Úterý 16. srpna 2022, svátek má Jáchym
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 16. srpna 2022 Jáchym

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy
osamělost
Vzkaz pro Nikolu: Moc mě mrzí trable, kterými si procházíš. Ale nevidím v tobě ani zvíře, ani opici, ani podčlověka, ale statečnou a plnohodnotnou ženu, která se pere o svoje místo na slunci - jako to nejkrásnější - jako originál! Jsem holka, která dost často nikam nezapadá (jsem docela introvertní) a hledám kamarádku, kterou budu mít ráda, ať je jakákoliv. Jestli nechceš být tolik sama a najít si aspoň virtuální prostor, kam můžeš zpočátku "chodit", napiš mi sem do poradny a můžeme se zkontaktovat :-) Přeju ti moc štěstí! - otázka upravena poradcem
Hana
Pro zobrazení odpovědi se přihlaste k iDNES Premium
osamělost
Dobrý den. Jsem sama už mnoho let. Prodělala jsem přeměnu z muže na ženu a nepovedla se. Můžu jen do práce, kde jsem sama, z práce domů a tam jsem taky sama. Nemůžu ven mezi lidi a tak jsem v absolutní izolaci. Lidé se mi vyhýbají a partnera mít nemůžu, nemůžu mít sex, nemám na to žádnou výbavu a rostou mi vousy cca 1 mm za den. Ty nejdou odstranit. Stydím se za sebe a hluboce sebou pohrdám. Ženy co tu píší můžou mít vše, svět jim leží u nohou, ale co jsem já? Kam patřím? Zvíře? Nejchytřejší opice? Podčlověk? Nemám ani ženské ani mužské aspekty a jsem absolutně vyautovaná ze společnosti. Není nějaké místo kde bych mohla žít a nestydět se za sebe? Nezávidět druhým věci, které jsou pro ně samozřejmostí. Příjdu časem o zdravý rozum, když budu i nadále v absolutní sociální izolaci? Těžko se s tím smiřuje. Neměla bych spíše nebýt?
Nikola
osamělost
Dobrý den, poraďte, prosím, jak se smířit s tím, že líp už asi nebude. Ve 45 rozvod s manželem, prvních 15 let pěkných, posledních 6 bídných - měl ve svých 52 letech pocit, že ho brzdíme, že o něco přišel tím, že neměl milenky jako kamarádi, takže si našel mimomanželský vztah s 30tiletou rozvedenou paní s dětmi (!!), s kterými se nechtěl vídat a trval na tom, že odchází, protože jde do jiného lepšího světa. Za 7 let jsem měla 3 přítele - první - asi hodný, i když svoji manželku před mnoha lety opustil taky velmi nehezky a přestal se stýkat se 4 svými dospělými dětmi, moc se mu líbilo, že se se mnou dostává jinam i díky financím a tak nějak vyznělo, že mi bude dávat 5 tisíc na měsíc a já se o něj postarám (byl už starší). Druhý měl několik milionů dluhů a po nějakém čase začal s hysterickými výstupy a ponižováním. Třetí byl sice hodný, ale podivín, ne zcela zvyklý na partnerský život, takže po cca 1,5 roce hezkého vztahu se kontakt smrsknul na sobotní večeři, kterou jsem musela udělat, a sex. Chlapík, s kterým jsem si při mnoha kompromisech uměla představit bydlet, začal být v mnoha ohledech tvrdohlavý (takhle to bude, tohle jíst nebudu, nebudeš mi říkat, co budu dělat - na naprosto běžnou komunikaci, v které by jiný "normální" odpověděl něco neutrálního anebo by poděkoval za nápad) a vrátil se do svých zajetých kolejí starého mládence, kdy já jsem vyplňovala jen večerní chvilky volna, než začal film v TV. Hledám dál, ale vrstevníci, pokud k něčemu jsou, si hledají partnerky mezi ženami okolo 40 let, případně znovu mají děti. Podobně i ti, kteří jsou trochu normální. Paní doktorko, jak se smířit s tím, že mám asi šanci už jen na tyto typy mužů, kteří neuspěli jinde, a kteří mi vpodstatě přinášejí víc trápení než radosti? Anebo kde potkat ty normální a volné? Děkuji moc. - otázka upravena poradcem
Marcela
osamělost
Dobrý den, prosím o radu. V manželství jsme se potkávali zejména s manželovými přáteli - jednak jsme se přestěhovali do neznáma a vraceli se do jeho rodiště (k našim jsem zajela s dětmi dvakrát do roka), jednak on v místě pracoval, zatímco já za prací dojížděla daleko. A když jsem si našla já přátele, tak on dělal docela zle nebo vykládal, co všechno on jako podnikatel dělá nebo udělá (a já se pak propadala hanbou, protože to byla lež) anebo mé kamarádky se snažil zaměstnat, což párkrát skončilo fiaskem. Takže jsem své přátele moc nezvala a stýkala se víceméně jen s ženami, které potřebovaly pomoc a pro něj nebyly ohrožujícími. Bohužel jsme se rozvedli. On bohužel řadu lidí ovlivnil a zakázal jim se mnou mluvit (buď mi to řekli nebo je prozradily reakce). Na kamarádky, které potřebovaly a potřebují pomoc, nemám sílu, sama se zvedám z prachu. Je mi 55 a těžko se mi tu další známí nalézají - asi víte, jak složité to má rozvedená žena na malém městě. Seznamka je jedno velké neštěstí. Kde hledat nové známé? Nechci život pověsit na hřebík. Děkuji
Jarka
osamělost
Zdravím, můj problém je, že bilancuji. Je mi 32 let a nemám nic. Nemám už několik let partnera (když nepočítám jednu krátkou epizodu kdy jsem si myslela, že by to mohlo vyjít), nemám dítě a o kariéře se v mém případě také nedá mluvit. Sice mám práci ale to je tak všechno co mám. Je mi to moc líto, když vím, že všechny mé bývalé spolužačky jsou vdané a mají děti a já prostě nic. Na partnery jsem nikdy neměla moc štěstí, vždycky na mě šli jen problémoví chlapi a já se jich pokaždé chytila v marné touze po vztahu a potomkovi. Vždycky jsem si říkala, mám času dost, jsem mladá, ten pravý se určitě najde. Jenže když se nic nezměnilo ani po překročení třicítky a chlapi mě pořád přehlíželi jako lán, tak jsem si začala uvědomovat, že čas běží a začíná být opravdu zle. Moc bych chtěla rodinu, dítě. Zkoušela jsem si najít nové záliby, chodit mezi lidi ale ani to nevyšlo. Připadám si prokletá, myslíte, že je možné, že toho pravého nenajdu? Děkuji za odpověď.
