenkrát o pár let starší než já, neboť důvod našeho rozchodu byl můj nízký věk... Třeba spolu nebudeme teď, ani za rok ani za 5 let, ale může se stát naprosto cokoli a ... zázraky se přeci dějí, ne? Alespoň občas... Dekuji
Tereza
první láska
Pokračování, část 3) .. myslím, že tím, že není přes týden tolik doma, si se ženou "nelezou na nervy" a i 4 děti jsou mu "vzácné". Když mluví o dětech, je vidět, že je skutečně zbožňuje a jsou mu vším. Možná ještě dodat, že je to muž velmi dobře finančně zajištěný, pohledný, charismatický, kterého miluji víc než 15 let a zřejmě se na tom nikdy nic nezmění. Je vůbec, prosím, nějaká alespoň malá šance, že budeme moci být někdy oficiálně spolu? Třeba až ty opravdu malé děti trochu povyrostou, nebo nevím co by se muselo stát... Bojím se ho zeptat, nebo spíše se bojím odpovědi... Nebo se s ním mám dál takto scházet, dny před schůzkou a jeho přítomnost si užívat a poté se opět několik dnů dávat dohromady? A čekat, že se něco stane, čekat na zázrak..? Bojím se, že tím, jak moc pro mě tento člověk znamená, nejsem schopná ze své vlastní vůle vztah ukončit a ze svého života ho opět nadobro vymazat... Strašně dnes lituji, že jsem se tenkrát, když jsme se poznali, nechovala dospěleji
- otázka upravena poradcem
Tereza
první láska
Pokračování, část 2) ... Říká, že mě miluje a neví co s tím. Možná to bude znít velmi sobecky, ale nikdy v životě jsem nebyla tak šťastná a nikdy v životě mi nebylo pocitově tak dobře, jako když jsem s ním. Stejně jako před 15 lety. Ani když se mi narodila holčička mi nebylo tak dobře, což už vůbec nechápu, protože sve dite samozřejmě miluji. Problém je v tom, že když se sejdeme (rozumíme si v komunikaci i po intimní stránce, smějeme se spolu) a on pak zase odjede, je to jako kdyby se mi zhroutil celý svět. Je mi doslova hrozně, nemůžu se na nic soustředit, nic mě nebaví, jsem podrážděná. Pár dní se "dávám do kupy", emočně velmi strádám, mezitím si napíšeme, dny utíkají a poté se znovu těším na brzké shledání, které si domluvíme. A takto to jde stále dokola už víc jak 9 měsíců. Řekla bych, že doma asi nespokojen není. Přes týden hodně pracuje, domů se vrací až k večeru, domácnost se čtyřmi dětmi je vesměs na manželce, rodině se věnuje převážně o víkendech. Myslím, že tím, že není
- otázka upravena poradcem
Tereza
první láska
Dobrý den, prosím o pomoc. Já 34 let, mám holčičku 3,5 roku, manžela (jsme spolu 14 let, poslední dva roky krize). Už dlouho spolu ani nespíme. V létě tomu bude rok, co se scházím se ženatým mužem. Je to má první láska se kterou jsem chodila když mi bylo cca 20 let (on je o 9 let starší). Manžela ráda mám, ale nemiluji ho, po pravdě jsem nikdy k nikomu, ani ke svému muži, necítila to, co ke své první lásce.Už tenkrát jsme si dost rozuměli a nic se na tom nezměnilo ani po 15 letech. Tenkrát se se mnou rozešel on kvůli věku, byla jsem na něj moc mladá, před sebou vysokou školu. Pravdou zůstává, že jsem na něj nikdy nezapomněla a trvalo mi dalších asi 8 let,než jsem se z rozchodu zcela vzpamatovala.On se mezitím také oženil, má ženu a čtyři děti ve věku 3, 5, 10 a 13 let. Pár let po rozchodu mi sem tam zavolal,napsal,ale byla jsem to většinou já, kdo se mu nazpět neozýval. Nějak podvědomě jsem tušila, že kdybych s ním navázala jakykoli kontakt, opět otevřu staré, velmi bolestivé rány.
Tereza
první láska
Dobrý den, ve svých 15 letech jsem začal chodit se svou teď už bývalou přítelkyní Sárou. Byla to první láska. Vztah po 15 měsících skončil. Dopadlo i na podvádění z její strany. Od té doby to šlo z kopce. Já už více psychicky neunesl a rozešel jsem se s ní. Od té doby jsem ale beznadějně v depresích. Chybí mi důvod proč být šťastný. Ráno vstávám s pocitem co asi zrovna dělá a usínám stejně. Poté to začalo i ve snech. Zdá se mi o ní, jsme tam spolu a šťastní, ale probudím se z toho jako z noční můry. Vím, říká se, že první láska je nejvíce intenzivní, ale časem to přebolí. Dnes je mi dvacet a nepolevilo nic. Mezi lidmi jsem v pořádku. Bavím se a neřeším to poměrně. Ovšem stačí 5 minut samoty a jsem zase v depresích. Měl jsem po ní i pár dalších vztahů, ovšem si myslím, že to byly jen záplaty. Bylo to krátkodobé a nenaplňovalo mě to. Prosím poraďte mi, jsem už vážně v koncích. Děkuji.
Jakub
první láska
Dobrý den,

je mi 30. S přítelem jsem už tři roky a před nedávnem se k nám nastěhoval. Než jsme se poznali měla jsem spíš krátké vztahy tak na rok, ale když jsem poznala jeho, mám pocit, že je to ten pravý, rozumíme si, ještě jsme se nikdy nepohádali. Problém je v tom, že já jsem před tím ještě s nikým nebydlela ( a on vlastně přede mnou s nikým nechodil), tak nemám moc zkušeností v tom, jak by to mělo fungovat doma. Samozřejmě si domlouváme nějaké společné aktivity, výlety, plavání, setkání s přáteli a tak různě, ale nevím, jak moc se mu mám věnovat třeba, když se vrátí z práce, aby mě na jednu stranu neměl plné zuby, že se o něj moc starám, ale na druhou stranu, aby zase neměl pocit, že se mu nevěnuji. Mám celkem i dost svých koníčků, takže si vlastní program dokážu vytvořit sama bez něj, ale nerada bych, aby měl pocit, že nemám o něj zájem.
