Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| deprese a vztah| zamilovanost| problematické vztahy s rodiči| vztahové problénmy v širší rodině| osamělost| rozvod a děti| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| alkohol u jednoho z partnerů| otázky početí, těhotenství| psychické poruchy| spolupráce s psychologem/psychiatrem| vztahy na pracovišti| stres| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| pauza ve vztahu| vztah na dálku| smrt blízkého člověka| nenaplněná láska| ekonomické problémy ve vztahu| svatba-důležitost manželství| prevence problémů ve vztahu| partner odmítá dítě| generační soužití| psychický teror ve vztahu| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| sourozenecké vztahy| alkohol v rámci širší rodiny| kamarádi partnera...| ženské přátelství| problém navázat vztah| manželovy kamarádky| problematické manželství rodičů| neimponující muž| osudová láska| ekonomicky silnější žena| seznamování| sny| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

zvažování smyslu vztahu
pokračování Jitulinka 1.Vše vyvrcholilo hádkou a bylo mi řečeno že si mě jeho tatínek představoval jinou a jeslti si nechcem svatbu rozmyslet.na tož jak jsem byla asi špatě rozpoložená tak jsem řekla že si ho nevemu to vš se odehrálo v bytě u mých rodičů.rodiče přijeli a já brečeal tak jsem řekla co se stalo na tož mi řekli že urazil celou naší rodinu.po měsíci jsem si věci odvezla od přítele bylo to hrozné balit věci brečela jsem u toho.Ještě než jsem si věci odvážela tak týden před tím mě přítel odvezl a rodiče mi promlouvali ať mu to odpustím že oni nic takového neříkali že si to přítel vymyslel a ještě mi bylo řečeno že už mi tikají biologické hodiny od příetlovýhootce tak to mě posadilo uplně bylo mi to líto.je pravda je mi 28 ale om mi to zrovna říkat nemusel.s přítelem jsme se rozešli.prvně za mnou jezdil byl příjemný a pak zase samé výčitky.nevím co mám dál dělat.mám ho pořád ráda a pořáde mě prosí ať se k němu vrátím.je mi smutno trhá mi to taky srdce ale nevím jak dál.děkuji
Jitulinka 2
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Aha. Já myslím, že rozchod mezi vámi dvěma nic nevyřeší - ale musíte si spolu vyřešit hranice mezi vámi dvěma a vašimi rodinami. Vy máte s jeho rodiči zjevně problém, nelíbí se vám jejich vzájemné úzké vazby, které vás ohrožují. Potřebujete mít soukromí jen vás dvou. Tomu rozumím. Ale neumíte spolu na to téma konstruktivně komunikovat. Je to těžké, jestliže jsou oba synové s rodiči tak silně propojeni a rodiče určují plno věcí, které se týkají osobního života dětí a jejich partnerů. Na 2.stranu - mají 2generační dům, počítali s tím, že budou žít děti s nimi. No, ale vše závisí na vás dvou. Měli byste spolu o tom mluvit bez truců a výčitek - jako dva dospělí lidé, kteří, pokud spolu budou chtít v budoucnu žít, se musejí umět dohodnout na společných věcech. Leckdy za cenu kompromisů...
zvažování smyslu vztahu
dobrý den pí. doktorko, prosím Vás o radu co dál. S partnerem jsme byli 3 roky a letos v červnu jsem plánoli svatbu a zařizovali.Celou dobu vztahu nás provázel problém bydlení.Přitel bydlí u rodičů ve dvougeneračním domě jenže ještě vedle baráku má surozenec dílnu a provozu je živnost takže ne moc velké soukromí.Sourozenec bydlí ve stejné vesnici má postavený barák ale tady podniká a vždy zavolá přítelovi ať to vyřídí že tam jde zákazník.tohle mě dost točilo ale vždy jsem to tak nějak ustáli a jelo se dál.jenže teď při zařizování to na mě tak nějak padlo a začali zase dohady.Já u přítele byla tak trochu nastěhovaná ale ne na trvalo trávila jsem celý víkendy u něj a dva dny v týdenku.Pořád mě prosil kdy se k němu už nastěhuji ale mě se pořád tak nějak nechtělo tak jsem pendlovala mezi bydlením u něj a u mých rodičů.Je pravda měla jsem se k němu nastěhovat a vše bych asi viděla dřív ale prostě mě se nechtělo nevím čím to bylo.prosím poraďte kde ve mě vznikl problém.děkuji Jitulinka 1
Jitulinka 1
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Jitulinko, tak mám pocit, že jsem na váš dotaz před chvílí odpovídala pod jménem Janča S. :-)) Tak do toho jdeme znovu, protože nyní jste obšírnější.Počkám si s odpovědí na vaše další pokračování.
zvažování smyslu vztahu
Pro Kamilu: Kamco, davam pani doktorce za pravdu. Pred 4 mesici jsem ji pozadala o radu a mela pravdu. Byla jsem s pritelem pet let, byl o pet let mladsi a ja uz to brala jako konecnou. Bohuzel jsme meli v nasem spolecnem souziti jeden podstatny problem a to byla pritelova lenost a nesamostatnost. Nastesti jsem si vcas uvedomila, ze to takhle dal nejde a nyni jsem si uplnou nahodou nasla skveleho pritele, ktery splnuje to, co je pro me podstatne. Timto chci pani doktorce podekovat a take rict Vam Kami, ze se svet nezbori, kdyz pujdete svou cestou a naopak se oba dva posunete v zivote dal. Ve 24 letech mate toho jeste spoustu pred sebou. Hlavne jit sama do prirody a opravdu se do sebe podivat, jestli je to to, co opravdu chcete. Drzim palce. Preji krasny den vsem :-)
Filea
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milé Fileo a Kamilo, takže vás obě propojuji :-)))
zvažování smyslu vztahu
1/2 Dobrý den,ráda bych Vás požádala o názor na problém,který Vám popíši dále. Je mi 24 a příteli 30 let,máme 3 a půl letý vztah,2 roky spolu bydlíme.Rok a půl jsme bydleli u jeho rodičů,nyní cirka 3/4 roku již sami v nově postaveném domečku.Přítel mě má moc rád,je to tip odpovědného,spolehlivého,pracovitého a rodinně založeného člověka.V poslední době se v něm probudila touha po dětech.V posledním půl roce se bohužel z mé strany začala objevovat velká kritičnost,negativní postoj,touha ještě něco zažít.Přítel mě štval v hodně věcech,nechtěl moc aktivně využívat společný volný čas,začali jsme se lišit v názorech na život a životní cíle.Začalo mě to hodně trápit.Citově jsem se od něj začala vzdalovat,začala jsem se cítit v domku spíše jako v kleci a náš vztah a povinnosti,které přítel vyžadoval,na mě začali působit jako silný svazující provaz.V oblasti intimního života jsem bohužel taky nebyla moc spokojená.Možná vlastní chybou-ustupováním a partnerově vyhovění,mě přestal přitahovat.
