Sobota 8. května 2021, Den vítězství
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 8. května 2021 Den vítězství

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy
děti partnerů
Dobrý den, mám skoro rok přítele, dlouho jsem byla sama nebo jsem dceři své partnery nepředstavovala, nechtěla jsem jí do ničeho tahat, byli to spíš známi než partneři. Jsem deset let rozvedená, býv. manžel nedávno zemřel. S dcerou žádný extra vztah neměl, tolerovala ho. Dcera je velmi uzavřená, nechce o ničem mluvit, s ničím se mi nesvěří a přitom má u mě dveře otevřené a ví, že bych ráda naslouchala. Je jí 17 let. Současný přítel je milý, pozorný, slušný, má 10ti letou dceru, kterou si bere na víkendy a je moc fajn. V létě jsme holky seznámili, dcera se chovala celkem normálně. Po pár společných výletech ale má dcera řekla, že už se s nimi nechce vídat, že je k životu nepotřebuje, že jí nezajímají a skoro o nich nesmím doma ani mluvit. Mluvila s ní o tom i moje maminka a tatínek, hodně na ně dá, ale marně.... Už nevím, co s ní... Samozřejmě že se scházíme bez dcery, ale např. dovolenou nebo výlety bych chtěla trávit společně... Poradíte mi, prosím? Děkuji Bára
Bára
Pro zobrazení odpovědi se přihlaste k iDNES Premium
děti partnerů
Pro reakci Zdenky na Ivu.
Dobrý den Zdenko,
kdyby jste neměla jméno Zdenka řekla bych, že mi odepisuje přítele ex nebo jeho mladší dcera:-) Asi se Vám stalo něco podobného a manžel Vás opustil, že tak píšete. Jinak přítel aktivní je. Je to sportovec a máme hodně společného, proto jsme tehdy oba dva odešli ze vztahů, které jsme měli. Vidina, že jsme našli sami sebe, parťáka do nepohody, když to doma u obou dvou bylo jen přežívání.
Paní doktorko, na otázku, zda přítel má rád našeho syna, odpovídám ano a to velice, snažili jsme se o něj 2 roky. Když jsem se s ním chtěla rozejít, měl slzy v očích, utrápil by se pro něj. Máte pravdu v tom, že o své dceři ví, že je vypočítává a hraje na obě strany (spíše s matkou), co se jí kde finančně hodí, nemá charakter a nerespektuje nikoho. Byly jsme s přítele dcerou kamarádky a věděla od své matky včas cca 2 roky dopředu, že se budou rozvádět, ovšem nikoliv kvůli mě, ale manželství nefungovalo již 15 let a byly spolu kvůli ní. Její matka jí však štvala proti mě a to neskutečným způsobem, když se dozvěděla o těhotenství, chodily mi sms ve tvaru „Jsi na potrat ty k...“ od dcery „Ať Tě přejede auto” ty sms chodili do loňského roku 2020 samozřejmě jiného typu, ale krvelačné jako ty v mém těhotenství atd. Iva
Iva
děti partnerů
Dobrý den, už téměř tři toky trvá mé odmítání ze strany dcery přítelkyně (14 let) a mně už asi došla trpělivost. Myslím, že začínám mít averzi. Důvodem jsou asi tři /čtyři hádky, které proběhly mezi námi (mnou a přítelkyní) před její dcerou. Nejsem člověk co se rád hádá, ale když mne k tomu někdo dožene a ještě zvýší hlas kvůli hlouposti, tak zvyšuji hlas také. Hádky nesnáším, rodiče se často hádali. Další důvod jsou střety ve výchově "našich dětí"- sám mám dvě dcery (15 a 13 let), které jsou v péči matky a v jejich výchově nemám tak velké slovo, takže jsem něco řešil asi mírněji ve vztahu k mým dcerám. Starší jsem už asi odradil, tím, že jsem na druhou stranu stál za přítelkyní, při její tvrdší výchově mých dcer. Dá se nastalá situace ještě nějak řešit, aby jsme mohli zase alespoň trochu fungovat jako "rodina".
Předem děkuji za odpověď.
Tom - otázka upravena poradcem
Tomáš
děti partnerů
Pro Ivu, která má o 17 let staršího partnera a žárlí na jeho původní rodinu. Ivo, to jste ale musela vědět, když jste mu rozbíjela rodinu, že partnerovi je šedesát a že má děti a bývalou ženu - to nejde šmahem škrtnout. Narážíte na důsledky svého velmi nezodpovědného jednání - vůči partnerově rodině, kterou jste rozbila, vůči svému dítěti, které budete vychovávat sama, protože partner ve svém věku nemá již dílu na batole, natož stavět dům a případně být jinak aktivní - jemu není 40! Z vašeho popisu se mi zdá, že i on to už ví a je v koncích, a proto utíká ke svým dospělým dětem a k manželce, kterou neuváženě opustil a když na něj tlačíte, tak je ještě víc pod stresem. Váš vztah má budoucnost, pokud se smíříte s tím, že společné dítě obstaráte sama, budete pečovat i o unaveného partnera - penzistu a přijmete do své "širší" rodiny jeho dospělé dcery, možná i ex se vším, co k tomu patří, tedy i ekonomickým dotováním. je to daň za to, že jste si tehdy před 8 lety nenašla vrstevníka, s kterým byste mohla mít všechno, co vám nyní chybí - dítě, stavbu domu, aktivní život... - otázka upravena poradcem
Zdenka
děti partnerů
Dobrý den paní doktorko, jsem bezradná ohledně vztahu s přítelem 59 já 42 jsme spolu 8 let z toho 3 roky oficiálně a máme 1,5ročního syna. On dvě dcery 35 a 19 a já syna 19. Můj syn vše vzal o.k. přítel u nás bydlí a jeho 19 dcera nás všechny ignoruje mimo přítele. Píše sms v 1.00 v noci telefonuje v noci a citově vydírá svého otce. Přítel mi kvůli ní lže a jí finančně dotuje nechal jí byt a v podstatě ji denně navštěvuje. Prý se 3 roky zpět nedokázala vyrovnat s rozvodem rodičů. Neustále organizuje setkání otce a své matky, kam přítel odmítá chodit a když půjde tak se svým synem a mnou to nemohla přenést přes srdce. Nicméně přítel se každý den zastavuje u dcery přitom má již 2 roky přítele a stále po něm něco chce. Navrhla jsem příteli ať se odstěhuje k ní pokud má potřebu se každý den několikrát denně telefonovat a vidět se sní. Odmítl. Ale nemáme žádné soukromí, příteli nezbývá moc finančních prostředků. Nyní přišla jeho ex že chce doplatit leasing svého auta, aby jejich dcera mohla jezdit a ona že si koupí nové. Nebo dceři předělával byt, aby tam mohla bydlet. Já jsem na mateřské a chodím do práce a když vidím ten přístup tak mi je zle. Je to takzvaná opičí láska. Chtěli jsme stavět z toho sešlo, prý na to přítel nemá. Bydlíme u mých rodičů v patře kde mám byt ale není to napořád. Budoucnost žádná a já jen stále respektuji jeho chování a dceru. Když naopak řeknu co se mi nelíbí a proč tak přítel řve. Můj dotaz zní, má tento vztah budoucnost? Děkuji Iva
Iva
děti partnerů
Pro L. (a taky možná Annu). Milá L. Pokud by otec prvního syna z rodiny neodešel, pak by se svojí manželkou a matkou dítěte zcela jistě oba pomáhali svému, byť dospělému, dítěti, které se možná se svojí mladou rodinou a malým vnoučkem potýkají s finančními problémy. Pokud však Anna celou situaci vnímá jako to "dospělé dítě z předchozího vztahu", pak je pravděpodobné, že jakoukoliv i sebemenší pomoc otce synovi vnímá negativně či ji omezující. Až její syn dospěje a dostane se třeba s novopečenou rodinou do finanční či jiné nepříznivé situace, taky se k němu Anna otočí zády s tím, že je dospělý? A její upozadění? Nevíme nic víc, než jen že momentálně údajně živí rodinu. Ale je tomu opravdu tak? Anebo jde jen o pocit? Proč nejde s manželem a nepřiloží ruku k dílu tam (u dospělého syna), kde je to momentálně potřeba? Vždyť on do té rodiny taky patří - jako syn svého otce... - otázka upravena poradcem
Hana
děti partnerů
Dobrý den, paní Hano, opravdu si myslíte, že je nutné finančně se starat o dospělé dítě (30 let) z předchozího vztahu a upozaďovat svojí současnou partnerku a společného syna (15), který určitě ještě studuje? To je asi blbost ne? Myslím, že 30ti letý mladý muž by se měl být schopný o sebe již postarat sám. Pomoci mu jistě může, pokud na tom nebude bita manželka a společný syn, ale pokud musí současná žena financovat sama domácnost (kterou je pán tedy tak součástí), tak to mi tedy nepřijde adekvátní.
