Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| deprese a vztah| zamilovanost| problematické vztahy s rodiči| osamělost| vztahové problénmy v širší rodině| sexualita| problém se sebedůvěrou| rozvod a děti| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| psychické poruchy| alkohol u jednoho z partnerů| otázky početí, těhotenství| spolupráce s psychologem/psychiatrem| vztahy na pracovišti| stres| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| nenaplněná láska| ekonomické problémy ve vztahu| svatba-důležitost manželství| prevence problémů ve vztahu| partner odmítá dítě| generační soužití| psychický teror ve vztahu| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| sourozenecké vztahy| ženské přátelství| problém navázat vztah| manželovy kamarádky| kamarádi partnera...| problematické manželství rodičů| neimponující muž| osudová láska| ekonomicky silnější žena| seznamování| sny| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

krize vztahu
Dobrý den,
S přítelem jsme spolu skoro roku a půl, pro oba je to první vztah. Máme se moc rádi, máme toho mnoho společného, bohužel se ale za tu dobu objevilo několik větších krizí, kdy to vypadalo, že spolu už nebudeme, přičemž já to vždy velmi těžce nesla, po poslední promluvě jsem skončila u psycholožky. Vše jsme ale ustáli. Bohužel pro mě byl poslední půlrok náročný, byla jsem ve špatném psychickém stavu, zejména kvůli poslední rozrtržce. Moje špatná životní situace se projevovala i na mém vztahu, na přítele jsem byla popudlivá, byla jsem náladová, často naštvaná. On mě vždy podržel, říkal mi, že to chápe. V květnu se můj stav začal zlepšovat, s tím, co se mezi námi stalo, jsem se srovnala a pocítila jsem, že to začínám být znovu já. Ale najednou jsme se začali hádat, nebylo to nic vážného, spíše o drobnosti, ale bylo to velmi často a mně to dělalo starosti, přítel mi říkal, že se nic neděje a že to zvládneme. Krize přišla před pár dny. Každý jsme odjeli do zahraničí, odtamtud jsme si telefonovali a já jsem na něj byla poslední dva telefonáty ošklivá. Poté přijel ke mně domů a oznámil mi, že se ve vztahu necítí dobře. Následovala dvouhodinová debata, při které se mi ho nedařilo přesvědčit o tom, že máme být spolu, zdálo se mi, že je na mě velmi rozzlobený. Nakonec jeho hněv opadl, začal říkat, že vlastně neví, co chce a já mu navrhla pauzu. Nakonec přistoupil na dvoutýdenní pauzu.Poté na mě byl milý a povídali jsme si. Mně je opět psychicky špatně a děsí mě představa, že na tu pauzu přistoupil jen kvůli mně, protože věděl, jak špatně to nesu. Mám strach, že mi po té pauze řekne, že už se mnou nechce být, hádka byla velmi vážná, říkal mi, že už se k sobě nehodíme. Prostě mám strach, že jsem to zbytečně prodloužila. Moje otázka zní, zda si myslíte, že nám pauza prospěje, jelikož je to už třetí vážná hádka, která směřovala k rozchodu, za ten rok a půl.a také to, jak se k němu mám na prvním setkání po pauze chovat. Bojím se, že začnu zmatkovat. Děkuji
PAUZA
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den. Nepíšete, čeho se vaše vztahová krize konkrétně týkala. Hádky ohledně maličkostí jsou projevem začínající alergie na sebe a problémů v komunikaci. Pauzu byste si měli dát delší, než 2 týdny a hlavně se mezitím vůbec nekontaktujte. Společně s vaší psycholožkou vše proberte, hlavně to, jak se uvolnit, abyste mohla být spontánní. Držím vám palce.
krize vztahu
Dobrý den, je mi 40, manželovi taky, jsme spolu 15 let, před tím 8let chození, máme dvě děti. Měli jsme úžasný vztah, který nám každý záviděl. Po narození 2.dítěte před 10lety začalo postupné odcizování, pomalé a plíživé, to si uvědomuju zpětně, až když to došlo daleko. Zůstala jsem doma a věnovala se jen rodině, manžel vydělával. Časem získal pocit,že když nás živí, může si dělat co chce a já nemám právo podílet se na zábavě, když nepracuju. Občas jsme někam zašli, ale 95% volného času v současné době tráví sám nebo s kolegy. V práci je šťastný,já mám pocit, že mi jeho kamarádi sebrali můj život. Dřív jsme dělali vše spolu, jezdili na výlety s dětmi, trávili příjemný čas doma. Dnes to neexistuje. Já jsem téměř pořád doma, protože máme děti, dům, zvířata,já jsem technická podpora v pozadí. Připadám si jako Popelka a jsem nešťastná. Když mu to říkám, tvrdí, že to neviděl, že nevěděl, proč se odcizujeme, že to tak taky nechce a chce to spravit, ale spravuju to jen já! Cítím se odstrčená
Lenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Lenko. Bylo by dobré, kdybyste si oba spolu někdy sedli ke skleničce vína nebo ke kávě, a řekli - nenuceně - co vás k sobě pojilo, a co vás k sobě pojí teď. Co byste spolu zase chtěli začít podnikat. A vy nebuďte pořád doma, choďte ven mezi přátele, obnovte aktivně nějaké své zájmy, ať nejste na manžela tak upoutaná. Čím víc jste doma, tím víc si uvědomujete, co vše se mezi vámi děje, a jak se odcizujete. A měla byste si zase najít práci, to pomáhá. Něco, co vás bude bavit, zároveň to bude ekonomickým přínosem do domácnosti. Budete mít další společenský styk s lidmi a opět se stanete více vyrovnanými. 
krize vztahu
Dobrý den,
nikdy jsem nečekal že bych psal do poradny ale je pravda, že bych potřeboval poradit.
Před 1,5 rokem jsme se dali dohromady s přítelkyní. U mě to byla láska na první pohled kdy jsem vstoupil k nim do klubovny. Po nějaké chvilce jsme se dali dohromady. ona má ale za sebou špatné manželství a již v té době trpěla depresemi. Mě se ze začátku podařilo je zmírnit, ale po půl roce jsme začali řešit problémy, které by jinak byly zanedbatelné i co se týče sexu. Přítelkyně je hodně společenská a energetická. Má 7letou holčičku a mě na nich záleží víc než sobě a neuvěřitelně ji miluji. Podle toho co říká, se v ní vytratila ta láska, ale že je mezi námi něco víc než to a nejde to říct pořádně slovy ale činy. V průběhu toho roku jsem udělal pár kotrmelců jako je žárlivost a řekli jsme se že se rozejdeme a zkusíme to od začátku ale bydlíme spolu. Bohužel se přítelkyně neodprostila od minulého roku a teď trpí depresemi a domluvili jsme se, že e na chvíli odstěhuji. Nevím ale co mám dělat.
Pauza ve vztahu
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den. Jen, jestli vám budu umět poradit, mám tam hodně neznámých, kromě toho, že to pro vás byla láska na 1. pohled, přítelkyně trpěla v manželství depresemi, má 7 letou dceru, jste spolu 1,5 roku, vy ji neuvěřitelně stále milujete. Ale nevím, proč přítelkyně prožívá krizi ve vztahu k vám, to mi schází jako kamínek do mozaiky. Cítí mezi vámi silnější vazbu, ale vytratila se jí láska. Je otázka, zda se vytratila zamilovanost a prvotní touha, která pak při dennodenním životě přechází do fáze lásky, pokud se oba umíte o svůj vztah vzájemně starat. Ale zamilovanost je vzácné koření, které většinou později cítíme jen někdy, při ojedinělých příležitostech.Vaše kotrmelce - žárlivost např., to může vztahem zacloumat a mluví to o vaší menší sebejistotě a závislosti na vztahu k ní. Po dobu pauzy byste měli být rozstěhovaní, měla by být oboustranně dohodnutá doba pauzy, a hlavně také její cíl. Ona je unavená, opět spadla do subdepresí, potřebuje si odpočinout, aby v sobě opět našla to, co jí váš vztah dal, a dává. Dejte si 2 měsíce bez sebe, bez řešení vztahu. Prospěje vám to oběma.
krize vztahu
Dobrý den paní doktorko,
mám snad poněkud nestandartní problém. S přítelem máme za sebou devítiletý, krásný vztah. Nikdy jsme spolu nebydleli, z rodinných důvodů. Přítel má rodinu a já syna z manželství. Všechno bylo pěkné až asi do podzimku. Cítil jsem jisté odcizení a ne předešlou vřelost. Teď mi přítel řekl, že po poradě s psychologem už mě nemiluje a má mě rád pouze jako kamaráda. Dohodli jsme se že si dáme pauzu ve vztahu a pak se uvidí. Chtěl bych tomu porozumět. Bylo to po těch letech nezbytné? A můžu ještě doufat? Moc mi na našem vztahu záleží moje láska je stejná a trápím se. Děkuji
Josef
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milý Josefe. Přemýšlela bych nad tím, proč váš přítel začal chodit k psychologovi a je jeho názory ovlivnitelný. Nejspíš prochází nějakou vztahovou krizí mezi vámi dvěma, nebo nějakým dilema mezi vámi a rodinou, nebo v tom také může být někdo třetí. Ale - na pauze jste se dohodli, to znamená, že jste o sobě mluvili a předpokládala bych, že tam mohlo být i nějaké vzájemné porozumění. Může tam být také vyhoření vztahu na straně přítele. Josefe, já nevím, mohu se jen dohadovat. Teď je na vás, abyste si na novou situaci zvyknul, zatím je vyhlášená jako dočasná, takže neházejte flintu do žita. Ale zkuste se od přítele emočně odpojit, i když je to těžké - zvlášť, když se vám odcizuje a ztrácí z mileneckého vztahu. O to s větší silou vám schází a uvědomujete si lásku k němu. Ale tu pauzu přijměte. Jen si musíte dát jasný časový horizont, do kdy má být. Mezi tím - žádné kontakty.
krize vztahu
Dobrý den, s partnerem jsme spolu 8 let, z toho 2 roky spolu bydlíme. Partner mi nedávno řekl, že má pocit, že za poslední rok vše vyprchalo a nic necítí. Říkal,že se snažil s tím něco dělat, ale já moc ten pocit nemam. Ve vztahu nám jinak vše klape, proto to nechápu. Je možné na tom nějak zapracovat a obnovit náš vztah? Opravdu o něho nechci přijít, on se nyní rozmysli, co dál, ale zdá se mi, že je spíše nakloněn k rozchodu.
Martina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Martino. Zkusila bych pauzu ze společného bydlení na několik měsíců, bez vzájemných kontaktů, aby měl partner příležitost uvědomit si, co k vám cítíte. A to může tehdy, kdy mu budete scházet.
krize vztahu
2. měla vycházet od něj, chybí mi u něj nějaká empatie vůči mě, taky bych někdy chtěla, aby se někdo postaral o mně...myslím v tom smyslu, aby mě objal, byl mi oporou, partnerem, parťákem apod. A on čeká na iniciativu jen ode mně. Jenže i když já se nějakou dobu snažím, z jeho strany se to neprojevuje (podle mě). Nedávno mi řekl, že nemáme nic společného, že já nemám kromě rodiny nic...Ale přesto chce údajně se mnou zůstat, ale už nevím, zda kvůli mě, nebo jen kvůli dětem. Jsem z toho unavená, smutná, zklamaná. Uvědomuji si, že každý svého štěstí strůjcem a asi bych se měla naučit být více pozitivní, změnit i svůj přístup, nebýt vyčerpaná...Ale jak na to? Děkuji za radu.
