Čtvrtek 26. listopadu 2020, svátek má Artur
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 26. listopadu 2020 Artur

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| vztahy na pracovišti| psychické poruchy| spolupráce s psychologem/psychiatrem| stres| agresivita a vztah| první láska| vztah na dálku| vlastní právo na život podle sebe| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| nenaplněná láska| prevence problémů ve vztahu| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| manželovy kamarádky| osudová láska| alkohol v rámci širší rodiny| kamarádi partnera...| problematické manželství rodičů| problém navázat vztah| ekonomicky silnější žena| neimponující muž| sny| seznamování| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

děti partnerů
Dobrý den, paní Hano, opravdu si myslíte, že je nutné finančně se starat o dospělé dítě (30 let) z předchozího vztahu a upozaďovat svojí současnou partnerku a společného syna (15), který určitě ještě studuje? To je asi blbost ne? Myslím, že 30ti letý mladý muž by se měl být schopný o sebe již postarat sám. Pomoci mu jistě může, pokud na tom nebude bita manželka a společný syn, ale pokud musí současná žena financovat sama domácnost (kterou je pán tedy tak součástí), tak to mi tedy nepřijde adekvátní.
L.
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, L. Děkuji a posílám :-)
Rodič a dítě
Ahojky je mi 13 let a mám problémy s rodiči hlavně s matkou. Rodiče jsou rozvedení a každý z nich má nového partnera s těmi se snáším dobře. Problém je v tom že máma na mě často křičí i za věci za které nemohu. Taky mi často říká že jsem její největší chyba a shazuje mě dolů. To co mě ale vadí asi nejvíce je to že mi říká že jsem divná. Je pravda že moc nemusím chodit mezi lidi a mám ráda vlastní soukromí i ve škole jsem spíše tišší. Nejvíce mě trápí že to nemám komu říct...nevíte o někom kdo by mi pomohl?
Kája
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Ahoj Kájo. Potřebovala bys pomoc dětského psychologa. Jsi mentálně starší, než je tvůj fyzický věk, vyjadřuješ se jako dospělá, je vidět, že hodně přemýšlíš, jsi citlivá. Uzavíráš se do samoty, kde se cítíš v bezpečí. Bylo by dobré, kdyby sis mamce řekla o to, aby tě objednala u dětského psychologa a šla tam nejdřív i s tebou. Nevím, odkud jsi, v Praze je např. v provozu středisko pro práci s dětmi i s celou rodinou, které se jmenuje TRIANGL, a jejich práce je moc hezká. Jinak také existují linky bezpečí pro děti, můžeš si zatelefonovat a o svých problémech mluvit s někým na druhé straně aparátu :-)
smrt blízkého člověka
Dobrý den,
mám (měla) jsem přítele, kterému před rokem zemřela jeho matička. Měli spolu celkem hezký vztah, měli se rádi a hodně se společně nasmáli. Jenže asi půl roku před tím, než zemřela, tak těžce onemocněla a pak to šlo hrozně rychle. Už tehdy to nesl celkem těžce, což jsem chápala. Snažila jsem se mu co nejvím být na blízku a naslouchat mu. Když pak zemřela, tak jsem se také hodně snžila naslouchat. Ale on to vnímal trochu jinak. Měl stále pocit, že to nedělám, že je mi to všechno u prdele. A tak jsme se neustále hádali. Nakonec jsme se na nějaký čas rozešli a pak jsme se po několika měsících zase dali dohromady. Teď (zhruba po 4 měsících) právě na její 1. výročí se to na něj opět spustilo znova. Jakoby to prožíval vše znova. Opět mně osočil, že se o mně nemůže opřít a že mu nenaslouchám.
Jenže já už nevím, jak mu víc mám naslouchat, nevím, jak mu mám víc pomoct. Vždyť moje první myšlenky a poslední myšlenky než jdu spát směřují k němu a přemýšlím, jak se asi cítí a neustále se ho na to ptám. Neustále vedeme konverzaci o jeho matičce, o jejich vztahu, o tom, co všechno spolu prožívali atp. Trpělivě toto všechno poslouchám a když se mne na něco zeptá, jak bych postupovala, tak se mu snažím poradit. Měla jsem za to, že je vše v pořádku. Jenže jednou za čas na mně zaudeří a vyjede, že jsem bezohledná a bezcitná. Mně jenom k tomuto jeho chování napadá, jestli je to běžné, že si ty chlapi chtějí ze svých partnerek dělat náhražky za jejich milované matičky a když ta partnerka to odmítá, tak zuřej. Jinak si to neumím vysvětlit. A odbornou pomoc zásadně odmítá.
Domácnost nemáme společnou a nikdy jsme ji neměli a ani děti. Já jsem sama matka samoživitelka a občas si říkám, jestli mám tohle za potřebí. Sama mám co dělat, abych svůj život zvládla, protože nikoho jiného nemám. Ale zároveň mu chci pomoct, protože i když si to nemyslí, tak mi na něm moc záleží.
Já už opravdu nevím co mám v této situaci dělat, je to hrozně vyčerpávající.
Lucia
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Lucia. Podle vašeho popisu děláte maximum, nedovedu si představit, co by  přítel od vás mohl očekávat víc - zájem o něj, o jeho prožitky. Nevím, jakou oporu ještě můžete nabídnout, ale třeba to ví on, měl by vám říct, co by si přál a co by mu pomohlo. Každý truchlí různě dlouho, on nedokáže stále matčinu smrt zvládnout, přijmout, a odrazit se od tohoto místa ve svém životě dál. Máte pravdu, že psychoterapie se zaměřením na zvládnutí odchodu blízkého člověka by mu jistě pomohla - on ji aktivně odmítá, proč asi?? Znamená to, že chce pomoc jen od vás? Nebo od nikoho? Vlastně vás od sebe odhání, aniž by si to uvědomoval. Byl na matku evidentně hodně citově fixovaný, jejich vzájemná vazba byla hodně silná. Už to, že dospělý muž mluví o své matce jako o "matičce", je vypovídající... To roční výročí vše hodně oživilo, tak to bývá, ale teď již by to mělo být postupně lepší. Pokud ne, nemůžete mu dát víc, než doposud, můžete mu opravdu hlavně říct, že vám na něm záleží a nabídnout mu možné cesty, jak bolest snížit, každý z nás si nějakou najdeme, která nám pomáhá, pokud se nechceme bolesti donekonečna poddávat a mít ji jako dominantní prožitek. I přes bolest s odchodem žijeme dál a náš život utváří mnoho dalších věcí. 
děti partnerů
Pro Annu, které se nelíbí, že momentálně financuje rodinu sama a manžel pomáhá synovi z prvního manželství. Anno, manžela jste si brala a věděla jste, že má už jedno dítě. Zatímco vy máte na starosti jedno dítě, váš manžel dvě. A to starší potřebuje momentálně pomoct, což manžel vnímá a dělá to. Podle vašeho popisu vy žárlíte a chtěla byste, aby všechny finance plynuly jen k vám a k vašemu společnému synovi. Navíc předpokládám, že jste si manžela brala již zabezpečeného a on vám poskytl to, co by vám mladý partner neposkytl. Tak buďte tolerantní a holt nějakou dobu převezměte finanční odpovědnost za společnou rodinu na sebe buďte ráda, že manžel se chová odpovědně ke všem svým dětem. Nevíte, kdy to bude jednou potřebovat váš společný syn.
Hana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Děkuji vám, Hano, a posílám :-)
věkový rozdíl mezi partnery
Dobrý den chci se zeptat. Jestli je normální ,že mi je 15 a mé přítelkyni 25.
Milujeme se a nechceme se rozejít moje rodiče, ale mají problém, že je o 10 let starší než já. Co máme dělat??Rozcházet se nechceme.
Václav
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Nerada požívám slovo normalita. Běžné to však rozhodně není, v tomto věku je rozdíl mezi vámi dvěma opravdu hodně výrazný - nepočítáme jen fyzický věk, ale s ním související i mentální věk. Rodiče chápu...
děti partnerů
Dobrý den,manžel má 30 letého syna z prvního manželství a spolu máme 15 letého syna.Manžel podniká a firma má již delší dobu existenční problémy.Takže financují naši společnou domácnost já.Jeho syn má své bydlení,dokonce dva byty a pořídil si rodinu.Manžel syna zaměstnává ve firmě,on-jeho syn doposud jinde nepracoval a ani nic nehledal.Co mě trápí je to,že manžel neustálé svého syna finančně dotuje,zejména teď co má malé dítě.Zatím mu první byt financoval a ten druhý mu pomáhal předělat.Když se ozvu,že se mi takový přístup nelíbí,tak mi manžel řekne,že mu snad může pomoci!Teď,když se narodilo to malé je manžel jak posedlý a já se synem-našim společným jsme na druhé koleji.Opravdu jsem nešťastná a nevím,jak to řešit.Nerada bych se rozváděla,ale někdy mám takovou myšlenku,že snad by se to vyřešilo.Prosím,můžete mi poradit.Děkuji Anna


má zaměstnává i svého dospělého syna,který nikde jinde nepracoval a ani jinou práci nesháněl
Anna
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Podstatný argument pro manžela by měl být, že vy plnohodnotně financujete vaši společnou domácnost se synem, což znamená nějakou nevyváženost v tom, co kdo do rodiny dává. Nejprve by měla být zabezpečena vaše rodina, pak může manžel pomáhat navíc svému prvnímu synovi. Neměli byste se kvůli tomu ale hádat, pro manžela je to citlivé téma. A manžel má svého prvního vnuka, snažte se jeho slabost pro něj pochopit. Jen se to nemůže stavět proti vám. Měli byste si o všem rozumně a v klidu promluvit a hledat oboustranně odsouhlasené řešení. Nevidím v nejmenším důvod se rozvádět, to by přeci nic nevyřešilo...
nevyrovnaný vztah
Myslím že pro vztah je důležité aby byli oba partneři autentičtí. Upřímní. Snažila jsem se to nenásilně přítele naučit. Ale nedaří se. Pokud máme nějaký vztahový problém, který by potřeboval třeba jen půl hodinky přátelské trámové promluvy( vyjasnit si jak to vidí obě strany, příp. najít kompromis, jak tomu předejít), přítel jako by ztuhne. Stáhne se a odmítá komunikovat. Říká že není potřeba o tom mluvit, že bude vše ok a my vše zvládneme.
Víte ale já nechápu jak to máme zvládnout bez nějaké domluvy. Bez plánu... Přijde mi že přítel si vztah idealizuje a myslí si že se vše samo zlepší. Asi se i bojí si promluvit. Ale víte já už zkusila vše. Netlačím na něj. Chválím ho. Podporuju ho... Nevím co víc udělat aby se trošku v tomto změnil. Neumím si ale představit, že by jakýkoliv vztah mohl fungovat bez konfrontací ( pozitivních), bez komunikace. Už jsem ve fázi kdy se uzavírám a mlčím i já. Jako bych už ztratila naději a uzavírám se. Už ani já nemůžu komunikovat.Propast mezi námi roste:(
Ema
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Co se komunikačních potřeb týče, jste naprosté protipóly, ano - určitě tomu hodně dopomohly původní rodinné modely. Vyjasňování a pojmenování si věcí v klidu ale není konfrontace, spíš identifikace toho, co se nedaří. Na to ale musíte být dva, pokud jste v tomto ohledu aktivní jen vy, on to bere jako diskomfortní konfrontaci, jako útok, stáhne se do pasivity, čímž z toho uniká. Jeho únik je zrcadlením strachu. V tu chvíli nemá smysl pokračovat, bylo by to kontraproduktivní. Co to zkoušet tak, že byste si o věcech, které byste si přáli změnit, napravit, psali? V psaném projevu není dikce, tón hlasu, každý má čas na to, co napíše, nebo si přečte, zpracovat, promyslet. Byla by škoda, kdybyste rezignovala. Zkuste změnu, kterou si ale vzájemně domluvíte :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den. Jsem zoufalá a zvažuji rozchod. Já 29, přítel 41. Spolu jsme 2 roky. Nevíme, jak se spolu sžít. Máme se ale moc rádi, humor společný, sex jsme si už také hezky vypilovali. Vůbec se mi zdá, že máme vše hezké pořádně vydřené- již od začátku vztahu jsme neměli růžové brýle ( oba jsme už byli asi hodně poučení z předešlých vztahů- on podveden, já po domácím násilí). O to víc mě mrzí že jsme momentálně v koncích. Neumíme si poradit.
