Sobota 28. května 2022, svátek má Vilém
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 28. května 2022 Vilém

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy
osudová láska
Dobrý den, chodila jsem od svých 15 do 23 let s klukem, se kterým jsme k sobě naprosto přilnuli, velmi se milovali. Po 7 letech vztahu jsem se zamilovala do lezce (chemie + miluji hory a skály), nevyšlo to a rozbilo to i vztah s mým přítelem. Rozešla jsem se s ním, potřebovala jsem najít sama sebe, odjela do Norska, jezdil za mnou. V Čr jsem si pak našla přítele a bývalý se mnou utnul na rok kontakt a našel si holku. Po opětovném shledání se mnou se s ní rozešel. Cítím k němu velikou lásku celou tu dobu, ale měla jsem obrovský strach, že mu znovu ublížím..chvíli to trvalo - potřebovala jsem být hodně sama, mimo vztahy a došlo mi, že to, co mezi námi je už nikdy nezmizí, mluvili jsme o tom - cítí to stejně i 3 roky po rozchodu. Chtěla jsem mu říct, že už jsem připravená, že se budu snažit mu znovu neublížit..on si však mezitím našel slečnu a já už nic nechci rozbíjet. Jen nevím, jak se s tím popasovat, teď když jsem si ujasnila, kdo jsem, co chci, jak moc ho miluji. Děkuji moc za radu.
Bára
Pro zobrazení odpovědi se přihlaste k iDNES Premium
osudová láska
Pokračování: strašně mi chybí kontakt s ním.. Byl to pro mě jediný světlý bod posledních měsíců a teď to prakticky ze dne na den skončilo. Tedy nejspíš. Proč se odmlčel když i jemu se mnou bylo dobře..? Navíc když se nic zásadního nezměnilo.
Na poslední schůzce před týdnem jsem se ho zeptala jestli by se mnou někdy jel na wellness pobyt a prý ano, rád... Chodili jsme na večeře, do kina a opravdu mi nepřišlo že už by ho má přítomnost "nebavila", že už by ho stýkání se se mnou omrzelo jestli mi rozumíte. Špatně se mi dýchá, bolí mě hrudník, nebaví mě všední věci.O víkendu jsem úspěšně dokončila jeden kurz a neuměla jsem se z toho ani radovat... kdyby to šlo bez předpisu, nejraději bych si koupila nějaká antidepresiva jen aby mi nebylo každý den, jen co otevřu oči, tak hrozně mizerně... Nikdy v životě jsem si nepřála nic tak strašně moc jako být s ním, bohužel v tomto životě už se mi to asi nejspíš nesplní... Proč se najednou odmlčel? Mohla bych mu znovu napsat, zavolat, ale neudělám to
- otázka upravena poradcem
Tereza
osudová láska
Pokračování: ... světlý bod, na který jsem se upnula a pro který jsem prakticky žila a teď psát přestal .. a já opravdu nevím proč....?? Sama od sebe už mu nenapíšu, poslední sms má ode mě, teď je na řadě on... Ale opravdu se mi nechce věřit že by to prostě jen tak vyšumělo.... Jezdil se mnou, chodili jsme na večeře, byli jsme spolu přes noc, pokud to šlo jeli na výlet, bylo nám dobře, tak proč teď tohle... Prosím o vysvětlení z psychologického hlediska, možná i z vaší praxe a jako ženy... Velice vám děkuji
Tereza
osudová láska
Pokračování: .. víte paní Douchová, moc dobře vím, že muž se čtyřmi dětmi takovou rodinu nikdy neopustí, navíc když se s manželkou má zřejmě relativně dobře, opravdu nevím co by se muselo stát aby k tomu došlo, proto mi doposud stačily občasné schůzky a to když jsem ho mohla vidět a být s ním. Kdyby přeci nechtěl, tak se se mnou scházet nebude, tak proč najednou takový útlum..? Vím, že chlapi umí mizet jak se říká "po anglicku", ale na naší poslední schůzce před týdnem opravdu nic nenasvědčovalo tomu že by se něco takového mohlo stát... Vždycky jsem pro něj měla slabost a ač to bude znít asi hrozně, ani při narození dcery (vlastně nikdy) jsem se necítila tak dobře jako když jsem s ním. Samozřejmě dcerku nade všechno zbožňuji. Je to můj osudový muž, Vždy jsem ho milovala, ani k manželovi jsem nikdy necítila to, co ke své první lásce a nic na tom nezměnilo ani uběhlých 15 let .. a vím, že se na tom nikdy nic nezmění.... Za ty poslední čtyři měsíce to byl jediný světlý bod - otázka upravena poradcem