Adéla
osamělost
Dobrý den.Nevím jestli je nějaká rada či pomoc na můj problém, ale aspon se rozepíši o tom co mě trápí, jelikož nemám někoho komu bych se odvažoval svěřit.Je mi teprve 25 let a už hodně dlouho trpím osamělostí, která je jako ostrý břit co zajíždí čím dál tím hloubějí.Momentálně to došlo do stádia kdy trpím takovou úzkostí a samotou že je mi s toho doslova zle a zvracím.Vždy jsem byl jiný než ostatní - nezbírám známky,nečtu knížky a nehraji kopanou, místo toho čtu comicsi,zbírám figurky a sošky mých oblíbených postav s filmů,comicsů nebo her a co se nějakých sportovních aktivit týče dělal jsem boj.umění s Katanou.Nikdo nic s toho v mém okolí nedělá a jsem tím pádem vyvrhel, ale nechci se zase měnit jen kvůli ostatním a přestat dělat co mám rád.Bohužel nemám kliku ani na vztahy, a už cca 4 roky se nemohu vůbec seznámit s žádnou dívkou.Samota mě strašně ubijí a poslední dobou pozoruji že se jen sebelituji a nemám o nic zájem.
Dante
osamělost
Dobrý den,trápím se.Trápím se asi celým mím životem.Jsem ze 3 sourozenců kdy jen mě bylo už od peřinky otcem ubližováno kopání,škrcení rány pěstí.Žádné pohlazení žádné obejmutí.V 16ti vyhozená otcem z domu.Vysnila jsem si svou rodinu.Ale ani tady nejsem štastná.Manžel od začátku sobecké povahy především myslí na sebe a svoje potřeby.On pochází taky ze studeně rodiny jak já říkám.Mě zas dělá radost pomoc když to je v mích možnostech.Manžel mi byl před 7lety nevěrný 2měsíční nevěra,ale od té doby jako bych se bála jeho doteků,bojím se obejmutí.Příjde mi to jako nepravda hra na něco co si lidi vysnívají ale ani nevědí co to je láska.Jako by náš vztah umřel ale my jdem stále dál.Nejsem štastná jen jsem chtěla aby mě měl někdo jen rád.Jako by mi to v mém životě nebylo dáno...mít partáka v dobrém i ve zlém.Na manžela se dívám jako na slabocha vše co udělá mi vadí,uvnitř se stále zlobím.Vůbec se v sobě nevyznám.
Smutná
osamělost
Dobrý den,
S manželem jsme spolu 18 let. Máme dvě děti. Navenek vypadá naše manželství jako bezproblémové, ale já se cítím nemilovaná a nespokojená. Manžel odjíždí brzy ráno do práce, z práce jede rovnou za svojí maminkou a vrací se kolem osmé večer. Jde hned spát. Dříve to tak nebylo, ale před pěti lety mu zemřel otec, a tak začal postupně pomáhat své mamince s domem a se zahradou. S tchyní, která je stále vitální, mám dobrý vztah, také se zapojujeme, ale nechci, aby nám to vzalo veškerý volný čas, čas pro nás. Manžel se v tom ale našel. Já se ale najednou cítím na všechno sama. Chybí mi partner, který mi dá pusu na přivítanou, který mě vezme při procházce za ruku, který se mnou probírá všechny radosti a starosti našich dětí. Vše se postupně vytratilo. I sex. Nechybí mu. Chybí mi opora. Mám náročnou práci, starám se o domácnost, o děti, zajíždím pomáhat i mojí mamince, která na tom není zdravotně moc dobře. Děti mi pomáhají. Manžel (45 let) problém nevidí. Co mám dělat? Děkuju.
Anička, 41 let
osamělost
Dobrý den,
je mi 39 let a jsem sama. Mám za sebou 2 delší vztahy. Nerada bych zůstala sama a ráda bych našla fajn člověka pro život. Teď jsem ve fázi, že se ještě vzpamatovávám z posledního vztahu a rozchodu. Nejsem schopná prozatím žádný nový vztah navázat. Nacházím se nyní v ne úplně lehké situaci. Před koronavirem jsem koupila byt a pak kvůli koronaviru přišla o práci (firma dovážela do zahraničí). Nyní jsem v bytě již dva měsíce sama, bez kontaktu s okolím (pouze v kontakt s nejbližší rodinou). Připadám si bezmocná, jsem teď dost uzavřená do sebe. Kvůli tomu, že nemám práci se docela trápím. Rozesílám životopisy a když se povede pozvání na pohovor, tak jdu. Zatím se práci najít nepodařilo (i když mám praxe a školy). Jeden z posledních pohovorů mi dal zabrat, měla jsem pocit, že mě pan majitel při pohovoru slovně ponižuje. Celá situace mi sráží sebevědomí. Nevím si rady. Ráda bych se opět zařadila do normální společnosti a našla si partnera. Bojím se, že nezvládám. Děkuji za rady.
Jana
osamělost
Dobry den, je mi jiz temer padesat let a mam tri deti z toho dve jsou nezletile 12 a 7 let, jsem jiz tretim rokem rozvedena a stale se mi nedari se s nikym seznamit.
Muzi maji zajem pouze o sexualitu.
Velmi si preji vztah a citim se velmi osamela. Nevim co zmenit abych si dokazala partnera najit. Nekdy premyslim jestli je vubec vztah v takove situaci v dnesni dobe mozny.
Ve vztazich kde muzi chteji jen sex a nechteji se mnou zit se citim odmitnuta a zranena. Cvicim a snazim se byt atraktivni lide mi hadaji mladsi vek, ale na to abych si nasla partnera to nestaci.
Dekuji za radu.
