Pátek 22. ledna 2021, svátek má Slavomír
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 22. ledna 2021 Slavomír

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| otázky početí, těhotenství| vztahy na pracovišti| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| neimponující muž| seznamování| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

problematické vztahy s rodiči
Zdravm žiji ve společné domácnosti s rodiči otec je v pohodě ale matka po přepisu baráku se hodně změnila k horšímu už od mládí jen řve když není po jejím když ji urazím tak ZAMYKÁ DVEŘE v baráku a neotevře třeba půl dne je to hrozná honora a pokud neudělám to co ona chce tak je to uplná hrůza s takovou matkou se nedá žít i když ji pomáhám dost.Zdá se mi že je čím dál víc nenažraná nenechá na nic sáhnout prosím o odpověd jestli se mám odstěhovat protože s takovým člověkem jako je ona se nedá žít souvisí to s tím že má určitý zdravotní problemy a že by se to u ní zhoršovalo nemá moc kamarádek Vaculik tel 776785316
Vaculik
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den. Na vaši otázku můžu jen těžko konkrétně odpovědět. Nevím, kolik vám je let, ani spoustu dalších okolností ohledně vašeho života v domě společně s rodiči. Záleží jen na vás a vašich ekonomických možnostech, zde se rozhodnete odstěhovat...
problematické vztahy s rodiči
Žijeme ve společné domácnosti se starším otcem (otčím partnerky). Otce si k sobě vzala do domu dobrovolně, před 10-ti lety, má ho ráda, nemá problém se o něj starat, ale .... Otec je vážně nemocný-invalidní a v důsledku nemoci tak nějak "rezignoval na život". Přestal se umývat (do koupelny jde tak 1x za měsíc), nepřevléká se, neuklízí po sobě, nesplachuje po sobě, nezavírá se na WC, přestal používat talíře a příbory, používá jen hrnce a naběračku, často odmítá námi uvařenou stravu a pokaždé má jinou výmluvu (plané, slané, málo kořeněné, málo masa, moc masa, tuhé maso, toto nejím, nebo na to zrovna nemá chuť, uvařte mi rajskou, pak ji nechce, že na ni nemá chuť....), to vše neustále dokola. Celé dny prospí, pak si stěžuje, že nemůže spát v noci, neustále vyžaduje nějaké prášky... Snažíme se vyhýbat jakýmkoli střetům, spíše to v sobě dusíme. Bohužel, partnerka už to nedává, přestává to zvládat, otec se k ní chová jako ke služce. Co se s tím dá dělat, jak se chovat, jak postupovat ? - otázka upravena poradcem
Jirka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jirko. To, co popisujete, se ani při nejlepší vůli již zvládnout nedá. Partnerčin otec již není schopen sebepéče, ani života v domácnosti dětí, pokud není ochotný respektovat pravidla, jaká jsou mu dána. Jeho psychika se za tu dobu, kdy se partnerka rozhodla mu pomoct, výrazně změnila, je tam velká regrese, spojená nejspíš i se stařeckou demencí. Bude potřeba jej přemístit do ústavní péče, což by bylo nejlepší konzultovat s jeho praktickým lékařem. Další společné soužití v této podobě vám vezme velké množství energie, které potřebujete k běžnému životu i k rozvíjení vašeho partnerského vztahu. Doma takto jen těžko může být nějaká pohoda, sám popisujete vzájemné napětí. Měl byste ji v tom podpořit - v radikálnějším rozhodnutí, které vám všem uleví.
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, mám velmi komplikovaný vztah se svojí matkou. Je mi 47 let, mám vystudovanou VŠ, jsem spokojeně vdaná 25 let, 2 děti na VŠ, normální rodinný život, nežijeme si nijak špatně. Mého manžela naši nikdy moc nezkousli, je jim dobrý akorát, když potřebují pomoc na chalupě. Naše děti mají rodiče rádi, ale občas jsem ledacos vyslechla ohledně hlídání. A pak mám mladšího bratra, který byl už od mala protěžován zvláště u mámy. Je jí vzhledem hodně podobný, umí to s ní, dokáže lichotit, hladit ji po srsti. Ale to je asi tak vše. Dodávám, že já jsem jeho opak. Největší zrada pro matku je, že vypadám jako moje babi - její tchyně, neumím jí lichotit, jsem rázná, podle ní prý drzá a hubatá. Bratrův život je otřesný, má za sebou drogovou i kriminální minulost, nemanželské dítě žijící v cizině, o kterém se rodiče dozvěděli až když „vnučce“ bylo 17 let. Brácha nasekal dluhy zřejmě do konce života, ale pořád je hvězda. Jako dítě jsem na bratra celkem pochopitelně žárlila, ubližovala jsem mu. Dostávala jsem za to. V dospělosti, když jsem mámě občas řekla, co brácha vyvádí, tak nejen, že tomu nevěřila, ale byla jsem špatná, že na něj házím špínu. V té době brácha vydělával spoustu peněz (to se matce líbilo), které ještě rychleji roztáčel. Já jsem v mládí chvíli žila v USA, ale pořád jsem měla nějakou intuici, že brácha nedopadne dobře, že bych měla být našim nablízku. Usadila jsme se v rodném městě, naivně jsem si myslela, že to naši ocení. Nicméně několikrát jsem si vyslechla, že jsem tam měla zůstat, alespoň by mohli jezdit do Ameriky. Nyní, díky pandemii, se bratr ve svých 45 letech se vrátil z jeho tisíce podnájmů v Čechách i v zahraničí k rodičům do pokojíku. Máma je vlastně šťastná, že je doma. Táta asi také, ale ten to nedává tolik najevo. Ráda bych také věřila tomu, že se brácha změní, ale moje intuice opět říká, že je nyní doma a seká chvíli latinu, ale nebude to mít dlouhého trvání. On nevypadá jako nějaký grázl, má kultivované chování, ale zase si bude dělat co bude chtít, bez ohledu na ostatní a na nějaké morální hodnoty. Nejraději bych s mámou zatřásla, aby se konečně probrala, ale v 73 letech to je asi zbytečné. Brácha se o ně na staré kolena nepostará. Teď mi prosím poraďte, jestli je vůbec vhodné matce něco vysvětlovat a jak s ní mám vůbec komunikovat. Když jsem měla malé děti a dodělala jsem VŠ, strašně jsem toužila po nějakém uznání, docenění, ale to se nikdy nekonalo. Teď už nic takového neočekávám, ale poraďte prosím, jak mám s mámou na prahu 50-tky jednat. Děkuji Jana
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jano. Vy stále toužíte po ocenění, uznání a přijetí od maminky, a budete po něm toužit pořád. To je zákonité, vztah matka a dcera je tak moc důležitý! Víte, že jste vlastně "kvalitnější", zodpovědnější, schopnější, než preferovaný bratr, a musí vás hodně trápit, že matka vaše charakterové kvality nevidí. Její hodnocení je iracionální, nezáleží na vás. Možná tak moc toužila po synovi, možná jste se jako prvorozená narodila v pro ni složitějším období, těch možných souvislostí, proč na první pohled preferuje svého syna, je nespočet, asi to neví ani ona. Musí se vám v tom být těžko, když více lásky a pozornosti dostává bratr, ale ona si to určitě neuvědomuje, neboli, nedělá to vědomě. Možná vždy měla a má na vás vyšší nároky, jakožto na prvorozenou. Ale doufám, že nepochybujete, že vás má ráda. Ptáte se, jak s ní mluvit . Myslíte o bratrovi? Aby konečně otevřela oči? Neotevře je. Cítí potřebu jej chránit, je jí v jeho přítomnosti dobře, i když je nespolehlivý a průšvihář. Už to, že se muž ve 45 letech vrací do jednoho pokoje do rodného domu k rodičům, o  lecčems vypovídá... Těžko by to udělal samostatný úspěšný muž...Ale co byste měla mamince vysvětlovat? Nechte to být, nezměníte to. Spíš si myslím, že by vám mohla pomoci individuální psychoterapie k tomu, abyste se vyrovnala s tím vším vy sama.
problematické vztahy s rodiči
Snad se bojí pod tíhou pravdivých argumentů hovořit a nechce být raněna svým vlastním dítětem. Rád bych o tom mluvil ale v rodině nikdo není. V celé naší rodině chybí empatie, láska, přátelství, nepodporujeme se. Matka na mě dlouho žárlila zřejmě mi i závidí, poštvává na mě ostatní členy rodiny. Jsou v tom zřejmě peníze a majetek. Mám slušné zaměstnání jsem pracovitý, šikovný. Přítelkyně zná celý můj příběh a radí ať u přerušených kontaktů zůstanu protože všechny možnosti se zdají být vyčerpány. Děkuji předem za vaši reakci Sam 78.
Sam 78
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Same, nezmínil jste, co byste s matkou rád řešil, co byste spolu s ní chtěl probírat. Podle vašeho popisu to vypadá, že vy jste ve vaší rodině asi jediný, kdo by chtěl zpětně narovnávat vaše vztahy, mluvit o nich. Cítíte se být z rodiny vyčleněný a hodně vás to trápí. Po čem toužíte, po jakých změnách? Chápu, že je pro vás důležité přijetí, ocenění, uznání, projev zájmu o vás. Tím, jak jste jiný, jste možná pro ostatní nečitelný, jakoby s vámi matka, sestra, otčím, nemají nic společného. A ano, je možné, že dědictví od prarodičů ve váš prospěch je proti vám ještě víc postavilo. Jste v rámci rodiny osamělý, ale máte přítelkyni, která vám rozumí, naslouchá vám. Je skvělé, že se vám podařilo najít pevný vztah. Mohlo se také stát, že byste na ženy zanevřel, nevěřil jim - máte před sebou obraz matky, střídající partnery a trpícího otce, který se i přesto od ní nedokázal citově odpoutat. Ale vy máte svůj život - skvělé! Přítelkyně, která zná vše dopodrobna, vám radí, ať se nesnažíte v rámci rodiny o žádné změny, uvědomil jste si, že vaše matka je velmi zdatný manipulátor... Pokud aspirujete na změnu ve vztahu mezi vámi dvěma, jste hodně zranitelný a křehký, mohla by vám ublížit. Víc asi neřeknu, přemýšlím jen, že by pro vás byla velice užitečná individuální psychoterapie, abyste si vše mohl ujasnit a vyčistit prostřednictvím povídání si o vás, o vašem dětství, o vaší matce, o vašich nenaplněných potřebách. Bude to běh na delší trať, ale určitě vám pomůže.
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den paní doktorko,
prosím poraďte. Je mi 41 let svobodný bez závazků. V mých 13 letech se rodiče rozvedli sestře 11 let ( matka si našla nového partnera) žije s ním dodnes. Táta zůstal sám 30 let nešťasten a stále matku milující já se na to musel celá ta léta dívat. Táta 2/2020 zemřel. Bohužel jako dítě jsem byl svědkem jejího nezřízeného partnerského života a střídání x mužů táta věděl ale neměl na to aby zasáhnul. Po rozvodu nám matka nevytvořila lásky plný domov já utíkal k jejím rodičům kde jsem měl azyl sestra taková nebyla a chytla se party kde měla problémy s drogami. Otčímovi bylo tehdy 22 let byl pro mě vetřelcem. Když přišlo na dělení majetku u babičky s dědou byl jsem obdarován v podstatě já. Dnes je mi vše vyčítáno že jsem dary přijal i širší rodinou. Můj problém je moje matka. Až letos jsem zjistil že je i manipulátor z 15 bodů shoda ve 14. Při smrti táty jsme zažíval neuvěřitelní věci otočila proti mě i mojí sestru. Nemluvíme spolu odmítá na daná témata snad se
Sam 78
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Same. Nejprve přejdu na druhou část vašeho vyprávění.