Tereza
osudová láska
pokračování 2: Žiju prakticky tím, že čekám, až mi napíše a svůj reálný život beru okrajově. Nesmírně mě to ničí, nemůžu normálně fungovat, po celý den se mi chce brečet. Jsem strašně unavena a těším se az půjdu večer spát a o ničem nebudu vědět... Můžete mi prosím vysvětlit jeho chování? Proč se najednou z ničeho nic úplně odstřihl? Poslední sms jsem mu napsala v pátek, takovou neutrální a jestli je v pohodě (protože už mi nepsal tak často) a od té doby nic... Prostě nic.... A bohužel v dnešním světě instagramu vidím, jak jeho zena přidává spokojené rodinné fotky na internet, takže o ničem neví... Napadlo me jestli se neco nedozvedela, ale ne.... Proč se najednou z ničeho nic odstřihl? Pro mě to bylo ty poslední 4 měsíce to jediné, na co jsem se těšila... Prosím o odpověď... Tereza
Tereza
osudová láska
pokračování 1: občas jsme zašli na večeři nebo si nechali přinést jídlo na pokoj a noc strávili spolu. Naposledy jsme se viděli před týdnem, všechno bylo opět jako vždycky perfektní, ale on se z ničeho nic přestal ozývat. Jako když mávnete kouzelným proutkem. Netlačila jsem na něj v ničem, nic jsem po něm nechtěla, nestalo se nic jiného než to, co se stalo vstávalo vždycky... Podívali jsme se na film a pak se celou noc milovali... Absolutně nerozumím jeho chování, přišlo mi, že i on si vždy všechno se mnou užíval a najednou po zhruba čtyřech měsících se takto všechno utne? Ze dne na den? Vím, že jsem to já která je na tom hůř, je to moje první velká láska a nikdy nikoho takového už nepotkám, ale prostě nerozumím jeho náhlému zkratovému v chování... Dřív se mohl přetrhnout, volal mi prakticky denně, po večerech jsme si psali do noci... A teď po čtyřech měsících to tak nějak všechno upadlo... Hrozné je, že se od něj neumím odpoutat. Jen co se ráno probudím, myslím na něj. Žiju prakticky
Tereza
osudová láska
Dobrý den, prosím vás o vysvětlení, o radu. Když mi bylo 19 let, potkala jsem svou prvni velkou, osudovou lásku. Chvíli jsme spolu chodili, avšak jelikož byl o 9 let starší, rozešel se se mnou kvůli věku. On už se chtěl pomalu usadit, já před sebou měla vysokou školu. Velmi mě to tenkrát zranilo, malém jsem neodmaturovala a trvalo mi 8 let než jsem byla schopná sama sobě říci, že už pro mě nic neznamená. Mezitím jsem se vdala, mám 3 letou holčičku. Nutno říct, že procházíme s manželem momentálně dlouhodobou krizí, takže situace doma je poněkud na nic. Ale vrátím se zpět. Můj bývalý přítel je ženatý, s manželkou mají čtyři děti. Po rozchodu před těmi cca 15 lety jsme se nevídali, občas jsme si napsali. On mi sem tam zavolal, ale ze strachu že ho znovu uslyším jsem mu to většinou nevzala. Čas plynul a letos v létě jsme se sešli. Oba jsme meli o toho druhého zájem, vše bylo naprosto perfektní. Když to shrnu, začali jsme si psát, volat, vídat se - pokud to alespoň trochu šlo - pravidelně.