Elen
první láska
Dobrý den,

před skoro 10 lety jsem se rozešla se svojí první láskou, se kterou jsem chodila téměř 5 let. Vztah byl přechozený a rozchod byl nevyhnutelný, avšak velmi bolestný.
Dávala jsem se dohromady asi rok, ale nakonec jsem to nějak zvládla.
Měla jsem pár vztahů - jeden trval rok a půl a zbytek nestojí za řeč. K žádnému muži jsem necítila to, co ke své první lásce. Jsem schopná být ve vztahu a fungovat, ale necítím tam "to něco".
Můj první kluk má dlouhodobý vztah a já s ním jsem ve velmi sporadickém kontaktu.
Občas na mě padne smutek, že už nikoho nedokážu milovat tak jako jeho a říkám si, že to snad ani není možné, že na něj po tolika letech stále myslím - spíš si to vlastně celé tak nějak idealizuju.
Nechci být s někým jen z rozumu, ale cítím, že takhle to dál nejde...Všechny muže víceméně ignoruji a ti,co se mi líbí jsou většinou zadaní...
Děkuji za Váš názor.
Sofie - otázka upravena poradcem
Sofie
první láska
Dobrý den,s bývalým přítelem jsem měla skoro 3-roční vztah.Musím zmínit,že je nám oběma 16 let.Měli jsme krásný vztah bez hádek a ve všem jsme si rozuměli.Spolu jsme byli svoji a každá maličkost byla pro nás úžasná. Jenže pak přišla střední.Jsme od sebe daleko a ta láska jakoby "vyprchala".Oba nás to bolelo, protože to fungovalo a on se se mnou rozešel, že už to není ono.Ale přijde mi,že to bere až moc lehce, sice měl úplně skleněný oči při rozchodu, ale teď mi přijde, že je šťastnější.Protože jak jsme se dlouho neviděli,jakoby zapomněl,jak se máme spolu krásně.Prý když vzpomíná na ty vzpomínky směje se, že jsou prý krásný a ani kapka mu neukápne.Všem našim společným přátelům to přijde divné,že to bere tak s lehkou hlavou,i když mi říkal,že to pro něj taky nebylo lehké.Je to naše první láska a můj instinkt říká, že není úplný konec,že se třeba v budoucnu až budeme starší budeme mít víc zkušeností zjistíme jak nám bylo spolu krásně znovu se třeba shledáme.Co si myslíte vy Paní doktorko? - otázka upravena poradcem
Linda
první láska
2. část
Před 2 letý mu zemřel mladší bratr a od té doby je více agresivní. Byla to pro nás velká rána, která se nikdy nezahojí, ale takhle už to dál nejde. Když jsme se stěhovali půjčoval si na bydlení a neměl dlouho dobrou práci. Teď už dluhy splácíme, on začal mít dobře placenou práci a při hádce mi předhazuje taktně "že já v práci nic nedělám a on jo" doma mi vůbec nepomůže, když jsem v práci a on doma tak na nic nesahne. Ani když jsem doma, sám od sebe nic neudělá. Pak jsou ale dny, kdy je zase úplně zlatý. Plánuje se mnou svatbu jak jsem psala, chce děťátko co nejdřív, ale pak na druhou stranu se chová tak, že by jsem opravdu mu dala facku. Já už nevím čím to může být, já jsem snad takhle "ženský náladového" chlapa jako je on snad ještě nepotkala. Opravdu nevím jak dál hlavně když mi nadává že jsem *** a *** a blbá a že mám jít pryč atd.. jednou jsem se sbalila a chtěla jít a nepustil mě, omlouval se až ponižoval jen abych nesla, ale pak to udělá znovu... - otázka upravena poradcem
Tea 2.cast
první láska
Dobrý den, jsme spolu s přítelem 6 let a z toho spolu 2 roky bydlíme. Náš vztah je stále pevný, láskyplný, ale jsou chvíle, kdy mám chuť ho opustit. Mě je 22 a jemu 24 a oba jsme sobě úplně první partneři, ale oba víme, že bez sebe nemůžeme být a plánujeme svatbu i rodinu. Přítel je ten typ, kterého jiné ženy nezajímají - je to zvláštní, ale je jiný, od své matky, která svému otci verna nebyla si nevěru zhnusil natolik, že ji nemůže ani cítit. Navíc není kontaktní, takze se drží mě jako přítelkyně a nejlepší kamarádky dá se říct, takže náš vztah v určitém směru i v sexu funguje. Ale občas když se naštve začne mě urážet, nadávat sprostě až mě to dožene k pláči a k nenávisti, ale pak si uvědomí chybu a jde se omlouvat az "plazit" ale až potom. A já mu to blbá vždy odpouštím a pak znovu..už mě unavuje jak mě úrazi a já nevím jak v tu chvíli reagovat. Slíbi že to neudělá a pak znovu atd. a teď si myslí že omluva stačí ale mě už ne. Dříve byl naprosto jiný. Děkuji za radu co v situaci dělat - otázka upravena poradcem
Tea
první láska
Pro Magdu-První láska

Byla jsem byla v podobné situaci jako Váš manžel a trvalo mně 3 roky, než jsem se po rozumové volbě citově odpoutala z mileneckého vztahu a citově se ustálila v manželství, vydržte, chce to čas....Hodně štěstí!
Eva
první láska
Dobrý večer, paní doktorko,

děkuji Vám za vstřícnou odpověď. Jen Vaše empatie mi dodala odvahy ještě jednou se ozvat. Můj příběh (ukončený vztah v mládí kvůli náboženským otázkám) připomíná vyprávění z 19. století, ale jeho současné pokračování je ještě banálnější. Tehdejší partner se mi po letech ozval na sociální síti. Máme oba své rodiny, on je na rozdíl ode mě bezdětný. Začali jsme si psát a měli k sobě znovu blízko. Několikrát jsem se pokusila korespondenci ukončit, ale uvědomila jsem si, že na samotném (ne)psaní už stejně nezáleží. Jako by se otevřela Pandořina skříňka... Nechtěla bych a ani nemohu měnit svůj stávající život, ale přesto jsem se k tomu člověku znovu citově připoutala – a asi uvěřila, že by se z nás mohli stát legitimní přátelé. Nedávno mě ale sám požádal, abychom si už nepsali. Nepokládá to za vhodné. Svým způsobem tomu rozumím a jeho přání respektuji. Přesto: máte zkušenost s tím, že by obnovený vztah mohl fungovat jinak? Děkuji a také Vám přeji krásný nový rok.
