Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| nešťastná láska| Rodič a dítě| fáze "namlouvání"| deprese a vztah| zamilovanost| problematické vztahy s rodiči| osamělost| vztahové problénmy v širší rodině| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| rozvod a děti| věkový rozdíl mezi partnery| psychické poruchy| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| spolupráce s psychologem/psychiatrem| vztahy na pracovišti| stres| první láska| agresivita a vztah| vlastní právo na život podle sebe| pauza ve vztahu| vztah na dálku| smrt blízkého člověka| ekonomické problémy ve vztahu| svatba-důležitost manželství| nenaplněná láska| prevence problémů ve vztahu| partner odmítá dítě| generační soužití| psychický teror ve vztahu| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| kamarádi partnera...| manželovy kamarádky| problém navázat vztah| neimponující muž| problematické manželství rodičů| osudová láska| sourozenecké vztahy| ekonomicky silnější žena| seznamování| sny| ženské přátelství| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| "pauza" ve vztahu| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vliv alkoholu | problémy se spánkem| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

krize vztahu
Po každé hádce na mě řve jak me má plné zuby a že se odstěhuje. Neustále mi sprostě agresivně nadává což nikdy dřív prostě nedělal. Pak se omlouvá vidí že jsem načtvana ale když neodpustím začně tlačit zase hádkami a odtěhováním k rodičůmVidíme se o víkendy a den v týdnu nemáme šanci se tolik hádat ale vždy mě vytočí s těmi jeho přáteli co zas vymysleli Když se ale nehádáme je jako mýlius tulí se a pořád mě objímá a líbá škádlí jako dřív. Já se snažím být milá a vlídná, nechodím s někým ven - ani me to nebaví a nebavilo, to on taky nechodí, ale je online. Já si s přáteli tak pořád nepíšu a hlavně ne s tak uchylnýma kecama jako mají jeho kamarádi. A to se pořád tulí a chce dítě a vzít si mě - a pak se chce při hádce odstěhovat a pak zase dítě - já už jsem zmatená a asi mu ani nechci říct u oltáře ano. Ale pořád ho miluji, což mi tvrdí i on, i když se ho zeptám. Je pravda, že párkrát co jsme se pohádali a on se chtěl odstěhovat jsem brečela že ho nepustím možná to mu dalo sebedůvěru.
Samantha 2/2
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Samantho, znáte se od vašich 17 let, zatím bych nikam nespěchala, jestli si nejste ve vztahu jistá. Přítel je nevyrovnaný, náladový, ovlivnitelný. Balancování mezi svatbou a dítětem, a pak odchodem, to není nijak dobré znamení. Nepřemýšlela jste nad pauzou na několik měsíců?... Mohli byste si ujasnit, jaké hodnoty váš vztah má, které z nich jsou jedinečné a patří jen vám dvěma.
krize vztahu
Dobrý den, jsme spolu s přítelem 5 let, mě je 22 a jemu je 24 let, nedávno mě a své rodině oznámil mi, že si mě chce vzít a chce mě požádat o ruku, ale v poslední době se hodně změnil. Sehnal novou práci - řidič, dobře placený a nové kamarády, takové úchylné tupce dá-li se to tak nazvat. Pořád si s nimi píše i když je doma o kamionech, cestách a o blbostech, ale skoro neustále má telefon a píše nebo volá což je příčinou našich hádek, ted dokonce vymysleli, že jim přítel řekl že spal s jinou holkou aby přišli na to, kdo mezi nima roznáší pomluvy ale me se to prostě nelíbí a vybouchla jsem i když mi řekl jak to je. Taky spolu ze srandy neustále koukali na porno což jsem našla a taky jsem ječela říkal že si brali jeho telefon oni a ze srandy si to pouštěli sice už to nedela ale me to proste ranilo jak se tak zmenil nikdy takový nebyl. Byl pozorny a venoval se mi ted zije jen praci a ja vydelavam mene tak po hadce vyhrozuje stehovanim, neutahla by jsem byt a asi je si vedom.
Samantha 1\2
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Samantho, jdu si nejprve přečíst druhou část vašeho dotazu.
krize vztahu
Dobrý den paní doktorko,
mám prosbu o radu jak se zachovat.
Jsem vdaná 28 let, děti máme dospělé. Protože manžel pracuje na směny, využil volného pokoje syna a odstěhoval ke tam.¨
Tedy myslím,že to původně bylo kvůli těm šichtám.
Asi rok jsme normálně fungovali, po roce jsme se začali odcizovat, hádali jsme se kvůli maličkostem. V červnu jsme jeli na dovolenou, tam jsme se sblžili a bylo to moc hezké.
Po návratu domů po čase byl zase vše při starém. V září mi manžel sdělil, že si chce jít svou cestou.Našel si byt, ale neodstěhoval se tam. Fungovali jsme jao kamarádi, řešili společně věci kolem domu, domácnosti. Jeli na nákup.
Pro mne to bylo velmi vyčerpavající a často jsem chtěla od manžela vysvětlení a snažila jsem se vysvětlit, že bych ráda vše napravila, že jsem si neuvědomovala do čeho se řítíme. Vždy mi odpověděl, že by to už nemělo cenu, že jsem celý život v něm viděla jen toho špatného a že není co napravit. Ale stále zůstávat doma.
Po mé hyst. scene odešel. Co ted?
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jano, to vše, vývoj vašeho vztahu, je tak složité, že vám nemohu kompetentně vůbec odpovědět. Potřebovala bych znát historii vašeho vztahu. Zcela rozhodně vám doporučuji přímou spolupráci s partnerským psychologem - je nezávislý a může vás vnímat oba dva - co se děje, zjišťovat, proč. Pokud by manžel nebyl ochotný, běžte sama, rozhodně to bude pro vás i tak velice užitečné, věřte mi.
krize vztahu
Dobrý den, prosím Vás o radu. S partnerem jsme spolu 5 let, přes rok spolu žijeme. Máme společné zájmy, přítelé, donedávna stejnou práci. Do konce listopadu bylo mezi námi vše v pořádku, nikdy jsme se nehádali. Před 2 týdny byl ale partner na schůzce s kamarádkou ze střední a zapřel mi to (vždy mi o tom předtím řekl). Navíc se vrátil až v 6 ráno. Od té doby je podrážděný a vím že si pořád píšou. Když jsem na něj uhodila tak mi řekl, že už to není mezi námi jako dřív a že neví jak to spravit. Včera navrhl že si dáme pauzu a uvidiíme jak to bude, jestli se to spraví. Nechce ale po mně, abch se odstěhovala, takže jsem pořád v našem bytě!! Je to pro mě dost složité, protože v polovině ledna nastupuji do nové práce, takže teď jsem celé dny doma a akorát se užírám. Snažím se chodit na různé akce, abych se mu trochu stala vzácnější, ale je pořád podrážděný. Děkuji Vám
Kristýna
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Kristýno. Nevím, co vám poradit - do konce listopadu bylo podle vás vše dobré, pak najednou radikální zvrat po setkání s přítelovou spolužačkou? Nevím, za 5 let se partneři asi někdy pohádají, je samozřejmé, že nežijí v plném harmonickém souladu pořád. Hádky, pokud jsou ve finále konstruktivně řešeny, jsou užitečné a důležité. Takže "nikdynehádání" je mi vždy podezřelé. Možná mezi vámi něco leželo delší dobu, ale on o tom nemluvil. Problémy byly nejspíš zametány pod koberec, a to je to nejhorší, co může být. Spolužačka asi nebude příčina, jen něco akcelerovala. Takže - co byste teď měla dělat? Důležité je domluvit, proč pauza, do kdy pauza, a nějaká pravidla právě okolo bydlení. Mít pauzu ve společném bytě je téměř kontraproduktivní, nevím, jak si takovou "pauzu" představit v reálu. Držím palce.
krize vztahu
Dobrý den,
stalo se mi osudovou chybou, že jsem ženě nevěnoval tolik pozornosti, až jsem se vytratil z jejího srdce a prý mezi námi už nic není. Prý to s ní nic nedělá, když ji dám pusu, obejmu, pohladím. Ale přesto se pohladit, obejmout a políbit nechá. Prosím je cesta, jak u ni zvrátit zájem o mou osobu? Jsme spolu 15 let a tři děti. Nechci přijít jak o ženu, tak o děti. Prý půjdeme o sebe. Děkuji
Petr
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Petře. Viděla bych to rozhodně na partnerskou psychologickou poradnu - já se k tomu mohu postavit konkrétněji těžko, nic vlastně nevím. Navrhněte vaší ženě tu poradnu vy - to by mohl být první pozitivní krok.
krize vztahu
práce doma,malo radosti.Problemy nas semilaji a je cim dal tezsi si udrzet dobrou naladu a radost ze zivota,z toho druheho.Prosim o radu,nevim,uz co delat.Hroutit se,vycitat manzelovi,ze neodrekne/nemuze firemni akce..Nebo to vse prijmout,jak to je,dal se snazit nebo odejit od nej...Jsem zmatena a unavena a nic me uz netesi a nebavi..
Dekuji.
Marcela
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Marcelo, ani jsem si nevšimla, že na mě čeká vaše pokračování, ale asi již nic nedodám, držím palce do r. 19, aby byl pro vás tři lepší!
