Ona

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Na otázky odpovídá

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

| všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

nejistota ve vztahu
Dobrý den,
Chtěl bych sem se poradit. S partnerkou jsem chvíli zhruba 3/4 roku. Ze začatu všechno bylo v pohodě a vztah se vy vyjel tak jak má. Poznávali jsme se a myslím si, že se poznáváme ještě do teď. Pak partnerka asi před půl rokem změnila práci tak zvané kolečko kdy z kanceláře jdou do terénu a z terénu do kanceláře. Ona se dostala do terénu je to ještě na půl roku a pak se bude vracet opět do kanceláře. Ve které byla zviklá dělat od 9:00 do 16:00 v nové práci vstává kolem 6:00 a doma je tak v 19:00 a ještě musí dělat agendu na druhý den. Věčně je ve stresu a podrážděná. Já se jí snažím naslouchat, ale po zhruba týdnu v této práci mi řekla, že už se tolik vídat nechce jako dřív že se jí to zdá stereo a tak jsme se začali domlouvat, kdy se uvidíme. Teď i přestává psát jak psala dříve a několik domluvených víkendů zrušila s tím, že chce být sama a odpočinout si. Teď zrušila už minimálně 5schůzek a tak jsme se neviděli již 14 dní a v sexu je to již měsíc nevím co mám dělat.
Max
Dobrý den, Maxi. Přítelkyně má objektivní důvody k únavě a potřebě většího odpočinku. Ono se to pak zase upraví, až se vrátí do kanceláře. Důležité je, že vše mezi vámi bylo v pohodě a váš vztah měl pozitivní vývoj. Nechávejte návrhy na rande na ní, abyste pak nebyl zklamaný a smutný, a ona neměla pocit, že jste na ní závislý.
problémy s tchyní
Dobrý den paní doktorko,již rok a půl žiji s přítelem v jeho domku,bydlíme vedle jeho rodičů.Ze začátku jsem s budoucí tchýní vycházela dobře,snažila jsem se k nim chodit na kafe,dělat to co oni si přejí,abych se jím zalíbila,po čase jsem zjistila,že se jim člověk nikdy nezavděčí i kdybych dělala co dělala.Problém je v tom,že přítel je 4.dítě a má tři starší sestry,kdy jedna z nich je pro rodiče nejcennější a nejoblíbenější,tu mají jako svou modlu,mají v rodině rozdělené děti podle oblíbenosti.Můj přítel at dělá co dělá tak je ten nejhorší nevděčný syn.Oni by chtěli abychom k nim chodili stále na návštěvy a povídali si s nimi,ale já to tak necítím,přítel dobře ví jací jsou.JEho matka se pozve sama bez pozvání,aniž by napsala smsku že se dostaví kolikrát.Dozvěděla jsem se co o mně za zády vykládá,že jsem tlustá,že nejsem dost snaživá,ona si přála ke svému synovi někoho dokonalejšího,když kolikrát přítel neudělal to co chtěla tak byla hned uražená.NEmůžete jí nic špatného říct protože se hned uráží,nevím jak s takovou osobou mám jednat,děkuji za radu
tereza
Dobrý den, terezo. Ale váš přítel má také vyjímečné postavení v  rodině. Je jediný syn, je benjamínek. Domeček má hned vedle rodičů,oni si vás dva stále přejí na návštěvu, to zase až tak nesvědčí o tom, že by byl přehlížený. Chovejte se k ní korektně a slušně, bez ambic na nějaké větší emoce vůči ní. Nemusíte ji mít ráda, zachovejte si ve vztahu k ní diplomatické rezervy. Hlavní je, že váš přítel vám rozumí a stojí při vás. Návštěvy u nich bych na vašem místě redukovala a měli byste se s partnerem domluvit na tom, že se budou držet nějaké hranice a pravidla. Neboli, nebude se ona nominovat k vám domů bez předchozí domluvy,to by ale měl řešit se svou matkou on. Měla by pochopit, že máte i jiné plány a že vzájemná domluva je slušnost.