L.
děti partnerů
Pro Annu, které se nelíbí, že momentálně financuje rodinu sama a manžel pomáhá synovi z prvního manželství. Anno, manžela jste si brala a věděla jste, že má už jedno dítě. Zatímco vy máte na starosti jedno dítě, váš manžel dvě. A to starší potřebuje momentálně pomoct, což manžel vnímá a dělá to. Podle vašeho popisu vy žárlíte a chtěla byste, aby všechny finance plynuly jen k vám a k vašemu společnému synovi. Navíc předpokládám, že jste si manžela brala již zabezpečeného a on vám poskytl to, co by vám mladý partner neposkytl. Tak buďte tolerantní a holt nějakou dobu převezměte finanční odpovědnost za společnou rodinu na sebe buďte ráda, že manžel se chová odpovědně ke všem svým dětem. Nevíte, kdy to bude jednou potřebovat váš společný syn.
Hana
děti partnerů
Dobrý den,manžel má 30 letého syna z prvního manželství a spolu máme 15 letého syna.Manžel podniká a firma má již delší dobu existenční problémy.Takže financují naši společnou domácnost já.Jeho syn má své bydlení,dokonce dva byty a pořídil si rodinu.Manžel syna zaměstnává ve firmě,on-jeho syn doposud jinde nepracoval a ani nic nehledal.Co mě trápí je to,že manžel neustálé svého syna finančně dotuje,zejména teď co má malé dítě.Zatím mu první byt financoval a ten druhý mu pomáhal předělat.Když se ozvu,že se mi takový přístup nelíbí,tak mi manžel řekne,že mu snad může pomoci!Teď,když se narodilo to malé je manžel jak posedlý a já se synem-našim společným jsme na druhé koleji.Opravdu jsem nešťastná a nevím,jak to řešit.Nerada bych se rozváděla,ale někdy mám takovou myšlenku,že snad by se to vyřešilo.Prosím,můžete mi poradit.Děkuji Anna


má zaměstnává i svého dospělého syna,který nikde jinde nepracoval a ani jinou práci nesháněl
Anna
děti partnerů
dobrý den, můj přítel má z dřívějších vztahů 3 děti (16, 10 a 6 let). Je to skvělý chlap a konečně jsem poznala někoho, kdo mě opravdu miluje. Pokud by neměl děti, bylo by to dokonalé. Se synem 6 let si myslím vycházím skvěle, vypadá to, že mě má rád, ale s dcerami je to horší, tedy 10ti letá teoreticky taky v pohodě, ale nejstarší mě asi nemá ráda. Snažím se s ní komunikovat, vyptávám se na různé blbosti, jen abychom komunikovaly, ale moc to nejde, ona sama se na nic nezeptá, když jsme byly spolu samy, tak se jí přítel ptal, jak jsme to spolu zvládly, řekla fajn, ale že skoro nemluvím...já se snažím, ale fakt mě nenapadá, na co bych se furt měla ptát, snahu od ní necítím... jsem s přítelem 3 měsíce a ještě mě neoslovila vůbec jménem, jako ostatní děti. Trápí mě, že s ní nevycházím, nechci o přítele přijít jen proto, že nejsem 100% šťastná kvůli dětem, děti má ve střídavé péči, takže si 100% užiji jen ten týden, kdy je nemá. Asi musím mít trpělivost, snad si ke mně cestu najde.
Alex
děti partnerů
pro Reny: tento dopis by si měl přečíst syn i jeho přítelkyně !
vera
děti partnerů
Zatím to nechávám byt, protože jinak je vztah hezky. Pokud by šlo jen o nás dva , problémy nemáme… ale mám syna, miluju ho a chci byt plnohodnotnou babičkou a ne mít strach si doma dat fotku miminka, což také nesmím…
A ještě jedna věc tu je ….. synova přítelkyně ví, že měl a má dluhy, které si splácí on sám na sebe, ví o léčení atd, ale neví, že já za něj splácím tolik dalších peněz…. A že nemůžu jim třeba přidat na kočárek, nebo na vybavení atd….. strašně ráda bych, ale při splácení 11tis měsíčně to prostě nejde. Říci ji to nebo ne???? Pere se to ve mně úplně strašně. Mám úzkostné stavy, je to prostě hrozny….
Jak z toho ven …. ?
Moc děkuji za odpověď.

- otázka upravena poradcem
Reny 4
děti partnerů
No a jak se můj přítel dozvěděl o tom, že budu babička-spustil: že je nezodpovědný, že si pořídí dítě, místo aby chvíli počkali a více mi pomohl se splátkama. A ať já si nemyslím, že mu jako budu hlídat to dítě, že s mým synem absolutně nechce mít společného,křičí na mě, že je to jeho byt. Že mi bude tolerovat vánoce a narozeniny (to vždy odjede),jinak že k nám nesmí!Já se trápím, protože vidím, jak se syn snaží, pracuje (dokonce je manažerské pozici), stara se, buduje si novy domov.Vídáme se tak 1x za měsíc, spíše u syna. Přesto mám pocit, že si raději koupi nové boty, než aby si řekl „mamko posílám Ti více na úvěr“.
Nyní mi jde ale o to jak se zachovat k tomu stanovisku přítele.Jako nevzít si domu na hlídaní vnoučátko, stýkat se jen u nich a nebo někde třeba v restauraci.To je to pro mě strašné. Padlo i slovo rozchod ze strany přítele, že jeho nechce nikdy vidět a že domu na dlouhodobé hlídaní si „jeho dítě“ brat nebudu.Jen opravdu vanoce a narozeniny a že to tak to ještě zkousne.
Reny 3
děti partnerů
Je rok z léčení a je to dobré. Má přítelkyni (VŠ) a budují si spolu bydlení a zdá se vše je v pořádku. A já jako máma jsem moc rada, že ty hrůzy, co byly jsou za mnou. Přítel se s ním již několik let nestýká, nechce ho vidět a když syn jednou za čas přijede na návštěvu, tak odejede a vrátí se až když syn odjede. Vždy se pohádáme, kdy oznámím, že za mnou přijede.
A teď k jádru problému. Nyní mi syn oznámil, že čekají miminko. Já ze začátku z toho nadšená nebyla, protože má velké dluhy, a hlavně já za něj zaplatila opravdu velké peníze a mám dluh v bance. Splácet mi spíše nepomáhá. Občas mi da 1000, pak 2000, přitom já za něj splácím okolo11tis. Měsíčně, a ještě dlouho splácet budu. Kouří a zda se mi, že si celkem užívá…místo, aby mi více pomohl. Nechci mu to nějak vyčítat, chápu je to mladý kluk a jsem ráda, že se šel léčit a že se snaží dát si život do pořádku. Ale občas mu to připomenu, že by mi měl pomáhat více se splacením.
Reny 2
děti partnerů
Dobrý den,
Nějak nevím jak se zachovat a postavit se k dané situaci.