krize vztahu
Dobrý den,s manželem jsme spolu skoro 11 let,z toho manžele 2,5 roku,mame spolu skoro dvouletého syna.Náš vztah ted prochází krizí.Alespon já to tak určitě vnímám, nevím jistě,jestli manžel také,i když mi řekl,že ,, nějaké" problémy vnímá také.Ohledně problémů v našem vztahu toho nikdy moc nenamluvil, spíše mi prijde,ze je bagatelizuje, vzdy se me snazi přesvědčit,ze me miluje,ze sice je ,,asi něco" nekde spatne,ale naplno mi nikdy dospele neřekne,co,jak a proč je podle něj tedy zle..Vzdy to nejak slo,problemů mame spoustu a posledni dobou spise přibývaji.Dlouho nemuzeme sehnat bydleni,zijeme s malým na chalupě jeho rodiny.Přebytek financi u nas taky nehrozi, řešení toho všeho spíše v nedohlednu.Syn se narodil předčasně,ma spoustu zdravotních problémů, aktuálně jsme se dozvěděli,že nejspíše ještě skoro neslyší..Já léta bojuji s psychickými problémy,jsem spoustu let doma.Financne nás drží manžel... - otázka upravena poradcem
Marcela
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Marcelo. Váš vztah prochází krizí z mnoha objektivních důvodů, které popisujete - délka vztahu, problémy s vlastním bydlením, nejistota ohledně zdraví vašeho syna, finanční problémy. Jste oba ve velkém stresu, a to dlouhodobě. Manžel z toho utíká do světa dospělých, do práce, ale vy jste doma se synem, nemáte jinou možnost seberealizace, než mateřskou, jste na manželovi ekonomicky závislá - to vůbec není jednoduchá situace. Vše se určitě zlepší, až zase začnete chodit do práce a vrátíte se do světa, který k vám dříve patřil. Zatím bych začala s psychoterapií a případně i psychiatrickou podporou prostřednictvím léků - myslím, že se cítíte hodně osamělá a možná, že prosby o manželovu oporu se míjí účinkem, protože jsou v nich již obsaženy výčitky z vaší strany, kterým se on brání. Takže nejdříve psychoterapeutická pomoc pro vás samotnou, a pak párová terapie. Existují bezplatné manželské poradny :-)) 
krize vztahu
Část 3/poslední:
Myslíte si, z toho co píši, že je nějaká šance vztah zachránit a být zase pohromadě jako rodina ? Nechci být nekompletní rodina, vyrůstal jsem bez otce a vím jaké to je. Ona sice tvrdí, že takových lidí je stovky, tisíce, to vím, ale přeci nemusíme být jako oni. Nevím, zda v tom nemá taky nějaký podíl ten kolega z práce, se kterým si píše, sice je o 12 let starší jak ona, ale znáte to, věk není všechno. Vím, že rozchody jsou všude normální, ale na přítelkyni vidím a sama mi řekla, že ke mě stále něco cítí, ale jen že se má teď svobodu a nemusí se zpovídat kam jde apod. To přeci ale není důvod k tomu, že odejde ? Nebude opravdu zamilovaná jinde ? Tvrdí mi, že ne, že není zamilovaná. Vůbec si nevím rady co dělat, nechci rozbít rodinu kvůli něčemu, co se dá přeci napravit. Budu rád za každou radu, kterou napíšete. Ještě bych podotkl, že mi dá normálně pusu, když se vidíme, nechá si dát pusu, ale je to takové moc chladné, bohužel...
Jan
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Emoční zmatek, to je to hlavní, co vaše přítelkyně nyní prožívá. Partnerský stereotyp, absence ocenění, to je postupný nenápadný zabiják vztahu. Ale vy jste se teď "probudil" ze spánku stereotypu. Jen to teď nesmíte přepálit...
krize vztahu
Část 2: Také říkala, že neví zda se nerozejít, že se bojí toho, že když se vrátí, tak se to vrátí taky do stejných kolejí. Já ale vím, že to chci změnit, přeci taková krize není ze dne na den aby "utekla" ? Když jsem jí pozval domů na večeři, tak přišla, pokecali jsme si, řekla, že mě má moc ráda, že si mě váží, ale že si myslí, že už to není mezi námi o lásce z obou stran, ale to já si právě nemyslím, myslím si, že má náš vztah velkou šanci ho zachránit, ale ona nechce, ona chce být "prý" sama, tak jak to má teď. Vůbec nevím, zda má smysl o ní bojovat nebo ne, hrozně mi tu chybí, lituji, že jsem jí vše neříkal vždy. Není mi ani schopná ale říct, kde přesně je ten problém, říká, že v tom, že si nerozumíme, druhý den řekne, že si rozumíme, ale že jí nenaslouchám, že mi něco říká a já pak koukám druhý den jak puk, že mi to už jednou říkala a já to nevěděl. Do žádné poradny zajít nechce, dle mého je už rozhodnutá, ale třeba se pletu. Pokračuj ina část 3. - otázka upravena poradcem
Jan
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jane, máte dvě děti, rozchod by nebyl až tak jednoduchý i kvůli tomu. Ale v ní se zase probudila žena a její ženství, její potřeba ŽÍT, možná, že díky tomu kolegovi, ale to je asi jedno. V žádném případě nic nevzdávejte, ale ani na nic netlačte. Myslím, že má v sobě velký zmatek, možná je platonicky zamilovaná, konečně jí zase někdo naslouchá a je ochoten porozumět, reaguje na ni. A to je pro ni velký dar. Vy si z něj ale můžete vzít hodně pro sebe - co změnit, a proč :-) Jdu si přečíst poslední část vašeho vyprávění.
krize vztahu
Část 1: Dobrý den paní doktorko, nyní si procházíme obrovskou krizí. Jsem spolu 11 let, 2 děti 7 a 5 let. Nyní se přítelkyně odstěhovala s tím, že potřebuje čas, že má v hlavě bordel a potřebuje si to urovnat. Píše si s nějakým kolegou z práce prý "kamarádem" a rozumí si spolu, sice prý není zamilovaná, ale byla u něj na kávě apod. Ale to není důvod, proč to píšu. Říkala mi, že takhle už nejde žít ten náš vztah nevztah, že žijeme jak sourozenci, ano, pravda je, že jsem si jí posledních pár měsíců, možná let moc nevšímal, neobejmul sám od sebe, nebo jí neřekl, že jí to sluší apod. Byl jsem takový vždy, ale teď jsem si vše uvědomil, že jsem udělal hodně chyb. Naposled jsme měli dlouhou diskuzi o tom, co dál. Řekla mi, že jí to momentálně takto vyhovuje, že jí nikdo nesleduje, nemusí nikomu říkat kam jde a proč tam jde, že má prostor a nemusí být ve stresu. Vadil jí i stereotyp, každý den to samé, ano, ale přeci chodí do práce, tak jiná možnost není. Ostatně na výlety jezdíme často. - otázka upravena poradcem
Jan
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jane. Krize jsou velmi užitečné - právě proto, co popisujete - najednou jste byl donucen se zastavit a ohlédnout se zpátky. A pro přítelkyni také tak - i ona se zastavila v čase, uvědomila si, co v životě chce, a co ne. Jdu číst dál...
krize vztahu
synem. Nikdo jiný se s ním totiž doma nebavil. Říkala jsem si že všechno zlé je k něčemu dobré a byla ráda, že má konečně se synem hezký vztah. O to větší šok pro mne byl, když mi syn začal říkat, že tatínkovi nerozumím, že on je citlivý, že často brečí po tom, co mu něco vytýkám. Manžel zřejmě s 13 ti letým synem probírá naši situaci. Pro mne je nepřijatelné, abych se synem mluvila upřímně na toto téma, udělala bych mu v hlavě ještě větší zmatek a možná by mi stejně ani nevěřil. Situace je u nás nyní taková, že syn se snaží předcházet situacím, které by mohly vyústit v hádku a snaží se tátovi jakoby nadbíhat. To myslím v dobrém, vím proč to dělá, snaží se manželovi, který chodí domů pořád nabručený zlepšovat náladu. Což nelibě nese dcera, která má úplně jinou povahu než syn. Manželovy opilecké výlevy nesnášela, ale nikdy se ho nebála, vždy mu oponovala, věděla, že je nedůsledný, něco po ní chtěl,ale pak usnul, takže věděla, že ho nemusí poslouchat.
Hanka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hanko, možná mělo následovat ještě jedno pokračování, které ke mně nedorazilo? Nepokládáte mi žádnou závěrečnou otázku. Syn byl roky tátou nepřijímán, tak se teď tak moc snaží o jeho přízeň, když vidí, že to jde. Manžel se před ním obhajuje a sděluje mu detaily, které mu nepřísluší, vaše rodina je teď rozdělena na mužský a ženský tábor. Ale nejvíc ze všeho mi tam chybíte vy, sama za sebe. Vidím, že o rozvodu neuvažujete, ale takto žít dlouhodobě je opravdu smutné, život máme jeden jediný. Přemýšlejte nad tím, co můžete pro sebe udělat víc. Synovi můžete říct, že tátův pohled je jeho a má na něj právo, ale vy jste před synem nikdy nechtěla více otevírat vaše problémy, stačilo, čeho byl svědkem on sám, vysvětlete mu to, aniž byste tím brojila proti jeho otci. Ale měla byste vy sama s tou vší náloží, kterou jste zažívala, začít chodit do individuální terapie. Vřele vám to doporučuji.
krize vztahu
že to ve škole vyřeší spoustu synových problémů, ale nic moc se nezměnilo. Chtěla jsem synovi najít jinou školu, ale manžel to vždy smetl ze stolu, jednou bylo drahé školné, podruhé dlouhá cesta do školy, tak jsem to asi po roce, úplně vyčerpaná vzdala. K mému překvapení, když jsem manželovi nesla do skříně vyžehlené prádlo, našla ve skříni láhev s nedopitým rumem. To mě sebralo, zase mi lhal a to už to vypadalo celkem dobře. Prohlédla jsem mu skříň pořádně a našla ještě další láhve od různého alkoholu. Když manžel přišel z práce, tak jsem mu řekla, co jsem našla ve skříni. On vše zlehčoval, že to už je nějaká stará láhev atd. Začal mi nadávat, že jsem schizofrenní, pořád ho kontroluju a po něčem pátrám a že mi nebude a nemusí nic vysvětlovat. To byla poslední kapka. Využila jsem toho, že byl syn nemocný a spal u nás v ložnici a odstěhovala si peřiny do jeho pokojíčku a tam už zůstala. S manželem byla tichá domácnost. Po pár týdnech mi přišlo že manžel se začal více sbližovat se
Hanka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Přecházím na poslední část vašeho smutného vyprávění.
krize vztahu
Jak to dopadlo asi tušíte. Ve mě by se krve nedořezal, vůbec jsem tomu nemohla uvěřit, i když jsem to viděla černé na bílém. Trvalo mi pár dnů, než jsem si vše srovnala v hlavě a promyslela si, jak si o tom s manželem promluvím. Manžel samozřejmě zapíral, ale nakonec se do svých lží tak zamotal, až musel nakonec vše přiznat. Ujišťoval mne, že mě miluje, všeho nechá s pitím přestane a vše bude jako dříve. Já už mu nevěřila, hrozně mi ublížil a ponížil mě. Kdyby tu nebyly děti, tak bych od něho okamžitě utekla, padla na mne tíha všech těch let. Ale utéct nešlo, musela jsem se doma před dětmi držet, ale na něho jsem se nemohla ani podívat. Manžel se nějakou dobu snažil (cca 2 měsíce ), nepil, byl hodný na mě i na děti. Se synem, který začal mít deprese jsem musela najít jinou doktorku, ta synovi udělala testy a diagnostikovala aspergův syndrom lehčího typu. Synovi dala léky na depresi, které mu opravdu pomohly. Mě se strašně ulevilo, že někdo našel správnou diagnozu. Myslela jsem si
Hanka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Když jsem mluvila o nějakém typu autismu, měla jsem na mysli přesně aspergerův syndrom, ale nechtěla jsem se unáhlovat. Je skvělé, že se vám podařilo najít kvalitní lékařku. Je to celé těžké, ale vy jste vlastně zažívala jen ústrky, nezájem, agresivitu, a stala jste se jen matkou. A co vy, jako žena? Na sebe jste zapomínala. A někdy je lepší odejít z takovéhoto manželství nejen kvůli sobě, ale právě i s ohledem na vaše děti - v jakém modelu vyrůstají?...V jaké atmosféře?...