Rodič a dítě
Rád bych se s ním chtěl zase nějak sblížit, ale nevím jak to navléknout. Má novou rodinu. S novou manželkou se poznal právě na té stáži. Je docent, působí na univerzitě a na akademii věd. Jeho manželka je taky na akademii věd. Úspěšná střednětřídní rodina. A pak jsem se podíval na sebe. Pohodový přístup, který u nás doma po jeho odchodu nastal, a který mi jako puberťákovi vyhovoval, donesl trpké ovoce. Gymplem jsem nějak prolezl, maturita s odřenýma ušima a moje dny na vysoké budou nejspíš brzy sečteny. Chybí mi to, co se do mne snažil otec vštípit. A doma, ani nemluvit. Máma s přítelem zkusili podnikání, ale s jejich přístupem to nemělo šanci. Vzalo to špatný konec, přišel krach, zůstaly dluhy, pak návštěva exekutora, hádají se a asi bude rozchod, samé příjemné věci. Ve srovnání s tátou si teď připadám jako úplný lůzr a vlastně se skoro stydím za ním takto přijít. Málem jak žebrák. Setsaframent tvrdé pochopení toho, že měl pravdu a myslel to dobře, i když mi to šlo tenkrát na nervy.
Zdenek, část 3
Milý Zdeňku. Dokud žijeme, vždy se dá všechno napravit a změnit. Váš otec těžce nesl, že jste na něj skoro zapomněl. Vy za to ale nemůžete, byl jste ovlivňován matkou a jejími negativními názory na otce, neobviňujte se až tolik. A máte teď čas, už jen tím, jak jste tátu viděl přednášet s velkým aplausem, se do studia plně pustit a tu vysokou školu zvládnout, i když to bude třeba s prodlužováním studia. A co? Dokažte to sobě i tátovi. On vás inspiroval a "nakopl", máte jeho geny. Asi bych si na vašem místě nedělala moc starosti s tím, jak přijme vaše pozvání, a nadcházející vánoce se k tomu krásně hodí jako příležitost. Pozvala bych jej na kávu nebo na večeři a měli byste tak příležitost spolu mluvit o samotě jen vy dva. On neodmítne, bude naopak šťastný, jste jeho syn! Nebojte se toho:-)
Rodič a dítě
S odstupem těch deseti let si uvědomuji, jak hloupý jsem byl. Naplno jsem si to uvědomil, když jsem asi rok nazpět úplně náhodou narazil na otce. Jako studenti pomáhali jsme na konferenci spolupořádané naší univerzitou. On tam vystupoval. Samozřejmě jsem se chvíli díval, jen zezadu z kouta ode dveří, aby na mne nebylo vidět. Poslouchal jeho bezvadnou angličtinu, pak mohutný potlesk, dotazy, odpovědi a zase potlesk. Uznávaný odborník a úspěšný člověk, který to v životě někam dotáhl. Uvědomil jsem si, jak měl pravdu v tom, když mne vždycky sprdnul a říkal, že úspěch nepřijde sám od sebe. Úspěch si musí člověk v životě tvrdě odmakat. On věděl o čem mluví. Pocházel z jednoho chudšího regionu v pohraničí a ještě z dost sociálně slabých poměrů. Vždycky říkal, že když on jako kluk i jeho sourozenci chodili celé léto bosi tak ne proto, že by si užívali letní pohodu, ale prostě proto, že se šetřilo i na botách. Tohle člověk viděl leda ve starých filmech. Tím víc obdivuji, kam to dotáhl.
Zdenek, část 2
Přecházím na poslední část vašeho dotazu.
Rodič a dítě
Pěkný den. Nemám zkušenost s poradnami, ale přesto bych chtěl zkusit poprosit o pomoc, co podniknout pro obnovení vztahu s otcem. Ten se přerušil před asi deseti lety, když se máma s otcem rozešli a máma si našla nového přítele. Dost jsem tehdy uvěřil matce, že rodinu rozboural otec, protože byl hrozně náročný, pořád měl výhrady, že něco není dobře a tak podobně. Ano, otec byl náročný. Hračky musely být uklizené, oblečení srovnané málem jak na vojně, úkoly do školy se dělaly zpravidla hned, jak se dostaly, atd. Jako normálního kluka mne to samo sebou štvalo a na počátku puberty ještě více. Asi i proto jsem si z pohodlnosti, a teď dodávám taky z hlouposti, oblíbil daleko laxnější pojetí matčina nového přítele. S otcem jsem se pak už ani moc nechtěl vídat. Otec pak odjel na dlouhodobou stáž na nějakou zahraniční univerzitu a náš vztah se přerušil defakto úplně. Co jsem až později stihl zjistit, tak tuhle moji zradu nenesl zrovna lehce. Dost si to vyčítám.