Martina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Oba jste ve velkém stresu a unavení. Vy, s dvěmi dětmi, manžel z podnikání, a oboustranný stres generuje vzájemnou nepohodu. Každý z vás nejspíš zrcadlí toho druhého, každý z vás čeká iniciativu od toho druhého, takže se zákonitě neprotínáte ve svých očekáváních. Ale každá krize je překonatelná, pokud si ji včas pojmenujete a začnete proaktivně oba objevovat na sobě zase to hezké, co vás původně spojilo. Manžel říká, že vás opustit nechce, a určitě to není jen kvůli dětem. Odcizení musí být vystřídáno opětovným propojením a sdílením. Máte-li k dispozici hlídání, vyražte si někam spolu jen vy dva. Ať již na večeři, nebo na víkend. Pokud již nekojíte, odpočinula byste si od toho nočního vstávání k dítěti a kromě toho byste mohli obnovit svou intimitu, což vám moc přeji :-)
krize vztahu
1.Dobrý den, prosím o radu. Zažíváme s manželem velkou krizi, nebo alespoň já to tak vnímám. Jsme spolu 6 let, z toho 4,5 manželé. Máme dvě malé děti - necelé tři roky a 15 měsíců. Já to vnímám tak, že problémy začaly, nebo se stupňovaly, po narození druhého dítěte. Jsem na děti hodně sama, manžel hodně pracuje. V týdnu je tedy v podstatě s námi hodinku až dvě ráno a vrací se až když děti spí. Pomáhala jsem mu se vším, co si přál, především rozjet vlastní podnikání. Podporovala jsem ho, upozorňovala na možné problémy, řešila s nim papíry, účetnictví apod. Jsem hodně unavená, mladší dítě špatně spí, takže k celodennímu zápřahu okolo dětí a domácnosti mám i noční vstávání co hodinu, hodinu a půl. Jsem samozřejmě podrážděná. Takže pak z ničeho vznikají velké hádky, pomalu na rozchod. JSem vyčerpaná, manžel taky. Ale nevíme, jak z toho. Mě přijde, že se čím dál víc vzdalujeme, ani jednoho nás nenapadne se obejmout, dát si pusu kolikrát... Já mám trochu pocit, ž eby iniciativa měla vycházet
Martina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Martino, dobrý den. Nejprve přejdu na druhou část vašeho vyprávění.
krize vztahu
2) vse co mu reknu, odkyve a zmena nikde. Nevim, jak dal. Jak s nim mluvit, co delat. Je mi lip, kdyz tu neni, ale cci pro deti rodinu s tátou a mámou, nechci aby o to prisli. Na druhou stranu tohle je uz k neziti. Nevim, co citim. Nevim, co cítí on. Je mi z toho smutno, jsem vycerpana. Dekuji zaa jakoukoli radu.
Magda
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Magdo, je toho na vás opravdu moc, proto nemáte již energetickou kapacitu na zvládnutí hádek, které jsou zpočátku vyvolány nějakou malicherností. To bývá v partnerských vztazích velmi časté. Pokud ke mně přijde pár s tím, že se pořád jen hádají, a potřebují pomoc zvenčí, tak když se dostáváme k tomu, čeho se hádky týkají, je to množství trivialit. Vy dva máte problém v komunikaci. O rozvodu vůbec neuvažujte, hlavně jím nevyhrožujte. Sex máte relativně často - je důležité, zda je to sex, nebo milování, to vždy rozlišuji. Ale jestli je to milování, s líbáním, něžnostmi a mazlením, tak je to dobré! Myslím, že by vám velmi pomohla partnerská poradna, zkuste to spolu, určitě neprohloupíte :-)
krize vztahu
1Dobry den, prosim o radu, jsem zoufala. S manželem jsme spolu 6 let, mame 2 deti - 13 měsíců a starší je 2,5. Manzel je hodne v práci, na deti jsem hodne sama hlidani nemame, navic mladsi na me extremne visi, takze zatim ji ani nikomu na hlidani dat nemuzeme. Taky spatne spi, neustale se budi, takze jsem nevyspala, unavena, podrazdena. Nas vztah s muzem je katastrofa, to jsme se tak milovali. Neustálehadky, ktere jdou vzdy do extremu, uz ani nevim, kde je chyba, hadat se hacneme kvuli malickosti. Vim, ze jsem podrazdena, kdyz se treba mladsi ditebudi, ale on třeba rekne, ze přeceo nic nejde a uz to jede. Nema vubec schopnost se vcítit do toho, jak mi je. Detem se snazim davat maximum. On to bere jako samozřejmost. Nemame na sebe čas, ja nemam cas si odpocinout, klidu sednout, k sexu se dostaneme sotva jednou za tyden, spis za 14 dni a jeste spise z me strany (vsechna kila z těhotenstvi mam dole a i navic). Cokoliv mu řeknu, ze ve vztahu potrebuji (aspon trochu ukazat lasku, chtic...)
Magda
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Magdo, přecházím nejprve na druhou část vašeho dotazu.
krize vztahu
Dobrý den paní doktorko,
s přítelem se známe téměř 2,5 roku (oba 36+let), bydlíme spolu a až doposud nám spolu bylo velmi dobře, plánovali jsme založení rodiny (o miminko jsme se již pokoušeli) a společnou budoucnost.
Před 14 dny se přítel vyjádřil, že je nespokojený, nebaví ho to, zvažuje rozchod, přemýšlí nad ním už delší dobu - důvody ale není schopen uvést - prý vyprchala vášeň a o rodinu ve skutečnosti nemá zájem.
Po jeho pro mě překvapivém vyjádření se cítím zraněná, trochu podvedená a především zmatená a nevím co si mám počít?
Rodinu si přeji už dlouho, kvůli tomu jsem omezila i pracovní nasazení atd. Nedokážu si vysvětlit takovou změnu rozhodnutí - jedná se o krizi, kterou lze překlenout anebo mám přijmout že máme rozdílné plány a ze vztahu odejít.
děkuji za váš názor.
Rezy
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Rezy, přítel rozchod ZVAŽUJE, jak píšete. Neoznámil jej jako definitivu. Možná jste necítili svůj vztah stejně. Vy jste se cítila ve vztahu šťastná a spokojená, on ne, ale nedokázal vám to říct. Že se cítíte zraněná a podvedená, je jasné. S rodinou jste počítala, s ním také, máte na to věk, připravovala jste se na to. Je to rána do ledví. Přesto si myslím - ad vaše otázka, že by stálo za to, o vztah bojovat. Jen úplně nevím, jak. Snad by byla nejvhodnější dočasná pauza do poloviny prázdnin, kdy by si mohl každý z vás ujasnit, kam patříte a hlavně PROČ. To je to nejpodstatnější. Zatím jste partnerský pár, ne rodičovský. Něco vás k sobě poutalo celých 2,5 let. Uvažovala bych o tom, jestli v tom není jiná žena, ale vy sázejte na hodnoty vašeho vztahu. Pokud to spolu překonáte, dostanete se do další a nové etapy vašeho vztahu. Budete potřebovat restart, ale nevzdávejte to. Držím vám palce.
krize vztahu
Ještě k předchozímu dotazu - zváštní je i to, že manželovi na dovolené ani nechybíme - spíš jede radši s partou těchto chlapů (jedeme "bez bab", pije se, rpostě pánská jízda) než se mnou nebo rodinou. Já se snažím zuby nehty zajistit a zaplatit alespoň jednu společnou dovolenou za rok - to se pak chová jako dítě, které dělá naschvály anebo těsně před odjezdem mi pravidelně oznámí, že nikam nepojede. Vloni jsem mu řekla, že je to zaplacené a že to tedy propadne, že já s dětmi jedu a prožila si dost hrozný týden, protože on dva dny před odjezdem prohláol otráveně, že se teda uvolí a pojede taky... Bojím se, co bude letos. děkuji Kačka - otázka upravena poradcem
Kačka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Víc vám asi neřeknu. Snad jen - jeďte s dětmi rovnou bez něj. On o vás nebojuje, ani o svou rodinu, mělo by to být v opačném gardu. Ale nepíšete nic o vašem citovém vztahu k němu, zda nějaký zbyl...
krize vztahu
Paní doktorko, zkuste mi prosím poradit. S manželem máme tři děti a jsme spolu bezmála 20 let. Vztah docela fajn, on začal podnikat, já byla zaměstnaná, ale pomáhala jsem mu, co se dalo. Postupem doby se manžel dostal k lidem, na kterých hodně začal viset, i kvůli vyšším výdělkům, které díky nim má a má pocit, že patří do vyšší třídy. Jeden z těch mužů má doma manželku, která je dořvaná i ve společnosti (zažila jsem, řval na ni, chudák si sedla, sklopila hlavu a ani nemukla) a milenku, která ho chtěla rozvést skrze nemanželské dítě, což se jí nepodařilo, tak se z ní stala čekatelka. A muž si vybírá, s kterou ženou kam pojede n dovolenou, na služebku. Druhý nepatří do skupiny bohatýc, ale je to pohledný chlap, který celý svůj život střídá ženy, podvádí je, někdy se dokonce od těch žen nechá živit a platit si výlety. Manžela ovlivňují i další, kteří vyměnili manželky za mladší ženy, ale jejich vliv už není tak velký. takže manžel obdivuje oba a tlačí mě do podobných poloh, ačkoliv máme úplně jiné rodinné nastavení. Navíc se začal čím dál víc urážet a trucovat, víc než kdy jindy, jenže já za ním neběhám a čekám, až ho to přejde. Jenže on asi chce, abychom dolézali, přemlouvali ho...naednou začíná být všechno doma špatně (naráží na hranice), už jsem slyšela, že když se nebudu chovat podle jeho, tak bude jiná (to jsou slova toho druhého muže), je větší a většíí obdiv a snaha se vyrovnat tomu muži prvnímu (případně dalším z jeho okolí). Na financování rodiny to však necítíme, žijeme pořád stejně skromně (manžel je skrblík v příspěvcích na rodinu, sice peníze dá, ale pak si je bere zpátky), takže na jednu stranu poskytuje nějaké podmínky života, na druhou stranu cítím, že jimi opovrhuje a naží se je vytěsnit. Tahle rozporuplnost je v poslední době častá - urazí se a trucuje a dokonce se odstěhuje na chatu, pak přijde a zase je zle - že prý si sám musí nakupovat a prát a že jsem tedy hrozná manželka, proč mě teda má... Když to shrnu, tak v poslední době nikdy nevím, s čím přijde a co mu bude vadit. Nevím, co s tím a jak dál. Děkuji.
Kačka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Kačko. Dobrá a účinná rada mne nenapadá. Jste to vy, kdo musí vědět, co v manželství potřebujete, jaká máte očekávání. Popisujete manžela jako někoho, pro koho jsou nejpřednější "kamarádi"Je to asi spíše pragmatické, než přátelské, ale to bych nerozebírala. Důležitá jste vy. Říkáte,že nemůžete nic změnit. Ale on není tak silný, jak se staví. Snaží se být před vámi macho, ale tím není. Jestliže je má hypotéza správná, pak je na vás, co ve vašem vztahu změníte, aby se stal vyváženějším. Ale bude to práce, a vy musíte vědět, zda to za to stojí, ji vynakládat...