krize vztahu
pomyšlení jak dlouho to bude trvat. Pokaždé, když jsem zaslechla klíče v zámku jsem byla ve stresu, kdo přijde domů, jestli skvělý táta, nebo rozzuřený opilec. Samozřejmě jsem už v té době uvažovala o rozvodu, ale měla jsem strach, že bych vše sama nezvládla. Jako manžel mě už nijak nepřitahoval, sex jsme měli zhruba jednou týdně, ale to on byl většinou opilý, takže pro mne to byla většinou povinnost. Uplynuly asi tři, nebo čtyři roky a já se dozvěděla od anonymního "kamaráda", že manžel se často na různých akcích nechová jako ženatý chlap a jestli o tom vím. No byl to pro mne šok, ale nechtěla jsem se v tom hrabat - neptej se, když nechceš znáš odpověď... Byl to asi osud, že jsem jedno nedělní odpoledne sedla k počítači vyřídit si poštu a po klepnutí na klávesu se mi otevřela manželova pošta a
ano, normálně bych ji sklepla do lišty a neřešila, ale červíček hlodal a tak já pitomá se chtěla prostě ujistit, že anonymové jsou nesmysl a že ve skutečnosti mě má manžel přece rád. - otázka upravena poradcem
Hanka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Přecházím dál.
krize vztahu
s učiteli se neustále o všem dohadoval, chtěl diskutovat a jejich příkazy respektoval pouze pokud mu přišly logické. To samé bylo i doma. Manžel na syna mnohokrát řval, že je nevychovaný spratek, že ho prostě bude poslouchat a podobné věci. Syn kolikrát s pláčem utíkal a schovával se pod peřinou, nebo na záchodě, prosil mě, ať od táty utečeme. Já se mu snažila vše v klidu vysvětlovat a uklidňovat ho a zároveň to řešila s manželem, který v té době začal opravdu hodně pít. Domů chodil pravidelně opilý, s řevem zkritizoval vše co uviděl - nepořádek, děti, mě, děti brečely, já vytočená, ale než bych se s ním pouštěla před dětmi do hádky, tak jsem raději mlčela a říkala si, že stejně za chvíli usne a bude klid. Chtěla jsem si s ním promluvit bez dětí a za střízliva, což ale nebylo jednoduché najít takovou příležitost. Za střízliva mu bylo vše líto, snažil se dětem věnovat a byl moc fajn. Sliboval, že už s pitím přestane. Pár dnů bylo vše skvělé, ale já už měla zase bolavý žaludek při
Hanka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Aha, no, škoda, že jste stále mlčela a byla tak hlavně v aktivní bojovné pozice za děti, ale neupravoval se váš partnerský vztah, spíš naopak. Do toho stupňující se alkohol, zoufalé děti. To chtělo zavčasu začít spolupracovat s partnerskou poradnou - v době, kdy byl manžel střízlivý a všeho litoval, mohl být také motivován pro spolupráci s psychologem. Jdu číst dál.
krize vztahu
nevyčítala, byli to přeci i moji kamarádi a když jsem nemohla jet já, nechtěla jsem, aby manžel říkal, že nemůže, protože bych byla naštvaná. Postupem času jsem to nechala dojít tak daleko, že manžel chodil domů celkem pravidelně v náladě, do půl hodiny po příchodu domů usnul. Já uložila děti, dokoukala film v televizi a pak šla také spát. Ubíhaly měsíce, roky, syn šel do školy a začaly problémy. Ve škole ho to nebavilo, číst a psát uměl, počítat také, většinu ostatních věcí načtených z encyklopedií. V té době jsem s ním začala docházet k psycholožce, jestli by nebylo vhodné dát syna rovnou do vyššího ročníku, což mi nebylo doporučeno, neboť syn nebyl dostatečně psychicky vyzrálý. Diagnoza byla ADHD, ale mě se to už tenkrát moc nezdálo. No nic. Manžel měl v té době se synem úplně hrozné vztahy. Vůbec nebral v úvahu, že syn má nějaký psychický problém a že je potřeba s ním jednat trochu jinak. Neustále mu vyčítal problémy ve škole, syn nosil samé jedničky, ale měl problém s autoritami
Hanka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Diagnóza ADHD nekoresponduje nijak s tím, co u syna popisujete, spíš nějaká forma autismu? Vy dva jste se s manželem postupně odcizovali a vaše světy byly oddělené. Synovi nerozuměl, protože neměl kdy se mu více věnovat a poznat ho víc, vše bylo na vás. Ale je velká škoda, že už jste tenkrát tyto věci spolu více nediskutovali. Vždyť jste se měli dlouho rádi, změna nastala po narození syna z toho vyplývajícího odlišného životního stylu. Vy jste ale měla chtít i svůj čas pro sebe a pro své zájmy, tak byste si více odpočinula a manžel by děti více poznal. Předpokládám, že byly obě plánované a že jste museli počítat s velkou změnou režimu. Ale jdu číst dál.
krize vztahu
Dobrý den paní Douchová, již delší dobu pročítám vaši poradnu a mockrát jste mi už pomohla vašimi objektivními názory pro druhé - ale vlastně i pro mne. Ráda bych vám napsala svůj příběh. S manželem jsme se brali před sedmnácti lety, měli jsme se moc rádi a po pár letech se nám narodil syn. Jakub byl vždycky moc hodné dítě, naučil se ještě ve školce a sám číst a psát, byl spíše introvert, se stejně starými dětmi si nerozuměl, spíše s dospělými, nebo staršími dětmi. Po roce a půl se nám narodila dcera, no a mě začal doma celkem "fičák". Moc věcí kromě dětí a domácnosti jsem nestíhala. Manžel byl vždy velmi společenský a měl kolem sebe spoustu kamarádů a kamarádek, různé akce, oslavy a večírky byly časté ( i několikrát do týdne ). Dříve jsme vše absolvovali spolu, ale vlastně už mým prvním porodem toto pro mne skončilo. Manžel se sice snažil mi s dětmi pomáhat, pokud tedy byl doma, většinou o víkendech. Samozřejmě se mi moc nelíbilo, když se vracel domů pozdě a opilý, ale nic jsem mu - otázka upravena poradcem
Hanka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Hanko, nevím, co na mne čeká ve vašich pokračováních, tak jsem naslepo zařadila nějakou kategorii, byť může být ve vašem příběhu mimo mísu. Jdu číst dál.
krize vztahu
Dobrý den, prosím o radu. Manžel je zvyklý, že se mu všechno přizpůsobuje (i když když bylo potřeba, byl s dětmi, zatímco já musela do práce, ale zas měli všechno připraveno - jídlo, oblečení, nemusel nic) a že co řekne, to je, protože - on byl živitel, když jsem byla na MD, protože on podniká, a tudíž potřebuje víc času, protože ... prostě důvod vždy je. Jenže s dorůstajícími dětmi už to tak úplně nejde a střetávají se zájmy. Já se snažím, a bychom se domluvili a když to jde, aby se aktivity přizpůsobily dětem. Anebo chod rodiny se jim přizpůsobil (např. jedno z dětí odjíždí na školu přes týden pryč, tak prostě v neděli balíme jídlo, já mu dávám krabičky, protože jídlo tam nemá - je to dočasné a myslím, že to rodinu zase až tak neomezuje). A snažím se nastavit občas i hranice. Jenže manžel kompromis anebo ty hranice asi vnímá jako útok proti sobě a dělá dusno. A najednou jsem začala slyšet, že si najde jinou, že je jednoduché mne nahradit a ta ještě bude ráda. Je to, paní doktorko, fakt tak špatně, že chci pomoct studujícím dětem?Zároveň se fakt snažím, aby manžel nestál bokem, dostane největší kus masa při obědě, má - tak jako celý život - ráno nachystanou snídani, večer prostřeno k večeři, i když začal jezdit pozdě a my s dětmi večeříme dřív. Skoro mám dojem, že začíná vymýšlet a když není po jeho, vyhrožuje odchodem. Možná to jednoduché je, kolem sebe má hodně singl mužů anebo rozvedených či ženatých s milenkami, adrenalin tajných schůzek a výletů... Co byste poradila udělat? nechci hodit děti přes palubu, ale už nemám kam moc couvnout. A hlavně - kde jsem já? Ale já to klidně dočasně vydržím. Moc děkuji, pokud poradíte.
Majka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Majko. Neporadím vám nic jiného, než abyste narovnala záda a chovala se jako rovnocenný partner. Manžel kritizuje kde co, možná chce být opravdu tím č. 1, ale jde na to nejhorším způsobem. Vy jste ustupovala, ohledně dětí jste přestala. Manžel vyhrožuje, stěžuje si, asi není v manželství šťastný, ale co vám mohu poradit jiného, než návštěvu partnerské poradny, kde bude možnost vše detailněji probrat. On to odmítne, ale můžete chodit i sama, abyste vše probrala s odborníkem.
krize vztahu
Dobrý den, trápí mě teď vztah. Jsme s přítelkyní 11 let, z toho 10 let asi bydlíme spolu, máme 3 děti. Jenže náš vztah začal opravdu krachovat, přítelkyně si dopisuje s nějakým mužem a vídá v práci. Když jsem na to přišel, tak řekla, že si s ním má co říct, že si rozumí. Že u nás je to jak bratr se sestrou. Je pravda, že co se narodilo první dítě, tak jsem veškeré city dal dětem, nebyl jsem schopen říct, že jí to třeba sluší, že jí mám rád, neobejmul nic a to pár let.. Řekla, že se na nějaký čas odstěhuje, odstěhovala se k matce s tím, že má v hlavě zmatek a že si to musí sama ujasnit zda má pokračovat v našem vztahu. Řekl jsem jí, že mě to mrzí, že jsem si jí nevšímal, že jsem city neukázal.. Nevím co dělat, opravdu pro mě znamená hodně!! Myslím si, že přemýšlí nade mnou a nad dotyčným, co si o tom myslíte ? CO mám dělat ? Jsem opravdu na dně...Nechci zahodit 11 let společného života, vím že jsem udělal chyby a nevšímal si jí, ale co teď když to chci napravit a ona asi ne.. ?