Přítel je z rýže mužského prostředí, chyběl otec ( násilí, dluhy, sebevražda když měl přítel 13), chybela maminka( samozivitelka, v práci). V rodině se celkově neslušelo hovořit hlouběji o potřebách atp...
Já jsem z čistě holčičího prostředí, prostě babinec..spoustu emocí a upřímnosti. Autentičnost.
Na přítelovi mi že začátku imponovala právě jeho klidná povaha. Ale zjišťuji, že tím spíš kryje strach z jakékoli konfrontace ( tím myslím i malou). Teprve v průběhu vztahu se mnou se učí říct si co skutečně chce, a co ne. Jinak se přirozeně podvoloval.
Ema
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Emo, přecházím na druhou část vašeho dotazu...
nejistota ve vztahu
Dobrý den mám čerstvý vztah s přítelem kterému je 21 a mě je 16. Je tam hodně komplikací, například je to vztah na dálku, on má kamarády výrazně starší a já se bojím že mě mezi sebe třeba nepřijmou, zároveň já si chci jestě užívat a bojím se toho že on to nepřijme.. například diskotěky a tak... a skrz to že je to čerstvý vztah tak se ještě trochu bojím být před ním úplně svá, je to zároveň můj první vztah a mám hodně obav...
Andy
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Andy. Je to váš první vztah, nechte jej, ať se rozvíjí svým vlastním životem, nevytvářejte si hned dopředu obavy z toho, jak budete vycházet s jeho kamarády, nebojte se toho, že by vás on nějak svazoval. Dejte tomu volnost, a uvidíte. Hlavně buďte svá, proč byste neměla? -:)
problematické vztahy s rodiči
Snad se bojí pod tíhou pravdivých argumentů hovořit a nechce být raněna svým vlastním dítětem. Rád bych o tom mluvil ale v rodině nikdo není. V celé naší rodině chybí empatie, láska, přátelství, nepodporujeme se. Matka na mě dlouho žárlila zřejmě mi i závidí, poštvává na mě ostatní členy rodiny. Jsou v tom zřejmě peníze a majetek. Mám slušné zaměstnání jsem pracovitý, šikovný. Přítelkyně zná celý můj příběh a radí ať u přerušených kontaktů zůstanu protože všechny možnosti se zdají být vyčerpány. Děkuji předem za vaši reakci Sam 78.
Sam 78
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Same, nezmínil jste, co byste s matkou rád řešil, co byste spolu s ní chtěl probírat. Podle vašeho popisu to vypadá, že vy jste ve vaší rodině asi jediný, kdo by chtěl zpětně narovnávat vaše vztahy, mluvit o nich. Cítíte se být z rodiny vyčleněný a hodně vás to trápí. Po čem toužíte, po jakých změnách? Chápu, že je pro vás důležité přijetí, ocenění, uznání, projev zájmu o vás. Tím, jak jste jiný, jste možná pro ostatní nečitelný, jakoby s vámi matka, sestra, otčím, nemají nic společného. A ano, je možné, že dědictví od prarodičů ve váš prospěch je proti vám ještě víc postavilo. Jste v rámci rodiny osamělý, ale máte přítelkyni, která vám rozumí, naslouchá vám. Je skvělé, že se vám podařilo najít pevný vztah. Mohlo se také stát, že byste na ženy zanevřel, nevěřil jim - máte před sebou obraz matky, střídající partnery a trpícího otce, který se i přesto od ní nedokázal citově odpoutat. Ale vy máte svůj život - skvělé! Přítelkyně, která zná vše dopodrobna, vám radí, ať se nesnažíte v rámci rodiny o žádné změny, uvědomil jste si, že vaše matka je velmi zdatný manipulátor... Pokud aspirujete na změnu ve vztahu mezi vámi dvěma, jste hodně zranitelný a křehký, mohla by vám ublížit. Víc asi neřeknu, přemýšlím jen, že by pro vás byla velice užitečná individuální psychoterapie, abyste si vše mohl ujasnit a vyčistit prostřednictvím povídání si o vás, o vašem dětství, o vaší matce, o vašich nenaplněných potřebách. Bude to běh na delší trať, ale určitě vám pomůže.
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den paní doktorko,
prosím poraďte. Je mi 41 let svobodný bez závazků. V mých 13 letech se rodiče rozvedli sestře 11 let ( matka si našla nového partnera) žije s ním dodnes. Táta zůstal sám 30 let nešťasten a stále matku milující já se na to musel celá ta léta dívat. Táta 2/2020 zemřel. Bohužel jako dítě jsem byl svědkem jejího nezřízeného partnerského života a střídání x mužů táta věděl ale neměl na to aby zasáhnul. Po rozvodu nám matka nevytvořila lásky plný domov já utíkal k jejím rodičům kde jsem měl azyl sestra taková nebyla a chytla se party kde měla problémy s drogami. Otčímovi bylo tehdy 22 let byl pro mě vetřelcem. Když přišlo na dělení majetku u babičky s dědou byl jsem obdarován v podstatě já. Dnes je mi vše vyčítáno že jsem dary přijal i širší rodinou. Můj problém je moje matka. Až letos jsem zjistil že je i manipulátor z 15 bodů shoda ve 14. Při smrti táty jsme zažíval neuvěřitelní věci otočila proti mě i mojí sestru. Nemluvíme spolu odmítá na daná témata snad se
Sam 78
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Same. Nejprve přejdu na druhou část vašeho vyprávění.
psychický teror ve vztahu
Dobrý den potřebovala bych poradit co mam dělat včera jsem se rozhodla po 5 letech vztahu a manželství opustit mažela neboť mě poslední 3 mesíce psychycky týral furt mě podezdrříval že někoho mam atd... jen že máme 2 dcery jedna ma 3 roky a druha 1 rok starší mám u sebe neboď jí měla mamka u sebe ale tu mladčí mi sebral včera a vyhodil mě z bytu od včera jsem dceru neviděla neslyšela nevím co mam dělat jak ji dostat k sobě muž prostě se o ni nedokaže postarat nevím co mam dělat jak ji dostat k sobě potřebovala bych poradit děkuji moc
Daniela
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Danielo. Toto je akutní záležitost, kterou musí přednostně řešit sociální odbor - péče o dítě, jde o to, abyste měla roční dceru u sebe, jaký postup zvolit teď hned nevím, ale stačí zavolat na krizovou linku, kde vám poradí, jaké konkrétní kroky udělat, na jakou instituci v žádosti o pomoc se nejdříve obrátit. Jestli tomu dobře rozumím, máte kde být, alespoň dočasně - máte azyl u své matky. Ale to je krátkodobé provizorní řešení, budete potřebovat rychlé řešení jinde. Nic o vás nevím, ale předpokládám, že pokud jste se jako matka dvou malých dětí rozhodla od manžela odejít, měla jste to promyšlené a naplánované. Spolupráce s příslušnými institucemi vás povede krok po kroku dál.
otázky početí, těhotenství
Přeju mimina všem, kdo je chtějí, sama vím, jak je těžké, když to nejde, ale prostě se s tou situací nemůžu vyrovnat... Dokonce i kamarádky, které o mých problémech ví, mi několikrát týdně posílají fotku a videa svého mimina. Už jsem přemýšlela, že je odříznu, abych měla klid. Co myslíte, že s tím můžu dělat? Moc děkuji
Vadná 2/2
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Vše jsem asi nabídla v předchozí odpovědi :-) Držím vám palce a přeji radost ze života!
otázky početí, těhotenství
Dobrý den, paní doktorko, obracím se na vás, protože bych potřebovala nasměrovat. Je mi lehce přes 30, mám předškolní dítě. S manželem se už nějakou dobu snažíme o druhé, chodíme do centra asist. reprodukce a absolvovali jsme několik neúspěšných pokusů o umělé oplodnění. Naději ještě mám, ale prostě... čekáme. Můj problém je jednak to, že se nedokážu s touto situací smířit - chtěla jsem mít děti 2, brzy po sobě, aby byli parťáci a vyrostli spolu. To už se mi nepovede a já si pořád říkám, že jsem své první dítě zklamala, chci pro něj sourozence, aby tu jednou nezůstalo samo... A druhý problém je pro mě to, že snad všechny kamarádky v mém okolí jsou těhotné nebo mají miminka...logicky, to je život. Ale pro mě je to opravdu těžké a psychicky to nezvládám, nezvládám všechny ty fotky z ultrazvuku a mrňat, které mi neustále chodí (za poslední dva týdny mi nové těhotenství oznámily tři kamarádky).
Vadná 1/2
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Přeji vám dobrý den. Váš smutek a zklamání - to jsou pochopitelné pocity. Měla jste jasně narýsovaný scénář : dvě děti blízko po sobě, aby byli parťáci. Plán se nedaří naplňovat a nemůžete to nijak ovlivnit, tím jste frustrovaná, ve velkém stresu. Plně jste se k tomu upnula a každý další neúspěch vás sráží na kolena, protože se to stalo postupně vaším nejen hlavním, ale už i jediným cílem. Obviňujete se - i to se běžně stává, pokud nemůže žena otěhotnět podle svého přání. Ale - vaše obviňování a zúžení životních cílů na dítě, vám hodně ubližuje, vytváří ve vás napětí. Nedokážete být uvolněná, což byste teď naopak potřebovala co nejvíce. Žárlíte na kamarádky, které problémy nemají, nedokážete se s nimi společně radovat. To, co byste potřebovala nyní nejvíc, je přijetí toho, že ačkoli se nedaří naplňovat váš původní plán, máte dítě, máte partnerský vztah, rodinný život. Už to je krásné a ne každému se to podaří. Vydechněte teď a radujte se ze života, co vám dal a dává, nehleďte tolik na to, co vám zatím neumožňuje. Jste mladá, máte dost času, větší věkový rozdíl mezi sourozenci má zase jiné výhody. Dívejte se na svět optimisticky a vychutnávejte si každý den. Blíží se vánoce, listopad zatím nabízí samé krásné slunné dny - oproti běžným pošmourným listopadům...Užívejte si to. Na nějakou dobu bych na vašem místě snažení o druhé miminko pustila z hlavy, odložila to na jindy. Až přijde, přijde :-)
partnerský trojúhelník
Dobrý vecer, již jsem psala, ale prostě věci se vyvíjí. Manžel odešel za těhotnou milenkou, v jejím 8 měsíci těhotenství jsem s ním také otěhotněla. Neopustil nás, nyní máme tedy 2 děti. Milenka se od něj odstěhovala, tak se na pár měsíců vrátil za námi. Po mém porodu mi oznámil, že ji pořád miluje, se mnou šťastný není, má mě jen rad kvůli dětem. Nechává nás bydlet ve svém domě, který teď i rekonstruuje. On bydlí ve svém bytě, jeho milenka mi i psala, jak jsou pořád spolu, šťastní a mnohem víc. Užívám si dalšího miminka, ale jsem na to sama. Nemám žádné vlastní bydlení, finance, jsem zcela závislá na manželovi. Rozvod nechce, ani nás nikam nevyhani, ale tohle není život... Máte nějakou radu jak být stastna a spokojena? Oni spolu taky nejsou, milenka tlačí asi na rozvod. S ní má syna 14 měsíců a se mnou druhé dítě syna 8 měsíců.