krize vztahu
Dobrý den, máme s manželem krizi už nějaký ten rok. On tvrdí již 5 let, téměř od narození našeho prvního dítěte, já tu největší krizi vnímám poslední rok, od nástupu do zaměstnání po RD. Aktuálně je to tak, že máme 4letého a skoro 6ti letou dceru. Manžel mi stále vyčítá, že jsem ho odsunula po narození dětí na poslední místo, dostatečně se mu nevěnuju atd. Uznala jsem, že po narození dětí jsem byla opravdu hlavně matka a ne manželka, ale snažila jsem se mu to vynahradit. Zajišťovala jsem hlídání, abychom byli jen spolu, ale zřejmě ta doba, kdy byl opravdu "odsunut" (dlouho jsem i kojila a tak jsme spolu sami nebývali), byla dlouhá a on by rád, abych po něm zase toužila, ale já už to nedovedu. A to proto, že mi poslední rok jen vše vyčítal, útočil, když jsem někam šla večer (což bylo třeba jen 3x za rok!!), tak mi vyčítal, že s jinými se bavím a s ním ne. Občas se mnou vůbec nemluví, vnímám velký vztek vůči mě a já zvažuju, zda stojí za to vztah udržovat, při téměř denních hádkách. - otázka upravena poradcem
Pavlína
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Pavlíno, dobrý den. Rozhodně stojí za to, zkusit restart, ale sami to evidentně nezvládnete, je to příliš konfrontační, takže nikam nevedoucí. Jednoznačně doporučuji začít s párovou terapií u partnersky specializovaného psychologa, který je nezávislý, bude vás oba vnímat a korigovat komunikaci, která nikam nevede. Nejdřív by měl dělat tlumočníka, pak teprve může nabídnout nějaká doporučení pro vás dva :-)
krize vztahu
Dobrý den, paní doktorko. Je to asi to samé pořád dokola, ale přesto. Žiji s přítelem ve společné domácnosti 11 let, když jsme se seznámili, bylo mi 23 a jemu 43 let. Do té doby jsem s nikým tak výrazně starším nechodila, prostě se mi líbil, imponoval mi jeho rozhled, vědomosti,.. zamilovala jsem se. V té době měl ve střídané péči dvě děti (tehdy 11 let). Myslím, že není úplně troufalé říct, že jsem se o ně starala s ním, když jsme v podstatě od půl roku chození bydleli spolu. Po dvou letech mi přiznal dalšího syna, se kterým se nevídá. Brala jsem to tenkrát jako podpásovku, mohl mi to říct hned a málem jsme se rozešli... Ale nerozešli. Přítel taky řeší dost dluhy z minulosti a díky tomu nesmí podnikat, takže skoro od počátku, cca rok po seznámení, jsme začali podnikat na moje jméno, ale nápad byl jeho. Já se vždy starala jen o to okolo, aby vše fungovalo a o samotný prodej. Po čtyřech letech se nám narodila dcera a přítel jako by odešel na mateřskou se mnou s tím, že veškerá péče o dceru a domácnost byla na mě a on se firmě věnoval sporadicky. Beze mě ho to nebavilo a já už tomu podnikání taky nemohla věnovat tolik času jako předtím. Náš jediný zaměstnanec nás přerostl a nakonec jsme se rozhodli mu firmu prodat. A založili firmu v jiném odvětví (opět jeho nápad). Po 2,5 letech se nám narodila druhá dcera, která byla trochu nehoda :), ale já vždycky víc dětí chtěla, takže mi to nijak nevadilo, jenže jemu vadilo, že nepracuji tolik jako dřív a dostali jsme se i do finanční tísně. Nebylo to úplně snadné, ale nějak jsme to dali. Teď když děti nastoupili do školky, obě, tak jsem rok pracovala a řešila naše firemní dluhy z minulosti, bylo to dost náročné období a ještě je. Stále není vše splaceno, ale přítel se tváří, že tak jsou na tom všechny firmy, že si žiji v blahobytu a že nevím, co je nouze... Jenže mě ty dluhy tíží a nechci je mít, to přece není normální... A když si pak kupuje věci, na které nemáme, tak jsem zoufalá, protože ty peníze vytáhne z tržeb, které potřebuji na pravidelné platby a splácení. No a do toho se mi minulé léto podařilo uletět se sousedem... :/ Přítel skoro 8 měsíců nepracoval a o firmu se nestaral, prý chtěl být s námi a doma, tak dělal truhlíky na zahradě, dřevo na zimu, atd... To se přece samo taky neudělá.... A mě asi ruplo v hlavě a nekoukala jsem napravo nalevo, prostě se mi líbil a chtěla jsem být s ním, se sousedem. A protože jsem klasická, tak vše prasklo... S přítelem jsme to půl roku dávali do pořádku, no.. požádal mě o ruku(já tu žádost nepřijela, řekla jsem mu, že se musím srovnat) a začal mi pomáhat doma, ale do práce nechodil, takže jsem to nakonec vzdala a vzala na sebe i jeho práci - neříkám, že mi to úplně šlo, ale snažila jsem se. Prostě mě do toho hodil, tak jsem plavala, i když žádnej krasostyl to nebyl. A teď, když chce vztah spravovat, když už jsem mu potřetí řekla, že odcházím, že prostě už mu nevěřím a že takhle žít nechci, tak mi chce v práci pomáhat a všude jezdit se mnou.. Do toho mě nařknul, že někoho mám a kdo to je, řekl mi, že jsem ho 7 let pořádně nepohladila ( což není úplně tak, ale já jsem trochu studenej čumák, takže asi i může být... ), že jsem nikdy pořádně nepracovala, že mu lžu, že jsem ho podvedla, podrazila,... a pak mi řekne, že mě má rád a chce to zkusit znovu, kvůli dětem, že mu je beru. Přišel i s tím, že když se rozejdeme, bude chtít střídavou péči. Čímž mě samozřejmě úplně odzbrojil, protože o děti jsem přijít nechtěla a vím, že s ním to bude těžké. Na druhou stranu je to jejich táta, má na ně právo stejně jako já.... Já to všechno kolem nás prostě rozbít nechci, ale po tom všem, už se na něj nedokážu ani kloudně podívat a spát s ním taky ne.... Prostě už mu nevěřím a ani nevěřím, že se o nás postará. On mi prostě klidně řekne, že nic nedělám, když to tady na mě všechno visí... Já nechápu, jak to vůbec může říct. Mám možnost se odstěhovat do domu po rodičích a firmu jsme se bavili, že rozdělíme na půl, asi... Mě je to v podstatě jedno, ale z něčeho žít musím a děti taky... Takže alespoň část bych chtěla. Vše je psané na mě, ale řekla jsem mu, že dům mu nechám a firmu částečně přepíšu. Já prostě chi a nechci jít a nemůžu se rozhodnout a rozhoupat, ale to dusno mě ubíjí a jeho už asi taky. Děti začínají být lítostivé, to dusno je znát všude. Navíc teď všude před společnými kamarády má hlášky typu, že se o nic nestarám, nic nedělám pořádně a tak.... Je mi z toho úzko a vím, že poslední dobou má trochu i pravdu - mám deprese a dny, kdy bych nejraději nevylezla z postele, kdy mi všechno bylo jedno a to jsem do té doby byla dost akční.... Myslíte, že má cenu ještě vztah nějak spravovat, když k němu tohle všechno cítím?
Ester
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Ester. Vaše vzájemná vztahová krize je hodně vážná. Z vašeho popisu mám pocit, že přítel nebyl nikdy vaší oporou, tahounem ve vztahu jste byla vy a zároveň jste hodně riskovala v souvislosti s jeho dluhy. Je to celé natolik těžké, že bych vám rozhodně doporučovala terapii u partnerského psychologa, to tu spolu nevyřešíme. Jste na něj již alergická, chtělo by to i pauzu, nemyslíte???
krize vztahu
Dobry den,mam pritele 6 let,celou dobu si pise s zenami,ktere mel prede mnou i s cizimi.Pred dvema lety mi byl neverny s byvalou pritelkyni,odpustila jsem mu to,slibil ze to skonci,neskoncil.Ted se s ni asi rozesel,ale hned si zacal s jinou byvalou.Jen me ve zpravach co si pisou pomlouva a ze se chce rozejit,Toto pise kazde,s kterou si pise.Je mu 48 a jinak spolu vychazime,ale nespi se mnou.Co mam delat,uz nemam silu dal takto s nim zit,Vzdy to skoncilo ale ja se jen trapim a je to porad dokola.Dekuji za radu.Jana
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jano. Viděla bych to na pauzu. Zkuste se na cca 4 měsíce rozstěhovat a nebýt spolu v žádném kontaktu. Cílem by mělo být, aby si uvědomil, zda s vámi chce opravdu být, jak je mu bez vás, jakou hodnotu pro něj váš vztah má.
krize vztahu
Chtěla bych znát váš názor na situaci vzniklou v manželství.Jsem jednou rozvedená (10letá dcera v mé péči).Podruhé jsem se vdala.. zprvu idylický vztah se přerodil v absolutní paskvil, manžel se „uráží“ kvůli kde jaké hlouposti a pak se mnou nemluví..posledně to bylo několik měsíců–v lednu jsem se opět zapřela a zašla za ním, aby se situace nějak vyřešila.. na můj popud začal chodit na sezení k psychologovi a vše vypadalo velmi nadějně, pokroky v komunikaci byly obrovské a když jsem viděla jeho snahu, taky jsem byla otevřenější. Jenže ejhle pohádky je opět konec.Před 14 dny se opět urazil,protože jsem po něm a po dceři houkla,že mě probudili..a od té doby je doma ticho,přiznávám,že jsem se nijak nepokusila ho prolomit,ani na to nemám sílu,jsem unavená z toho jak mám být ta shovívavější, rozumnější.. jak se čeká, že to opět nějak vyřeším..ta situace nekomunikace se pořád opakuje,čím dál dýl nemluví,čím dál tím kratší dobu to funguje..existuje šance na změnu? (krom 2.rozvodu?)
děkuji
D.
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, D. Potřebovali byste s manželem párovou terapii, proč uvažovat o druhém rozvodu, když se s tím určitě dá něco dělat. Ale já netuším, kde vězí problém, to je potřeba více rozebrat, a na to má poradna zde nestačí, neznám způsob vaší vzájemné komunikace, neznám podrobnosti vašeho vztahu...
krize vztahu
Dobrý den paní Douchová,

píši Vám a abych získala i třeba pohled někoho jiného, kdo mě a přítele vůbec nezná. Po pěti letech našeho vztahu, z toho asi 4 roky společného soužití, jsme se dostali do hromadících se problémů a ty vygradovaly tak, že jsme se poslední půl rok hádaly hodně, často opravdu ošklivě. Přítel mě přestal přitahovat, získala jsem na něj až v podstatě averzi, na druhou stranu já jsem často emočně nestabilní a to celou situaci vždy ještě zhoršovalo.
Jsme oba hodně rozdílní, od začátku vztahu v podstatě řeším, zda je možné, abychom spolu dál byli. On je hodně pasivní, rád doma v klidu, já bych spíše pořád něco podnikala, on chodí pozdě spát a já miluju rána a brzké vstávání... Vždy jsem ale tento deficit si ospravedlňovala tím, že je na mě moc hodný, vyznává mi neustále lásku, ale jakoby mě ta racionalita dohnala a špatné pocity, které jsem měla dřív se zesílily a nic s nimi nejde dělat.
Momentálně jsem se na týden přestěhovala pryč pro odpočinek.. co dál?
Libuše
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Libuše. Možná je váš současný pohled ovlivněn tím, že jste vůči příteli získávala postupně averzi a vidíte teď hlavně to, co vás rozděluje. Určitě ale bylo hodně věcí, které vás i přes vaše rozdílnosti spojovaly. Navrhovala bych vám pauzu na 4 měsíce s tím, že nebudete nikterak v kontaktu, a pak by se vidělo, co převáží v každém z vás dvou, zda spolu budete chtít být, nebo k sobě nepatříte.
krize vztahu
Dobrý den..Jsem s manželem 19let..Prošli jsme vším..krize a toulání ,bary, ženy.. vždy ve mě viděl jedinou..jeho práce začala být náročná i starosti s ní...začalo mezi láskou ponižování, urážení..a já měla hrdost rázem na 0..střídají se mu nálady a to i láska a ješitnost a ego..když se začal měnit ...já se vzbouřila a byla mu nevěrná.. ničím jsem si nepomohla, jen je to ještě horší... 2 roky se snažíme...ale mám pocit, že manžel ani nechce..jen se mnou bydlí..brečím snad každý den...a nevím co víc dělat pro záchranu :(
Martina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Martino, dobrý den. Překonali jste spolu mnoho věcí, nic nevzdávejte. Důležité je, že se dva roky snažíte - ale netuším, jak to vypadá. Jednoznačně vám doporučuji partnerskou poradnu.
krize vztahu
Dobrý den, s přítelem jsme byli rok, s tím že to nebyl úplně vztah. Ukončil to z důvodů nejistoty z mé strany a že jsem hodně řešila věci. Po 5 dnech za mnou přišel s tím, že mu chybím, že by to chtěl znovu zkusit, že brečel, že nemohl spát, tak jsem mu řekla jen pokud to bude už vztah.Zeptala jsem se ho jestli mě chce i s mými náladami a on že jo, že je to normální. Tak jsme do toho šli. Po dvou týdnech, což je teď to nevypadá dobře. Skoro mi nepsal, vypadalo to, že nemá zájem, tak jsem na něj trošku vyjela, že na mě nemá čas a zájem, on tvrdí že má. Po tom incidentu se mnou nechtěl komunikovat. Skoro neodepisoval. Když jsem se zeptala na rozchod, tak že neví. Domluvili jsme si, že se uvidíme a promluvíme si. Já jsem navrhla, že se budu snažit, když i on, ale on říká že to bude stejné, že se to nezmění, že dopadneme stejně jak jeho kamarádi. Tak navrhl pauzu, řekla jsem, že pauzy znamenají konec, že se bojím, že pak řekne konec. Prý buď počkám nebo ne. Nevím co teď. Děkuji za odpověď
Monika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
No, Moniko, myslím, že v tom máte oba pořádný citový chaos. Oba...Ale nedokážete se spolu rozloučit, ukončit vztah, který je takový, jak popisujete. Vy dáváte jasně najevo, že se pauzy bojíte, vidíte v ní jasnou předzvěst konce, on vůbec neví, co má dělat. Neumíte být ani spolu, ani bez sebe. Nechte teď veškerou iniciativu na něm. Uvědomujete si, že jste na sobě oba citově závislí, ale své závislosti se bojíte? Potřebovali byste v rámci svého vztahu více volnosti :-))
krize vztahu
Vážená paní Douchová,
nikdy bych nepomyslela, že budu jednou číst takovouto poradnu a dokonce žádat o radu. Ale jak říkávala babička, člověk míní a život mění. Ve vztahu, který měl přetrvat až do konce našich dnů, to začalo skřípat. Nejspíš mi potvrdíte, že je to hodně moje chyba, ale já nevím, jak z toho ven.