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den paní doktorko,je mi 36, od 23 žiju s partnerem a mám ml. a st. bratra. Trpím domněnkou, že mě rodiče neuznávají a manipulují se mnou. Chybí mi jejich uznání, objetí a lžou mi. Vidím, jak nadržují tomu nejmladšímu, idyž se mi to pokaždé snaží nějak vymluvit. S partnerem oba podnikáme a žijeme si vcelku šťastně, ale pořád mám pocit méněcennosti vůči rodičům. Vůbec je nezajímám. Když mluvím s mamkou, tak mluví jen o sobě, co si koupila, co mají všechno nového. Doslova mi řekla "jak neví co s penězma". Mluví jen o sobě a pak už nic nechce slyšet. Ani se nezeptala jak se máme. Můj o 4 roky ml. bratr bydlí a pracuje celou dobu s našima. Neustále slyším, jak je pracovitej, jak je v práci až do noci. Všechno mu kupují a platí a on se tváří, že je to tak správně, a že si na všechno vydělal sám. Já jim musela platit nájem v plné výši, když jsme začínali. Později jsme si vzali úvěr a šli do "vlastního".Otec na to zareagoval - vyměnil zámek, abych se tam už nedostala. Je toto normální? - otázka upravena poradcem
Eva
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Evo. Pozice prostředního ze tří dětí bývá často tou nejkomplikovanější - nezažil si ani výsadní pozici prvotního jedináčka, ani benjamínkovskou pozici. Vy jste jediná holka mezi bratry, tak jste neměla příležitost ani sesterské péče od starší sestry. Nechci spekulovat o tom, jak to k vám měl otec, pro něhož bývají dcery takové malé princezničky, zvlášť, když prvorozené dítě je syn. Asi se věnoval víc synům a v mladším viděl dopředu dalšího člena rodinné firmy? Každopádně vy se cítíte být doma a oběma rodiči opomíjená, nedoceněná, a i přesto, že máte hezký a kvalitní partnerský vztah, založený na svébytnosti, vám láska a uznání rodičů schází - zákonitě. Ptáte se, jestli je to vše normální - např. fakt, že otec vyměnil zámek od rodinného domu poté, co jste si vy s přítelem pořídili vlastní bydlení. Nemám ráda slovo normální, protože meze normality jsou velmi široké, ale je to divné, nevstřícné až nepřátelské, nestandardní. Asi vám to bylo nějak vysvětleno? Evo, nevím, jaké hodnoty jsou u vás doma prioritní, ale zdá se mi, že jsou to víc ty materiální, než lidské a vztahové. Můžu se mýlit. Důležité je, co si s tím počnete vy. Jste nenasycená rodičovskou láskou a učíte se s tím žít. Co začít navštěvovat individuální psychoterapii, kde byste to rozebrala s psychologem více podrobně? :-)
problematické vztahy s rodiči
Dodatek:
Zvláštní je že můj partner a jeho máma jsou ve vzájemné symbioze. Opravdu se mají rádi. Partner má stejné záliby jako jeho máma, zahrádku, kytičky, stará se o všechno s láskou. V poslední době na sebe křičí. Stačí, aby partner promluvil, jeho máma už nervozně ječía hádá se. Je na něj alergická. Nechápeme. Děkuji za radu. Bára
Bára
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Asi bych víc nedodávala, než co jsem psala v předchozí části, s radou je to opravdu těžké. Snad se snažit mámu pochopit a přijmout to, že už je taková. Proč asi, jsem napsala. A snažit se jí to tedy odpustit.
problematické vztahy s rodiči
Pardon odeslalo se mi to dřív.
Otec partnera je 20 let invalida. Partnerova máma ho nerespektuje, před námi ho shazuje a pomlouvá. Partner proto nechce domů už jezdit. Máma na něj jen křičí, očekává od něj udělanou práci na domě. Partner si s ní chce sednout a chvíli si povídat. To ona neumí. Nesedne si, nezastaví se. Poraďte nám, co máme dělat. Děkuji moc.
Bára
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Báro, nevím, jak ve vámi popsané situaci vám můžu jako psycholog pomoct. Popisujete realitu. Trápí se určitě oba, jak jeho máma, která je vlastně nešťastná, osamělá a její vnitřní disharmonie ji dovádí k tomu, že jen křičí, je to její nešťastný projev zoufalství, tak se trápí přítel. Matčina hyperaktivita a neschopnost se na chvilku zastavit je o jejím útěku od své bolavé duše. Žije v manželství, které jí nevyhovuje už 20 let, asi se už odnaučila si v klidu sednout a jen tak si povídat. Čeká tu na mne ještě jedna vaše část...
problematické vztahy s rodiči
Poraďte mi prosím, můj partner nevychází se svou mámou. Je proti němu vysazená, ať řekne cokoliv, začnou na sebe křičet a hádat se. Máma mu říká, že jí pořád poučuje a že nestojí o jeho rady. Pomoc ale potřebuje, je sama na celý dům a zahradu. Jejich tatínek je 2o let
Bara
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Báro. Čeká na mne pokračování, jdu na ně...
problematické vztahy s rodiči
Poradte mi mám špatný vztah z mamou s tatou neziju a je mi 16 a prostě z mamou se furt hádám a tak už jsem z toho zmatená a psychicky špatně. Občas mi vycita a říká blbosti nepravdivy když se sni hadam,a pak se cejtim spatne. A tak to je každý den jednou je super a po druhý strašná,mám kluka a on bydli dál ode mě a už jsme se několikrát videli a on řekl jestli bych nechtěla k nim na jednu noc k jeho segře ale máma řekla že až se všechny budeme znát jo to chápu to má pravdu ale vše ji vadí chápu sem její jediná dcera a má o mě strach ale nemá ve mě důvěru a mysli furt na špatný věci skoro furt říká na vše ne" a já se sni nudim nebaví mě už nic cejtim se jak jeptiska a nemám to lehky..
Chci poznat jiný věci ale ona mě trochu brani..prej dělám peklo ale nic ji nedělám vůbec ani spolu už moc nemluvime potrebuju poradit...je to vše ja dlouho ale už si nevím rady... - otázka upravena poradcem
Ane
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Ane. Maminka vás má ráda a cítí za vás zodpovědnost, to je asi srozumitelné. Vás to ale omezuje, chcete mít větší míru svobody. Zkuste ji přesvědčit o tom, že už jste dost velká holka na to, abyste si ohlídala svůj vlastní život. Asi jste zatím panna, jestli jsem to dobře pochopila, a s vaším klukem se vídáte dost málokdy. Chápu, že ona nechce, abyste s ním trávila noc, bojí se o vás, pro ni jste stále ještě dítě. Vy se ale s vaším klukem snad můžete vídat častěji i přes den, ne? S mámou zkuste mluvit víc otevřeně o tom, nad čím přemýšlíte, co cítíte, co vás trápí, z čeho se radujete. Najděte pro sebe obě dvě lepší vztah, budete ji v životě potřebovat, a ona potřebuje vás.
problematické vztahy s rodiči
Epilepsii mám stresovou, a upřímně záchvaty a stres mám hlavně z něj. S přítelkyní jsme si vzali nemalou hypotéku s tím, že vybudujeme svoje zázemí pro svou rodinu a budeme si prostě šťastně žít, to ale u otce skončilo. Návraty domů jsou stres, společné soužití je stres, vidím že mi volá otec - stres. Nakonec otec přistoupil na to, že si vezme půjčku a ten dům si postaví sám, na horní zahradě u domu. Nicméně nářadí, jeho dílna atp. bude stále součástí našeho domu. Do toho přítelkyně teď otěhotněla, svatba nám klepe na dveře, a ta má z toho řádné stresy. A fakt netoužím po tom, aby potratila, nebo se sbalila, že to s ním nezvládá, a obávám se, že k tomu už nebude moc daleko. Otci jsme na dům v nějaké slabší chvíli kývli, bohužel, lituji toho a nevím jak z toho ven. S ničím nepomáhá, pořád chce všemu šéfovat, o stresu nemluvě. Co byste radila? Sepsat nějakou šílenou smlouvu o soužití, (přece jen by byl na druhé zahradě i když ani to se mi nelíbí) nebo prostě chtít ať se odstěhuje? Děkuji
Daniel
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Otec by se měl odstěhovat. Otec si vzal půjčku, takže si může pořídit bydlení za ty peníze jinde. Tam si bude moct budovat své nové zázemí a pokud si bude chtít na někoho vyskakovat, bude mu to muset ta druhá strana umožnit. Vám jde o vaši budoucí rodinu, o své psychické zdraví, potřebujete klid vy oba s přítelkyní. A hlavně to neberte tak, že byste otci ubližovali. Jen máte právo na svůj klidný život a rozstěhování neznamená ukončení vztahu - naopak narovnání vztahu!
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den. Dívám se, že jsem snad jediný muž, nedá se nic dělat. Mám otázkou, potřebuji poradit, nevím. S přítelkyní jsme spolu dva roky, náš vztah je něco neskutečně silného, ani jedna hádka, umřeli bychom pro sebe bez váhání. Teď k věci. Můj otec se začátkem roku rozvedl. Dům, který měl se svou ženou jsme od ní odkoupili (majitelem byla jenom ona, on neměl dostatečný příjem) s tím, že mu na přilehlém pozemku něco menšího postavíme. Měl jsem tehdy našlápnuto na práci s dost solidním příjmem, to ale pohřbilo to, že mi diagnostikovali epilepsii, a tím se pohřbil i dům pro otce. Dům je 5+1, ona má dva pokoje, my zbytek - společná koupelna a kuchyně. A tady je problém. Otec nonstop chlastá. Není poté agresivní, ale spíše má blbé kecy. Když nepije, tak on tu přece bydlel, on ví co a jak, pořád se snaží něco řídit, chce ať se mu hlásíme, kdy dorazíme domu, po vztahu s ženou tady zůstaly slepice a ovce, o ty chce ať se staráme my ale o odstranění nechce ani slyšet. PRVNÍ ČÁST
Daniel
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Danieli. Dům je napsaný nyní na vás, je VÁŠ. Domluva na tom, jak budete bydlet, je tedy také na vás. Jasně, chápu, že otec si neuvědomuje, že už mu dům nijak nepatří a chová se panovačně vůči vám, jakožto vůči synovi. Kdyby byl v pořádku, nepil by, asi by s ním byla jiná domluva. Teď ale rozhodujete vy, i co se týče slepic a ovcí. Jen by to chtělo vymezovat si hranice a pravidla vzájemného soužití tehdy, kdy je střízlivý. Přecházím na druhou část vašeho dotazu.
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den,
je sobecké odstěhovat se s partnerem a dětmi do zahraničí, docela daleko, když moje matka a bratr s tím absolutně nesouhlasí, že přeci musím chtít být tu s nimi, nemám právo brát jim vnoučata/synovce tak daleko? Vždy jsem po tom toužila a dokud jsou děti malé, přijde nám to jako vhodná doba. Moje matka bude hysterická, dělat scény, citové vydírání, bratr také (ačkoliv ten má rodinu). Mám s mámou divný vztah, i když jí to možná nepřijde a ráda bych si žila dle svého, obzvlášť v dnešní době, kdy lze bezvadně komunikovat. Bojim se, že z toho máma bude mít deprese, ale zároveň nemám pocit, že bych měla být za její pocity zodpovědná?
