Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| deprese a vztah| zamilovanost| problematické vztahy s rodiči| vztahové problénmy v širší rodině| osamělost| rozvod a děti| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| alkohol u jednoho z partnerů| otázky početí, těhotenství| psychické poruchy| spolupráce s psychologem/psychiatrem| vztahy na pracovišti| stres| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| pauza ve vztahu| vztah na dálku| smrt blízkého člověka| nenaplněná láska| ekonomické problémy ve vztahu| svatba-důležitost manželství| prevence problémů ve vztahu| partner odmítá dítě| generační soužití| psychický teror ve vztahu| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| sourozenecké vztahy| alkohol v rámci širší rodiny| kamarádi partnera...| ženské přátelství| problém navázat vztah| manželovy kamarádky| problematické manželství rodičů| neimponující muž| osudová láska| ekonomicky silnější žena| seznamování| sny| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

otázky početí, těhotenství
... navazuji na předchozí dotaz
Od porodu spolu bydlíme a soužití je bez problémů. Syn je nesmírně hodný a tichý, téměř vůbec nepláče, nyní jsou mu dva měsíce. Pravidelně nás navštěvují přítelovi rodiče, z vnuka mají velikou radost. Přítel mi ale několikrát i po porodu řekl, že dítě neplánoval a nemá z něj radost, že je to pro něj omezující do konce života. Určitě se ale vůči malému neprojevuje nijak negativně, ale nenavázal s ním žádný vztah. Na malého se občas podívá, několikrát na něj zamával nějakou hračkou apod., ale nijak se na péči o něj nepodílí (já to nevyžaduji, když jsem doma a on pracuje). Zařizuje ale běhání po úřadech, nákupy, a další „venkovní“ věci.
Myslíte, že se synem časem naváže vztah? Přítel je velmi racionální člověk a říkal, že dokud je dítě malé, nijak nereaguje a nelze s ním normálně komunikovat, že to nejde. Nechci na něj naléhat, vím, že dítě nebylo plánované. Co si o této situaci myslíte? Může něco udělat pro to, aby navázali vztah? A jak to bude vnímat syn, až bude větší?
Děkuji za Váš čas, hezký den, Jitka
Jitka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Jitko. Váš syn se narodit měl, má to v osudu :-) Ale příteli musíte dát čas. Opravdu nikdy nad dítětem nepřemýšlel, není na to tak psychicky připravený, jako jste byla vy. Až bude syn starší a komunikativnější, bude s ním moct být ve větší tvořivé interakci, bude to lepší, vůbec se toho nebojte :-)
otázky početí, těhotenství
Dobrý den, prosím Vás o názor na mou situaci. Je mi 31 let a loni jsem se rozvedla. V manželství jsem se pět let neúspěšně pokoušela otěhotnět. S bývalým manželem jsme dlouhodobě situaci řešili v centru asistované reprodukce, problém byl na mé straně, bylo mi řečeno, že přirozenou cestou dítě mít nemohu a ani umělé oplodnění se nedařilo. Rozvedla jsem se, protože bývalý manžel mě začal terorizovat a agresivita se stále stupňovala.
Po rozvodu jsem začala chodit s kolegou s práce, znali jsme se již 6 let a byli jsme dobří kamarádi. Současný přítel (45 let) byl starý mládenec, nikdy s nikým nebydlel a děti nikdy nechtěl, takže jsme to v tomto směru považovali za ideální situaci. Spolehli jsme se na mou neplodnost a já jsem po dvou měsících vztahu „zázračně“ otěhotněla. Pro přítele to byl šok, ale k situaci se nakonec postavil čelem, nechal se zapsat jako otec dítěte a finančně se na všem podílí.
... pokračuji v dalším dotazu
Jitka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jitko. Přecházím nejprve na druhou část vašeho příběhu.
otázky početí, těhotenství
Děsí mě ta obrovská zodpovědnost a závazek do konce života. Ano, pokud je člověk s milovaným a milujícím partnerem, tak je dítě bonbonkem vztahu, ale co když se pak vztah rozpadne? Muž si může jednoduše najít nový vztah, ale žena je tím závazkem dle mého názoru již stigmatizovaná. Vím, že je spousta vztahů, která vydrží a také že jsou ženy i s několika dětmi, které si najdou i po rozchodu s otcem dětí nové a možná ještě lepší partnery, ale vnímám to už jako selhání. Dále se bojím, že dítě nezvládnu dobře vychovat, že se o něj nezvládnu postarat. Pocházím z dysfunkční rodiny, což se na mně bohužel hodně podepsalo. Pak se ale na druhou stranu bojím, že když takhle budu pořád přemýšlet a uvažovat, tak léta budou plynout a mně bude 35 - 40 a pořád se k žádnému rozhodnutí nedoberu. Co byste poradila? Co si v této situaci počít? Ráda bych měla jasno ještě před začátkem nového vztahu... Předem děkuji.
Lenka (2. část)
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Lenko, to je dle mého na individuální terapii, máte toho v sobě hodně, co na sebe navazuje, potřebovala byste to začít rozplétat v opravdovém a poctivém dialogu s terapeutem napřímo. Přemýšlíte nad svým životem s plnou mírou zodpovědnosti, díky tomu i strachů. Máte zkušenosti ze své původní rodiny. To přeci nemohu zde rozklíčovat, to by ode mne ani nebylo profesionální a fér. Objednejte se k psychologovi co nejdříve, ať to, co řešíte, ve vás může postupně uzrávat...:-)
otázky početí, těhotenství
Dobrý den, chci se zeptat, jak poznat či si v sobě ujasnit, jestli chci dítě? Situace je taková, že je mi 31 let a po velmi těžkém vztahu loni na podzim jsem sama. Zatím si neumím představit se zamilovat do někoho jiného, i když na druhou stranu vztah si přeji. Problém je ale v tom, že jsem ve věku, kdy je již dle mého názoru na začátku vztahu třeba si ujasnit, zda partneři chtějí dítě. Nemyslím tím hned tlačit a bavit se závazně o dítěti, ale je určitě je dobré vědět, pokud např. jeden z partnerů dítě definitivně nechce a druhý by ho naopak rád měl v krátkém časovém horizontu. Já si tím nejsem jistá. Poslední dobou o tom hodně přemýšlím a prostě nevím. Mám malou neteř, kterou velice miluji a moc ráda s ní trávím čas, s radostí sleduji její pokroky ve vývoji, ráda se o ni starám atd., ale nejsem si jistá, jestli mám na to mít a starat se o své vlastní dítě. Čas ale letí, není mi už 18 a mně je jasné, že v mém dalším vztahu, který snad přijde, tuto otázku budu řešit. Pokračování...
Lenka (1. část)
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Lenko, dobrý den. Otazníků je ve vás víc a myslím, že potřebujete čas, abyste si to vše v sobě srovnala - vyrovnání se s rozchodem asi na prvním místě. Hledáte své hodnoty kvůli domnělým tikajícím biologickým hodinám. Fakt cítíte ve svých 31 letech, že už tak moc tikají a vy byste měla mít v tomto ohledu jasno? Jdu si přečíst druhou část vašeho vyprávění.
otázky početí, těhotenství
Dobrý den,
navazuji na Petronelu, mám pro to úplné pochopení, také se bojím těhotenství, od 30 mě s tím všichni straší jak jsem stará. Ted je mi 35 let a okolí bije na poplach. Přitom jsem jen chtěla poznat sebe, svět a partnera. Ze všech stran cítím nepochopení.Člověk se v nadměrném množství informací ztrácí. Přitom jsou prý země např. Itálie, kde ženy běžně rodí dítě později. Člověk je už úplně zblblej v dnešní přeinformované společnosti
Alena pro Petronela
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Aleno. Děkuji a přeposílám :-)
otázky početí, těhotenství
Nevím,zda to způsobují informace o všech možných rizicích těhotenství v tomto věku,zda je to i obava z nepochopení mých blízkých a samozřejmě obava, jak bych to všechno zvládla fyzicky i psychicky.Nějak si to teď vůbec neumím představit,ale zároveň si neumím představit,že by moje rozhodnutí proti těhotenství ohrozilo můj vztah.Svého přítele miluji natolik,že bych snad zvažovala i rozchod,aby si mohl najít někoho mladšího adekvátně k jeho věku a mít děti bez problémů.Ale představa je to pro mě upřímně hrozná.Nevím, jak se s těmito všemi pocity srovnat.Jsem většinou velký optimista a věřím vždy v to dobré,ale momentálně to nějak nedokážu nastartovat i v tomto ohledu, abych se mohla odvážně pustit do snažení o dítě.Asi kdyby mi bylo aspoň o pár let míň...dokážete mi prosím nějak poradit či povzbudit?Děkuji moc.