Tereza
osudová láska
Myslíte, že je vůbec možné milovat člověka po 20 letech od rozchodu? Ve 20 letech jsem měla první vážnou známost, lásku jako trám, bylo to oboustranné, chemie mezi námi byla neskutečná...Přestože jsem měla několik dalších vztahů, jsem 14 let vdaná, mám dvě děti, už jsem nikdy nikoho takto nemilovala. Svého manžela si vážím, je skvělým tátou, ale zamilovanost jsem s ním necítila, spíš úctu a pocit bezpečí. Pravidelně se mi vrací vzpomínky na prvního přítele, ať už ve snu nebo v reálu. Asi to bylo i tím, že jsme se divně "rozešli", důvod mi řekl až po 13 letech. Byl nevyzrálý (bylo mu také 20 let) a lekl se, že ho chci omezovat, prý jsem začala mluvit o dětech apod. Tohle si už ani nepamatuju. Dva roky nikoho nechtěl, protože stále miloval mě. Poté měl několik zhruba dvouletých vztahů, které zkrachovaly. Když jsem ho po těch 13 letech zkontaktovala, všechno jsme si to vyříkali, oba jsme se shodli na tom, že jsme své další partnery srovnávali s námi, takže to nikdy neklaplo. Nakonec jsme spolu skončili v posteli. A já zažívala podobné pocity jako před léty, věřím, že i on...Ale začaly mě hryzat pocity viny, že jsem podvedla svého manžela, tak jsem se odmlčela a nekontaktovala ho. Asi po roce napsal on, že by mě zase rád viděl. Přesto, že jsem to něm také toužila, vymluvila jsem se na práci, že nemám kdy přijet a tím jsem to ukončila. Teď si to vyčítám, protože to pořád nebylo vyřešené. Po dalším roce jsem objevila na jeho FB fotky se slečnou, kde dotyčná napsala: ten pocit, že život má konečně smysl...Pochopila jsem, že je definitivní konec....Dva roky jsem se držela, pak jsem zase začala šmejdit na FB a zjistila jsem, že se s dotyčnou oženil a má s ní syna. To mě úplně zničilo. Dvakrát jsem mu psala, že se s ním chci ještě naposledy vidět, že chápu, že je ženatý a má dítě a v žádném případě ho nebudu svádět nebo něco podobného. Jen ho chci ještě vidět a popovídat si. Nejde mi o sex s ním, mně chybí jeho duše. Hrozně bych si přála, abychom byli aspoň přátelé, kteří budou v kontaktu, občas si napsali, nic víc, Ale nedovedu si představit, že už tohoto člověka nikdy v životě neuvidím a neřeknu sis ním ani ahoj, jak se máš...Nikomu se s tím nemohu svěřit, ani kamarádkám, myslely by si o mně, že jsem blázen:-( Budu moc ráda za Váš názor, paní doktorko. Předem děkuji, pán s Vámi.. - otázka upravena poradcem
eva
osudová láska
Osudové setkání po 20 letech? - 3. část:
Faktem zůstává, že od té doby, co jsme spolu v kontaktu, nás naplňuje neuvěřitelný pocit lásky, jakou jsme doposud nepocítili, a i když jsme tak daleko, tak vědomí, že existuje ten druhý, který miluje stejně silně, nás pohání jít dál stávajícm životem. I když někdy je to opravdu utrpení (dělat jakože nic) a dost vyčerpávající. Potud to vypadá asi jako červená knihovna, že? Co je problémem společné budoucnosti? Řekla bych děti. jeho jsou sice už dospělé, 30 a 25 let, oba již mimo domov, ale mladší před pár lety prošlo roční léčbou rakoviny a má k otci silnou citovou vazbu. Moje dítě má skoro 12 let a má zase silnou citovou vazbu ke mně (ale i k tátovi) a hodně se mi svěřuje. Já bych ze svého vztahu i odešla, najít si jinde práci a začít jinde navidím jako problém, ale mám strach o moje dítě, jestli by moji zradu uneslo. Dokážete mi poradit? Možná jsem jen hloupá a něco si namlouvám, ale srdci se těžko domlouvá. A nemyslím, že bych chtěla něco uspěchat... Díky.