Jan
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jane. Ale vy jste se úplně neodcizil - přenesl jste své city od přítelkyně na vaše společné děti - častěji to dělají ženy, ale ne jen. Ona se ve vztahu cítila osamělá a je jasné, že dříve, nebo později, dojde k tomu, že bude mít otevřené srdce k tomu, kdo o ni má zájem, jako o ženu Pokud to trvalo několik let, tak je to nasnadě. No, na vašem případu se jen ukazuje klasická zákonitost  v tom, že pokud jste zjistil, že váš vztah je zásadně ohrožen, uvědomil jste si, jak moc vám na vaší ženě záleží. Ona o tom už teď ví, ale měl byste jí dat prostor k tomu, aby si mohla i ona sama pro sebe uvědomit, co pro ni znamenáte VY :_)
krize vztahu
Dobrý den, s pritelkyni jsem dva roky, pred mesicem a pul jsem se dostali do krize. Ona se po nekolikadennim skolenim vratila s tim,ze chce najednou asi pauzu. do te doby vse v ramci mezich ok. vyrikali jsme si duvody a chyby, ktere jsou na obou stranach s tim,ze se ty problemy pokusime oba vyresit. z me strany delam maximum a vi to, z jeji strany je vsak nezajem, porad si s nekym pise (kamaradi i kamaradky), nekde by furt byla jen ne se mnou, pry ji lezu na nervy, nespime spolu. jednou jsem se ji ze zoufalstvi podival do telefonu,od koho je posledni zprava (porad telefon cinkal) - zjistila to a nastvalo ji to jeste vic. od te doby jsme se hadali skoro kazdy den. pak jsem rozhodl, ze si dame pauzu. odjela k matce, ale nedojednali jsme delku pauzy. pry nevi, jak dlouho bude potrebovat. ja sam potrebuju vedet, na cem jsem a jak se mam zaridit. mam trvat na nejakem pribliznem nebo pevnem terminu nebo ji nechat po nejake (jake?) dobe s tim, ze je definitivni konec?Miluju ji a pry i ona me.
Jarda
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jardo. Jestliže jste se rozhodli pro pauzu s cílem, zregenerovat váš vztah, potřebuje to mít opravdu zřetelně vyslovená a jasná pravidla, mantinely, musí to být konkrétně pojmenované. K čemu má pauza sloužit - její účel. Délka trvání pauzy minimálně ve vašem případě do konce roku. Domluva na kontaktech a komunikaci - měli byste mít jasno, proč pauzu realizujete, a pak spolu nebýt v žádném kontaktu. Potřebujete spolu opět objevit základ vašeho vztahu, jeho hodnotu. Potřebujete zažívat stýskání po sobě - budete - li v kontaktu, nestihne se vám ani jednomu tolik stýskat. Držím vám oběma palce.
krize vztahu
pokr. Takže teď je otázka co dál, naše krize se táhne 3 roky, on nic neřeší, doma není a i po uplynutí dané lhůty se odmítá vyjádřit. Takže teď je to asi na mně: rozvést se či nikoliv? Ještě se zmíním, že ta jeho (snad bývalá) milenka bydlí daleko, takže ani nevím, jestli by s ní dokázal vybudovat nějaký vztah, protože tady má sourozence, rodiče a hlavně děti. Připadá mi, že on je takto spokojený, u rodičů má zázemí, naše děti vidí kdykoliv a já mu nechybím. Tím ale jak pořád chodí za dětmi, tak jsem z toho rozhozená, po jeho odchodu pláču, ale takhle to dál nejde.......Otázka je, jestli nemá zase někde jinou, on to ale popírá. Nevím tedy, jestli se opravdu rozvést, protože mě tohle ničí a nemám tento (ne)vztah v sobě uzavřený. Na dotaz, jestli se vrátí domů, řekne že asi ne, ale mě tato jeho nerozhodnost deptá, jsem už v koncích, beru prášky na spaní a na uklidnění. Nevím tedy, jestli to mám sama ukončit, bojím se totiž budoucnosti - zdravotně nic moc a práci mám na 1 rok, pak nevím.
Danka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Danko, co byste rozvodem získala? Musíte si primárně odpovědět na tuto otázku. On se vlastně vyjadřuje velmi zřetelně a jasně - má vazbu k dětem, k vám již ne, "psychicky" k vám nic necítí, neboli, něco se v něm kdysi zlomilo. Rozvod není jeho cíl - možná i kvůli majetkoprávnímu vypořádání? Je to tak, jak říkáte. On má vlastně nejspíš vše - rodinné zázemí, děti, svobodu. Vy jste ale zoufalá. Nevím, zda byste chtěla být vy iniciátorem rozvodu. Nechcete ho a stále na něco čekáte. Na něco, co on ale neslibuje - takže on je z obliga. On nemá motivaci něco řešit, vy ano. Takže se vraťte k mé otázce v úvodu - co konkrétně by vám vámi podaná žádost o rozvod přinesla pozitivního pro vaši psychiku. Můžete si udělat bilanci zisků a ztrát. Ale můžete udělat i to, že se od něj emočně odstřihnete, aniž by to bylo hned stvrzeno soudně..
krize vztahu
pokrač - na výlet s dětmi, tak se se mnou vůbec nebavil, jako bych neexistovala, jako bych byla vzduch. Když náhodou přespal doma, tak ležel na gauči v obýváku. Kvůli dětem jsme právě o pauze byli někdy na společných akcí, na dovolenou ale s námi nejel, k narozeninám mi ani nepopřál .... Stále je chladný, naštvaný, prý jsem mu ublížila a od té doby ztratil všechny city. Jenže teď na můj dotaz, jak dál, mi vždy odpovídá: a co jako chceš slyšet? Už to vše trvá dlouho a už by to chtělo rozseknout. Nechce nic řešit, asi to vypadá tak, že čeká na to, jestli žádost o rozvod nepodám já sama. Mně to takhle nevyhovuje, jako partneři vůbec nežijeme, on má servis u rodičů. Kdybych podala rozvod já, tak se jen urazí a zatvrdí ještě víc. Nevím co dělat - já rozvod nechci, mám ho ráda ( to on ví), ale mám dojem, že zvolil strategii "budu na ni hnusnej, aby rozvod podala sama a já nebyl ten špatnej, co zničil rodinu" . Podotýkám, že on k psychologovi nepůjde. Už mě nemiluje a nemá co řešit. pokr. - otázka upravena poradcem
Danka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Danko, jdu na poslední část...
krize vztahu
Dobrý večer, paní doktorko. Už jsem Vám kdysi psala, ale protože těch dotazů máte tolik, takže si ten můj nevybavíte, tak já jen popíšu, jak celé to pokračuje. Po 15 letech manželství, se mi muž začal odcizovat, během jeho 3 letého pracovního působení v jiném městě a víkendovém manželství měl dlouho mimomanž. vztah, kdy se zamiloval a chtěl rozvod. Předcházelo tomu to, že jsem mu řekla hodně ošklivých věcí, kdy jsem byla na dně a on mě v té době úplně odstřihl. I když jsem se mu pak omluvila, tak to "vyřešil" právě milenkou s tím, že všechny city ke mně už od něj zmizely.Vše jsme si vyříkali a on mi řekl, že prostě mu "nejde" se mnou spát, jelikož ho nepřitahuji psychicky, 2 roky žádný sex. Jestli to s milenkou skončil, nevím. Doporučila jste mi pauzu. Tu jsme drželi od dubna doteď. Během pauzy žil u rodičů, nic jsme neřešili a domů chodil jen na krátké návštěvy k dětem. Za celou dobu se chová ke mně odtažitě, nevšímavě, když jsme třeba jeli společně na výlet s dětmi - pokrač. - otázka upravena poradcem
Danka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Danko, přecházím na vaše pokračování...
krize vztahu
text 4
Nevydržela jsem znovu nápor maminky, pocitu, že není schopný udělat kompromis, že se o mě nezajímá, na druhou stranu mě lákal druhý kluk, se kterým jsem si dopisovala, a ukončila to podruhé (bohužel dost impulsivně)... taky mě to teď hrozně mrzí, zažili jsme spolu krásné chvíle, plánovali spolu miminko, budoucnost. Chtěla bych na vztahu opravdu zapracovat, aby nám spolu bylo zase hezky, dokázali se dohodnout. On mi řekl, že mě furt miluje, ale že si vše musí promyslet, že je dost zklamaný (přiznala jsem mu dopisování s jiným, za což jsem se mu omluvila, přiznala svou chybu)... Myslíte, že takový vztah má opravdu ještě šanci?
Děkuji za odpověď
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Má, ale potřebujete opravdu více času, abyste si každý sám za sebe uvědomil, co je hlavní podstatou vašeho vztahu, proč stojí za to, o něj bojovat, a VYBOJOVAT jej pro sebe. Pro vás jsou problémy dvě věci - jeho vazba na jeho matku, která je vzájemná, a nalomená důvěra díky jeho korespondenci se slečnou. To vše budete muset vyřešit, zároveň, v případě návratu k sobě, mluvit více o potřebách ve vztahu každého z vás - volný čas, bydlení, jeho financování a za jakých podmínek. Viděla bych rozhodování nějak kolem vánoc, dříve ne.
krize vztahu
text 3
měla jsem pocit, že jsme se s přítelem hrozně odcizili, dost mě to mrzelo, byl to pro mě první chlap, se kterým jsem si uměla představit mít děti, zařídit si život. Snažila jsem se mu vysvětlit vše, co mě trápí (nabořená důvěra, netrávení volného času, věci podle maminky), ale marně... a tak, když mi začal psát jiný kluk, řekla jsem si asi to nejhorší, co jsem mohla (když mohl on a tvrdit mi, že jen prostě odepisuje), můžu i já. A to byla ta největší chyba. S přítelem jsme se odcizili ještě víc, ještě více jsme spolu ten čas netrávili, přišlo mi to, jako by dvě samostatné jednotky žili vedle sebe. Nevydržela jsem to, a řekla, že to tak nechci a nakonec se odstěhovala. Brečel,říkal, že nikoho takhle nemiloval, sliboval, že na vztahu budeme pracovat, najdeme kompromis... nastěhovala jsem se zpátky s tím, že jsem mu říkala, že ze své strany cítím, že bych s ním ráda strávila pár dní mimo všechny starosti. No, nešlo to, nezměnilo se skoro nic, a tak jsem to ukončila podruhé....