Petronela2
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Raději, než poradit, tak povzbudit, ne? Petronelo, zkuste věřit svému příteli a svému lékaři. Vašemu strachu rozumím, ale bylo to dříve vaše přání - zkuste se vrátit pocitově do té doby, kdy jste dítě chtěla a přesuňte si to do současnosti. Znám hodně prvorodiček ve 40 a později. Je to něco jiného, víc si miminko a dítě užijete. A pokud by se početí nedařilo dlouho, pak budete mít spolu s přítelem časový prostor k přemýšlení, co a jak dál. Jste optimista, buďte jím dál :-))
otázky početí, těhotenství
Dobrý den,paní doktorko je mi 40 let jsem bezdětná a teprve před cca 3 lety jsem našla opravdu skvělého partnera,který je ale o 7 let mladší.Náš vztah je harmonický a moc si užívám,že jsem v životě konečně šťastná.Po celou dobu říkala,že bych s ním chtěla mít dítě,ale nechtěla jsem ho resp. nás do ničeho tlačit,jsem povahou možná až moc rozvážný člověk a tak se stalo, že téma dítě přišlo až teď.Přítel mi navrhl,že vysadíme antikoncepci.Nejdřív mě to nadchlo, pak ale hned obrovsky vyděsilo.Sdělila jsem mu své obavy a domluvili jsme se,že se zeptám paní doktorky na gynekologii,jaký má na to názor.Ta řekla, že nemáme váhat a hned s tím začít.Nejdřív mě to uklidnilo,ale vzápětí přišel zase ten hrozný strach.Ze všeho,co je s tím spojené a nejvíc z toho,že když dítě nebude,můžu přijít o skvělého partnera. Momentální myšlenka na těhotenství ve mě vyvolává hrozný strach a z toho,jak jsem si to přála,je najednou úplný opak.Pokračování v druhé části...
Petronela1
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Petronelo, přecházím na druhou část.
otázky početí, těhotenství
Zdravím paní doktorko,kdysi jsem Vám psala ohledně toho, že s partnerem se nám nechce do dětí a jak ustát tlak okolí. Měli jsme dohodu, že když jeden z nás dítě bude chtít, tak to druhému řekne a dohodu změníme. To se stalo, impuls vzešel od partnera, já jsem lehce váhavě, ale souhlasila. Teď jsem těhotná a nejradši bych nebyla, nedokáži se s tím srovnat, překvapilo mě jak rychle to šlo.Vůbec se mi do toho nechce. Je to pro mě obrovská změna, nedělají mi dobře tělesné projevy vzrůstajících hormonů, mám z toho hrozný strach hlavně jak mě všechno omezí, miluji cestování, svoji práci, to všechno bude najednou pryč. Tohle nedokáži svěřit partnerovi, bojím se reakce. Další věc je že cca měsíc beru antidepresiva Tritico ac 75 (beru dvě třetiny prášku) kvůli špatnému spaní a mám strach, že to dítě nějak ovlivní. Psychiatrička mě ujišťovala o tom, že jsou to velmi šetrné prášky a nemám se obávat, ale já se strašně bojím, navíc když další lékaři jsou víceméně spíše proti. Jsem plná zmatku :-(
Alienka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Alienko. Začnu tím Tritticem. Dle mého je v těhotenství opravdu nevhodné a bylo by záhodno je postupně vysadit - můžete se případně poradit i v poradně MUDr. Šulce v rámci poraden idnes, odpovídá promptně, a je to zkušený gynekolog. Vaše pocity jsou srozumitelné, v tom, zda mít dítě, jste byla ambivalentní, a už je to tu - důležité je, že na žádost partnera. Tyto pocity prožívá hodně žen, které nejsou těhotné poté, co po miminku autenticky touží, nebo je těhotenství opravdu vymodlené. Vy se s tím budete sžívat postupně. Doprovodný tělesný i psychický projev k tomu patří, málo žen snáší těhotenství zcela v pořádku. Je to prostě jiný stav, takže hormonální disbalance, nevolnosti, pocit, jako byste již nepatřila jen sama sobě, uvědomování si limitů, které z toho vyplývají. Nebylo to načasováno v čas tak, abyste se začala těšit.  Miminko je nejen limit, ale i obohacení života, a to musíte ochutnávat o sobě postupně. Není dobře, že jste na to sama, protože se tím trápíte, možná obviňujete, a to vám nijak nesvědčí. Zkuste to brát tak, že jste na to dva, je to miminko, počaté z lásky. A, ano - malé dítě nás nějakou dobu omezuje v životním stylu, na nějž jsme byli zvyklí, ale nebude to na tak dlouho. A nový život přináší i hodně radosti. Teď vám držím palce, ať se brzy srovnáte, případně by nebylo od věci spolupracovat s psychologem - raději, než s psychiatrem :-) Ať na své pocity nejste sama,
otázky početí, těhotenství
Dobry den, je mi 37 s partnerem ziji skoro dva roky a kdyz mluvime o budoucnosti, chceme dite..zname se od 19ti a tak uz na zacatku vztahu jsme zacali spat bez ochrany a nic jsme neresili.Ted ale mame uz delsi dobu obdobi kdy spolu spime cim dal mene a to tak ze treba jen 1x za 14dnu nebo 1x za tyden..trapim se protoze se zatim neumim srovnat s faktem ze dite mit nebudeme a je mi jasne ze pri teto frekvenci se musi stat v nasem veku zazrak..S partenerm jsem to chtela resit,ale zacali jsme se hadat a rozesli se na mesic..po navratu chtel resit aspon plodne dny jenze nastal problem s erekci..nyni se vse vratilo do starych koleji..ja neresim ovulaci a nevyzaduji vyrobni sex a spime spolu spis kdyz on chce aby nemel pocit ze na nej tlacim. Ma pro me i jine hodnoty nechci se s nim rozejit ale stve me ze nejsme schopni nic pro rodinu udelat..nerada bych si to jednoho dne vycetla nebo nedej boze i jemu.On chce scelou situaci plne ponechat nahode a do niceho se nechce nutit. Co ted? dekuji
zdenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, zdenko. Jste spolu ve vztahu opravdu hodně dlouho - pokud budu počítat i dobu od vašich 19 let. Jestliže se milování bez ochrany nesetkalo dlouho s úspěchem, není nejlepší se netrápit, ale absolvovat po společných vyšetřeních IVF? Ano - výrobní sex, jak tomu říkáte, je zabiják spontánní touhy po sobě, a tím i vašeho milostného života. Ale fakt, že vnímáte své biologické hodiny, vám také příliš nepřidává a domnívám se, že mezi vámi musí houstnout napětí. Kdyby se IVF podařilo, lze předpokládat, že další miminko by už přišlo přirozenou cestou :-)
otázky početí, těhotenství
Dobrý den, potřebovala bych prosím poradit co mám dělat. Dešla sem od bývalého partnera, ted už přes rok žiju s někým jiným a s míma dvěma dětma s předešlého vztahu. on má taky holčinu. je jí 17 let. Máme se moc rádi vycházíme spolu. Prostě si rozumíme. jenže já sem přišla do jiného stavu, řekla sem mu to, ale chce abych šla na potrat. že ted mít dítě nemužem že spolu nejsme tak dlouho a že nám ještě nespadli ružový brýle atd. že dítě se mnou chce ale až tak za rok dva. že se to nehodí. vubec neví co si má o tom myslet a hlaně jak se v takové situaci zachovat. nechci o něj přijít ale to dítě chci je to možná moje poslední šance mám totiř už jen jeden vaječník a taky nemocný a za sebou jeden potrat. ted se to povedlo příště už to jít nemusí. prosím poradte
luca
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá luco. Co chcete víc? To dítě, nebo jeho, jako celoživotního partner? Měli byste si to všechno velmi rychle spolu vyřešit a vykomunikovat, dokud je čas. Vypadá to docela dost jasně - přítel není srovnaný s příchodem dalšího dítěte, vy je chcete - je v tom mezi vámi rozpor, což je docela dost psychicky i citově diskomfortní..Rozhodujte se podle sebe - pokud si primárně vy přejete dítě, ať již budete mít u sebe otce, nebo nikoliv, pak se rozhodujte podle sebe. Ale musíte být za své rozhodování zcela zodpovědná a vědomá si všech důsledků - např. toho, že on se o vaše společné dítě nebude vůbec zajímat, protože jste mu vaším společným těhotenstvím udělala "čáru přes rozpočet"...
otázky početí, těhotenství
Dobrý den,
je mi 33 a s přítelem spolu žijeme již 9 let, máme dvě děti 7 a 4 roky. Další dítě jsme již neplánovali, nastoupila jsem do práce před rokem. Jelikož první dcera byla počata díky umělému oplodnění a bylo nám řečeno, že přítel děti mít nemůže, brali jsme jako zázrak, když se nám podařilo počít druhou dceru přirozeně. Z toho důvodu jsem ani žádnou antikoncepci nebrala, přítel to také věděl, že jí neberu. Nedávno jsem zjistila, že jsem těhotná. Přítel z toho měl šok a jeho reakce byla od začátku jasná - mám jít na potrat, on nikdy třetí dítě nechtěl, měla jsem brát antikoncepci. Ze začátku to vypadalo, že těhotenství nevyjde ze zdravotních důvodů. Nakonec mi však doktor řekl, že je vše v pořádku a já byla ráda, že těhotenství může pokračovat. Bohužel přítel to vidí jinak, jediné co mi pořád opakuje je, že na to svůj názor má a nezmění ho. Další dítě prostě nechce. Já nejsem schopná se kvůli němu dítěte vzdát. Bojím se, že tím vším budou trpět naše dcery a nevidím žádné řešení.