Kamila
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Kamilo. Druhá část vašeho vyprávění ke mně nedoputovala...:-)Ale i tak - mám pocit, že na rozdíl od přítele, který je o 6 let starší, ještě nejste zralá na trvalý vztah s představou jeho celoživotní "definitivy". Jste spíše spoutána tím, co se od vás očekává, než co byste chtěla vy sama. Nedopusťte to.Jednou by se to vymstilo vám oběma. Je lepší si věci tak zásadní, jako je život ve dvou a vytvoření rodiny, promyslet včas, než vše bořit později...
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, také bych se na Vás chtěla obráti s radou, nevím jak tuto situaci vyřešit. S přítelem jsme spolu téměř 7 let a poslední 4 roky se nemůžeme shodnout na společném bydlení. Několikrát jsme spolu zkoušeli bydlet, ale vždy to bylo jen na přechodnou dobu. Přítel chce bydlet tam kde vyrůstal. Jedná se o dům, kde žijí i jeho rodiče a bratr. Před rokem jsme spolu bydleli i tam (rovněž na přechodnou dobu, než bych měla bydlení svoje), ale vyvrcholilo to v jeho nenávist vůči mě, každodenní urážky, ponižování,alkohol...Dokonce mi sdělit, že buď budu bydlet u něj já, nebo nějaká jiná.Uspíšila jsem tedy své stěhovaní a rozešli jsme se. Po cca měsíci jsme se dali opět dohromady, prý již pochopil, jaký byl blbec, svým chováním. Nyní bydlím u své matky v domě, kde mám v podkroví vlastní kompletně zařízenou bytovou jednotku.Přítel dojíždí každý večer, ale i přesto trvá na svém.Chce bydlet tam kde vyrůstal. Poraďte prosím, jak tuto situaci vyřešit, trápí mě to.
Denisa
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
No, Deniso, moc tomu vašemu vzájemnému sporu nerozumím. Zdá se mi, že otázka bydlení a společného života v budoucnu je ilustrací něčeho složitějšího mezi vámi dvěma. Napadá mne, do jaké míry jde u vás dvou o boj o moc?...
zvažování smyslu vztahu
Dobry vecer pani doktorko,je mi 45 let jsem 26 let vdana,takhle je stara i dcerka jiz ma ted chlapecka,jeste mam syna 2O let,nase manzelstvi jsme zakladali velmi mladi,mazel to mo nezvladal,tak nejak jsem deti vychovala sama,zvlaste syna byl velmi tezce nemocny,taky domacnost byla jen namne,on si hodne uzival zabavu i zeny,zalozila jsem i firmu a vzala ho tam kdyz prisel o praci,stale casto popiji,jen zeny jiz nema,jenze ja k nemu tak nejak casem a vecnou samotou ztratila cestu,rozejit se slusne to nedovolil,mame vse spolecne,hned vyhrozuje,jsem jeste mlada na takove ziti a taky mu tim ublizuji,kdyz ho odmitam,mluvit oproblemu s pitim nechce a ja jiz taky nejak prestavam komunikovat,da se takovy vztah jeste zachranit nebo alespon zkuste mne prosim navest,jak opravdu zjistit,ze tento vztah je bez budoucnosti,velmi dekuji
Zaneta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Zaneto.Měla byste se zeptat především sama sebe, jestli ještě máte v rámci vašeho vztahu CO zachraňovat. Podle vašeho popisu to vypadá, že jste byla dlouho v submisivní pozici. Starala jste se o děti, o domácnost, na vše jste byla sama. Jste člověk, který si na sebe hodně bere zodpovědnost za druhé a ani si patrně neuvědomujete, jak moc zapomínáte na sebe samu. To je škoda - především pro vás.Víc vám nepovím, nemohu vyhodnotit od stolu prognózu vašeho vztahu, trvajícího více, než 26 let. Dejte ale více na své pocity a potřeby, než na výhrůžky...
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den mám problém se svým přítelem,vidíme se pouze o víkendech,každý bydlíme u rodičů a přesto se hádáme a na to je víkend krátký.Hádáme se kvůli prkotinám a nejhorší je,že ani jeden nedokáže ustoupit.Oba se ale milujeme a nedokážeme to ani jeden ukončit.Já ráda cestuju a výletím,on třeba musí pracovat na baráku a mě to štve. Dále je menší problém v tom,že má matka se zakládá na uklid a čistotu,jsem na to zvyklá a u nich,život na vesnici..,to je něco jiného.Já sem z města,z bytovky.Ale myslím,že když bych se tam přestěhovala,tak už bych si uklid korigovala dle svého.Vždycka sem s ním chtěla bydlet sama,v bytě,ale mají velký barák pro dvě rodiny a on je tam nechce nechat.Jinak s jeho rodiči problém v ničem jiném není.Myslíte,že tento vztah má cenu dále budovat,když se hádáme a vidíme se pouze víkendy?Přítel už je z toho unavený psychicky i fyzicky a mě je to také moc líto.Předem moc děkuji za zodpovězení dotazu.Náš vzztah má trvání již přes dva roky a cca.rok se hádáme a usmiřujeme
Pavlína
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Pavlíno. Těžká otázka - máte poměrně dost odlišný životní styl, asi i hodnotový systém. Nevím, na čem je postavena vaše láska, asi bude hlavně fungovat chemie :-)Ale stavebními pilíři vztahu je i umění komunikace, i společný názor na život a trávení času. Takže to byste si měli zkorigovat na začátek. Pak můžete uvažovat společně o tom, jakou máte perspektivu:-))A jinak - optimální varianta by samozřejmě ve vašem případě byla vytvořit si vlastní domov někde jinde...