Bude mi 38, s manželem jsme svoji 13 let a máme tři děti (12, 10 a 7 let). V době, kdy jsem byla na mateřské s naším třetím, jsem díky mojí kamarádce z gymplu, potkaly jsme se v podstatě úplně náhodou a obě s kočárky, objevila kouzlo života na internetu. Teď bych zpětně řekla spíš prokletí. Předtím jsem se přitom v čumění na internet nikterak nevyžívala. Nějak mne to však chytlo. Životní prostor maminy s kočárkem se rázem mocně rozšířil, noví lidé, názory, příběhy. Manžel, který se kolem počítačů a sítí pohybuje profesně, akorát poznamenal, ať dávám pozor, že sociální sítě a vše kolem nich, jsou novodobý ničitel vztahů. Tehdy jsem se smála, že internet se mnou v posteli určitě ležet nebude.
Bohužel jsem si nějak neuvědomovala, že penzum času, který trávím na internetu, se stále zvyšuje a že se to už začíná projevovat na domácnosti, kterou jsem do té doby zvládala navzdory těm našim dráčkům držet docela v rychtyku. První si toho všimla babička, tedy jako moje matka, a hned co že se jako děje, že začínám mít v domácnosti bordel. Tehdy jsem se nějak vykroutila, ale bohužel jsem se neprobudila a nezměnila režim. Pak už se začaly přidávat první projevy nevole ze strany manžela. Měl toho hodně i v práci. Pohoda, která u nás vždy bývala, se začínala vytrácet. A spolu s tím utrpěl i sex, kde jsme se předtím báječně rozuměli. To souviselo také s dalším následkem mého vysedávání u počítače. Úbytek pohybu a příležitostné uždibování kdečeho se bohužel projevily. Postava, která do té doby na mámu třech dětí docela ušla, doznala změn, které na přitažlivosti nikomu nepřidají.
Na gradaci problému bylo založeno před časem, kdy někoho napadlo, že diskuse jsou málo, a že bychom se mohli v rámci možností setkávat reálně. Z odpoledního kafíčka se nakonec staly akce dvoudenní anebo i víkendovky. Na jedné takové, jsem se potkala s pánem, který je sám s dcerkou asi ve věku našeho nejmladšího a zajiskřilo to mezi námi. Myslela jsem, že to nějak ustojím, ale nezvládla jsem to. Manžel zatím snad nic netuší, ale já nevím, jak dál. S pánem je mi při našich občasných schůzkách hrozně hezky. Mám zase pocit pochopení. Nevadí mu věci, které začaly vadit manželovi a postupně pokazily atmosféru u nás doma. Ale na druhé straně je pořád ještě moje rodina a spousta krásných společně strávených chvil. To přece nejde jen tak zahodit a zničit. Navíc mám strach, že v případě rozchodu mi děti neodpustí, že jsem to byla já, kdo rozvrat rodiny zavinil.
Na reakci rodičů už ani nechci pomyslet. Jsou spolu 45 let, přestáli všechny problémy a neshody, kterým se také nevyhnuli a teď jsou z nich báječní děda a babička. Rozbít rodinu kvůli známosti z chatu? Neexistuje. U nich bych prohrála na celé čáře a nejspíš napořád. A to tím spíše, že oba moji starší sourozenci problémy ve vztazích nemají. Manžela si rodiče ke všemu velice oblíbili, což by situaci ještě činilo ještě horší. Mám stále víc výčitky, že jsem všechno zkazila, že mi všechno nevratně klouže mezi prsty a nevím jak dál. Budu moc vděčná za rady.

Zdenka
Zdenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Zdenko, dobrý den. Ale vždyť si vlastně odpovídáte sama, nemáte ten pocit? Jo, zamilovala jste se do pána z chatu, ale zamilovanost je dočasná fáze, S manželem máte 3 děti,  ale to není ten nejpodstatnější důvod, proč byste neměla odcházet. Ani rodinná tradice, že vaši rodiče jsou spolu 45 let. VY SI POTŘEBUJETE UVĚDOMIT, co máte na svém muži ráda, co vám váš společný život dává, a co mu můžete dávat vy. Zkuste investovat svou energii do rekonstituce vašeho vztahu s manželem. Ale nejdříve musíte vědět, zač stojí za to, bojovat o váš vztah :-)) Držím palce, ať to vše dobře dopadne!
krize vztahu
S manželem jsme 17 let, má mě 3 syny 16,12,8 let. MANŽEL je hodný podniká ale je urazlivy trvá to i 3 týdny, musím přijít já on nikdy, po minule hádce mi řekl, že jsme se měli dávno rozvést, ale můžeme to udělat i teď, nejlépe bude pokud nebudeme spolu komunikovat řekl. Nevím jak dál, mám ho ráda, odstěhoval se z ložnice, do poradny nechce, mám si žít svůj život a on taky, jsem na něj finančně závislá, chodím do práce a vydělává velmi málo, neuzivyla bych sebe ani děti, promluvit si nechce, dělá to často, ale teď je to hodně zle, jsem zoufalá, jsem citlivá pokud mě v provokuje, dokážu zakricet, ale on mě ignoruje, po sexuální stránce si rozumíme, teď jsem přišla, ho políbit odmítá, bez vysvětlení, dá štěstím něco dělat, děkuji Jana.
Jana Luksikova
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jano. Manžel je nejspíš hodně temperamentní cholerik na začátku, ve vztahu nejste šťastní ani jeden, pak vás trestá ignorancí a mlčením. Nemá to promyšlené, řekla bych, že to je převzatý vzorec "řešení" problémů v jeho původní rodině. Asi se tam o ničem nemluvilo a vše se zametalo pod koberec. Skříň s kostlivci se náramně plnila - není nic horšího. Protože kostlivci jsou v naší hlavě a vzpomínkách pořád a pro možnost domluvy jsou velmi kontraproduktivní. Máte prostě problémy v komunikaci. Pokud nechce jít do poradny manžel, běžte tam vy sama, je to velmi užitečné, věřte mi.
krize vztahu
Denní vyhrožování rozchodem

Dobrý den, paní Douchová,
je mi již 51 let, mám 6 let přítele, který za mnou často cestuje ze zahraničí a já za ním. Před dvěma lety mi vážně onemocněla maminka, jsem s ní v ČR a já ji chci být ve stáří nápomocna, tak to cítím. Starají se o ni v domově pro seniory a snažím se ji psychicky podporovat svou častou přítomností. Požádala jsem přítele, jestli bychom mohli nyní sdílet život v ČR. Nyní mě agresivně slovně napadá, ponižuje jako ženu a denně mi vyhrožuje, že když neposlechnu a neodstěhuji se do zahraničí, tak mi ukáže, jak to jde s jinou jinak. Vulgarity, které mi říká tady nejdou ani prezentovat. Navíc jsem byla důvěřivá a půjčila mu všechny své peníze a on je nevrátil a nehodlá vrátit, takže nemohu svobodně ani odcestovat za ním já a v klidu komunikovat. Velice se trápím, nepoznávám se, že mu stále píši a říkám, že rozchod není mým přáním.Mám ho ráda a asi žiji někde v minulých hezkých dnech. Poraďte mi prosím, jak sebe a tuto situaci zvládnout.
Gabi
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Gabi. Zamýšlím se nad tím, co je základem vašeho vztahu s přítelem. Na vaši maminku žárlit nemůže, potřebu vaší péče o ni by měl pochopit, pokud disponuje aspoň troškou empatie. Popisujete jej víceméně jako sebestředného sobce, vy jste nejspíš obětí domácího násilí v podobě výhrůžek a ponižování. Jen si sama pro sebe zkuste uvědomit, co vše vám stojí za to, abyste měla zapotřebí toto absolvovat....Ano, asi žijete v historii těch hezkých dní, ale každý vztah má svůj vývoj, a tento vývoj moc pozitivně nevypadá. Přemýšlela jste i nad tím, jestli by vám nebylo bez něj lépe? Byla byste svobodná ve svém rozhodování.........
krize vztahu
Dobrý den, už jsem Vám psala asi před měsícem, ale zatím jsem se žádné odpovědi nedočkala, takže nevím, zda můj dotaz vůbec dorazil k Vám. Pokud ano a jen jste zatím neměla čas na něj zareagovat, tak se moc omlouvám. Pokusím se ho znovu nějak zformulovat.

Jsem s přítelem téměř 14 let, ale poslední rok procházíme velkou krizí, která trvá dodnes, trápím se, asi i on, ale už opravdu nevím co dál a jsem z toho opravdu zoufalá a neskutečně psychicky vyčerpaná. Ale vrátím se na začátek.
Takže jsme spolu 14 let, z toho poslední 4 roky jsme žili v jeho domě. Když jsme se poznali, zrovna se rozváděl, ale s manželkou už žili 2 roky odděleně a jen kvůli dětem. V té době jim bylo 15 a 18 let. Dcera se odstěhovala s matkou a syn zůstal s ním. Přítel byl v té době psychicky na dně a aby toho nebylo málo, zjistil, že ho podvedl společník a dva roky na to ještě přišel o 10 let fungující firmu. A jeho syn si nabral půjčky, protože se zjistilo, že potřeboval peníze na drogy a přítel na poslední chvíli odvrátil exekuci na RD. Syn postupně přišel o práci, doma kradl a nebyl schopný chodit do práce. Byl 6x v různých léčebnách, ale vždy do týdne odešel. Přítel ho několikrát vyhodil a stejně ho zase vzal zpátky.Chvíli seká latinu a pak se vše opakuje.A to je jeden z našich hlavních problémů. Další je to, že kvůli vyplacení bývalé manželky, splácí hypotéku a tak si našel ještě druhou práci, do které zapojil i mne. Takže jsme neměli čas na nějaké společné chvíle, zážitky, výlety, dovolené. Proto jsem začala pracovat jen na pol.úvazek, aby se všechno stíhalo.A já bláhově věřila, že ve mne vidí toho člověka, o kterého se může vždy opřít, kterého právě proto má rád, že neuteče při prvním problému. Čekala jsem, že náš vztah posune dál a mně i ostatním ukáže co pro něho a v jeho životě znamenám. Že z "milenky" udělá manželku. Ale náš vztah začal stagnovat, všechno co jsem dělala bral jako samozřejmé.A najednou jsem si začala všímat změny v přítelově chování. Čím dál víc svolával různé akce, hostil kamarády, každý rok se sešlo na zabijačce 40 lidí. To samé byly i rodinné akce o stejném počtu a já jen poletovala kolem všech. Když jsem chtěla abychom si někam zajeli, odpočinuli, mi řekl, že není čas. Ale na ostatní si ten čas udělal. Navíc se se mnou na mnohých věcech nedomlouval, jen mi prostě oznámil, že přijedou ti, nebo bude akce a to i přesto, že jsem mu řekla, že s tím nesouhlasím. Prostě si to udělal podle sebe,on má rád kolem sebe lidi, ho to nabíjí. A ve mně uzrával pocit, že jsem pro něho byla dobrá jen tehdy na začátku, když jsem ho psychicky podržela, stála při něm v těch nejtěžších chvílích. Chyběla mi od něho něha, láska, obejmutí a slova pochvaly, kterými u ostatních žen nešetřil. Došlo to až tak daleko, že se místo aby mne před druhýma hájil, stál proti mně. A já si připadala jako poslední v řadě... za jeho dětma, rodinou,kamarády. Jakoby nestačilo, že jeho 25 letá dcera se mnou svádí boj o otcovu pozornost a žárlí, ale za otcem dojede jen když něco potřebuje a jeho syn, který svým stylem života jen ubližuj, niči a depta. A ani jeden nerespektuje naše soukromí. A já si nemohla dovolit ani na jednoho cokoli říct, protože když jsem něco řekla tak to vyústilo v hádku. Stále se svých dětí zastává.Z mého pohledu jim jde jen o to abych je neobrala o nějaký majetek a potencionální dědictví.Poslední 4 roky jsem žila pod neustálým tlakem a strachem, že co když se s přítelem něco stane, že mi nikdo neposkytne informace, nebo že po tolika letech společné práce mi jeho potomci řeknou sbal si igelitky a táhni, protože z pohledu zákona jsem NIKDO. Tak jsem své obavy sdělila i přítelovi. Jeho odpověď mne zarazila. Vzít si mne prý nemůže ( ani na úřadě),protože by porušil církevní zákony. Když jsem mu řekla, že je to možné ošetřit i závětí, dva roky mi tvrdil, že neměl čas. Posbírala jsem poslední zbytky sebevědomí a řekla DOST. Sbalila kufry a odstěhovala se. Zklamaná, zničená na těle i duši. Toto trvá skoro rok. On mi sice tvrdí, že se na jeho citech ke mně nic nezměnilo.Tak jsem souhlasila, že se budeme vídat a navštěvovat tak jako kdysi na začátku. Jenže tady je to znovu. Vidíme se pár hodin týdně a jen když přijedu já k němu, protože on nemá čas. Ví, že přijedu, protože chci být s ním. Ale téměř pokaždé je u něho na návštěvě bratr, soused, známí... A mně to srazí znovu na kolena. Začneme se hádat, vyčítat, vytahovat minulost, kterou se snažím vytěsnit, abychom k sobě našli společnou cestu.Strašně se podivuje tomu, když mu řeknu, že mi svým chováním ublížil, vinu v sobě nepřipouští. Dle jeho názoru je jediný problém, že já nesnáším jeho děcka a nemám ráda lidi.Poradnu odmítá a já už nevím jak dál ani jestli ještě chci !