Veronika – část 2
první láska
Jsme s manželem 46 let a letos budeme mít 50 let od seznámení.
Jsme od počátku jenom spolu, oboustranně první partneři.
Nikdy jsme neuvažovali o tom, že nemáme jiné partnerské zkušenosti.
Pokud máte spolu být, neexperimentujte.
Mohlo by vás to oba posunout, kam nechcete. JP
pro Karolínu první láska
první láska
Dobrý den paní doktorko,
s přítelem jsme spolu 4,5 roku a je to pro nás oba první vztah. Plánujeme se vzít ale nevíme jestli není špatný nápad ,že si nikdy nevyzkoušíme jiného partnera. Mluvili jsme spolu o tom a došli jsme k závěru, že kdyby se někomu z nás naskytla příležitost mít s někým sex, tak ji využijeme. Myslíte si, že je to dobrý nápad ? Nechceme přitom ohrozit náš vztah.
Předem děkuji za odpověď.
Karolína
první láska
Dobrý den,
v 15 letech jsem začala mít vztah se svým teď už bývalým přítelem. Před vztahem jsme spolu byli 2 roky nejlepší přátelé a i ve vztahu tomu tak bylo. Náš vztah byl perfektní, Ve všem jsme si rozuměli, měli jsme baječné zážitky a úplně všechno jsme spolu zažili poprvé. Jenže já dělala nějaké chyby, nemám ráda alkohol a proto jsem ho poměrně dost omezovala v tom,aby si užíval ( velmi toho lituju a určitě jsem se ponaučila). Přítel byl vždycky strašně obětavý a hodný a nikdy mi nechtěl ublížit, takže mě poslechl. Naši společní přátelé si z něj dělali srandu , že je "podpantoflák". Jeho problém byl, že mi narovinu neřekl, že mu toto nevyhovuje. Avšak jednou jsme se na toto téma pohádali a asi 14 dní na to odjel mimo ČR na 10 denní exkurzi. Při návratu se semnou rozešel, se slovy, že toto ho už nebaví a že jsem mu tam ani nechyběla. Po 3 letech utnul náš vztah jakoby nic. Jsou to ted 2 měsíce po rozchodu a jsme přátelé. Myslíte, že za pár měsíců by se mohl náš vztah obnovit? - otázka upravena poradcem
Lenka
první láska
Dobrý den. Přečetla jsem si radu paní Magdě. Myslím, že to nesvaluje na psycholožku, jen píše, že od doby, co k ní chodí, vidí odchod jako správný krok. Tak nevím, jestli je etické takto radit. Samozřejmě každý člověk je svéprávný a rozhoduje za sebe. ale pokud chodí k psychologovi, očekává od něho nějakou radu a povzbuzení, kterou cestou se dát a může ho to ovlivnit, takto možná i špatným směrem. Nevím, jestli by psycholog měl dávat takovéto rady... Je to velmi těžká práce a měla by se brát zodpovědně. Nemyslím si ale, že by psycholog měl povzbuzovat špatným směrem, i když morálka je dnes někde jinde. Důležitější je pocit vlastního "štěstí" než dobra. - otázka upravena poradcem
Katka
první láska
První láska2: Zatím to tak nevypadá, nic si nebalí, nikomu to ještě neřekl, že odchází (neví to naše děti, rodiny, ani přátelé). Můj předešlý dotaz na Vás byl, jestli ještě odejde, když poměr trvá už tak dlouho (2 roky) a zatím neodešel. Vy jste mi psala, že si myslíte, že neodejde a že to u nás dobře dopadne. Bohužel to teď vypadá, že to tak nebude. Psala jste mi, ať ještě vydržím a jsem trpělivá. Myslíte si, že ho dokázala psycholožka tak změnit, že sebere sílu odejít? Nechápu to, myslela jsem si, že naopak mu pomůže rozejít se s milenkou. Mám z toho hrozný strach, nechci ho ztratit a zničit rodinu. Magda
Magda2
první láska
První láska: Dobrý den paní doktorko, píšu Vám již potřetí, protože mi Vaše poradna moc pomáhá. Připomenu, proč píšu. Manžel se na třídním srazu po 30ti letech znovu zamiloval do své první lásky. To bylo před 2 roky. Když se to provalilo, chtěl ode mě a dětí (27 a 24) odejít, nakonec s námi zůstal, ale s ní to neskončil. Pořád za ní jezdí (v pracovní době, abych to nevěděla). Asi před 2 měsíci začal chodit k psycholožce, která mu dává rady ve smyslu, že má právo být šťastný, že má právo být s tou, která ho miluje a on ji, že není špatný chlap, když chce odejít od rodiny, atd. Od té doby, co k psycholožce chodí, je asi již rozhodnutý odejít, minulý týden mi řekl, že do konce července se odstěhuje.