Kamila
osamělost
Dobrý den paní doktorko,
trápí mě jedna věc. Je mi přes třicet, jsem svobodná a žiji v zahraničí, ale jezdím do Čech pravidelně každé dva měsíce. Při té příležitosti se vídám s pěti kamarádkami ze střední, které mají rodiny a rozjely se jim kariéry. Já si na nic nestěžuji, naopak jsem nadmíru spokojená, ikdyž žiji velmi skromně. Co mi ale mrzí je, že se mě nikdo nikdy nezeptá, jak se mám nebo jak se mi daří. Přitom já se vždycky každého ptám, ale nikdy to není opětováno. To samé platí pro komunikaci přes sociální sítě. Iniciace je jen z mé strany. Máma říká, že na mě žárlí a automaticky předpokládají, že se mám báječně. Mě to ale beztak mrzí, že i přesto, že s kamarádkami ráda zajdu na víno, i když čas v Čechách doslovala odměřuji, nikdo se mi nezeptá, jak se mám. Nevím, jestli jsem přecitlivělá, ze staré školy nebo to mám hodit za hlavu. Prosím poraďte, děkuji
Helena
osamělost
Dobrý den, chci se zeptat na Váš názor. Je mi 38 let, jsem svobodný a bezdětný, upřímně mám problém najít přítelkyni, natož partnerku. Sexuální život se mi omezil na placené služby a pornografii. Když se zkusím s nějakou slečnou/ženou seznámit, v nejlepším případě to skončí přátelstvím. Nemohu se zbavit dojmu, že není nabídka. Přitom žen v populaci je více než mužů. Je pravda, že v mém věku je to asi o rozvedené s dětmi atd. Do toho se mi moc nechce, nemám příliš zkušeností se svobodnou, natož s cizími dětmi. Nemyslím to ve zlém, moje máma se rozvedla dvakrát, chápu to. Začal jsem si horečně zařizovat život tak, abych se obešel bez druhého člověka, alespoň po finanční stránce. Vzhledem k tomu, jak to vypadá, tak je to docela rozumné a na místě. Moje otázka zní, dělám podle Vašeho názoru, něco špatně? Nebo je to dobou? Já se nedostanu ani na rande. Přiznám se, že se tím snad již ani nechci zaobírat, protože tím ztrácím spoustu času a sráží mi to morálku. Hezký den.
Jára
osamělost
Dobrý den, trápí mě dlouhodobá samota. Bude mi 32 let a posledních několik mých pokusů o vztah skončilo vždy ze strany muže do několika měsíců. Ze začátku obrovské nadšení a "uhánění" ze strany muže, velká aktivita, zájem, plánování budoucnosti. Po několika týdnech ochlazení zájmu, odměřené chování, omezení kontaktu (přes telefon i osobního) a nakonec rozchod. Vždy uvedl důvod není to ono, nemiluju tě, ze začátku to bylo super, ale pak jsme si přestali rozumět. Velice mě to mrzí a každý další rozchod mě trápí čím dál víc. Nevím, jestli přitahuji nevhodné muže nebo jsem nějak divná. Myslím si, že na muže v ničem netlačím, nehrnu se ani ze vztahu do vztahu jen abych s kým měla založit rodinu. Trvalý vztah bych měla ráda, ale na děti se zatím moc necítím, takže v tomto ohledu žádný nátlak z mé strany na muže neprobíhá. Poslední vztah mi skončil před pár dny a ukončila jsem to já, protože jsem už nedokázala snášet ten nezájem až opovržení ze strany partnera. Co mám dělat? Jak to změnit? - otázka upravena poradcem
Kamila
osamělost
Bude Mi 53 let, jsem vdaná 32 let. Třetím rokem mám Parkinsona. Muž mi vždy v nemoci pomohl, ale začal se ke mě chovat jako pacientce a ne jako k ženě. Nyní bych měla zájem i o milování, ale on ne. Vím, že si dopisuje i s nějakými ženami po internetu. Když jsem zkoušela s ním o tom mluvit, tak mi říká ,že to chce svůj čas. Jenže mě velmi chybí mazlení i milování, dokonce jsem si i dopisovala s nějakými muži po internetu, ale nikdy jsem se s žádným mužem fyzicky nesešla V podstatě mám pocit,, že již nežijeme spolu, ale vedle sebe. Začala jsem se věnovat józe, nemoci úspěšně zatím, vzdoruji S tím, že se vrátím pracovat aspoň na poloviční úvazek a učím se mít ráda taková jaká jsem a nečekat na to, až mi to řekne nějaký muž, ale blízkost muže a nemyslím pouze fyzickou stránku mi opravdu chybí. Muži také vyčítám taky to, že přestal mluvit s naší dcerou, která je sice velký bordelář, což vadilo mému muži, ale je třeba velmi laskavá a v mé nemoci m moc pomohla.
Táňa
osamělost
Dobrý den,jsem s manželkou ženatý 33 let. Problémy vždy nějaké byly, ale to se děje teď za poslední asi 3 roky je na mne fakt silná káva. Jsou to závislosti hned dvě. Ta první je mobilní telefon a internet. Manželka celé hodiny brouzdá po internetu a celé hodiny si dokáže psát s dcerou. Slyším jenom počkej D. píše, musím odpovědět. Přijaké koli domluvě mezi máma okamžitě píše dceři. jedemem nakoupit, do sauny na večeři, kterou stejně proesmskukuje.Jsou na sobě nezdravě závislé. Ráno kouká na tel a zděluje mi , že D ještě asi spí. Večer posílají přání na dobrou noc s řadou smajlíků s pusinkami. Přes den tipuji tak 100 sms. Když ve své obraně řeknu, že se cítím hrozně sám, protože duchem je u dcery, tak se naštve a řekne ,že jí bráním ve styku s dětmi. Dcera vdaná 33 l jedno dítě. na dovolenou lítají spolu. Já nemohu ,proto že kouřím. Tvrdí, že je to normální ,když matka z dcerou mají hezký vztah. Já to vidím jinak a ptám se kde je náš vztah, když mne vlastně odmítá, mnohdy ani nevnímá
Oto
osamělost
Rozvedli jsme se a nemám možnost si vydělávat stejné peníze jako ex partner ze zdravotních důvodů Ozz,což zapříčinilo nenávist dětí vůči mé osobě.A jak se mám bránit , když jediné co uznávají jsou peníze!Jak se mám naučit s tímto žít?Starala jsem se o ně, když byli malé ,místo toho,aby pomohli nemocné matce přepočítávají peníze
Jana
osamělost
Mně zemřel manžel před 8 lety, byli jsme spolu 43 let a ta prázdnota která mně provází a ničí, je zoufala a neumím s ní bojovat, léky od psychiatra nezabírají, neumím žít sama. .poraďte jak dál???