Děkuji mnohokrát.

- otázka upravena poradcem
Lucie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Lucie. Jste osobnostně hodně odlišní, máte rozlišný životní styl, naturel. Před těmi 14 lety to musela být oboustranná zamilovanost, která přerostla v lásku, na vaší straně rozhodně. Je obdivuhodné, jaké všechny problémy jste s přítelem zvládala a zvládla. Chtěla jste mu být oporou, a byla jste mu oporou - a že toho nebylo málo, co vše jej během několika let potkalo. Smekám před vámi pomyslný klobouk. Jenže zatímco vy maximálně dáváte, téměř nic nedostáváte. Na vašem místě bych zvažovala, zda má tento vztah smysl, zda vám víc neubližuje, než že by vám něco dával. Udělejte si bilanci zisků a ztrát, v rámci vztahu. A rozhodně nechtějte být s někým za každou cenu, abyste nebyla sama. Pokud se máte scházet, iniciativu musí mít on, a on by za vámi měl jezdit, ne vy za ním. To není dobře nastavené aranžmá, jak to máte teď. Uvědomte si rozdíl mezi mužem a ženou v rámci partnerského vztahu........
krize vztahu
Dobrý den, rád bych se vás zeptal kde je našem vztahu problém. Je to skoro 4 měsíce co se má žena začala občas stýkat s kamarádkou z mládí a dost často si teď volají. S manželkou máme společnou dceru 4 roky a žena přivedla do vztahu svého syna kterému je 7 let. V roce 2014 když jsme se seznámili tak byla po krk v dluzích které jsem za ní zaplatil aby jsme mohli v klidu žít spolu. V roce 2015 jsme se vzali já v té době byl OSVČ a v roce 2015 jsme spolu založili firmu. Ale rád bych věděl co se změnilo v našem vztahu když je to ty 4 měsíce zpět co mě žena začala přehlížet, často se hádáme, nechce se mnou mluvit nespíme spolu a dost jí vadím a chce se odstěhovat. Akorát když jsme někde na návštěvě tak se chová jako hodná žena. Podle mé sestry která sní o tomto problému mluvila tak říkala že jí narostlo ego a že mě již k životu nepotřebuje. O mě říká že jsem: manipulator a podobné věci.
Jaroslav
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jaroslave.Musíte být zmatený a nejistý, to je jasné. Ale vykašlete se na to, co vám říká vaše sestra - vy dva s vaší ženou, jste VY DVA. Nejspíš se jedná o nějakou krizi, kterou byste spolu měli překonat. Vaše žena prochází dočasnou změnou v úhlu pohledu na život a je zaměřená hlavně na sebe. Rozhodně byste potřebovali nyní pomoc odborníka v podobě párové terapie. Navrhněte to.
krize vztahu
Pokračování 2:mám pocit že mezi námi vládne pořád takové nepříjemné napětí, zkrátka jsme se odcizili.Dřív jsme se nehádali vůbec,až mi to přišlo divné, teď jsou naše rozepře převážně díky dceři.Manžel jí okřikne, mě přijde že jí okřikl neprávem, něco mu řeknu a už je zle a toto je pořád dokola. Mám pocit že má nervy neustále na pochodu, ale nevím z čeho a nevím co se děje.Když jsem se ho zeptala prakticky jsem z něj nic nedostala, není zrovna ten typ který by se svěřoval.Myslíte že očekává nějakou tu intimitu? Předtím jsme spolu ale také několik let nespali a žili jsme si pěkně, smáli jsme se a měli jsme domácí pohodu.Prostě od přestěhování se totálně všechno zvrtlo jako když mávnete kouzelným proutkem. Přijde mi že už si se mnou ani nepovídá tak jako dříve, je chladný. Všichni mi neustále říkají že chlapi ten sex prostě potřebují, ale za boha nevím jak s ním po devíti letech zase začít spát a ani nevím jestli by o to stál. Nevím ani jestli je toto ten kámen úrazu. Moc prosim o odpověď
Veronika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Veroniko, je zajímavé, že  vztahové napětí mezi vámi začalo na konci roku v souvislosti s provizorním bydlením v nájmu v jiném městě. Je tam jako další důležitá věc období vzdoru u vaší dcery - které v tomto věku bývá typické -, ale je v tom všem i budoucí stavba vašeho domu a úředničina, nekonečná, kolem toho. Na manžela je toho moc, nemá kapacitu na nic. Energii čerpá jen z cvičení. Nevylučuji možnost, že někoho potkal. Odpověď na vaši otázku - ano, intimita se vám vytratila hodně dávno. Nejen, že nemáte 8 let sex, ale ani se sebe nedotýkáte. Zcela vám vymizela partnerská blízkost se vším všudy. Zkuste si vzpomenout na vaše začátky, abyste si mohla opět představit intimitu s vaším mužem. A na základě toho začněte být iniciátorkou vy. Zatím jen doteky, to, nač si troufnete a co vám nebude cizí. A uvidíte, zda se to bude rozvíjet někam dál. Vy jste byla tou, která jej začala odmítat jako muže, nyní byste opět měla být tou, která dává najevo svůj zájem o něj. 
krize vztahu
Pokračování: zlom nastal ke konci loňského roku, kdy jsme prodali byt a přestěhovali se na chvili do jiného mesta do nájmu (budeme stavět baráček). Nevím jestli to s tím souvisí ale manžel také rapidně zhubnul, je z něj opět pohledný chlap, koupil si nové oblečení (staré z něho padalo), začal chodit do posilovny, avšak stále spolu nespíme. Tím jak jsem ho před x lety neustále odmítala, tak už se logicky ani o nic nesnaží. Nevím jestli třeba čekal z mé strany nějakou odměnu ve formě milování za to ze zhubl, protože o jeho zhubniti jsem se snažila několik let a nikdy se to nepovedlo. Každopádně od přestěhování se vše změnilo. Moc spolu nemluvíme, manžel zařizuje papírování ohledně stavby baráku, do toho práce a do toho dcera která má vztekací období takže to také není úplně jednoduché. Když jsem se ho zeptala co se děje, odpověděl mi že už je ze všeho unavený, že má všeho dost. Nevím co si pod tím představit. Mám pocit že mezi námi vládne pořád takové nepříjemné napětí.
Veronika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Přecházím na poslední část...
krize vztahu
Dobrý den paní doktorko, prosím o radu. S partnerem jsme spolu 13 let, z toho osm let manželé. Máme dvou a půl letou holčičku. Až do loňského roku bylo vše "v pořádku", nebo alespoň nic nenasvědčovalo tomu, že by nebylo. Na začátku však musm říct, že prakticky od svatby už spolu nespíme. Kdyz jsme se poznali, tak ano. Žijeme vedle sebe prakticky jako kamarádi, máme se rádi, fungujeme, ale sex není žádný. Nedáme si pusu, nechytneme se za ruku, vše se tak nějak vytratilo. Když jsme spolu začali chodit, byl manžel hubený. Potom začal přibírat, mě přestal přitahovat a postupem času jsme spolu přestali spát úplně. Nepritahoval me. Já jsem si na to zvykla a tak nějak mi přišlo že manžel s tím také nemá problémy. Žili jsme si dobře, povidali si o všem možném, smáli se spolu, prostě pohoda, jen veskera intimita zmizela. Potom se nám narodila holčička (sex logicky musel byt), nastaly povinnosti kolem miminka. Ale i tento čas s malým miminkem byl pěkný. Zlom nastal ke konci loňského roku - otázka upravena poradcem
Veronika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Veroniko, přecházím na další část vašeho vyprávění.
krize vztahu
rodinu, snaží se mi pomoci v domácnosti, i když jen v něčem. Vzhledem ke zvýšeným potřebám našeho dítěte narážíme na rozdíly, sama se snažím o aktivnější přístup, vedení ke sportu a podobně (ani jeden nejsme sportovci, ale pro dítě to pokládám za nutné), on je spíš ten pasivní. Rozchod, pokud by nebyl zájem z jeho strany, pro mě nepřichází v úvahu, pro dcerku by to znamenalo velkou komplikaci. Společně strávený čas jen ve dvou (víkend, krátká dovolená) nejsou možné, nemáme hlídání a oba jsme na dítě tak fixovaní, že bychom si pobyt bez něj neužili. Dokážeme se snadno domluvit na provozních věcech, ale radost jen mezi námi vymizela. Nejde ještě o averzi, ale rozhodně o únavu, případně (skrývanou nebo verbální) agresi, pokud se naše očekávání zrovna nepotkají (ne ve věcech zásadních, ale v každodenních prkotinách). Měla byste doporučení, radu? Předem Vám moc děkuji.
Eva, část 2
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Shrnula jste váš společný život, Evo, ve velké rychlosti. Kdybych měla zrekapitulovat, co mi přišlo jako důležité, tak :na začátku nevyrovnaný vztah a větší zájem manžela o vás - neimponoval vám, snažil se až moc, z vaší strany absence chemie, nyní vyhoření v podobě stereotypu a rutiny - jakoby nějaká modifikace vašich začátků? Jste spolu perfektní provozní jednotka, ale - ta chemie tam schází pořád, nebo jste ji někdy spolu našli? Zdá se mi, že vás hodně drží dcera, ale to nemůže být jediný motiv pro váš společný život. Narážíte na sebe, a to bývá velmi časté, že v prkotinách. Jenže ony se ty prkotiny hromadí a hromadí, a pak je z nich jeden velký ranec vzájemných neporozumění. Kostlivci ve skříni vám chrastí docela dost, a chtělo by to, něco s tím dělat - něco s vaším partnerským vztahem. Jestliže jste mi děkovala za mou poradnu, tak ji občas čtete a víte, co vám teď doporučím - spolupráci s partnerským psychologem v rámci párové terapie. Přeji vám oběma, abyste to zvládli :-))
krize vztahu
Dobrý den, děkuji za Vaši poradnu a prosím o radu.