Díky za radu.
Veronika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Veroniko. Vaše matka nezvládla ještě stále odstřihnout pupeční šňůru od vás, potřebuje vás a děti mít při sobě jako nějakou jistotu. Velmi vámi manipuluje v podobě citového vydírání do pocitů viny. Vy ale máte právo na svůj osobní a rodinný život, jste dospělá žena, matka malých dětí...To, že se odstěhujete, nijak neznevažuje vztah mezi vámi a matkou, nikterak jej nepopíráte, a kontakty můžete, jak říkáte sama, udržovat nadále na dálku. Může z toho být smutná, že vás nebude mít po blízku, ale na druhou stranu to může být velmi prospěšné právě pro rozvolnění a zkvalitnění vašeho vztahu, kde budete konečně obě v pozici dvou rovnoprávných dospělých žen :-)
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den.
je mi 16 let a nemám dobrý vztah s mamkou. Všichni moji kamarádky mohou spát u svých kamarádek a chodit déle ven. Já u nikoho spát nemohu a chodit ven mohu jen do 20:00. Mnohokrát jsem se snažila si se svými rodiči sednou a promluvit si ale skončilo to hádkou. Většinou tyto věci řeším s mamkou která tyto věci řeší řvaním a pohlavky. Táta vždy přijde a ani neví o čem se hádáme a přidá se k mámě. Ve škole mám dobré známky a doma pomáhám se vším co je potřeba. Chtěla bych se s nimi rozumě domluvit ale opravdu to není možné. Mohla by jste mi poradit jak na to prosím ?
Kristýna
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Kristýno.Aha, tak to mám trochu prázdné ruce, nevím, v čem má vaše maminka problém, ale asi má o vás velký strach a neřeší to úplně šťastně, tím vás odrazuje od možnosti cokoliv vyřešit. Vlastně využívá jako rodičovská autorita své moci a a restrikcí, jen si myslím, že se jedná o její vlastní úzkosti a nějaké nehezké vzpomínky z  vlastního dětství.Co kdybyste si o tom popovídala spíš s tátou, někde mimo domov - co vás trápí, co byste ráda, mohla byste mu určitě dát záruky, že se o vás nemusí bát ani on, ani maminka. A on by by byl pak zprostředkovatelem vašich pocitů pro mamku :-)
problematické vztahy s rodiči
Pokračování...Nedávno jsme vedli rozhovor na téma jak bych chtěla po studiu žít. V klidu jsem odpověděla, že bych nechtěla zůstat v rodném maloměstě, že bych radši bydlela poblíž některého z krajských měst, ne však daleko od nich (dojezdová vzdálenost max. 1 hodina), abych jim mohla kdykoliv pomoct když by bylo potřeba, případně je navštívit atd...moje babička tuto odpověď však překroutila, že mi na nich nezáleží (tuto větu měla ve velké oblibě celý můj život) a že kdyby mi na nich záleželo tak zůstanu u nich. Už začínám být zoufalá. Nechci se s nimi rozhádat, mám je ráda a moc mi na nich záleží. Chtěla bych ale zároveň aby místo přikazování a sabotování mého života mě spíše podpořili. V současné době už si ani nejsem jistá jestli opravdu není chyba ve mě, jestli opravdu nejsem tak sobecká jak říkají když bych chtěla ve svých 20 (v dubnu 21) svůj vlastní život. Předem děkuji za odpověď
Kateřina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Kateřino, oni jsou na vás závislí, asi hlavně babička, a potřebují vás ke svému životu. Žila jste u nich, vychovali vás, už jsou to starší lidé. Ale vy se musíte odseparovat od vaší rodiny jako dospělá žena, a oni od vás. Máte právo na svůj život, a není to nevděčnost k tomu, co pro vás v životě udělali, mějte to na vědomí, důležitá je hlavně forma vaší komunikace s nimi. Musí být přátelská, ale zároveň asertivní, neboli jasná a věcná. Zatím ještě dostudovanou VŠ nemáte, tak je zbytečné se pouštět předčasně do takovýchto debat. Ale je dobře, že oni to vědí už teď a mohou se na to psychicky připravit.
problematické vztahy s rodiči
Pokračování: Hádají se se mnou i o hloupostech jako kolik toho sním (ještě před dvěma měsíci mi bylo vyčítáno že jsem tlustá a pořád jím, nyní je mi vyčítáno že jím málo), jak dlouho dobu trávím u mobilu/notebooku, na kterém nejen že musím dělat věci do školy, ale díky mobilu a notebooku také zůstávám v kontaktu se svými přáteli a přítelem, případně jsou mojí večerní zábavou v podobě sledování filmů/čtení článků a knih. Dokonce to není ani tak, že bych celý den nic jiného nedělala...dopoledne si rozdělíme domácí práce (někdo připraví oběd, někdo něco poklidí, případně trávíme čas spolu), po obědě chodíme na procházky a trávíme společně odpolední kávu, kdy si povídáme. Přes to je mi vyčítáno že jsem závislá na moderních technologiích. Do toho mám dost problémů se zdravím (špatná imunita, chronické nemoci) vše ale přisuzují mému špatnému životu a moderním technologiím... (pokračování)
Kateřina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jdu dál...
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, už od dětství jsem měla s rodiči složitý vztah. Máma s tátou se rozvedli dřív než jsem tátu stihla poznat a s mámou už od malička nevycházím, proto bydlím u prarodičů. Nyní je mi 20, studuji na vysoké, mám přítele a snažím se mít alespoň trochu vlastní život. Domů jezdím na víkendy minimálně jednou za 2 týdny, většinou však častěji. Mám dobré studijní výsledky, zároveň stíhám i pracovat na částečný úvazek abych na nich byla co nejméně finančně závislá. Aktuálně kvůli nařízením nemohu odjet domů za přítelem a prací, jelikož v době vyhlášení nouzového stavu jsem byla zrovna u prarodičů na návštěvě. Stav je doma teď takový, že mě neustále komandují co můžu, co nesmím. Když se zmíním že bych chtěla odjet, tak mi to zakážou. Jakmile se snažím vést smysluplný rozhovor všechno hned překrucují a nejsem si už jistá jestli mě nedokáží pochopit nebo mě prostě jen nechtějí pochopit....(pokračování)
Kateřina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Kateřino, čekají na mne dvě další části vašeho vyprávění, tak přecházím dál.Jen se přiznám, že jsem zcela nepochopila, zda když mluvíte o domově, mluvíte o prarodičích - mluvíte o domově, o tom, že jste vyrůstala u prarodičů, ale pak zase mluvíte o tom, že jste byla u prarodičů na návštěvě - takže jste tam doma, nebo jste tam host?
problematické vztahy s rodiči
Petr N
Dobrý den, nedávno jsem se ptal na možnost řešení problematického vztahu s matkou, který v podstatě žádný není a já ani nemám zájem. Děkuji za odpověď. Nevím jen, proč první část nedošla. Pro přehled, proč to mezi mnou a matkou je tak jak je, vkládám znovu.
Táhlo mi na 13, když se zbláznila, našla si nového chlapa, tátu vyhnala a nám nabourala život. Mám o dva roky mladší sestru. Byla to pro nás rána. Táta byl hrozně prima. Pořád nám něčím vylepšoval pokojíky a hlavně byl kdykoli ochoten s námi vyrazit někam courat nebo jezdit na kole. Co se nás odmalička navozil ve vozíku, v sedačce, pak tahal na tyči, to nikdo nespočítá. Máma radši dřepěla u televize nebo na browsila na síti.
Marně jsme naléhali, že nechceme, aby táta odcházel. Stále si vzpomínám, jak smutné bylo vidět, jak z bytu postupně mizí jeho věci. Pak přišel večer, kdy nám táta dal pusu před vchodem a odjel do garsonky, kterou mu sehnal kamarád z práce. Nemohl jsem usnout a fňukal do polštáře jak malý kluk. Akorát když máti nakoukla, tak jsem dělal, že spím. Další dny to nebylo o moc lepší. Srovnávali jsme se s tím těžce. K tátovi to sice bylo pár stanic busem, ale už s námi nebyl pod jednou střechou.
Když teď trochu přidám už mimo původní příspěvek, tak tohle mi potom hrozně vadilo i nadále. Během puberty a dospívání jsou chvíle, kdy se kluk ocitne na pochybách o sobě samém a potřebuje si s někým popovídat. Jsou témata, o kterých se nestydí bavit s jediným člověkem na světě. A tím je táta. Alespoň já to tak vnímám. Moc mi vadilo, že jsem kvůli máti tuhle možnost neměl, respektive měl ale hodně zhoršenou.
Petr N
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milý Petře N, dobrý den. Doba mezi naší komunikací je docela dlouhá, tak se omlouvám, že si ji úplně přesně nepamatuji. Vycházím teď z toho, co aktuálně píšete.. Ano, rozpad rodiny je vždy velmi těžký, ale pro všechny zúčastněné, nejen pro děti... Ale jestliže jste měl tátu kousek od sebe, mohli jste spolu jako syn a táta probírat věci vašeho života. Vašeho "otčíma" jste musel nesnášet, protože právě kvůli němu tátu máma vyhnala. Ale ,vy víte, jaký on byl otec, nevíte toho asi moc o jejich partnerském vztahu. Ideální asi nebyl. Nicméně rozpad úplné rodiny zrovna v době puberty, to je skoro nejhorší fáze, kdy se s tím musí dítě - mladý muž - srovnávat. Život jde dál a vy si můžete zpětně plno věcí vypovídat - jak s tátou, tak s mámou. Doporučuji vám to, ať si nenosíte v sobě kostlivce ve skříni.
problematické vztahy s rodiči
2) Počítáme s partnerem, že budeme mít v domě pro ni nachystaný na stáří pokoj. Což mi odvětí, že zde má kamarády a nikam se stěhovat na stáří nebude. Může se o ni též postarat bratr, který se zatím nikam stěhovat nechystá. Jde mi o to, jak jí to vysvětlit? Aby mi přála štěstí jinde? Nejde jí v podstatě o mě, ale o své ,sobecké´potřeby, a já to i tak beru. Ale nechci si s ní úplně pokazit vztahy, přeci jenom, plánejeme sem jezdit 1x za 3 týdny, takže frekvence navštěv bude stejná. Jde ji čistě o její strachy z jejího stáří. To ovšem není moje záležitost, to si musí vyřešit ona. Jde o to, že je v pozici oběti (celý život), je svým způsobem v mnoha věcech nevědomá. Neustále se něčím strápí a je negativní. Já jsem pracovala 15 let na tom, abych byla opak. Proto nevím jak těď bojovat s pocity a stavy, které mě přepadají v této záležitosti. Ráda bych jí to vysvětlila, tak aby mi porozuměla a přála mi štěstí. A vztah se nepokazil. Možná je tam něco co mi uniká? Poradíte mi prosím. Děkuji.
Zuzka P.