Olga
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Olgo. Vy jste se jako žena a jako matka rozhodla. 3.dítě jste neplánovali ani jeden, ale pokud  jste vyrovnaný pár partnerský a rodičovský, tak zásadní rozhodnutí byste měli dělat spolu, a nikoliv unáhleně, ale v delším časovém rozpětí. Vypadá to, že více u vás doma rodičovství prožíváte vy, a partner je možná více tím, kde ekonomicky zabezpečuje rodinu? Ale v partnerství musí být ohledně tohoto jasný konsensus, rozhodování se o životě vašeho společného dítěte je také vaše společná věc!. Byla by škoda, aby to bylo příčinou konfliktů mezi vámi. Držím vám palce k tomu, ať se vše usadí a vy budete moct začít v klidu a radosti prožívat vaše těhotenství. A jen tak na okraj. Znám mnoho lidí, kteří jsou v rámci sourozenecké konstelace tím třetím v pořadí, neplánovanou náhodou, ale pak patří k těm skoro nejmilovanějším :-)
otázky početí, těhotenství
Dobrý den,
s přítelem jsme spolu 2,5 roku.Mě je 35 let a jemu 33.Zhruba před rokem jsem začala mluvit o miminku.Bohužel jsem se nesetkala s velkou odezvou.V poslední době se to už velmi vyhrotilo a od léta spolu prakticky nespíme,protože nechci používat ochranu.Moje otěhotnění je pro něj veliký strašák.Řiká,ze děti chce,ale ne teď a že mi konkretně nechce nic slibovat.Jsem jeho první vážný vztah, takže chápu, že je to pro něj závažný krok.Pro mě je to ale velký stres s ohledem na můj věk.Myslím, že je tam i velký vliv jeho rodiny a to že nikdy nebydlel sám až se mnou a neměl žádný vážný vztah přede mnou.Domu jezdí skoro každý volný den, je zvyklý pomáhat rodičům a sestře,která bydlí s nimi a 2 dětmi.Mám pocit, že by měl budovat také svoji budoucnost a rodina by ho měla méně úkolovat.Jistě se to nedá popsat do pár řádků, myslíte, že by bylo možné domluvit si u Vás párovou terapii?Jsme z Č.Budějovic,ale nebyl by problém domlouvat sezení jednou dvakrát měsíčně pokud by to stačilo.Děkuji.
Ivana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Ivano. Ano, váš přítel mi opravdu přijde ještě nevyzrálý na dospělý samostatný život, je - li takto vázán i ve 33 letech na svou původní rodinu, neuvědomuje - li si, že ve 35 letech byste již rodinu založila ráda. Co se týče spolupráce se mnou, ano, samozřejmě se můžeme domluvit, důležitá je ale oboustranná pozitivní motivace k párové terapii. Vzdálenost můžeme vyřešit tím, že bychom si vymezili na jedno sezení více času. Jezdí za mnou klienti i z Moravy, vlastně z celé republiky, a vždy to vymyslíme. Všechny informace najdete na www.jitkadouchova.cz
otázky početí, těhotenství
Dobrý den paní doktorko, partnerka šla na potrat našeho plánovaného dítěte z vlastní vůle a nerespektovala můj názor, že s potratem nesouhlasím. 14 dní po společné návštěvě gynekologie, kdy jsem oba viděli na sonu téměř desetitýdenní zárodek se srdíčkem si zařídila potrat, i když mi tvrdila, že by na potrat nikdy nešla.Důvod mi potom řekla,že nejsme manželé a že očekávala, že ji po otěhotnění požádám o ruku, nebo zasnoubím, jako důkaz, že dítě skutečně chci, protože ona sama by už dítě ani nechtěla,protože má už jedno z předešlého vztahu a další dítě by bylo jen kvůli mně.Dále ji vadilo, že ji často upozorňuji, že by v těhotenství neměla kouřit elektronickou cigaretu . Nyní partnerka chce, abych ji dal za ten potrat peníze a s tím mám morální problém, nejde mi o ty peníze, ale mám pocit, že bych se takovým způsobem podílel na ukončení života mého dítěte na které jsem se těšil a připravoval.Děkuji.
Jaroslav
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jaroslave. Chápu vaše rozčarování, nejspíš máte oba velký problém v komunikaci, jinak byste o těchto věcech věděli a mluvili o tom.  Myslím, že v délce těhotenství, které popisujete, se již interrupce neprovádějí, ale to teď není podstatné. Je otázka, jak spolu budete vycházet dál, o tom, zda interrupci budete platit nebo nikoli, rozhodujete vy sám. Ale máte spolu problémů až nad hlavu, měli byste spolupracovat s partnerským psychologem, pokud byste chtěli váš vztah zachovat, tak, abyste v něm byli oba spokojeni.
otázky početí, těhotenství
Dobrý den,
uctivě prosím o radu. Jsme spolu s přítelem 7 let. Mě je 30 let a partnerovi 32. Jsme finančně zajištění, máme společnou domácnost a vztah relativně funguje. Tento rok jsem dostudovala (dálkové studium VŠ). Přítel znovu otevřel téma "dítě". Jenže já se na mateřství necítím, nemám žádný vztah k dětem, ani tendence si je brát do ruky, když někde pláče dítě jsem podrážděná, vadí mi jejich přítomnost. Porod je pro mne neskutečně děsivá představa. Celkově si v současné době nedokáži představit přijmout roli matky. Samozřejmě připouštím možnost, že se to někdy změní, ale pokud můj postoj zůstane stejný, nebudu se trápit, což jsem zmínila partnerovi na začátku vztahu, ale ponechala mu naději. Také bych ráda zmínila tlak okolí. Maminka přítele se neustále dotazuje, kdy už budeme mít dítě a že už máme věk, že potom budu mít problémy otěhotnět atd. Je mi to silně nepříjemné, připadám si jako nějaká nádoba, která má jen jeden účel. Musím se opakovat a zároveň mi to přijde dost osobní. Nehledě na to, že čím víc poslouchám tyto narážky, tím větší odpor cítím. Hrozně mne mrzí, že se nyní s přítelem neshodneme. Když jsme se o tom naposledy bavili, tvrdil že počká, až budu připravená, ale já si myslím, že připravená nebudu nikdy a tím ho obírám o čas. Tedy mám obavu, že když budu čekat 5, 10, 15 let a dítě nebudu chtít, já trpět nebudu, ale přítel bude nešťastný a bude to jen má vina. Protože během této doby si mohl najít partnerku se kterou by si miminko pořídil. Zkoušela jsem s ním o tom otevřeně diskutovat, ale zastává názor, že se to změní a nedokáže si připustit jinou variantu. Nevím, co mám dělat. Nechce se mi zahodit dlouholetý vztah, ale také nechci bránit příteli v jeho potřebách. Nevím, jak se zachovat, aby mé rozhodnutí bylo, co nejvíce ohleduplné. - otázka upravena poradcem
Petra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Petro. Jedna věc je přesah do vašeho partnerského vztahu, druhá věc je tlak vnějšího okolí. Vůči němu se musíte vymezit poměrně jasně - vysvětlit, jak to s otázkou mateřství máte. Řekla bych to nahlas a otevřeně - nejsem si jistá, zda dítě chci. Ale v rámci vztahu je to jiný problém. Nicméně - s partnerem o tom mluvíte, váš postoj zná. Nevím, co byste měla dělat jinak?
otázky početí, těhotenství
Dobrý den paní doktorko.Prosím o radu,co dělat,když bývalá partnerka mi asi týden po rozchodu řekla,že je v pátém měsíci těhotenství.Já už dvě děti mám a jsem rozhodnutý,že už žadné deti nechci.Ono je ale rozhodnutá,že si ditě necha.Chapu že ona deti némá a tuží po nich,ale muže si ho nechat i proti mé vůli?Je nějaká cesta jak a řešení jak z téhle situace ven? Děkuji za radu...