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jdu dál...
krize vztahu
text 2
Další ránou pro mě bylo, když jsem se dozvěděla, že do našeho vztahu zasáhl někdo třetí - přiznal mi, že dva měsíce trvá mezi ním a jednou slečnou, pro kterou měl slabost, určité citové pouto (vše skončilo pouze prý u líbání a psaní smsek o tom, že si chybí, že se chtějí přitulit k sobě). Po zjištění jsem chtěla odejít, ale neměla jsem se kam pořádně vrátit, platit nájem sama jsem si finančně nemohla dovolit. On mi řekl, že mě miluje, a nechce o mě přijít, a tak jsme se domluvili, že na to zapomene. Ale bohužel přiznávám, že jsem se s tím nedokázala smířit, vztah tím byl dost poznamenán, především má důvěra k němu, byla jsem zklamaná. Měla jsem menší a menší chuť řešit bydlení, a tak do všeho více a více zasahovala maminka, a já si připadala víc a víc neschopná něco zařídit, přítel na mě naštvaný, že jsem říkala, že to budu řešit, ale když je to potřeba, tak od toho dávám ruce pryč. Jenže maminka zasahovala i do věcí, které jsme měli již vyřešené (jiný gauč, jiné skříňky)
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jdu  dál...
krize vztahu
text 1
Dobrý den,
nevím jak svoji situaci řešit. S přítelem jsme byli necelé tři roky, z toho dva roky spolu bydleli. Poslední rok byl kritický...začala se řešila stavba baráčku - vše tedy bylo na přítele (jme o 11 let od sebe, mně je 23), ale ze začátku říkal, že chce, abychom vybírali spolu, jenže to tak úplně nefungovalo. Obklady do koupelny jsme jeli vybírat ve třech - on, jeho maminka a já. A problém byl na světě - mně se líbily dlaždice nějaké, nějaké jeho mamince. Čím dal více jsme se hádali kvůli bydlení a jeho mamince, protože mi vadilo, že do toho "zasahuje". Přišla jsem si jako páté kolo u vozu...Přítel poté také začal trávit více času s kamarády na pivu, odcházel každou sobotu, vracel se pozdě po půlnoci, neděli často proležel, což jsem mu začala vyčítat, protože pro nás neděle byla jediným dnem, kdy jsme spolu mohli trávit volný čas (já dálkově studuji, on má spoustu koníčků, a tak jsme se vídali většinou u večeře)................ - otázka upravena poradcem
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jano, jdu číst dál...
krize vztahu
Dobrý den, jsme spolu s manželem 15 let, z toho 4 roky manželé. Jsme svoji první sexuální partneři. Před 3 měsíci jsem zjistila, že si manžel dopisuje s ženami přes internet, sem tam sexuální narážky, fotky, atd. Strašně mě to zasáhlo, řekla jsem mu o tom a probrali jsme to. Prý to dělal proto, že mu ve vztahu něco chybělo - chtěl by dítě a myslel si, že já s ním žádnou budoucnost neplánuji, proto útíkal od reality. Přitom já dítě taky chtěla, jen jsem čekala, až doděláme dům a budeme finančně zajištěni, to už se stalo, ale z manžela jsem posl. dobou cítila chlad, pořád mě kritizoval, vzdalovali jsme se a komunikace hodně vázla, takže jsme si neřekli tyto zásadní věci..manžel řekl, že sám dávno přišel na to, že to nemá smysl (to psaní s ostatními) a že ted už je tnáš vztah úplně jiný, že už vidí tu budoucnost..já mám ale strašný strach, že mě podvede, nebo že to dělá stále, i když se ke mně chová moc hezky a dokazuje mi lásku, pořád strašně žárlím a nemam žádné sebevědomí, jak z toho?
Petra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Petro. Něčím jste si spolu prošli, on žil v nějaké vztahové nejistotě a tak virtuálně koketoval s jinými ženami. Chybou byla absence vážné komunikace mezi vámi o důležitých věcech. Stavba domu je často natolik velká psychická zátěž, že vývoj vztahu a starání se o něj pozastaví. To,co manžel dělal, byla relaxační kompenzace nějakého pocitu prázdnoty mezi vámi dvěma. Teď už to oba víte, tak si toho buďte vědomi a nedopusťte, abyste se sobě opět odcizovali :-) Žárlivost není na místě, nemějte strach, věřte sobě, věřte vašemu vztahu.
krize vztahu
Dobrý den paní Dr.Douchová. Je mi 26 let a s přítelem jsme spolu už 5,5 let a z toho spolu 4 roky bydlíme. Žijeme společně ve Francii, on pracuje a já jsem zrovna dokončila studia. Již od našeho pětiletého výročí jsem trvala na tom, abychom se vzali, ale přítel vyrukoval s tím, že ještě nemáme dostatečně stabilní finanční situaci. Sex už si přibližně rok vůbec neužívám a je to spíše z donucení pro mě, už mě přítel nepřitahuje. Během společných hádek mi přítel stále vyhrožoval, že jestli se nezměním, tak že se rozejdeme. Zrovna jsme se vrátili z dovolené, kde jsem mu já poprvé navrhla rozchod, protože si myslím, že nejsem žena jeho života a že nejsme kompatibilní a myslím, že se zalekl a prosil mě o druhou šanci, že se změní a že si jí přece za ty roky zaslouží. Ale já už nemám chuť pokračovat ve stereotypu. Na druhou stranu se bojím se ocitnout sama (už od 13 let jsem vždy měla přítele), ztratit to zázemí, opustit ho (co když už si nikoho nenajde) a už jsme si na sebe hodně zvykli.
Renata
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Renato, mávám vám do Francie. Popisujete jakoby přetažený vztah bez dalšího vývoje. Zaujala mě vaše věta - "...trvala jsem na tom, abychom se vzali..." Vstup do manželství by měl být rozmyšlený, oboustranně, a neměl by být realizován pod nějakým nátlakem, to je dost kontraproduktivní. Jakkoliv jste trvala na sňatku, s přítelem prožíváte stereotyp v sexu i v dalších věcech. Pokud byste se měla bát být nějakou dobu sama, pak to ale určitě není důvod k tomu, udržovat vztah, v němž necítíte kompatibilitu. Naopak by vám velmi prospělo, být na nějakou dobu single, abyste uměla být sama za sebe S přítelem jste od dvaceti, od třinácti jste v nějakých vztazích, tak je na čase, poznat sebe samu, ne? ...Víc vám nepovím, myslím, že jsem za sebe řekla víc, než dost...
krize vztahu
Dobrý den,
s partnerem jsme spolu 10.rok a až do narození našeho dítěte v sexu všechno fungovalo, jak mělo a nejen v sexu. Partner byl pozorný, milý a já jsem si připadala jako princezna. Narodil se syn a já jsem čekala, že po náročném porodu bude mít partner pochopení, že nemám chuť na sex a dá mi čas zotavit se,ale opak se stal pravdou. Byl neodbytný, zlý, podrážděný a tak jsme sama v sobě přistoupila na to, že sex bude pro klid v rodině. Ale výsledek nebyl takový, jak jsem si představovala,urážel mne, když jsem se podle něho nesnažila a když jsem sex odmítla, tak se vydržel hádat až do rána a na druhý se mnou nemluvil a jen mne urážel.Všem vyprávěl, jak jsme já hrozná, že to nechci. Rozhodla jsem se ho opustit, zhroutil se,pak jako by mu to došlo,stal se z něho zase ten milý a pečující partner, stará se o nás fantasticky,ale já už s ním nic mít nemůžu. Vadí mi, když se chce líbat, když se mne dotkne na intimních místech a sex je zase z mé strany opět nutnost. Co mám dělat?
pája
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá pájo. Co popisujete, je docela závažné a nemělo by se to nechat jen tak plynout - z toho by vznikal mezi vámi stále větší vztahový problém, který by se nabaloval a nabaloval. Ze sexu si nemůžete udělat povinné galeje v rámci klidu. Sexuálně frustrovaný partner se ukázal jako nezralý sobec - chápu, že mu to scházelo, ale o všem se dá mluvit a ne vytvářet napětí na celý den. Tlačit se do ničeho nenechte, zkazili byste si sexuální život na dlouho dopředu, už se ve vás vytvořil velký psychický blok a ten se nemůže posilovat. Viděla bych to na krátkodobou spolupráci s partnerskou poradnou. Nepodceňujte to!
krize vztahu
Dobry den.Pani doktorko dekuji Vam za odpověď Jde o krizy po 11 letech.Nevim jestli jsou to zmneny ale partnerka se s dětmi ještě neodstěhovala pry není ještě pripraveny byt ale když se zeptam kdy chce odejit jestli za mnesic,dva,tri tak odpověď je ze nevi.Co si myslim ze je dobre tak zacina pomaličku komunikovat uz ji ani nevadilo ze jsme jeli v jednom aute na synuv zapas ve fotbale.Nechala si ode mne koupit kavu ,vypravela co noveho v praci,a když něco potrbuje tak prijde sama od sebe.Nic méně o nas mam strach mluvit abych něco nepokazil.Myslite si ze se to hybe k lepšímu nebo konec vztahu je jisty a je to jen takove kamaradske.Nic z toho co jsem vam ted psal ještě před tydny nebylo vůbec mozne.Na sobe pracuju ale nevim co ji mam ukazovat aby si všímala.Zatim spolu stále bydlime sice oddelene ale pod jednou strechou.Co by ste mi poradila jak zapůsobit.Moc Vam dekuji za Vase cene rady.
Milan
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milane, vzhledem k množství dotazů v mé poradně si již váš dotaz nevybavuji, takže můžu nyní reagovat jen na to, co píšete. Vývoj mezi vámi samozřejmě je, nyní není dobré vztah spolu jakkoliv rozebírat, stačí fungovat provozně i komunikačně, což se začíná dít. Myslím, že do vánoc k žádnému zásadnímu obratu nedojde, a jak to bude dál, bude na pořadu dne v příštím roce. Pak již byste měli mluvit o tom, jaká je vaše společná budoucnost a za jakých podmínek.
krize vztahu
Dobrý den, manžel se před 14 dny rozhodl opustit naši domácnost, se slovy, že je vyhořelý, nic necítí, potřebuje klid. Jsme spolu manželeé téměř 20 let, 3 dospívající děti. Během týdne se objeví jen na chvilku, dá pusu, zplatí složenky a zmizí. Říká, že je mu lépe samotnému, prý když se blíží k domu, stáhne se u žaludek a je nervozní. Naše situace nebyla nikdy níjak dramatická, pravidelný sex, pohlazení, pusa před spaním, při příchodu z práce apod. Od jara se manželovi nedří moc pracovně, je OSVČ, nedostal zaplaceno.. Přijeli jsme v srpnu z dovolené a byl již "divný". Říká, že mnoho věcí, s kterými kdy nesouhlasi,l držel dlouho v sobě, najednou tomu dává průchod ( podotýkám na můj dotaz, co je s tebou?, ráno po sexu..) Mám pocit, že předemnou utíká.
.Bydlí pár kilometrůmod nás na chtě, říká, že neví, jak dlouho to potrvá, má pocit , že najednou je mezi námi obrovská propast... Já jsem z toho téměř paralyzována... Prosím, co takovouto situaci? je cesty zpět? Děkuji - otázka upravena poradcem
Monika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Moniko. Cesty zpět je zcela rozhodně, váš muž prochází déledobější osobní krizí, a hodně věcí ve vašem vztahu vztahu jste asi neměli čas ani řešit, takže zůstávají nevyslovené, nevyřešené, nepojmenované. To na vás dva teprve bude čekat - identifikace toho všeho, co kdo vnímal jako problém, ale neřešil se, nebyl komunikován. Teď nechte manžela, aby si odpočinul a nabral síly, ale důležité je si dohodnout, jak se co řekne dětem a rodinám a jak to bude s financováním vaší domácnosti. Váš vztah nyní neřešte, nemá na to teď kapacitu. To je strategická rada, druhá věc je, jak to vy zvládnete sama za sebe. Nechtěla byste krátkodobě spolupracovat s partnerským psychologem? Potřebujete podporu a možnost o své situaci mluvit. Pokud radí kamarádky, je to subjektivní, a většinou radikální...
krize vztahu
Dobrý den, prožíváme s manželem téměř roční krizi. Žijeme spolu 25 let (manžel 53, já 46). Dvě děti starší dcera dospělá, mladší 9 let.Kdykoliv je potřeba něco vyřešit ohledně provozu domácnocnosti, problémy s dcerou, manžel odmítá diskutovat, nikdy není správný čas a když k diskuzi dojde nechce přistoupit na žádný kompromis. Vždy to skončí tím, že téma k řešení odmítne, říká, že ho napadám a útočím na něj. Nic z toho však nedělám, neprovokuji ho, dost vážím slova, aby nebyl problém.V poslední době se utrhuje, vše bere velice osobně, uráží se i po chvílích v pohodě, se jeho nálada mění jako mávnutím proutku. Návštěvu poradny odmítá. Na okolí je přátelský, milý. Doma nekomunikuje, je jakoby bez nálady.V životě se mu prý nic nesplnilo, ze všeho je otrávený. Snažím se , aby to klapalo, ale už mi i sdělil, že je na mě alergický. Mám odejít, nebo je šance na nějaké zlepšení?