Je mi 47 let. Jsem cca 11let ve vztahu s přítelem, také 47 let (bezdětný). Z předch. vztahu mám nyní již 25let syna. Když jsme se seznámili synovi bylo 14 let.
Vztah máme moc hezký, přítel je fajn, nicméně jak dojde na řešení syna je hodně zle.
Syn nastoupil na stř.školu.Ve 3tím ročníku rapidní zhoršení prospěchu. Již v té době se objevily problémy s dluhy, kdy si půjčoval od spolužáků na internetové sazení. Že sazí jsme ze začátku vůbec netušili.
Je to velice chytrý kluk, ale obrátil to špatným směrem.
To vše se táhlo opravdu několik let a bylo to neskutečné utrpení, řešení dluhů, placení lichvy za syna.
Toto vše přítel v podstatě prožíval se mnou, i když jsem dost třídila informace. Doma hádky s přítelem, kdy já za syna platila a snažila se to nějak ukočírovat. Přítel už v té době na něj zanevřel.Asi bych k tomu dospěla i já, kdyby se nakonec nešel léčit, protože to opravdu bylo neúnosné a celá rodina tím trpěla.
Reny 1
děti partnerů
Dobrý den, paní doktorko.
Jsem rozvedena 7 let a teď mám 2roky vztah. Bydlíme rozděleně já mam v péči syna a přítel se svojí bývalou manželkou svého syna si střídají ale převážně je syn u přítele plus mají ještě dvě dospělé děti. Veškeré oslavy dětí, vánoce přítele slaví jako rodina spolu, kde já přítomna nejsem. Ráda bych věděla jestli to mám tolerovat i přesto , že mě to vždy trápí.Přítel to ví že mi to vadí , ale prý to dělá pro děti ( 2 děti jsou dospělé třetímu je 14). Děkuji
eva
děti partnerů
Dobrý den paní doktorko, žiji s přítelem 10 let, z prvního manželství mám 2syny, přítel dceru a spolu máme 2 letého chlapečka. Problém je s 16,5 letou dcerou přítele. Lže, vymýší si a, bohužel, i krade. Já jsem na rodičovské, moc peněz nemám a přesto mi vzala 2.000, které jsem měla na boty pro kluky. Příteli zmizely poukázky na zboží v hodnotě 5.000,- Kč, které dostal od mých rodičů k narozeninám. Lhala, že ona to nebyla, že to museli být mí kluci, ale pak přišla v novém oblečení a i když nepřiznala, že je vzala, tak po dlouhém monologu svého otce (mého přítele), řekla, že to vrátí. Uplynul půl rok, dluh nevrátila a 2 měsíce se vůbec neozvala. Teď k nám přišla, je u nás 3 týdny, s nikým nemluví, jen se svým otcem, já, mí kluci, ani její malý bráška, jako by neexistoval a co je nejhorší, snaží se nás s přítelem dostat od sebe. Když přijde z práce, doslova na něm visí, my nemáme ani chvíli pro sebe, když jsme spolu, tak si sedá mezi nás a co je nejhorší, pořád mne pomlouvá, jak se k ní strašně chovám. Několikrát jsem si s ní sedla a chtěla všechno v klidu probrat, ale ona se tomu vyhýbá, nebo sedí a mlčí, pak se zvedne a odejde. Přítel mi řekl, že je to naše věc, že chce mít klid, ať si to vyřešíme samy, ale jak??Pomalu se přiklání na její stranu, i když sám řekl, že ona se nechce dělit o pozornost, že vždycky, když se pozornost obrátila na někoho jiného, tak byla schopna jet i do nemocnice s bolestí břicha, apod.. Začínám být bezradná a nevím, jak dál. Připadá mi, že tento "boj" nemohu vyhrát, že se rodič vždy přikloní na stranu dítěte, ať to provede a řekne cokoliv.
Děkuji za odpověď Petra M. - otázka upravena poradcem
Petra M.
děti partnerů
Dobrý den, poznala jsme rozvedeného muže /55/ s kterým mi je moc dobře, i když občas jak už to u lidí s minulostí, závazky a různými návyky bývá vzniká nejaká debaty a dohady, které vždy nějak vyřešíme. Co je problém jsou jeho tři dcery /9,9,13/. Z počátku jsem se snažila navázat vztah, ale byli i s partnerem jako tři mušketýři, nepustili me mezi sebe. Já sama mám dvě dcery už dospělé a máme moc hezký vztah. Byla jsem s nimi od jejich detství /8+10let/ sama. Partner má děti jako modlu, rozmazluje je, ony jsou přitom drzé, mezi sebou mají stále konflikty, většinou je atmosféra o víkendech nepříjemná. Partnet nechává situace hrotit. V tomhle se neshodneme. Děti mě neberou, že nejsem jejich matka a s tatínkem se stejně dohadujeme...tak chtějí, aby si našel jinou paní. Už s nimi víkendy netrávím.Plánovali jsem společné bydlení,v této chvíli není možné. Partner dokonce uvažuje o ukončení našeho vztahu.Nevím jestli v tom setrvávat:-(Moc bych s ním chtěla zůstat, ale bojím se situace s dětmi.
Karolína
děti partnerů
dobrý den, prosím o radu,jezdil jsem za řítelkyní několik let a když jsem se k ní nastěhoval, tak mi po měsící poprvé sdělila, že mám odejít, protože jsem si nenašel cestu k jejímu synovi a rodině.Nemohl jsem se vrátit.Ač po operaci nádoru,snažil jsem se vše změnit.Po roce jsem to po jejich urážkách x tém vyhazovu a jsem to vzdal a řekl,že odcházím.Během týdne jsem skončil na ulici.. Po několikaměsíční komunikaci jsme se k sobě vrátili.Byla pro mne najednou vším a Já ji dělal co na očích viděl.Byla pro mne vším. Slibovala,že své rodině na které byla závislá řekla,že vše řekne.Přitom jsem jsem ale občas vídával s někým jiným.Pak už prodlužovala dobu, kdy jsme spolu mohli být.Jen mi 1x za 3 dny zavolala, abych ji slyšel.Po měsíci mi najednou řekla,že bychom mohli být kamarádi.Prý nikoho neměla.Urážela a nadávala, pokud jsem ji po práci jen zavolal.Vídávat se nechtěla.Odmítala cokoliv.Pak mi řekla, že už mi nemůže dát co jsem chtěl a je konec.Vyčetl jsem ji vše a teď se trápím...
Broňa
děti partnerů
Dobry den,
Je mi 30 a mám 9 dítě, poznala jsem 20 letého kluka.Známe se rok a jsme nejlepší přátele.Na všem se shodneme a dáváme přednost kompromisu.Je nám spolu moc fajn,rádi spolu cestujeme a trávíme čas.Já maluji a on sportuje a přesto to dokážeme zkombinovat dohromady.Je nám spolu dobře ve všech směrech, na jeho věk mi přijde že je vyzrálejší než jeho vrstevníci.Nedávno mi oznámil že se do mě zamiloval.Ve všech článcích jsem četla že takoví věkoví rozdíl ve vztahu nefunguje a proto teď váhám.Nechtěla bych mu ničím ublížit a připravit o to hezké co může prožít.Teď nevím jak dál.
Vanesa
děti partnerů
Dobrý deň,mám 55.Pred rokom sa po rokoch, ku mne nasťahoval priateľ. Byt po rodičoch, kde býval po rozvode, chcel predať, začať nový život so mnou. Ja som si dala pripraviť zmluvu,kde som tiež chcela poriešiť môj byt,aby priateľ neostal skrátka. No jeho dospelé deti majú na to zrazu iný názor, nechcú, aby otec predával vo svojom veku /60/ svoj byt,sú radi, že nie je sám, že má rozptýlenie, no v jeho veku riešiť radikálne život mu už nepristane.Začali ho pozývať cez víkendy na chalupu k jeho bývalým svokrovcom, kde chodí aj jeho ex. Začali prerábať túto chalupu, a ja ostávam sama. Chcela som tam ísť s ním, ale jeho ex si to nepraje. A on je tam taký štastný. Konečne ho jeho dospelé deti berú medzi seba.Ja ostávam sama.Vídame doma málo, obidvaja pracujeme a on nechce už o tom rozprávať.Neviem, čo mám robiť,milujem ho, moje deti ho prijali, môj malý vnuk ho zbožňuje.Rozum mi vraví, nechať ho ísť, nebojovať už oňho, no prekvapili ma ťažké rána, keď si uvedomujem, že nechcem oňho prísť.