Jana
osamělost
Dobrý den, prosím o radu, jak se necítit osaměle. Před 5 lety mě po 18 letech manželství opustil manžel kvůli jiné ženě. Zůstala jsem s dětmi sama.Syn už se osamostatnil a dcera ještě se mnou bydlí, ale už je taky dospělá a má svoje zájmy , povinnosti a přítele.Já si taky našla před 3 lety přítele, ale jsme spolu jen asi jednou do měsíce na prodloužený víkend, protože pracuje v zahraničí a více za mnou jezdit nemůže. cítím se tak pořád sama. Byla jsem zvyklá žít v rodině kde jsem měla manžela děti a celý svůj život jsem se s láskou věnovala jen jim a pak přišel rozpad všeho pro co jsem žila. Teď už i děti mě postupně opouštějí a já i když mám přítele, kterého miluji a on mě taky, tak se cítím pořád strašně sama. Nemám s kým jít ven, do kina, s kým večer ulehat a ráno vstávat, nemá mě kdo pohladit, obejmout. Kolikrát probrečím i celý víkend jak moc se cítím sama. Snažím se to překonávat třeba procházkou s pejskem apod.,ale nic mě nebaví. Nic mě nenaplňuje, protože pořád jsem sama.
Jana
osamělost
dobry den mam takovy dlouhodoby problem.jsme z manzelem uz 20let mame dve deti 12 klucinu a holku18jsem na invalidnim duchode uy mnoho let, mam epilepsii aroztrousenou sklerozu.jsem na invalidnim voziku a jsem 24 hodin ve specialni postelimanzel ma 48let aja 38,byl muj prvni kluk a vzali jsme se.problem jeze manzel se ke mne chova jako doktor k pacientovi,nebo se o mne stara 24 hodin.manzel moc nechce mit semnou sex a ani jine milostne hratky.pusu dostanu mozna jednou tydne a mne chybi laska a nehai kdyz jsem nemocna ,ale srdce a dusi jeste mam. citim se moc sama.jeste je jeden problem jak jsme spolu chodili tak mi vse rikal o svych holkach a milostnych vecech.mnel hodne partnerek asi40 a on byl prvni.mozna si uz uyil v mladi a nini uy nema chut.dvakrat mne podved z mou sestrou ale jinak nez to zni.napsal ji sms na tel ze je krasna ,klidna a ma hezkou postavu ze ji miluje,moje sestra vse rekla nasi rodine a vse se urovnalo,ale ja to mam porad v hlave .dekuji moc za vas cas,dekuji
str
osamělost
tohle když mi napsala jedna známá že čeká mimino,ani sem ji neumela co napsat,zarazilo me to,že se má skvele ,ma přítele mimco na ceste, a já??? nic....utápím se ve smutku z toho..že už mi není 20, a jsem stále u rodiču,sama....a tak moc bych chtěla...jen proste jak píšu,neni pro me lehký si s nekým něco začít,co když se mi vysmeje až zjistí,že jsem pana? bji mse odmitnuti,zklamaní...často brecim i když není důvod...ale kde najit normálního kluka,když nemám ani kam s kým jit, a sama nikam nepujdu..rodiče spíš mamka už je z toho taky nervni že su furt doma a ve svým veku prý nemám žádný cíl..mam jich dost,nemáme dobrý vztah bohužel,ona je taková sobecká,zlá..o me tvrdí věci co nejsou pravdivý,jaká sem...muj cil je ten přítel,bydleni,apod..ale jak píšu mám nejaký blok, neceho se bojim a to me trápí...když jsem byla na silvestra s jednim,tak mi pak napsal že zájem ma,byli jsme po 2 venku, a 2 mesice se mi už neozval,tak co to je za chování...?:( co delat,jak se netrápit už,jak toprekonat
Romana
osamělost
dobrý den,mam takový problém už asi 5 let...od té doby co me nechal přítel....problém je v tom,že mi je už 27 , a stále jsem pana,tudiž přítele prvního jsem mela rok a 3 mesice,ve 21 letech, milovala sem ho,moc,že jsem se pak trápila 2 roky co me opustil,duvod samé blbosti...ale asi v tom hrál sex ,muj největší problém,proč nemám kluka ješte, mam z toho nejaký strach,nejaký blok,kterej nedokážu překonat, abych si hledala kluky radši jsme sama, a trápím se...bydlim s rodiči,to mi taky moc nepřídává,mamka furt že už mela v mém veku dávno decka apod...spíš me tim shazuje a slova mi ubližuji...uvnitř se citim totiž hrozne,protože bych moc chtěla kluka ,cestovat apod..ale nejak to nedokážu,ani nevim kde ho hledat...jak...nemám ani kamarády,jen jednu kamarádku,se kterou se moc nevídám,obcas si napíšeme a sjedem do obchodu na nakupy..jinak je v práci,mamka mi nadfává že sem k nicemu,atd,uvnitř me to bolí,ale zároveň bych chtěla s nekým pryč,známí cekaj mimino,a já stále pana,píšu pokracování.....
Romana
osamělost
Dobrý den,již 2 rok nebo i více se trápím nad svým životem,moje kamarádky z detstvi snimi nemám už takový vztah jako předtím,bydli s přítelem,maji mimino..nebo již čekaji..ja jsem stále sama 5 let...nedaří se mi nikoho najit,také nemám ani s kým kam jit...jsem z toho na dne..když už tk jsem si s nekým psala,vykašlala se na me..s jednim sem pak byla 2keát venku,napsal mi že zájem ma ,ale mesic se neozval,takže nechapu co to je za charaktery...už nemám ani sílu moc se snažit dál..vždy zklamani bolí,že skoro každý den brečim, a sem smutná že jsem sama..že nemám nikoho vlastne.jsme furt doma nebo v práci... mam nervy ani nevim z čeho pořádne:( mam dojem že muj život nestoji za nic,akorát se trapim pořád..každý den to samé,už me to ani nebavi,pomale se mi nechce ani vstát z postele,protože vim že me nic nečeká jen být doma, a zas sedet u počítače.nic me nebaví..když jedu z práce občas v autobuse mi tečou slzy nevi proč:( nevim co delat..dekuju za rady co si o tom myslíte
Romana
osamělost
Pěkný den,
pracuji jako učitel na malý úvazek, administrativní pracovník na VŠ a student dr. studia. myslím, že jsem společenský, mám koníčky (aktivní sport, chození na hokej, fotbal, kino) Mám za sebou 3 vztahy, nejdelší byl rok. Nyní jsem již 5 let sám, sám také bydlím. Rád bych si někoho našel, ale většinou to končí u toho, že jsem více kamarád.. Začínám se obávat, abych v životě neskončil sám. Jsem sportovní postavy, výška kolem 190 cm, méně vlasů, brýle (podobný typ jako André Agassi, či Jan Budař). Bývalé partnerky u mě oceňovaly gentlemanství, pohodové vystoupení, humor, ale nějak se mi teď nevede a přiznám se, že chvílemi odbíhám spíše k práci a sám si dávám více úkolů než být sám v bytě 3 plus 1..