Zdenek, část 1
Dobrý den, Zdeňku, přecházím nejprve na další část vašeho vyprávění.
Rodič a dítě
Vážená paní Douchová, mám syna, který bydlí daleko /v Praze/, je to 78ročník a od mládí se mu nedaří najít se v práci. Má jen krátkodobé brigády a vysoké výdaje. Po 15 letech se rozvedl, má 7letou dceru a našel si o 20let mladší partnerku, která studuje. Přišel v 18letech o otce, kamaráda a doteď tuto ztrátu viní za všechny své problémy. Nazývá toto období emoční dírou, pláče a všechny kolem nutí do inventury minulosti, rozdává viny a nic nepomáhá. Teď je opět bez práce a čím dál víc řeší věci kolem zdravotního stavu táty a důvodu úmrtí. Neustále se do toho pokládá, taky se léčí z opakovaného kousnutí infikovaným klíštětem. Myslím, že má o sebe strach a sám to nezvládá, je to čím dál horší...Děkuji za nasměrování, ráda mu Vaše rady přepošlu. seniorka máma
Olga Rektoříková
Vážená Olgo. Já takto na dálku nejsem schopná poradit nic konkrétního a zaručeného. Je to hodně složité a vztahově zamotané, váš syn je psychicky labilní, možná úzkostně depresivní. To, co potřebuje, je intenzivnější individuální psychoterapie. Velkou pomocí pro něj z vaší strany by bylo, kdybyste jej k tomu přesvědčila a motivovala jej. Existují i zařízení, kde je psychoterapie hrazena pojišťovnou.
problematické vztahy s rodiči
Petr N
Dobrý den, nedávno jsem se ptal na možnost řešení problematického vztahu s matkou, který v podstatě žádný není a já ani nemám zájem. Děkuji za odpověď. Nevím jen, proč první část nedošla. Pro přehled, proč to mezi mnou a matkou je tak jak je, vkládám znovu.
Táhlo mi na 13, když se zbláznila, našla si nového chlapa, tátu vyhnala a nám nabourala život. Mám o dva roky mladší sestru. Byla to pro nás rána. Táta byl hrozně prima. Pořád nám něčím vylepšoval pokojíky a hlavně byl kdykoli ochoten s námi vyrazit někam courat nebo jezdit na kole. Co se nás odmalička navozil ve vozíku, v sedačce, pak tahal na tyči, to nikdo nespočítá. Máma radši dřepěla u televize nebo na browsila na síti.
Marně jsme naléhali, že nechceme, aby táta odcházel. Stále si vzpomínám, jak smutné bylo vidět, jak z bytu postupně mizí jeho věci. Pak přišel večer, kdy nám táta dal pusu před vchodem a odjel do garsonky, kterou mu sehnal kamarád z práce. Nemohl jsem usnout a fňukal do polštáře jak malý kluk. Akorát když máti nakoukla, tak jsem dělal, že spím. Další dny to nebylo o moc lepší. Srovnávali jsme se s tím těžce. K tátovi to sice bylo pár stanic busem, ale už s námi nebyl pod jednou střechou.
Když teď trochu přidám už mimo původní příspěvek, tak tohle mi potom hrozně vadilo i nadále. Během puberty a dospívání jsou chvíle, kdy se kluk ocitne na pochybách o sobě samém a potřebuje si s někým popovídat. Jsou témata, o kterých se nestydí bavit s jediným člověkem na světě. A tím je táta. Alespoň já to tak vnímám. Moc mi vadilo, že jsem kvůli máti tuhle možnost neměl, respektive měl ale hodně zhoršenou.