Veronika
osudová láska
Osudové setkání po 20 letech? - 2. část:
Zhruba po 14 dnech komunikace jsme začali cítit, že do toho "padáme znovu", a myslím, že vědomě jsme to nechali plynout. Loni se nám na 1/2 dne podařilo setkat a bylo jako by nás neděšlilo 20 dlouhých let, co jsme se neviděli, ale třeba jen týden či měsíc. To, co k sobě nyní cítíme je nepopsatelné a s postupem času se to zdá být čím dál silnější. Vypadá to, že něco takového ani jeden z nás doposud nezažil. Můžeme spolu mluvit naprosto o všem. Měli jsme se 2x setkat, abychom spolu mohli několik dní pobýt, ale vzhIedem k tomu, že nás dělí téměř 1000 km, dále velké pracovní vytížení obou a také "nenadálé" okolnosti, které se udály těsně před odjezdem (nemoci příbuzných) se nám to nepodařilo. Již přes rok na sebe myslíme ve dne v noci a jsme poslední myšlenkou před spaním a první po probuzení. Oba nějak víme, že se jednou setkáme a i když nevíme kdy... Spíš máme trošku obavy, co všechno se tím "setkáním" změní pro naše stávající partnerské životy. - otázka upravena poradcem
Veronika
osudová láska
Osudové setkání po 20 letech? - 1. část:
Po 20 letech jsem se náhodou dostala do kontaktu se svou první láskou. Oba dva jsme zadaní a máme děti. Mně je teď 40, on je 16 let starší. Naše "legální" vztahy jsou relativně pohodové a navenek asi působí i šťastně, on přes 30 let, já skoro 18 let, ale v obou případech nám s partnery chybí komunikace (a nemyslím, že bychom my nechtěli), připadá mi, že žijeme spolu spíše ze zvyku. On byl ženatý a s malými dětmi již tehdy a o společné budoucnosti jsme z tohoto důvodu nauvažovali a ani nikdy o ní nemluvili. Vztah před 20 lety trval skoro 3 roky a dnes bych řekla, že byl spíše fyzický, i když přitažlivost a láska tam samozžejmě také byly. Také bylo nějak málo času. bylo to v cizině, když jsem tam studovala. pak jsem se musela dost narychlo vrátit a tak to skončilo, ale nedá se říci, že bychom se rozešli, spíše "oddálili". Jenže.... Po 20 letech jsme se náhodou setkali a od té doby jsme spolu v každodenním kontaktu - trvá to již přes rok. - otázka upravena poradcem
Veronika
osudová láska
Dobrý den,
po dlouholetém přátelství, známe se asi 15 let z práce, oba v manželství oba děti na ZŠ jsme nedokázali překonat vzájemnou přitažlivost a lásku, stojíme oba na rozcestí, kdy srdce nám velí začít žít společně ale rozum dvá jasnou STOP kvůli dětem. Oba trpíme, protože naše manželství jsou prázdná a plná smutku. Bohužel se náš poměr provalil. A tak nevíme jestli lepit něco co zjevně bude fungovat jenom pro děti a nebo se přes tu bolest přenést a začít spolu od 0 a poučit se z chyb našich současných vztahů. Oba cítíme lítost k našim partnerům, nechtěli jsme nikoho ranit, ale stalo se, už vím, že platí nikdy nikoho nesuď dokud sám nepoznáš..... Odpustí nám jednou děti naši slabost? Máme začít žít jen pro ně a dát jim všechem svůj čas a zůstat v současných manželstvích a doufat, že i naše protějšky někdy pochopí, že srdci se poručit nedá a lze zapomenout na osudovou lásku a zůstat jen přátelé?
Lenka
osudová láska
Zdravím Vás, asi před 5 lety jsem se dala dohromady s mužem.Znali jsme se už dříve a hodně jsme si rozuměli. Byla jsem do něj hodně zamilovaná, ale on měl přítelkyni. Když jsme s tou situací chtěli něco dělat tak mám do toho zasahovalo spousty lidí a jeho přítelkyně si vůbec nepřipouštěla že se něco takového mohlo stát a odmítala se s ním rozejít. Nakonec jsme se po celkovém nervovém vypětí obou rozhodli že se rozejdeme my. Bylo to velmi těžké a bolestné. Já jsem se za celé roky snažila potlačit city tím že jsem že jsem se snažila vidět všechny chyby jen na něm. Asi po 2 letech jsme se znovu viděli a byli jsme schopni se chovat k sobě normálně. Během dalších dvou let jsme se viděli víckrát a city se daly potlačit jen velmi těžko. Jak je možné že po tom všem co jsme si museli prožít že k němu stále cítím tolik lásky? Je možné že je osudový partner? Nebo si to jen namlouvám? Teď nevíme zda má smysl dávat se dohromady, bylo by to ještě složitější. Oba jsme zadaní. Jak je možné to řešit?
Věra
osudová láska
Část třetí:
Ale cítím, jak už jsem vyčerpaná, na konci sil, a nevím, zda má cenu dále čekat.
Prosím Vás o radu, jako odbornici,která se s podobnými případy setkává často. Už opravdu nevím kudy kam.
Předem děkuji za odpověď.
Jana
osudová láska
Část dvě:
chtěla jsem se s tímto mužem zas po dlouhé době sejít, mezitím měl dvě děti a třetí na cestě.
A od tohoto období začal náš vztah, který trvá už skoro dva roky. Chtěli bychom být spolu, ale cítí velkou zodpovědnost za své děti, jak jeho rozhodnutí ovlivní jejich život, a zda jim toto může udělat. Trávíme spolu mnoho času, každý den sme v kontaktu. S manželkou se nehádají, oba jsou celkem klidní, takže spíše tichá domácnost. Ona o něj pořád velice stojí (o našem vztahu ale neví).