Lída
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Lído. Manžel prochází hlubší osobní krizí, bilancuje, co se mu v životě podařilo, má kapacitu sotva sám pro sebe. Že je k přátelům milý a vlídný, nic neznamená. Doma může být sám sebou a nemusí se kontrolovat. Jakkoliv vážíte svá slova, chcete - li řešit nějaký problém, on je bere vztahovačně na sebe. Je možné, že cítí ženskou trojkoalici proti sobě. Neznám podrobnosti, jen těžko vám mohu nabídnout konkrétnější účinné doporučení, ale rozhodně bych vám doporučovala individuální terapii u partnerského psychologa - pokud on ji odmítá. Dozvíte se tam mnohem víc, vše můžete rozebrat jak na základě vývoje vašeho vztahu za těch 25 let, tak na konkrétních příkladech vaší komunikace. Rozhodně to nevzdávejte!
krize vztahu
III.Milá paní doktorko,dovoluji si vložit pokračování "mého" příběhu. Máme za sebou konzultaci v poradně pro partnerské vztahy,kde jsme se "rozhřešení" nedočkali,zásadní informaci,že "na dítě musí být dva" kvituji,ale rady,jak se vyrovnat se ztrátou,kterou pro mne znamená nemít druhé dítě,byť jsem to měla za přirozené, jelikož péče o děti a jejich láska mne naplňuje, se mi nedostalo. Byla jsem upozorněna,že ztráta je to velká a musím si tu bolest prožít,jizva zůstane. Ve vztahu k žádnému obratu nedošlo,partner se pouze zlobil,že jsem při konzultaci neudržela slzy, nazval mne "tragickou". Momentálně je i on nespokojený,chybí mu ta "stará veselá Hedvika",a moje stavy frustrace/deprese nezvládá. A ano,Váš dotaz je na místě,s tímto mužem,bohužel,si již dítě nepřeji.Myslím,že náš vztah s partnerem už nikdy nebude takový,jak bychom si oba přáli,což mne mrzí,ale pokusím se vydržet,chci dopřát klidu synovi,právě nastoupil do školy a další rozchod a stěhování by mu neprospělo.Děkuji za Váš čas. - otázka upravena poradcem
Hedvika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Hedviko, dobrý den. Omlouvám se, na váš původní dotaz si nevzpomínám s ohledem na množství dotazů zde. Ale intervenci v psychologické poradně považuji za adekvátní, pokud jste tam byli pouze jednou a nebyl čas toho rozebrat více. Nepotřebovala byste individuální psychoterapii vy více? Právě s ohledem na ztrátu, vaše frustrace a deprese. Opravdu si nepamatuji váš příběh, takže nevím, jak reagovat na váš vztah, který prochází krizí. Ale pokusit se vydržet a nic se vztahem nedělat, neřešit problémy, to není OK ani pro jednoho z vás dvou, ani pro vašeho syna. Udržet úplnou rodinu rozhodně ano, ale pracovat spolu na změně také rozhodně ano. A k tomu je pak zase dobrá déledobější párová terapie!
krize vztahu
Dobry den.Pani doktorko jsem v koncích.S partnerkou jsme 11let.Mame dve deti spolecneho syna a mne nevlastni dceru.Je mi 43 a partnerce 37.Pred 3 lety mne opustila protože sme spolu nekomunikovali a ja nenaplnoval jeji potřeby svatba rodinne vylety povidani naslouchani a proste vse dulezite.Po trech mnesicich kdy mne nechala samotného abych si uvedomil chyby se vratila.Jenze kamen urazu je v tom ze jsem po roce vjel do starych koleji a problém se opakoval a nyní po trech letech si nasla podnajem a znovu mne opustila stim ze se nezmnenim.Nechce se semnou uz o nas bavit a rekla ze ma zrejmne souzeno byt sama a ze chce byt sama.Moc ji miluju a nechci ztratit rodinu.Nevim jak dosáhnout toho abych ji presvedcil ze za to stojim aby semnou zila.Pry je vyhorela a zmnenila celi svůj život.Barvu vlasu,zamnestnani,bydleni proste vse.kdyz rikam ze ji miluju ze jsem pripraven naplnit jeji život tak mi to prijde ze neslysi.Rika mi ze si mam zaridit novy život.Moc je chci zpet Chci svou rodinu.
Milan
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milane, ona vám vše jasně pojmenovala, jak se cítí, a co už nechce, hledá sama sebe a svůj nový život, chce se v životě posouvat. Možná to bylo pro vás jako blesk z čistého nebe, když se rozhodla pro odchod, a teď vážně, ne na zkoušku, ale možná také ne - nebyly od ní varovné signály? Váš velký vzájemný problém byl v komunikaci, neuměli jste mluvit o tom, co vám dělá oběma radost, co chcete, a co je problém, který je nutno řešit. Tím, že mluví o tom, že je jí asi souzeno žít sama, vás upozorňuje na to, že tu nikdo jiný není. Ale nevěří už v možnosti na změnu. Divíte se jí? Jestliže se teď o vás a vašem vztahu odmítá bavit, nemůžete ji nikam tlačit. Ale vy začněte pracovat na sobě. Budete se spolu vídat ohledně dětí a spousty dalších věcí. Měla by vidět, co vše na sobě měníte postupně sám od sebe. 
krize vztahu
Dobrý deň
S priateľkou sme spolu 8 rokov zažili si asi všetko od problémov s drogami až po kriminál. 3 roky bolo všetko tak v poriadku. Je pravda že sme posledné mesiace riešili aj možnosť sa rozísť ale na vzájom sme sa ubezpečovali že to spolu zvládneme. Situácia s tohoto týždňa kedy som prišiel priateľke na neveru tým že som v google vyhľadávači našiel poptávku na hotel zo súkromným wellness .Keď som sa jej na to priamo opýtal či ma podviedla odpovedala nie.. ,,Ten hotel má byť na dnes.! Samozrejme som tomu nepochopil takže som sa jej spýtal či to myslí vážne... Ona že ANO.. Preto sa vás pýtam čo by ste museli cítiť k partnerovi aby ste mu ničo také dokázali odpovedať.. Ďakujem
LUKY
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, LUKY. Mluvíte o krizi - poslední měsíce jste řešili možnost rozchodu. Jste spolu dlouho, překonali jste toho hodně, asi to přítelkyni i přes ujišťování, že krizi spolu zvládnete, přerostlo přes hlavu. To vše bude mít pokračování, nechte víc iniciativu pro další vývoj vztahu vás dvou na přítelkyni.
krize vztahu
Nezlobte se, že ještě jednou píšu zprávu ke krizi po 12 letech. Já osobně si myslím, že největší problém je v tom, že si přítel tzv. nic neužil, neměl žádný jiný vážný vztah než se mnou. I když náš vztah je i po sexuální stránce v pořádku, snad jen jsem mu zevšedněla. Poznali jsme se, když mně bylo 19 a jemu 23 let a od té doby jsme spolu. Nejdříve jsme oba studovali VŠ a společné bydlení přišlo až před 4 lety, nyní už jsme oba cítili, že je čas založit rodinu, čehož se přítel nejspíš zalekl. Velmi by mě zajímal Váš názor na to, jestli se v této situaci muž potřebuje ještě "vybouřit", není naděje na překonání krize, nebo přeci jen je a jde to i bez nějakého zběsilého střídání partnerů a nevázaného životního stylu? Jsem smutná z toho, že si lidé v dnešní době neváží toho, co mají. Hezký den. - otázka upravena poradcem
Klára
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Nevěděla jsem nic o vaší minulosti, i proto jsem byla "bezzubá" v možnosti vám něco konkrétního konstruktivního nabídnout. Ano, samozřejmě, že přítel mohl cítit již to, že nezažil v životě nic jiného, než hlavní vztah s vámi. A je dokonce možné, že teď někoho potkal, pokud ano, ale pouze okrajově a epizodně. Věk na rodinu už máte oba, váš vztah se vyvíjí postupně - 4 leté společné bydlení, nyní plánování rodiny. Jste hrdá a svobodomyslná, to je dobrá deviza do života :-) Asi byste ale informaci o těhotenství měla příteli sdělit rámcově do 8. týdne vašeho těhotenství. Budete mít pak spolu hodně času na to, abyste probrali, co byste neradi opakovali. Přeji vám jen to nejlepší, a hlavně, ať vaše miminko prospívá a vy jste jako budoucí maminka v co největší pohodě.
krize vztahu
Doplnění - krize po 12 letech: S přítelem jsme doposud měli pohodový vztah, nehádali jsme se, myslím, že jsem dost pozitivní člověk, každý den jsem se na něj těšila, až přijde z práce, starala jsem se o něj, máme podobné názory a pohled na život... Poslední dobou jsem si ale všimla, že je úplně jako tělo bez duše, už se to v něm pralo. Až když jsem se ho přímo zeptala, tak to z něj vypadlo na té dovolené, že má krizi. Jinak co se týče dětí, tak je se mnou chtěl mít a teď také tvrdí, že chce, že si nedokáže představit, že by je měl s někým jiným... Nechápu, že se mnou spal, když už měl v sobě tyto pocity a věděl, že můžu otěhotnět. Hrozně se bojím, že se krize bude v budoucnu prohlubovat. Byla bych ráda, kdyby se z toho dostal a náš vztah to posílilo, ale nevím, jak toho docílit. Snažím se na něj netlačit, ale v mé současné situaci nejde čekat věčně. Děkuji za pomoc.