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den paní doktorko. S přítelem chodím 10 let, 5 let spolu žijeme. Jedná se o mého prvního vážného partnera. Před dvěma lety se objevili vztahové problémy, neshody se nyní opakují po půl roce. Spíše se jedná o nespokojeneost ve vztahu z mé strany..(ponorková nemoc :)) Již řešíme zda se spolu nerozejít a netrápit se dál. ale máme se pořád rádi, partner chce stále vztah udržet. Jemu 34 let, už by chtěl i rodinu. Já se spíše orientuji na práci a chtěla bych si ještě užívat. Myslíte si, že bych měla ustoupit ze svých nároků a založit s přítelem rodinu? Děkuji za odpověď.
Alena, 27 let, Brno
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Aleno. Ne, nemyslím si to. Zakládat si rodinu tehdy, když si nejste jistá vztahem, vnímám jako nezodpovědnost vúči všem zúčastněným, tj. vůči dítěti, vůči vám samotné, vůči němu.
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, paní doktorko, mám možná trochu neobvyklý dotaz. Jsme s přítelem téměř čtyři roky.Musím říct, že náš vztah je až na jedinou chybičku perfektní.Přítel je na mě milý, hodný a pozorný.V sexuální oblasti nám to také klape, tak v čem je problém? Přítel je chronický holkař, když to mám napsat slušně.Byl takový před tím než jsme se seznámili a bohužel ani náš krásný vztah to nezměnil.Víte moc mě to trápí, o to víc, že je mi skoro třicet a toužím po rodině, ale copak má vztah s takovým člověkem cenu?Zkoušela jsem se s ním několikrát rozejít, ale vždy mě ukecá.Mám za sebou s nad deset pokusů o rozchod, všechny neúspěšné.Vždy mě přemluví, ať mu dám šanci, že se změní.Nikdy se to nepovedlo.Prosím poraďte mi, jak se rozejít s člověkem, s nímž je vztah jinak bez chyby a kterého stále moc miluji, tak aby mě zase neumluvil?Děkuji
Adéla
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Adélo. A jste si jistá, že nejlepším řešením je rozchod? Nevím, co si mohu představit pod pojmem holkař - znamená to opakované nevěry, nebo častý flirt s dívkami před vašima očima ? Přítel o vás stojí, váš vztah je krásný, asi by byla škoda jej zahodit, nebo ne? :-)Možná bych zkusila, pokud jsou jeho sklony pro vás opravdu problém, rozchod nejen naznačovat, ale po jeho dalším "průšvihu" na zkoušku opravdu zrealizovat. Zatím ne v podobě definitivního rozchodu, spíše rozchodu "podmíněného" - aby byla otřesena opravdu jeho jistota v rámci vztahu s vámi a musel se zamyslit nad tím, co je pro něj důležitější v životě.
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den paní doktorko, chtěla bych se zeptat, zda je normální, abych se ve vztahu (7let) začaly objevovat pochyby, zda s tím druhým chci ještě být, nebo zda ho ještě miluji, atd. Jsem s ním šťastná a mě samotnou ubíjí tyto myšlenky, a vždy, když nad tím přemýšlím, tak pláču...a to nad tím přemýšlím pořád....teď jsem v takové fázi, že čím dýl to trvá, tak tím víc mi přijde, že chci být sama, volná....ale přitom chci být s ním...nechápu, co se to se mnou stalo. Je to můj první vážný vztah, se vším....a tak jestli je to tím...nevím, co se ve mě zlomilo, co to nastartovalo....ale jedno vím jistě...ten vztah mi za to stojí, abych o něj bojovala, ale připadne mi, že již nemám sílu a bude lepší odejít...ale to mě zlomí srdce, a stejně tak i příteli. Nevím co dělat. Děkuji Vám.
Petra K.
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Petro K. Co na to říct? Ano, je to normální, po 7 letech hledat nový "esprit", tj. vášeň, touhu v rámci vztahu. Ve vašem vztahu je jistota, důvěra, bezpečí, minulost a společná historie. Ale něco mu schází... a to "něco" vy hledáte. Svoboda by vám mohla nabídnout nové impulzy. Zároveň je v ní nejistota. Dostala byste se zdánlivě do doby před 7 lety, kdy jste byla sama. Zdá se mi - intuitivně - že byste si tu samotu měla vyzkoušet. Teď si nejste tolik jistá, oč máte bojovat, jak říkáte. Když si váš dotaz přečtete s odstupem znovu, možná uvidíte sama mnoho protimluv, které tam jsou... :-)
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den paní doktorko, je mi 25let a devět let mám přítele (je to můj první vážný vztah),nežijeme spolu,ale nyní plánujeme společné bydlení. Před třemi lety jsem potkala muže, se kterým si velmi rozumím a do kterého jsem se zamilovala a téměř rok jsem se s ním stýkala, byl to fyz. i psych. silný vztah. Měla jsem ho moc ráda, ale nedokázala jsem se rozejít s partnerem.Kvůli tomu to skončilo a on navrhl, že by bylo lepší, kdybychom se vůbec nekontaktovali.Jednou za dlouhý čas jsme si však napsali jen kamarádsky.Pár měsiců na to si i partner někoho našel a náš vztah skončil. Po asi 3/4 roce jsme se ale dali s partnerem znovu dohromady.Nyní už si opět půl roku jen píšu s oním mužem,čím dál časteji a všechny city k němu se vrátily.Nemůžu uvěřit, že se mi děje to samé znovu s těmi stejnými muži.S oním mužem si velmi rozumíme intelektuelně, partner na povídání nemá čas, podniká a je do noci v práci - dělá to prý pro nás,abychom se měli dobře. Jak dál?Co si o celé situaci myslíte?Moc děkuji.