Martina
děti partnerů
Jsem s přítelem něco přes rok. Já děti nemám, nechci. On má 4. 2 "dospělé" a 12 ti letá dvojčata, holky. Ze začátku jsme se vídali jen s dcerami, se synem minimálně. Syn bral drogy, nějaká kriminální činnost, pokus o sebevraždu, nechal školu, nevídal se s matkou. Po nehodě si ho přítel bere také na týden do péče, než se dá dohromady. Jedna z dcer se začíná projevovat jako syn. Je zlá, šikanuje děti ve škole, vlastní sestru, své okolí. V 11 ti letech se u matky doma opila. Pak přišlo kouření a nedávno jsme zjistili, že se řeže. Nikdo s tím nic nedělá. Je to nevychovaný spratek, co se nudí, nemá povinnosti, zájmy nic, všechno jí dovolí. Přítele miluji, druhá dcera je zlatíčko, ale syna a druhou dceru nesnesu. Mám stažený žaludek při představě, že je uvidím. Nevím, jak se k nim mám chovat. Ale matka si myslí, že je něco víc a otec je sám bezradný. Tohle musí řešit oni spolu! Co s tím zmůžu já? Nechci o přítele přijít, ale čekat 10 let, jak to dopadne? Na to nemám sílu. - otázka upravena poradcem
Betka
děti partnerů
Dobrý den. Mám manžela, se kterým jsem skoro 4roky a ten má dceru, které teď bude 10let. Problém je asi převážně ve mně, protože mi na ní téměř vše vadí. Že je tlustá, neprůbojná, pořád se plazí po tátovi. Přijde mi, že jsme prostě byli jiní, stále někde venku, otrkaní, ale s disciplínou. Nikdo z nás nevisel rodičům v 10letech na krku. Proto si většinou dělám spíš svoje, když je u nás na víkend apod., protože přetvařovat se nechci a beru to tak, že jim alespoň dávám prostor pro sebe. Cítím ale z partnerovy strany, že by si přál, aby to bylo jinak. Abych čas trávila více s nimi, abych ji měla ráda atd., jenže když to nešlo přirozeně, nechci to tlačit na sílu. Bojím se s partnerem o tom více mluvit, abych nebyla za semetriku. Nebo jí vážně jsem? Poraďte, děkuji
kiki
děti partnerů
Dobrý den, paní Doktorko.
Mám přítele asi 1rok. Ten má 5-ti letého syna a celou dobu, co ho znám se rozvádí. Nicméně se svojí bývalou partnerkou nežijí už 3 roky navíc to ona odešla od něj, kvůli jinému muži. Teď už s ním není. Bohužel ale se už přes rok snaží k mému partnerovi vrátit a poslední dobou začla manipulovat i s malým. Ten nám nedávno říkal, že mamka že říkala, že by bylo nejlepší, aby se k ní táta vrátil a byli zase rodina, nebo maluje obrázky z doby, kdy byli máma a s tátou spolu. Podle mě jsou to všechno slovy jeho matky. Dokonce se jsme se ho jednou zeptali, jestli to mamka opravdu říkala a on odpověděl, že už mu to říkala už "stokrát". Prosím svého partnera, aby s ní promluvil, ale on to pořád odkládá. Podle mě se nad tím trápí nejvíce ten malej kluk, ale samozřejmě i my všichni. Jak se v takové situaci chovat? Předem děkuji za odpověď. - otázka upravena poradcem
Karolína
děti partnerů
Dobry den.Asi před 8 lety jsem si nasla přítele.Po 2 letech jsem se k němu naštěvovala.Sam vychovává 2 deti.Dnes uz 18 dcera a 23 syn.Jenze pořad jsou na 1 místě.Chapu to,ale co mi hlava nebere je jeho dcery drze chování k němu.Na me si dovolila jen jednou kdyz jsem řešila její hubnutí praskama a zvracení.Do zprávy mi napsala v životě nebudu vypadat jako ty,tak se starej o sebe.Nemohu příteli vysvětlit,ze on je otec tak by měla poslouchat.Ale pak je vše špatně.Jen se pohadame.A druhá věc je ta,ze se u nich doma dusim.Necitim se tu doma.At dělám co chci skoro vše po me predela do všeho mi mluví. I Jidlo musí byt podle nich.Nevim si rady co s tím.Mluvit s nim o tom nejde.Proste deti a ty si stoupni do fronty.dekuji
Lenka
děti partnerů
Dobrý den.jsme s ženou 12 let a měl jsem již 3 malé syny .už v počátcích žena je neměla ráda a do ted když si je opravdu někdy chci vzít jsou už celkem velcí tak je to velký problém a pohádáme se nebot je nesnáší.Děti ji berou nedělají ji nic naschvál ale přesto je nesnese.Pokud tady nemají být tak mne miluje a máme dobrý život ale vše se změní když mají přijet enbo už tady jsou.Je podrážděná.Velmi.Jsem z toho neštastný a nevím co dělat ,hádat se enchci chci je nekdy tady ale zas to nedělá dobře v mém vztahu.Zase je mi to moc líto že tady nemůžou a pokladam se za špatného otce když jsem v této situaci a neumim nic udelat.Máme spolu dceru 11 letou která jich mela puvodne rada ale po letech kluky ji znechutila a nechce již s nimi taky být.Zatím kluci byly na ni hodní ale máma zapracovala jak je pořád hanila.Co mám prosím dělat.Svou rodinu novou miluji máme se moc rádi jinak ale děti z předešlého manželství je problém a nechce je v naší domacnosti nikdy a ja se neumim s tím srovnat
petr k.
děti partnerů
Dobrý den, s přítelem jsme spolu dva roky, on má pětiletou dcerku, která je v péči matky a bere si ji po vzájemné dohodě. Takže nemá nějak pravidelně určený čas s otcem. Vyskytl se problém s posloucháním dítěte - např.nechce si uklízet hračky, oblékat věci,které ji připravím....Další problém je s hygienickými návyky - nechce se česat, čistit si zuby, večer se jít vykoupat, téměř vždy začne brečet,ale neukápne ani slzička. To samé při jídle - říká já to jíst nebudu, přitom to ani neochutnala, matka i učitelka ve školce tvrdí,že jí všechno.Další problém je, když má jít spinkat, snažím se,aby měla nějaký pravidelný režim,ale ona mi řekne,že venku není ještě tma a začne se vztekat,že spát nepůjde...Mohla byste mi prosím poradit co s tím mám dělat? Je to dost náročné všechno opakovat tisíckrát a s ní to ani nehne? Oporu v tatínkovi nemám, ten ji všechno povolí jen,aby nebrečela, nemusíš to papat, nemusíš to dělat nebo za nějaký úplatek...Předem moc děkuji Z odpověď
Kristýna
děti partnerů
VZKAZ PRO Ch. - ohledně „nevlastního syna“ - Milá Ch., prosím, nebraňte svému partnerovi vídat syna jeho bývalé přítelkyně a respektujte jeho lásku k cizímu dítěti. Podle mne nejde o žití ve dvou rodinách, ale o skutečnou vazbu na malé dítě, které má rád. Zkuste si naopak k chlapečkovi vybudovat vztah i Vy. Vím, o čem mluvím – čtyři roky jsem žila s partnerem, kterému jsem pomáhala vychovávat jeho syna. Po rozchodu mi přišlo pochopitelné, správné i obohacující zůstat se svým „bývalým nevlastním synem“ v občasném kontaktu. A skvělé je, že to tak cítil i můj ex-partner i jeho nová partnerka. Vídáme se a telefonujeme si stále a já toho malého kluka pořád vnímám jako součást sebe, své rodiny. A, promiňte mi tu upřímnost, výraz „nechci do ní tahat kluka jeho bývalé partnerky“ je zbytečně silný. Vždyť pokud by se vám narodilo dítě, bylo by jistě rádo za staršího brášku, ne?