S manželem jsme spolu přes dvacet let, máme malou dcerku. Když jsme se kdysi seznámili, můj muž mi neimponoval. On svůj zájem projevil tak, že mě neustále doprovázel, trávil se mnou veškerý čas. Překvapilo mě, že přes jeho chování, které mi zprvu připadalo arogantní, máme mnoho společného, naše názorové překrytí bylo absolutní. Nepřitahoval mě fyzicky, a tak jsem dlouho vztah odmítala, resp. časem tajila, nakonec ale převážila potřeba bezpečí a respekt k tomu, jak je chytrý, spolehlivý, zábavný. Dlouho jsem byla přesvědčená o správnosti volby a dodnes nelituji. Po těch letech se ale ze symbiózy stala rutina a z porozumění nuda. Ne vždycky, ale často. Naše dcera má problémy a i když se pro ni oba snažíme dělat maximum, poměrně často jeden nebo druhý z nás ztrácí trpělivost. Vypozorovala jsem, že vůči svému muži mívám až averzi – a i když on býval rezistentnější :-), také se vůči mě projevuje až alergicky. Je úspěšný v práci, zajistí
Eva
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Evo, přecházím na druhou část vašeho dotazu.
krize vztahu
Začala jsem o sebe víc dbát, začala cvičit. Ale pořád nejvíc toužím po tom, aby se nám vrátil ten krásný vztah, co jsme měli. Manžel odchází docela často, protože se snaží "ventilovat", je docela nervák a ve sportu našel způsob, jak se uvolnit, aby doma nebyl nervózní a nevyvolával konflikty. Taky to vypadá, že by to mohlo být na dobré ceste. Já se snažím bojovat s pocitem, že sice pracuje, stará se o děti a na mě si občas vzpomene, ale žije jinde, protože ty činnosti, které dělá rád sdílí s jinými lidni, než se mnou. Sice to je částečně na dobré ceste, ale zároveň se ve mě pořád ozývají pocity, že zůstávám na druhé koleji. Taky mě děsí představa, že se ze mě stala závislá osoba a sice tuším, jak z toho ven, ale ráda bych znala váš pohledn na věc. Myslím, že bych se měla osamostatnit natolik, abych necítila závislost na manželovi, ale mám pocit, že kdybych si začala hledat samostatné aktivity v takovém rozsanu, jako on, nezůstal by čas ani na rodinu, ani na manželství. To je asi vše :) - otázka upravena poradcem
Lída 4
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Lído, hlavní je, se nebát něčeho nového, ale těšit se na to. Nebojte - pokud byste do práce začala chodit, rodinu tím o nic neokradete. Manžel do práce chodí, a děti stíhá, přátele stíhá. Formulujete věci velmi přesně a jasně, bez jakýchkoliv zbytečností - věřte si, ale musíte CHTÍT přijmout novou výzvu. Myslím, že tím by se změnil zase dál i váš vztah s manželem - zlepšil. Já vám moc držím palce k tomu, abyste si věřila. A možná bych doporučila něco, co deprese pomáhá zvládat - El Triptophan, který je volně prodejný, ten by vás mohl velmi posílit :-))
krize vztahu
Chtěla jsem jen jednu věc - být normální, normálně žít a vrátit se k tomu pěknému, co mezi námi stále bylo, ale překrylo se to pod tíhou života. Občas bylo období, kdy se to zdálo normální, byli jsme i sami na dovolené, někdy zašli do kina nebo do restaurace, ale na 15 akcí s přáteli byla jedna se mnou. Byla jsem pasivní a čekala, až si mě všimne. Z druhého pohledu, kdo se na to má dívat, jak se mu milovaná osoba propadá do nicoty, nevěděl proč to tak je a myslel si, že bych měla změnit způsob života a začít chodit do práce.Zatím to je pro mě představa, která mě děsí, mám pocit, že bych to nezvládla. Nějak jsem se sebrala a uvědomila jsem si svou situaci, co kní vedlo a co vlastně chci. Začala s manželem víc komunikovat a odhalila jsem mu, co se mnou je. Prostě jsem ztratila energii do života, protože mi "došlo palivo". Palivem pro mě byl náš vztah. Přestaly hádky, začal se ke mě chovat hezky a snaží se se mnou víc žít, ale původní kontakty s kamarády mu zůstaly. Já teď bojuju se sebou - otázka upravena poradcem
Lída 3
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Začala jste mít deprese, Lído, aniž byste si to tak pojmenovala, a začala jste ztrácet svou sebedůvěru. Lidskou, i ženskou, a to docela dlouho. Nevím, jakou máte kvalifikaci, ale i já si myslím, že by vám návrat do zaměstnání pomohl. Uzavřela jste se do izolovaného světa jen rodiny, jste bez kontaktu s lidmi, kteří by vás ocenili, podpořili, kde byste se mohla smát, mít kolegiální vztahy. To vše přeci není jen o partnerském vztahu, který se postupně vytrácel, protože jste byla pasivní a nekomunikovala jste včas, co vás trápí. Je úžasné, že ale lásku mezi sebou stále máte. Jdu na vaši poslední část, ale nevím, jestli to tu spolu rozklíčujeme.
krize vztahu
Zatímco on se věnoval dětem, já jsem doma vařila, žehlila nebo zavařovala. Dopadlo to časem tak, že jsem byla úplně odstavená na druhou kolej. Určitě vinou nás obou. Dělala jsem dál, co jsem dělala a trpěla samotou. Začala jsem upadat do stavu, že jsem enbyla schopna zvládat to, co jsem měla, cítila jsem se špatně a odváděla si myšlenky čtením článků na počítači nebo sledováním televize. Manžel viděl, že se něco děje, ale nechápal to, dával mi prostor, abych se vzpamatovala. Časem jsem toho zvládala čím dál míň - děti a zvířata jsemnikdy nezanedbala, domácnost začala trpět. To vyvolávalo hněv u manžela a já jsem trpěla konflikty, ale roky jsem nedokázala pojmenovat, co se se mnou děje. Manžel se mi začal odcizovat a já trpěla ještě víc. Neskončilo to sice nevěrou, ale komunikace nějak vázla. Spíš jsme oba viděli, že je ten druhý v nepohodě a čekali, co se bude dít. Já jsem chřadla fyzicky i psychicky a manžel začal ventilovat sportovními aktivitami s přáteli. Jeho odchody mě ničily.
Lída 2 - pokračování
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jdu dál...
krize vztahu
Přemýšlím, do jaké rubriky napsat, je to asi víceúrovňové. Možná i docela časté - prožívám krizi osobní i partnerskou. Je mi 43 let, mám dvě odrůstající děti a plně jsem se oddala rodině. Celých 15 let jsem byla doma všem k ruce. Manžel vydělával za oba, ale ne tak, abychom si žili na vysoké noze, ale tak, že na dovolenou u moře to vycházelo. Asi jsme na tom materiálně lépe, než spousta lidí, ale jezdíme "ojetinou" a nekupujeme značkové oblečení....Občas se musel manžel ohánět a někde vzít zakázku navíc, já jsem zase zabezpečovala spoustu věcí prací na zahradě a zpracováváním výpěstků (domácí produkty všeho druhu). Já jsem se realizovala u zvířat, pěstováním a zavařováním a vozila děti do kroužků (jsme z většího města a bydlíme na okraji).Nastalo i období zdravotních potíží u dětí a delší léčby, kdy jsem byla k ruce. Manžel miluje svou rodinu, věnuje se dětem, učil je sportovat v létě i zimě - vypadá to docela jako idylka. Jenže není. Bylo toho na mě moc. - otázka upravena poradcem
Lída
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Lído, dobrý den, jdu číst dál...
krize vztahu
Dobrý den,prosím o radu. S přítelem jsme spolu sedmý rok, mě je 48 jemu 53. Poznala jsem ho rozvedeného, já se rozvedla kvůli němu, bývalý muž byl alkoholik a už jsem to poslední roky nezvládala. S přítelem jsem šťastná. Bydlíme každý ve svém, já ještě se synem maturantem ve městě a přítel v domku na vesnici, ale víkendy jsme spolu. Chci se k němu přistěhovat, ale bude to finančně náročnější na dojíždění. Občas máme hádku, po které se mnou přítel nekomunikuje i několik dní, přestane mi volat (volá jinak denně), když zavolám já tak má málo času. Naposledy to bylo proto, že jsem mu vyčetla, že přišel až dvě hodiny po mně z oslavy, cítila jsem se u něho opuštěná a víkend si chci užít přeci s ním. Na oslavě jsme byli spolu 6 hodin. Na pivo ho pouštím, jen jsem ho požádala ať mi neříká v kolik přijde, nikdy to totiž nedodržel a bylo zle. Vysvětlila jsem mu ať si na pivko jde sám, že se tam nudím a že si radši budu dělat u něho doma své věci. Po poslední hádce mi po týdnu zavolal a řekl, že ho nebavím, že nikam nechci o víkendu moc jezdit na výlety(já ráda jedu, ale nejsem organizátor), že koukám často na tv, spím po obědě atd. Cítím se hodně unavená kvůli hormonálním výkyvům, ale moje vysvětlení ho v podstatě nezajímají.
Lída
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Lído. Možná, že jste citlivá na alkohol, jestliže jste měla v prvním manželství problém, který zmiňujete, jste tedy citlivější na to, když se přítel zdrží v restauraci. Chcete jej mít více pro sebe, když se vídáte vzácně jen o víkendech, on je ale zvyklý více na svou svobodu. Vykřičel na vás hodně věcí, vaše zvyklosti zase rozčilují jeho. Ale nikdy nevytvoříme s někým zcela kompatibilní pár, nemůžete být stejní. Každopádně v mnoha ohledech máte odlišný životní styl. Já bych to teď viděla na pauzu na několik měsíců...
krize vztahu
Dobrý den, ráda bych Vás požádala o radu, co mám dělat a jak se zachovat. Jsem s přítelem skoro dva roky, náš vztah byl do teď naprosto super, nebo aspoň jsem si to myslela já. Jezdili jsem na výlety, sportovali jsme, komunikace bez problému, v posteli bez problému, vše naprosto v pořádku. Není to můj první vztah, ale ze všech ten nejlepší. Avšak poslední měsíc se chová divně, je pořád unavený,v práci přesčasy,svůj sport, který má už dlouho. Když jsme se měli vidět, spíš jsem se ptala já, než on. Nedalo mi to a zeptala se, co se děje, Jeho odpověď byla, že mi to nechtěl říkat, ale že se už netěší, když se máme vidět. Jiná v tom údajně není, já chyby nedělám, prej jsem skvělá a sám neví, co se s ním děje. Ví, že je chyba v něm a neví, jak to vyřešit. Hlavně teď nevím já, co mám dělat, jak se k němu chovat, jestli ho nechat teď chvilku být nebo se snažit se s ním i přesto vidět. A co během toho času, co s ním nejsem dělat? Mám ho hrozně ráda a nechtěla bych, aby to skončilo. Děkuju Vám
Lenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Lenko, dobrý den. Myslím, že nejlepší ze všeho bude, když teď nebudete dělat nic, a počkáte na něj, až se ozve. Je otázka, jestli v tom opravdu není někdo třetí, ale on si musí uvědomit sám za sebe, co pro něj v životě znamenáte! Aktivita z vaší strany by teď byla kontraproduktivní. Byť ho milujete a jste zoufalá, teď choďte ven s přáteli a víc se věnujte svým individuálním zájmům, o nichž víte, že vás energeticky nabíjejí. Ten sport - pomáhá hodně v takovýchto chvílích běhání nebo plavání - plavání zvlášť - smývá z nás smutek a bolest. Držím vám palce, aby to vše dobře dopadlo.
krize vztahu
Dobrý den,je mi 50,manželce také,jsme spolu 25 let,sdělila mi,že naše manželství krachlo,prý se od začátku cítila sama,máme dvě děti,19 a 8,rozbuškou pro její sdělení o krachu manželství bylo to,že jsem odhalil jeji 5 letou nevěru s kolegou v práci.Také jsem byl kdysi nevěrný a ona to ví, ale o odchodu od rodiny jsem tehdy ani teď NIKDY neuvažoval,ona nechce ukončit několikaletý románek s kolegou (ani nevíte jak mě to bolí), který je ženatý a má také 2 děti.Tvrdí mi teď,že chce být sama s dětmi.Přišel jsem z řešením,že uděláme tlustou čáru (odpustil jsem jí,ona mi ne) a začneme znova.Opravdu ji mám rád.Chci na sobě pracovat a už na sobě pracuji.Ona teď neví,co chce,nechce jít se mnou ani dop poradny,neděla zatím pro záchranu. Asi to chce čas. Vše je několik dní čerstvé. Máme šanci ?
Pavel K.