Ondra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Ondro. Týden po rozchodu vám partnerka řekla, že je v pátém MĚSÍCI těhotenství? Nejedná se spíše o pátý týden? Pokročilejší těhotenství byste již musel vidět, v 5.měsíci není interrupce  možná.Asi teď není podstatné, zda vás přítelkyně podvedla tím, že vysadila antikoncepci, aniž by vám to sdělila. Teď je důležité se k tomu postavit čelem. Dítě si samozřejmě může nechat i s vaším nesouhlasem, jste po rozchodu, k ničemu ji nemůžete nutit. Ale vyplývají z toho pro vás minimálně právní a ekonomické povinnosti do té doby, než si necháte udělat zkoušku otcovství. Budete se domlouvat na mnoha věcech, i na tom, zda budete v rodném listě uveden jako otec. Doporučuji se obrátit na právníka s jasnými odpovědˇmi na vaše dotazy.
otázky početí, těhotenství
Dobrý den paní Douchová. Je mi 30 let a v poslední době přemýšlím o dítěti. Mám za sebou několik vážnějších vztahů, ve kterých jsem ale nebyla příliš spokojená, přišlo mi, že se partneři chovali sobecky. Můj poslední vztah jsem ukončila po třech letech - místo toho, abychom s partnerem řešili otázku zázemí a rodiny, zajímaly partnera pouze jeho koníčky a kam pojede na dovolenou a vztah podle mě nikam nesměřoval - když jsem se nespokojila s tím figurovat v něm jako "módní doplněk" - podotýkám, že se jednalo o svobodného, bezdětného skoro čtyřicátníka. Já jsem aspoň jedno dítě chtěla vždy, a jelikož jsem se v mladším věku léčila i s onkologickým onemocněním, začínám být z této situace na "partnerském trhu" dost v rozpacích. Vždy jsem chtěla úplnou rodinu, i když dítě chci asi od 17 ti, snažila jsem se o zodpovědnost. Nyní ale zvažuji nabídku mého zadaného kamaráda, že budeme mít dítě spolu, pakliže to bude "má záležitost". Znám ho 8 let a mám ho moc ráda. Co si o tom myslíte? Děkuju - otázka upravena poradcem
Linda
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Lindo. Myslím si, že pokud to s kamarádem zrealizujete, bude z toho pořádný vztahový zamotanec na více frontách. Neboli - zdá se mi to trochu neuvážené. Jste . li dlouholetí kamarádi, a dostala jste od něj tuto nabídku, je mezi vámi hluboký přátelský vztah, který by tímto byl narušen a pořádně by zamíchal kartami. Dovedete si představit, že by to byla opravdu jen vaše záležitost...? Jste kamarádi, co by se stalo s vaším přátelstvím? On, myslíte, by neměl zájem, vidět prosperitu svého potomka? Vy byste neměla potřebu nebýt na to vše sama a chtít jeho podporu i pomoc? Nemám na mysli zdaleka jen finanční... Co když by bylo vše prozrazeno u něj doma? Jak by dopadl jeho bazální vztah? Vím, že tyto dohody vznikají, ale nemám důvěru ani dobré zkušenosti s tím, jak to pak vypadá v reálu. Na vašem místě bych se poradila podrobně s erudovaným partnerským psychologem - není nad možnost dialogu s ním.
otázky početí, těhotenství
Dobrý den!Prosím dotaz:Já 55-2 dospělé děti , partnerka 38.Jedno 7 leté dítě z předchozího vztahu.Nyní chce velmi intenzivně další.Jenže- já s tí mám problém.Můj věk a asi i s tím spojená lenost, ale hlavně její zdravotní stav. Rev.artritida ,mírně rozv.astma.Stavy totální únavy.No s tím souvisí moje obavy o její zdraví-že dítě nestojí za toaby se z toho pak roznemohla.mám obavy jak bych pak dítě (vlastně pak dvě) obstarával ..jak výchovou tak materiálně... nejde mi to přítelkyni vysvětlit.že chci aby dítě co máme (to 7 leté -nyní naše) vyrůstalo v pohodě, i zabezpečené materiálně.A navíc přítelkyně již nyní jej místy nezvládá ..musím dost často zakročit- neb dítě se vůči ní občas chová až brutálně(zřejmě následek doby kdy byli sami a dítě bylojen u babičky která nic neřešila jen když měla klid) Prostě mám nyní dilema-mít dítě s tím že můžem ohrozit zdraví maminky,dál moje sobeckost-unavenost-a nebo nějak vysvětlit,že prostě dítě nemít.Jenže přítelkyně je z toho rozhozenáNevim codělat
luboš
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
luboši, na vašem místě bych spolupracovala společně s přítelkyní s partnerským psychologem. Jak vše popisujete vy, je rozumný a praktický pohled, ale je to vaše verze. Dovedete si představit, jaká by byla verze vaší partnerky? Zkuste si to napsat na papír, vcítit se do ní. Ale na vše jsme v partnerském vážném životě dva, proto byste měli o vašich dilematech mluvit s nezávislým odborníkem na vztahy. A nemluvte o sobě jako o sobci, proč? Přemýšlíte jinak, nejspíš docela zodpovědně...
otázky početí, těhotenství
Dobrý den.Mám přítele, se kterým jsme plánovali dítě. Ale nedařilo se. Šli jsme do centra asistované reprodukce. Příteli zjistili málo spermií a mně prý v mých 29 letech téměř selhaly vajičníky. Byl to šok. Nakonec nás CAR skoro násilím "natlačil" do ivf, prý jinak jsme bez šance úplně. IVF se ale stejně nezdařilo. Byla jsem na dně a myslela si, že nikdy neotěhotním. Záviděla jsem těhotným a maminkám. Naštvala jsem se na celý svět. Přemýšlela jsem už i o adopci. Svěřila jsem se kamarádovi, který mi nabídl, že zkusíme dítě udělat spolu a dítě bude jakoby přítelovo. Přišlo mi to lepší, než adpoce, tak jsem souhlasila. Ukázalo se, že jsem opravdu asi zázrakem otěhotněla téměř hned. Místo radosti mám deprese. Nevím, co dělat. Říci to příteli? Nechci ho ztratit. S kamarádem jsem přerušila veškeré kontakty a řekla jsem mu, že těhotná nejsem. S ním opravdu žít nechci. Vím, že jsem udělala velkou hloupost. Prosím, poraďte jak situaci řešit a neudělat ještě další chyby. Děkuji, Magda. - otázka upravena poradcem
Magda
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Magdo. Dítě bylo touhou vás i přítele, s nímž žijete. Zvolila jste nakonec náhradní cestu po všech peripetiích, a myslím, že dobrou cestu. Adopce by také byla varianta, ale zde znáte biologického otce a vy jste maminka. Záleží jen na vás, kdy to příteli řeknete, bylo by jen těžké jej obelhávat dlouhodobě. Až na to budete mít sílu, jděte s pravdou ven. Přítel bude opravdový otec, určitě s vámi bude chodit na všechna vyšetření v těhotenství, možná bude u porodu, ale hlavně, bude s vaším miminkem od jeho začátku. Bude tedy reálný táta. Nevyčítejte si to!
otázky početí, těhotenství
Dobrý den, je mi 28 let, příteli 29 chodíme spolu 2 roky z toho rok žijeme. Ráda bych náš vztah posunula dál a založila rodinu. Kdykoliv začnu na takové téma mluvit přítel na to odpoví, že ještě ne, že až tak za rok a že až bude na domečku všechno dodělané. To mi přijde jako dobrý argument ale já poslední dobou nejsem schopná vydržet sama se sebou. Kdykoliv se dozvím, že je nějaká z kamarádek těhotná nebo, že se bude vdávat. Tak se nademnou začne vznášet černý mrak a mám hrozný vztek, že já těhotná nejsem a vdávat se nebudu. S přítelem jsem spolu o svatbě zatím ani nemluvili. Jsem na něj protivná i když si to nezaslouží a pak mě to mrzí. Potřebovala bych poradit jak v tomto případě komunikovat. Jak mu říct, že mě trápí odkládání snahy o miminko? Když já už se cítím připravená. Na druhou stranu chápu, že on ne a že chce mít nejdřív vsechno hotové. Vyhovovalo by mi dohodnout určitý termín kdy to začneme zkoušet. Je rozumné mu to takhle říct? Moc děkuji za odpověď
Linda
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Lindo. Podléháte sociálnímu tlaku okolí, což se ve finále nevyplácí. Některé kamarádky se prostě vdávají, jsou těhotné, jiné třeba ještě neměly opravdový láskyplný vztah. Jde o život vás dvou s přítelem, již spolu budujete společné bydlení, perspektivu máte před sebou. Nemá smysl nic někam tlačit. On se chová jako zodpovědný muž, chce mít jistotu pro vaši budoucí rodinu, s kterou ale počítá. Dítě, děti, které se vám v budoucnu narodí, si zaslouží, aby je chtěli oba rodiče. Teď jste to jen vy. Zkuste brzdit a užívat si zatím maximálně svobodného života, přinášejícího tolik možností. S dětmi už bude složitější sportovat, cestovat, vyrazit si tam, nebo onde...:-)
otázky početí, těhotenství
Je mi 41. Jsem poprvé těhotná, bohužel s přítelem se kterým se známe 2 měsíce. Je mu 47. Má 2 děti 5 a 6 ve střídavé péči. Dítě nechce, ale nechává rozhodnutí na mě, protože se známe příliš krátce a nestíhá péči o vlastní. Sama nejsem přesvědčená, že nám vztah vydrží i když teď se snažíme fungovat. Zvažuji potrat, protože bych byla na dítě sama a neměla jinou oporu. V jiném vztahu (dlouhodobém, finančně zajištěnějším) bych si dítě ponechala. Z důvodu věku je to má poslední šance na dítě. Sama jsem s tím už ani nepočítala. Vlastně jsem biologické hodiny ani nezaznamenala. Podvědomě to tam někde ale bylo. Být samoživitelkou pro mě spíš není, je pro mě důležitý partner a vztah. Je mi líto zahodit šanci mít dítě, i přes mé rozporuplné pocity.Pokud bych se starala o dítě, potřebovala bych podporu - chůvu, hlídání apod., abych vše i kvůli věku zvládla. Byt vlastní nemám. Našetřené peníze nějaké ano. Nicméně se necítím na to vše být sama. Širší rodina není. Děkuji.