Ája
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Ájo, netroufám si dělat nějaký odhad do budoucna. Je zajímavé, že jste svým způsobem hned pro dva muže něco jako osudová žena.Nevím, mám pocit,že vaše kompletní potřeby v rámci partnerství naplňují oni oba pospolu - každý vám dává něco jiného. Bazální partner jistotu a perspektivu, onen muž jiskření a nejistotu, intelekt, který vás přitahuje.Musíte si to v sobě srovnat sama, co od života chcete. Při tom bilancování vezměte v potaz i to, že je vám teprve 25 let a máte pouze 2 zkušenosti s partnerským vztahem.Život je dost dlouhý na to, abyste se rozhodovala již nyní o tom, s kým budete. Možná na vás čeká někdo jiný. Vy jste nyní ( připadá mi to tak ) v tlaku dlouhodobého partnera, který pracuje v zájmu ekonomického zabezpečení vaší budoucnosti. Zatím se nenchávejte až tolik ovlivňovat, jednejte více citem a intuitivně, abyste jednou mohla být tou, která použije v životě vyváženost citu i rozumu...
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, před dvěma měsíci jsme se s přítelem po osmi letech rozešli. Hlavním důvodem byl fakt, že jsem začala chtít založit rodinu a přítel o tom nechtěl ani slyšet. Vlastně byl přesvědčený, že nikdy děti chtít nebude. Teď když spolu nejsme si dokáže najednou představit, že by děti měl. Docela mě to trápí a nevím co si mám o tom myslet. Ráda bych znala Váš názor. Děkuji Petra
Dotaz
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Petro. Mé zkušenosti jsou takové, že až s ohrožením existence něčeho, s čím jsme doposud počítali jako se samozřejmostí, si člověk dovede představit i možnost udělat nějakou zásadní životní změnu. Neboli - příteli došlo po rozchodu, že přišel o zásadní životní vztah a nahlíží na věci jinak. Ale 2 měsíce jsou příliš krátká doba na zakotvení v jeho přesvědčení, že vytvoření kompletní rodiny by si mohl představit.Moci si to představit je jedna věc, chtít děti je věc druhá. Dala bych tomu asi ještě nějaký čas
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den paní doktorko, je mi 24 let. Mám přítele 6 let, chceme spolu začít bydlet. Je mi s ním dobře, jsem spokojená, někdy máme krizi, kterou se pokoušíme vždycky vyřešit. Ale jak poznám, že partner je ten pravý, že s ním nejsem ze zvyku?Nevím, jestli mám jít s přítelem do společného bydlení, zkusit to, nebo náš vztah zahodit a být sama a ujasnit si co vlastně chci? Doufám, že mé pocity pochopíte. Možná se tím moc zabývám a řeším nesmysly. Předem děkuji za odpověď.
Simona
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Simono. Vaše pocity naprosto chápu - s přítelem jste od 18, je to první vážný a dlouhý vztah. Bojíte se závazků v podobě "definitivní" partnerské volby, aniž byste měla jiné partnerské zkušenosti. Nevím, jestli by vám pomohlo zkusit váš vztah "zahodit" a být sama, přitom si ujasňovat, zda k sobě patříte. Když budete sama, bude se vám po něm nejspíš stýskat a vaše láska se ještě prohloubí. Jen nebudete schopna rozeznat, jestli se jedná o lásku, nebo sentiment a strach ze samoty. Myslím, že více vám napoví to, když spolu začnete opravdu žít. A není to přeci závazek na život, je to zkouška :-))
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den. Jsem 13 měsíců rozvedená (podruhé),už delší dobu je mi sympatický a velice dobrý člověk můj švagr (nevl.bratr bývalého manžela),je však odemně starší o 15 let (mi je 48 let),moc by chtěl se mnou žít na tzv.psí knížku,ale já jsem"díky" bývalému msnželovi zadlužená až po uši,nechci se pouštět do dalšího vztahu,aby to nevyznělo,že chci zneužívat švagra.Poraďte,jak dál...
Eva
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Evo. Proč myslíte, že by to on cítil jako vaši pragmatičnost?. Moc tomu nerozumím. Pokud je mezi vámi vztah, který cítíte oba, můžete si vytvořit před nastolením společného života pravidla ekonomického hospodaření k oboustranné spokojenosti...
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den,mám 3 letý vztah s přítelem o 4roky mladším. Našli jsme se přes inzerát ,odpověděl on. Zpočátku velké nadšení, že jsem normální, slušně vypadající,pořádná a milující děti,protě tak nějak do nepohody. Zatajil mi, že už je podruhé rozveden, tak jsme to nějak překousla, pak mu ale začal vadit můj věk a poohlížel so po jiné, ustáli jsme to atd. V součastné době bydlím u něj,vztah je velmi prázdný. Máme každý dcerku, ale on stále upřednostňuje tu svou. Je u nás každý víkend, to by mi vůbec nevadilo, ale vše se jí přizpůsobuje, stále si píší spolu SMS, když u nás zrovna není. Já jsem úplně na druhé koleji a přijde mi to, že mě potřebuje jen na práci, doma okolo jeho baráčku běhám jenom já a s mou dcerkou mi také nepomůže. Já vím, tak máj jít od něho, ale moc se bojím samoty, i když vím, že mi snad bude i lépe. Bojím se návratu, i když mám kam. Potřebuji být někde doma,u něho to necítím. Řekl mi, že nikdy nebudeme rodina, že už rodinu měl a tak se mu rozpadla.Co dělat.Děkuji Ilona
Ilona
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Ilono, bojíte se samoty.Ale jak se cítíte ve vztahu, který není vyvážený? Nejste v něm ještě více sama? Potřebujete mít domov, a nemáte jej. Něco tam přeci nehraje...Buď budete muset přijmout variantu, že zůstanete s dcerou samy a potkáte někoho jiného, nebo něco uděláte pro změnu ve vašem vztahu - tzn., že budete aktivní. Zatím udržujete něco, co vám nevyhovuje, jdete sama proti sobě. Ubližujete si, aniž byste to věděla.