Jelikož už to pro mě několikrát bylo neúnosné, dohodlij sme se, že vztah ukončíme, vždy se ale max. za dva dny ozval, také skoro na zhroucení, že ať udělá to nebo ono, tak bude v háji. Nevím, zda je dobré zůstávat spolu jenom kvůli dětem, a toto dilema řeší i on. Je lepší zachovat úplnou rodinu, i když otec bude nešťastný nebo odejít, i když dětem něco vezme.
Nevím si rady. Jsem si vědoma toho, že jsem velmi mladá (22let), a že život "mám před sebou",ale nechci se tohoto vztahu jen tak vzdát.
- otázka upravena poradcem
Jana
osudová láska
Část První:
Dobrý den,
pročítala jsem zde mnoho příběhů, kde jste moc pěkně poradila a tak jsem se i já rozhodla Vás poprosit o radu.
Před pěti lety jsem potkala jednoho muže, o kterého jsem se půl roku snažila-signály z jeho strany, jestli má zájem,pro mě nebyly úplně čitelné. Po půl roce jsem se dozvěděla, že je ženatý a má jedno dítě. Byl to pro mě šok, ale přesto sme se vídali a cítila jsem, že ta zamilovanost je vzájemná, ale vše probíhalo pouze na platonické rovině.
Když jsem si našla přítele, tak jsem tuto svou, pro mě osudovou lásku, úplně ostřihla.
Jen jednou sme se sešli, chtěla jsem vědět,co ten náš "vztah" měl celou dobu znamenat. Dozvěděla sem se, že svou ženu si vzal kvůli neplánovanému dítěti a tak se to od něj očekávalo (je věřící), a že já sem dívka jeho snů (omlouvám se za patetičnost)- Smířil se s tímto manželstvím, i když cítil, že do tohoto vztahu nemůže dát, to co by měl.
Po tomto setkání Jsme se 1,5 roku neviděli.¨
Když se můj vztah s přítelem rozpadl, - otázka upravena poradcem
Jana
osudová láska
a tam jsem jej poprvé viděla naživo. Vyměnili jsme si jeden pohled (zamával na mě a další fanynky) a já se "zbláznila" docela. Zkázu dokonal jeden známý z internetu, se kterým jsem si 3 měsíce psala a on mi tvrdil, že herce zná osobně a zprostředkuje mi setkání s ním (herec měl údajně přijet do Prahy). Moje fantazie se rozběhly naplno a já nežila ničím jiným. Věřila jsem najednou, že to, o čem jen sním, se může stát. :/ Nakonec se samozřejmě ukázalo, že je dotyčný lhář a podvodník a k setkání nikdy dojít nemělo. Vím, že je můj problém v mém věku dosti "trapný" (bude mi 33 let), jenže nějakým způsobem jsem bohužel svůj "vztah" k onomu herci začala vnímat jako osudový. :( Nedávno jsem si řekla, že je to vše nesmysl, musím zapomenout a najít si "normálního" muže. Seznámila jsem se přes seznamku s mužem, který se mi líbí, vyhovuje i mým požadavkům na partnera...brzo by mělo dojít k setkání, jenže místo, abych byla šťastná, myslím jen na herce. Mám pocit, že ho "zrazuji"...poraďte prosím.:( - otázka upravena poradcem
Emily - pokračování
osudová láska
Dobrý den,