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Pavle K. Ano, máte spolu šanci. Ale tlustá čára není vůbec jednoduchá, a asi nikterak užitečná. Věci mezi sebou si musíte spolu vyčistit - ale to tehdy, kdy na to budete oba nastaveni, neboli budete mít oba motivaci k obnovení vašeho vztahu. Zatím bych na vašem místě začala chodit do individuální terapie, abyste o všem mohl mluvit s nezávislým profesionálem...
krize vztahu
Dobrý deň, prosím Vás o pomoc. S partnerom sme spolu 9 rokov, avšak bývanie riešime až teraz pred pol rokom ma požiadal o ruku, avšak od toho momentu sa začal správať zvláštne, vedela som že ho niečo trápi. Snažila som sa ho rozveseliť ale po toľkých pokusoch som už nevedela a povedala mu ako ma to trápi že mu neviem pomôcť. Sexuálny život je tiež obmedzený, sme spolu len cez víkendy lebo každý pracujeme inde, ale na to všetko čo som mu povedala ako si predstavuje budúcnosť, a že po ňom nič také nechcem len aby ma pozdravil dal pusu keď za ním prídem, sem tam mi povedal že ma ľúbi. Začalo to byť ako stereotyp že síce sme vedľa seba ale každý sám. Na to všetko mi povedal že chce pauzu že chce čas. Je veľmi ťažká povaha, introvert, hanbí sa dať city najavo, ja som aj trošku výbušná, ale už som mu povedala aby nemyslela na mňa ale že je potrebné sa rozprávať inak že mu neviem pomôcť a chcem byť jeho oporou. Teraz mám pocit ako by to malo ísť ku koncu mám z toho strach neviem čo to znamená
Michaela
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Michaela, dobrý den. Prosíte mě o pomoc, protože jste bezradná a bezmocná ve vztahu, který je možná aktuálně přetažený. Nechci říkat vyhořelý, ale přetažený ano. Další vývoj měl být akcelerován žádostí o ruku, ale mám pocit, že si váš přítel není jistý, zda chce nyní manželství. Z vašeho vyprávění na mne působí depresivně, ale nevím, zda by to řekl o sobě on. Každopádně asi prochází nějakou krizí a potřebovali byste si dát nějakou pauzu. Vídáte se jen o víkendech, ale nejspíš spolu denně komunikujete. Zkuste to na chvilku ze svého života vyloučit úplně, abyste se mohli sami pro sebe opět objevit :-) Přeji vám v tom hodně štěstí.
krize vztahu
Dobry den pani doktorko mam problem s pritelkyni jsme spolu 4 roky mame syna 16 mesicu stareho chtel bych podoknout zijeme v anglii takze nemame tady moc znamych takze jsme porad spolu mi se tady pracovne Dari zacal jsem budovat firmu tudiz jsem byl porad pryc a ji se to nelibilo a jednou jsem prisel na to ze si psala s nejakym klukem celkem vazne mozna flirt to nevim jenom ze dopadlo to takhle ze sem se opil a dal ji facku strasne hodne me to mrzi opravdu moc slibil jsem ze se uz to nebude nikdy opakovat zmenil jsem se be spoustu veci coz ona priznala ale rekla ze je pozde ze mi neveri ze to zkousi a nejde ji to ze se music do vseho nurit tak to dopadlo tak ze ted spime oddelene a ja nevim co delat nemuzu spat nemuzu se na nic sousttedit opravdu ji miluji a nedokazu si predstavit ze budu bez prosim zkuste mi poradit moc vam dekuji
David
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Davide. Teď to vypadá, že je vina jen na vás, ale vy jste okamžitě reagoval - ano, impulzivně, a to vás mrzí. Ale nejedná se o klasické domácí násilí a agresivitu. Teď musíte oba počkat na to, až se to nějak srovná a zklidní. Jestliže jste se omluvil, co mlžete dělat víc? I vaše přítelkyně musí najít nazpět ve vás důvěru. Potřebujete oba čas. Zatím se snažte hlavně dobře provozně fungovat jako rodina, abyste oba našli opět nějakou vzájemnou souhru, a na jejím základě i jistotu ve vašem vztahu.
krize vztahu
Dobrý den, paní Douchová, zatím jsem od vás odpověď na můj minulý dotaz nedostala, posílala jsem asi 2/1 (nebo jsem ji zde nenašla)? Zítra máme s manželem rozvodové stání, on to inicioval - takže tam půjdu, rozhodně nebudu dělat problémy, přestože mě to nesmírně bolí. A jsem si jistá, že on mě má také rád, a že váhá, zda se rozvést vůbec chce nebo nechce....(včera například řekl, že v pátek se ASI rozvedeme ..atd...atd....) Takže za pár dní budeme rozvedeni, dá se prosím ještě nějak postupovat - jak se prosím chovat, abychom opět mohli být spolu? Připomínám, že se zapletl se vzdálenou příbuznou a nemůže-nechce-není možné to přiznat (např. kvůli dětem, okolí) Já to vím a on šílí, když na to narazíme. Proto o tom ani mluvit nechci - ale on je z toho v háji. Vždy byl on ten, kdo po hádce to potřeboval rozebrat, aby vše zase bylo ok. Moc bych chtěla vše nahodit zpátky, ale nevím jak. Prosím o radu...
Iveta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Iveto. Vzhledem k mé časové kapacitě si vyhrazuji termín na odpovědi rámcově 3 týdny, tak to jen pro vysvětlenou, pokud jste mou odpověď nedostala hned .Berte rozvod jako první alarm, upozorňující na vleklou krizi vašeho vztahu, ta ale může být impulzem ke změně. Mám ve své poradně hodně párů, které se rozvedly a pak se opět daly dohromady, protože k sobě prostě patří. Jestli je to i váš případ, můžete se těšit na nový začátek vašeho vztahu, což vám přeji :-)
krize vztahu
Dobrý den paní doktorko,
S přítelem jsme již přes 9 let. Náš vztah nebyl vždy ideální. Několikrát se stalo, že si přítel dopisoval s jinými ženami a nedokázal vysvětlit proč, případně v čem je ve vztahu nespokojen. Několikrát mi přišli i anonymy, že mě podvádí. Nebylo to snadné, ale zvládli jsme to přejít. Nedávno jsme se sestěhovali, a po půl roce jsem zjistila, že si píše s kolegyní z práce. V tu dobu jsme plánovali i svatbu. Hrozně mě to rozhodilo a od té doby se něco změnilo. Další půl rok jsme se snažili krizi nějak zvládnout, ale teď jsme ve fázi, kdy vedle sebe spíš žijeme. Už spolu nic moc nesdílíme, každý máme své zájmy a netoužíme po sobě. Snažila jsem se to řešit, mluvili jsme o tom spolu několikrát, ale vždy je to lepší jen chvíli a po pár dnech je to stejné. Necítím se vůbec milovaná, chtěná a respektovaná. Mám ho pořád moc ráda, ale přijde mi, že mě bere jako samozřejmost a snažím se jen já. Už si začínám říkat, proč jsme vlastně spolu. Nevím co mám dělat.
Katka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Katko. Byla jste dlouho na příteli emočně závislá, nenechala jste jej o vás bojovat, prostě si vámi byl jistý. To je špatně. Je na něm, aby si vás vybojoval nazpět a chtěl žít s vámi, ne vedle vás....
krize vztahu

Dobrý den paní doktorko.
Po 16 letech společného žití jsme se s manželkou rozešli. Byla vždy nejlepší manželka a máma našich dětí.Po 14 letech se zamilovala do kolegy v práci a trvalo to pul roku. Zvládli jsme to a oba jsme spolu chtěli dal žít. Bohužel po pul roce se situace opakovala a ona si našla jiného muže. Chtěl bych podotknout že manželství fungovala zcela normálně. Naše situace nebyla vůbec špatná a ja i po tolika letech jsem nosil ženě domů květiny a zval ji na romantické výlety. Jsem pracovitý ,spolehlivý hodný a férový chlap. Rozešli jsme se spolu. Dítě jsem dostal do péče já a jak už to chodí v nové lásce nevěnovala našemu dítěti moc času . Spíše vůbec. Syn ji začal odmítat vidět a i přes mé prosby to neustále trvá. Manželka po půl roce změnila názor a začala mě navštěvovat . Netvrdí že mě miluje ale že ke mně něco cítí s panem se nějak nemohou moc shodnout a pláče lituje že zničila rodinu .Ale že sama neví co má dělat jak se rozhodnout. Nevím co si mám počít .Možná to zní divně ale je mě ji vlastně líto. Mám ji pořád moc rád ale nechci ze sebe dělat hlupáka.Prosím o radu. Hezký den
Jule
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milý Jule. Tak to je těžký příběh, na nějž má poradna přes internet krátká. Vaše žena se evidentně hledá. Vy jste měl možná pocit, že jste spolu první nevěru zvládli, ale ona ji nezvládla, jen to tak vypadalo na první pohled. Něco ve vašem vztahu postrádala, jinak by se v půlročních intervalech neobjevovali další muži v jejím životě.. Ona potřebuje individuální terapii pro sebe, a vy rovněž, ale s jiným psychologem. Na párovou terapii to zatím nevidím, snad později. Ale nic nevzdávejte.
krize vztahu
Dobrý den,

měl bych dotaz. Manželka začala po 7 letech na mateřské chodit do práce a a nastala v její osobě neskutečná změna. Začala být nervozní a že nestíhá ( máme děti 4 a 7) a že si připadá jak služka. 6 jednoho dne přišla s tím že si uvědomila, že 7 let žila zahrabaná na zahradě v teplákách a že ode mne odchází že už mne nemiluje a chce volnost. Dělal jsem vše pro rodinu, barák, koupil jí auto, bazén, dovolený v létě v zimě a ještě jsem ji postavil dílnu na podnikání ( šije). Ted jde do nájmu na 11 tis( její celý plat) a ode mne dostane 8000 . po výdajích ji zbyde 4000. Rodiče nemá takže ani hlídání, a že v tomto věku jsou. Zbytek si prý přividělá šitím( nemá stálé zakázky. Je to logické uvažování? Mě přijde že se zbláznila a vůbec nemyslí. Jsme spolu 10 let a vždy bylo vše OK ani nějakou krizi jsme neměli. Údajně v tom chlap není to mi stále tvrdí...prý chce být sama a mít volnost. Vůbec to nechápu co se s ní stalo.
Děkuji za odpověď
Karel
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Karle. Nástup do práce po ukončení mateřské znamená téměř vždy dramatickou změnu v životě ženy, která je dlouhodobě "uvrtaná"  doma s dětmi. Zatímco pro muže narození dítěte není až tak dramatickou životní změnou, pro ženu je to změna opravdu velká. Změní se všechno - věnuje se dětem, přestává být členem dospělé společnosti, pokud se stýká s dospělými, jsou to většinou opět kamarádky s dětmi. Témata jsou tím daná, možnosti trávení volného času také... Vaše žena se opět stala dospělou ženou se vším všudy, není již jen matkou. A ta změna ji změnila. Oddělili jste se od sebe, ona nyní opět nachází samu sebe jako dospělou ženu, samostatnou ženu. To je to, co mne napadá, o vašem manželství nevím nic kromě toho, že vy, jste nezaznamenal žádnou partnerskou krizi. Ale vaše žena nejspíš nějakou vnitřní osobní krizí již procházela, a svoboda bez dětí jí dala nějaká křídla. Netroufnu si nic radit, vím toho jen málo. Teď byste měli toto období vyhlásit jako období pauzy, tzn. dočasné provizorium, které by mělo trvat aspoň 4 měsíce. Ale aby to mělo smysl, musíte si říct, jaký bude cíl vaší pauzy - co si od toho vy dva slibujete, a musí tam být dohoda jak ohledně dětí a kontaktů s vámi, tak ohledně peněz.
krize vztahu
Dobrý den, jsme manželé, ale manžel se odstěhoval na chalupu a před narozeninami dětí v září sbalil a odvezl si ne všechny věci, ale jen některé. Děti byly KO, ale na chalupu jsme běžně jezdili, takže to nějak jde. Manžel si tedy dělá co chce, na otázku proč to udělal, jen řekl, že musel (je to manipulator, musí se asertivně, ale v tuto chvíli bez výsledku), děti za ním jedou v neděli na dvě hodiny, víc nechtějí, on za námi nejezdí, jezdí jen kontrolovat a vytýká pořádek - nechal na mně nejen domácnost se třema dětmi, ale celý dům takže samozřejmě nestíhám a pořádek trochu utrpěl. On to fotí a vypráví všem známým, jak žijeme v nepořádku (on to nazývá vulgárněji). Je to jednak o čase a jednak i o tom, že nás nechal v nedodělaném domě a já se postupně snažím i o dodělání a opravy - ne zrovna malé. Paní doktorko, vadí mi to, když jsem mu to řekla, vysmál se mi, at se podívám okolo (zas tak hrozné to není) a jak on na chalupě má uklizeno (úplně úravda to taky není, navíc si ztam nechává nějakou paní uklízet). Peníze na rodinu mi zatím nějaké dává. prosím o radu a děkuji.
Marcela
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Marcelo. Marně přemýšlím, v čem konkrétně byste chtěla poradit. Vše popisujete jako z manželovy strany neprůchodné. Za něco se vám mstí, nebo se rozhodl zatím pro samostatný život, ale přesto vás trestá tím, že poukazuje i před známými na to, že nezvládáte domácnost. Pozadí vaší krize neznám, takže vám poradit nedokážu. Ale chtělo by to probrat s partnerským psychologem, kde byste jistě společně nalezli příčiny krize, a na základě toho i cestu, jak vše řešit dál. Chápu, že jste nyní docela bezmocná.
krize vztahu
Jsme mladý pár (25 let) 5 let spolu, z toho 3 roky sdílíme domácnost. V posledním půl roce náš vztah citelně ochladl, příteli jsme nevěnovala čas kvůli náročné práci, přestali jsme sdílet radosti a starosti. Přítel se snažil situaci řešit, já jsem to skrz "pracovní zátěž" odmítala. Zpětně vidím svou chybu. Nedávno jsem zjistila, že je přítel v kontaktu se zadanou kolegyní, do které se pobláznil. Promluvili jsme si, chceme být spolu a na vztahu pracovat. U kolegyně našel pochopení, zájem, ta mu ale dala najevo, že to nikam dál posouvat nechce. Přítel přiznal, že ho její odmítnutí mrzí, ublížilo mu, chtěl mít možnost volby, možná si něco dokázat.