Petr N
Milý Petře N, dobrý den. Doba mezi naší komunikací je docela dlouhá, tak se omlouvám, že si ji úplně přesně nepamatuji. Vycházím teď z toho, co aktuálně píšete.. Ano, rozpad rodiny je vždy velmi těžký, ale pro všechny zúčastněné, nejen pro děti... Ale jestliže jste měl tátu kousek od sebe, mohli jste spolu jako syn a táta probírat věci vašeho života. Vašeho "otčíma" jste musel nesnášet, protože právě kvůli němu tátu máma vyhnala. Ale ,vy víte, jaký on byl otec, nevíte toho asi moc o jejich partnerském vztahu. Ideální asi nebyl. Nicméně rozpad úplné rodiny zrovna v době puberty, to je skoro nejhorší fáze, kdy se s tím musí dítě - mladý muž - srovnávat. Život jde dál a vy si můžete zpětně plno věcí vypovídat - jak s tátou, tak s mámou. Doporučuji vám to, ať si nenosíte v sobě kostlivce ve skříni.
svatba-důležitost manželství
Dobrý den,ráda bych znala Váš názor. Jsme s partnerem spolu 4roky,milujeme se,ale jsou určité překážky,které mě trápí.Partner je o třicet let starší,s tím problém nemám,protože si skvěle rozumíme,ale je stále ještě papírově ženatý,kvůli vyrovnání na které nemá ani jeden peníze.O naší budoucnosti se nebavíme,protože bych ráda aby si nejdříve vyřešil minulost,ale začínám se bát,že se to jen tak nevyřeší.Ráda bych si ho vzala,ale jak s ním mám řešit tyhle věci,když formálně patří jiné.Jak se s tím vyrovnávat a jak dlouho podle Vás mám čekat?Děkuji
Klára
Dobrý den, Kláro. No, váš partner bezpochyby velmi dobře ví, že toužíte po oficiálním a institucionálním stvrzení vašeho svazku. Předpokládám, že budete chtít dítě, a je - li mezi vámi tak velký věkový rozdíl, tak co nejdříve. A pak již do toho vstupují i další faktory, jako je dědictví atd. Říkáte, že jedinou bariérou jeho rozvodu je složité majetkoprávní rozdělení. V tom vám ovšem jako psycholog mohu těžko pomoct. Jak dlouho máte čekat? Tady je důležité hlavně to, zda s vámi přítel do budoucna rozhodně počítá a chce budoucnost s vámi budovat. To je ale na vaší vzájemné komunikaci...
smrt blízkého člověka
Dobrý den paní doktorko,
letos na dušičky mi zemřela maminka. Za 2 měsíce by jí bylo 92 let. Zemřela tak, jak si přála. Ve spánku. Ale ještě předtím si neustále stěžovala, že už tady nechce být, že je jen na obtíž :(. Bydlela u mně. Já, protože pracuju doma, jsem se o ni mohla postarat. Nikdy nebyla nějak závažně nemocná. Minulý rok byla na operaci šedého zákalu a taky měla problémy s klouby, což bylo v jejím věku asi normální. Ale o co jde. Několikrát, když ještě byla naživu, jsem se v myšlenkách přistihla, že bych si asi oddychla, kdybych vešla k ní do pokoje a ona už byla mrtvá.Taky pořád opakovala, že už tu nechce být, že už má odžito. A když už to opakovala poněkolikáté, řekla jsem jí, taky si běž, nikdo tě tady nedrží. Musím ale říct, že jsem se starala o ni do poslední chvíle a všichni mně obdivovali. Prostě všechno to, co by měl člověk pro své blízké udělat. Vynášet kýbl do záchodu, když už nemůže na záchod jít a všechno to, co se mu dříve "eklovalo", to prostě pro mně byla samozřejmost. Maminka mi byla strašně vděčná. Ale já už jsem nemohla poslouchat jak je negativní, a proto jsem někdy reagovala tak, jak jsem reagovala. A teď mám tak velké výčitky, že jsem někdy přemýšlela tak hnusně a brečím jak želva. Ale s tím už nic neudělám. Teď spím v jejím tričku, nosím její svetr a čichám její vůni. A nadevše ji miluji. - otázka upravena poradcem
Radka
Dobrý den, Radko. Pro vaši maminku jste udělala maximum, jste úžasná. Vezměte si, kolik lidí rodiče, kteří již nejsou soběstační, dají do ústavu, LDN apod. Byla jste skvělá dcera, buďte na sebe hrdá. Vaše pocity byly adekvátní, musela jste být velice vyčerpaná, nemůžete od sebe chtít, že budete anděl. Jste člověk, každý máme své mantinely toho, co zvládáme. Udělala jste pro maminku maximum a ona, i když byla negativistická, to moc dobře věděla. Staří lidé, kterým už není dobře, negativističtí bývají. S maminkou si teď můžete v klidu povídat. Není tu její tělo, ale její duše ano. Mně to například opravdu hodně pomáhá - mluvit s těmi, na nichž mi záleželo, ale fyzicky už tu nejsou.
krize vztahu
Dobrý den,
Rada bych se poradila a trochu i vyzpovidala.