vždy jsem snila o velké lásce, ta mě ovšem nějak míjela. Svůj první vztah jsem prožila až v 19, byla to bouřlivá láska se zahraničním studentem, která trvala něco přes půl roku, a skončila opuštěním z jeho strany a mou velkou depresí. Ve 21 letech jsem se seznámila se svým (stále) manželem, také zahraničním studentem, se kterým jsem byla celých 11 let. Po pár letech jsme si už příliš nerozuměli, stále se hádali a před necelým rokem jsme se dohodli, že rozvod je nejlepší řešení. Byla jsem s ním celá léta spíše ze strachu, že bych nenašla nikoho jiného a byla sama. Odvahu odejít jsem sice nakonec našla, trápí mne však jiná věc. Před 2 lety jsem se "osudově zamilovala" do hollywoodského herce. Vím, že takové věci se stávají náctiletým dívčinám, a mně bylo už 30...přesto mi snění o něm vynahrazovalo citovou vyphrahlost v mém reálném životě. V podstatě není dne, kdy na něj nemyslím. Letos v létě, poté, co jsem odešla od manžela, jsem jela na premiéru jeho filmu do ciziny - otázka upravena poradcem
Emily
osudová láska
3.část:M. mě zase ignoruje, byli jsme tento víkend na zábavě.... :( Nevím, jak dál. Nevím, jak na něho zapomenout. Zda to vůbec jde... Bydlí u rodičů,není možné ani abychom byli spolu. A myslím, že on se mnou být ani nechce... vlastně nevím. A já jsem si jistá, že nemám ani "koule" na to, odejít od manžela, hlavně kvůli dcerce.... Děkuji moc za Vaši radu. - otázka upravena poradcem
Mirka
osudová láska
2.část:Avšak i potom, co jsem přítele (manžela) podváděla, nerozešla jsem se sním a M. si nakonec začal s jinou holkou. Přestal mi psát, přestali jsme se vídat, dokonce mě ignoroval, nepozdravil mě (to mě vytáčelo....). Byla jsem z toho zoufalá... Vdala jsem se v roce 2014 v domnění, že na něho zapomenu... Odstěhovala i do jiné vesnice..3 roky jsme se spolu nebavili, občas jsem ho viděla na zábavě... Nemyslela jsem už pak na něho denně, občas tak jednou za měsíc, když hráli nějakou písničku, která mi ho připomínala.... Ale: po třech letech jsem se opila a napsala mu k narozeninám (číslo si pamatuju), bylo to hlavně proto, že na mě mluvil na jedné zábavě (já se červenala, tep jsem měla snad 150...). No, napsala jsem a on volal.... Pak jsme si psali. Zase tolik sms denně, o sexu.... o všem. Byla jsem zase mimo.... Nakonec se to zvrtlo, manžel se mi podíval do telefonu... Psali jsme si chvilku ještě přes mail, ale nebylo to ono.... Nakonec už si zase nepíšeme.
Mirka
osudová láska
I.část: Dobrý den paní doktorko,
jsem už zoufalá, proto se na Vás obracím. Je mi 27, mám 10ti letou dcerku,jsem rok a půl vdaná (není pravý otec mé dcery). Manžel je hodný, snaží se a je to můj nejlepší přítel....Jenže myslím na jednoho muže, se kterým jsem strávila 2 románky. Je to muž, do kterého jsem se tehdy bláznivě zamilovala. To, co jsme prožili bylo neuvěřitelně silné (myslím, že pro oba). Je tedy mladší než a já před třemi lety mu bylo 21. Abych tedy začla od začátku... Rok 2012. S mužem M. jsme si psali, několikrát se sešli, měli sex, já tehdy byla sama, dcerce bylo 6 a on byl mladý...měl strach a tak se nakonec stáhnul... Pro mě to tehdy nebylo nějaké strašné okouzlení... Nechala jsem to být. Začala jsem chodit s nynějším manželem, který je jen o rok starší než M., ten mi pak napsal.... Psali jsme si asi pět měsíců několik sms denně, nakonec prožili nádherné 3 měsíce plné sexu, večeří.... Bylo to silné, nádherné, úplně mimo realitu.... Já tehdy studovala vysokou školu.