Lidka
děti partnerů
Během rozvodu jsem si našla nového partnera a postupně odstřihla vše, co mého bývalého připomínalo. S novým partnerem jsem byla šťastná, ale neustále nám to kazí hádky ohledně syna jeho bývalé přítelkyně. Přistěhoval se k ní, když mu byl rok a půl a žili spolu 4 roky. Neustále ho chce vídat a nemůže se od něj odtrhnout. Ráda bych jednou vlastní rodinu, ale nechci do ní tahat kluka jeho bývalé partnerky. On je na něm ale zcela závislý a chce s ním dělat všechno jako v době, kdy byly partneři. V podstatě mám dojem, že žije ve dvou rodinách. Ve chvíli, kdy začnu protestovat, tak se akorát pohádáme a často se mnou nemluví. Toto téma je tabu. Připadám si odstrčená na druhou kolej. Má toto nějaké řešení?
Ch.
děti partnerů
Dobrý den. Je mi 22 let a už 2 roky žiju s přítelem (30) který má šestiletou dceru – vídá se s ní na víkend co 14 dní. Jeho dceru Ninu znám od malička a vždy jsem jí měla ráda. Přítel mi ale zakázal cokoliv Nině zakazovat či jí okřiknout a od té doby si s ní nerozumím. Když přítel musí do práce s Ninou vycházíme skvěle. Jen co se přítel vrátí Nina chce vše dělat s tatínkem sama se ani nenají chce hned tablet a už jí žádná jiná hračka nezajímá. Cokoliv není dle jejího, řeší to pláčem (jen se mnou nebrečí skoro vůbec). Když jsme všichni spolu, jsem nervózní, naštvaná na přítele, odstrkuji ho a s Ninou se nebavím, neb ona dělá, že neslyší, a naopak mi skáče do řeči, když chci mluvit s přítelem. Jsem na přítele čím dál naštvanější, obviňuji ho z toho, že se chová jako hlupák, když si nechává od dcery rozkazovat, a dělá hlupáka i z ní, když ta v jeho přítomnosti tvrdí, že nic neumí, aby všechno dělal tatínek s ní. Dneska bych už byla nejraději, kdyby sem Ninu vůbec nevodil.
Nikola
děti partnerů
DOBRY DEN,ZIJEM SE STARSIM PARTNERE UZ NIEKOLKO ROKOM.PARTNER JE O HODNE STARSI AKO JA ALE KLAPE NAM TO.Jirka,muj muz,ma dospelu dceru,Moniku.Vedela som uz od zaciatku vstahu ,ze ma dieta ,v te dobe ked sme sa dali dohromady uz bola dospela a JIrka s jeji mamou nebil uz 4 roky. Ze zaciatku k nam Monika jezdila na navstevi aj ze svojim pPriatelom,s ktorym neskor aj otehotnela.Mala som za to ,ze budu spolu ,zit v LIberci,gde sa s mamou odstahovali po roschodu s s mojim Jirkom. S tym ze sa budeme nadalej navstevovat,Neskor ked Monika porodila,tak bydlela u svojej matky,ale kedze,mam od nej pozadovala aby sa sapajala do domacich praci a neskor ked bude mala starsia aby nastupila do praca a prispievala na domacnost sa Monika pobalila a od matky odysla.Ze samotnej jej bude lip.Pretoze mladej dame sa udajne nelibilo ze sa jej vlastni mama od nej neco vyzadovala.Monika zistila ze bydlet sama s miminem na krku neni zase az tak lachke,otec jejiho dotete ju nechal pretoze dieta nechcel,co jej oznamil na zaciatku ich vstahu a tvrdil o ni ze udajne v dobe ked mali problemi ve vstahu,vynechala antikoncepci dufala ze otehotni a ditetem si ho udrzi. KEd Monika zistila ,ze to sma nezvladne,myslim peci o domacnost a male dite,sama.Tak sa nastahovala k nam ,teda lepsie napisane k tatinkovi.NIc se nedelo,je to jeho dcera a navzdy nou zostane,ja som proti tomi nic nemala precoo aj,bola som rada ze je u na,aspon som si s kym mala popovydat a mala aspon ozivila nase zivoty.Podotykam ze proti Monike nic nemam ani som proti nej nigdy nebrojila,ale zacala vyvadet.Furt na mne donasela Jirkovi,vymyslala si na mna veci ktore by som ja nigdy neudelala,napriklad ze som mala hodne chlastat ked nebol doma ale v praci,ze veci ktore mu zmizli som mala ukradnut ja pritom sa po case zistilo ze ich vtzala ona.Popritom udajne ked bola dite odnasela veci z baraku a kupovla si za ne kaamarady.Furt sa jej nieco nepaci,na nieco si neustale stazuje,popritom doma neudela nic,neuklidi a navari jen jen ked sa jej to hodi tak jednou za mesiac.Neprispeje na domacnost ani korunou ani na inkaso a ani na stravu.JIdlo kupi ,ale jeno obcas tak ak za mesiac kupi neco za 500 tak je to moc a ete vycita ze to kupila....nechapem ju ved ked mi nakupime aj ona s toho ma....ja varim minimalne 4 krat do tyzdna a pokazde sa naji a aj mala. DObre ze zacatku som jej chtela pomoct bolo mi jej luto,bola sama na diet.Ale potom ked mala moznost nastupit do dobre platej prace a malu by som jej pohlidala,za to by som nic nechtela takk,jela n smenu jen jednou za cas ked sa jej chtelo.TAgze co delam spatne mala by som ja nejak zmenit prisstup aby sa ona chovala lip...predsa ja za nu porad uklidzim,varim a mam s toho sj ona ...ja prispievam na domacnost oa nie a ked ma peniaze tak minie napriklad kupila si auto,novy telefon obrovsku televizi,,furt nejake znackove oblecenie e to nehovorimkolikrat som jej pohidala malu ked chcela ist von,po kzde je to stejne ja idme vonku je na chvili pohlidaaal by si mi malu,nechcem aby nastydla vonku je hnustne.ody odpoledne a pritaihne rani ve 4.00.co mam delat aby so jeji chovani ke mne zmenilo je chyba ve mne ,,,comam delat inak...dakujem za radu
.
mirka
děti partnerů
Prošla jsem si očistcem. Výčitky, že jsem zničila rodinu a vyhnala tátu jsem ani nepočítala. A k tomu problémy s prospěchem, s chováním a další. Až zpětně mi naplno došlo, co pro kluky taťka znamenal. Nakonec se to zvládlo díky pomoci mých rodičů a najmě díky tomu, že exmanžel měl ještě ze svobodných časů menší byt asi čtvrt hodiny jízdy busem. Mohou se s ním vídat, kdy chtějí a jak chtějí. Snad přijali myšlenku, že nenastal konec světa, že dál mají mámu i tátu, kteří je mají rádi i když už nejsme rodina.