Jsem s manželem celkem 12let.Měli jsme za celou tu dobu plno hádek větších i menších,ale vždy jsme je vyřešily.Můj manžel je hodně naladovy a výbušný.Za ty roky jsem si ale zvykla.Myslím si ,že rád mě ale má.On byl moje první láska,jsme spolu od 17let.Já ho moc miluji a nedovedu si bez něj život představit.Máme malou holčičku 9měsíců.Je hodně živá a tak jsem často unavená,ale snažím se,aby to manžel nepocítil.Poslední dobou ma manžel problémy v práci.A teď k mému problému.Mám pocit,že i kdybych se rozkrajela,tak manžel to neoceni.Právě naopak.Přijde naštvaný už z práce a začne hledat mé chyby.Co jsem doma nestihla uklidit,že jsem ani neupekla apod.Já se cítím potom jako neschopná manželka a je mi strašně smutno a po nocich i přesto že jsem unavená ,brečím.A přitom se tak snažím,vařím ,peru,snažím se věnovat malé.Náš sexualni život je naprosto v pořádku.Cítím se strašně sama a neschopná.Děkuji za odpověď.
Martina
Dobrý den, Martino. Hlavní je pro začátek, abyste nepodlehla nějakému sebeobviňování. Je mi jasné, že s 9 měsíční holčičkou toho máte na starost až dost a nemůžete mít perfektně uklizeno. A proč byste také měla mít? Být doma s takhle malým dítětem je velmi náročné a vy také potřebujete mít čas jen sama pro sebe. Psychohygienický  relax je velice důležitý. Problém bude asi spíš někde u manžela  - má problémy v práci a pak to ventiluje doma. Narození dítěte je vždy krizová situace do vztahu, jakkoliv je to jinak velká radostná událost. A vám se teď sešlo více stresových faktorů dohromady. Domluvte se s manželem na nějakých mantinelech, co a jak budete v domácnosti dělat, potřebujete se domluvit i na rozdělení péče o domácnost, mělo by to být vyvážené. Být v trojúhelníku, neboli vy, manžel, vaše dcera, to je něco nového, a vy jste si neřekli v průběhu těch devíti měsíců, co jeden od druhého očekáváte a potřebujete, a jaké máte hranice. Je dobré, že intimní život vám funguje. Pokud máte možnost hlídání, zajděte si někdy spolu jen vy dva na kávu, večeři, na víno, a povídejte si o sobě a o tom, jak byste si to přáli :-)
nevyrovnaný vztah
Zpravač2
minuly víkendu jsme měly mít sami pro sebe bez děti a ona mi najednou řekla ze mě nechce vyhazovat ale co kdybych jel na víkend pryč. Dost mě to udivilo a tak jsem řekl OK já tedy jedu a zbalil jsem se a ne moc v dobré náladě odjel.rekl jsem ji ze chce asi jít za jiným . Naštvala se a napsala mi ze chce být sama.nerozumim proč tak najednou.neni s ni najednou žádná řec a trvá na svém. řekl jsem ji ze je divné ze najednou když máme volno pro sebe chce abych odjel a jestli se nechce jenom jít bavit beze mne protože chvíli před tím než mi torekla ležela zády s mobilem a něco si tam tukala, nevím nekontroluju ji. kazdopadne jsem se ji to vše snažil vysvětlit ale marně cely víkend ignorovala mě zprávy až v pondělí opět napsala ať se nezlobim ale ze chce být sama ze to tak cítí . Navrh jsem ji pauzu ze to bude řešení a napsala ze si nemyslí ze se něco změní. Mám šanci s ni si dat pauzu .