Kama
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Kamo. Vypadá to, že manžel patří do kategorie nerozhodných mužů, zásadního definitivního rozhodnutí není schopen a vše je vlastně na vás, na ženách. Jakoby se boj o něj měl udát mezi vámi dvěma. On si jen nenápadně přetváří život podle sebe a toho, jak mu to vyhovuje - přítelkyně se od něj i s dítětem odstěhovala, vrátil se tedy k vám. Její nátlakový plán na definitivní vyřešení nevyšel, očekávala, že mu bude scházet a on se definitivně rozvede. On je ve své nerozhodnosti těžko řešitelný, nechce nic měnit, posouvat. Vás drží v šachu tím, že odmítá rozvod a s ním tak majetkoprávní rozdělení, jste v důsledku toho ve stavu totální závislosti na něm, nemůžete začít postupně budovat svůj vlastní život. Chtěla byste radu, jak být šťastná a spokojená. Kamo, musíte si v příštím roce ujasnit, co chcete v životě dál a co jste schopná i ochotná pro to udělat. Při zvažování dalšího života buďte reálná. Toto je život ve stylu "ani ryba, ani rak". Máte dvě děti s mužem, který s vámi nežije a deklaruje, že vás nemiluje, jste na něm materiálně závislá, znemožňuje vám osobní svobodu a vlastní nezávislý život na základě pravidel, které by se měly týkat dětí a financí. Jste v jeho rukou, ne ve svých! Je to pro vás výhodné a dobré? Pokud ano, na jak dlouho? Máte vlastně, když tak nad tím přemýšlím, dvě varianty. Buď si prosadit svůj život s rozvodem, nebo svůj život ve stávajících podmínkách. Mít zázemí od vašeho manžela, a k němu zároveň svůj osobní život. Nyní, se dvěma malými dětmi, budete hledat někoho nového obtížněji, ale čas běží. S tím, že by se manžel plnohodnotně vrátil k vám a citově opustil přítelkyni, nepočítejte. Bude žít dvojí život, ale důležité je, jaký život chcete VY.
krize vztahu
Pokračování 3.
Každopádně tenhle víkend ještě více náš vztah poznamenal. Já sice řekla ano, ale pak jsem začala mít druhý den výčitky, že jsem si neměla drogu vzhledem k psychickým potížím dávat a že se taková žádost o ruku ani nedá počítat... Takže jsme se začali hádat i o tomhle a hádky se stupňovali. Na začátku října jsem to už nevydržela, odjela jsem k máme, přítel se v mezidobí vystěhoval pryč. Od té doby jsme si řekli, že si dáme chvilku pauzu a pak uvidíme. Už jsme se k sobě zkusili vrátit, ale opět se vrátili hádky. Připadá mi, že nejsme schopní být bez sebe ale ani spolu. Stále jsem do něj zamilovaná, ale mám pocit, že by pro mě možná bylo lepší být nějakou dobu sama... Jen když jsem to takhle sepsala, docela se stydím, je mi z toho smutno. Nikdy jsem neměla takhle dynamický, intenzivní a šílený vztah... Co si o tom myslíte, prosím? Má cenu držet se naděje, že to někdy bude jiné a lepší?
Yveta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Yveto, psala jste to to systematicky od začátku do konce, opravdu jste sama sobě faktograficky rekapitulovala vývoj vašeho vztahu. Lépe a v konkrétnější podobě jste dokázala vypodobnit vaše začátky a jejich okolnosti. Ale později již dominuje obecné téma hádek a konfliktů, aniž by bylo více upřesněno, oč vlastně šlo. Na vaší straně byla nedůvěra, nejistota ve vztahu do doby, než jste začali žít společně v jedné domácnosti. Nevím nic o tom, jak váš vztah prožíval a vnímal váš přítel. Mám tam neznámé v podobě důvodů hádek, nevím, o jakých drogách mluvíte. Je zjevné, že to máte oba v sobě podobné - chcete být spolu, máte se rádi, ale spolu vám to nejde. V čem to drhne? Zkuste si to pojmenovat, potřebujete se v tom zřetelněji a konkrétněji orientovat. V budoucnu vám jen pocit, že bez sebe být nemůžete, stačit nebude. Budete se potřebovat naučit spolu žít, k tomu budete muset umět spolu věcně a konstruktivně komunikovat. Ano, pauza vám určitě prospěje, využijte ji na to, abyste si uvědomil každý sám za sebe, co je základnou a pojítkem vašeho vztahu. Na čem stojí, co máte na sobě opravdu rádi. A z toho vycházejte při rozplétání toho, jak spolu fungovat ve větším souladu.
krize vztahu
Pokrač. 2.
Poté, co jsem vyšla z léčebny, se začal přítel více snažit. Ale pořád jsme naráželi a řešili to, že mi ve věcech lže, neříká pravdu o tom, v kolik se vrací domů nebo kdo kde s ním byl. A to má důvěra byla vzhledem k našemu začátku už dost narušená.. Každopádně s příchodem korony jsme spolu začali bydlet, mně se odstěhovala spolubydlící, on bydlel na koleji, bylo to spíše logické řešení situace než něco, co bychom oba dva chtěli. V květnu jsem jela do lázní a třítýdenní vzdálení se našemu vztahu pomohlo. Každopádně už tak nějak od února jsem se často vracela k myšlence na rozchod, měla jsem pocit, že mě vztah vyčerpává, že jsme každý z jiného těsta.. V červenci to bylo docela ok, rapidní zhoršení přišlo v srpnu, kdy jsme vyjeli na dovolenou. Měl to být týden, kdy si odpočineme, ale hádali jsme se tam. Pak to šlo od desíti k pětiV září jsme byli na výletě, kde mě přítel požádal o ruku, ale byli jsme pod vlivem drog a z jeho strany to bylo spíš zoufalý pokus o řešení situace..
Yveta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Přecházím nejprve na poslední část vašeho dotazu...
krize vztahu
Dobrý den paní doktorko,
v současné době řeším problémy v mém 14ti měsíčním vztahu s přítelem. Náš vztah nezačal vůbec ideálně, měla jsem za sebou na jaře 2019 rozchod po 5ti letech a potkala jsem Ondřeje. Ten v tu dobu byl asi tři roky zadaný, ale začali jsme spolu chodit ven. Téměř půl roku (s přestávkami, vždy jednou za čas řekl, že chce být s danou dívkou) trvalo, než se rozhodl nakonec s dnes jeho bývalou rozejít. Každopádně mě to psychicky hodně semlelo a nebyl to zcela ideální start, jeho rodina mě nesměla první půl rok vůbec vidět, protože jim neřekl, že má už jinou dívku, měli mu za zlé, že se rozešel s tou původní hnusně... (nechal ji nastěhovat se do Prahy za ním a po dvou týdnech odešel). Každopádně jsme minulý podzim spolu začali chodit, žili jsme zhýrale - hodně jsme spolu chodili na pivo - přítel odjakživa docela dost pil, sem tam brali i drogy... Můj psychický stav se zhoršoval, začala jsem jíst antidepresiva, až jsem se v prosinci ocitla v Bohnicích. (1. část)
Yveta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Yveto, přecházím na další části vašeho vyprávění...
závislost ve vztahu
Dobrý den, mám sklony k tomu být závislá ve vztahu. Jsem velký introvert, takže společnost lidí moc nevyhledávám (vyčerpává mě). Nicméně partnera považuji za svého nejlepšího kamaráda a další lidi už v životě (krom rodiny) nepotřebuji. S přítelem jsme spolu pár měsíců, zatím si toho nevšiml, skrývám to, nedělám scény nic takového, snažím se mu nechat svobodu, ačkoliv se tím vnitřně trochu užírám (třeba když jde na procházku s kamarádkou, tak žárlím, což pramení z mého nízkého sebevědomí a pocitu, že ta kamarádka je mnohem lepší než já). Nechci, aby se tyto pocity nějak rozvinuly, což by ohrozilo vztah. Nechci, aby se ve vztahu partner dusil. Své koníčky mám, nicméně bych ráda tyhle koníčky provozovala s ním, mám pocit, že to vztah tmelí a posiluje, když dva dělají něco spolu. Poradíte, jak partnerovi nechat svobodu zároveň aby mě to psychicky neničilo? Děkuji.
Zlata
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Zlato. Říkáte, že máte se sebou zkušenosti, že ve vztahu se u vás rozvíjejí sklony k závislostnímu chování  - určitě je to spojeno i s vaším nižším sebevědomím a introvertností. Kdybyste měla více přátel, "rozdrobila" byste své aktivity mezi ně a nebyl by prostor k vytváření závislosti. Nyní se vám to zatím daří skrývat, ale jste spolu pár měsíců. Tady teď nejde o strategii, jak vše uměle skrývat, ale o nalezení změny ve vás samotné. Potřebujete to změnit, a k tomu by vám nejvíce pomohla individuální  psychoterapie - je dobré ,hledat společně s někým dalším zdroje vaší síly a sebedůvěry :-)
fáze "namlouvání"
Dobrý den paní doktorko.
Na seznamce jsem poznala muže, byli jsme spolu jednou v kavárně a jednou ve vinárně. Měli jsme si o čem povídat,tak jsme si domluvili procházku městem s večeří, ale tento stav nám vše změnil.Byl tady zákaz a vše se uzavřelo. Tím,že v této sféře podniká, jeho firma se dostala do obtíží a na procházku nebyla nálada... Nejdříve jsme si psali SMS (sejít se nechtěl, že má problemy-chápu) a v jedné mi napsal, že musel vyhledat lékařskou pomoc a bere léky... Ještě jsem se pokusila napsat pár SMS, ale už neodpovídá... Mám ještě nějakou šanci? Mám mu zavolat, dál psát SMS ?(bojím se, že to bude vypadat,že ho uhaním...) Děkuji I.
Iva
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Ivo. Onen muž setkávání s vámi ukončil, ať již jsou jeho důvody jakékoliv, a to poměrně jasně. Na vašem místě bych jej dále již nekontaktovala a na šanci rozvíjet dál v budoucnu s ním nějaký bližší vztah bych rezignovala. Brzy snad nastane lepší doba, příznivější pro potkávání se s novým partnerem.
partnerský trojúhelník
Dobrý den, takže : manžel (40 lat spolu), 70 let se před 6 lety seznámil v cizině s o 13 let mladší ženou. Po půl roce občasných mailů ji pozval k nám domů na víkend, protože paní projevila přání jet na koncert jisté české skupiny. Byla jsem naštvaná, ale nakonec paní u nás přespala. Zakázala jsem manželovi ji zvát znova a myslela jsem, že to tímto tak nějak vyšumělo. Potom jsem zjistila, že jsou nadále v čilém kontaktu přes maily a sms. A nedávno to bouchlo: vyšlo najevo, že se s ní manžel stýká na různých hudebních akcích několikrát do roka ( celé rodině lže o tom, kam jede doopravdy), tyto akce jí navíc tajně financuje ( drahé hotely, restaurace, letenky, vlaky), vyměňují si dárky, každý den si posílají zamilované sms na dobrý den a dobrou noc, nyní v koronakrizi jí manžel tajně posílá finanční podporu. Neustále na ní myslí, je to zřejmé, je roztěkaný, nesoustředěný, zapomnětlivý. Celé to o trvá již nějakých 5 let. Vůbec nevím, jak se zachovat? Konfrontovat manžela? Napsat té ženě?