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jano. I když jsem racionální člověk, říkám si, není to osud, který zasáhl? Ale nechci vám nic komplikovat. Ve chvíli, kdy vám odepisuji, jste si již vše vyřešila. Ale mám pocit, že jste na hodně zásadní životní křižovatce. To tak ten věk okolo 40  přináší. Je nyní opravdu jen a jen na vás, zda si dítě necháte, byť s nejistou partnerskou prognózou, nebo zda budete žít celý život jako bezdětná žena. Biologické, ale hlavně ani psychické hodiny, jste v sobě neměla. Ale mluvíte o tom, že tam možná podvědomě byly, jen jste o nich nevěděla, dokud jste neotěhotněla? Je tam nyní hodně neznámých - nemáte vlastní byt, mateřství by znamenalo velký finanční skluz, velké limity, snížený životní standard, velkou zodpovědnost. Ale na druhou stranu i velkou radost, obohacení vašeho života o novou dimenzi. Přeji vám, ať se rozhodnete dobře, ať to bude jakékoliv rozhodnutí!
otázky početí, těhotenství
Dobrý den,
mám také problém s přítelem, co se týče dítěte. Mě je 25 let, příteli 34. O dítěti mluvím rok a půl, netlačím na něj a netrpím panikou ale na druhou stranu si říkám, že chci být mladá maminka a ne zbytečně čekat, navíc přítelovi budou také roky přibývat. Při otázce na dítě mi řekne ano ale ne teď nebo že teď ne a neví proč. Již se i stalo, že jsem se snažila najít jádro pudla a místo toho se přítel rozplakal a stále říkal, že důvod proč ne nezná. Jsem trochu zoufalá, nechci ho uvádět do nepříjemných situací ale musí se to vyřešit. Došlo to do situace, kdy spolu prakticky nespíme. Nenutím ho do ničeho, dávám mu prostor, ale nic se neděje. Když se baví s kamarády, kasá se, jak udělá kluka jak buka, že dítě je už na místě a doma mi řekne, že tyhle řeči nemůžu brát vážně. .. Bojím se, že má nějaký problém, na který nemohu přijít. Do poradny či k psychologovi se mnou jít nechce. Už nevím kudy kam. Co si o tom myslíte? Raději by mě nyní nechal odejít než zkusit dítě..
Děkuji A.
Audrey
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Audrey. Mám pocit, že rozhodnutí o dítěti by mělo být vždy společné. Přítel neblokuje možnost dítěte jako takovou, jen prostě nechce dítě teď, necítí se na to být dost zralý. Nejspíš se do rodičovství cítí být trochu znásilňován, to pak ale komplikuje celkově váš vztah - je tam tlak, napětí, přestáváte spolu skrze to intimně žít. Není to škoda? Vy máte nyní své psychické hodiny, ne biologické, on ještě své psychické hodiny nemá. Měli byste udělat nějakou úmluvu, pokud spolu chcete žít napořád, kdy budete chtít začít miminko zkoušet. A do té doby buďte v pohodě :-))
otázky početí, těhotenství
Dobrý den, je mi 32 let a zjistila jsem, že jsem nechtěně těhotná. Miminko si umím představit vzhledem k věku, ale ne partnera se kterým ho čekám (29let). On chce mě i dítě, ale já o něj nestojím. Svobodnou matkou být nechci, i když jsem finančně zajištěná. Před třemi roky se se mnou rozešel kluk, kterého jsem opravdu milovala (pořídili jsme si dům, chtěli svatbu i mimčo), ale on se zalekl povinností a utekl. Od té doby jsem měla roční známosti, které nevyšly. A muž se kterým jsem těhotná, beru spíše jako kamaráda než partnera. Hodně mi sice pomohl, ale zatímco já mu od začátku tvrdím, že s ním nechci žít a mít společnou budoucnost, tak on se pořád snažil mě přesvědčit o opaku a citově mě vydíral. Chtěla jsem to ukončit a ne s ním zůstat... Mám si nechat dítě a být s mužem kterého nemiluji nebo jít na potrat a celý život si vyčítat, že jsem dala miminko pryč a třeba už se nepodaří další nebo nenajdu životního partnera, třeba už nejsem schopná se v totmto věku zamilovat.
Marie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Marie. Rozhodování o tak závažné věci je jen a jen na vás. Nevyslovujete variantu nechat si dítě a zůstat sama, bez partnera. Je vidět, že na racionální rovině přemýšlíte logicky a jasně věci zvažujete, v emoční rovině je jasné, že stále toužíte po bývalém partnerovi, s nímž jste plánovala budoucnost. Co vyhraje? Strach z toho, že by se už těhotenství nemohlo třeba v budoucnu povést, nebo strach z  partnerského problému, který je limitem pro možnost těhotenství přijmout? Na vašem místě bych to více do hloubky rozebrala s psychologem v přímém dialogu. Ale až své rozhodnutí uděláte, berte jej už jako to správné. Chápu, že je to pro vás těžké dilema...
otázky početí, těhotenství
Dobrý den. Ráda bych znala Váš názor na naši situaci. S manželem jsme si po 10letech známosti pořídili dceru. Celý vztah byl super, po otěhotnění ještě lepší, opravdu jsme se oba na dítě moc těšili. Po porodu dcera byla náročné uplakané dítko a manžel to nemohl rozdýchat, i pro mě to bylo náročné. Aktuální situace je ta, že si příliš nerozumíme ve výchově. Já jsem konktaktní, protože se mi tato forma osvědčila a manžel nechce "rozmazlovat". Dceru miluje, jen je přísnější a tak si s ním nerozumí, tak jako se mnou.V prvních plánech po svatbě chtěl manžel tři děti, po porodu dcery už další dítě nechtěl. Já časem ano. Překonali jsme krizi, kdy jsem zvažovala partnera opoustit. Ale protože dcera už začíná být rozumnější, i když pořád vyžaduje více péče, než její vrstevníci, tak se situace zlepšila. Z manžela jsem dostala malé ano k dalšímu dítěti. Opravdu mám strach, aby jsme dalším těhotenstvím k rozvodu nakonec nedopracovali. Pro dceru i pro mě, si myslím, bude přírustek přínosem..Děkuji - otázka upravena poradcem
Inna
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Inno. Narození prvního dítěte bývá pro partnerskou dvojici velmi často šok, který může vyústit v krizi. Ale teď již oba dva víte, co vás bude po narození miminka čekat, máte rodičovské zkušenosti, takže příchod druhého dítěte by mohl být lépe prožitý a prožívaný. Je to hodně o komunikaci na téma vašich očekávání od sebe a od rodinného života. Máte za sebou 10 let láskyplného vztahu, tak to určitě zvládnete :-)
otázky početí, těhotenství
Dobrý den, je mi 31, příteli 39, jsme spolu 5 let, z toho 4,5 roku spolu žijeme. Vzhledem ke genetické zátěži z mé strany musím těhotenství řešit přes PDG IVF. O tom, že těhotenství se bude řešit přes IVF vím, a partner také cca 4roky. Nicméně minulý rok v listopadu jsme byli na genetické konzultaci k upřesnění, ale partner asi doufal, že to půjde i jinak. Od té doby jakékoliv mé snahy o zjištění, zda je ochoten dítě takto řešit, končí tím, že mi řekne, že se bojí aby dítě bylo zdravé, a nikam se nemůžeme hnout. Co s tím?