Mirka
osudová láska
dobrý den, jsem rok po rozchodu , po dlouhém 15-ti letém vztahu. nebyl nejrůžovější , ale přítele jsem milovala a si pořád miluji. Rozešel se se mnou neočekávaně , a mě to zlomilo. Natolik, že jsem onemocněla a skoro rok jsem se léčila, dvě operace . Přítel se to dozvěděl, v nemocnici mě navštívil, a semtam jsme byli v kontaktu. nyní má přítelkyni ( další ) už jinou, kvůli které se semnou rozešel. nevím jak se odmilovat a jestli je nějaká naděje se vrátit.... už jsem zkoušela všechno, nevolat mu , nepsat , nebo i volat , prosit ... asi jsem ztratila i hrdost , ale moc mě to bolí. nejsem žádná mladice, bude mi 50 let brzy a bojím se , že už nedokážu se zamilovat. moje srdce touží pořád jen po něm. Psychologa jsem nevyhledala, nebo vlastně teď vás. Děkuji Vám předem za radu a všem podobným s tímto trápením hodně sil. Simona
SIMONA
osudová láska
Dobry den,uz je to 14 let co miluji jednoho cloveka,milovali jsme se oba ale on byl v te dobe zenaty ne ze by mu zalezelo na manzelce ale hodne lpel na sveho tehdy nezletileteho syna.Ja kladla vetsi napor na to aby byl co nejvice semnou a zacala byt postupne stejna histerka jak jeho manzelka.Jednoho dne uplne nas vztah ukoncil bez jedineho slova,proste naprosto mrtvi brouk a ja se strasne trapila.Rok mi trvalo nez jsem se vubec mohla podivat na nejakeho muze.Po roce jsme se dali zase na chvilku dohromady ale opet to ukoncil,proplouvala jsem ze svoji bolesti jak se dalo a nekdy i z alkoholem coz me dostavalo na dno!Jednoho dne jsem se ze vzteku provdala a zjistila ze stejne v mem srdci zustava onen vyvoleny,alespon pro me.Muj manzel byl takovi ze jsem nic nemohla a ja to par let snasela,mezi tim jsme se obcas sesli jen na nahodny sex ,a stejne to nikam nevedlo.Ja se rozvedla a zila dal v nadeji ze jednoho dne se mi muj sen splni,kdyz to stale neprichazelo provdala jsem se opet a myslela ze uz snad opravdu zapomenu a zase nic!! A asi pred 14 dni zjistila ze moje laska uz musi zkoncit a doufani take nybrz on se rozvedl a take ozenil.Polozila jsem mu do tel.otazku ...ty jsi vazne zenaty..odpoved ano preci nezustanu do konce zivota sam.Vim ze ma pravdu ale jak na nej mam prestat myslet???Stale totiz mam v hlave to ze my dva partily k sobe.............
Martina
osudová láska
Dobrý deň,
Mám problém so vzťahom s jedným mužom. Na začiatok by som ešte uviedla že som docela introvertná povaha s nízkym sebavedomím. S touto vecou sa snažím bojovať a prekonávať to, avšak občas to nejde. Jedná sa o môjho kolegu. Poznáme sa 3 roky. Má 29 rokov.(ja 23) Začalo to asi pred rokom a pol keď som ho stretla na jednej párty .V tom momente sa mi začal šialene páčiť. Tá intenzita s ktorou som prepadla týmto pocitom ma zarazila. Mala som vzťahy pred tým, bývala som so svojím priateľom a nikdy som nič podobné necítila. On ma hneď na druhý deň pozval na skutočné rande a začal vymýšľať plány kam môžeme ísť budúci týždeň atd..Prepadla som tomu. Pre mňa sa z neho stal môj pán božský. Avšak, povedal mi že ma chce byť so mnou ale má priateľku, a preto mi nemôže dať vzťah aký by som chcela ale veľmi so mnou chce byť. Tvrdil že ona veľmi fajn žena má ju rád ale neľúbi ju. Pochopila som to tak , že nemá o mňa záujem. Podľa mňa chcel len flirt a ďalšiu ženu do postele ( tak to chápem ja, ale niekedy realita a moje vnímanie sa veľmi líši) V tom momente som príšerne trpela, nedokázala som byť s ním ani bez neho. On mi veľmi nepomáhal keďže sa stretávame skoro každý deň v páci. Cítila som sa strašne, moje sebavedomie kleslo na bod mrazu, cítila som sa akoby som si nezaslúžila aby ma mal niekto rád naozaj, ale iba občas keď si na mňa spomenie. Pred tým som nikdy nezažila sklamanie v láske alebo odmietnutie od muža ktorý sa mi páčil. Hľadala som chybu v sebe na svojom výzore a utápala sa v tom. Cítila som sa ako nikto. Veľmi som trpela a nedokázala sa sústrediť ani na prácu. Nedokázala som túto situáciu vyriešiť inak a tak som na pol roka odišla do zahraničia. Veľmi mi to pomohlo. Zabudla som na neho, a uvedomila si že väčšina vecí záleží od mojej