Eva Novotná
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Evo. Váš příběh je trochu netradiční - mluvíte o tom, že celé rodině lže, tzn., že jste rodina, která je hodně propojená, i když jsou děti již dospělé. Nevím, jak jste získala informace o financování cest dotyčné paní, o dárcích, a celkové finanční podpoře nyní - respektive vím, že zjistit se dá téměř vše, ale ilegální cestou - manžel ví, co vy všechno víte? Důležité nyní je, co byste ráda získala - předpokládám, že manželovo ukončení styků s ní a její sponzorování. Ptáte se, zda máte konfrontovat se vším manžela, nebo kontaktovat onu ženu. To druhé bych nedělala, k čemu by vám to bylo dobré? Myslím, že by to byl pro vás i ponižující krok. Ale s manželem budete muset hledat řešení, kudy z toho ven. Je to natolik složité a delikátní, že bych na vašem místě vyhledala přímou odbornou pomoc partnersky specializovaného psychologa, abyste spolu měli možnost probrat více variant řešení.
vztahové problénmy v širší rodině
Dobrý den, paní Douchová,
mám dlouhodobé problémy se sestrou. Mám pocit, že ať udělám cokoliv, je to špatně. Náš vztah je jako horská dráha a v původní rodině chybí upřímnost a kvalitní komunikace. Tyto aspekty mě trápí a tuším, že jsou problémem v našem vztahu, protože sestra žije s rodiči a vzájemně si jeden na druhého sestře stěžují (na mě taky) a to vytváří dusnou atmosféru. Sestra si pak zlost vyleje na mě a vmete mi do obličeje věci staré třeba půl roku. Ráda bych se to pokusila zlepšit, ale nevím, zda je to v mé kompetenci, nebo je tohle její cesta k individuaci a vytyčení hranic ve vztahu k rodičům. Každopádně mě to štve, několikrát jsme o tom spolu mluvily, nepomohlo to. Je vhodné uspořádat "rodinnou poradu", nebo zatnou zuby a nechat ji to vyřešit samotnou? Sestra se sama rozhodla se do domu rodičů vrátit a "pomáhat" (ani jeden není zdravotně či jinak znevýhodněn). Já studuji VŠ a jsem podle ní individalistka, která na vztahy kašle. Co mohu zlepšit? Je nějaká rada? Děkuji. - otázka upravena poradcem
Romana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Zdravím vás, Romano. Týká se to vašeho vzájemného vztahu se sestrou, takže bych nemluvila o tom, zda je to ve vaší kompetenci. Její cesta k individuaci je její, ale komunikaci a hranice - jejich budování, nebo naopak citlivé stírání - to je vás dvou. Vás vztah s ní trápí, nevíte asi, jak moc třeba ji trápí vztah s vámi. Nevím, jaký je mezi vámi věkový rozdíl, ale přemýšlíte o ní jako její psycholog nebo učitel. Podle ní jste individualistka, která kašle na vztahy, a to na rozdíl od ní, podle ní. Nevím, do jaké míry ve vás potřebuje mít moudrou velkou sestru, a do jaké míry hledá víc parťáka. Mluvte spolu o tom více, přemýšlejte spolu, zda byste mohly svolat "rodinnou poradu". Ona je  velmi citlivá, chce rodičům pomáhat, je si vědomá různých napnelismů mezi nimi, žije v tom. Je tam určitě velké napětí a ona se dobrovolně stává jejich hromosvodem, což je velmi nezdravé pro ni i pro ně. Rodiče si z ní ve svém vlastním problému dělají oba koaličního spojence. Říkáte, že jste o tom několikrát mluvily, ale nepomohlo to. Pak možná přemýšlejte o formě, jak se o tom bavit. Potřebujete spolu najít, co máte vy dvě společného a čím se můžete doplňovat a jedna druhou obohacovat. V rámci prohlubování vztahu vás dvou pak můžete nacházet i rodinné poklady :-)
nejistota ve vztahu
Část 3
Když jsme byli s dětmi všichni dohromady i na noc u něj. Opět z hlouposti.my vážně neřešime nic vážného ale začne to hloupostí ve které se pak motame. Cítil se pak asi dotčen necim co jsem řekla. Já se mu pak omluvila, několirat za ním šla,že se chci udobřit, dát to do pořádku,ale on se zatvrdil a nekomunikoval. Že chce klid a nic neřešit.sli jsme spát,ráno mě pozdravil a dál pusu ale pořád byl naštvaný a komunikace žádná
Šla jsem opět za ním že se nechci takhle rozloučit a on ať to necham tak a už to neřeším. Dole před domem jsme se rozloučili ,dal mi opět pusu,já mu řekla že mě to trápí,že chci ať je to v pořádku a on že ať si ty naše hádky tak neberu a jel za rodinou a já s dětmi k sobě domů
Ještě včera jsem jsem mu ráno poslala zprávu a on celý den nic. Pracoval na zahrade. Pak se mi ozval že už jsou doma ale od té doby opet nic.tak nevím, trucuje.mam ho nechat ať se ozve se sám? Trápí mě to a bolí tohle čekání. Když se ho zeptám zda chce být sám,zda chce prostor,říká že ne
Pavla
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
On ví, že chcete udobření hned, takže mu to nemusíte dávat najevo každou chvíli. Naslouchejte jeho tempu. Jde o vás dva, o váš vztah, takže si teprve spolu začínáte pomalu utvářet nějaký vlastní model fungování a vycházení spolu s porozuměním. Nebojte se toho, ponechávat mu prostor :-)
nejistota ve vztahu
Část 2.
tak občas si nejsem jistá co od vztahu chce,co očekává. I když musím uznat,že se snaží a dává to najevo činy. Vymýšlí výlet, financne nás zajistí, koupi mi dárek,plánuje program a hodně mluví o budoucnosti. jak tě blízké tak třeba i co by jsme mohli dělat za rok,dva. A teď ten problém. Většinou jsou nedorozumeni a konflikty z mé strany. Ptám se na věci jako jak vážně to s námi myslí, jestli Přemysli že budeme spolu bydlet a kdy a pro něj jsou to věci,kterým by se měl dát volný průběh. No a pak se v tom motame,vymenujeme nazory a to hlavně po zprávách protože spolu nejsme denně. On se pak naštve,jde spát a stává se že pak nekolik dní téměř nekomunikuje i přes me prosby ať se ozve. Když udělám chybu,ozvu se omluvim a čekám že bude vše o.k. ale řekl mi že mu trvá chvíli než vychladne.ja se snažím vše vyřešit hned, trucovani je pro me ztrata času,ale on se zatvrdí,i kdyz jde o hádku kvůli hlouposti která by se dala vyřešit hned. Nyní take, ve stredu jsme se osobne nepohodli..
Pavla
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Pavlo, musíte počkat na něj - mám na mysli perspektivu, na niž se tak často dotazujete. Máte oba děti, máte za sebou předchozí partnerskou historii, jste zodpovědní vůči dětem, nic se zde nesmí uspěchat. 5 měsíců je krátká doba na vzájemné poznání, věřte mi. A určitě byste nechtěla, aby vaše děti byly seznamovány v průběhu života s vícero "strýčky", s nimiž budou společně bydlet, a pak se zase vytratí. Děti potřebují jistotu. A další věc - vyjasňování si nedorozumění po SMS je velmi zrádné, každý z vás si může leccos interpretovat jinak, schází vám možnost komunikačního upřesňování. Máte rozdílnou reakční dobu na odeznívání nepříjemného pocitu po vyjasňování si věcí. Vy jste rychlá a chcete mít ve všem jasno hned, v něm emoce doznívají déle. Je dobře, že to víte, ale skvělé bude, když to budete respektovat. To není o trucování na jeho straně, to si interpretujete špatně. On se musí uvolnit, identifikovat si své pocity, a pak může fungovat dál. Vy na něj vyvíjíte v potřebě rychlosti nátlak, pozor na to, to by se vymstilo! Vidíte sama, že zdaleka ještě není čas na vize o společném soužití.
nejistota ve vztahu
1 část
Dobrý den, chci poprosit o názor,radu. S přítelem jsme spolu 5 měsíců. Začli jsme si spolu krátce po ukončení předešlých vztahů. On se moc snažil, abych mu dala šanci a já nám ji dala. Oba máme děti,své bydlení. Řekla bych že vše funguje, on také říká že je spokojeny,že by neměnil. Jde ale o to,že přítel je hodně uzavřeny co se citů týká,já jsem zase hodně citove založena a dávám je najevo často. Už cca tři měsíce zpet jsme spolu Seznámili naše děti a trávíme společne čas. Nyní už jsme byli třeba my u něj i přes noc, všichni a fungovali jako rodina,vaření,společny nákup, aktivity,vše super. S přítelem si opravdu rozumíme, i intimní stránka je v pořádku. A teď ten problém.ja jsem hodně přemýšlivy a řešící typ.kdyz mám myšlenky, pocit, otázku tak se raději zeptám než mít domněnky. Občas to ale vyvolá konflikt nebo hádku. I když jde podle nás obou o nepodstatné věci a řešení hloupostí. Já chci asi neustále ujišťovat že s námi chce být, tím že on ty city dávat najevo moc neumí


Pavla
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Pavlo. Přecházím nejprve na další pokračování vašeho dotazu. Co se týká zkoušení o společné bytí  včetně dětí, moc bych s tím nespěchala. Oba jste krátce po ukončení předchozího vztahu, potřebujete si to v sobě vyčistit. Jste rozdílní v potřebě intenzity otevírání svých emocí, což vás pak vede ke zmíněné nejistotě. Myslím, že byste měli se společným rodinným modelem víc brzdit a spíš se snažit víc poznávat navzájem vy dva. Na začátku vztahu říkáte, že jste to byla vy, která rozhoduje, zda vztah dostane šanci...
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den,odešla jsem s dětmi 13 A 15 let,od manžela.bil mě a nadával i klukům. Nastěhovali jsme se k příteli,kluci ho respektují.pritel má syna17 let,kterého si chce nastěhovat k sobě tj.k nám. Obyvame horní patro domů,dole jeho rodiče.ja spím v obýváku na gauči,kluci sdílí pokojik 4x4m.predtim byli zvyklí každý na svůj pokoj.nyni se navzájem ruší v učení a do toho puberta,trpi nesoukromim.do volného pokoje vedle chce přítel svého syna.tento nestuduje,moc si s nimi nerozumí,kouří trávu. Přesto jej tam přítel chce.rovnez já si nemám kam zalezt,jsem prakticky pořád v obýváku kde i spím nebo v propojené kuchyni. Vadí nám tento malý prostor,partner to nechápe.sam se nikdy neučil a sourozence má o 10 let starší, nezná běžné dětské hádky.o tom,že by jeho syn zůstal u matky,kde měl dosud zázemí, nechce slyšet.moji kluci říkají, že jak se tam syn navštěvuje,nebudou tam.trpi malým prostorem i si se synem partnera moc nesedli.zvazuju že odejdeme. Co jiného nevím.děkuji
Hanka polakova
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý de, Hanko. Říkám si, co je menší prostor oproti fyzickému násilí u vás doma s manželem. Předpokládám, že u přítele vládne více přátelská atmosféra. Přeci jste věděla, do čeho jdete, když odcházíte k příteli s jeho bytovými možnostmi. Zda odejít, či ne, si musíte zvážit sama, s plnou zodpovědností i vůči dětem. Každý přechod do nového prostředí, se změněnými podmínkami, je zpočátku psychická zátěž a stres. Je potřeba se zadaptovat a zvážit, jste tou změnou všichni získali, a oč jste přišli. Nevím, jaký je váš jazýček na vahách... 
sexualita
Dobrý den, přítel (30 let) se mi přiznal, že se svými kamarády, vrstevníky, společně sledují porno a nebo masturbují. Nemůžu to překousnout a vyplývá mi z toho, že se jedná o sklony k bi- nebo homosexualitě. O ničem takovém ale nechce ani slyšet. Jak to vidíte Vy? Já jsem ze situace nešťastná. Děkuji.
Pavla
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Pavlo. Nemyslím si, že by bylo standardní a časté, aby společně třicátníci masturbovali a sledovali porno...Do vašeho vztahu je ale především důležité, co to udělalo s vámi. Sexualita, sexuální fantazie a praktiky mají širokou škálu, někomu by to, co vám přítel svěřil, nevadilo, někomu ano. Ve vás to vyvolalo nejistotu, možná pocit ohrožení, možná i něco dalšího, třeba pocit odporu, já nevím. Jste ze situace nešťastná, měla byste se nejdřív sama pro sebe jasně pojmenovat, z čeho konkrétně jste nešťastná, a proč. Pak s tím můžete něco dělat. Nejspíš bych vám poradila spolupráci s psychologem, v tomto případě mužem, abyste mohla všemu - příteli i sobě - více porozumět.
krize vztahu
Dobrý den, v létě během firemní akce mě manžel hrozně urazil a zničil mi vztahy.
Po 15 letech jsem se vrátila do práce. Našla jsem si firmu kde jsem si s kolegy sedla a navíc jarní vlna choroby nás hodně semkla. Šéf jako poděkování uspořádal u sebe grill. Pozváni byli taky partneři. Tam jsem slyšela, jak se manžel mého kolegu ptá, zda s ním taky spím.
Před lety, ještě před dětmi jsem měla krátkou aférku s kolegou. Od počátku mi byl sympatický a po několika měsících jsme pár týdnů spolu měli sex. Ukončila jsem to, ale manžel se to stejně dověděl (dlouho po tom jak to skončilo). Hodně ho to vzalo, ale nakonec se vše urovnalo.
V létě se zachoval jako ubožák, zničil mi to v práci. Necítím se dobře ani v práci ani doma. Teď do toho ještě znova korona kdy ve firmě znova vše stojí na týmové práci a já jsem jaksi mimo. Nejraději bych doma nebyla, ale kvůli koroně musím.
Když jsem to manželovi vyčetla, tak jsme se pohádali, že neřekl nic co by nebyla pravda, a jen se ptal.
Nevím jak dál.