Děkuji
Simona
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Simono. Je otázka, zda jsou jeho obavy zástupný argument, nebo zda má opravdu reálný strach. Asi byste si o tom měli promluvit jasně. Vy se ptáte příliš opatrně, což ještě podporuje jeho nejistotu. Zkuste se spolu domluvit na tom, že do toho prostě půjdete, pokud on i vy dítě chcete. Dítě, které přijde na svět skrze IVF, je zdravé a v pohodě, jako kterékoliv druhé, které je počato přirozenou cestou. A nebo také není - ale rozdíl je jen ve způsobu podmínek pro možnost početí. Vy naopak budete mnohem více lékařsky sledovaná, takže tam bude záruka včasného odchycení případných rizik :-)
otázky početí, těhotenství
Dobry den, rada bych znala vas nazor na mou situaci. Jsme s pritelem spolu 2 roky. Nas vztah je krasny a naplneny. Jakmile se ale zacneme bavit o miminku, citim urcite napeti a vnitrni rozpolceni z jeho strany. Muj partner jiz jedno dite ma z predesleho vztahu, ktery ne jeho vinou nevysel. Stale mluvi o spravnem naplanovani a priprave. Je mi 27 a jemu 35. Nechci ho tlacit ke zdi a snazim se o tom hodne mluvit. Mam pocit, ze si v sobe nese nejaky blok z drivejsiho vztahu a stale si pripadam, ze nejsem dost dobra a delam veci spatne. Kdyz se ho zeptam, co vsechno si predstavuje na spravnem nacasovani a planovani, nedokaze konkretne odpovedet a ja jsem opet ztracena. Citim, ze mi biji biologicne hodiny a bojim se, ze se on nerozhoupe nikdy anebo az bude muj vek neprimereny poceti. Prosim o radu, jak bych k nemu mela mluvit a dokazat mu, ze to spolecne vsechno zvladneme a ze jsme na to pripraveni? Dekuji Vam.
Tereza
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Terezo. V závěru vašeho dotazu to říkáte dobře - mluvíte o společné potřebě a pocitu toho, že to spolu zvládnete. Zatím ta potřeba není společná, ale vaše. Důležité je, že váš vztah cítíte jako krásný a naplněný. Příteli dejte čas na to, aby toužil mít dítě s vámi, protože právě s vámi... Pokud budete tlačit a klást důraz na vaše tikající biologické hodiny, bude to kontraproduktivní tlak. Takže si dejte čas a zkuste jemnou nenápadnou diplomacii :-)
otázky početí, těhotenství
Kdyby se jako mezi námi něco stalo. Já si neumím předatavit život s jeho ridiči a on s mojí mamkou, ikdyž se všichni vzájemně máme rádi. Já bych nakonec nejspáíš ustoupila a obětovala bych svoje pocity z toho společného domu a upřednostnila bych tu vlastní rodinu, ale chápu mamku, že ona se tam nenastěhuje. A společný nový byt nic neřeší, když jeden mám a na dům nemáme peníze. Navíc já jsem s mamkou doma a pracuji po brigádách pokud to jde, protože ji nemůžu nechat na delší dobu samotnou, tudíž oeněz není moc. Ještě když teď otěhotněla jeho sestra, tak mě to neskutečně ubližuje. Já ji mám moc ráda i jejího přítele, ale ikdyž jí to moc přeju, zároveň mě to neskutečně bolí a závidím jí. a za to co cítím se nenávidím. Nevím co mám dělat. Zvažuju rozchod, ale při představě že budu bez něj je mi ještě hůř. Miluju ho a on mě, ale oba nenacházíme řešení. Už jsem obětovala hodně situacím co nešly ovlivnit, i tomu, že on dřív nechtěl, chtěla bych taky konečně spoň trochu žít
Pet3
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Pet, vypadá to, jako byste na řešení byla vy sama. Jste pár, tak je to prubířský kámen toho, jak umíte řešit situace ve vašem nastálem společném životě VY DVA, proti nimž tohle může vypadat jako zdánlivá maličkost. Musí se vám podaří najít kompromis, věřím tomu :-)
otázky početí, těhotenství
Jeho setsra by se tam totiž nastěhovala, ikdyž opravují byt - jeho rodiče nechtějí byt na tak velký barák sami. Pro mě je ale nepřijatelné tam jít bydlet a to hned z několika důvodů. Není to oddělené bydlení, uproszřed domu je velké schodiště, které spojuje všechno. Energie, voda a tohle všechno je společné. Jim by to nevadilo, kdybych tam šla bydlet, ale mě ano, nedokázala bych takto žít, nevíc ještě bez soukromí, po tom domě se neustále někdo promenáduje. jeho sestra je tam každý den. Já proti nim nic nemám, mám je moc ráda, ale ta nemožnost vlastního soukromí je pro mě nepřekonatelná. Navíc mám u sebe mamku, kterou neopustím a nikam ji za žádných okolností nestrčím. Ikdyž jeho rodiče řekli, ať tam jdeme bydlet obě, tak ti he nepřijatelné - moje mamka tam nikdy nepujde (je jí 70 a nechce se stěhovat z vlatního do cizího) To všechno přítel ví a chápe. Taky říká, že se mnou rodinu chce, ale neví jak to vyřešit. On nepůjde k nám a my tam. Neustále argumentuje, že by se neměl kam vrátit.
Pet2
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Omlouvám se za zařazení do nepatřičné kategorie dotazů. Ano, na první pohled to nyní vypadá jako neřešitelné. Každý máte své argumenty proč ne tu, či druhou variantu. Pokud jste pevný a stabilní pár, vyřešit by se to přeci mělo. Jste mladí, máte šanci na to, vytvořit si něco vlastního a předejít problémům v rámci mezigeneračního soužití s nemožností vlastního soukromí. Pokud by se do domu přítelových rodičů měla nastěhovat sestra, musela by přeci přítele vyplatit polovinou hodnoty adekvátní části domu. Ale nejsem právník, nevím, jak je to přesně de iure. Ale morálně je to snad naprosto jasné.
otázky početí, těhotenství
Dobrý den,
s přítelem jsme spolu letos 10 let a nastala velká krize. Problém je v tom, že já toužím po rodině (já skoro 30, přítel 33). Nežijeme spolu, protože je tu víc problémů. On bydlí ve dvougeneračním domě v úpodstatě s rodiči. Dům je sice větší, ale nerozdělený na bytové jednotky. Já bydlím s maminkou, o kteroui se strám, protože má parkinsonovu chorubu. Do nedávna jsem se starala ještě o tatínka s rakovinou, který ale už zemřel. Já jsem děti chtěla už asi před 7 lety, kdy to ještě všechno bylo bez problémů, co se zdraví rodičů týká. On ale nechtěl ani slyšet, že je na to ještě moc mladý a necítí se. Já jsem to vzala, však byl ještě čas a nebylo kam spěchat. Jenže i za tu dobu se přítel nikdy nevyjádřil, co vlastně chce. Teď umřel můj taťka, jeho sestra otěhotněla, umřel mu děda, moje mamka je nemocná - a to všechno mě zase přivedlo k touze mít vlastní rodinu. Bavili jsme se o tom, ale on nechce opustit barák, že by nedokázal čít v bytě. A když odejde, nebude se moct vrátit.
Pet1
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Pet, nejdříve budu pokračovat ve čtení...
otázky početí, těhotenství
Dobrý den paní doktorko,
S manželem jsme spolu 6let z toho 2 roky manželé, já 25,on 28.