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, rok mám přítele. Náš vztah začal z přátelství.Zhruba před 4 měsíci jsme se společně nastěhovali do podnájmu. Za posledního půl roku jsme prodělali několik krizí. Přítel mi oznámil, že si není jistý, zda mě miluje, myslí si, že pro něj nejsem ta pravá a podobné věci. Naposledy jsem si tedy sbalila věci a chtěla se přestěhovat, jenomže přítel začal prosit, škrábat, brečet, nechce o mě přijít a neví co se to s ním děje.Říkal, že mě přece musí milovat, když je mu takhle, že to není možné uvědomil si, že jsem jsem jeho láska a potřebuje mě. Začal se ke mně chovat lépe, ale nepominul ani měsíc a já opět přemýšlím, zda máme šanci, protože se přítel vrací do strarých kolejí. Nejhorší na tom všem je, že bych si ho přála moc opustit, ale když se na něj podívám, uvědomím si, že jsem já ten zamilovaný blbec a nechci bez něj být.Skvěle si ve všem rozumíme a jsme si velice podobní, možná to bude ten problém.Jestli na tohle existuje nějaká rada, budu Vám za ni vděčná. Děkuji :o)
Lenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
No, to teda:-)... Dobrý den,Lenko, jakou radu a v čem vlastně chcete? Vy se oba dva nějakým způsobem stíháte, každý máte rozdílné tempo v prožívání citu a potřeby vzájemnosti.Původně jste byli přátelé, to znamená, že to nejiskřilo okamžitě - váš vztah má pomalejší, ale zato důkladnější vývoj. Byli jste kamarádi, protože jste si podobní - nyní nevíte, jak to skloubit s partnerstvím.Možná přeskakujete podvědomě z jedné polohy do druhé, míchají se vám tam ty dvě roviny vašeho vztahu - původní a současná (?) Já nevím, dokážu se do toho vžít a popsat, co se mezi vámi asi děje, ale konkrétní radu nemám, musela bych toho o vás vědět více. Možná by pro vás oba byl užitečný náš kurz/prožitkový seminář o vývojových fázích partnerského vztahu - jak předcházet krizím, jak o vztah pečovat. Vedu jej společně s kolegy manželskými poradci - podrobnější informace získáte na www.jaknavztahy.cz
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den,moc by mi zajímal Váš názor.Je mi 27,mému partnerovi se kterým jsme spolu 6 let je 45.Vychováváme spolu sedmiletého syna,kterého mám z předchozího vztahu a čtyřletou dceru.Ačkoliv malýho vychovává od mala,jejich vztah hezký moc neni.Dcera je u něj vždy na prvním místě,může vše!I mezi námi to poslední rok a půl neklape.Rád se napije,nadává mi i před dětma a nekolikrát mi i fyzicky napadl.Před třemi měsíci jsem si na úkor jeho chování našla na netu přítele.Je mi s ním fajn,je o dva roky starší než já,děti má moc rád a mě taky.Plánuje se mnou společnou budoucnost,tlačí mi abych od něj odešla.... Ale já nevím,měla bych se rozhodnout,žiju dva životy a už mi to nebaví.Mám risknout vztah s nekým koho neznám moc dlouho a nebo zůstat ve vztahu,kde je to jednou tak a podruhé onak.Když se nenapije,je vše v pořádku,doma zastane všechny domácí práce.Toho si vážim,jen mě mrzí že si k synovi cestičku už asi nenajde a že se po alkoholu neumí kontrolovat ....
Lenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Lenko. Přítele přes seznamku znáte 3 měsíce! Říkám-li "znáte", je to hodně nednesené. Nevíte o něm vůbec nic, jste nyní zamilovaná, možná je to více kompenzace za to, co máte s partnerem doma, ale není to spontánní láska. Na vašem místě bych spíše bojovala o změny v bazálním vztahu. Pokud v dlouhodobějším časovém horizontu zjistíte, že už spolu nemáte šanci, přemýšlejte dál. Ale rozhodně se neunáhlujte. Tlak nového partnera na společný život po 3 měsících je projev jeho partnerské nezralosti. Vy jste jak sama za sebe, tak matka 2 dětí. I vůči nim jste zodpovědná...
zvažování smyslu vztahu
zvazovani vztahu: Dobry den rada bych se zeptala na radu.Mam partnerku 41 a me 25 zname se 5 mesicu a nas vztah zacal dost hezky plny nadseni lasky ale ona prozila velke zklamani ve vztahu ktery trval 7let uz je to ale 2 roky co v nem neni a ted se boji si nekoho pripustit skoro vubec se nevidime a to bydli odemne 23 kilometru svadi to na to ze ma porad spoustu prace ano je dost casove vytizena to chapu,ale ona kdyz uz ten cas muze stravit semnou tak spi a nebo pije alkohol a nebo je sama vymluva..a me to nebavi a rekla jsem ji narovinu ze pokud clovek do vztahu nic nedava tak ho nema smysl udrzovat a ona mi rekla ze me ma rada abych ji dala cas ze potrebuje holt vice casu nez se z toho dostane..trpi na deprese je porad protivna a vybusna ja se snazim byt trpeliva,ale ona je tak strasne sobecka na me potreby..kdyz ji potrebuju tak me neumi podporit a nebo je proste jina,ale kdyz ona potrebuje tak ja jsem tu vzdy pro ni a to by melo byt i naopak.chci to ukoncit
Zvazovani smyslu vztahu
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den. Máte pravdu, že vztah je rozhodně o vzájemné reciprocitě, co se týče dávání a braní si. Vaše přítelkyně patrně není stále srovnaná se sebou samou. Je-li depresivní, je ponořená více do sebe a dávání dál jí prostě nejde.Vy se vyčerpáte, pokud bude u vás převažovat role chápající pečovatelky a psychoterapeutky. Znáte se krátce a "extáze" prvotní zamilovanosti je asi to, co vás stále u tohoto vztahu drží. Myslím, že zbytečně. Nerozdávejte víc tam, kde nemáte odezvu, aspoň tak to cítím. Je to mezi vámi nevyrovnaný vztah...
zvažování smyslu vztahu
Dobry den, paní doktorko!Se svym o 17let jsem jiz s prestavkami, kdy jsme oba meli jine pertnery, temer 6 let. Po poslednim navratu vsak zjistuji, ze se nam do vztahu vkradla nuda a vse se toci kolem jeho deti, penez nebo prace. Nezijeme spolu a vidame se cca 1 tydne o vikendech. Pres tyden si spolu casto telefonujeme nebo piseme, ale kdyz jsme spolu, tak komunikace vazne. Pripada mi, ze jsem to porad jen ja kdo se ve vztahu snazi. O vikendech pouze sedime u televize a je tezke ho nekam vytahnout. Je mi 28 a nebavi mne sedet v obyvacim pokoji s jeho detmi za zady. V posledni dobe sice pravidelne v patky vyrazime do baru s jeho kamarady, ale tam se take potkavam se svym byvalym pritelem, ktery mi imponuje daleko vice a jeho zajem o mne je evidentni, i kdyz jsme se rozesli jiz pred vice nez 2 lety. Nevim, zda muj nynejsi vztah ma nadale cenu, protoze mi snazeni se bere moc energie, kteru nedostavam zpet. Dekuji za odpoved.