Marcela
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Marcelo. Upozornil na sebe manžel na tom letním grilování před vašimi kolegy nějak výrazně, natolik, že si toho všichni ostatní všimli a vy jste díky němu ztratila kredit? Z vašeho popisu to na mě dělá dojem, že to zasáhlo hlavně hodně silně vás, otevřela se vzpomínka na něco, co jste v sobě měla uzavřeného a nepovažovala jste to pro sebe dávno za důležité. Cítíte se špatně doma i v práci. Ale kolegové nic nevědí, myslím, že pocit, že jste přišla o vztahy, je víc ve vaší hlavě, že to není realita. Manžel si to tam přišel i tak trochu zkontrolovat, vaše dávná nevěra v něm žije a posiluje jeho nedůvěru a nejistotu, i když říkáte, že se vše urovnalo. Ale není to tak dramatické, že vy vám bránil v nástupu do zaměstnání po 15 letech na mateřské. Potřeboval se ujistit - neříkám, že to udělal dobře, ale není to v rámci pracovního prostředí taková tragédie, žádné strachy. Spíš byste to měli využít vy dva spolu pro vyjasnění, jak to spolu ve vztahu máte, zda vám důvěřuje, co spolu můžete udělat, aby vám spolu dobře. On asi na vaši spokojenost v práci žárlí, 15 let vás měl s rodinou pro sebe. Je to velká změna - pro vás k lepšímu, jak to má on, je otázka. I o tomto byste si měli povídat. Otevřete spolu toto téma, aby se mezi vás dva nerozšiřovala nejistota dál.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, mám přítele na němž mi vadí, že přede mnou nahlas prdí a pije každý den pivo, které se z něj vypařuje. Také se mi nelíbí, že je sprostý za volantem a v životě nepřečetl jedinou knihu. Ač jsem mu říkal, že mi tyto věci vadí, tak v nich nadále pokračuje. Dále mi vadí i to, že nosí vytahané spodní prádlo, které si vyměňuje až po několika dnech. Co se společných zájmů týče, tak to máme jen cestování a sexuální život je tak na 50%. Nevím, zda mám ve vztahu pokračovat, anebo trvat na změně. Děkuji za radu.
Josef
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Josefe. To si musíte určit vy, jak chcete žít dál. Váš partner je na hony vzdálený vašim partnerským i lidským potřebám, jste úplně jiní, vyznáváte jiné hodnoty, máte jiný životní styl, já si nedovedu představit spokojený život vás dvou, ale vlastně ani váš sexuální život - s ohledem na to, co vše popisujete... A jeho úroveň duchovní i fyzickou asi nezměníte...
nejistota ve vztahu
Dobrý den, s přítelem žijeme více než 10 let spolu. Domů jezdí na víkendy. Začátky byly hezké, nyní se ke mně nechová poslední rok hezky, nepodporuje mě, a to ani finančně. Každý si žijeme sám za sebe, v pátek přijede, nají se, vykoupe se, zajde za kamarády, mně řekne, co jsem za celý týden udělala špatně a co se mu nelíbí a zase odjede. Někdy i hrozně křičí, až mi tečou slzy a musím se před ním utéct do jiné místnosti. Chtěla bych odejít, ale nevím, jestli to zvládnu. Mám u něj už své zázemí, hezkou zahradu, spoustu práce za sebou na domě a po tolika letech si neumím představit, začít někde od nuly. Děti nemáme. Mám dát vztahu šanci, pracovat na něm, nebo je to zbytečné ?
Hanka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Hanko. Zkuste zapátrat v paměti, jestli se nestalo před rokem něco závažnějšího ve vašem "společném" životě, nebo v jeho životě. 9 let to bylo dobré a poslední rok pociťujete radikální změnu... Píšete, že žijete přes 10 let spolu, ale co popisujete, je jiný model soužití. Vy žijete v jeho domě, v jeho prostředí, o jeho dům se staráte, ale jste vztah na dálku. Ten dům není váš domov, nic vám tam nepatří, ale máte k němu vztah, protože jste za tu dobu k němu přilnula, protože jste měla např. volnou ruku v tom, jak si uděláte zahrada, udělala jste tam spoustu práce. Ten domov je pocitově víc váš, než jeho. Vy tam na rozdíl od něj žijete a pracujete. Ale to je těžké přijmout pro něj - takže on vám, někdy i s křikem, určuje, co se má na domě udělat. Domů to přijede vlastně zkontrolovat a setkat se s přáteli. Je tohle ještě vůbec partnerský vztah, Hanko? Já z vašich slov cítím víc vztah "domovu", než k němu - on vás ze svého života vlastně stále více vylučuje. Není zbytečné dát šanci vztahu a pracovat na něm. Ale to musíte oba dva. Měli byste spolu trávit více času, povídat si spolu o sobě, něco spolu sdílet, abyste cítili, že k sobě patříte a že jste vyvážený vyrovnaný pár dvou lidí, kteří k sobě patří. Podle vašeho popisu mi přijdete jako hodně odcizení. Mluvte o tom spolu!
ženské přátelství
Dobrý den, jsme parta 7 ženských 40+, známe se od mateřské, jezdíme spolu na víkendy, cvičení atd… S jednou jsem spolužačka ze ZŠ, tedy známe se nejdéle, nicméně máme každá jiné priority v životě. U nich živí rodinu manžel, ona donedávna pracovala na půl úvazku, my to máme doma nastaveno jinak, větší rovnoprávnost – to jen na okraj. V posledním roce, se jim materiálně hodně daří, děti jsou odrostlé, ona změnila práci a začala pracovat na plný úvazek. Zjevně nabyla dojmu, že když je nyní tak úspěšná, může každému radit, říct co si myslí, při sklence pourážet okolí. Během léta proběhlo pár sezení, kdy se vždycky napila víc, než je zdrávo a byla akorát nepříjemná. Ostatní v partě si to šuškali za zády, jak se chová, ale do očí jí nikdo nic neřekl. V srpnu jsem se neudržela a protože ji znám nejdéle, řekla jsem jí, ať brzdí, že je to místy přes čáru, že bych jí radila méně alkoholu, více taktu a diplomacie. Na to mě odpověděla, že neví proč, na diplomacii nemá buňky a co já bych jí měla co radit. Požalovala ostatním, jaká jsem hnusná. … a volaly mě, ať jí nechám, že jí známe, když se napije. Takže jsem z toho vyšla jako blbec. Myslela jsem to s ní dobře, ale obrátilo se vše proti mně. Teď je uražená, nyní není možnost se vídat, ale obávám se, že ta chvíle nastane, tak ani nevím, jak se zachovat. Prosím Vás o radu, mám to s ní ještě nějak řešit? A jestli je vůbec vhodné, když nám na někom záleží, snažit se mu otevřít oči a pak být za tu neoblíbenou? Děkuji Andrea
Andrea
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Andreo. Je vidět, jak vám na vašem přátelství s kamarádkou z dětství záleží, a to nedorozumění a rozkol mezi vámi vás trápí. To chápu, jste si  spolu nablízko od holčičího věku, prožily jste spolu spoustu věcí v různých věkových obdobích, které vás stmelily. I když se postupně každý vyvíjíme v jinou osobnost a máme rozdílné životní názory na některé věci, životní styl, tak pevné dětské pouto mezi námi zůstává. Být v partičce 7 žen už je něco úplně jiného, každá jste jiná, vznik vašeho přátelství byl podmíněný něčím jiným, a je vás moc na to, aby se řešily blízké věci. Takt a diplomacie je v takovémto společenství rozhodně na místě, protože spolek žen je hodně křehký, pokud jde někdo opakovaně přes čáru, stává se terčem pomluv a je tak nenápadně vylučován ven. Vy jste chtěla kamarádku ochránit, ale postavilo se to zdánlivě proti vám. Já ale myslím, že opravdu jen zdánlivě. Do opravdového kamarádství patří poctivost a blízkost, a k tomu zase patří otevření emocí i tehdy, kdy není pozitivní. Strašně důležitá je zde pak forma sdělení, které myslíte dobře. Tady šlo o  spojení alkoholu s tím dalším, což se jí dotklo hned na začátku. Uzavřela se proti vám, zabarikádovala, hledá spojenectví u druhých žen z party tím, že si na vás stěžuje. Z tohoto jejího kroku je vidět, jak ji to zasáhlo, a že se bojí o svou pozici, takže háže vinu na vás. Pokud jste opravdové kamarádky, potřebovaly byste si to vysvětlit co nejdřív, aby to v každé z vás nebublalo příliš dlouho. Dohodněte si spolu schůzku, navrhněte jí to, a v klidu a citlivě jí vše vysvětlete, ať mezi vámi nic nestojí. Oběma se vám uleví.
deprese a vztah
Dobrý den, byli jsme s přítelem asi pět měsíců a všechno bylo dokonalé. Po pěti měsících začal měnit antidepresiva za jiná. Ze začátku byl podrážděný, vzteklý, protivný, nepříjemný. Připisovala jsem to výměně prášků.Teď, cca po dvou měsících co je užívá mi řekl, že neví co chce, že neví jestli se mnou chce být a že neví jestli mě miluje.Že se láska z něj vytratila když začal brát nové léky.Nevím co si počít, prosí mě o čas, že se srovná a uplně utnul komunikaci. Že neví co teď chce. Je tohle možné po výměně léků? Děkuji
Tereza
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Terezo, dobrý den. Pokud dochází k výměně antidepresiv, musí k tomu mít psychiatr jasný důvod - na základě informací pacienta o jeho subjektivních pocitech. Patrně byla změna medikace tedy dílem přítelova přání (?) Změna ve vašem vztahu, jeho nejistota, zda chce ve vztahu opravdu být, zda vás miluje, nemusí být podmíněna jen terapií, může tam hrát roli více věcí. Sama na to nepřijdete, čím to, co je za tím, a musíte nyní vlastně respektovat a přijmout jeho sdělení. Utnutím komunikace dal jasně najevo, že potřebuje čas sám pro sebe, a asi ano, něco se s ním děje. Vy potřebujete pro sebe vědět, kolik času si máte dát vy pro váš vztah, jak dlouho jste schopna čekat, potřebujete mít nějaký bod zlomu před sebou. Zatím máte jeho informaci o hledání sebe sama. Požádejte ho o to, jak dlouhý čas asi pro sebe potřebuje, pokud toho nebude schopen, musíte si dát ten čas vy.
Rodič a dítě
Dobrý den, máme 20 letého syna. Před půlrokem se náhle rozešel se svou přítelkyní, kterou jsme měli rádi. Odmaturoval a jeho nová přítelkyně je sedmnáctiletá dívka, která má doma špatné zázemí a tak je neustále u nás doma. Soužití v 3+1 v paneláku je obtížné a já nemůžu najít se synem společnou řeč. Jsem podrážděná a všechno mi vadí, zejména to, že jsou oba líní a neberou na nikoho ohledy.
Bylo by fajn, kdyby se mohli osamostatnit a bydlet sami, to ale nelze. Dívka se ještě učí, nemá žádný příjem, syn pracuje, ale bydlení zatím nemůže sám ufinancovat. Syn se ode mě hrozně odklonil, pořád se kvůli něčemu dohadujeme. Při tom jsme byli opravdu fajn parťáci a dobře jsme spolu vycházeli. Nevím už, co mám dělat, aby se situace neustále tak nevyostřovala. Asi je chyba i ve mě, nejspíš i trochu žárlím. Ale s jeho předchozí dívkou jsem byla naprosto v pohodě a měla jsem jí ráda. Snažila jsem se nastavit pravidla,ale oni se neustále snaží je ignorovat. Asi bych je nejraději vyhodila, což nejde.