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Zuzko P. Vycházím z toho, jak vše podáváte vy, takže nevím, jestli vám něco uniká. Každý  máme právo na svůj život. Vy neodjíždíte v rámci svého budoucího života na druhý konec zeměkoule, máte vše naplánované podle jejích potřeb. Maminka se bojí stárnutí a stáří, cítí potřebu pomoci. A, ano, má též svého syna. Ale většinou matky počítají víc s dcerami, jakožto se ženami. Nenechte se ale citově vydírat a přestěhujte se tam, kam vás s partnerem nohy táhnou :-)
problematické vztahy s rodiči
1) Dobrý den, prosím o radu. Je mi 32 let, od 22 let žiji odstěhovaná od mamky (rodiče se rozvedli, žila jsem s mamkou a jejím partnerem, plus bratrem (jiný otec)). Vztah máme takový vcelku asi pohodový. Vídáme se cca 1x za 3 týdny, a tak je to pro obě v pořádku. Cca 15 let na sobě pracuji co se týče osobního rozvoje a zpracování různých traumat a křivd z dětství. Mamce jsem ,odpustila´ určité věci a přijmula jsem vše tak jak je a bylo. Nyní žiji s partnerem, se kterým se chceme odstěhovat do jiného koutu republiky, mamce jsem to několikrát během posledních měsíců naznačovala, a ona to nechce prostě slyšet. Začne mi hned vždy říkat, že to teda ne, že se nikam stěhovat nebudu, že se těší, jak si bude půjčovat vnouče (zatím děti nemám, pouze jsou v brzké době v plánu), jak dopadne stejně jako matka jejího přítele, která žije v jiném městě, a furt volá jejímu partnerovi, aby tam přijel a dojel na nákup atd. a nikdo se tam o ni nestará. A že kdo se o ni postará, až bude stará.pokr. 2
Zuzka P.
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Zuzko P. Přecházím nejdřív na druhou část vašeho dotazu.
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, prosím Vás o radu. Je mi 24 let, ještě studuji a na půl úvazek pracuji a zatím bydlím doma. Se současným partnerem chodím necelých půl roku. Ale problém je v mé mamce. Je sama a skoro nikam nechodí, jelikož nemá žádné kamarádky (má 60 let). Snažím se vzhledem k jejímu věku pomoci se vším co se týče domácnosti (veškeré úklidy atd.), moje studijní výsledky jsou nadprůměrné, a z brigády přispívám i něco na domácnost a veškeré výdaje si platím sama (až tedy na školu). Jenže mi přijde, že ona je pořád nespokojená, něco mi vyčítá, že jsem pořád s přítelem, proč se jako musíme zase vidět (přitom se vídáme tak 2- 3x týdně, jinam radši už ani nechodím, abych to nemusela poslouchat). Přijdu z práce a chci si chvíli odfrknout a ona na mě, že si s ní jako nepovídám a nevěnuji se jí. Když jí něco řeknu, tak se hned urazí a cítí se dotčená. Pořád musí mít pravdu jen ona (a to jí říká i její bratr).Opravdu nevím co s tím, moc si ji vážím, ale tohle mi vadí. Moc děkuji za rady.
Martina002
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Martino002. Řekla bych, že by pro vás bylo lepší, najít si vlastní podnájem a být svou paní. Vaše maminka je na vás citově závislá, má problémy sama se sebou, pokud nemá žádné kamarádky. Upoutala se na vás a chce vás pro sebe, nedokázala se zatím od vás odseparovat jako od dítěte, kterým pro ni pořád jste. Ale v tom se opravdu moc žít nedá. Žárlí na vaši lásku, na vše, co jí vás bere. Pomoct jí můžete tím, když ji budete motivovat k nějakým zájmům, kde by mohla získat opět i nějaké nové přátele. 60 let není žádné stáří, ale každý jsme starý podle toho, jak se cítíme mentálně. Nenechávejte se manipulovat do pocitů viny, máte svůj vlastní život. To ale neznamená, že byste maminku neměla ráda a svou lásku jí neprojevovala. Ale jak vy potřebujete svou samostatnost, ona ji potřebuje nabýt také...
problematické vztahy s rodiči
Rada bych Vas poprosila o radu s jinym vztahu na dalku. Je mi 34 let,bydlim v Anglii 12let.Mam dve deti, manzel je Angican.V Anglii jsem spokojena,coz moji rodice neberou dobre. Velmi casto mi vycitaji, ze jsem jim “utekla” a zklamala, ze bydlim takhle daleko. Moje setra je navstevuje tydne, drive jsme se kontaktovali jednou tydne (telefon/zpravy) – nez se nas vztah vyhrotit (nevydrzela jsem poslouchat vycitky, pohadali jsme se). Do Cech jezdim tak dvakrat rocne.Nas vztah je plny napeti. Kdyz prijedu, vyzaduji, abychom spolu byli 24h denne, coz neni ralisticke, protoze ja musim svoji pozornost rozdelit mezi deti a manzela (cesky neumi).Kdyz se vidime, rodice mi deti okrikuji, rikaji, co delam spatne - ja jsem uz dospela a zvykla na svuj vlastni zivot. Kdyz je vidim jednou za cas, moc me boli jejich vybuchy hnevu a jejich pocit me stale vychovavat. Nevim co delat, vysvetlit se jim to neda, jelikoz stale mluvi o tom, ze doufaji, ze i moje deti mi jednou utecou a ja se budu trapit.Dekuji
Lenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Lenko, dobrý den.Vaši rodiče přetransformovali svou lásku k vám, jakožto k dceři, do výčitek, že vás nemají při sobě. Mají vás rádi a postrádají vás. Pro hodně rodičů jsme stále jejich "malé" děti, které by se měly řídit jejich normami. Jde o nedostatečnou separaci rodičů od svých dětí, na tomto základě pak vzniká konfrontační nesouhlas s tím, jak žijete, a jak se jim málo věnujete. Jim se po vás stýská, ale vyčítají vám to, nedokáží vás stále brát jako dospělou samostatnou ženu. Ale jsou dva, takže se mohou vzájemně podporovat, ale asi chybíte víc, než si myslíte. Ohledně připomínek k vašim dětem a k vaší výchově - potřebují si tak zajistit jistou míru důležitosti. Vzpomínám např. na to, jak mi má matka ještě v mých 40 letech volala, abych nezapomněla dát dětem čepice, protože je venku zima. Strašně mě tím rozčilovala, ale dnes, s odstupem, se tomu usmívám. Prostě taková byla. Zkuste si nekazit vztah s nimi zbytečnými incidenty a povzneste se nad tím. Spíš se to snažte si užít, oni budou zrcadlit vaši spokojenost ve spokojeném společném kontaktu. A na jejich lamentování nereagujte, buďte laskavě asertivní.
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, 1 rok bydlím společně s 21letou dcerou v bytě mojí maminky. Nic jiného mi nezbylo. Mamka bývala vždy veselá energická žena. Po několika letech jsem začala mít vztah, který si užívám. Dcera také někoho potkala. Vím, že mojí mamince by vyhovovalo, kdyby nás měla doma. S maminkou trávím společné večery a s přítelem společné víkendy. Z jejího chování jsem vycítila, že se jí to nelíbí. Občas je z ní zahořklá ženská, která sedí jen u televize. V nás vzbuzuje pocity viny, vždy si něco najde. Maminka byla miliónová, moc mi pomohla a tak jsem jak v mlýnských kamenech. S přítelem mám pocit, že žiju život 42letý ženy a s maminkou bohužel žiju život 65letý. Někdy zůstanu o víkendu doma, aby věděla, že chci být i s ní. Maminka je rozvedená, s mým tátou si zažila svoje a tak chápu, že už plnohodnotný vztah nechtěla a udržuje již 20 let vztah se ženatým mužem. Já jsem také rozvedená, ale rozvedla jsem se v klidu. Byla bych velmi vděčná za radu na klidné soužití. Děkuji Michaela

Michaela
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Michaelo, dobrý den.Máte právo na svůj život, vaše maminka je mladá - 65 let, má partnerský vztah, byť neperspektivní. Neměla byste se cítit být povinována tím, že i svůj vlastní soukromý čas trávíte s ní. Ona má svůj život, vy máte svůj život, vaše dcera má svůj život. Jste mamince za mnoho věcí vděčná, ale ona vám jistě také. Jste dvě dospělé ženy, které si žijí to své. Nevím, jestli by pro vás nebylo lepší, kdybyste se odstěhovala. Ale i když zůstanete žít spolu, myslete na sebe a nenechte tlačit mezi dva mlýnské kameny. Vysvětlete si to spolu, mám pocit, že jste trochu citově vydírána. Potřebujete pro sebe jasnou, zřetelnou, asertivní komunikaci o svých potřebách...
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, potřebovala bych poradit jak říct své mamce(62), že ve svých skoro 41 letech s ní nepotřebuji každodenní kontakt.
Před 19 lety jsem se odstěhovala do 320km vzdáleného města. Jezdím domů 4-5× ročně. Pokaždé, když odjíždím, mamka brečí. Že jí bude smutno a že se uvidíme až za dlouho. Hodně dlouho si stěžovala, že babička(tchýně)nepřestřihla s(mým)taťkou pupeční šňůru a cokoliv potřebovala, řešila zásadně jen s ním. Mně ale přijde, že tu pupeční šňůru neodstřihla ani moje mamka. Každý den mi píše, někdy jen pozdraví. Pokud jí neodpovím do 4 hodin, už píše(případně volá)jestli jsem v pořádku a jestli se mi něco nestalo. Už několikrát jsem jí vysvětlovala, že to, že hned neodpovím znamená, že nemám u sebe telefon, případně, že řídím a ať hned nemyslí na nejhorší. Pokaždé to ale dopadne stejně-buď se naštve a se slovy:tak promiň, že mám o tebe strach! položí telefon, případně se rozbrečí, že jsem na ni hnusná...Už nevím, jak jí vysvětlit, že nepotřebuji komunikovat každý den. Díky
Daniela R.
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Danielo R.Vaše maminka se cítí nejspíš osamělá a kontakt s vámi ji naplňuje aspoň na chvíli. Potřebuje vás ke svému životu, ale to není proto, že by neodstřihla pupeční šňůru. Zdá se mi, že nemá moc přátele, práci, která by ji naplňovala, zájmy. Vy jste pro ni její přítelkyně. Zkuste se domluvit spolu vy dvě jasně na pravidlech frekvence telefonických kontaktů, a pak to dodržujte. Pokud to bude 2x týdně, tak buďte iniciátorkou volání vy, nenechávejte to na ní. Jen musí vědět, že ji máte moc ráda a je pro vás důležitá, ale máte toho hodně a stojíte ve chvíli společného volání o hodnotné povídání si. Pokud byste si volaly denně, bude to rozmělněné na její dotazy typu "jak se máš a co děláš", což vás samozřejmě těžko může bavit....
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu. S mamkou jsme vždycky měly velmi dobrý vztah, ale v poslední době ji moc nechápu. Jsem 3.rokem na vysoké, takže už nejsem doma každý den, ale jezdím spíše na víkendy, navíc mám přítele takže mě mamka už nemá jen pro sebe - nevím jestli to má na situaci vliv, ale mám pocit, že poslední dobou ji na mě vše vadí. Kritizuje mou postavu, moje jednání, že ji s ničím nepomůžu atd. Navíc jsem na našich finančně závislá z důvodů obtížnosti své školy, což je mi také často předhazováno, přesto, že takto jsme do toho šli. Jsem zvyklá být s mamkou denně v kontaktu a informovat jí téměř o všem, byla mi vždy tou nejlepší kamarádkou, ale poslední dobou mi všechny moje problémy jen dává za vinu, takže už nemám chuť s ní tolik věcí sdílet. Doma si přijdu jak pod dohledem, když se nechovám dle představ, nebo vzdoruju hned mě napomíná. Jenže já jsem dospělá a chci si žít svůj vlastní život. Nevím v čem je najedenou problém a co mám dělat. Předem děkuji za odpověď.