Petr
Petře, nezlobte se, ale já do hlavy vaší přítelkyně nevidím, nedokážu a ani nechci hypotetizovat, co se v ní uvnitř děje. Ale vypadá to, že váš vztah nemá šanci na dobrou prognózu. Na vašem místě bych vzala zpátečku a ukončila jej.
nevyrovnaný vztah

Zpravač1:Dobrý den, prosím o radu mám přítelkyni a jsme spolu 8 měsíců. Od začátku chtěla přítelkyně semnou trávit veškerý čas ,dokonce po měsíci vztahu chtěla abych se k ni nastěhoval . Ona má 2 létě dítě a já 8 létě z minulých vztahů.Nyní bydlí v jedny místnosti u rodičů i se psem. Trávim s nimi veškerý čas u nich doma a bydlíme v podstatě V 1pokoji.hledali jsme si bydlení ale je problém ze nikde nás nechcou se psem a ona mi řekla ze bez nej nikam nepůjde ale zároveň mi vyčítá ze žije v jedny místnosti a nemá volnou místnost pro sebe.v podstatě cely vztah chtěla abych tam s nimi byl a v posledním měsíci mi řekla ze si připadá ze jsme spolu 24h/7 ať si někam zajdu s kamarády . Říkám ji ze nejsme spolu pořad ze mám dceru a s tou jsem 1xza 14 dni 5 dni a bydlíme po tu dobu u mého otce.i po dobu když jsem s dcerou chce aby jsme pořad něco podnikali společně ale má pořad nějaké výtky vůči ni.
Petr
Dobrý den, Petře. Nějak se v tom úplně neorientuji. Máte přítelkyni 8 měsíců, každý z vás má své dítě. Ona toužila po vaší permanentní blízkosti, kterou vám teď ale vyčítá. Bydlení je velmi diskomfortní a jakoby nemělo řešení, ale ona je nespokojená. Moc nerozumím tomu, proč vás nikde nechtějí se psem, psa má hodně lidí a mají kde bydlet.... Ale jdu na druhou část vašeho vyprávění.
Rodič a dítě
Dobry den, mam dotaz....s prytelkyni jsme spolu nekolik mesicu, ja bydlim sam a prytelkyne s 18 letym synem, posledni dobou jsem si zacal vsimat, ze kdyz neni zrovna u mne, tak jeji syn usina s ni v jeji manzelsky posteli i presto ze ma svuj pokoj... parkrat mi rekla, ze je to proto, ze spolu netravi moc casu, budto je u mne nebo v praci, takze doma je par dni v tydnu, nevim co si mam o tom myslet...dekuju za radu
Martin
Dobrý den, Martine. No, to je velmi nestandardní, ale podrobnosti o jejich vztahu nevím, nevím, zda netrpí její syn nějakými silnými úzkostmi, fobiemi, atd. Měli byste o tom s přítelkyní normálně mluvit. Nekonfrontačně...
vztahy na pracovišti
A ještě jsem chtěl dodat že jsem o dost mladší než mé kolegyně, ony pracovaly už v jiných zdravotnických zařízeních a já po škole šel tam kde zatím jsem.
Pavel
Nevím už, co bych mohla dodat, Pavle. Je vidět, jak jste toho plný, což naprosto chápu. V práci strávíme většinu času svého dne a potřebujeme se tam cítit dobře, být přijímaný a oceňovaný, abychom mohli podávat kvalitní výkon a měli z toho radost. Ale já nemůžu spekulovat o tom, proč ty dvě kolegyně jdou proti vám, to by bylo k ničemu. Promluvte si opravdu s vaší vedoucí, to bude nejlepší a nejčistší. Pomluvám se moc bránit nedá, tak je nejlepší do toho rovnou říznout a vyčistit vzduch, ne?
vztahy na pracovišti
Ještě jsem zapomněl napsat že jsem tam déle než ony 2 kolegyně se kterými se vedoucí sblížila.