Markéta Svobodová
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Markéto, co popisujete, není ani trochu jednoduché. Ještě jste nedokázala vnitřně přijmout synův rozchod s přítelkyní, s níž jste si rozuměla, byly jste spolu na podobné vlnové frekvenci. Je těžké, vnitřně se rozloučit s prvním partnerem našeho dítěte, a přijmout do svého srdce záhy hned zase někoho jiného, a odlišného. Bývalá přítelkyně nikterak nenarušovala vaše vztahy v rodině, váš vztah se synem, v současnosti je to ale jinak. Ze syna a přítelkyně se stal jakýsi samozřejmý celek, který se samozřejmostí funguje podle svých vlastních pravidel ve vašem domově. Ve vašem domově jste předtím určovala pravidla vy, nyní jste z toho vyřazena, jste vlastně se svými potřebami ignorována. To musí být pro vás velmi těžké - jste na to sama, oni mají svou převahu. Tedy, promiňte, předpokládám, že jste na to sama, neboť o manželovi nemluvíte. Najednou jsou oni dva tandem oproti vám. Důležité zde je, jak vznikla vlastně dohoda na tom, že dívka se bude pohybovat převážně ve vaší domácnosti. Kde byla předtím, než se sblížila s vaším synem? Špatné zázemí asi měla i předtím...Pokud se má někdo nový stát téměř členem rodiny, pravidla se zákonitě vytvářejí a nositelem pravidel jste VY, společně je můžete dolaďovat. Pokud toto nenastalo včas, nyní již vše plyne samovolně a vy se v tom stále více dusíte, cítíte se bezmocná, a mění se zákonitě i projev vašeho chování. Vše jsou to spojené nádoby. Jenže ten domov vytváříte vy, ona je vaším hostem, i když se tak asi nechová. Měla byste si nejdříve se synem o všem promluvit, vím, že je to citlivé, ale nebojte se toho. Vždy jste byli parťáci, on vás dobře zná, tak vás i pochopí. Potřebuje to mít podáno tak, že vám záleží na vzájemné přátelské atmosféře doma, a pro ni je nutné něco udělat - společně. Ona není váš nepřítel, ale pravidla soužití se dodržovat musí, jsou základem pro vzájemnou spokojenost :-) Držím vám palce, ať se vše srovná co nejdříve, pokud by to drhlo, asi by nemohla dívka u vás trávit tolik času...
nedotažený rozchod
Zapomněl jsem dodat.
Důvod rozchodu byl ze jsme už nekomunikovali ona mi něco řekla já jsem se naštval myslel jsem si svy a to same naopak . Ale i prez to všechno jsem chtěl proste ať ten život ma lepší a nemusí se živit tělem což mě samozřejmě vadilo ale říkal jsem si ze někdy si proste nevybirate a ze když mi to za to stojí musím se postarat tak aby to nedělala . Na což vždy odpovídala ze s tím jen tak neskončí a bude to delat dokud to bude ( což znamená dokud bude vypadat dobře )
Karel
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
K její práci jste měl evidentně každý z vás jiný postoj, jí nevadila, možná jí i vyhovovala. Na rozdíl od vás...Chtěl jste jí vytvořit podmínky k osvobození se, ale to ona nechtěla, možná, že v tom cítila z vaší strany i nedostatek respektu k ní  s tím, co profesně dělá, nevím, jen zvažuji jednu z možných variant. Váš záměr byl ale jasný - být jí oporou a usnadnit jí život, a bylo to z lásky k ní. Nedostatečná komunikace je vždy problém, který se brzy projeví na kvalitě vztahu a chuti v něm zůstávat. Pokud se jeden urazí a už si myslí jen své, pak to v něm pracuje, destruktivně, v tom druhém také, a vy jste se postupně dostávali stále více do spirály neporozumění a odcizování. Karle, udělala bych na vašem místě to, co jsem vám doporučovala v závěru první části. Ten vztah trval 4 roky, to je dlouhá doba, určitě vám i jí hodně dal. Ale asi jste se postupně stále více míjeli, takže  vztah skončil. Určitě jste si z něj hodně vzal i do vztahu následujícího, který na vás čeká. Přeji vám hodně štěstí.
nedotažený rozchod
Dobrý den , rozešli jsme se s přítelkyni po 4 letech . Na konci už to bylo takové nic moc a já neměl čas jelikož jsem chtěl zabezpečit budoucnost a opravdu jsem se snažil aby nemusela delat svoji práci jelikož dělala strypterku teď už se vůbec nevidíme ani není schopna vlastně odepsat když se ji ptam jak zvládá druhou karantenu , nejspíše někoho má já jen nejsem si jistý ze chci ten vztah zpátky jelikož opravdu jsem si dal cíl postavit její život na nové nohy a pak řešit svůj a to mě dost zklamalo . Akorát nevím jak z toho ven , par dnů na to nemyslím pak zase ano .
Karel
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Karle, nevyjasněnost v tom, zda byl vztah srozumitelně ukončen, je velká psychická zátěž pro oba dva, píšete o sobě, netušíte, jak rozchod prožívá ex přítelkyně, ale na její straně jsou patrné rozchodové projevy - nevídáte se, ona na vaše dotazy nereaguje, neodepisuje. Dává vám najevo, že už je pro ni vztah ukončený. Ale nebylo to výslovně řečeno - to vám schází, abyste mohl váš vztah obrazně sečíst, podtrhnout a jít ve svém životě dál, postupně otevřený pro možnost vzniku nového vztahu. A hlavně si nejste zcela jistý sám sebou, zda vztah ještě chcete, nebo ne. To je to první, v čem byste si měl udělat úplně jasno. A pak se podle toho můžete chovat - jako fér bych považovala, že byste ex přítelkyni napsal slova rozloučení, bylo by to jasné avízo o tom, jak to v sobě máte vy. Také je dobré vztah v této závěrečné fázi zbilancovat a dát najevo, čím vás obohatil ve vašem životě.
nedotažený rozchod
Dobrý den, znám se s mužem, který se po 20 letech manželství rozvedl, ale stále žije se svoji partnerkou(ne intimně,ale v jedné domácnosti)mají dvě děti, syn má 10 let a dcera už je dospěla. Začal stavět dům(pro nás)...já mám svůj byt...vidíme se čím dál méně(málo času, výmluvy na syna...) ujišťování, že musím počkat..vydržet...odejde vůbec někdy takový muž od rodiny?Není dům jen taková záminka...já odešla, podala žádost, proč to nedokáže on jít se mnou bydlet...
Bára
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Báro. Vídáte se méně, než před jeho rozvodem, nebo tak nějak nastejno? Sliboval vám, že se po rozvodu vše změní a budete spolu trávit o hodně víc času, že budete žít společně?... Nevím, zatím staví dům, a asi je lepší i z praktických důvodů, že se do vašeho bytu nenastěhoval kompletně. Že se věnuje více 10letému synovi je dobře, syn je v citlivém věku a potřebuje mít v tátovi jistotu. Báro, dejte tomu čas, aby si vše sedlo, pro něj a jeho rodinu je toho moc nového najednou. Důležité je, jak moc se máte i vy dva jen pro sebe, a zda cítíte jeho lásku.
vztah na dálku
Dobrý den, měl jsem vztah na dálku a kvůli komplikacím jsme nemohli být spolu,když už bylo nadějné že budeme spolu tak začali zase opatření kvůli COVIDU19.Bylo mi řečeno že se trápí ve vztahu ale miluje mě.Když jsem se zeptal jestli mam šanci a nebo budu mít tak mi bylo řečeno že mam a budu mít.Poslední měsíc se partnerka chovala neobvykle a mně to přišlo divné. Ptal jsem se jestli se něco neděje ale vždy jsem dostal odpověď že ne. Je ještě nějaká šance že bychom mohli být spolu?
Zdeněk
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Zdeňku, to nevím. Nevím, jak se partnerčino chování během posledního měsíce změnilo. Kovidová opatření vztahům na začátku moc nepřejí, všechna ta omezení minimalizují možnost se plnohodnotně vídat, a pokud jste ještě vztahem na dálku, je to horší. Déle nebýt spolu, to je zatěžkávací zkouška pro vztah, který si již něčím prošel, oba se dobře znají a vědí, co na sobě mají rádi, proč jim stojí za to, čekat na sebe a fungovat jen zprostředkovaně, bez přímého fyzického kontaktu. Poklud jste měl pocit, že se něco děje a ověřoval jste si to, dostával jste odpověď, že je vše v pořádku. Čeho se bojíte? Zkuste si to pojmenovat a zabojujte.
partnerský trojúhelník
Dobrý den, paní doktorko. Jsme manželé 32 let. Manžel mne několikrát podvedl, vždy jsem to kvůli dětem ustála. Teď, pětašedesáti se zamiloval do mladší, vdané ženy. Na nevěru jsem přišla začátkem roku a musela trvat již dost dlouho. Naivně jsem věřila manželovým slibům, že to skončí. Samozřejmě neskončilo. Jsem vyčerpaná, začaly mi padat vlasy, bolí břicho. Hraji příliš dlouho vyčerpávající divadlo, že nic nevím. Rozhodla jsem se od manžela odejít. Už nechci čekat co bude dál. Syn má volný byt, už tento týden si začnu vybavovat bydlení podle svého. Ještě jsem to manželovi neoznámila. Manžel té ženy nic neví, váhám mu to říct. Je mi ho líto. Je pro mne ponižující hrát divadlo, když vím, že je manžel citově někde jinde a já jsem jen hospodyňka. Prostě stará ženská. Manžel nikdy v sexu nestrádal, byli jsme založeni stejně. Ovšem nic si nenamlouvám si, mladší žena je pro každého chlapa přitažlivější. Nezůstanu sama, mám tři hodné děti, vnuky. Držte mi prosím palce, abych vše zvládla.
Alice
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Alice. Pokud vám syn, alespoň dočasně, nabídne volný byt jako azyl pro vás, určitě vám to moc pomůže, zároveň to může znamenat impulz ke změně na straně manžela. Pokud jste jeho vztah tiše tolerovala, nebyl donucen udělat rasantnější krok. Jejich vztah nemá perspektivu, paní je vdaná, má asi menší děti, v případě jejich rozhodnutí se pro společný život by určitě nastalo dost problémů. Manžel má v plánu evidentně žít dál dvojím životem, určitě je zamilovaný, oni oba. Když se odstěhujete, můžete to zatím vyhlásit jako pauzu, která by ale měla mít svá pravidla - např. jasně vymezený časový horizont toho, jak dlouho bude trvat, pravidla okolo komunikace, financí, kontaktů. Vy se zatím zregenerujete a budete si žít svůj život. Stará nejste, to si neříkejte, abyste si zbytečně nepřipadala již jako neatraktivní a nezajímavá, která má život za sebou. Jen své kouzlo musíte v sobě zase objevit, otevřít mu dvířka. I když je covidová doba, která nám komplikuje možnost volného pohybu, společenských setkání apod., plno věcí můžeme i tak, využívejte je - sport, procházky krásně barevnou přírodou. A buďte již sama sebou. Důležité je, abyste znala svou cenu.Palce vám držím, zvládnete to i s pomocí blízkých lidí :-)
prevence problémů ve vztahu
Dobrý den,pí.doktorko.
Jmenuji se Petra.
A můj problém spočívá v tom,že svým chováním od sebe odrazuji své nejbližší.
Hlavně svého přítele,se kterým jsem 2 roky.
Snad mě pomůžete.
Před rokem jsme si spolu pořídili 2 kočičky.Slíbil mě,že mě bude pomáhat,jak s kočičkami,tak normálně v bytě.Slíbil mě,že se polepší.Spíše naopak.Ale dojedeme k němu na barák,
tak se přetrhne.Nechápu proč.Proto se hádáme.A to nechci.Svým chováním od sebe posílám spoustu lidí pryč.Ale dosud nám to klapalo.
Jasný,byli nějaké hádky,ale nebyli to hádky velkého rázu,jako skoro na rozchod.Víte,už si sama uvědomuji,že o toho chlapa nechci přijít,proto chci toto podstoupit.
Chci to řešit za včasu abych nepřišla o spoustu lidí okolo sebe.Celou noc jsem probrečela,a brečím pořád.
Myslíte,že by jste mě dokázala pomoci.Vážně chci jít do sebe,a řešit to za včasu.Miluji ho celým srdcem.