reakcie na neho. Avšak počas tejto doby aj keď som stretla pár mužov už nič necítim. Vôbec. Ostala som chladná a aj keď stretnem atraktívneho muža s ktorým si veľmi rozumiem , nič necítim. Zanevrela som na neho, nahnevala som sa na seba aj na neho ako sa so mnou hral a ja som to dovolila. Po návrate sa mi ešte trocha páčil ale môj postoj sa zmenil, cítim sa pri ňom o mnoho istejšia sebou. Raz večer som bola s kamarátmi v kaviarni a on prišiel za mnou. Mojich kamarátov nemá rád ale bol tam s nami celý večer a venoval sa mi. Bývame na jednej ulici dva domčeky vedľa seba a tak vždy keď som v meste ide ma odprevadiť aj keď namietam že nie. V ten večer mi začal rozprávať ako som mu veľmi chýbala, a že ho mrzí ako sa choval. Že ho to všetko trápi ako to dopadlo. Rozprával mi o svojich pocitoch(čo mi prišlo u muža ako je on nemožné) že ku mne cíti niečo silné čo ešte necítil a že ma veľmi chce a už nechce byť bezo mňa. Toto ma prekvapilo, zvlášť po tom ako sa choval pred tým ku mne. Ja som mu povedala niečo v zmysle že mu neverím a ak mu na mne záleží nech ma nechá. Povedal že mi neverí ale chce byť so mnou aspom kamarát. Naozaj sa nám to docela darilo, niektoré týždne sa ignorujeme, potom sa to ukľudní atd..Avšak stále je tam to napätie, pre mňa to akoby nieje dohrané , vždy keď idem von s kamarátkami/kamarátmi, kamkoľvek, vždy sa objaví ale už nejde ku mne a len ma pozoruje. Momentálne sa chcel so mnou stretnúť a tk som šla ,s nádejou že si ujasním svoje pocity a bude koniec. Lenže opäť ma raz očaril, s nikým mi nieje tak ako sním, je neskutočný gentleman ,veľmi sa o mňa stará a krásne sme sa zabavili. Brala som to ako kamarátske stretnutie. Hneď sa mi ozval a chce so mnou stráviť víkend a vymýšľa plán kde a čo. Ja som veľmi zmätená. Neviem ako to brať, chcem túto hru už dohrať a netuším ako. Prosím bola by som veľmi rada keby ste mi pomohli, poradili, čokoľvek. Znova sa zamotávam do toho kruhu aj po tak dlhej dobe. Nechcem sa už trápiť. Jedna moja časť túži byť sním pretože som nikdy necítila nič podobné a bojím sa že je to unikátne a už sa mi to nestane. Na druhej strane sa bojím že sa znova so mnou iba hrá. Neviem ako to dohrať. Help.
Alexandra
Alexandra
osudová láska
Dobry den,chtel bych radu jak utlumit bolest z rozchodu.Zil jsem s pritelkyni 3 roky a uz pomalu pul roku nejsme spolu.dost jsme se hadali a proste jsme si prestali rozumet,2krat jsme si ale sanci dali,mame spolu 2letou holcicku,kterou ted sotva vidim.Podstatou je,ze ji porad silene miluji a stale cekam na nejaky zazrak.Nedokazu si predstavit,ze bych kdy mohl mit nekoho jineho,bohuzel,ted ma nekoho jineho a ja jsem ztoho nestastny.A porad a stale mam tak smisene pocity,nenavist,zloba,laska,vztek,jsem proste zamilovany do uzasne zeny,ktera o me uz nestoji.Proste me mrzi,ze jsem si ji nevazil a umrel bych pro jedinou sanci to napravit,kor kdyz mame dite,ale vim,ze uz to asi nepujde a tak se chci zeptat,jak se clovek muze vyrovnat se ztratou celozivotni lasky.Mockrat dekuji
Roman
osudová láska
Vážená paní doktorko. Chci vám poděkovat za tuto velmi smysluplnou poradnu a vaší skvělou práci. Mohu vám položit asi trochu zvláštní otázku?
Existuje něco takového, jako pojem osudová láska na celý život ? Považuje se to dnes vůbec za normální? Jako 19-ti letá holka jsem potkala muže, kterého jsem velmi milovala. Byl mým třetím klukem. Po 30 letech společného života odešel a já nejsem schopna žádného jiného muže "přijmout". Nemám s muži problém mluvit a nemám o ně ani nouzi. Ale víc jak na metr si je k sobě nepustím. Vůbec po nich netoužím a ev. lichotky mi jsou k smíchu. Mám vůči nim neskutečný blok, až snad averzi. Pokud si mohu vybrat strávený čas s nějakým mužem, nebo mít čas pro sebe, rozhodnu se pro čas pro sebe. Na ev. schůzky se vyloženě nutím a netěším se na ně!!! Doslova je přetrpím. Jinak mám skvělou práci se skvělým kolektivem. Výbornou dlouholetou kamarádku.Jsem společenská, aktivní, se smyslem pro humor. Jen ti muži v mém životě, až na toho jednoho, nějak umřeli ! - otázka upravena poradcem
Štěpánka