Magda
první láska
Teď jsme se zase viděli po necelém měsíci, byli jsme spolu na obědě jako kamarádi, vidím na něm že je spokojený sám, ale mě má stále rád, pořád chtěl slyšet že je pro mě furt úžasný, nenápadně pokládal otázky a tak.. Po obědě jsme se rozloučili a každý si šel svou cestou.. Psali jsme si ještě na facebooku až do pátku, tam bohužel naše konverzace končí potom, co jsem se venku opila a potkala ho s partou holek a uprostřed můj ex.. nedalo mi to a šla jsem hned za ním.. Když jsem se ho zeptala, jestli mě ještě vůbec miluje, tak mi řekl že cítí prázdno.. Je mi ze všeho smutno, tak strašně ho miluju, je to už přes dva měsíce od rozchodu a já přemýšlím 24hodin denně jen o něm, stále je ve mě malinkatá naděje, že se vrátí, i když reálnýma očima vidím, že se nejspíš nevrátí.. Nevím co mám dělat, Byla to má první láska, je mi 19 a jemu 20let, podle mě jsme měli krásný vztah a mrzí mě, že tak skončil.. Dále vím, že se od něj musím odpoutat, což se mi bohužel nedaří.. Všude jsou vzpomínky.
lenka
první láska
Dala jsem mu tedy prostor, po úspěšném složení všech zkoušek jsme se viděli, byli jsme na obědě a byla jsem šťastná že už ho mám zase pro sebe, i on vypadal šťastný že mě vidí, jak už jsem říkala, plánoval se mnou prázdniny a tak.. Druhý den mi ale podrazil nohy, když jsem za ním po škole přijela, tak mi oznámil že se chce rozejít, nic jsem nechápala, prej chce být sám, asi mě miluje, ale cítí že chce být sám.. Cítila jsem se tak prázdně.. oba jsme plakali, potom jsme spolu byli ještě zbytek dne.. Já jsem stále doufala, že se vráti, týden po rozchodu jsme se viděli, já u něj přespala, opili jsme se spolu, takže došlo i na sex, řekl mi že vždy budu holka, kterou bude celý život milovat.. tak moc to bolelo a bolí to stále, pak jsem s ním omezila kontakt a po měsíci jsme se zase viděli, strávili spolu celý den, on mě líbal, objímal, říkal mi jak jsem krásná, ale když jsem dojela domů, vše bylo při starým, už jsou to dva měsíce a já nevím, jak se z toho vzpamatovat. dál
lenka
první láska
Dobrý den,ráda bych se s Vámi podělila o svou situaci. Tři roky jsem zažívala svou první lásku, svůj první vztah, pro mě skvělý, občas nějaké výměny názoru, asi 3x větší hádka, ale nic, co by jsme nevyřešili. I já byla jeho první láska, za ty 3 roky jsme byli na 3 dovolených, byli jsme spolu v podstatě 5 dní v týdnu, protože zbylé dva dny byl na vysoké v jiném městě. Opravdu jsme si rozuměli a já, i mé okolí jsme si mysleli, že to vydrží navždy.. Bohužel nevydrželo, ještě týden před rozchodem jsem měla narozeniny, které byly díky němu nádherné, celý den jsme strávili spolu, říkal mi jak mě miluje do posledního dne, den před rozchodem jsme spolu strávili celý den, plánoval se mnou prázdniny a tak dál.. Objímali jsme se, líbali.. během těch 3 let jsem byla tak strašně šťastná, i on.. vždy mi říkával, že kdyby jsme se někdy nakonec rozešli, tak ať mu slíbím, že se jednou zase sejdeme, že mě strašně miluje. No a přítel měl 3 měsíce zpět zkouškové, tak jsem mu dala prostor na učení. Pokračování dál.
lenka
první láska
Omlouvám se,tohle je poslední část...čichla jsem k jeho vlasům a on mě pak chytil za ruku a zeptal se mě jestli ho miluju,řekla jsem že ne, protože jsem si nebyla jistá a on v tu chvíli moji ruku pustil a řekl, že to je dobře, že se jen chtěl ujistit jestli jsem ho nepochopila špatně.Často si mě dobírá př.hodině, učitel chtěl,aby ho někdo doučoval matiku a ptal se ve třídě,kdo ho bude doučovat a on hned, že nikoho kromě mě nechce, přitom já jsem na tom s matikou stejně jak on...a samozřejmě tím všechny hrozně pobavil, včetně profesora. Ve středu mi dal pavouka do tašky, ne pravého ale vypadal jako pravý. Řvala jsem přes celou školu a on z toho měl ohromnou srandu, jenže já byla tak v šoku že jsem se málem rozbrečela a on mě pak prostě odtáhl domů, během vyučování resp. o přestávce a cestou mě zastavil a položil mi hlavu na rameno a omlouval se mi, za to že nepřišel do toho parku tenkrát a i za toho pavouka. Rozumíte tomu? Já nevím, co s ním mám dělat?
Renata
první láska
Nebo tuhle mě jeden kluk zval na rande a on tam zničehonic přišel a řekl, že jsem jeho přítelkyně, a pak mě odtáhl, když jsem se ho ptala proč to udělal tak mi řekl, že prý by toho kluka litoval kdyby vedle sebe měl mít takovou "bouřku" ale zasmál se, zasmál se tak jak jsem ho viděla naposledy na ZŠ, upřímně. On vůbec poslední dobou se občas fakt směje, většinou, když mi něco provede, třeba tuhle mi dal plechovku s colou, jenže byla tak napěněná, že jsem byla celá mokrá, chtěla jsem ho zabít ale když jsem viděla ten jeho radostný obličej, tak mě to přešlo, protože on se fakt takhle málokdy tváří, nevadilo mi, že je to na můj úkor, v tu chvíli jsem se začala smát s ním. On mi pak půjčil svoje tričko na tělocvik, čímž vznikla další hádka, protože už ho měl na sobě...Spolužáci o nás říkají, že jsme jak komediální duo...ale mě to mate, mate mě jak je někdy tak zlej a jak se chová...a jindy zase tak hodnej a milej...tuhle jsme leželi v trávě a já jsem impulsivně čichla k jeho vlasům - otázka upravena poradcem