Jarka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jarko, když si to nyní přečtete po sobě znovu - s odstupem,nacházíte odpověď?...Já sama za sebe tedy nevidím moc důvodů, proč v takovém vztahu setrvávat. Je vám 28, jste to vy, která se o něco snaží, místo, aby to bylo naopak. Víkendy prosezené v obýváku u TV společně s jeho dětmi a pátky pokaždé ve stejném baru - no, nevím. Trochu moc velký stereotyp, žádný vývoj kupředu, spíše zamrznutí v nudné době ledové...
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, mám odtaz ohledně řešení své situace. Mám partnerku se kterou jsem 19 let, před 6 lety jsme se vzali a asi ŕok po svatbě se zamilovala do kolegy z práce. Z počátku to vypadalo, že se rozejdeme. Nakonec ale otočila, kolega byl ženatý a nerozvedl by se. Po roce se nám narodil chlapeček. Bohužel vztah ochladl a já jsem cítil potřebu mít pocit, že mě někdo miluje. A tak jsem si našel vdanou paní (milenku), abych pravdu řekl, poznal jsem co je to být milován, prostě úžasný pocit .Do toho jsem odhalil pokračující nevěru (mail). V současné době chci vztah ukončit. Manželku už nemiluji a určitě bych jí neustále podváděl. Moc si jí vážím jako člověka a nerad bych se k ní choval ne fér, myslim že se mnou není taky štastná. Doma jedeme čistě provozně. Jinak mám novou známost, paní je rozvedená a miluje mě.Chtěl bych to zkusit a vice se jí věnovat, ne jen jako milence, myslim že po tom hodně touží. Co vy na to?
David
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Davide, vy jste to napsal tak, že k tomu není moc co dodávat. Chcete schválení od psychologa? Nějaké jakoby posvěcení? :-)Nevím, jak by vypadal váš příběh, kdyby jej popisovala vaše žena.Bylo by to podobné?Vy jste se v tom vašem vztahu asi ztratil tenkrát, když se poprvé - před 5 lety - objevila nevěra na její straně. Asi jste to dál již neunesli a početí dítěte nebyla úplně nejlepší volba. Nevěry pak už byly nasnadě, i vaše touha po lásce a ocenění - poté, co jste byl zrazený.Na vašem místě bych zkusila nejdříve půlroční pauzu s jasně stanovenými pravidly okolo kontaktů se synem, financí. Když si budete oba jisti po uplynutí této doby, že bude lepší, když půjdete oba dále svým životem, bude to zodpovědnější.
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, chci se zeptat, jestli je možné budovat a vybudovat vztah s mužem, který není schopen vyrovnat se s minulostí, stále ho rozcitlivují věci spojené s minulými vztahy, i když ty vztahy skončily dávno, např.před 15 lety. Vrší v sobě bolesti, nese v sobě pocity provinění, nervuje se, bojí se, že se situace bude opakovat. Nejvyšší metou je mu mravnost, stále poměřuje své skutky podle toho, jestli jsou dostatečně dobré, je na sebe podle mého názoru příliš přísný. Složitě se to dá vysvětlit, dotaz možná vyznívá banálně. Říkám si, že moje láska mu potvrzuje, že je dostatečně dobrý, že nemusí hrotit nároky na sebe, ale nepomáhá mu to, alespoň se mi to tak jeví. Psychologickou pomoc odmítá.Děkuji.
Ida
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Ido. Váš dotaz nevyznívá banálně, to ani náhodou.Váš přítel má strach, to není o tom, že by byl na sebe přísný, jen byl asi opakovaně v předchozích vztazích zraněný a toho zakonzervovalo v obavách věřit druhému i sobě. Je to škoda, protože v rámci individuální psychoterapie by se mohl posunout dál, jít více k sobě, rozebrat a "vyčistit" si minulost, aby mohl naplno prožívat současnost a jít dál. On si podvědomě zakazuje věřit kvalitnímu opravdovému vztahu. Má to prostě zablokováno, to jeho prevence. Nevím, jestli máte ílu na to, být v tom s ním dlouhodobě, protože to může být také váš marný boj. Ale vy mu terapeutku dělat nemůžete, jste partnerka. Na vašem místě bych jej podporovala k motivaci začít spolupracovat s psychologem, a to právě proto, že vám on stojí za to, počkat.Protože jej milujete...
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den. Jsem moc ráda, že jsem narazila na tuto stránku, protože by mě zajímal Váš názor. Za dva týdny budu chodit s přítelem rok. Ve vztahu mi ale schází jiskra a ani se na něj netěším, když se sním mám setkat. Je ale moc hodný, zodpovědný tolerantní a má i jiné dobré vlastnosti. Velký problém je ale v tom, že se s ním hodně nudím. Naše zájmy ani nejsou společné. Nevím, zda náš vztah má smysl. Už několik týdnů přemýšlím nad rozchodem a trápí mě, že se nemohu rozhodnout. Kdybych možná nevěděla, jak mu rozchodem ublížím, tak už jsem to ale udělala. Prosím poraďte, jestli má cenu ve vztahu setrvat. Děkuji
Lenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Lenko. Udržovat vztah víceméně ze soucitu, nebo jen ze zodpovědnosti vůči druhému, aby mu nebylo ublíženo rozchodem, je svým způsobem nezodpovědné vůči oběma. Oba byste měli mít šanci na to, mít vztah, který je plnohodnotný, který má jiskru, je tvořivý. Vztah je živen vzájemným sdílením, k tomu patří i společné zájmy, jinak skomírá...