Chci se snažit o miminku už jsme to měly i vše naplánované jenže manžel podle mého názoru se to snaží neustále oddalovat. Neustále to svádí na finance(po finanční stránce to zvládneme ) a přikaždém rozhovoru mění čas jednou je to pul roku a do měsíce je to nakonec za rok. Tvrdí že dítě chce. Nechci ho do ničeho nutit nebo tak, protože má 9ti letou dceru z nedobrovolné vule když to tak blbě řeknu. V jeho 18ti mu tehdejší přítelkyně bez jeho vědomí vysadila antikoncepci =otěhotněla a pod nátlakem rodiču s ní i s dítětem zustal. Já myslím že tohle je hlavní duvod neustálého odkládání což on popírá Chce dohnat co nemohl a bojí se to je muj názor. Já miminko chci s tím že chceme oba Je to pro mě těžké a bolí mě když je sleduji jak si spolu hrajou apod. a semnou rodinu odmítá.Téma dítě moc nevytahuju pač změní opět názor a to bolí.Trvá to cca1,5-2 roky nevím jak dlouho to odročování vydržímDěkuji
Niki
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Niki, dejte tomu ještě čas, netlačte na pilu příliš. Víc si povídejte spolu o tom, jaké to bude, až budete kompletní rodina. On má v sobě nejspíš nějaký psychický blok díky podvodu jeho předchozí partnerky. Mít dítě v 19 v dnešní době, je opravdu šok. Nebyl na nic takového zralý. Zkuste si jen stanovit nějaký čas, kdy se začnete snažit :-)
otázky početí, těhotenství
Dobrý den,
se svou přítelkyni jsme již 4 roky. Teď přemýšlíme o miminku. Chtěly bychom to přirozenou cestou, ale odmítáme se vyspat s mužem. Mohla byste nám poradit prosím. Můj e-mail: borodova.i@seznam.cz
Děkuji Iveta Borodová
Ivka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Ivko. Radu, která bude zaručená, nemám. Ale pokud mám ve své terapeutické péči pár dvou žen, které touží po dítěti a řeší vaše dilema, většinou ony přicházejí s tím, že se jedna z nich dohodla přes internet na dárcovství, je to služba, která je hrazená.  Z psychologického hlediska tam nejčastěji řešíme to, jak to bude dále s dárcem spermie,jaké role si vytvoří obě partnerky pro dítě, jaká bude verze pro dítě, atd. Jsou to důležité věci, které bych viděla jako užitečné k probrání se vztahovým psychologem... :-)
otázky početí, těhotenství
Dobrý den, obracím se na Vás s žádosti o radu. Jsme s přítelem spolu přes dva roky. Je o osm let mladší, mě bude brzy 37 let. před půl rokem jsem začala toužit po dítěti. Přítel mi v tomhle zatím nedokáže vyjít vstříc.Neví, kdy se rohodne, neví jestli by mu pomohla k rozhodnutí nějaká terapie. Snaží se si to v hlavě poskládat sám a tak, aby mi mohl udělat nějaké rozhodnutí. Ale zatím se nedaří. Já v tom čekání šílím. Ani jeden se nechceme rozcházet, máme se velmi rádi. Ale mé lítostivé stavy, kdy pláču při pohledu na těhotnou, či dítě, se odrážejí na našem vztahu a ten pomalu dostává trhliny. Budu ráda, za jakoukoliv radu nebo poznámku. Moc děkuji. Daniela
Daniela
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Danielo. Tady rada moc jednoduchá není. Proti sobě stojí 2 různé postoje a prožitky, priorita vaše, oproti nepřipravenosti přítele. Když jste spolu začali vztah, musel ale očekávat, že něco podobného - vzhledem k vašemu věku - nastane. Z vaší strany není touha po dítěti, podpořená biologickými hodinami, nic překvapujícího ani pro něj. Brání se, protože na to není psychicky připraven, není na otcovství zralý, a je v tlaku toho, po čem vy toužíte na prvním místě. Přijde mi jako pozitivní to, že je ochoten chodit např. i do terapie. Přemýšlí o tom. V tom případě by bylo fajn, kdyby to s psychologem určitě více rozebral, dozvěděl by se o sobě víc a mohl by se někam posunout - buď početí přijme za své, nebo by se s vámi nejspíš musel rozejít ( ? )
otázky početí, těhotenství
Dobrý den,
mám podobný problém jak spoustu žen, které zde píší. Jen opačný. Já dítě nechci, partner po něm velmi touží a je to pro něj naplnění života. Je mi 31, partner o 3 roky starší...
K dětem nemám vztah, docela dlouho jsem s nimi pracovala v dětském domově - takže si tím jsem víceméně jistá.Necítím se na to ani po fyzické stránce (dlouhodobé problémy se zdravím). Přítele ale mám moc ráda, jsem si jistá že bude dobrým otcem a tak jsem se rozhodla že do toho půjdu. Je to těžká situace.
Petra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Petro. Nedáváte mi žádnou otázku, popisujete váš příběh. Je hodně žen, které dítě nechtějí, na rozdíl od partnera, nejste v tomk rozhodně sama. Je to těžká situace pro vás, to ano. Asi by bylo dobré si nejdřív nechat udělat i komplexní lékařské vyšetření s cílem, zda těhotenství doporučit, či naopak - pokud mluvíte o zdravotních problémech. Pokud do toho půjdete, věřím, že své vlastní dítě budete vnímat jinak. Nejste mateřský typ, přesto jste pracovala v dětském domovu?... Ale to nebyly vaše děti, takže podle toho to neposuzujte :-)
otázky početí, těhotenství
mluvit. Mají mě na hypochondra, Možná i jsem, opravdu už nevím. Není to jen domněnka, jednomu z přátel to v opilosti trochu "ujelo". Cítím se jako fyzická a psychická troska (začaly teď i problémy se spánkem) a nevím, jak z toho ven. Pořád mám pocit, že je se mnou všechno špatně. Vždycky jsem bývala veselá, chytrá holka, která měla přehled a životní nadhled. Teď se nepoznávám. Prosím, poraďte mi. Možná už jsem ale případ pro psychiatra... Moc děkuji! 15. část - otázka upravena poradcem
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Zuzano, pokud navštívíte odborníky, kteří se zabývají duší, uděláte pro sebe to úplně nejlepší, věřte mi. Máte v sobě výkonovou složku, potřebujete být dobrá, fungovat. Utíkáte ale sama od sebe. A protože jste chytrá, tak to určitě víte. Nemasakrujte své kamarády stesky, na něž již nemají kapacitu, i když vás mají rádi. Jděte do psychoterapie, bude to mít určitě pozitivní efekt ve všech ohledech :-) Držím vám palce
otázky početí, těhotenství
jakékoli volno úděsné - nutí mě přemýšlet. Při práci se cítím mnohem líp. Nemám nikoho, s kým si můžu promluvit. Manžel se mi snaží radit (a já to nesnáším, protože mi od malička pořád někdo říkal, co a jak mám dělat), než jen vyslechnout a mlčet. Nepotřebuju politovat. Kamarádi mě také nevyslechnou - navíc už nemám ani odvahu o tom mluvit 14. část
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Ano, přecházím na poslední část...
otázky početí, těhotenství
Vždyť mě odrovnaly i hormony kvůli endometrióze, museli je tehdy vysadit. Mám pocit, že se bojím každého píchnutí. Sama sebe dostávám do těchto stavů a zhoršuji si to. Vím to, ale nevím, jak z toho ven. Cítím, že už toho bylo dost a cítím se být unavená. Mám kariéru, ekonomicky na tom nejsme špatně, navíc se nám ještě daří i podnikat. Nemám moc čas odpočívat, ale stejně je pro mě 13. část
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Pokračuji ve čtení...,
otázky početí, těhotenství
se kterou se neumím smířit, unavenost, se kterou nedokážu pracovat, černé myšlenky, které neumím zahnat, strach z toho, co se děje s mým tělem, co nedokážu zvládnout, strach, že to bude ještě horší, A hlavně neustálá touha po dítěti. Lékař mi naznačil, že jedinou možností asi bude IVF. To je pro mě nepřípustné. Nechci být máma, co je fyzicky odrovnaná. Mám z toho hrůzu. 12. část
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Zuzano, čekají na mne ještě  4 části vašeho dotazu, ale nyní snad trochu reakce z mé strany, byť množná předčasné. Je evidentní, že se hodně trápíte v mnoha ohledech. Partnerský vztah nepopisujete, jste primárně soustředěná na své somatické fungování, protože vám vaše tělo v mnoha ohledech jakoby selhalo. Z toho pramení vaše úzkost.Jste zaměřená hodně na dítě, mluvíte o velké potřebě toho, mít vše pod kontrolou.Je skvělé, že nacházíte zdroj své pozitivní energie v práci, která vás těší, kde cítíte nějaký růst. Přes vaše potíže a zatím nerealizované touhy máte nejspíš dobré kolegiální vztahy, prima :-) Já si jen tak pořád říkám při čtení jednotlivých dílů, kde se ztratila mezi všemi těmi vyšetřeními spolupráce s psychologem? Vždyť jste strašně vystresovaná a ubližujete si tím, psychosomatizujete. Potřebovala byste se dostat do klidu, viděla bych to rozhodně na farmakoterapii i na psychoterapii. Nikdo vám zatím nic takového nenabídl? Obíháte kolečko spousty medicínských odborníků, ale nejvíc potřebujete zklidnit a moct o všem v klidu mluvit. A pak mě ještě napadá, abyste v tom všem nezapomínala na partnerský vztah. Tak, a teď jdu pokračovat ve čtení.
otázky početí, těhotenství
trvající neustálá bolest, kdy při sevření žeber člověk cítí tlukot srdce. Všechno mě najednou vyděsilo - samé prášky, dostala jsem strach, že se mi určitě zhoršila ŠŽ (od dubna v pořádku, kotrola každé 3 měsíce), tak jsem raději přestala cvičit. Co kdyby se mi znovu zvýšila funkce a já si tak při cvičení mohla způsobit tachykardii. Asi mi z toho definitivně přeskočilo. Do toho ty otoky, nadváha, 11. část
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jdu dál...
otázky početí, těhotenství
ne příliš povedená rehabilitace zapříčinila blokádu všech žeber na levé straně - nemůžu dýchat, někdy mám pocit, že dostanu infarkt. Asi mi to skřípá i nervy, protože mám pocit, že cítím úzkost, sevření - ale přitom k ní vlastně až tak nemám důvod. Našla jsem si fyzioterapeutku, která se mi snaží pomoci - no, velká změna oproti tomu, co platí pojišťovna :) Nevím, co mě vlastně dorazilo - měsíc 10. část
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jdu dál...