Renata
první láska
Stál a díval se na strom, tak jsem se ho zeptala, jestli je to on, prostě se jen otočil a kývnul a řekl mi, že jsem směšná, že jsem si ho všimla až teď. Pak jsem mu řekla, že jsem ho milovala na základce, v tu chvíli mi přišel zase jako ten stydlivý a hodný mladík, dal si ruku před obličej tak jak to dělával, když se styděl a řekl, že to měl stejně. Jenže pak mě hned zpražil tím, že je to beztak jedno, že je to minulost. Umřela mu máma, to jsem zjistila až déle. Měl problémy, jeho rodiče se rozvedli, šel bydlet s mámou do jiného města, ta umřela a pak se vrátil. Uzavřel se, vím to, jednou mi řekl, že starat se o někoho znamená mít problémy. Jenže ke mně se chová hrozně divně, nevím, asi uvedu příklady, tituluje mě: blbko, poměrně často a vždycky k tomu přidá plácnutí po rameni nebo po hlavě /nebolí to/, někdy je hrozně ošklivý /spíš to co říká/ a jindy je zase strašně milej. Třeba tuhle jsem brečela, a on mě objal, aby ukryl mé slzy před ostatními....dále, pardon že tak dlouhé to je
Renata
první láska
Dobrý den, jsem studentkou posledního 3. ročníku střední školy. Mám ráda svého spolužáka. Znám ho už strašně dlouho. Ještě na ZŠ se mi líbil, Měli jsme se sejít u velkého stromu v parku, tenkrát v 7 třídě, řekl to, pamatuji si to ještě jak jsem mu vracela zapůjčenou učebnici a on jen:"v sedm hodin v parku u velkého stromu". Nepřišel. Nepřišel už nikdy ani do školy. Slehla se po něm zem. Možná, kdyby nebylo toho "slibu", šla bych dál, takhle sem měla v srdci pro něj furt trochu místa. Na střední ve druháku k nám přestoupil /do vedlejší třídy/, zrovna jsem byla nemocná, takže jsem přišla do školy a najednou on tam....nebyla jsem si zprvu jistá, jestli je to fakt on...byl vyšší, měl jiný hlas, jiné vlasy...ale něco mi říkalo, že jo. Prvních pár týdnu jsem spíš jen tak pozorovala, nechtěla jsem se splést. Jednou jsem ho potkala cestou domů, zabočil k tomu velkému stromu v parku, nedalo mi to a šla jsem za ním, odhodlaná zjistit jestli je to fakt on, nebo je to jen někdo podobný...ehm dále - otázka upravena poradcem
Renata
první láska
Jak kdyby těch 5 let neuplynulo. Přišlo mi to jako včera. Překvapilo mě jak silné ty emoce byly, a hlavně, týkali se jeho...přímo jeho, né mé první lásky, ale jeho, toho o kterém jsem si myslela, že pro mě nemá velký význam. Podal mi telefon, automaticky jsem mu napsala své telefonní číslo. Pak vystoupil. Neřekli jsme si ani slovo. Možná Vám to bude připadat divné, ale my nepotřebovali mluvit. My jsme přesně věděli, co ten druhý cítí...i po takové době. Asi 14 dní na to jsme se sešli. Zjistili jsme, že jsme furt stejně beznadějní jako tenkrát na VŠ. On už pracoval a měl svůj byt, já také. Vztahy byly ale nikdy nedopadly. Naše minulost už nás netrápila ale určité pocity vůči těm událostem tam byly. Ten den jsme opět šli do parku. Byli jsme hloupí, chodit na staré místa. Ale nám tam bylo dobře. Ten den jsme si zase jen povídali. Víte, nevím jestli to vůbec budete celé číst, ale...myslíte, mám....zkusit být s ním?
Lenka
první láska
Věděla jsem o něm to nejhorší, znala jsem jeho stinné stránky, věděla jsem jak špatně uvažuje, a i to, jak je na druhou stranu chytrý. Znala jsem jeho klady i zápory. Nikdy jsme si nelhali, v našem "vztahu" nebylo třeba si lhát. Znali jsme se navzájem tak, že je klidně možné říci, že on mě znal lépe než já sama sebe. Teď s postupujícím časem. Už je to přesně 5 let. Je on jediný na koho si vzpomenu. Vím, že to naše tehdejší rozhodnutí bylo správné. Vím, že on by mi jen připomínal mou nenaplněnou lásku a že bych ho nejspíš nikdy nedokázala upřímně milovat. Vím i to, že nejsem jeho typ a on není můj. Nicméně jsme se potkali. Je to měsíc. Poznala jsem ho. Doslova jsem ho cítila...ta vůně...jeho vůně...on mě poznal taky. Stáli jsme a koukali na sebe. V metru. Asi deset minut jsme jen zírali beze slova. Vím, že myslel na to jaké to tehdy bylo, vzpomněl si na svojí lásku, vzpomněl si na mě, na nás...na vše. Já to měla stejně. A najednou, víte, jak kdyby těch 5 let nebylo. - otázka upravena poradcem
Lenka
první láska
Řekli jsme si vše. Naše sbohem bylo dojemné, brečela jsem a držela ho za ruku, nechtěla jsem ho pustit, nechtěla jsem nechat odejít své touhy, sny a přání, protože jsem věděla, že až odejde on, oni odejdou s ním. Nechtěl ani jeden z nás. Kdo by taky chtěl, jenže jsme museli, protože...my jsme byli minulostí, která nás vázala k našim láskám. Tehdy jsme se shodli, že je třeba jít dál, hledat tu pravou lásku a tu minulou nechat za sebou, řekli jsme si sbohem. Ve škole jsme se od toho dne nebavili ani nezdravili. Je pravda, že jsem dostala pár dotazů od kamarádů, proč tomu tak je, ale naštěstí se časem ptát přestali. Když jsme se potkali tak mi bušilo srdce, věděla jsem, že to je tím vším, tím co jsme spolu prožili. Ač jsme si to neřekli, tak časem jsem na něj už nekoukala jako na nejlepšího kamaráda, časem jsem plně vnímala, že to je on, ne ten koho miluji, ale ten s kým momentálně jsem. Naše pohledy se obvykle setkali a my se usmáli, tak jak se na sebe usmívají lidé, co o sobě ví vše.