Děkuji Petra
Petra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Petro. Popis vašeho problému je pro mne nesrozumitelný - přítel slíbil, že se polepší před rokem, kdy jste si spolu pořídili 2 kočičky, ale opak je pravdou. Nevím, v čem se měl polepšit - pomoc s úklidem v domácnosti, nebo něco jiného? Vaše hádky se týkají rozdílů mezi jeho chováním doma a chováním k vám. Říkáte, že svým chováním od sebe posíláte spoustu lidí pryč. Ale já nevím, v čem je vaše chování problematické, takže vám těžko můžu pomoct. Prostě cítíte, že v jednání s lidmi děláte chyby, možná jste konfliktní, citlivá, vztahovačná, nevím. Zkuste si u sebe identifikovat konkrétní problémy, to, co u sebe nemáte ráda, zároveň se soustřeďte na to, co u sebe ráda máte jak vy, tak druzí, v čem jste dobrá a oblíbená. Na to se soustřeďte a hledejte způsob, jak nějaké vaše reakce změnit. Pokud by vám to samotné moc nešlo, kontaktujte odborníka, ale vhodná bude přímá spolupráce s ním, ne písemná.
vztahy na pracovišti
Dobrý den,

má kolegyně v práci pracuje na stejné pozici jako já už 35 let, já teď nastoupila před prázdninami. Ze začátku bylo vše v pořádku chovala se normálně a bavila se se mnou, ale teď poslední dobou se ke mě chová jak ke své asistence spíš než ke kolegyni. Kvůli situaci s covidem, jsem byla přiřazena na pomoc jinému oddělení a ona se ke mě chová jak kdybych byla odpad a vůbec nerespektuje to, že bych měla řešit něco jiného a odmítá to pochopit. Stále tvrdí že musí to a ono a pak sedí a koouká na počítači na seznam. Jsem z jejího chování unavená a vždy akorát tak naštvaná. Nevím jestli to je tím, že jsem se už zaučila v tom co umí ona a narozdíl od ní pracuji mnohem rychleji a stíhám svou práci ještě i s jinou. Nevím, moc tomu nerozumím a je mi z toho špatně. Mám akorát tak chuť to zabalit. Co mám dělat? Za vedoucí úplně jít nechci abych nebyla jak práskač.
Lenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Nic nebalte, Lenko. Vezměte si to pro sebe jako příležitost k tomu, jak se naučit vybalancovat komunikačně nepříjemné pracovní vztahy. Kolegyně má nad vámi jasný pocit převahy, je tam již 35 let, vy služebně benjamínek. V jejích očí získává ona jasné body a převahu právě jen tím, jak je tam služebně dlouho. To je její hlavní kritérium, vaše schopnosti ji ale možná navíc ohrožují. Potřebuje se vůči vám nějak vymezit, aby si svou převahu za každou cenu udržela, takže si z vás dělá jakoby asistentku, jak říkáte. Vy ale musíte obstát. Nedejte se, jen buďte slušná. Slušná, ale pevná, pamatujte, že jste rovnocenný zaměstnanec ve firmě, jako ona. Obě máte stejná práva i stejné povinnosti. Takže potřebujete nastolit asertivní komunikaci, toť vše. S vedoucí samozřejmě zatím nic neřešte :-) Držím vám palce, ať to zvládnete dobře a vztahy mezi vámi v kanceláři se narovnají .
nevyrovnaný vztah
Dobry den, jsem s manzelem celkem 18 let, od svych 18 let. Mame 2 deti, s obemi detmi jsem nikdy neprestala pracovat, MD neznam. Mam na starost vydelani penez, podnikani, deti, jejich krouzky, vedeni domacnosti vcetne chlapskych domacich praci. Manzel se venuje sve praci, zaplati hypoteku a tim to pro nej konci. Doma nic neudela. Vycita ze jsem pernamentne neprijemna, ale ja jsem unavena z toho ze musim vydelat penize, vychovat deti, obstarat domacnost po vsech smerech. Rika ze on jezdi do prace a plati hypoteku a ze nema kapacitu na dalsi prace. Ja platim potraviny, drogerii, holkam obleceni, krouzky takze platim jedenkrat vic nez je jeho hypoteka. Navic jsem na MD a kdybych nepracovala nemela bych sanci toto vsechno zaplatit. Myslite ze delam neco spatne? Je opravdu nenormalni chtit aby partner doma vynesl odpadkovy kos, vymenil zarovku, posekal travu apod.? Mam neopravnene naroky?

Dekuji.
Zoja
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Zojo. Vypadá to, že jste to tak nastavila na začátku vy, že jste převzala za vše, co se týká vás dvou, a postupně i rozšiřující se rodiny, zodpovědnost. Vaše schopnosti zastat i mužské domácí práce, ekonomicky plně zabezpečit rodinu i přesto, že máte malé děti, neupozornily manžela na to, že živitel rodiny je v určité fázi vašeho života primárně on. Nenaučili jste se od začátku si domácí povinnosti spravedlivě rozdělit. Byli jste  hodně mladí a nezkušení a nevěděli jste, jak na to. Manžel to bere jako samozřejmost a evidentně si vás za to ani nijak zvlášť necení. Zvyknul si...Proč to nezměníte? Nemusíte manželovi vyčítat, že jste unavená, jen prostě nastavte jinak pravidla. Evidentně jste doma hlavou rodiny, takže se společně dohodněte na změnách v péči o domácnost i finance. Pokud to neuděláte, vaše manželství se ocitne v nenapravitelné krizi, takto se nedá žít do nekonečna a spokojený a šťastný v tomto modu nejste ani jeden. Akorát každý z jiných důvodů. Manžel si ke vší vaší dokonalosti a servisu přeje i usměvavou a odpočinutou manželku, vy potřebujete uznání důvodů vaší únavy a přerozdělení rolí, jinak byste si jej kromě únavy nemohla jako muže ani vážit. Nebojte se změny ve svých požadavcích, záleží hodně na formě, jakou to "vyhlásíte", a přerozdělení povinností udělejte společně, aby v tom byl vzájemný konsensus :-)
zamilovanost
Dobry den,nejspíš jsem se zamilovala do manzelova kolegy.Nebo spis moje hlava :-) nejde na nej nemyslet.Pritom se ani nezname,nepiseme...Znám ho jen že jsem byla parkrat za manzelem v praci a on tam byl.Je to sikovny chlap.Vždy jen pozdravil ,pak vtipkoval s manzelem ale jinak nic vic...je to hruza ale nevim jak ho dostat s hlavy,když ani nevím jestli i on na mě myslí
Sofie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Sofie. Nevím, jestli jste se zamilovala, ale jste očarovaná, "poblázněná", plná touhy. Něčím vás okouzlil a "polapil", nejspíš vám velmi rychle zafungovala chemie. Z hlavy ho teď  nedostanete, a čím víc byste se o to snažila, tím by ten pocit byl u vás naopak silnější. Nechte ho tam, ale netrapte se tím, nejspíš to samo časem odezní. Najděte si ale na manželovi další nové věci, které vás na něm přitahují a máte na něm ráda :-)
nejistota ve vztahu
Dobrý den, mám přítele zhruba rok a půl, mezitím jsme se na měsíc rozešli. Já jsem lehce hysterická a žárlivá, ale vše se snažím utlumovat, a řekla bych že mi to celkem jde. Ve chvíli kdy jsem byla hodně žárlivá na jeho nejlepší kamarádku, za kterou se vždy obracel pro podporu atd., jsem byla vždy hrubě odmítnuta s tím že jsou jen kamarádi. Pak jsme se ale na měsíc rozešli. Teď jsme znova spolu, nějaké tři měsíce, on už dlouhodobě trpí depresí. Teď mu vyšla nová počítačová hra, kterou hraje se svou staronovou kamarádkou, tráví s ní čas skoro neustále-mluví spolu přes jakoby telefon. Já žárlím, nevím co mám dělat. Teď je to tak, že díky koronaviru vždy trávím týden s ním (to si s Veronikou volal jen okolo v průměru deseti hodin, a mne si skoro nevšímal) a týden bez něj, to mi řekne že se mnou nechce vůbec komunikovat, že rozlišuje čas beze mne a čas se mnou, ale s Veronikou si volá neustále. Už nevím co s tím mám dělat, myslím že mne nedoceňuje. Přestala jsem mu psát a volat.
Ludmila
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Ludmilo. O závislostech na počítačových hrách toho bylo napsáno víc, než dost, jedné jste nyní svědkem. Chápu, jak je to pro vás diskomfortní, jste vyřazena de facto z jeho života. Nevím, jakou roli v tom hraje fakt, že přítel dlouhodobě trpí depresí, ale asi ano, pokud to zmiňujete. Na měsíc jste se rozešli, nevím, kdo byl ten opouštějící, a po měsíci opět váš vztah obnovili, nevím, kdo byl ten, kdo byl iniciátorem návratu do vztahu. Zkuste zachovat chladnou hlavu a nebuďte tou, která si vyžaduje jeho pozornost. Je - li nyní pohlcen novou hrou, nemáte šanci do té doby, než si uvědomí, že vás může ztratit. Děláte dobře, že jste jej přestala kontaktovat, ale důležité je, co můžete dělat sama se sebou, jak můžete toto těžké období zvládnout vy. Asi byste se měla pokusit se od něj citově odpoutat, ne úplně, to snad ani nejde, ale i přes to, že je doba covidu, se realizujte i jinak, než v rámci vztahu. Udržujte své zájmy a kontakty s přáteli. Iniciativu k čemukoliv společného nechte nyní na něm.
spolupráce s psychologem/psychiatrem
Dobrý den, v poslední době jsem v depresích a na prášcích. Jsem s manželem již 9 let a máme 6 měsíčního syna. Pokoušeli jsme se o dítě přes 5 let. Manžel je že syna nadšený a ve slabé chvilce přiznal, že s početím nebyl problém ve mně, ale v tom, že mi tajně léta dával antikoncepci, a že je rád, že mu to nevyšlo s pilulkou "po".
Zasáhlo mě to. Nemůžu s ním žít.
Byly jsme v poradně. Tam jsem řekla, že kdyby mi to řekl, že dítě nechce,mohla jsem jít v životě dál, najít si někoho jiného a mít rodinu. Tehdy mi terapeutka řekla, "a ten jiný by vám udělal to samý". Jak to může říct? Jak mi může říct, že každý by mi ublížil.
Říkala jsem to kamarádce. Ta mi řekla, že když řešili v bývalým rozvod kvůli jeho nevěře. Tak, že jí terapeutka (jiná - nějaká černá) řekla, že kdyby měla jiného, že ten by ji podvedl stejně.
Cítímse moc špatně, že nikomu nestojím za rodinu, že jsem dobrá pro sex.
Co tím psychologové sledují, že lidem co jim ublížili řeknou, že takhle by jim ublížil každý? - otázka upravena poradcem
Květa
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Květo. Ptáte se sice na psychology a na to, co sledují, pokud možná rizika ve vztahu paušalizují, ale nemyslím si, že to zrovna by byl váš problém. Máte pouze jednu svou zkušenost, informace od kamarádky je zprostředkovaná, vytržená z kontextu, proto jí nemůžete přiznávat žádnou váhu a domnívat se, že by vám spolupráce s jiným psychologem nepomohla, protože jsou vlastně všichni stejní. Nejsou. Ale pojďme spíš k vám a vašemu velkému trápení a bolesti, které nastalo po přiznání manžela, že to byl on, který možnost početí bojkotoval. Nedovedu si sice vůbec představit, jak by vám mohl dávat tajně 5 let antikoncepci, to je nerealizovatelné, a vy byste účinky antikoncepce také  musela poznat. Nerozumím tomu, proč vám něco takového říkal, co tím sledoval, rozumím naopak vašemu pocitu, že s ním nemůžete žít. Zcela rozhodně potřebujete odbornou pomoc v podobě párové terapie, kde bude zapotřebí s pomocí nezávislého odborníka vše rozebrat a vysvětlit si navzájem. Vy jste nyní zákonitě uvězněna do prožitku nepochopení, zrady, zmaru, atd. Navíc jste maminkou malého miminka, potřebujete hodně sil, a ne se trápit Nebojte se psychologické péče a podpory, pomůže vám.
nejistota ve vztahu
Partner se kvůli mě rozvedl po 30l manželství a žije přes 1r se mnou. Velice mě trápí, že mě nepředstavil svým dětem (věku 27 a 29) a dochází za nimi do bytu bývalé manželky a nic měnit nechce, nic mi o těch svých dětech neříká, spíš až tají, že tam chodí a o čem se baví. Už jsem s ním mluvila na téma, že mě to trápí, že nás vůbec nepředstavil. Jinak se běžně vídám s partnerovými přáteli a bratrem. S mými dětmi přítel do kontaktu přišel, zklamání je, že si vzájemně nesedli. Proto já se svými dětmi (rovněž dospělými) jsem se začala setkávat také už bez přítele a ve svém bytě. Jsem z toho vztahu zklamaná, vzbuzuje to ve mně pocit takové vztahové nejistoty a mám dojem, že on vlastně chce tu svoji bývalou rodinu udržet pohromadě. Se mnou žít plánuje, ale jakoby ty dva světy stále odděluje, asi mu více vyhovoval paralelní vztah se mnou a současně být v manželství. Jsou to tedy jen mé domněnky, ale co s tím? Náš vztah je tedy již legální, ale necítím se v něm dobře. Mohu něco udělat?