Ondra
osamělost
Dobrý den,
Jsem 22letý student VŠ. Již od mala se potýkám s hodně malým sebevědomím. Díky rodičům (smíšený pár) jsem se již od mala trošku odlišoval. Již na ZŠ jsem nechtěl jezdit na různé školní akce a také jsem na ně nejezdil. S vrstevníky jsem se moc nebavil a spíš byl doma a musím se přiznat, že jsem dost hrál na počítači. Příšlo období teenage věku, ale já se vlastně vůbec nezměnil. S vrstevníky na žádné akce nechodil a začal jsem si uvědomovat, že jsem od dětství nikdy nenavázal nějaký kontakt s opačným pohlavím a všichni mají již mnoho zkušeností a já jsem absolutně mimo. Postupem času jsem se zbavil záliby v PC a doufal že se nějak změním a vše doženu. Nebylo tomu tak. Nyní jsem již na VŠ, s vrstevníky stále (netáhnu), vztah, holku či vlastně ani rande jsem nikdy nezažil. Absence zkušeností nyní již tvoří překážku na nějaké první pokusy. Cítím, že nežiji, ale spíš přežívám. Našla by se pro mě nějaká rada, popřípadě kontakt na koho se pro další odbornou pomoc obrátit? Děkuji
Michal
osamělost
Nikdy o mě nikdo, žádný muž nestál. A čím víc jsem se snažila někoho najít, tím to bylo horší. Pro muže jsem byla celý život jenom šašek, loutka, kterou nikdo nechce. Tak jsem zůstala sama . A čím jsem starší, tím více se uzavírám do sebe. Už mě to nebaví a někdy bych s tím nejraději praštila. Rodiče mě neuznávají, berou jenom sestru, která podniká, má rodinu a úspěch u mužů. Poraďte mi.
Lenka
osamělost
Psala jsem Vám že nezajímám rodiče ´hlavně matka se nechová hezky stará se raději o cizího chlapa.V dětství to bylo tak že jsem byla raději u babičky která jediná mě měla ráda ,chodila jsem k ní a celé výkendy bývala hlavně u ní. Mamka měla raději bratry.Se sourozencama jsem vdětství vycházela ted v dospěosti kdy mají svoje rodiny nejsem zvaná ani na narozeniny. Vždycky jsem byla odstrčená jako páté kolo u vozu, nevím jak se s tím smířit.
Sandra
osamělost
Dobrý den. Ráda bych reagovala na příspěvek slečny B. Tak velmi mi to připomíná moje starosti, velice podobné, i mě je přes třicet, nikdy jsem neměla vztah a diagnostikovali mi též "věc" díky které bych mohla přijít o dělohu a možnost mít děti. Už se to táhne nějakou dobu a začala jsem upadat do silných depresí, až někdy nevím, co se životem... Je to hrozně vyčerpávající, když si člověk přeje mít rodinu, děti, ale současně na to psychicky nemá- mít vztah. Taky mám problém s tím, že mi přijde, že muži o mě nestojí a já neumím dělat první krok (flirtovat a t d), jsem i stydlivá. Stejně tak jsem se nikdy neopíjela, nehulila,... Možná pro ostatní působíme upjatě a nedobytně??? Nevím... - otázka upravena poradcem
Marie
osamělost
Dobrý den,po 26letech mě opustil manžel nachal mě a dceři dluhy a odešel za milenkou.Nekomunikuje ani nám nepřispívá a nelze ho donutit.Dluhy do smrti nesplatím a pracuji ve dvouch a někdy až třech pracech .Už nemohu dál cítím se sama a nemohu bývalému odpustit.Byla jsem na sezeních ale nepomohlo to už nevím co se životem jsem neštastná a nemá to východisko.Nemůžu si ani nikoho najít chodím do práce abychom vyžily.Manžel se od všeho distancoval a užívá si a já to nemůžu snést.
Jana
osamělost
Dobrý den paní doktorko, na konci března přišel přítel s tím, že se chce rozejít. Byli jsme spolu 6 let a z toho už 3 roky jsme spolu bydleli ve společné domácnosti a máme stejné zaměstnání. Byla to moje první láska. Na začátku roku jsme měli krizi. Myslela jsem si, že jí ustojíme jako vždy, ale bohužel. Nikdo jiný zatím prý není. Důvod byl, že už mě má rád jenom jako kamarádku a nefunguje to a je nešťastný. Přestěhovala jsem se tedy zpět k rodičům. S matkou nemám moc dobrý vztah a být najednou zavřená v jedné místnosti a nemít soukromý je pro mě hrůza. Dny plynou a já čím dál ti víc pociťuji samotu, deprese a strach,že už se nikdo neobjeví. Nevím co mám dělat s volným časem, kam se pohnout. Netvrdím, že jsem úplně sama bez přátel ale vazby se postupem času přetrhaly. Je mi po něm smutno byl můj nejlepší přítel. Stále se vídáme v zaměstnání. Tvrdí mi, že budeme kamarádi. Já jsem také poslední půl roku nebyla šťastná ale nechtěla jsem to vzdát. Prosím o radu co dál? Děkuji za odpověď.