Jitka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Jitko. Vaše maminka nezvládá separaci vás, jakožto dospělé dcery. Říkáte, že jste byly nejlepší kamarádky, takže důvěrnice. Teď je to jinak, studujete jinde, nevídáte se denně, máte partnerský vztah. Maminka není smířená s tím, že máte také svůj život. Ale ta finanční závislost na rodičích... díky ní vlastně dospělá nejste. I při studiu náročné VŠ může člověk chodit na brigády..., je to běžný standard. Zkuste s maminkou komunikovat jinak, nereagovat na její kritiku, porozumět jí - cítí se bez vás osamělá, scházíte jí, byly jste předtím na sebe hodně navázané. A nějakou dobře placenou brigádu bych na vašem místě rozhodně zkusila.
problematické vztahy s rodiči
3)...Nedávno jsem našla vytrhané listy z mého deníčku, kam si psala nejitimnější myšlenky včetně šikany dětí ve škole a prvních sexuálních zážitků s dívkami, byla jen poslední pomyslná kapka.

Od rodiny jsem se nějak přirozeně oddělila, žiji v zahraničí, když jedu do Čech a to nerada, vracím zpět domů buďto nemocná nebo s vyrážkou po těle. Moji rodiče jsou nyní věku, kdy začínají senilnět a není s nimi řeč, berou mě spíš jako nevděčné dítě, které o ně nemá zájem.

Můžete mi paní doktorko prosím říci váš názor? Já se cítím provinile, že k rodině nic necítím, ani partnera jim nechci ukázat.
Děkuji
Hanka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Asi jsem vše již řekla. Je skvělé, že máte svůj život, svého partnera. A pocity viny, že nemáte ráda svou rodinu? Řekla bych, že jsou tak nějak adekvátní, takže s nimi zkuste zabojovat.Hodně štěstí :-) Určitě budete jiná, lepší matka, než byla ta vaše.
problematické vztahy s rodiči
2)...Potkaly jsem učitelku, která vychválila moje vysvědčení a máma odsekla, že naopak je to ostuda, protože jsem líná se učit a neměla jsem samé jedničky. Další příklad, sestra už vdaná a s dětmi pekla pařížský dort pro otce k narozeninám, máma ho přesto koupila a zcela ignorovala ten od sestry. Bratr v 16 letech prohrál s mámou v kartách pár stovek, které mu ona odpustila výměnou, když jí políbí zadnici před námi ostatními, což se také stalo. Ve třiceti letech jsem náhodou zaslechla konverzaci mojí sestry s její kamarádkou, kdy sestra vysvětluje kamarádce, že já mám jiného otce, proto si nejsme v ničem podobné. Tohle jsem si v sobě zpracovávala rok, kdy jsem se cítila a dodnes cítím podřadně a podvedená, že mě nikdo neinformoval....
Hanka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hanko, je mi jasné, jak jste se musela doma cítit, a že to zpracované nemáte. Je to na individuální terapii. K matce cítíte nenávist,, ona k vám mít vřelý mateřský vztah nedokázala, ale já se obávám, že že už ho k vám najít nebude umět. Vztah matka - dcera je do života zásadní, ale přesto musíme fungovat dál a hledat sebe sama. Nevím, jestli budete mít sílu matce odpustit, čeho se na vás dopustila, ale pokud se vám to povede, uleví se vám a osvobodíte se. Se svými klientkami těžké a velmi komplikované vztahy s matkou řešíme často a tak ještě více cítím, jak je to bolestné. Ano, je ale přesto musíme fungovat. Vy jste přeci udělala velký kus cesty, od rodiny jste se postupně separovala a svůj život v zahraničí máte. Máte se vyrovnávat s kdečím - s šikanou ve škole, s informací, že máte jiného biologického otce - ale nevíte, zda je to pravda. A aspoň toto byste si měla se svou matkou vyjasnit. Čeká na mne vaše poslední část...
problematické vztahy s rodiči
1) Dobrý den paní doktorko,
prosím o vaši odbornou radu.
Mám nevyřešený vztah se svojí rodinou a hlavně matkou. Ke své rodině necítím lásku, náležitost, prostě nic. Jsem nejmladší dítě, máma byla enormě přísná, ale nadruhou stranu mě bohužel nesměrovala k žádnému koníčku snad z ekonomických důvodů, starší sourozence ale ano. Už jako dítě jsem si psala do deníčku, že bych chtěla vyměnit mámu. Táta je hodný člověk, ale když mohl, tak z domova utekl a prakticky byl nepřítomný. Jako dítě jsem byla silnější, spolužáci se mi posmívali a odstrkovali, nikdo se se mnou nechtěl kamarádit. Já to odstrkování právě zajídala dál, vpřestala jsem se litovat až nčkdy, když mi bylo hodně přes dvacet. Abych popsala matku, tak uvedu příklad: nikdo mě nevedl k tomu, abych si čistila zuby, do deseti let jsem si v noci cucala palec a o menstruaci mi také nikdo neřekl, co mám dělat. Nebo na vysvědčení jsem měla jednu dvojku, ale i tak nejlepší výsledek....
Hanka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Hanko. Než budu reagovat, přečtu si druhou část vašeho vyprávění.
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den.
Mám velmi zvláštní a divnou rodinu už s toho důvodu že se moji rodiče rozešli. Bydlím se svou matkou celý život protože otec odešel když mi byl 1 rok. Čím jsem starší tím je to mnohem těžký, moje matka se mě parkrát pokusila uhodit ale hlavně to nepovažujte za týrání tohle je něco jiného. Příde mi že je chyba ve mě, ale viním z toho mámu. Nikdy mi neřekla ,,Mám tě ráda." to co říkají normální matky. O mým otci ani nemluvím, má svou rodinu a občas k němu jdu ale jen z donucení nebo právě chci odpočinout od matky. Chtěla jsem třeba chvíli bydlet s tátou ale vše by bylo mnohem těžší. Nevím jak se vypořádat jsem nechtěná a den co den mi je to najevo. Nadává mi třeba že jsem něco neudělala co mi řekla a třeba je sprostá jak se mám vlastně snažit abych svoje budoucí těti mohla seznámit babičce a nevzpomínala na ni jako na tu matku která mě nenáviděla. - otázka upravena poradcem
Naomi
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Naomi. Říkám si, o čem asi vypovídá vaše přezdívka? Mluvíte o rodině, ale tou rodinou jste vy a vaše matka. Máte mezi sebou velmi složitý vztah, matka je nejspíš slabá a má problémy sama se sebou, nepovedl se jí partnerský vztah, je opuštěná. Podvědomě možná dává vinu vám, i když racionálně musí vědět, že je to nesmysl. Vy jste přišla na tento svět a jako každé dítě máte právo na rodičovskou a mateřskou lásku - té se vám podle vás nedostává, cítíte, že jste byla nechtěná. Musíte se s tím poprat nějak sama, třeba ve spolupráci s psychologem, to by asi byla optimální varianta. Jestli na tom vaše matka není psychicky moc dobře, je labilní, a sama sebe lituje, nemá kapacitu na to, aby dala něco vám. Myslím, že na vás čeká dlouhá cesta smiřování se s matčiným emočním deficitem vůči vám, připravte se na to. Ale u svých budoucích dětí budete moct přetrhnout tuto nešťastnou linii dcera - matka. Můžete začít úplně jinak - tak, jak si vy sama představujete lásku k dítěti.
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, jsem už dospělou dcerou svých rodičů. Trápí mě, že posledních 6 let panuje v naší rodině velký nepokoj z důvodu hádek mezi rodiči. Můj otec je člověk, který se neustále lituje kvůli své cukrovce a jiným problémům se zdravím. Poslední dobou se stává egoistou, který se stará o své pohodlí a myslí si, že rodinu uspokojí tím, že jí dá peníze. K mojí mámě se chová jako ke služce, nadává jí, ponižuje ji před svými dětmi a neustále ji obviňuje z každého kroku co ona udělá. S ničím pořádně nepomůže a vlastně vše nechává na ni. Celé naše dětství se zřekl veškerých povinností a leží celé dny po práci na gauči a nic nedělá. Potom se naštve že si ho nikdo nevšímáme a řve na nás všechny, že ho ze všeho vynecháváme. Mamka je ten typ, že kvůli nám se vždycky omluvila a hlavně když na ni začne křičet, tak ztuhne a není schopna nic říci. Já už nevím co dělat. Začínám své rodiče nenávidět a asi mám i deprese z toho co se v naší rodině děje. Podle otce má jen on pravdu a jiný názor ho nezajímá
Katka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Katko. Svůj dotaz jste psala na Nový rok večer, je vidět, že vás to tedy opravdu hodně trápí. Nevím, co znamená, že jste dospělá dcera, ale jestli tomu dobře rozumím,, žijete pořád s rodiči doma a jen si stále více uvědomujete  tu "vztahovou patologii", která doma dlouhodobě panuje. Otec vlastně všechny terorizuje a chová se jako sobec, maminka se v zájmu klidu podřizuje, a vy tomu jen bezmocně přihlížíte. Nevím, jak moc jste dospělá, to znamená, zda můžete někoho z rodičů ovlivnit. Nevím, jak jste respektována mámou, jak otcem. Pro vás by bylo asi nejlepší, kdybyste se mohla odstěhovat do nějakého podnájmu a žít mimo domov, a jinak? Přímá spolupráce vás s psychologem, abyste mohla vše lépe popsat a mohli jste vše spolu rozebírat - vaše reakce, prožitky, emoce.
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, tak se to v rodině vyvrbilo vše tak, že já, manžel i náš syn (1 rok), jsme se přestali vídat s tchyni. Vadilo nám její chování k nám a i když jsme ji žádali o to, abychom si promluvili, postavila se k tomu tak, že ona nemá co řešit. Je to alkoholicka, která nemá zájem svůj problém s alkoholem řešit. Myslím si, že alkohol je i příčina části jejího chování. Vlastně mě ale zajímá, je nějaká šance, že taková žena začne mít zájem aspoň o svého syna? Neviděla ho půl roku a vidím, že manžela to trápí. Mrzí ho, že máma stále nedospela ani k tomu, aby mu napsala nebo si s ním promluvila. Naopak, stěžuje si celé manzelovo rodině a říká jim svou upravenou verzi pravdy. Všichni máme chyby, ani my nejsme dokonalí. Ale narozdil od ní jsme situaci chtěli řešit. Hrozně ráda bych muzi nějak pomohla, ale nevím jak. Jeho vztah s matkou nikdy nebyl dobrý, nerad za ní chodil a ona se o něj nikdy moc nezajímala. Mám pocit, že je to rodina funkční jen na oko. Ale i přesto vše muži máma chybí.
Amálka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Amálko. Myslím, že manželovi nemůžete pomoct jinak, než svou podporou a pochopením, že jej to trápí. Ale vztah s matkou musí řešit ON SÁM.
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den paní doktorko. Cítím se hrozně,nevím jestli hledám radu nebo jen možnost se vypovídat.
Jsem 6 let ve vztahu s přítelem,5 let bydlíme v mrňavém nájmu.Máme průměrné platy,z nichž jsme samozřejmě něco našetřili,ale stále je to málo na získání hypotéky na rozumné bydlení. Proto jsem se odhodlala požádat o pomoc mé rodiče,kteří mají nadprůměrné příjmy. Objeli s námi dvě nemovitosti (čehož si velmi cením),ale nakonec jsme skončili tam kde jsme začali-rodiče mají obří dvougenerační dům,patro bylo vždy počítáno pro nás. Trápí je,že tam s nimi nechceme žít,ale my nejsme schopni si představit,jak tam vychováváme děti.Můj otec holduje alkoholu,bývá pak hrubý,hádky jsou na denním pořádku,matka je panovačná a vše chce organizovat.Vyrůstat tam bylo peklo. Já navíc s matkou pracuji u stejného zaměstnavatele. Přítel práci měnit nechce,ale musel by,kdyby jsme se stěhovali k rodičům. To ani jeden nechceme,ale vzhledem k finančním možnostem nám na 90% nic jiného nezbyde. Nevím co si počít.