Ester
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Ester. Myslím, že jste u partnerových dětí v nemilosti, berou vás jako viníka rozpadu jejich rodiny, ať již je to vůči vám spravedlivé, nebo není. Vzájemně vás nepředstavil, chtěl uchránit vás od jejich nesouhlasu, i je. Ale o tom, jak to bude vypadat po jeho rozvodu a zahájení vašeho společného života, jste jistě nespočtukrát předtím mluvili, a vy jste musela být připravena na to, že to bude potřebovat čas, jehož délka je těžko odhadnutelná. Berte to tak, že vás jeho děti nyní nejsou schopné přijmout, odmítají vás a vylučují vás z života, který patří jejich rodině. A to i přesto, že jsou to dospělé děti. Jsou koaličními spojenci jejich matky, snažte se je pochopit a partnerovo rozhodnutí respektujte. Když říkáte, že se se svými dětmi stýkáte ve svém bytě, kde pak žijete společně s přítelem? Předpokládám, že jste si najali tedy vlastní byt, což je dobré v tom, že jste jej vytvářeli spolu, nikdo nepřišel o původní domov, nikdo není nikde host. Vše si postupně nějak sedne, ale nesmí se na nic tlačit, to by ničemu neprospělo,  spíš naopak. Důležité je, že vás partner neodřízl od celé rodiny a přátel, to je pro vás záruka partnerské jistoty, ne?
Rodič a dítě
Dobrý den. Mám problém se synem. Je mu 17.Ale nerespektuje mne už od nějakých 8let.S jeho otcem nežiju 15let.Pri synovo návštěvách u něj mne vždy před synem urážel a ponižoval a znevazoval. Syn byl ve 14 letech dokonce hospitalizován na psychiatrii. Protože má hraniční poruchu chování. Byl tam tři měsíce. Otec hodil veškerou vinu za tento stav pouze na mně. A já si to v sobě nesu navždy. Syn bydlí se mnou u moji mámy. Chová se neomaleně. Nadává nám oběma, že jsme pí...., řve na nás sprostě, s otcem nekomunikuje. Ten by ho stějně u sebe ani nechtěl. Syn odmítá školu i případně zaměstnání. Odmítá spolupráci s odborníky (terapeut i psychiatr). Nás doma ohrožuje svým chováním. A sociálka mi "pomohla" jen tím, že mi odebrala mladšího syna, dala ho otci do výchovy a omezila nám styk, aby nebyl ohrožen svým starším bratrem. Co dál mužů dělat? - otázka upravena poradcem
Hanka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Hanko. S těmi, kdo trpí hraniční poruchou osobnosti, je vždy těžké vyjít v pohodě. Váš starší syn to neměl v životě od dětství lehké, má složitou diagnózu. Mladšího syna máte asi s někým jiným? Psychoterapii potřebujete hodně vy sama pro sebe, máte na sobě velkou nálož starostí a dlouhodobého psychického vypětí jak v rámci vztahu s ex partnerem, tak v rámci vztahu se synem. Syn odmítá všechno, podle vašeho sdělení - školu, práci, spolupráci s odborníky, ale ještě nedosáhl plnoletosti, takže nemůže o svém životě rozhodovat sám...Potřebovala byste vše probrat se specialistou, a věnovat se sama sobě. Nerezignujte a bojujte. Přeji vám hodně sil.
otázky početí, těhotenství
Dobrý den, potřeboval bych poradit. S partnerkou máme super vztah, máme jedno společné dítě a jedno partnerky z předchozího vztahu. Je to pár let co jsme koupili dům před rekonstrukcí, nějakou dobu trvalo než jsme jej opravili a stalo nás to hodně úsilí, navíc se dvemi malými dětmi. Dost jsme se kvůli tomu zadluzili a díky tomu jsem býval hodně v práci. Moc času nám na sebe nezbývalo. Teď se pomalu dostáváme do stavu kdy už nemusím tolik do práce, zbývá nám vice penez, děti jsou už větší a my se konečně těšíme na chvíle strávené spolu. Jenže stalo se že přítelkyně neplánovaně otěhotněla, probrali jsme to spolu a rozhodli se pro potrat, ačkoli se nám to ani jednomu upne nezamlouvá, věřím že jsme oba pevné rozhodnutí. Já mám teď jen strach ze se to po interrupci změní a už to nebude jako dřív. Máte nějakou radu? Dekuji
Martin
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milý Martine. Odpovídám později, takže v této chvíli už je nejspíš rozhodnuto. Myslím, že je důležité, že jste spolu vše poctivě probrali a rozhodnutí bylo společné, přesto máte samozřejmě oba své pochybnosti, každý z vás trochu jiné, protože v případě, že byste se pro miminko rozhodli, z toho bude zpočátku vyplývat pro každého z vás něco jiného. Nyní jste překonali delší stresové období a potřebujete nabrat síly tím, že budete trávit více času spolu jako pár, i jako rodina. Potřebujete oddechnutí a zastavení. Ale interrupce může přinést do vašeho vztahu samozřejmě změnu, může tam být smutek a lítost, pocit prázdnoty, zmaření, může se to střídat. Potřebujete si pořádně ujasnit spolu, jak dál, a na vás bude, abyste byl pro ni v případě jakéhokoliv rozhodnutí velkou oporou. Držím vám oběma palce.
krize vztahu
Dobrý večer, paní doktorko. S přítelem jsme spolu skoro 3 roky a je nám oběma 18 let. Prošli jsme si teď obdobím nekomunikace, já měla sama se sebou osobní problémy... a on navrhl pauzu, načež to za chvíli změnil ve zprávě na rozchod. Já se ho snažila přesvědčit, jak moc ho miluju, ho to přesvědčilo a navrhl zase pauzu... dohodli jsme se na 14 dnech. Říká o mně, že jsem tou nejlepší holkou, jakou si kdy mohl přát, znamenám pro něj hodně, akorát v sobě prý svádí vnitřní boj sám se sebou. Jestli mi stačí ve věcech, co pro něj dělám a že si mě nezaslouží a.. neví, jestli nechce být sám. Nevím, jak to mám vydržet, nechci jej ztratit... myslíte, že je ještě šance, že se ke mně vrátí? Bojím se, že na mě během pauzy zapomene...
Mimi
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Mimi. 14 dní dočasného oddělení se od sebe nepovažuji za pauzu, to je jen krátká přestávka a čas na rozmyšlení. Říkáte, že jste spolu od 15 let, takže za ty 3 roky jste každý z vás vyzráli do nové osobnosti, a ten vývoj k dalšímu zrání máte samozřejmě před sebou. Jste první láska, je otázka, do jaké míry již trochu přetažená, nebo zda se přítel opravdu cítí být ve srovnání s vámi méněcenným a potřebuje se sám zastavit a ujasnit si to. Ale za 14 dní na vás nemůže zapomenout, to je absurdní. Mluvíte o období nekomunikace, o vašich dočasných osobních problémech se sebou samou. I to nejspíš poskytlo zrcadlo na sebe příteli. Berte to jako zastavení a čas na to, abyste si uvědomili každý sám za sebe, jak a kudy dál, a PROČ dál. A přítel by měl vědět, že vám na něm opravdu záleží a máte ho ráda.  Jinak mu dejte čas, je to čas pro vás oba, nekontaktujte jej.
otázky početí, těhotenství
Dobrý den,chci se zeptat byl jsem s přítelkyní 4 měsíce a ona otěhotněla a v zápětí se semnou rozešla že to bylo moc brzo a že neví jestli chce být semnou boji se ze to bude jak s bývalým přítelem jenž majin4 dceru nevím jak ji mám říct že nejsem jak její bývalý partner a že se chci o ně postarat boji se tenké opustím děkuji za odpověď
Petr
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Petře. Chápu, že těhotenství přišlo velmi brzy, teprve se poznáváte, zaskočilo ji to a snaží se se ochránit - na základě předchozích partnerských zkušeností. Vy cítíte hlavně zodpovědnost a povinnost vůči přítelkyni, nebo i lásku a pocit, že to opravdu zvládnete? Na dítě spolu nejste zralý ani jeden z vás po tak krátké době, teď záleží, zda vy se na to opravdu cítíte. Pokud ano, můžete jí být oporou. Ale berte to tak, že je to opravdu celoživotní závazek! Víc vám asi nepovím.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, dost často tady v poradně čtu, že o vztah je třeba pečovat. Souhlasím. Jenže co když ten druhý tak nějak o ty společné aktivity přestává stát anebo to, co pro něj ten druhý dělá, neocení? Mluvím o sobě - manželství 15 let, tři děti. Domácnost a vše kolem dětí bylo až na nějaké výjimky jen na mně. Dokonce i na dobu mé hospitalizace manžel odvezl děti ke svým rodičům a byl bez starosti a žil si zase po svém. Zpočátku trochu péči o děti a domácnost vnímal (z pomoci se vykrucoval, že mu malé děti nic neříkají anebo že za péči je odpovědná žena), teď mám pocit, že obstarání všeho kolem dětí a domova je standart, který leží na mě. Že máme společné obědy, večeře, že je v lednici nakoupeno, vypráno - to je přece normální. A když mu to připomenu, že mi to bere spoustu síly a času, tak jakoby naschvál si prádlo sám dá do pračky (a nevypere, protože pustí např. jen předpírku - prostě vůbec toto neumí) a řekne, že on moji práci nepotřebuje. Podobně společné dovolené - dřív rád jezdil - bylo to pro něj nové, něco, co nezažil (umím jazyky, poprvé letěl letadlem apod.), dneska jsou pro něj společné dovolené nuda, kde ho to nebaví a snaží se tomu vyhýbat. Tak se snažím aspoň o víkendech hledat společný program - a zase, dřív přece jen s námi jezdil, dnes si vyslechne nápad a organizaci, dlouhá pomlka a pak řekne, že musí pracovat. Někdy se rozhodne že pojede, ale pak je to stylem - připrav, zajisti, odvez a přivez, zaplať a ještě někdy rýpe případně k rýpání používá děti. Mám strach, že když se přestanu snažit, pojedeme si úplně každý sám, já navíc se starostí o děti a domácnost, jen s penězi, co vydělám (od něj se hrozně špatně peníze na provoz domácnosti získávají), ale síly mi docházejí. A on pak přijde a řekne - ty jsi unavená, já chci odpočatou. Prosím o radu. Děkuji.
Miluše
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Miluše. Asi se to u vás za těch 15 let společného soužití takto  stačilo zaběhnout. Vy jste možná jakožto novomanželka rozprostřela doma maximální péči o vše a manžel si zvyknul, že se o nic nemusí starat, vše je na vás, a již dávno to bere jako samozřejmost. Konzumuje váš veškerý servis bez pocitu, že on by měl také přidat svou ruku k dílu. Zkrátka, asi jste si jej rozmazlila... Když byste od něj chtěla, aby se začal více podílet na péči o domácnost i jiné věci, týkající se rodiny, mělo by to vypadat jinak než vaše stesky, že vás to stojí úsilí a energii, to on bere jako útok na sebe a míjí se to účinkem. Zkuste jinou komunikaci, přímočařejší - normálně si někdy sedněte vy dva, nebo i jako rodina, a vytvořte společně nový plán na to, co kdo bude v domácnosti dělat, normálně se dohodněte na rozpisu a o práci o domácnost se v klidu podělte tak, aby každý dělal něco, včetně některého z dětí ( nevím, kolik jim je, ale i malé děti mají být zapojeny do péče o domácnost - adekvátně podle jejich sil ). Zrovna tak by postupně mělo být narovnáno finanční hospodaření rodiny, neboli vyvážený podíl financí  vás dvou do rodinné kasy. Vše samozřejmě v rámci klidné a konstruktivní dohody.