Problém ovšem znovu vzkypěl před asi třemi měsíci, když jsem zkusila nadhodit otázku nového partnera. Oba kluci se brutálně zašprajcovali, že nikoho cizího v baráku nechtějí. Že kdybych nebyla ......, tak tam pořád mohli mít tátu. Že jinak půjdou na soud a budou chtít k tátovi definitivně. Docela jsem zírala, jak má ten starší už tohle vypátrané. Věci se od té doby nepohnuly ani o píď. Nic nezabírá. Navíc mají podporu mých vlastních rodičů, kteří mi rozbití rodiny úplně neodpustili. Dočetla jsem se, že období mezi 8. a 13. rokem věku je pro příchod nového partnera nejhorší a že se to vůbec nemusí podařit. Že jej zkrátka nepřijmou. Přítel je zatím v pohodě. Že jim musíme dát čas. Jenže já mám strach, že to nevyjde a nakonec skončím bez manžela i bez přítele. Nevím co dál.
Petra
děti partnerů
Dobrý den paní doktorko, chtěla bych se zeptat na problémy spojené s příchodem nového partnera k dětem. Mám něco přes rok od rozvodu. Ten jsem, musím se přiznat, zavinila do značné míry já. Abych věc trochu vysvětlila. Manžel byl starší skoro o 11 let. Nikdy to nebyl problém, ale když mu bylo pár let přes 40, začalo se to mezi námi zhoršovat po sexuální stránce. Vím, že když chlapovi pomalu táhne na 50 a má kupu starostí, že už to nebude jako zamlada, ale já ještě usychat nechtěla. V práci přeskočila jiskra mezi mnou a jedním novým kolegou. Myslela jsem, že to nějak zvládnu, ale nedala jsem to a skončilo to nakonec rozvodem.
Tady bych si dovolila maličký apel na všechny, kdo jsou podobné situaci. Zatraceně dobře važte, co děláte. Rozhodně nespoléhejte na nějaké zkazky o tom, že když je dětem kolem 10 a více, že už jsou rozumné, pochopí to a zvládnou. A že budou všichni happy. Nepochopí a nezvládnou. Zejména pokud máte kluky, kde jeden je v pubertě a druhý těsně před. pokrač.
Petra
děti partnerů
Dobri deň pani doktorka chcem poprosiť o radu som z partnerom už13 rokou a z prveho manťelstva mam dvoch chlapcou 24a 21 rokou s priatelom mame 9 ročnu dcerku mam problem s chlapcami robia problemi starši holdoval drogam ale je teraz ok žije z mojou maminkou a chodi do prace plati jej najom ale nevie si udržať peniaze to ej problem u neho priatel ho nechce doma za to čo stvaral ked bol snami a bral drogi.Udruheho syna su dlhi problem z kamaradami stale ich počova a nechodil do prace takže bude mať exekuciu zamestnal sa až teraz moc bi som im chcela pomocť aspoň trocha abi sa normalne zamestnal ale moj partner mi povedal že on cucim pomahať nebude a chce abi odišiel aj tento syn od nas on ich už ma plne zubi ja ich lubim moc a ked sa na nich vykašlem aj ja čo budu robiť ani jejich otec nikdy nechcel pomocť že on nanich platil ja viem že mam dcerku ale naozaj chcem pokoj a nie počuvať dookola to iste akych mam synou a kedy odlezie .Chcem abi mala pokoj aj dcera chcem odisť abi bol klud dakujem
žaneta
děti partnerů
Dobrý den, prosím o radu. Je mi 44 let a mám o 8 let staršího partnera. Jsme spolu 3 roky a všechno je moc hezké. Jen jednu věc nedokážeme vyřešit a proto se obracím na Vás. Mám dvě dospělé dcery, šikovné, obě studují vysokou školu, chodí na brigády, umí se chovat. Partner má 12 - letou holčinu. 14 dní je holčička u matky a týden u otce (mého partnera) ve střídavé péči. Plánovali jsem si, jak se spolu sestěhujeme a budeme jedna velká rodina, ale bohužel já to nedokážu. Opravdu jsem se snažila, ale partnerova dcera je nevychovaná, matka na ní nemá žádné nároky, pořád si jen hraje na mobilu a na počítači a když jí řeknu, ať to vypne, odpoví mi slovy "ty nejsi moje máma", tak mi neporoučej. V tu chvíli na ní začne partner křičet a domácí pohoda je pryč. Ustoupila jsem tedy od našeho společného bydlení a žijeme každý sám. Může takhle náš vztah pokračovat dál? Jak dlouho ještě, 10 let budeme žít odděleně? Holčička se nezmění, to vím, bohužel znám její matku. Děkuji za odpověď - otázka upravena poradcem
Lenka
děti partnerů
dobry den, jsme 50(ja) a 61 pritelkyne, oba sportovne zalozeni, ve vsem si vyhovujici, ovsem do naseho vztahu vyraznou merou zasahuji deti pritelkyne, ktere jaksi vedle ni nechteji zadneho chlapa.A davaji to naramne najevo, kazdy vikend se objednavaji na obed, neni den, neni noc kdyby telefon nevyzvanel i ve 2 rano, bohuzel pritelkyne to toleruje, me to rozhodne vadi.Bylo nescetne situaci kdy jsme byly jiz pripraveni jet sportovat, ale zavolal synecek a vse bylo jinak, chapu ze rodina ma byt na 1.miste, dle meho ale u nas dochazi ke zneuzivani dobroty, coz jednou i pritelkyne priznala.Posledni vikend byl temer hororovej, delam v PLzni, prijel jsem, na vikend domu, a hned ve 3rano klice ve dverich, pak me budi ze musim vstavat jelikoz synecek prijde na snidani, v nedeli opet budicek v 7 jelikoz ma opet neco privezt, a kdyz jsem odjizdel prijel jako naschval o hodinu drive nez mel.....nevim si rady co delat, spatnej jsem ja a deticky jsou deticky....dekuji za radu
Tibor
děti partnerů
Dobrý den,

jsem ve vztahu 12 let, z toho jeden a půl roku jako manželé, můj manžel se mnou vychovává jednoho syna z předchozího vztahu od jeho dva a půl roku. Spolu máme ještě jedno dítě, které letos nastoupilo do první třídy. Manžel mi často vytýká, že se zastávám neustále staršího syna. Podotýkám, že syn je talentovaný na sport, je velice inteligentní, nicméně druhé dítě má problémy ve škole, neustále zlobí, ale manžel na to nereaguje, že prý je malinký, proto zlobí, nevím si s tím rady, Neustále je u nás kvůli tomu doma křik a neustále hádky, Dokonce na třídních schůzkách staršího paní učitelky vychvalovaly a chlap nechápal proč, a když učitelka o mladším řekla, že zlobí, tak byl na ni hrozně naštvaný. děkukji za radu
Katarína Mitanová
děti partnerů
Mám dva roky priateľa. Obidvaja máme dospelé deti. Deti partnera majú 30 a 20 rokov Moje deti sú s naším vzťahom v pohode. Partnerove deti ma nenávidia,a robia zo života peklo Manipulujú svojho otca a ten je medzi dvomi mlynským kameňmi. Každý máme svoje bývanie ale mám u priateľa kopec vecí. niekdy som tam aj celý týždeň. Keď domov prídu jeho dospelé deti atmosféra hrozná na zadusenie. Ohovárajú ma kde môžu. a robia napriek. Ako sa riešiť tuto situáciu. s partnerom sa lubime a chceme byť spolu. Ale ja už nevládzem riešiť tieto situácie. vo svojom veku chcem byť spokojná a šťastná.. Ako to vysvetliť aj partnerovi aby to chápal nie ako útok na jeho dospelé deti.. aj keď o tomto všetkom vie, nevie zaujať stanovisko..