Veronika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Veroniko, dobrý den. Jak to tak čtu, říkám si, není nad vlastní soukromí a samostatnost. V případě přestěhování byste měli oba mnohem víc problémů, než máte nyní. Raději zůstaňte ve svém miniaturním podnájmu. Co k tomu říct dál? Zdá se mi to všechno z vašeho popisu jasné a bude dobře, když budou rodiče včas vědět, že v tom domě bydlet nebudete, protože chcete něco svého. Nadřadila bych soukromí a svobodu nad výhodné ekonomické aspekty...
problematické vztahy s rodiči
Dobrýden,můj vztah s matkou se mi zdá čimdál tím horší,žiju v normálním bytě, se svojí sestrou o kterou se musím neustále starat,chodit s ní ven,a dělat jen to co si moje matka zamyslí,když mi řekne at někam jdu s mladší sestrou které jsou 3 roky, a nebo at jí s nečím pomužu chová se ke mě tak pěkne,říká mi zlatíčko a tak dále,potom co jsem venku se svojí mladší sestrou která mi furt utíká,škrábe mě, plive na mě,a po dvou hodinách s ní příjdu domů,tak už to začne,nadává mi sprostě, do kun**, pí**,vyhrožuje mi že mě zmlatí a je na mě tak moc zlá, chce mi sebrat věci, a to oduvodnuje tím že,jsem přišla o pár minut pozdě a když říkám o pár tak třeba o 2 minuty,dřív mě dost mlátila,rozbila mi hlavu o sklo a dělala horší věci, já jen dělám to co chce je mi 14 let,a nedělám nic co by bylo špatné,a dost mě to mrzí že se ke mě takhle chová..snaží se mi dělat co největší naschvály a furt mi nadává sprostě a vyhrožuje a to kvuli maličkostem,nevím co mám dělat a potřebovala bych radu..
Magdalena
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Ahoj Magdaleno. Co píšeš, je závažné a měla by ses obrátit na linku bezpečí pro děti a nezletilé, abys s nimi vše probrala. Já ti takto na dálku nepomůžu, je mi líto...
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, nevím co mám dělat. Naše rodina,tj.: partner, naše dítě a má matka bydlíme v rodinném domečku, který na mě matka přepsala. Mamka má svou samostatnou jednotku. Partner i já chodíme do práce, mamka je v důchodu. Synovi jsou 4 roky a ze zdravotních důvodů nemohl nastoupit do školky. Domluvila jsem se s mamkou, že ho bude hlídat. Na to konto za mamku platím věškeré náklady na bydlení, telefon, intenet. Sehnala jsem jí auto aby mohla jedtit na návštevy atd. Nevím co s ní mám dělat, není schopna respektovat můj osobní prostor. Problém je v tom, že přijdu domů jako každý bývá někdy unavený nebo naštvaný. Mám to tak, že se občas potřebuji zrelaxovat. 10 min. v tichu a klidu. Matka přijde ke mě do bytu a její hlavní otázky jsou děláš něco ? ty ani nepřijdeš se na nás podívat atd. její časté připomínky a úkolování mě ničí. Vůbec nemám pocit že jsem dospělý jedinec. Dříve jsem se tomu vyhýbala a snažila navést jiné téma. V poslední době jem jí řekla jak to cítím. Místo toho aby mě respektovala, byla vulgární a měla další jiné připomínky. Prosím poradtě jak postupovat. Děkuji Jana 89
Jana 89
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Jano. 2 generační bydlení je vždy složité, a pokud do něj člověk jde, musí si být vědom jak benefitů, tak rizik. K rizikům patří právě mj. ono respektování osobních prostor. Vaše maminka se asi cítí osamělá, potřebuje vaši společnost, vaši vděčnost. Pokud ji nedostává, cítí se být citově frustrovaná. S hlídáním syna má určitě hodně práce, o to víc pak potřebuje pozornost dospělého člověka - své dcery. Zkuste se do ní vžít, to bude to první, co můžete udělat. Ale zároveň si jasné hranice vymezit musíte - neměl by to být problém - prostě říct, že po příchodu domů potřebujete chvilku klidu pro sebe, není to vůbec nic proti ní, ale potřebujete vydechnout, abyste se mohla věnovat jak jí, tak synovi. Vybavila jste mi vzpomínky na to, kdy moje matka na chvíli hlídala děti, ale sotva jsem přišla z práce domů, vlítli na mě všichni - děti i maminka - se slovy, kde je problém. Potřebovala jsem odpočinek o samotě minimálně 20 minut, a hlavně neslyšet slovo "problém". Vzhledem ke své profesi, kdy je pojem problém skloňován ze všech stran. Normálně jsme si to sdělily. Po návratu z práce potřebuje každý psychohygienickou chvilku, ale vezměte si to tak, že maminka ji potřebuje také. Domluvte se v klidu, vysvětlete jí to :-)
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den. Chtěla bych se poradit ohledně vztahu s mým otcem. Nyní již bydlím s přítelem a čekáme miminko. Je mi 32 let. Vlastně celé moje dětství se nám otec nevěnoval.Téměř s námi nekomunikoval. Nemáme spolu žádný vztah. Před rokem se rodiče rozvedli. Manželství nikdy nefungovalo. Otec se přesto rozvádět nechtěl. Teď se mé matce mstí. Dělá vše proto, aby po rozvodu nedostala vůbec nic. Já jí platím právníky, protože ona na to nemá. Vlastně by neměla ani kde bydlet, kdybychom ji k sobě nevzali. Přijde mi to nefér, po 35 letech manželství. Otec je jinak dost bohatý. My jsme od rodičů samozřejmě také nikdy nic nedostali. Bylo by podle vás lepší se s otcem sejít a všechno si vyříkat,říci mu, co si o něm myslím, nebo mám zapomenout, že nějakého "otce" mám, když se takhle chová? Nejsme spolu 2 roky v jakémkoli kontaktu. Jeho chováním jsem spíš znechucená. Navíc mi přijde, že ve 32 letech už je pozdě nějaký vztah budovat. Myslíte si, že je jeho chování normální? - otázka upravena poradcem
Kiki
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Kiki. Nikdy není pozdě na napravování vztahů v rámci nejbližší rodiny, ale nevím, jestli zrovna teď, kdy čekáte miminko a potřebujete se opatrovat, abyste byla  v klidu. Na druhou stranu v klidu nejste. Myslím, že slabá je hlavně vaše maminka, pokud se nedokáže postavit a vymezit vůči jejímu dlouholetému manželi. Teď případně podporujte ji, ale ne tak, že za ni budete vše řešit a platit jí právníky. To až taková pomoc není, protože se nenaučí samostatně sama za sebe jednat a obhajovat se v kritických situacích, a to musí.Vy ji musíte podporovat. A s otcem nemusíte nějaký vztah zatím budovat, ale narovnat jej ano :-) Držím palce
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, už asi měsíc řeším, co se to děje s mými rodiči. Občas si všímám toho, že, když něco říkám mamce, že mě vůbec nevnímá. Když se jí zeptám: Vnímáš mě vůbec? tak mi vůbec neodpoví a odejde. Už jsem jí řekla, že pokud jí vadí, že jí něco říkám, má mi to říct. Ne, ani to ne. Tátovi pořád něco vadí, neustále se u něj setkávám s nepochopením, jakousi nedůvěrou a také u obou s neschopností se přizpůsobit. Vysvětlím: Jedou na dovolenou do zahraničí a nejsou s to se naučit aspoň pár frází anglicky. Vadí jim, že komunikuji s lidmi přes facebook, když někam cestuji, řeší v kolik chodím spát, v kolik vstávám, prostě samé nesmysly a vůbec ne důležité věci. Brácha se s námi kvůli tomu přestal stýkat. Myslí si, že nejsme normální rodina. Už z toho začínám být zoufalá. Kdy a jak se to všechno změní?
Leontýna
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Leontýno. Píšete, že se jedná o období posledního měsíce - to znamená, že do té doby bylo vše OK, všichni jste si rozuměli a respektovali se, a náhle nastala radikální změna? Myslím, že vy byste měla respektovat vaše - pokud se nenaučí žádné  anglické fráze před cestou na dovolenou, je to čistě jejich věc. Pokud jim něco vadí u vás, měla byste si to umět asertivně obhájit. A že vás maminka ani táta poslední dobu nějak nevnímají? Co vy víte, třeba procházejí nějakou svou krizí a nemají na vás kapacitu. Vše je o komunikaci. Píšete, jako dospělá, tak se i chovejte jako dospělá - to znamená, nabídněte komunikaci na téma, které vás trápí...
problematické vztahy s rodiči
Můj otec mi zakázal aby u nás spala moje přítelkyně . Jsem dospělý je mi 19 let a otec na mě furt kouká jako na malé dítě. Nikdy mě v životě nepochválil a jen mi nadává že jsem nula a nic v životě nedokážu. A když si s ním chci promluvit je u toho najednou i jeho žena kterou osobně já nesnáším protože ho vede proti mně. Najednou se sebere a odjede s ní pryč a semnou nepromluví ani Ahoj. Nevím jak se s ním urovnat , ve škole studuji velmi dobře, můj prospěch se líbí i mě. Studuji VOŠ gastronomie a hotelnictví a mému otcovi jakožto Vojákovi to přijde jako nic. Nevím jak si s ním promluvit a jak mu dokázat že jsem normální a aby u mne mohla zase spát přítelkyně normálně jako vždy. co mám dělat?.
William
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Williame. Jde tu o respekt otce k vám, jakožto k dospělému synovi, který již něco dokázal ( viz škola a vaše studijní úspěchy ), pak o váš celkový vztah - vás dvou, a pak v neposlední řadě i o vztah s jeho ženou, kde je nějaká bariéra - je - li opodstatněná, nebo ne, to asi neposoudíte, ale prostě jste si nesedli. Takže bojujete s nedostatkem citů a porozumění. Bezpochyby do všeho ve vašem vztahu vstupuje i fakt, že otec je voják z povolání (píšete Voják ). Nejspíš má své jasné a narýsované představy o vás, co můžete, co nemůžete, je svou prací ovlivněn. Zkuste svou dospělost, o níž on pochybuje, prokázat tím, že ho pozvete někdy na společné posezení někam mimo domov a popovídáte si jako chlap s chlapem Nejen o nějakých pravidlech, ale vy i o svých pocitech a potřebách. Držím vám k tomu palce.
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den,
moji rodiče se s námi od narození syna přestali méně stýkat. Nepřiznali to a vznikl na základě toho konflikt, který se nějakou pozdější komunikaci jakžtakž ustál. Přijde mi, že chtějí mít vždy pravdu i když je znatelně na naší straně, což bych ještě překousla, ale nejvíce mi vadí, že dělají všechno možné proto, abych se cítila provinile já. Je to tak ve všem, máme s manželem pravdu /je třeba ověřená a něčím i podložená/, ale já jsem nakonec ta špatná. Nemůžu být bohužel víc konkrétní na příkladech. Mám pocit, že používali v mém dětství takové ty manipulátorské věty.Můj otec řekl : vždyť jaké mají jiné děti dětství, třeba je i mlátí...Jako bych měla být vděčná za to, že mě nemlátí. Mě přijde, že jim pořád mám dávat najevo svou vděčnost, i když mám svou rodinu a vlastně se o nás ani moc nezajímají. Skrz syna jsem poznala, že nejsou tak perfektní jak jsem si vždy myslela. Nevím jak se s tím vyrovnat. Dělají vše podle svého, hlavně matka.