Klára
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Vypadá to, že je problém opravdu na jeho straně, vy jste nic nevnímala a prožívala jste váš vztah celých 12 let jako pohodový a harmonický. Kláro,vezměte tu krizi jako dar, který vám oběma otevře oči v tom co třeba nebylo úplně dobře. Možná vám scházela otevřená komunikace o svých pocitech. Důležité je i to, že rodinu jste vždy oba chtěli, ne? Ale nevím, jak vám mohu konkrétně pomoct, když nevíme, co se v něm odehrává. Přecházím ještě na poslední část vašeho dotazu.
krize vztahu
Dobrý den, ráda bych se Vámi poradila. S přítelem jsme spolu 12 let a on mi před měsícem na dovolené oznámil, že si potřebuje dát pauzu, že si nic neužil, nic ho nebaví, chce nějakou změnu... Potom jsem ještě zjistila, že se mu na mně nelíbí, že jsem přibrala (měřím 164 cm a vážím 60 kg, dříve jsem měla cca o 5 kg méně). Chtěla jsem na tom zapracovat, začala jsem po dovolené hodně sportovat, ale pak jsem zjistila, že jsem těhotná, a tudíž hubnoucí plán nevyjde. Přítel mezitím bydlí u svého bratra, který má volný byt. Jsou to zhruba tři týdny, vídáme se celkem často, už doma i přespává, ale pak zase bydlí u bratra. Píše mi, že to dopadne dobře, ale potřebuje ještě čas. Snažím se na to dívat pozitivně, ale stejně nevím, jaký je nejlepší další postup. O miminku zatím neví, chtěla bych, aby se vrátil, protože chce mě, ne, že musí kvůli této události. Vím, že by to okamžitě udělal, ale takhle to nechci, zároveň nevím, kolik času mu mám ještě dát. Předem děkuji za Váš názor! Hezký den.
Klára
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Kláro, nejprve přecházím na vaše pokračování.
krize vztahu
Dobrý den, s manželem jsme se seznámili v 16 letech od 18 spolu bydlíme v této době mi je 42 let , manžel je o rok starší. máme dvě děti 10 a 8 let. celý společný život byl naprosto v pořádku vše jsme dělali společně a s úsměvem. Dle okolí jsme ideálním párem, vždy jsem si myslela, že mám nejlepšího chlapa co jsem si mohla přát.
Před rokem se náš život změnil, manžel začal holdovat PC hrám a neměl na mě a děti skoro vůbec čas a byl nevrlý. Postupem času jsem zjistila, že rozdává své telefoní číslo a komunikuje s přáteli z PC hry , hlavně s ženami a dokáže s nimi komunikovat na úkor rodiny i několik hodin. Prý už si nerozumíme,nemáme si co říci, prý jsem přibrala,jsem hrozná, nevzrušuji ho a tak dále. Každý týden, každý rozhovor padali jiné a jiné jen negativní názory.
Snažila jsem se zachránit vztah, jak se dalo zhubla jsem , povahově jsem se hodně podřídila, ale vše bylo špatně.
Vlastně jsem změnila vše co jde, ale vše bylo stejně špatně, dostal větší prostor a dokonce jel s jednou kamarádkou ze hry i na víkend. Manžel tvrdí, že je spokojený, že spolu klidně můžeme vychovávat děti a vzájemně soukromě ignorovat. Mám si žít vlastní život najít si přítele a věnovat se doma rodině.
Ano je v jádru spokojený o děti se starám vzorně, má navařeno, uklizeno, vypráno a vyžehleno prostě prima mamahotel :-(.
Ale už se ozývají i děti proč se tatínek neodstěhuje,když u tebe nechce být a na nás křičí, nevím co dál.
Ukončit to ???
Nevím je nemocný závislí na telefonu a internetu ?? ale k lékaři odmítá i do manželské poradny.
Martina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Martino. Vždy mi přijde jako významné, když je dobře nalezitelný začátek radikální změny - není to tedy nic plíživě se vyvíjejícího, změna nastala před rokem. Nemyslím, že by manželova kritika na vaši adresu jakkoli souvisela s tím, jestli jste přibrala, atd. A vůči dětem nemůže vytáhnout žádné negativní "eso". Tipovala bych to na někoho třetího, ale může to být jakkoliv jinak. Každopádně byste měla začít u sebe - v tom, že se sobě budete více věnovat - svým zájmům, přátelům. Manžela zapojte více do dění v rodině a péči o domácnost i kuchyň, a vy si dopřejte více času pro sebe. On vás téměř ignoruje, přesto má maximální servis a vy jste se změnila podle jeho požadavků - tudy cesta nevede, Martino. Buďte více sebou samou, najděte opět svou hrdost. Ale jinak bych o rozchodu zatím vůbec nemluvila, to by bylo velmi unáhlené. Vám doporučuji individuální psychoterapii u partnerského psychologa. Potřebujete to mít s kým vše probrat, získat nadhled a názor profesionála. A hlavně svou sebedůvěru :-)
krize vztahu
2. část - nespokojená. Cítím, že moje možnosti sebezapření jsou u konce a tento způsob života mě drtí. Nechápu, proč manžel nechce nic řešit a nechává mě se doslova trápit, na úkor toho, že on je v místě bydliště spokojený. Dává mi tím najevo, že jsem mu ukradená, ale tváří se, že všechno je moje chyba, jelikož on by byl jinak spokojený. Ale nehodlá dělat nic a moje podněty ho nezajímají. Co s tím? Děkuji. Johana
Johana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
To je docela dost těžká otázka. Krizí a postupným odcizováním procházíte od doby, kdy byly vaše děti malé - dnes jste spolu v manželství 18 let. Rozhodně vám doporučuji spolupráci s partnerským psychologem, kde by se vše dalo důkladně probrat - vývoj vašeho vztahu od začátku do teď, atd. Předpokládám, že manžel by to odmítl, a na párovou terapii bych to ani neviděla. Začněte k někomu chodit vy sama na individuální sezení, rozhodně vám to pomůže se ve všem lépe orientovat. Neváhejte dlouho a objednejte se někam co nejdříve, protože objednací lhůty nebývají většinou hned, a většinou začíná ještě větší potřeba spolupráce s partnerským psychologem po ukončení prázdnin, takže by mohly být termíny ještě delší.
krize vztahu
Dobrý den, již několik let žiji nespokojeně v manželství, které trvá 18 let, máme dvě náctileté fajn děti. S manželem jsme se začali odcizovat již když byly děti malé, ale intenzivněji jsem to začala vnímat ve chvíli, kdy začaly děti chodit do školy a já začala pracovat na plný úvazek. Pak jsem zkoušela změnu pohledu, více inspirace, nebo naopak nezájmu a vlastně žádná změna nenastala. Žijeme vedle sebe, chodíme do práce a nesdílíme myšlenky ani lože. Před pár lety jsme se přestěhovali kus za Prahu, ale já jsem tam nešťastná, dojíždění, prostředí mi prostě nevyhovuje a chci zpátky. V tomto smyslu jsme se také domlouvali před tímto krokem, že nebude-li to vyhovovat, pak může toto nastat. Když na toto téma zavedu řeč, tak manžel se snaží z komunikace vyklouznout, nevyjadřovat se nebo naopak zvolí argumentaci, kdy otáčí proti mně vše, co řeknu a žádného výsledku se nedobereme. On mlčí, nechá to být a žije si "spokojeně", ačkoliv nechápu, jestli to je možné a já jsem frustrovaná a 2. část - otázka upravena poradcem
Johana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Johano, přecházím na druhou část.
krize vztahu
Pěkný den,
s partnerem jsme spolu čtyři roky. Jsme spolu v podstatě proto, že mě ukecal, odvedl od předchozího partnera, já příliš nechtěla. Je to dokonalý muž, naprosto ve všem, ale už po roce soužití jsem začala pociťovat je snížený zájem o sex se mnou, pozornosti kterou mi věnoval bylo stále méně. Nicméně oba jsme velmi pracovně vytížení, připisovala jsem to tomu. Ale mé sebevědomí šlo úměrně s tím dolů a nakonec se ze mě stala "stíhačka", protože si již nějakou dobu uvědomuji, že ho ztrácím. Teď při otevřeném rozhovoru přiznal, že mě má sice moc rád, nikoho jiného nemá, ale už mě nemiluje tak jako dříve. Rozhodla jsem se na čas odejít, ale nevím jak to zvládnu. Vím, že bych měla být silná a začít se více věnovat sobě, abych pro něj byla zase atraktivní a taková, jakou mě chtěl. Ale je to pro mě asi nezvládnutelné... A postupuji vůbec dobře? On se tváří, že mu to vyhovuje být sám, jen říká, že je mu moc líto toho jak mě zranil a že mi nechce ubližovat. - otázka upravena poradcem
Klára
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Kláro, ve vašem psaní vnímám jako klíčové dvě věci - přítel vás zpočátku ukecal - neboli - vybojoval si vás, kvůli němu jste se rozešla s předchozím přítelem. Prostě jste pro něj ze začátku byla nedostupná a strašně moc vás chtěl, vytrvale bojoval, a vyhrál. Rok dobré, a pak snížení zájmu o sex, s tím snižování vaší ženské sebedůvěry - aby ne...Není nic horšího, než se stát ve vztahu stíhačkou - to je absolutně neimponující a potupné. Musíte si zachovat sebe samu jako Kláru. Tak a to druhé podstatné  - vy musíte být atraktivní sama pro sebe. Zájmům byste se měla věnovat kvůli sobě samé. Hledejte svou hodnotu a svou nezávislost :-)
krize vztahu
Jsem celé dny sama, víkendy, večery. Prý už se mnou nemůže spát, ani být vedle mě, prý jsem mu hodně ublížila a kvůli tomu má vůči mně blok. Vůbec ho nepoznávám, z jeho strany všechny city vymizely, už mě nechce. Celé 3 roky to řešíme, byli jsme u psychologa, kde mu manžel řekl to , co Vám tady píšu. Psycholog nám šetrně naznačil rozvod. To ale nechci, miluji ho a chci zachovat rodinu i pro naše děti (15,12). Nerozumím tomu, proč mě hned odepsal a podváděl mě. Snažím se být milá a x krát jsem se omlouvala, ale z jeho strany je to ublíženost, psychický a fyzický blok ke mně. Jak se s tím srovnat? Je vůbec naděje, že mu budu někdy chybět? Denně dochází domů, aby se pozdravil s dětmi a na mě se ani nekoukne a pak odjíždí k matce. A já hrozně trpím . On je beze mě v pohodě a mě to ničí. Ke všemu mě ještě vyhodili z práce, teď ale ve svém oboru nic nemohu najít ( jsem učitelka). Vím, že jsem si to zavinila sama, asi jsem měla být milejší a své rozladění formulovat jinak. Děkuji za názor. 2
Nika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Niko, neměla byste se obviňovat, že jste to  zavinila vy - to vám sděluje manžel - verbálně, i neverbálně. Ale na zauzlence ve vztahu jsou vždy DVA,. K psychologovi jste nejspíš spolu měli jít mnohem dříve, ale je dobré, že byl manžel ochoten  tam jít vůbec. Vy teď o něj přicházíte a mluvíte o tom, že ho milujete. Víte doopravdy, co říkáte? Když člověk o něco přichází. ale životně zásadního, pak si teprve má příležitost opět uvědomit, co pro něj jeho partner a partnerství znamená. Vy to teď cítíte jako velkou frustraci, navíc jste přišla o další jistotu - o svou práci. Ale - opravdu jej MILUJETE? Měli byste si oba dva dva dát pauzu s tím že si ji ale pojmenujete - proč, jaký cíl má mít, na jak dlouho bude ( doporučuji do začátku prosince ), jak bude vypadat vaše komunikace - měla by být pouze provozní ohledně dětí a peněz, v žádném případě ne řešení vašich vztahových problémů. Pro vás samotnou by bylo velmi užitečné navštěvovat psychologa individuálně dál...