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den paní doktorko, je mi 26 let a s přítelem už jsme spolu 8 let. Před ním jsem neměla žádný jíný vztah, tohle je můj první sexuální partner. Asi před půl rokem jsem potkala jiného muže a kontaktu s ním jsem se raději bránila, protože jsem cítila, že mě přitahuje. Bohužel jsem tomu podlehla a svého přítele podvedla. Tajně jsem se s tím druhým asi půl roku scházela. Pak jsem se rozhodla odejít od stávajícího přítele a zkusit něco nového. Vztah už mi přišel stereotypní, s přítelem už nemám chuť se milovat. Všechno jsem mu řekla, ale on mě nakonec přemluvil, abych neodešla, že náš vztah oživíme. Nevím, jestli jsem teď udělala správně a na toho druhého je těžké zapomenout.Do sexu s přítelem se musím nutit.Trápím se já, přítel se trápí tím,co jsem mu udělala,asi mi tolik nevěří, ten druhý na mě pořád čeká. Nevím, jestli je to normální, že mě po tak dlouhé době láká něco jiného..i když vím, že po několika letech by to nejspíš spadlo zase do stereotypu. Mohu Vás poprosit o nějaký názor?
Elena
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Eleno, je to normální. S přítelem jste od vašich 18 let, je pro vás první citový i sexuální partner. Třeba jste pro sebe ti praví, ale to teď nejde odhadnout. To může ukázat až čas. Důležité je, jestli je váš nový vztah založený primárně jen na sexuální přitažlivosti, nebo jestli je to plnohodnotný vztah, v němž si spolu rozumíte, máte podobné zájmy, společnou řeč, máte podobné hodnoty, atd.Rozhodujte se dál i podle toho. Nastavovaný vztah ve vašem případě nyní nemá příliš šance na dobrou perspektivu. Jste v tlaku jich obou a přestáváte být sama za sebe, to není dobře.Musíte to být vy, která si zbilancuje, co vám vztah s přítelem od 18 dal, co vám ještě může dát. Je možné, že jste již ve vztahu stagnovali a nemá šanci na další dobrý vývoj.Neboli - řiďte se svým citem a svými potřebami...
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den,zajímal by mě Váš názor na mou situaci:Je mi 23 let a nyní přišel návrh na pravidelné schůzky od poměrně staršího pána...je mým bývalým zaměstnavatelem..je mu o 20 let víc než mě...Je atraktivní,slušný..otevřený...až možná moc upřímný...Od svých 17let žiji s partnerem.Je to už dávno boj..nepřitahuje mě,jak by to asi mělo být..Utekla bych dřív,ale má finanční situace mi to nedovoluje..tento pán na obzoru ve m hlavněě po dlouhé době vyvolává představu o tom,jak dobře bych se mohla zase cítit...Problém je,že je ženatý a má dvě dcery téměř dospělého věku. Ai když mi tvrdí,že si ženu vzal hlavně kvůli tomu,že otěhotněla a nechtěl být za slabocha...Cítím v tom trochu vyčůranost,že si chce užívat..nechci být hračka-začíná mi na něm žáležet.Je galantní,velmi pozorný..drží mě za ruku a objímá s takovou samozřejmostí jako by mu nic nehrozilo.Od známých o něm vím,že už jednou-je to pár let odešel z domu k jiné,ale pak jim to nevyšlo,vrátil se a manželka dodnes neví.Pryč od toho?
Romana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Romano:-)Na vaši otázku v závěru bych odpověděla rozhodně kladně - ale záleží na vašem očekávání od pána, který ve vás vyvolává naděje na kde co. Pokud byste si chtěla jen chvilkově užít, být opečovávaná materiálně, pravděpodobně i mít kvalitní sex, ale brala byste to jako dočasné období, pak proč do toho nejít? Ale jakmile vaše očekávání překročí hranice chvilkového dobrodružství, budete v pasti.A pak už zase záleží na vaší odolnosti... Rozhodně bych v tom nehledala perspektivní vztah do budoucna...
zvažování smyslu vztahu
Dobry den, ráda bych se optala, zda je člověk schopen udělat tlustou čáru za vším co se mezi dvěma ve vztahu událo a začít znovu? Je možné začít znovu milovat, vážit si, obdivovat druhého, když vše už vyprchalo včetně lásky a úcty? S partnerem jsme 6 let a máme 4 leté dítě. V době mateřské mě psychicky týral a láska z mé strany prostě odešla. Dvakrát jsem se dcerou i odstěhovala, ale jeho neustálý nátlak a sliby nás opět svedly do společného života. Fungujeme teď jako nikdy, stará se, pomáhá v domácnosti, hraje si s dcerou..naprosto jiný člověk...ale jen mé city se bohužel nezměnily. Někdy mi to přijde i líto,proč to nemohlo být takto dříve. Ale já už nechci dělat nic, co necítím a nechci. Nemohu se ho ani dotknout.On samozřejmě neustále naléhá a teď tlačí i do rozhodnutí, zda spolu zůstat či ne.Lze znovu najít zalíbení v někom, kdo vám hodně ublížil? Dcera ho také začala mít ráda a když jako matka vidím, jak to relativně funguje, tak mi je do breku...ale svým citům neporučím:-( Děkuji
Markéta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Markéto. Já ve vašem problému vidím několik momentů. Je tam vaše zodpovědnost matky vůči dceři, ta vás rozkolísavá k zvažování, zda ve vztahu zůstat i přes těžké předchozí šrámy. Pak je tam partnerova "náprava" v chování a péči o rodinu + jeho tlak na to, abyste to ocenila a zůstali jste společně. Ale pak je tam váš psychický blok, který vám neumožňuje se k němu citově přiblížit. Takže výsledek je snaha udržet něco, co necítíte,a to je pro možnost hodnotného vztahu kontraproduktivní. Nemůžete se nutit do něčeho, co bylo pošlapáno, to nejde, tím se blok proti němu může ještě více stupňovat. Musíte dát čas především sama sobě. Je zákonité, že dcera začíná mít tátu ráda - věnuje se jí, zajímá se o ni, dává najevo svou otcovskou lásku. Nechte to tedy u toho. Tzn.,partner může rozvíjet svůj vztah s dcerou, ale na to, zda lze obnovit partnerský vztah mezi vámi dvěma, si musí počkat. Závisí to teď na vás. Dejte si cca 4 - 6 měsíců čas, nenechávejte se do ničeho tlačit, buďte sama, bez kontaktů s ním, a můžete objevovat sama v sobě, jestli negativní zkušenosti budou překryty potenciálem, který váš vztah měl, a má.