Pavel
Takže máte větší zkušenosti. Je možné, že je tam nějaká rivalita z jejich strany. Do té doby s vámi byla šéfka spokojená?...
vztahy na pracovišti
Dobrý den,
pracuji jako zdravotní bratr už 3 roky ve stejném zařízení a v poslední době si začínám víc a víc všímat že moje vedoucí má blízký vztah k mým 2 dalším kolegyním a mě v podstatě odstrčily bokem a navíc se doslýchám od dalších pracovníků na oddělení že cokoliv je špatně provedeno házejí to tyto 3 kolegyně na mě - mě do očí nic nepoví, jen pomlouvají za zády. Kdyby měly alespoń pravdu v chybách které řeší, jenže já vím že si práci dělám poctivě, zodpovědněji a dle ostatních pracovníků lépe než 3 mé kolegyně. Od vedoucí jsem také již několikrát slyšel jak přede mnou říká že ženy jsou na toto povolání lepší než muži a uvádí i různé příklady proč tomu tak je. Navíc v posledních dnech začínají být víc a víc popudlivé a občas po mě vyjedou aniž bych cokoliv špatného řekl nebo udělal. Prosím poraďte co s takovým chováním dělat. Děkuji.
Pavel
Dobrý den, Pavle. Pracovat v ryze ženském kolektivu, vy, jako muž, to je velmi těžké. Nemůžete ani jakožto muž porozumět všem kličkám a intrikám, které se tam odehrávají. Na vašem místě bych si sjednal schůzku s vaší vedoucí a na vše se jí zeptal - jak ona hodnotí kvalitu vaší práce, protože se k vám z povzdálí doneslo, že některé kolegyně jsou nespokojené. Vše je o zdravé asertivní komunikaci, nebojte se jí. Je ale vidět, že máte v práci koaliční spojence, kteří vás mají rádi, vaši práci oceňují, už to je samo o sobě doklad o tom, že, že jste oblíbený a ceněný. Ale čekají na mne ještě nějaké dodatky, tak jdu na ně.
nejistota ve vztahu
2
Druhý den jsem volala a omlouvala se, slbil, že mi napíše ale ignoroval. Po 2 dnech mi řekl, že neví co chce, má pochybnosti, že řešim věci špatně, že na něj vyjíždím, že neví, jestli semnou chce být,že mu vše vyčítám a vše mi vadí, že chce přemýšlet. Po 3-4 dnech se mi v noci ozval proč to nejde jinak, přišel, promluvili jsme si o tom a bylo to dobré, ale, po tom incidentu si pak psal s holkou, docela jí balil, byl s ni 2x venku a líbali se, já jsem věděla, že s ní byl venku a psali si, řekl mi že si jen normálně povídali a psali, tak jsme se dohodli, že s ní nebude komunikovat, ale to jsem nevěděla tohle, ona mi to napsala sama. Ptala jsem se ho jestli s ní něco měl on že ne, po tom se přiznal, omlouval se, říkal že to bylo teď těžký,ale že si uvědomil že chce mě, že mě miluje, omlouval se a brečel mi, že beze mě nemůže a nechce být. Nikdy nic takového neudělal. Byl to podvod, když chtěl čas? Po tom co s ní byl se vrátil ke mně. Miluje mě,jsme spolu, ale i po 2 měs. to mám v hlavě.
Monika
Milá Moniko. Příteli vadí, když něco příliš řešíte. Tak to spolu zkuste jinak. I když, bez řešení problémů si funkční vztah nedokážu představit. Nevyřešené problémy se zametávají jen pod koberec, ale pod ním zůstávají. Asi spolu budete muset hledat formu řešení problémů ( vztah bez problémů neexistuje, to už je rezignovaný mrtvý vztah ), ale takovou formu, která vás oba nakopne a povede ke konstruktivnímu povídání si spolu navzájem. Potřebujete oba spolu cítit vzájemnost a smysluplnost toho, že jste spolu. Nemělo by to být tak těžké :-))
nejistota ve vztahu
1
Dobrý den, s přítelem jsme spolu necelý rok a půl.Je mi 21, jemu 23. Za tu dobu se semnou stihl rozejít 3x,1. rozchod, že se bál, že ke mně nebude cítit to,co by měl, 2. protože moc řeším věci a ukazuji známky žárlivosti, 3. rozchod, že prý není pro mě dost dobrý, že si zasloužím lepšího. Vždycky se ke mně vrátil do 5 dní s tím, že mu chybím a že bude lepší. Před 3 rozchodem, mi řekl, že mě miluje. Potom byly občasné hádky, protože jsem neviděla ten zájem, který asi potřebuji. Vždy to dopadlo dobře. Samozřejmě to nebylo jen černé, máme hodně dobrého. On nerad řeší problémy, a já nemám ráda nedořešené věci, tak se snažím, možná někdy až moc řešit. V létě mi začalo vadit, že je často na telefonu a hraje hry, když je semnou, tak jsem několikrat vybouchla, začala jsem mu to vyčítat, urážela jsem se a tak dál. V jeden den jsme byli na festivalu a byl na telefonu a já byla nepříjemná a výčitky, doma jsme se trošku pohádali a druhý den mě začal ignorovat - tímto začalo naše krizové období
Monika
Dobrý den, Moniko, nejprve přecházím na druhou část vašeho vyprávění.