Lenka
první láska
Spala jsem s mnoha muži, resp. kluky. Nikdy nedošlo na sex jako takový, spíš jen tak...abych vedle mě někdo spal, abych nebyla sama...proto jsem byla ochotná i něco na "oplátku". Naučila jsem se z toho vymotat tak, že jsem nemusela s těmi muži mít přímo pohlavní styk. K tomu jsem z pro mě neznámého důvodu měla odpor. Furt mi v životě něco chybělo. Postupně mi docházelo, že to byl on resp. že to byl náš neukončený "vztah", že to mě drží zpátky, protože jsem tušila že se ještě musíme potkat, abychom si řekli poslední sbohem. Skoro po 5 měsících tomu tak bylo. Seděla jsem v parku a on přišel. Sedl si ke mně a řekl mi co se ten den a následující dny událo. Mluvili jsme spolu spousty hodin. Vlastně jsme tam seděli přesně 13:30 minut. Neuvěřitelný, nedošlo k žádnému fyzickému kontaktu, konečně jsem poprvé mohla poznat jaké to je, když spolu mluvíme o svých pocitech, sdělujeme si je prostřednictvím slov nikoliv dotyků. Bylo to osvěžující. Za ten den jsme nahnali ztracený čas. Řekli jsme si.. - otázka upravena poradcem
Lenka
první láska
Ten den jsem se poprvé rozbrečela. V mém životě jsem brečela do té doby pouze jednou a to, když mi zemřela matka, tehdy mi otec řekl, že pláč je pro slabé. Od té doby jsem si nikdy nedovolila brečet. Až v ten den, v den, kdy jsem byla skutečně odmítnutá svou první láskou. Pak jsem šla do parku čekat na něj. Na svého "přítele", který se mnou víceméně trávil čas nejvíc ze všech. Nepřišel...tehdy mě napadlo, že třeba dostal kladnou odpověď a nebo je prostě s nějakou jinou. Neřešila jsem to, bylo mi to jedno. Náš vztah nebyl vztahem...nebyl důvod nad tím přemýšlet. Následující dva měsíce jsme se neviděli. Lidé se zkraje jen dívali ale časem se kluci začali více zajímat a zvali mě na rande. Odmítala jsem. Nechtěla jsem nikoho. Chtěla jsem si užít tu samotu. Chodila jsem furt do toho parku, i když on tam nikdy nepřišel. Podvědomě mě asi zajímalo, jak mu to dopadlo. Věděla jsem, že s ní není když jsem viděla svoji lásku s ní. Další dva měsíce jsem se utápěla v pocitech extáze... - otázka upravena poradcem
Lenka
první láska
Možná to bylo tím, jak jsme oba měli své sny, které se splnit nemohly. Nebo tím, že prostě takoví jsme. Ale kdokoliv se o mě, nebo o něj pokusil, ten byl krutě uveden do reality. Naše oblíbená fráze byla: nejhorší je ten člověk, který chce něco co v životě mít nemůže, pamatuj si, jsi tu akorát pro výsměch. Věděli jsme, že tím ti lidi raníme, ale taky jsme věděli, že se oklepou a půjdou dál, že se jim nestane to co nám, že neuvíznou na mrtvém bodě. Jednoho dne jsme se dohodli, že své city vyznáme. Že jsme konečně dost silní na to být odmítnutí a nechat své představy a touhy odejít. Taky jsme si řekli, že pak...možná...můžeme spolu začít chodit doopravdy. Říct to svému nejlepšímu příteli nebylo vůbec těžké, samotnou mě překvapilo jak jednoduché bylo říci: miluji tě...hrozně dlouho. Pamatuji si, jak mě objal a řekl: omlouvám se, že nemohu tvé city opětovat. A bylo to. Ulevilo se mi. Najednou jsem to vše viděla v jiném světle. Naděje odešla, ale já už jsem se nebála.
Lenka
první láska
Seděli jsme tam dlouho. Byl to super pocit někomu říci co doopravdy cítím. Tím dnem to začalo, naše trápení nás svedlo dohromady, čas, který jsme měli jsme trávili spolu. Řešili jsme své sny, své touhy po těch, které mít nemůžeme. Časem nás okolí začalo brát jako pár. Nikdy jsme jim to nevyvraceli. Uzavřeli jsme dohodu, dohodu. Chovali jsme se jako zamilovaný pár, líbali jsme se, chodili na rande, spali spolu, seznámili jsme i své rodiče, byť ne nějak ofiko. Nikdo si toho nevšiml, nikdo neviděl skutečnost, kdyby se ti lidé bývali podívali, tak by si možná všiml, že naše pohledy jdou skrze nás, že naše ruce se drží ale my u toho nejsme, protože v představách se držíme za ruce s někým jiným. Byli jsme jako pár oblíbení, resp. lidé nás rádi viděli spolu. On byl /je/ výrazně pěkný a já taky nejsem k zahození. Samozřejmě byli i tací, co nás spolu vidět nechtěli. Naše praktiky jak se takových lidí zbavit, asi nemůžu ani napsat. Protože....to nebylo hezké...