Ingrid
děti partnerů
pokračování: moje otázka je, jak se postavit k jeho chování vůči všem třem dětem a jak si zachovat harmonii, která dřív byla u nás absolutně automatická. Děkuji
Markéta
děti partnerů
Dobrý den,
je mi 50 let, jsem 3 roky rozvedená a nyní žiji rok ve společné domácnosti s novým partnerem. Mám 12ti letého syna a on dva 14tileté syny. Můj syn je opravdu náročné dítě, byli jsme i na psych.vyšetření, problémy má jak ve škole s kázní a pozorností, tak doma s úklidem i s dodržováním pravidel. Zdá se mi nezvladatelný. Vím, že jsem na něho slabá, ale opravdu se snažím z něj vychovat, fungujícího člověka. I přítel se snažil... z počátku. Teď už nemá prý sílu a situace u nás doma se vyhrocuje. Na mého syna je místy až zlý, což mnohdy chápu, ale jako matku mě to bolí. Jelikož však vím, že já sama ho nezvládám, držím se raději stranou. Na druhou stranu vidím, jak svoje děti rozmazluje a směje se tomu, za co můj syn má tresty. A to je důvod proč na jeho děti začínám pohlížet trochu nevraživě. Doma začíná být nevlídno, přítel nás dva vynechává z dříve společných aktivit a já mám strach o náš vztah i když vím, že se stále ještě milujeme.
Markéta
děti partnerů
Dobrý den, s partnerem jsem pět let. Bydlíme společně s mojí 18 letou dcerou v jedné domácnosti a rozumíme si. Partner má z předešlého manželství syna, kterému je také 18 let. Do dnes se nesmířil s tím, že od nich otec odešel ke mě a stýká se s námi společně velmi málo. Řekla bych, že jen když ho otec donutí, nebo potřebuje peníze. Se svojí matkou si bohužel také nerozumí. Ta jej nezvládá a jeho výchovu vzdává. Syn partnera má problémy ve škole, ale ty měl už v době, kdy ještě partner bydlel s manželkou.Je jiné povahy a výchovy, než jsem u svých dětí zvyklá. Nevíme, zda vůbec dokončí školu a další závažné okolnosti dovedli mého partnera, jeho otce, k rozhodnutí, že by se měl nastěhovat k nám. Matka jejich společného syna souhlasí. Já a moje dcera si tuto situaci dokážeme jen těžko představit. Moje dcera není jedináček, byla zvyklá vyrůstat se starším bratrem a i přesto je to pro ni těžké. Já si zase nedokáži představit, že sdílím domácnost s jeho synem, který mě nenávidí i když jsem se snažila být vstřícná a chápavá. Partner si představuje, že budu dospělého syna vychovávat, budit do školy, dohlížet na něj,na jeho školu, starat se. Když jsem to přeci zvládla se svými dětmi, tak to bude hračka. Nechápe, že je to jiné. Bojím se, že to rozbije náš vztah, budeme se jen hádat a pro všechny to bude za trest. Partner má ale pocit, že jsem nespravedlivá a nechci mu pomoct, nebo to alespoň zkusit.Jako rodič ho naprosto chápu, je to přeci jeho syn, ale mam velké pochybnosti o tom, jak by to mohlo fungovat. Nemohu přeci vychovávat již dospělého syna, navíc co mě odmítá, žárlí, viní že jsem mu odvedla otce a nemá zájem s námi bydlet. Myslíte si, že se tomu zbytečně bráním? Nebo jsou mé obavy oprávněné?
Dita
děti partnerů
Dobrý den,s přítelem jsme 3 roky, nebydlíme spolu, měl problém s mým synem, který má ADHD, ale nyní , tvrdí, že mu nevadí, jezdíme na společné dovolené, trávíme spolu vánoce, víkendy, ale problém je vztah s jeho dcerou, je na něj hodně fixovaná, a společné dovolené a víkendy trávíme tak, že on spí se svou dcerou a já se svým synem. Pry nejde aby kluk a holka spaly v jedné místnosti, vlastně i když spí doma u něj tak dcera spí v pokojíčku a on v obýváku , tak aby na sebe viděli. Poslední rok si děti rozumí, hrají si spolu,někdy se i zlobí, ale to je OK. Myslím si, že tímto ji ale ukazuje špatný příklad partnerského i rodinného soužití. rodiče-partneři v ložnici, děti (i nevlastní) v pokoji. Vím, že bude pro něho pořád ta malá princezna, na kterou se nesmí zvýšit hlas nebo ji odporovat. S tím problém nemám. V její přítomnosti mě staví na 2. kolej. Syn přítele zbožňuje, jeho dcera mě toleruje, snažím se s ní vycházet, i tak třeba se mnou zůstat sama nechce, prostě musí být s tátou.
Jiřina
děti partnerů
Dobry den,
Rada bych se poradila jak pristupovat k situaci kterou mam se svym partnerem. Jsme spolu necely rok,nedavno se ke me prestehoval a za svymi dcerami (4 a 7 let) jezdi po praci a travi s nimi obvikend u rodicu.
Problem je z meho pohledu ve vychove kdy od mala deti spi s rodici v pokoji,starsi dcera vyzaduje tatu u veskerych aktivit:hrani na hristi,v bazenu,kdekoliv venku,pri navsteve znamych kde jsou jine deti a mohly by si spolu hrat. Nedokaze bez nej usnout a zjm od doby co je se mnou mu pred spanim dela sceny ze pujde spat az pujde spat on. Kdyz byla u babicky usnula bez nej uplne bez problemu,i kdyz je u mamy,spi normalne.
On je bohuzel nekonflimtni typ a nez aby ji premlouval aby se napr oblekla si sama vycurala,tak ji pomuze nebo to udela za ni. Vedou se debaty o tom kam se pujde a co se bude delat a dite defacto ridi cas svemu rodici (potazmo i me) kolikrat ji musi pomalu premlouvat aby se slo tam kam jsme se domluvili.
Muj dotaz je:jak ja se k teto situaci mam postavit
Jana
děti partnerů
Dobrý den, s přítelem spolu žijeme v Praze. A ve městě, kde jsme oba žili dříve, ma 3 děti. Když tam jede, slíbí mi ze se večer vrati domů, ale v 95% to nikdy nesplní a zůstává tam prez noc. To by ještě nebylo tak strašný. Bohužel ale pokaždé přespává v dome své bývalé. Pokaždé to omlouva detma, ze tam usnul, ze ona ani nebyla doma, ze spal celou noc se svýma detma. Tudis, ze on nedělá nic špatného. To, ze tam dodnes funguje jako hodinový manžel, už ani nezmiňují. Já jsem hysterka, co mu nechce dovolit byt s detma. Prosím vas, je normální, aby tohle dělal? Jsem už zoufalá , nevím co mam dělat.
Stanislava Procházková
děti partnerů
2.část. Dokud jsem tam i já.Řekla jsem mu,že takhle naše dítě vyrůstat nebude.On nechápavě na mě hledí,co mám zase za problém.Upřímně,počítám s tím,že zůstanu sama,protože to bude opravdu boj mezi námi.Já už nevím, co a jak změnit.Snad nejsem tak špatná,sám tvrdí nejlepší co měl,ale takhle?Věčné dohadování,tichá domácnost,já útěky z domu pro zklidnění.Dokonce nedávno odešel na mé přání na měsíc z domu,Já byla naprosto vyrovnaná,a to mu i řekla.I s malým dítětem jsem byla odpočatá,jak dlouho ne.On litoval,omlouval se,chtěl i poradnu,která vyšuměla,jak jinak.Pije,ne moc,ale když to přežene,vždy se za něj stydím.Vše ode mě ví.Nevím,jak dál.Opustit ho?Co naše dítě?To opravdu zbožňuje.Nedokážu žít ve stálém naštvání,napětí.Být laxní taky ne.Věci,co mi dřív přišly ok,teď vyloženě nemůžu přetrpět,vypěstovala jsem si averzi vůči spoustě věcí,a to hlavně kvůli němu. Přesto mi není lhostejný.Má i pozitivní stránky.