A ve mně se bijí dva pocity - je možné, že ono odmítnutí způsobí efekt nenaplněné lásky a přítel se pro kolegyni bude trápit, myslet na ní? A hůř - jak by situace pokračovala, kdybych se o jejich kontaktu nedozvěděla a nepodchytili bychom to v začátku? Je v takovém případě omluvitelné porušení soukromí a čtení sms?
Děkuji za Váš názor. - otázka upravena poradcem
Nikola
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Vaše otázky jsou velmi dobré, Nikolo. Na tu první - ano, je to dost možné a pravděpodobné. Na tu druhou - musím pokrčit rameny, nevím, jestli by bylo něco jinak, kdybyste ten vztah nevypátrala. Kolegyně je zadaná a vztah nikam posouvat nebude. Váš zásah do toho všeho nemá až tak velkou váhu. To zjištění je ale velice důležité v tom, že to ve vás zmobilizoval něco, co jste již v sobě neměla. Váš vztah běžek na principu samozřejmosti, nerozvíjeli jste jej spolu, byla v tom rutina a stereotyp. Ale teď vás to zalarmovalo, mnohem více jste si pro sebe uvědomila důležitost a hodnotu vašeho vztahu, a budete spolu muset něco změnit, začít budovat některé věci znovu. Bude to důležitá druhá etapa vašeho života. Nepromarněte ji spolu :-))
krize vztahu
Dobrý den, prosím o radu, jak se zachovat. S partnerem jsme spolu 10 let a máme děti 5 a 7 let. Rok jsme řešili stavbu domu, máme hypotéku a stavební povolení. Ještě před Vánoci jsme řešili stavbu u stavební firmy. Před Silvestrem jsme se pohádali a partner mi oznámil, že se mnou už dům nechce, že je se mnou nešťastný. Odjel na služ.c. a když se vrátil, oznámil mi to stejné. Dům nebude, my nebudeme. Ale chce s námi bydlet, než se všechno vyřeší. Já jsem psychicky vyřízena, plánovali jsme společný život, dům, svatbu. Děti mluví o svých nových pokojíčcích. Měli jsme občas hádku, ale to ve vztazích bývá. V něm se prý dlouhodobě kupila nespokojenost a teď se mu ulevilo, že mi to řekl. Chce si pořídit vlastní byt a odejít. Být s námi v kontaktu, starat se o děti, pomáhat. Za poslední 3 měsíce zhubl 10 kilo. Novou partnerku prý nemá, ale mně se zdá, že by mi to nepřiznal, aby mi neubližoval. Říká, že se možná stane, že neodejde, že potřebuje čas. Sex občas máme, ale jiný než dřív. Děkuji
PETRA
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá PETRO, dobrý den. Chce bydlet s vámi, než se vše vyřeší...Tím vše vyřešením má na mysli co? Za poslední 3 měsíce zhubl 10 kg, to je hodně významný kamínek do mozaiky. Nevím, o čem a jak složitá, byla vaše hádka před Silvestrem, do jaké míry to pro něj byla opravdu poslední kapka v dlouhodobě nespokojeném vztahu, nebo to byla třeba záminka, ale objevil se tu někdo třetí. Přítel to samozřejmě nepřizná, ale ta možnost je, a je pravděpodobná, pokud najednou takto radikální řešení z jeho strany a to hubnutí - z nervů. že bude muset vyhlásit zásadní rozhodnutí, o němž je mu jasné, že vás hluboce zraní. PETRO, já bych na vašem místě sama navštívila partnerského psychologa, abyste spolu mohli projít těmi 10 lety, co jste spolu, a mohla si díky nezávislému profesionálnímu pohledu více uvědomit, jak se váš vztah vyvíjel. Určitě vám to velmi doporučuji.
krize vztahu
Vážená paní Douchová, čtu si tady příspěvky...můj dotaz je ale trochu jiný. Prosím co když člověk svůj "prohřešek" přiznat prostě nemůže, jednoduše to není možné...? S manželem jsme dlouhá léta, před cca 2 lety proběhlo něco mezi nim a jednou vzdálenější příbuznou (často ji vídáme), myslím, že to trvalo pár měsíců. Celý poslední rok je to mezi námi špatné, manžel se chce rozvádět, přestože vím, že mě má rád, často to říká.....Já osobně chci vztah zachránit, což jsem mu několikrát otevřeně řekla. Nechci na problém narážet, ale když už se k tomu dostaneme, začne úplně šílet (!), že s ní nic neměl.....pochopila jsem, že to prostě přiznat nemůže, dost k tomu pije, asi se trápí, řeší rozvod, odstěhování....navíc on byl vždycky ten typ, že po hádce měl potřebu příčinu rozebrat - což teď není možné. Nevím co mám dělat dál, nemyslím si, že se mu rozvodem uleví.....umíte prosím něco poradit? Moc děkuji. - otázka upravena poradcem
Iveta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Iveto, dobrý den. Poradit účinně a smysluplně neumím, tato poradna nemůže nahradit přímou spolupráci s partnerským  psychologem. Netuším, jak moc manžel bere vztah se vzdálenou příbuznou jako prohřešek, ale takto o tom spolu mluvit nemůžete. Vztah skončil, ale manžel mluví o rozvodu, odstěhování. Potřebovali byste oba dva partnerského psychologa, který by vám pomohl k boji o váš vztah. Pokud tam motivace je na obou stranách, tak potřebujete hlavně vědět, co bylo na začátku vašeho vztahu, jak se postupně vyvíjel, a kde jste třeba spadli do nějaké manželské rutiny? Nevím, ale tu poradnu bych na vašem místě rozhodně vyhledala.
krize vztahu
Po každé hádce na mě řve jak me má plné zuby a že se odstěhuje. Neustále mi sprostě agresivně nadává což nikdy dřív prostě nedělal. Pak se omlouvá vidí že jsem načtvana ale když neodpustím začně tlačit zase hádkami a odtěhováním k rodičůmVidíme se o víkendy a den v týdnu nemáme šanci se tolik hádat ale vždy mě vytočí s těmi jeho přáteli co zas vymysleli Když se ale nehádáme je jako mýlius tulí se a pořád mě objímá a líbá škádlí jako dřív. Já se snažím být milá a vlídná, nechodím s někým ven - ani me to nebaví a nebavilo, to on taky nechodí, ale je online. Já si s přáteli tak pořád nepíšu a hlavně ne s tak uchylnýma kecama jako mají jeho kamarádi. A to se pořád tulí a chce dítě a vzít si mě - a pak se chce při hádce odstěhovat a pak zase dítě - já už jsem zmatená a asi mu ani nechci říct u oltáře ano. Ale pořád ho miluji, což mi tvrdí i on, i když se ho zeptám. Je pravda, že párkrát co jsme se pohádali a on se chtěl odstěhovat jsem brečela že ho nepustím možná to mu dalo sebedůvěru.
Samantha 2/2
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Samantho, znáte se od vašich 17 let, zatím bych nikam nespěchala, jestli si nejste ve vztahu jistá. Přítel je nevyrovnaný, náladový, ovlivnitelný. Balancování mezi svatbou a dítětem, a pak odchodem, to není nijak dobré znamení. Nepřemýšlela jste nad pauzou na několik měsíců?... Mohli byste si ujasnit, jaké hodnoty váš vztah má, které z nich jsou jedinečné a patří jen vám dvěma.
krize vztahu
Dobrý den, jsme spolu s přítelem 5 let, mě je 22 a jemu je 24 let, nedávno mě a své rodině oznámil mi, že si mě chce vzít a chce mě požádat o ruku, ale v poslední době se hodně změnil. Sehnal novou práci - řidič, dobře placený a nové kamarády, takové úchylné tupce dá-li se to tak nazvat. Pořád si s nimi píše i když je doma o kamionech, cestách a o blbostech, ale skoro neustále má telefon a píše nebo volá což je příčinou našich hádek, ted dokonce vymysleli, že jim přítel řekl že spal s jinou holkou aby přišli na to, kdo mezi nima roznáší pomluvy ale me se to prostě nelíbí a vybouchla jsem i když mi řekl jak to je. Taky spolu ze srandy neustále koukali na porno což jsem našla a taky jsem ječela říkal že si brali jeho telefon oni a ze srandy si to pouštěli sice už to nedela ale me to proste ranilo jak se tak zmenil nikdy takový nebyl. Byl pozorny a venoval se mi ted zije jen praci a ja vydelavam mene tak po hadce vyhrozuje stehovanim, neutahla by jsem byt a asi je si vedom.
Samantha 1\2
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Samantho, jdu si nejprve přečíst druhou část vašeho dotazu.
krize vztahu
Dobrý den paní doktorko,
mám prosbu o radu jak se zachovat.
Jsem vdaná 28 let, děti máme dospělé. Protože manžel pracuje na směny, využil volného pokoje syna a odstěhoval ke tam.¨
Tedy myslím,že to původně bylo kvůli těm šichtám.
Asi rok jsme normálně fungovali, po roce jsme se začali odcizovat, hádali jsme se kvůli maličkostem. V červnu jsme jeli na dovolenou, tam jsme se sblžili a bylo to moc hezké.
Po návratu domů po čase byl zase vše při starém. V září mi manžel sdělil, že si chce jít svou cestou.Našel si byt, ale neodstěhoval se tam. Fungovali jsme jao kamarádi, řešili společně věci kolem domu, domácnosti. Jeli na nákup.
Pro mne to bylo velmi vyčerpavající a často jsem chtěla od manžela vysvětlení a snažila jsem se vysvětlit, že bych ráda vše napravila, že jsem si neuvědomovala do čeho se řítíme. Vždy mi odpověděl, že by to už nemělo cenu, že jsem celý život v něm viděla jen toho špatného a že není co napravit. Ale stále zůstávat doma.
Po mé hyst. scene odešel. Co ted?
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jano, to vše, vývoj vašeho vztahu, je tak složité, že vám nemohu kompetentně vůbec odpovědět. Potřebovala bych znát historii vašeho vztahu. Zcela rozhodně vám doporučuji přímou spolupráci s partnerským psychologem - je nezávislý a může vás vnímat oba dva - co se děje, zjišťovat, proč. Pokud by manžel nebyl ochotný, běžte sama, rozhodně to bude pro vás i tak velice užitečné, věřte mi.
krize vztahu
Dobrý den, prosím Vás o radu. S partnerem jsme spolu 5 let, přes rok spolu žijeme. Máme společné zájmy, přítelé, donedávna stejnou práci. Do konce listopadu bylo mezi námi vše v pořádku, nikdy jsme se nehádali. Před 2 týdny byl ale partner na schůzce s kamarádkou ze střední a zapřel mi to (vždy mi o tom předtím řekl). Navíc se vrátil až v 6 ráno. Od té doby je podrážděný a vím že si pořád píšou. Když jsem na něj uhodila tak mi řekl, že už to není mezi námi jako dřív a že neví jak to spravit. Včera navrhl že si dáme pauzu a uvidiíme jak to bude, jestli se to spraví. Nechce ale po mně, abch se odstěhovala, takže jsem pořád v našem bytě!! Je to pro mě dost složité, protože v polovině ledna nastupuji do nové práce, takže teď jsem celé dny doma a akorát se užírám. Snažím se chodit na různé akce, abych se mu trochu stala vzácnější, ale je pořád podrážděný. Děkuji Vám
Kristýna
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Kristýno. Nevím, co vám poradit - do konce listopadu bylo podle vás vše dobré, pak najednou radikální zvrat po setkání s přítelovou spolužačkou? Nevím, za 5 let se partneři asi někdy pohádají, je samozřejmé, že nežijí v plném harmonickém souladu pořád. Hádky, pokud jsou ve finále konstruktivně řešeny, jsou užitečné a důležité. Takže "nikdynehádání" je mi vždy podezřelé. Možná mezi vámi něco leželo delší dobu, ale on o tom nemluvil. Problémy byly nejspíš zametány pod koberec, a to je to nejhorší, co může být. Spolužačka asi nebude příčina, jen něco akcelerovala. Takže - co byste teď měla dělat? Důležité je domluvit, proč pauza, do kdy pauza, a nějaká pravidla právě okolo bydlení. Mít pauzu ve společném bytě je téměř kontraproduktivní, nevím, jak si takovou "pauzu" představit v reálu. Držím palce.