Marcela
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Marcelo. Zajímavé je, že se změny ve vztahu vás a rodičů udály hlavně po narození vašeho syna. Méně se s vámi stýkají, potřebují mít za každou cenu svou pravdu, hlavní změna je u vaší matky. Nemohlo by tam jít o potřebu mocenské převahy nad vámi, kterou ztratili? Nežárlí na vašeho syna? Nevím, mohu se domnívat hodně věcí, ale to vám k ničemu užitečné nebude. Důležitá jste vy a vaše pocity, smutek a zklamání. Pokud chcete vaše vztahy narovnat, nikdy na to není pozdě. Zdá se, že mezi vámi jde o nějaký souboj, soutěž. Tak pak bych přemýšlela na prvním místě, proč to tak je,a pak bych se snažila o asertivní vyjasnění si toho, co se změnilo, a jak by se to dalo "napravit", abyste se ve společném vztahu cítili všichni komfortně :-)
problematické vztahy s rodiči
tě vydržel? Máma jiná nebude,naprosto nechápe že je chyba v ní a odmítá si to připustit. Chtěla bych, abychom spolu v budoucnu dokázali komunikovat a aby v ní moje děti měly babičku.
Klára
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Babičkovství ji změní, tomu bych věřila :-)
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, mám problém s matkou. Měla složité dětství, matka (moje babička) jí vnímala jako nechtěné dítě, rozvod s otcem proběhl brzy a měl za následek špatné studijní výsledky, mlátili jí a říkali jí, že je blbá a podobně. Děda(její táta) umřel brzo, ve čtrnácti letech ho našla mrtvého a je mi jasné,že tohle všechno a mnohem víc na ní zanechalo stopy. Vždycky nás vychovávala tak, abychom se jí co nejvíc bály (mě a mojí sestru), hrozně nadává a řve. V jejích očích je ale ona vždy ta správná a bezchybná. Snaží se manipulovat všechny okolo. Pomlouvá mě kde to jde, i před mými přáteli. Vnímá mě jako svůj majetek, já náš vztah vnímám jako velmi komplikovaný. Přes to všechno ji velmi miluji, dala mi život a v mnoha ohledech je to nejlepší máma na světě, ale to jsou věci, které zcela nechápe můj partner. Jsme spolu už tři roky, rezignoval a už k nám nechce jezdit. Teď to ještě není problém, ale v budoucnu nevím, jak tuto situaci řešit. Nutit ho, aby byl tolerantní a jednou za měsíc to pros
Klára
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Kláro. Přesto, jak je váš vztah s matkou komplikovaný, se snažíte jí porozumět a omluvit, vnímat příčiny problémů mezi vámi dvěma. Sestra s ní vztahové problémy nemá? Pokud vás vychovávala tak, abyste se jí bály, tak podvědomě chránila sebe samu, aby ji opět někdo nezraňoval. Ale svým způsobem převzala štafetový kolík ve výchově dětí v rámci své původní rodiny. Největší dar by pro ni mohl spočívat v tom, že ačkoliv je taková, jaká je, dokážete ji pochopit a milujete ji. Můžete jí také říct, že přeze vše je nejlepší máma na světě. To by potřebovala slyšet. Ale jinak chápu, že váš přítel z toho utíká a nechápe vás, nechce k vám jezdit. Já si myslím, že máma bude jednou velmi dobrá babička, když neuměla být milující a laskavá matka.. Přítele nutit k ničemu nemůžete, k čemu by to bylo? Jdu si dočíst druhou část vašeho dotazu.
problematické vztahy s rodiči
Mam problém od od mala dnes mi je 26 let měl jsem přítelkyni mamka pořád na ní utočila psychicky pořád říkala proč se takhle obléká jestli šetří a pob potom ji urazela mě psychicky mamka napadává víte jsem ZTP mamka mi dluží 500000 kč k tomu dalších 10000 kč na víc neuznává mé názory když ji řeknu nazor tak mě zacne mlátit nadávat urázet nevim co dělat leda jsi vzít život je mi spatně že života u mamky max muzu pracovat v práci pro postižené vydělávat peníze a dát ji ty peníze na jídlo pro ní a její dceru nebo zustat pod mostem nevím co dělat poradte mi ani policie by my nevěřila mlátí mě jen za par let a já nemuzu nic říct jinak by to dopadlo jeste hur poradte mi
Jan
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milý Jane. To, co popisujete, je velmi závažné, to já s vámi od počítače nevyřeším. Obraťte se nejprve na linku důvěry, kde vám poradí i s jakými dalšími institucemi spolupracovat. A určitě potřebujete spolupracovat i s psychoterapeutem. Na lince důvěry vám kromě popovídání předají všechny potřebné kontakty v tom, jak situaci řešit. A že byste měl živit vaši matku? To je přeci absurdní...Jste vlastně obětí domácího násilí - jak fyzického, tak psychického, na tu linku si zavolejte co nejdříve. Držím vám moc palce.
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, ráda bych se poradila ohledně mého současného a budoucího vztahu s mými rodiči. Žijí na Moravě, já s manželem a dvěma dětmi v Praze. Jezdíme k nim 1x měsíčně na 1 týden s tím, že manžel tráví na Moravě vždy jen část víkendu a já s dětmi i zbytek týdne. Maminka se s manželem nesnese, všechno jí vadí, má pocit, že není dostatečně uctivý a vděčný za to, co pro nás dělá (ubytování, strava během návštěvy, pořízení bydlení v Praze, když jsme ještě studovali). Manžel má po každé návštěvě chuť na Moravu už nikdy nejet. Chceme si v Praze postavit větší bydlení a maminka chce, abychom jim v domě vyčlenili 2 místnosti (s kuchyňkou a koupelnou), v nichž by dožili, až budou nemohoucí. Manžel o tom nechce ani slyšet. Navrhli jsme rodičům, že jim pořídíme v blízkosti jiné bydlení a budeme se o ně starat tam, ale to se maminky velmi dotklo a naznačila, že pokud nesplníme její přání společného bydlení, už s námi nikdy nepromluví. Jsem z toho zničená a nevím, jak situaci vyřešit. Děkuji
Alena
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Aleno, dobrý den.Maminka chce nejspíš vyjádření vděčnosti z vaší strany za to, že oni vám pomohli, když jste byli mladí - proto chce reciprocitu - tenkrát jsme pomohli my vám, ale ve stáří budeme potřebovat pomoc my od vás. Pokud jsou vztahy mezi manželem a vaší maminkou napjaté, bylo by asi dobré to řešit. Mělo by to být v první řadě na vás, abyste s ní mluvila, manžela obhájila, a vysvětlila, jak se věci mají. Manžel vlastně dělá dost velký kompromis, pokud je ochoten jezdit 1x měsíčně na víkend k vašim, když se tam necítí dobře, není tam příliš vítaný. Předpokládám, že jezdíte v podobné frekvenci i k jeho rodičům, pak zbývá otázka, kolik času vám o víkendech zbývá jen pro vaši rodinu - výlety, hory, sport. Vy jste v jeho rodině přijímaná? Zkuste mamince vysvětlit,, že vztahy mezi jí a manželem by se mohly narovnávat, pokud oba pro to budou ochotni něco udělat. Co se týče požadavku na společné bydlení v jednom domě, pod výhrůžkou, že už s vámi nikdy nepromluví pokud ne, to je manipulace, ale asi to bylo sděleno v afektu a její názor se změní. Vaše soukromí v Praze bych si rozhodně hájila.
problematické vztahy s rodiči
když vezmu kluky s kterými jsem kdy měla co společného dost dobrý kluk, který si nechává posílat fotky holek v prádle, kluk z děcáku, co pomlouvá své rodiče, kudy chodí, kluk, co by mě jenom buzeroval. To by mu asi nevadilo, ale kluka, co si se mnou píše a je ke mně pozorný, laskavý, vyslechne mě, pomůžeme si navzájem atd. toho odsoudil jenom proto, že párkrát přišel domů na mol. Že je jinak pracovitý, akční, má obrovský talent, pořád něco dělá, chová se ke mně slušně, to ho nezajímá. Mám si koukat najít pořádného chlapa. A jak? Mám snad lítat po městě a zkoušet to na každého, co mi padne pod ruku a získat pověst blázna? To neví, že násilím nic nejde? Zeptala jsem se ho, že, kdy už mě bude brát konečně takovou, jaká jsem. Odpověděl mi, že nikdy a taky, že nikdy nebude přijímat moje názory. Mám se změnit, ale hlavně, že on se nikdy nezmění. Máma řekla, že on už jiný nebude, protože i ji omezuje, chtěl by jí kdeco zakazovat, nechápe její zájmy. Nic neuznává. Co s tím dělat?
Iveta 2. část
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Měla byste, Iveto, fungovat sama za sebe a podle sebe. Chápu, že vás otcovy názory mrzí, ale jak říká vaše matka, on se nezmění. Asi jste si oba v mnohém podobní - tvrdohlaví a sví. Zůstaňte sama sebou a mějte se ráda takovou, jaká jste. Nic jiného mne nenapadá.
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, nerozumím svému otci a jeho názorům na moje aktivity, popř. životní postoje. Je mi 30, ráda jezdím na koncerty jedné své oblíbené kapely, ale jemu se to nelíbí. Nedávno mi řekl, že ve svém věku bych už měla být dávno vybouřená a že, dokdy jako míním na ty koncerty ještě jezdit? Do 50? A proč ne? Ti kluci jsou stejně staří, jako já a mně to nikdo zakazovat nebude se s nimi stýkat. Další věc je ta, že jedna moje kamarádka bude mít dítě. Řekl mi, že až ho porodí, přestane se se mnou stýkat, stejně tak, jako každá moje kamarádka, která se usadí a bude mít manžela a dítě. A proč by se se mnou měli přestat stýkat? Řekla jsem mu, že pro mě narozením dítěte život nekončí a že nevidím důvod, proč bych ho minimálně jednou ročně nemohla někomu svěřit na hlídání a jet se někam odreagovat. Ne, neexistuje, tím pádem budu nezodpovědná matka. Proč nezodpovědná? Protože chci žít moderně a ne tak, aby mě kdokoliv a cokoliv omezovalo? Nemáš kluka a nikdo ti není dost dobrý. Hm a to mi má být
Iveta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Iveto. Je vidět, že názory vašeho otce jsou pro vás velmi důležité, byť jste v antagonistickém vztahu, co se týče vašeho životního stylu. Bolí vás to, zároveň jste na něj naštvaná, a nevíte, co s tím vším. Myslíte, že se zrovna tak vašimi vztahy trápí táta? On je pro vás asi velká autorita, vy vzdorujete, ale tak trochu jako v pubertě. Je-li vám 30, jste dospělá žena, která zodpovídá za sebe a za své hodnoty hlavně sama sobě a nemusí se obhajovat před otcem. Ale jdu číst dál.