Rodič a dítě
Dobrý den, nevím zdali tato otázka prosba na Vás patří přímo sem do poradny. Jedná se o přítelkyni (16) mého syna (18). Oba studují. Jde o to že ona je u nás každy víkend. Nechává se tzv. Vydržovat. Pokaždé chtějí se synem něco dělat ale také si za všechno nechává platit. Byli jsme např. Na výletě v zahraničí o kterém věděla a neměla s sebou ani korunu. Veškeré atrakce aquapark, kina, bowling nasledne obědy, večeře vše ji platí manžel. Několikrát sem mu řekla, že tohle podporovat nebudu a že se mi to nelíbí. On ji bere jako dceru. Se synem chodí 3 roky. Nevím zdali mám kontaktovat rodiče dívky, protože zase na druhou stranu nechci, aby měl syn nějaké potíže, nebo abych byla za největší semetriku. Když se u nás vaří, uklízí ona se ani nezvedne a nezeptá zda je potřeba nějaká pomoc. Stále sedí se synem v pokoji a hraje PlayStation. Povahově není zla, ale ani to není nikdo z mé rodiny. Peněz necháváme za různé akce dost. Poradíte mi jak řešit? Díky Anna
Anna
Dobrý den, Anno. Rodiče té slečny rozhodně nekontaktujte, to by se obrátilo proti vám. Potřebujete si všichni čtyři spolu sednout a domluvit si nějaká pravidla vzájemného víkendového soužití, ale dopředu byste se měli domluvit nejdřív vy dva s manželem, pak o tom mluvit se synem. Ta slečna je ještě dítě, tak moc neví, jak to řešit, je důležité, abyste jí nějakou velmi laskavou formou řekli, jak by měla přispívat. Na jídlo asi ne, ale všechny ty nadstavbové věci, které popisujete, by si měla hradit ona. Chce to jen komunikaci a vše bude v pořádku. Jinak se vaše nespokojenost promítne do vztahu k ní a bude to mít důsledky i do vztahu se synem.
nedotažený rozchod
Dobrý den. Přítelkyně po 2 měsících vztahu to ukončila. Předtím byla ve vztahu 9 let a byla fyzicky týraná. Všechno bylo fajn, ale díky alkoholu jsme se 3x pohádali a ona má strach. Říká, že neví co chce, že si v sobě musí něco urovnat. Já se do ní zamiloval a ona říká, že jsme do toho vletěli moc rychle, že musíme zpomalit. Nabízí mi kamarádství, ale Já nevím, jak jí psát, abych jí neštval a hlavně nedával do zpráv své city. Je to vše pro mě hrozně těžké a jsem z toho na dně. Vídáme se o víkendech, přes týden si napíšeme, občas zavoláme. Pořád mi, ale tvrdí, že chce být sama a nikoho nechce.Vím, že mě má ráda. Prosím poraďte mi prosím jak mám získat si její lásku a city. Děkuji za odpověď.
Vlastík
Dobrý den, Vlastíku. Asi jste opravdu vletěli do nového vztahu příliš rychle a přítelkyně nebyla připravená na nový vztah. Ale to sama nevěděla, poznala to až později, v průběhu vašeho rozvíjejícího se vztahu, že na to ještě není zralá. Tomu velmi dobře rozumím a chápu ji. Jenže pokud jste do ní zamilovaný, nemůžete jí přátelství nabídnout, to v této fázi nejde. Pokuste se z toho nebýt na dně, i když vím, jak je to těžké, ale dejte si na nějakou dobu klid - vztahové prázdniny, a domluvte se na setkání a dalším kontaktu až třeba na začátku roku 20. Do té doby to vydržte. Ona potřebuje čas na vstřebání rozchodu.