Veronika
osamělost
Dobrý den,už jsem sem psala asi 3 týdny zpět,ale zatím jsem nenašla odpověď. Jsem 14 let vdaná,2 děti 15 a 11 let,muž k 20 let starší,sobecký,chladný. Moje potřeby ho nezajímají,nikoho si nevšímá,problémy neřeší. Neklape nám to ani v sexu,prý je jen MŮJ problém,že si mám místo lásky a sexu najít jinou zábavu. Nyní už k němu vůbec nic necítím,trvá to asi 3 roky,i doteky jsou mi nepříjemné. Zamilovala jsem se do jiného muže,se kterým si rozumíme,je hodný,nesobecký,vyslechne mě i se mi se vším svěřuje,ale nechce vztah ani nezávazně,je samotář a ještě nezapomněl na bývalou(3 roky po rozchodu). Chce být jen kamarád,píšeme si SMS,scházíme se,obejme mě,dá pusu ale nic víc..je moc fajn,má spoustu přátel,já jsem spíš uzavřená,po špatných zkušenostech. Neumím žít bez lásky,manžela nemiluju,ten druhý nemiluje mě.S tím kamarádem je mi krásně,nikdy jsem si s nikým nerozuměla jako s ním. Nemám sebevědomí,s muži to neumím_šedá myška..mí ctitelé jsou jen důchodci nebo ženatí.poradíte prosím? Karollin
Karollina
osamělost
Jsem 14 let vdaná,2 děti,muž o 20 let starší.Celé roky si mě skoro nevšímá,nikdy jsme nebyli tancovat,v kině,divadle ani na dovolené,moc toho nenamluví. V sexu nám to nikdy neklapalo,prý je to můj problém a nechce se o tom bavit ani to řešit. Už několik let ho nemilují,sexu se vyhýbáme,i doteky jsou mi nepříjemné.Nyní miluji může,s kterým si můžu povídat o všem,zajímají ho moje přání,ve všem si rozumíme,scházíme se a je mi s ním krásně,ale nechce žádný vztah,ještě nezapomněl na bývalou a je samotář. Obejme mě,políbí,můžu se k němu chvíli přitulit,ale nic víc.Trápím se,nechci se s ním přestat vídat,ale nevím jak ho mám brát jen jako kamaráda nebo zda mám kdovíjakou dlouho čekat,jestli se také zamiluje. Doma je to tím horší,že musím odmítat sex s mužem,ke kterému nic necítím a toužím po kamarádovi,s kterým nic víc než přátelství asi mít nemůžu. Ke všemu mám celý život nízké sebevědomí a neumím žít bez lásky,nic mě netěší..Žádného ctitele nemám..Poradíte?
Karollina
osamělost
Dobrý den, jste odborník přes vztahy. Mohla byste mi poradit, jak se dát dohromady s mužem? Jak mu dát třeba najevo, že se mi líbí? Jak se to dělá? A jak poznám, že má někdo třeba zájem o mě, ale je moc nesmělý? Je mi přes 30 a nikdy jsem nikoho neměla. Nejsem žádná kráska a taky jsem hoodně nesmělá, ale už nechci být víc sama. Prosím, poraďte, už jsem zoufalá. Děkuju.
Katka
osamělost
Dobrý den. Je mi 25 a mám za sebou již několik neúspěšných vztahů, kde mi býv. partneři neustále sráželi sebevědomí a zkrátka se ke mně neuměli chovat. Jsem už z toho znechucená a říkala jsem si, že bych i chtěla být sama, že mi takto bude lépe. Mám ale obrovský pocit prázdnoty, čas s kamarády ani koníčky mi prostě nikdy v single období nenahradí ten pocit ze vztahu. Navíc mám pak vždy pocit, že už nikoho nepotkám apod. Konzultovala jsem to i s psychologem, který mi řekl, že jsem ten typ, který není stavěný pro single život, že zkrátka vedle sebe někoho potřebuji, abych mohla fungovat. Opravdu existují takové typy lidí, nebo je problém v tom, že jsem se zkrátka sama žít nenaučila? Předem Vám moc děkuji za radu.
Any
osamělost
Nikdy mě nevezme za ruku, neprojeví žádný cit. Spíme několik roků odděleně, každý v jiném pokoji. Žádný jiný vztah nemám.
Když má přijít domů je mě špatně od žaludku. Necítím k němu nic, než fyzický odpor. Velice postrádám sdílení, naslouchání, pochvalu, uznání. Za celou dobu manželství se nic takového nestalo. Je mě dobře samotné, to jsem v naprosté pohodě,v klidu. S ním cítím napětí, nervozitu. Co dál? Navrhovala jsem terapii u psychologa, odmítl. Uvažuji o rozvodu, nechci přežívat, ale žít. Děkuji a přeji pěkný den. Lili
Lili
osamělost
Dobrý den, paní Jitko
možná se potřebuji jen svěřit, možná také vše řešit, jen nevím kde začít.
Jsem vdaná 34 roků. Nikdy u nás nebyla velká láska, svatba z nutnosti -těhotenství. Vojna, druhé dítě, přežívání jak se dalo. Nyní přeskočím, děti jsou dospělé, dcera má vlastní rodinu, syn žije stále s námi. Cítím vyhořelost, nezájem, komunikace nulová. Dle manžela jsem neschopná, jelikož se mě nedaří v podnikání jak kdysi. Neumí naslouchat,poradit, jsem na vše sama. Nemá žádné koníčky, kamarády zábavu.Veškeré povinnosti ohledně domácnosti jsou na mě i placení hypotéky, přiznávám,že jsem to tak nastavila sama, kde jsem chtěla neustále dokazovat, jak jsem dobrá, vše zvládám. Nezvládám nic, jsem vyčerpaná, ucasnovaná z takového žití.
Lili
osamělost
Dobrý den. Paní doktorko. Potřebovala bych moc poradit. Je mi už přes třicet a nikdy jsem neměla ani krátký vztah, prostě nic. Mužům nepřipadám očividně atraktivní, protože o mě nikdo neprojevil zájem. Vím, že nejsem žádná modelka, taky nemám zkušenosti. Jsem na seznamkách, ale tam také nic, i když jsem byla aktivní i já. Prosím, potřebuji poradit, kde všude se mohu seznámit s někým normálním mužem. Hodně to hoří, protože chci mít ještě děti, ale zdravotní stav v tomto ohledu nemám opravdu vůbec dobrý. Lékaři mi řekli, hned otěhotnět. Vím, že si myslíte, že tlačím na pilu, ale já opravdu nemám čas. Pochopí jen ten, kdo je ve stejné situaci. Dříve bych se tomu asi taky zasmála. Děkuju.