Jája
děti partnerů
Já 30,on 35.Řekla bych, že se máme rádi, ale s takovou "Itálií".Mockrát mě zklamal,ale vždy jsme to ustáli,jsem přesvědčená, že nikde to není perfektní a ani to nečekám.Jenže bývám často podrážděná z chování partnera.Dělá věci,které mě vytáčí a nepřijdou mi v pohodě a potom jsem věčně naštvaná.Připadám si vyloženě jak semetrika i sama před sebou.Když si říkám,je to moje vina, pak si shrnu vše, co dělá a v závěru je to jen kvůli němu.Jeho věčné podezírání z nevěry, když mi jen přijde sms,přitom on na mobilu sedí pořád.Vadí mi, že doma hospodařím jen já,on mi jde vyloženě za zadkem a dělá bordel,když ho požádám,ať si po sobě uklidí,že tím znevažuje mou práci,hned prudím.Máme roční dítě.On 4 roky z předešlého vzt.Upřímně,nemůžu ho vystát,ale snažím se.Problém je i v tom,že nemá vychování a partner to toleruje,neuznává výchovu!Ať si dělá co chce, žádné omezování,dítě VÍ co chce.Ty chceš večeřet brambůrky?Tady je máš,apod.Já šílím.Vždy řeknu,nezajímá mě to,dělěj,jak umíš,ale nedá mi to... - otázka upravena poradcem
Jája
děti partnerů
Dobrý den,
můj partner má děti z předchozího vztahu (10,12) a poměrně dobře vychází s bývalou ženou, která dosud nového partnera nemá. Potud v pořádku, ale partner za nimi každý den po práci zajde a stráví s nimi 2-3 hodiny. To bych ještě pochopila. On s nimi ale každý rok jezdí na dovolenou, že si to děti přejí a také na Vánoce u stromečku. Věřím mu, že vztah mezi nimi je již vyřešený, cítím, že mě opravdu miluje, ale toto se mi nelíbí. Dlouho si ke mě jeho děti hledaly cestu a tímto jim myslím dává pořád naději, že se k sobě rodiče vrátí.
Majka
děti partnerů
S přítelem jsem 2,50 roku. Je mi 44 let a jemu 52 let. Máme spolu krásný vztah, tedy vždycky 14 dní. Potom přijde týden, který má ve své péči 11-letou dceru. Sama mám dcerky dvě, už dospělé, ale s přítelovou dcerou si nejsou podobné vůbec v ničem. Je hubatá, odmlouvá, vymýšlí si, nechce se učit, ani si plnit jiné povinnosti. Pro klid v našem vztahu jsem odmítla se s přítelem sestěhovat a tento týden se s ním nescházím. Trápí ho můj vztah k jeho dceři, ale já si nepomůžu. On na ní žádné chyby nevidí a jen se kvůli ní dohadujeme. Pořád se ptám sama sebe, jestli má takový vztah cenu, takhle budeme odděleně žít ještě nejméně 9 let. Ale odejít od sebe nedokážeme. Je nám spolu opravdu moc hezky. Tedy těch 14 dní. Jak bych prosím měla moji situaci řešit? Podotýkám, že snahu s holčinou pracovat jsem měla první rok, už jsem to ale úplně vzdala a to po její větě "ty mi neříkej, že se mám učit, nejsi moje máma." Přítel jí za to vyhuboval, ale já už to nikdy slyšet nechci. Jak ale dál? - otázka upravena poradcem
Brigita
děti partnerů
Dobrý den,
Jsem s přítelem skoro 2 roky. Já mám 12 letou dceru on 9 letého syna. Se synem nežije ve společné domácnosti od jeho půl roku. Syna má jeden den v týdnu a co druhý víkend. Ze začátku bylo vše v pohodě, samozřejmě byly mezi dětmi neshody, ale nic dramatického. Bohužel s přítelovým synem začali problémy ve škole, chodily na něho stížnosti, že vyrušuje, o přestávkách na sebe strhává pozornost atd. Já zatím s dcerou žiju u rodičů v rodinném domě, kde o víkendech docházel přítel se synem, zde bylo taky vše v pořádku, ale postupně se začaly objevovat problémy, kdy synovi začalo vadit jídlo, to nejí, potom zase to, odmítal jíst jídlo, které zkusila moje dcera, pořád chodil příteli na ni žalovat. Nikdo mu nesměl nic říct, nic co nebylo po jeho vůli to mu vadilo. Dokud byl středem pozornosti, dokud třeba vyhrával ve společenských hrách tak bylo vše ok. Pokud se ale cokoliv otočilo proti němu nebo se mu znelíbilo byl urženy, nevrlý, žaloval. Začal tvrdit, že se bojí u nás spát (dům plní lidí). Skončilo to tak, že přítel pokud má syna je s ním u něj doma v bytě, nesmí se s námi stýkat protoze jeho syn si to nepřeje. Přijde mi , že svému synovi ve všem ustupuje. biologcká matka syna s ním neustále podstupuje různé návštěvy u psychologů z domělého důvodu že má syn adhd, ktteré bylo jedním lékařem potvrzeno, druhým vyvráceno, dokkonce mu jsou podáváno snad dvoje nebo troje léky, snad antidepresiva na utlumení, které jsou návykové. My jsme s přítelem ve fázi rozchodu, je přesvědčen se jeho synovi křivdí jeho matka, syn tvrdí že ho matka bije a kope do něj (nikdy nebyly žádné viditelné známky) to tvrdí syn, rodiče spolu nekomuniikují, nevykazuje žádné známky ušlápnutého dítěte, spíše naopak. Můj pocit je že syn využil toho, že vycítil že přitel má treba výčitky, že je s ním málo a už mu ustoupil tím, že s ním tráví čas sám, což se synovi líbí, pozornost je upoutávána jenom na něj, přitel s ním pouze dlouze rozmlouvá. Dokonce usiluje o střídavou péči, má velmi náročnou práci, když bude mít syna a bude mít práci, chce mu zajistit chůvu, což mi přijde úplně zcestné. Přítel tvrdí, že se synem rozmlouvá o tom, že mě má rád jako partnerku a chce trávit čas se mnou a že je z toho smutný, syn si ale stále stojí na svém a odmítá možnost styku se mnou a dcerou, podotýkám, že jsem mu nikdy nic neudělala, pouze připouštím fakt, že jsem ho po roce a půl chtěla třeba zapojit do příprav k obědu a chtěla na něm např, prostřít stůl, což se ho nesmírně dotklo a urazil se. Ten chlepec nesnese absolutně žádnou konkurenci, nesnese kolektiv, vystřídal řadu kroužků nikde nevydržel protože nebyl nejlepší nebo ho prý šikanovali, ale to se nikdy nepotrvdilo. Njelépe mu je samotnému se svým otcem a to taky tvrdě vyžaduje. Měli jsem se s přítelem nastěhovat do společeného domu, který jsme hledali rok a půl a když mělo dojít ke koupi, přítel to zrušil kvůli syna. Tvrdím příteli, že děla a už udělal chybu že synovi ustoupil a dal mu tak najevo, že mu vychází vstřict a čas tráví pouze s ním a ptá se ho a přaál by sis jít za mou přítelkyní??? A syn to odmítne otec to respektuje. Tohle trvá už nějaky měsíc, posun to nemá žádny, pouze náš vztah je na bodu mrazu. Popravdě řečeno si nedokážu společné soužití představit, dcera by asi musela místo jedniček nosti trojky, a nesměla by v ničem vynikat. Přítel ji nesměl pomáhat vysvětlit učivo, vše jeho synovi vadilo, její lyže jezdí rychleji,atd. Je možnose obrátit na nějakou poradnu?? Jsme z Ostravského kraje. Jak mám vysvětlit parneovi, že tím, že syna izoluje mu vlastně ubližuje.
Děkuji moc za odpověď. Markéta
Markéta
děti partnerů
Vzkaz Daně - děti partnerů - pokud nový partner už na začátku vztahu útočí na vašeho 7 letého syna, tak nevěřím, že by se toto dalo nějak změnit, aby oni 2 najednou spolu začali vycházet. Nic se nezmění, Naopak. Situace se bude zhoršovat. Člověk, který si nenajde cestu k 7 letému dítěti a naopak do něj ryje, má sám se sebou problém, např. s vlastním sebevědomím.
Ali