otázky početí, těhotenství
Problém ale je, že jsem typ člověka, co potřebuje mít všechno pod kontrolou - jenže moje tělo se odmítá podřídit a když neznám důvod problému, rozhodí mě to. K tomu všemu kvůli špatným zádům a pánvi (velké zhoršení po tom, co jsem nesměla půl roku kvůli ŠŽ sportovat, ani nijak cvičit) otékám, hlavně nohy a břicho. Byla jsem odeslána na rehabilitace a cvičení Mojžíšové. Bohužel ale 9. část
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jdu dál...
otázky početí, těhotenství
psychicky dost rozhodily. Byla jsem labilní, úzkostná. Takové vedlejší účinky jsem ale prý docela běžné. Bohužel jsem ale absolutně věřila, že to dopadne. Zklamání bylo obrovské. Od té doby mám navíc problémy s menstruací - je extrémně bolestivá, zhoršily se mi návaly horka, které jsem začala mít se ztrátou ovulace. Lékař to ví, ale říká, že to teď nebudeme řešit a mám přijít až v březnu. 8. část
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Pokračuji ve čtení...
otázky početí, těhotenství
Genetika dopadla u manžela dobře. U mě byla odhalena trombofilní mutace. Další lékař - hematolog a další vyšetření. A další léky - na žíly. A nařízené kompresivní punčochy. Heparin zatím dle lékařky není třeba. Od listopadu mám novou práci - skvělou, moc mě baví. Pracuji na vysoké pozici, nějaký stres je vždy, ale není to nic katastrofálního. V říjnu mi gynekolog napsal prášky na ovulaci. Zabraly, ale nic z toho nebylo. Zato mě 7. část
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jdu dál...
otázky početí, těhotenství
Věčné ježdění tam a zpět začalo být i vzhledem ke stavu ŠŽ dost náročné, ačkoli moje práce v Praze mě strašně bavila. Nová práce byla hrozná - děsné chování, vyhrožování, nátlaky. Doufala jsem, že rychle otěhotním a vypadnu z toho pekla. Vytvořila jsem sama sobě obrovský tlak, který mi (podle mě) hned zastavil ovulaci, což v létě potvrdil po testech i lékař. V létě nás také poslal na genetiku. 6. část
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Pokračuji ve čtení...
otázky početí, těhotenství
hladovění (nechápu, jak jsem mohla hladovět, abych nepřibírala - za normálních okolností vím, jak tělo funguje, jak se mám stravovat, znám správné složení stravy, fungování metabolismu a pod.) a stres, zapříčinily vysokou hladinu žaludečních šťáv. No, je to lepší, ale zatím se to úplně nespravilo. Letos v dubnu jsem změnila práci - pracovala jsem přes týden v Praze, abych byla doma. 5. část
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Pokračuji ve čtení vašeho dotazu...
otázky početí, těhotenství
Okamžitě mne začali léčit. Do 2 měsíců mi naopak přestala žláza zcela fungovat. Přibrala jsem během 2 měsíců 12 kilo (a do teď nejdou dolů). Dlouho jsem nesměla sportovat, cvičit - kvůli ochraně srdce. Bylo to hodně psychicky náročné, sport pro mě přeci jen býval vždy jakýmsi ventilem a najednou jsem neměla nic. Loni v lednu přišly problémy s dásněmi a vyvolaly ve mě další strach, že přijdu o zuby. Až po půj roce se ukázalo, že léky a moje 4. část
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jdu dál...
otázky početí, těhotenství
Mšla jsem dojem, že teď už to prostě půjde. Ale byl to omyl. Ještě před zjištěním onoho těhotenství mne zpovídala lékařka na alergologii a pozvala si mě na podzim na nějaké testy. Testy byly asi 2 měsíce po potratu. Zjistili mi při nich akutní thyreotoxikózu. Vzhledem k tomu, že jsem se již ve 20 letech léčila se štítnou žlázou - sníženou funkcí (od 22 vyléčená) , běžela jsem za svým endokrinologem. 3. část
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jdu dál...
otázky početí, těhotenství
Sám se jednou vlastně podřekl. S novým lékařem jsme udělali základní vyšetření mě i manžela, vše se jevilo v pořádku. Stále se nám ale nedařilo. V létě 2013 jsem otěhotněla na dovolené. Potratila jsem v 5TT (bez revize, nebyla potřebná). Už dávno jsem si dala předsevzetí, že v takové situaci zachovám pozitivní mysl a povedlo se. Najednou jsem měla pocit 3. část
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jdu dál...
otázky početí, těhotenství
začal tlačit s tím, že musím rychle otěhotnět, jinak to po třicítce už nepůjde. Poslal manžela na spermiogram do reprocentra a sdělil nám, že je de facto neplodný. A že bez IVF to nepůjde. V tom jsme žili rok. Pak jsem na doporučení kamarádky a jejího muže změnila lékaře a pochopila (po vyšetřeních), že můj bývalý lékař měl zájem zřejmě jen o provizi z reprocentra. 2. část
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jdu číst dál.
otázky početí, těhotenství
Dobrý den, paní doktorko, dlouho jsem zvažovala, na koho a jak se se svým problémem obrátit, až jsem narazila na tuto poradnu - snad je aktuální. S manželem jsme spolu 5 let (3 a půl roku jsme svoji). Od začátku jsme se nebránili početí (nyní je mi bezmála 33 let, jemu 30). V létě 2010 mi byla laparoskopicky zjištěna endometrióza a můj tehdejší lékař ne mě 1. část
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Zuzano, dobrý den. Než budu reagovat, jdu číst dál.
otázky početí, těhotenství
Dobrý den,
mám dotaz ohledně odlišného názoru na reprodukci v páru. Jsme s partnerem více než rok a je nám 26 a 28. Oba máme stálou práci a ekonomicky na tom nejsme špatně. Problém je, že á bych chtěla začít přemýšlet o dítěti, třeba v horizontu půl roku- roku a přítel ne. Kvůli věku jsem navštívila testy zaměřené na možnost reprodukce a byla jsem upozorněna na možnou ubývající rezervu zásob vajíček (cca 2-3 roky). Začala jsem panikařit a moje hormony také udělali své a jsem ve fázi, že bych hrozně chtěla dítě. Partner ovšem ne a naše debaty o dítěti vnímá jako nátlak a naléhání. Nevím jak se chovat dále. Potřebuji o tom mluvit a řešit vzniklou situaci. Co je zde správné řešení? Mluvit o tom s partnerem nebo ventilovat stres jinde a čekat až změní názor? Co když ho nezmění? Do budoucna by děti chtěl, ale neví kdy. Velmi děkuji za podněty k řešení. - otázka upravena poradcem
Klára
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Kláro. Podle mého názoru je kritériem volby pro dítě souhra obou partnerů v názoru na dítě a vytvoření rodiny. Jedna věc jsou biologické hodiny, druhá věc mentální. Ve 26 letech jste dost mladá na to, abyste si mohla počkat  na přítelovu psychickou připravenost na otcovství. Varování lékařů jsou spíše preventivní - omlouvám se, pokud nejste závažněji nemocná, ale o tom nic nepíšete. Čím více budete na početí dítěte tlačit, tím více budete v OBOUstranné chuti na něj ztrácet. Musíte si uvědomit, zda chcete dítě za každou cenu na prvním místě, nebo zda chcete dítě se svým partnerem. Mluvit o tom určitě potřebujete tak, abyste se srovnala a nezačala panikařit, ale ne s přítelem. Co zajít k psychologovi?
otázky početí, těhotenství
Dobrý den,

je mi 25 let, příteli 43. Jsme spolu skoro 3 roky. On má z předešlého vztahu dceru, o které se dozvěděl až když se narodila, nicméně ji velice miluje a stará se o ni. Já s ní mám také skvělý vztah. Já bych moc chtěla miminko, ale kdykoliv se o tom s přítelem začneme bavit, tak začne mluvit pouze o tom, kolik dítě stojí peněz, je to závazek a pořád jenom řve. Prostě dítě nechce. Přitom má k dětem skvělý vztah. Náš vztah je skvělý, milujeme se, máme stejné zájmy, smysl pro humor, chtěli bychom spolu i podnikat. Ovšem dítě se mnou prostě nechce. A já bez jeho vědomí také ne. To zažil již jednou a já mu to podruhé udělat opravdu nechci. Ovšem po dítěti prostě toužím. Nevím, co mám dělat. Opustit ho nechci. - otázka upravena poradcem
Kristýnka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Kristýnko. Nechte to ještě chvilku odležet. Pokud ale bude partner i po několika letech tvrdit, že dítě nechce, budete muset buď změnit své životní plány, nebo partnera. Jestli vás má opravdu rád, musí nad tím zodpovědně přemýšlet...