krize vztahu
Hezký den, moc Vás prosím o radu. Už nevím, jak dál. Před asi 3 lety jsme se s mužem po 20 letech odcizili, ale to odcizení přišlo z mužovy strany. Najednou byl ke mně lhostejný, nikam mě nebral, žil si po svém. V té době jsme měli víkendové manželství. Prostě mě jen ignoroval. Tak jsem se naštvala a vmetla mu do tváře slova, která nerozdýchal. Jako že jsem si takového deb...a neměla brát, že je stejně k ničemu a že odcházím od něj. Pak jsem se uklidnila a omluvila se. Od té doby to šlo z kopce.Vyčetl mi vše, že už mě stejně nemiluje, že jsem kdysi nechtěla sex ( podotýkám - měla jsem zdravotní potíže) atd... Další šok - řekl, že někoho má a že se chce rozvést. U slečny trávil víkendy, jezdili na dovolené. A já jsem se sesypala, zhubla 8 kg a od té doby jen brečím a trpím úzkostí. Teď už má manžel práci doma, se slečnou to snad ukončil, ale pro změnu se od května odstěhoval ke své matce. Takže už po tři roky žádné intimnosti, z jeho strany lhostejnost, žádné výlety a společné chvíle. 1
Nika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Niko. Z vašich slov vyplývá, že přeze vše chcete vaše manželství udržet. Pak je tu druhé slovo, vztahující se ke krizi manželství, a to je manželství zachránit, neboli spolu o něj bojovat. Že jste prošli spoustou krizových momentů za těch 20 let, se vůbec nedivím. Ale teď jste na křižovatce "buď a nebo". Zkuste si to uvědomit. Z vašeho popisu to vypadá, že manžel nyní trucuje, ale nechce opravdově řešit problém mezi vámi dvěma - tak je tedy v azylu u matky... Jdu číst druhou část.
krize vztahu
Krize - část 4:
Po hodně dlouhé době, z rozchodu nakonec sešlo, protože abych to ještě zachránila, tak jsem se mu snažila vysvětlit, že pořád nedokážu poznat co cítím, co mi říká srdce a co mozek, ale ta rána v jeho srdci je stále otevřená, protože další den jsme to řešili znovu. Jsem z toho v koncích. Nevím, co mám dělat. Nevím, jestli ho vážně nemiluju a beru ho jen jako kamaráda a spolubydlícího, nebo jestli ho miluju a je to jen krize, kterou jsem si vsugerovala, protože 7. rok musí být vždy kritický. Prosím poraďte mi, co mám dělat. Děkuji.
Michaela
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Michaelo, je dobře, že k tomu otevřenému rozkolu došlo - věřte mi. Vy jste pojmenovala krizi, kterou prožíváte delší dobu na rozdíl od přítele, který možná také jede již v nějaké setrvačnosti, ale neuvědomuje si to tolik.Teď není úplně vhodná chvíle na to, abyste přemýšlela nad tím, jestli jej milujete, nebo jste jen přátelé - berte to tak, že jste v období necitlivosti vůči svým citům - hledáte, kudy na to, jestli mozkem, nebo srdcem, Ale vaše srdce teď ve vztahu k němu nefunguje, tak se nemůžete ptát svého srdce. Velice bych vám dvěma doporučovala kompletní pauzu ve vztahu se všemi jejími pravidly, aby mohla být účinná a přinést oběma to, co potřebujete. Nalezení sebe sama. Měli byste se na minimálně 3 měsíce rozdělit, žít odděleně, nestýkat se, nekomunikovat. Potřebujete čas na to, abyste si uvědomili, jestli k sobě patříte, a co k sobě cítíte.
krize vztahu
Krize - část 3:
Tuto práci dělá už 5 let, ale až na konci července jsem ho „dokopala“, aby změnil práci, protože vidět ho věčně vytočeného a nekomunikativního, už jsem nezvládala. Od září má nastoupit do nové práce. Moje práce není vůbec náročná, celý den pracuji u počítače a komunikuji jen s pár kolegy. Minulý týden, to ale ve mně bouchlo. Začali jsme se hádat kvůli prkotině a já jsem nakonec na truc spala v obýváku. Ve většině hádkách se mi vždy omlouval přítel i když za to nemohl, ale tentokrát to neudělal. Následující den jsme se ráno ani nerozloučili a za celý den jsme si nezavolali. Až pozdě odpoledne jsme začali řešit co mi je, a po mém dlouhém mlčení, občasné říkání, že nevím a brečení, jsem mu řekla, že už k němu asi nic necítím, a trvá to delší dobu. Hodně ho to vzalo a začal se mě ptát, jestli se náhodou něco nestalo na služebce.To jsem se snažila vyvrátit, ale bez důkazu mi může jen věřit, což po předchozí větě, už moc nešlo.
Michaela
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Přecházím do závěru vašeho dotazu.
krize vztahu
Krize - část 2:
Při loučení jsem sice brečela jak malé dítě, a když za mnou přijel, tak jsme byli tak šťastní, že se vidíme, že to ani nejde popsat, i když odjížděl zpátky do Česka, tak to bylo těžké, ale když přišel den mého návratu domů, veškerá natěšenost a stesk ze mě spadl. Těšila jsem se jen na psa. Po příjezdu mě na příteli začalo všechno štvát a každý den jsem na něho byla protivná, i když jsem si to neuvědomovala. Prostě všechno bylo špatně. Ale nehádali jsme se. Jen se mě pořád ptal, co mi zase je, že jsem zase protivná, což mě vytáčelo ještě víc, ale nikdy z toho nevzešla žádná velká hádka. Moc k tomu, za celou dobu, nenahrávalo i to, že přítel chodí z práce hodně unavený, a když si s ním chci povídat, tak na to má málokdy náladu. Jeho práce je fyzicky i psychicky vyčerpávající, a většinu dne musí komunikovat s protivnými lidmi, a z toho důvodu, nechce vůbec chodit do společnosti.
Michaela
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Aha - takže - stagnace ve vztahu, vaše alergie na něj a vaše dočasné provizorium ( nemáte vlastní domov, s nímž jste počítali / vy počítala ), nejspíš únava a vyčerpanost vztahu po 7 letech. Nejčastěji dochází k hlubším vztahovým krizím kolem 5.roku jeho trvání, pokud tam nedochází k nějakému vývojovému posunu. Ale vy dva jste hodně mladí a jste spolu již 7 let, nemáte tolik zkušeností z různých jiných vztahů. No, a vázne vám komunikace a postupně se vzájemně odcizujete. Zajímalo by mě, jak vám funguje sexuální život.
krize vztahu
Krize - část 1:
Dobrý den. Je mi 25 a s přítelem (30) jsme v červenci oslavili 7.výročí vztahu. Bydlet jsme spolu začali ani ne po půl roce. Ze začátku to bylo u mé mamky v rodinném domě, a když jsem dostudovala SŠ a našla si práci, tak jsme se přestěhovali do podnájmu, ve kterém jsme doteď. Až na občasné malé neshody, nám vše klapalo a pořád jsme se někam posouvali. Po 2 letech vztahu jsme si pořídili pejska a před 3,5 roky jsme se zasnoubili, ale řekli jsme si, že se vezmeme až budeme mít vlastní dům, jelikož jeho otec nám slíbil pozemek. Zatím se to však nikam nehnulo. Asi před půl rokem začala mít pocit, jako kdyby se veškeré city z mojí strany začaly vytrácet. Začala jsem přemýšlet, jestli to je stále láska nebo jen zvyk, protože za celých 7 let, když vynechám začátek vztahu, jsme byli přes noc bez sebe, snad jen 5x. Moc jasno mi v tom neudělala ani 2 měsíční služební cesta do Itálie, kam jsem jela letos v dubnu.
Michaela
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Michaelo, jdu dál...
krize vztahu
2.část: já jsem hlava dubová,a prostě dokud nedostanu po hubě (rozchod), nebyl jsem si toho až tak vědom. Nemám v životě pořádný cíl, do školy jsem často zaspával, práce mi moc nevoněla, do společnosti moc nechodím - teď to vidím, co jí vadilo. Na druhou stranu jsem (dle ní) neskutečně empatický,inteligentní, hodný romantik. Na téměř všem jsme se vždy shodli. Jenže nejspíš se pro mě smyslem života stal jen ten vztah a to asi není dobré. Takže se rozhodla ten vztah ukončit (nese to těžce, ale já ještě víc), prý se dusí a už mě nemiluje, ale má mě ráda a chce se kamarádit dál. Naštval jsem se sám na sebe,jak jsem mohl dopustit to nechat dojít takhle daleko a začal jsem na svých chybách pracovat. Teď tedy k mému dotazu. Je možné ji získat zpět a jak?? Stále ji miluji,je to ta nejlepší holka na světě a jsem ochoten se kvůli ní stát lepším člověkem. Možná už je pozdě,ale udělám pro to opravdu všechno,abychom se dali zase dohromady a já jí mohl vynahradit ty věci, ve kterých jsem ji zklamal.
David
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Davide, "hlavo dubová" :-) Tak to bývá často, že jedeme v nějaké setrvačnosti, a až když ta přestane být samozřejmostí, tak najednou procitneme a začneme se na sebe dívat i očima toho druhého. Nevím, jaké všechny chyby jste ve vztahu dělal, kromě toho, že se přítelkyně stala středobodem vašeho světa, vaší prioritou. Pak není nikdy ve vztahu, ale ani ve vašem životě, vyváženost. Láska je nádherná, ale nemůže zaplnit celý život, musíme toho mít víc, co je také důležité. Máte teď čas na to, abyste hledal, co byste chtěl u sebe konkrétně změnit, abyste zůstal sám sebou. Změny nemůžete dělat pro ni, ale pro sebe. Jestli má váš vztah v budoucnu šanci, vám nepovím, ale přáteli teď být nemůžete, to nejde. Musíte se od sebe odpojit, abyste se případně zase mohli k sobě připojit. V tomto smyslu slova jí to dejte vědět - určitě musela sbírat v sobě hodně sil, než to rozhodnutí udělala a bezpochyby jí na vás velmi záleží, čas ukáže, zda se k sobě vrátíte :-)