Lenka
první láska
Dobrý den, už od dětství jsem milovala svého nejlepšího přítele.Byl starší takže jsme se kolem 18 roku rozdělili, protože on šel na VŠ jinam. O 2 roky později jsem šla za ním. Pamatuji si ten den v té chodbě, kdy jsem ho potkala. Chtěla jsem se za ním rozeběhnout ale zastavila mě blondýnka, která k němu přiběhla. Stála jsem a pozorovala, znala jsem ho dlouho, věděla jsem, že ten jeho výraz znamená jediné: miluje ji. V tu samou chvíli jsem si všimla kluka stojícího za nimi. Došlo mi, že on zrovna prožívá to samé co já, protože ta blondýnka je pro změnu jeho láska. Ten den jsem odešla a svého kamaráda nepozdravila, zamířila jsem do parku. Je pravda, že jsem mu to mohla říci dříve, ale znáte to, člověk se k těmhle věcem odhodlává dlouho. Teď jsem věděla jediné, je pozdě. Možná bylo pozdě vždy. Přišel ten kluk, co jsem ho viděla dopoledne. Anižbychom se seznamovali začali jsme si povídat o svém trápení. O našich nenaplněných tužbách...budu pokračovat asi v dalším příspěvku
Lenka
první láska
První láska 2: Nakonec to stejně nemůže vyřešit nikdo jiný než manžel. Moje otázka je však jiná: myslíte si, že když doteď neodešel (poměr už trvá víc jak rok a půl), že odejde? Myslím si, že kdyby býval opravdu chtěl odejít, tak už dávno šel. Navíc já už ho kolikrát i vyhodila, ať jde, když s ní nechce přestat – pokaždé brečel a prosil, ať ho nevyháním. Doma se opravdu snaží, chová se ke mně moc pěkně, jen skončit to neumí. Ona ho navíc asi pořád uhání, protože kvůli němu vyhodila manžela a zůstala sama v domě a ani nepracuje, takže potřebuje i finanční zajištění. Má smysl být ještě trpělivá a doufat? (pokud jsem to poslala 2x, tak se omlouvám:-)
Magda2
první láska
První láska: Dobrý den paní doktorko, v září loňského roku jsem Vám psala, že se můj manžel znovuzamiloval do své první lásky a že ode mě a dětí chtěl po 27 letech manželství odejít, nakonec po 4 měsících se rozhodl poměr s ní ukončit. Říkal, že to pro něj bude psychicky náročné a že bude muset chodit k psychologovi. Nakonec k němu nechodit nezačal a já vím, že poměr stále trvá. Už není tak intenzivní, vídají se pouze v manželově pracovní době tak jednou týdně – bydlí 100 km od nás. Dřív s ní jezdil na služební cesty nebo i za ní domů na 2-4 dny, když si vzal v práci dovolenou. To už teď nedělá, snaží se to přede mnou skrývat, ale já to na něm poznám, kdy se za ní chystá (vstává mnohem dřív než obvykle, ráno se koupe a holí, atd.) Já jsem se po téměř roce trápení rozhodla, že už to nebudu a nechci řešit, stres se na mě podepsal zdravotně, musela jsem jít poprvé v životě na operaci a myslím si, že to bylo jen kvůli tomuto.
Magda
první láska
První láska 2: Nakonec to stejně nemůže vyřešit nikdo jiný než manžel. Moje otázka je však jiná: myslíte si, že když doteď neodešel (poměr už trvá víc jak rok a půl), že odejde? Myslím si, že kdyby býval opravdu chtěl odejít, tak už dávno šel. Navíc já už ho kolikrát i vyhodila, ať jde, když s ní nechce přestat – pokaždé brečel a prosil, ať ho nevyháním. Doma se opravdu snaží, chová se ke mně moc pěkně, jen skončit to neumí. Ona ho navíc asi pořád uhání, protože kvůli němu vyhodila manžela a zůstala sama v domě a ani nepracuje, takže potřebuje i finanční zajištění. Má smysl být ještě trpělivá a doufat?
Magda
první láska
První láska: Dobrý den paní doktorko, v září loňského roku jsem Vám psala, že se můj manžel znovuzamiloval do své první lásky a že ode mě a dětí chtěl po 27 letech manželství odejít, nakonec po 4 měsících se rozhodl poměr s ní ukončit. Říkal, že to pro něj bude psychicky náročné a že bude muset chodit k psychologovi. Nakonec k němu nechodit nezačal a já vím, že poměr stále trvá. Už není tak intenzivní, vídají se pouze v manželově pracovní době tak jednou týdně – bydlí 100 km od nás. Dřív s ní jezdil na služební cesty nebo i za ní domů na 2-4 dny, když si vzal v práci dovolenou. To už teď nedělá, snaží se to přede mnou skrývat, ale já to na něm poznám, kdy se za ní chystá (vstává mnohem dřív než obvykle, ráno se koupe a holí, atd.) Já jsem se po téměř roce trápení rozhodla, že už to nebudu a nechci řešit, stres se na mě podepsal zdravotně, musela jsem jít poprvé v životě na operaci a myslím si, že to bylo jen kvůli tomuto.
Magda
první láska
Dobrý den, zhruba před 9 měsíci jsme se rozešli s přítelem. Bylo to takové vzájemné, jelikož jsme se poslední měsíce jen hádali, prostě jakoby vypršela ta jiskra ze vztahu, ale vím, že mě strašně miloval a těžce to nesl a já to samé. Když jsme se dali dohromady bylo nám skoro 17 let (oběma). Byli jsme první láskou toho druhého a nikdy jsme se pořádně nevybouřili. Byli jsme spolu 2,5 roku. Já ho stále miluji, říkala jsem si, že časem to přejde, ale furt to nepřechází a řekla bych, že je to čím dál horší. Poslední 4 měsíce nemyslím na nic jiného. Mám nutkání mu napsat, ale nemám odvahu. Tak moc bych si s ním chtěla popovídat, ale bojím se jeho reakce a jeho možné odmítnutí. jsem si jistá, že nikoho nového nemá. za tu dobu, co spolu nejsme se mi akorát potvrzuje, že lepšího kluka nenajdu a vím, že pro mě byl tím pravým, přes všechny ty neshody. Snažila jsem se najít si někoho jiného, ale nikdo mě fyzicky nepřitahuje, ani po té mentální stránce ne. Poslední měsíc upadám velmi často do blbých nálad a mám sklony jen brečet. Mám problémy se spaním a příjmem potravy. Nevím, co mám dělat?
Patricie
první láska
Dobrý den,
Začnu asi tím, že to byla má první láska v 15 letech. Poznali jsem se na jedne oslavě od mého stryčka který slavil narozeniny a ja tam byla jako host a Petr tam hral v kapele se svým tatinkem. Druhý den si me Petr přes socialni site nasel a zacli jsem si psat. Domlouvat venek apod. Bylo to všechno tak krasne.