Tereza
osamělost
Dobrý den,
je mi téměř 36 a jsem bezdětná. Měla jsem vztah, který trval osm let. Moc se netvářil na svatbu, děti, rozešli jsme se. Do vztahu mi trochu mluvili rodiče. Před nedávnem jsem prožila téměř dvouletý vztah s o 17 let starším mužem, který měl za sebou jedno manželství a jedno partnerství. Z manželství měl pět téměř dospělých dětí, z partnerství dvě malé děti ve střídavé péči. Ale s matkou dvou dětí se často soudili. Další dítě by mu nevadilo. Já mám poslední dobou ze všeho strach a tak jsem ze vztahu odešla. Bojím se, že bych nezvládla mít jeho dvě děti ob týden a do toho třeba miminko. Muž je velmi chytrý, ale co se týká vztahů, tak docela bojovný, protože se v minulosti nepodařilo. Bojím se však, že už nikoho nepotkám. Vrátila jsem se bydlet k rodičům, kde to není ideální. V minulosti jsem měla byt, který jsem prodala. Nikam moc nechodím, jen občas sama sportovat, jinak se spíše uzavírám doma. Mám práci, kde je spíše mužský kolektiv, ale ne úplně si sedím se šéfem a cítím ze života velkou nespokojenost a nevím jak dál.
Simona
osamělost
Rok se "seznamuju" na internetových seznamkách, je mi 51 let. Výsledek? Dostala jsem z toho deprese. Z deseti adeptů, se kterýma jsem se sešla, by se mi zamlouvali tak 3-4, ale neměli nakonec zájem. S posledním jsem se sešla dokonce několikrát, vypadalo to i možná nadějně, ale když jsme se viděli naposledy v kolektivu dalších přátel, téměř si mě nevšímal a bavil se s jinýma. Potom jsem si psali e-maily a z nich vyplynulo, že nevěděl, jestli mě chce nebo ne, ale nakonec se přiklonil k druhé variantě. Chtěla jsem vědět, co jsem udělala špatně a co je na mně špatného, ale odpovědi jsem se už nedočkala. Nemám kde se s kým seznámit. V okruhu přátel, kde se pohybuju, jsou všichni chlapi v mém věku zadaní, v práci atd, jsme samý ženský. Připadám si, že jsem asi prašivá. Chlapi se mnou chtějí maximálně kamarádit. Po této poslední zkušenosti už jsem opravdu dostala něco jako "depku", je to začarovaný kruh a nevím, co s tím. Na seznamkách už jsem si psala řádově se stovkami lidí, po roce efekt 0 - otázka upravena poradcem
Eva
osamělost
Dobrý den,
ve svém životě jsem neměla žádné štěstí na muže. Nikdo mě nikdy nechtěl. Každý utíkal jak zajíc. Hlavně rychle pryč. Nikdy mi to nikdo nebyl schopen zdůvodnit tak, abych to byla schopna pochopit. Vymýšleli si dle mého nesmysly. Po dlouhé době jsem se s tím, že zůstanu sama již vyrovnala. Bohužel se stále nemůžu vyrovnat s tím, že zůstanu bezdětná ( je mi 40 let), neboť nikdo se mnou dítě nechtěl a nechce. Dokonce se mnou nikdo nechtěl bydlet. Potřebovala bych poradit, jakým způsobem se dá vyrovnat s bezdětností. Děkuji
Bohuslava
osamělost
Dobrý den. Prosím o radu. Možná tomu neuvěříte, ale je mi už přes 30 let a nikdy jsem neměla muže (kluka, přítele). Nikdy jsem nedostala opravdovou pusu. Nevíte, jak se s někým seznámit a navázat vztah i přes takovou nezkušenost? Nevím, jak na to. Taky bych ráda už založila rodinu, jinak mi už můj život začíná připadat nenaplněný. Problém je v tom, že jsem, jak se říká, nezajímavá šedá myška. Díky za radu.
Anežka
osamělost
Dobrý den. Je mi čtrnáct let, ale mám pocit že je vše pryč. Všechno štěstí mezi mnou a rodiči jakoby zmizelo. Dříve jsme spolu jezdili na výlety, hráli hry, užívali si rodinný život, bylo mezi námi jisté specifické štěstí. Zdá se mi že to štěstí je pryč. S rodiči nedokážu mluvit, jsme k sobě mnohem odměřenější a často se hádáme. Nevím kde se stala chyba, nevím proč už nejsme šťastní. Jsem teď v pubertě, až se z toho vylížu, začnu svůj vlastní život a budu dospělý...nechce se mi věřit že můj čas rodinného štěstí je pryč. Ještě nechci. Prosím pomozte...
Matyáš
osamělost
Pro Sara_: odstěhujte se do země, státu kde budete nadmíru spokojená. mluvte, hlaste, šiřte tam, že tady u nás je to v prd..., že jsme xenofóbní, rasisti, ateisti, neznabozi, jíme vepřové, nedodržujeme rodinné tradice, jsme prostě s Vámi nekomaktibilní....uděláte tak službu všem, Nám i Vám. Děkuji :-).
Tom
osamělost
Pro Sara: nebudu polemizivat o vaši osamělosti, jen postřehy. Podle všeho jste češka, která si vzala muslima a konvertovala. Vaše rozhodnutí. Nic proti tomu, jen Vás chci ujistit, naše rodiny se navštěvují. V průběhu návštěv grilujeme, hrajeme hry, koukáme na fotky, bavíme se s dětmi, sousedy, rodiči, prarodiči, bratranci, sestřenicemi, jejich rodinami, zpíváme s alkoholem, bez alkoholu. V kožichu, či oblečeni lehce, nenuceně, některé dámy mají dokonce i dvoudílné plavky či velmi krátké sukně a trička na ramínku. Vidíte, žijeme, pohoda, SVOBODA, nikdo nám nic nediktuje, jsme uvolnění, klidní, děti pobíhají, nic nám nechybí, netíží nás samota. V podstatě se neznásilňujem, existují takoví jedinci, ale je jich statisticky méně než na Platzu v době ohňostrojů v DE. Naše ženy nechodí vyzývavě, ale podle toho jak se cítí, co na sebe chtrějí obléknout. S rodiči si vesměs rozumíme, protože jim netlačíme do hlavy naše názory. Sáro, odstěhujte se spolu s manželem.