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, mám velmi komplikovaný vztah se svou matkou. Již od dětství jsem cítila, že často upřednostnuje mého o 5 let mladšího bratra, ale bylo mi trapné vyslovit tuto myšlenku nahlas. Vždy jsem v duchu okřikla sama sebe. V nedávné době jsem se o svých pocitech bavila se svou sestřenicí a její maminkou, obě mi potvrdily, že matka vždy nadržovala mému bratrovi a vzápětí mi vysvětlily proč..moje maminka měla vztah s manželem své švagrové, mé tety, z tohoto vztahu se narodil můj bratr, podoba je naprosto zřejmá a já konečně pochopila, proč máma bratra ochraňovala a upřednostňovala. S mým otcem se rozvedla, když mi bylo 22 a bratrovi 17 let kvůli jinému muži. Nevím si absolutně rady, přestože jsem dospělá, jak se k mámě chovat a jak naložit s touto informací? Moje 2 děti mají babičku celkem rády a nechci jim jí brát a jakkoliv popisovat tento problém, ale také se sama nechci s matkou vidět a dělat, že nic nevím, bojím se našich budoucích společných setkání. Můj otec se nikdy nezmínil.
Monika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Moniko. Bude nějakou dobu trvat, než tuto informaci vstřebáte a zpracujete - tj., že vaše matka má s jiným mužem z příbuzenství nemanželské dítě - vašeho bratra, kterého upřednostňovala. To je rodinné tajemství, je otázka, zda ví váš bratr, kdo je jeho biologický otec. Vaše děti bych do toho nevtahovala, pro ně je vaše maminka jejich babička, kterou mají rády, tečka. Takže teď je spíš na vás, co vy s tím, co to s vámi udělalo, a také PROČ. Manželství s vaším otcem asi dobré úplně nebylo, aspoň pro matku ne, ale to neznamená, že vás nemá jako svou dceru ráda! Bratra ochraňovala podvědomě víc. Dle mého názoru nastal čas, abyste spolu s matkou začaly na toto téma spolu mluvit. Uleví se vám oběma.
problematické vztahy s rodiči
část 2: Bohužel mi i vyhrožuje, že když se nevrátím, život pro ni nemá smysl a zabije se. Před pár týdny začala brát antidepresiva a vždycky si je přede mnou velice demonstrativně vezme a prohlásí, že jsou návyková, že ji to zničí a že je zkombinuje s alkoholem, aby byl pokoj. Chtěla bych hlavně poradit, jak s ní mám komunikovat a jak k celé situaci přistoupit. Táhne se to již delší dobu a návštěvu psychologa odmítá. Narušuje to už i můj vztah s tátou, který se od celé věci distancoval a nekomunikuje. Je mi jasné, že můj život je můj život, ale na druhou stranu je extrémně těžké žít s pocitem viny, že moje máma je nešťastná a já ji nechci/nemůžu pomoci (vrátit se poblíž-to je prý jediný způsob, jak ji můžu pomoci). Kde vlastně leží hranice mezi sobectvím a zcela opodstatněným hájením vlastního života? Já už totiž nedokážu určit, na čí straně je chyba a zda opravdu nejsem jen nevděčný sobec. Díky, Milena
Milena
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Mileno. Takže její manžel se distancoval a ona opravdu háže vše na vás. Demonstrativní akce vámi popsaného charakteru jsou smutné, ale vy to vyřešit nemůžete. MÁTE SVŮJ ŽIVOT a držte si ho, máte na něj právo. Jezdíte domů často. Matka odmítá psychologa, protože si chce vydupat vaši pozornost. Její obviňování vás, versus vaše právo na svůj život? Máte svůj život, ona jej měla za mlada také. Jste pryč již dlouho, ale ona se postupně - nejspíš i v rámci manželské krize - dekompenzovala a používá vás jako svůj nástroj. Já to nechci nijak zlehčovat, kromě AD léčby opravdu potřebuje i psychoterapeutickou podporu. To je váš úkol - podpořit ji v tom. Jinak její obvinění vnitřně odmítejte a buďte asertivní - i tím jí pomůžete. Pochopí, že citové vydírání nepřinese žádný výsledek, ale práce sama se sebou ano.
problematické vztahy s rodiči
část 1: Dobrý den, mám problematický vztah s mámou. Je mi 28 let, zatím nemám rodinu, ale s přítelem ji do budoucna plánujeme. Moje matka se nedokáže vyrovnat s tím, že od ní a táty bydlím daleko (cca 2 hodiny autem). Tvrdí, že nechce vnoučata vídat jednou měsíčně, že pro ně bude cizí a že všechny její známé mají děti doma a jí je to líto. Je prý na všechno sama a nikdo jí nepomůže. Máma žije s tátou, ale nemá v něm moc oporu, táta již na vše rezignoval. Sestra žije v zahraničí. Já jsem se před cca 8 lety usadila v jiném městě, kde mám práci, kamarády i přítele a daří se nám tu. Do rodného kraje bych se nechtěla vracet. K rodičům jezdím 1x za 2 týdny a už i celkem nerada. Na mámu jsem protivná, protože opravdu pokaždé jsou scény na stejné téma. Abych se vrátila. Máma má prostě své názory a přes to nejede vlak. Má pocit, že všichni okolo ní na ni kašleme, jsme špatní, jen ona je ten dobrák a vlastně chudák. Rozumná diskuze s ní není možná, všechno strašně překrucuje. Je hysterická.
Milena
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Mileno, stejné scény zažívá i sestra, žijící v zahraničí, nebo jen vy, protože jste přeci jen více nablízku? Myslím, že návštěvy rodičů jedenkrát za 2 týdny je slušná frekvence na to, že jste vzdáleni 200 km od sebe. Abyste neměla pocit, že se obětujete a obětujete víkend, stálo by za to vztahy narovnat tak, aby se matka smířila s realitou. Žijete odděleně již 8 let, měla dost času si zvyknout. Ale jak říkáte, otec již na vše rezignoval, je pasivní, a matka se cítí doma sama. Nicméně si buďte vědomá toho, že se tak necítí vaší vinou. Ona se cítí osamělá, protože se porovnává se známými v rámci  vašeho bydliště, nemá asi moc zájmů a přátel. Svou opuštěnost a nevyrovnanost předává dám v podobě manipulací do pocitu viny. Ale jdu číst druhou část vašeho dotazu.
problematické vztahy s rodiči
Dobr den, mám problém s rodiči. Nesouhlasí s mým vztahem (už s přítelem bydlíme 3 roky) - pořád na mě tlačí. Chtějí at se vezmeme, at máme hned děti, dům, auto. Říkají, že když si mě můj nechce vzít, tak proč jsme spolu. Že mě jen využívá kk tomu, že si může užít i jinde, když není ženaty atd Pořád chtějí si s ním promluvit, jestli si mě vůbec chce kdy vzít. Vadí jim, že, s nimi málo komunikuje (tatka je ukecaný až moc, můj zas mluví když potřebuje). Ted vše došlo tak daleko, že mi tatka začal podsouvat peníze, at jdu ven s holkama na diskárnu, at se seznámím s víc chlapama Kamarádku, která si domů tahá pořád chlap, mi dal jako příklad, že alespon má dost zkušeností. A poslední věc kterou vše podělal bylo, když společnému kamarádovi naznačil, že by se mi mohl ozvat a pozvat třeba ven apod. Momentálně jsem situaci "vyřešila" tak, že jsem řekla, že dokud mě, můj život a můj vztah nebudou akceptovat, nebudu se s nima bavit. Co dál? Já už nevím jak jim mám říct, že je to náš život. - otázka upravena poradcem
Sandra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Sandro. Nezbývá mi, než s vámi ve všem souhlasit. Váš život vám sice rodiče dali, vychovali vás, ale nemají šanci o něm nějak dále rozhodovat. Buďte sama sebou. Ale od táty to berte jako jeho projev lásky a starosti, chce pro vás to nejlepší, i když to vidí svýma očima a neumí se dívat  těmavašima.
problematické vztahy s rodiči
Dobry den,prosim o radu, jak pomoct matce,ktera se uzavrela pred svetem a ceka na smrt.Jeji matka zemrela cca v 60 letech na rakovinu a nase matka stale opakuje,ze take zemre. Problemy zacaly s odchodem do duchodu,kdy prozila prvni kolaps.Od te doby,zhruba tri roky, jsme navstivili jiz bezpocet lekaru a odborniku. Naslo se nekolik neduhu (vysoky krevni tlak,cholestetol,stitba zlsta), ale nic na co by mela nyni zemrit. Sveho partnera nuti,aby s ni byl doma, kdyby se ji udelalo spatne, nikam nesmi chodit. Matka odmita setkani s vnoucaty, protoze je preci nemocna, nezije,jen chodi po doktorech, hleda na internetu clanky o nemocech a na vsechny je extremne zla se slovy, ze ji nerozumime. Prosim o radu, jak ji pomoci. Moc Vam dekuji.
Reply
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Reply. Vaše matka je úzkostně depresivní, důsledkem je její těžká fáze hypochondrie a strachu o sebe. Ona z toho nechce ven, ona se sytí tímhle, to je paradoxně její živá voda. Nechce aktivně žít, vžila se do role těžké pacientky a nikdo jí to nevymluví. Ale vy to nemůžete přijímat a tak na jejím sebeobrazu pacientky participovat, a už vůbec ne její partner. Ten musí žít svůj život, jinak by se z toho zbláznil a skončilo by to rozchodem. Jestli v tom takto potřebuje být, ať je, ale sama. A to není sobectví, ale záchrana. Vaše matka je pacientka, to ano, ale hlavně psychiatrická, potřebovala by dobrou odbornou péči v tomto slova smyslu. Ona za to nemůže, že to má v sobě takto udělané, konvenuje jí odevzdávání se svým domnělým diagnózám. Velkou roli tam  asi hraje první kolaps v kombinaci s odchodem do důchodu.
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den,
mám velký problém ve vztahu s matkou. Bydlíme v jednom domě (patří jí a mému nemocnému otci) Já mám partnera a dvě děti 4 a 6 let. Byt ve kterém bydlíme jsme si sami vybudovali v podkroví rodinného domu. S matkou je to čím dál horší, pomlouvá nás, neustále nás něčím obviňuje, stěžuje si, často nás kritizuje. Snažím se omezit s ní kontakt na minimum, protože se s ní nedá vydržet. Když mi dříve hlídala děti (když byly nemocné a ńemohly do školky), nikdy to nedělala pro radost, ale nakonec mi to vždy vyčetla je smyslu, že nejsem dostatečně vděčná za to co pro mě dělá a vždy za to očekávala nějakou protislužbu. Nedalo se to vydržet a proto ji již o pomoc nežádám. Téměř pořád je negativní a nic se jí nelíbí. Před známými se přetvařuje a předvádí. Vím, že to v životě také nemá jednoduché, stará se o nemocného otce - má alzheimrovu chorobu. Ale trochu si za to může i sama, nemá téměř žádné přátele a je velmi osamělá. Ráda bych jí pomohla, ale s ní se prostě nedá ani mluvit. Pořád útočí.
Anna
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Anno, dobrý den.Komu vás vaše matka pomlouvá? Je velmi nepříjemné, žít v nepřátelském prostředí, zvlášť s vlastní matkou, která je kritická a útočná. Ale je dobře,že se na to dokážete podívat i z druhé strany - je osamělá, nešťastná. Víte, že si za to může sama, nemá přátele. Možná máte pocit, že byste jí měla společnost vykompenzovat. Ale ne vždy to jde. Měla byste mít před sebou spíš cestu ke smíření se s jejím negativismem a posilovat v sobě to, že nemá smysl podporovat vzájemné přátelství, když nic nedostáváte nazpět. Ale podívala bych se i zpětně do dětství. Vždy byla maminka taková? Kritická, pesimistická? Zkuste nad ní a nad vámi dvěma popřemýšlet, ale na druhou stranu se nemůžete zcela obětovat tam, kde to není průchodné, protože to není přijímané.