Začali jsem spolu chodit a vydrzelo to 2 roky. Byl to jako kamarad a pritel v jednom. A pak to prislo…Zacala jsem chodit na novou stredni skolu a tam jsem si nasla kamaráda. Petrovi se to samozřejmě nelibilo a mne jak zarlil, taky ne. Rozešli jsme se. V te době mi to bylo jedno, měla jsem kamaráda a stim jsem zacala hned po rozchodu chodit. Uběhl asi mesic a Petr mi zacal volat a psat ze by se ke me rad vratil, že na mne neumi zapomenout, ale ja nechtěla. Mela jsem svého kamaráda a to mi stacilo. Rekla jsem tedy jasne NE. Byl z toho spatny, každý vecer mi volal jak me miluje a brecel mi do telefonu(mne to bylo jedno). O další mesic pozdeji se semnou ten muj ¨kamarad¨ rozesel a první věc co byla tak jsem volala Petrovi zda by to teda chtel zkusit ještě jednou a Petr řekl ze uz NE. Ze jsem se mela k nemu vratit jak chtel on. Rekla jsem dobře a život sel dal…Nasla jsem si noveho pritele a Petr mi zacal opetne psat ze me chce zase zpatky a neumi si predstavit život beze mne. Ja jsem mu rekla opetne ne, protože uz jsem byla zalaskovana do noveho pritele. S novym pritelem mi to vydrzelo 2 roky, během tech 2 let jsem na Petra neumela zapomenout ale nedala jsem to na sobe znat. Rikala jsem si ze me to prejde..Nepreslo. Proto jsem se s pritelem rozesla. Petra jsem chtela znovu zpet ale on nechtel nasel si novou přítelkyni. Byla jsem rok sama. Po roce jsme se s Petrem videli na jedne diskotece u nas a měli jsem v sobe trosku vic alkoholu. Po diskotece jsem mu rekla jestli by me nedoprovodil domu a sel, vyspali jsem se spolu(přítelkyni porad mel). Po te akci, uz jsem si nepsali, nejak jsem trosku doufala ze z toho něco bude ale nic. S tou přítelkyni se po 2 tydnech rozesel a asi po pul roce si nasel novou a ja noveho pritele. Opetne jsem na neho neumela zapomenout a proto jsem dala rozchod a Petr uz je taky sam. Jsme ted oba dva sami ale Petr zapomněl ale ja ne. Uz se to semnou tahne 6 let. Nechapu to, byl do me taky blazen tak jak ja do neho a on si zije krasny pohovy život a ja neho celych tech 6 let myslim…Chtela bych taky aspon trosku zapomenout ale vim ze to nepujde. Jsem z toho uz zoufala, prosim o radu co mam delat. Každý vecer brecim a predstavuji si jake by to snim bylo…?
- otázka upravena poradcem
Petra
první láska
Dobrý den paní doktorko, prosím o radu. Manžel (50) se před rokem a půl znovuzamiloval do své první lásky. Když jsem se to před 4 měsíci dozvěděla, byl připravený ode mě a od dětí (23 + 26) odejít. Nyní to vypadá snad tak, že se rozhodl s námi zůstat a tento týden svůj paralelní vztah s ní ukončit. Mám ale strach, že ona ho nenechá – nepracuje a žije sama v domě, potřebuje nějakého živitele a pomocníka. Lze udělat něco, aby nedošlo k recidivě? Můžu manželovi nějakým způsobem pomoci? Manžel sám říká, že konec pro něj bude těžký a strašně bolestivý a že bude potřebovat pomoc psychologa. Prý má pocit, že se zblázní. Přitom, než tohle nastalo, jsme měli skvělý, láskyplný a pohodový vztah. Vrátí se nám to ještě?
Magda
první láska
Dobrý den
bude mi brzy 22 let a s přitelkyní jsme spolu 5 let, je moje první partnerka (sexuální) a předtím jsem s nikým nechodil, byl to celou dobu krásný vztah, všechno jsme dělali společně, všichni nás mají za skvělý pár, máme dobré vztahy s našimi rodiči, měl jsem jasné vize do budoucna, ale pak jsem si začal uvědomovat, že mi možná něco utíká a jestli se vůbec dá být s jednou na celý život. Od té doby se neustále trápím a nenapadá mě ani jedno řešení, čímž se trápím ještě víc. Propadl jsem z toho úzkostem a depresím, pořád nad tím myslím a nejsem schopen žádného rozhodnutí. Trvá to už dlouho a je mi z toho na nic. Několikrát jsme to spolu probírali, ale moje utrpení trvá dál s tím, že se nic nemění. Cítím se z toho nešťastně, brání mi to dokonce k aktivitám které mě dřív bavili, protože se v tom topím pořád dokola. Vím že se v takové situaci radí těžko, ale budu rád za Váš pohled na danou situaci. Děkuji
Anonymní
první láska
Dobrý den, po 30 letech jsem se setkal se svojí první životní láskou ve chvíli, kdy jsme oba byli v manželské krizi a před rozvodem. Naše láska opět vzplála, shodli jsme se, že jsme se vlastně nikdy nepřestali milovat. Po zhruba 1,5 vztahu jsme jeli na dovolenou, která měla být líbánkami, bohužel se to zkazilo a několikrát jsme se pohádali. Ještě večer před odletem a ráno v den odletu jsme se milovali, let i následná cesta autem proběhla v pořádku, ale po návratu domů se přítelkyně bez vysvětlení úplně odmlčela. Když jsem ji po 4 dnech navštívil, řekla mi,, že takovýto život nechce, že už to nikdy nebude hezké, že zůstaneme přáteli, že se ted´chce věnovat pouze své náročné práci a řešit problémy svých dětí z předchozích manželství. Stále opakuje, že nechce nic řešit, přitom jsme se hádali dle mého názoru kvůli maličkostem a hlavně si myslím, že ta dovolená byla v absolutně nevhodný čas, 1 týden po rozvodu přítelkyně, kdy rozsudek ještě ani nenabyl právní právní moci a já půl roku po
Karel 1
první láska
Dobrý den,paní psycholožko.Mám dotaz ke svému vztahu. S přítelem jsem přes osm let. Mně je nyní 25, jemu 35. Tři roky spolu žijeme.Cca 3/4 roku mám jako na houpačce, je období, kdy si jsem vztahem jistá. Následuje období, kdy velmi váhám, zda náš vztah nevyhořel. Rok zpětně máme velmi sporadický intimní vztah. Iniciátorem je v 90% přítel, mě již tolik nepřitahuje. Fyzicky bych se nebránila mileneckému vztahu s někým jiným, eticky to neschvaluji. Nemám s čím srovnávat, nevím, zda je to ve víceletých vztazích běžné či nikoliv. Mám ho moc ráda, on mě také. Přemýšlím o individuální návštěvě poradny pro mezilidské vztahy. Děkuji, M.
Michala