Tom
osamělost
donrý den , jsem muslimka, s manželem žiju zde v čechách.....mám tu rodinu ,ale v čechách se rodiny moc nenavštěvují a mí rodiče mají rádi svoje soukromí , u nich nevydržím víc jak hodinku a už mi dávají na jevo že bych mohla už jít domu,nudím se , mám byt a práci a manžela,ale manžel je jen stále v práci vidíme se doma až pozdě večer a to pak jde spát, žiju o samotě život, kamarádky nemám, protože tady muslimky nejsou a ani mešity , jako to bylo v jiné zemi, kamarádky nemám, protože tu nenajdu jedinou charakterní ženu, všechny choději tady vyzívavě obnažené a nebo pijou alkohol a střídají partnery a tak tu ani kontakty navyhledávám, jak se můžu vyrovnat s touhle samotou v čechách když manžel stále není doma, mám jen upřimně jenom jeho ,,,,,,,,,,,,toužím jít ven na procházky do přírody a na výlety, ale sama si netroufnu bojím se protože se tady znasilnují a přepadávají osamocené ženy.........stres a samota už ani žít se my nechce.
Sara
osamělost
Pro osamělou Hanku 17 let
Milá Hanko, byla jsem na tom podobně, vůbec jsem si nevěřila, považovala jsem se za nehezkou a zbytečnou. Kluci, co se mi líbili, byli nedostupní, a ti kteří projevili zájem, se nelíbili mně. Ale časem jsem proplouvala životem, aktivně se zapojovala do všech společností, na které jsem natrefila a zjistila jsem, že to se mnou není tak hrozné. Jsem 27 let vdaná, mám 4 bezva děti, skvělou práci a spoustu přátel - žiju skvělý život. Nebojte se, žijte, bude to dobré - zdraví Jana
Jana Pinkasová
osamělost
Druhá část:
Nejsem sice extra hubená, jsem spíše plnoštíhlá, ale mám nízké sebevědomí, maluji se jen řasenkou a oblékám se spíše do klučičího stylu, nemám se ráda a mám i hrozné deprese kvůli sobě a i škole. Vše začalo bohužel po nástupu na střední. Cítím se oproti ostatním holkám hrozně, zaostalá, nechtěná. Má blízká kamarádka (spolužačka) mi stále říká, ať s kecy, že si nikoho nenajdu už neštvu, že to není pravda, že jsem pěkná a určitě budu šťastná, ale já i přesto, že jsem se, co vím líbila na SŠ cca 5ti klukům, nevěřím, že budu šťastná a v budoucnu si někoho najdu. Asi je ještě brzo to řešit, ale já ztrácím již v tomto věku naději, ráda bych se do 30 vdala a měla alespoň 1 dítě, ale nevěřím tomu. Možná, že je i problém v tom, že se stydím s kluky mluvit a bojím se i s někým, komu bych se líbila jít ven, nechodím pořádně ani na žádné zábavy apod., to je možná i problém, že jsem si někoho nenašla.
Chtěla bych znát něčí názor zvenčí.Moc se omlouvám za dlouhý text.Předem Vám děkuji.
Hanka
osamělost
První část:
Dobrý den,
je mi 17 let a brzy dokončím druhý ročník SŠ. Už jsem byla 2krát opravdu hodně zamilovaná, dalo by se počítat i 3krát, ale nakonec nešťastně. Na ZŠ jsem v 9. dostala chuť psát svému spolužákovi, nakonec se z nás stali sice ne přátelé, ale blízcí lidé, že když se setkáme, rádi spolu pokecám. Někdy však cítím, že ta troška první vážné zamilovanosti ve mě je. V prváku jsem se zamilovala o jednoho kluka, bohužel jsem po maturitním plese zjistila, že je to machr a úplně ho vypustila, během toho jsem ale byla zamilovaná a to hodně ještě do jednoho kluka, byl to jak můj přímo ideální kluk, milý, hodný, příjemný, bohužel má přítelkyní a letos maturoval. Důvod proč sem píší je ale ten, že mě od prváku začal hryzat špatný pocit z toho, že jsem ještě neměla žádného partnera. Mé kamarádky i spolužačky alespoň někoho měly a již nejsou panny, ale začínám si připadat strašně, že jsem ve třídě jediná, která je stále sama.
Hanka
osamělost
Dobrý den, je mi 39 let, jsem svobodná bezdětná. Nikdy o mě nikdo nestál. Nikdy mě nikdo nechtěl, Nikdy se mnou nikdo nechtěl bydlet a už vůbec ne se mnou spát. Všechno jsem již vzdala. Bohužel tuším, že zůstanu sama. Jsou nějaké účinné techniky či psychoterapie, kdy dojde k vyrovnání a přijetí celoživotní samoty. Děkuji za odpověď
Andrea
osamělost
Vážená paní doktorko, zajímal by mě Vás názor. Je mi čerstvě 30, jsem svobodná, bezdětná, nezadaná, vcelku atraktivní, zdravě sebevědomá. Mám práci, která mě baví i uživí, mám hezké bydlení, přátele, koníčky, jsem se svým životem i se sebou spokojená. S čím však spokojená nejsem, jsou muži. Nikdy mě nikdo nikde neoslovil (ač se na ulici nemračím, chodím ven, dokonce mi nedělá problém např. požádat cizího muže v obchodě o radu, kde mají jogurty, když vidím, že je má v košíku a bude si tak jist odpovědí). Mezi kolegy v práci také nic. Inzerát na seznamce sice situaci řeší, ovšem prakticky bez výsledků - muži na seznamce jsou již hodně zoufalí a ta nutnost se seznámit je z nich cítit, až to samozřejmě odrazuje. Já vím, že mám na děti čas, jen mě mrzí, že nemám muže, se kterým bych se mohla radovat, užívat si a mít partnerský, rovnocenný vztah. Také máte ten pocit, že dnešní generace 30-40ti letých žen je daleko před stejně starou generací mužů a jen velmi těžko jsou vzájemně kompatibilní?
Petra
osamělost
Dobrý den paní doktorko,
pročítám si velmi pečlivě vaší poradnu. Někdy je mi z toho hodně smutno. Také i já bych potřebovala poradit. Je mi 52 let. Velmi jsem se snažila v mladším věku si někoho najít. Bohužel nikdo mě nikdy nechtěl. Nikdo o mě neusiloval. Všichni ode mě rychle utíkali. Zůstala jsem sama. Překonala jsem pro mě velmi bolestné období, kdy mé vrstevnice se začaly vdávat a zakládat rodinu. Potřebovala bych se nějakým způsobem vyrovnat se samotou, kterou prožívám v poslední době docela velmi intenzivně. I když jsem se snažila se samotou sířit, bohužel se mi to nepodařilo. Děkuji
Nikol