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, před půl rokem jsme s přítelem společně pořídili byt v jeho bydlišti. Po pořízení bytu za mnou přestal dojíždět .Tak teď půl roku jezdím já za ním. Za 14 dní bychom se měli stěhovat do našeho nového bytu. Mám 15 zdravého syna a 21 syna se středně těžkou mentální retardací a zrakovou vadou. Ten samozřejmě díky svému postižení kde co upatlá nebo nadrobí atd. Mému příteli to v novém bytě velmi vadí. Snaží se ovládat, ale je nevrlý, což vzbuzuje nelibost a špatnou náladu i u mého syna. Chápu, že život s postiženým člověkem každý nemusí zvládnout, ale přítel znal mého syna delší dobu a o společné bydlení mu velice šlo. V poslední době mě ubíjí takovými nesmysli jako je např. to že mu vadí, že jsem neutrhla toaletní papír v perforaci a byl příliš odmotaný. Jednou jsem před ním bezmyšlenkovitě otřela kachličky ručníkem a mohl se zbláznit. Včera se mě ptal, co jsme dělali s toal.papírem, že ho tam je málo. Přítele mám ráda, ale mám chuť vše skončit. Nepanikařím zbytečně?
Jitka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Jitko, já myslím, že panikaříte zbytečně - oba dva... Začíná jít do tuhého, neboť je to opravdu závazné. Přítel začíná racionálně vyhodnocovat, co zvládne. Dokud jste bydleli odděleně a společný domov "jen tak" vytvářeli, pořád to nebyla definitivní fáze. Jemu teď docházejí všechny důsledky a začíná se bát. Sám to ale neví, objevuje se mu na to "podvědomé" rovině. Jeho strach z toho,co jej čeká ( teď myslí hlavně na sebe ) jej vede k detailním pohledům na to, co by mohl být problém. Ukazuje se, co je pro něj v rámci společného soužití důležité. Ale nerozhodujete se o budoucnosti jen vás dvou, protože vy máte děti a ty do vztahu zasahují. Takže - potřebujete spolu oba dva hodně mluvit, než se sestěhujete definitivně. Musíte znát svá očekávání a potřeby v rámci vztahu. Musíte vědět, jak byste každý z vás reagovali v kritických životních situacích. Musíte také vědět, co vás k sobě nejvíce přitahuje. Prvotní přitažlivost, zamilovanost, to vše za nějakou dobu skončí a pak přichází realita každodenního života. A vy musíte oba dva vědět,proč snášet zlozvyky toho druhého. Proč se to vyplatí, neboli - co je protiváhou těch zdánlivých maličkostí, jako je např. užívání toaletního papíru v perforaci nebo mimo ni...
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, mám 2měs. syna a loni v červnu jsem si vzala po 4letém vztahu muže, se kterým jsme v zimě před tím prožili docela velkou krizi .překonali jsme ji a z toho pak vzešla svatba i syn,ale já jsem si ještě na jaře začala takový flirt s kolegeou z práce. Nejdřív jsme si jen psali,ale po čase jsem šla i k němu domů...bylo to bez sexu,ale přesto hodně intimní,krásné. Při schůzkách jsem se jeden o druhém hodně dozvěděli. Já jsem se do něho zamilovala a on do mě taky. Schůzky trvaly i během těhotenství, pak jsme se na čas přestali vídat, ale teď jsme se zase viděli a pořád po sobě toužíme a on kvůli mě odmítá i ženy, které by o něj měli zájem...svého muže mám ráda a žijeme celkem spokojeně, ale přesto náš vztah tak trochu pohasl, asi od té krize už to není ono...ten druhý chce být teď se mnou a dokonce mi řekl ať si sbalím svoje věci a odejdu k němu i se synem...nevím co mám dělat?Vždyť já bych byla ten kdo rozvrací rodinu, já bych byla mrcha a všichni nás mají za spokojenou rodinu!
Anna
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Anno, dobrý den.O svém manželovi píšete jako o muži, kterého jste si vzala po prodělání partnerské krize, jako o muži, s kterým máte dítě. Nemluvíte o něm jako o svém manželovi. Je v tom všem docela dost velká míra odtažitosti, odcizenosti. Jste zamilovaná, možná až omámená tím druhým, který vám tak moc dává najevo svou touhu. Na vašem místě bych si dala čas, a asi i pozor. Zamilovanost trvá nějakou dobu, je v ní obsažena právě ona touha,ale chybí jí racionální rozvaha, předvídání budoucnosti v rámci vztahu. Přítel vám nyní nabízí téměř modré z nebe. Ale co o něm opravdu víte?...Teď říká, ať se k němu odstěhujete i s miminkem. Vás romanticky dostává tím, že kvůli vám odmítá jiné ženy. To je všechno hezké, dobře se to poslouchá.Ale jste si jistá jeho zodpovědností do budoucího života? ...Dejte tomu čas.
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den paní doktorko, poslední dobou pořád častěji přemýšlím o svém vztahu. Jsem rozvedená a mám tři děti, z toho dvě dospělé. S přítelem jsem se seznámila před 5ti roky v době kdy jsme se rozcházeli s manželem a já nejspíš potřebovala berli o kterou se můžu opřít. Přítel mi pomohl a musím uznat je to moc hodný člověk a má mě moc rád. Problém je v tom, že je pro mě kamarádem, ale co se sexu týká od začátku to není to pravé. Doufala jsem, že se to nějak zlepší, že se jeden druhému přizpůsobíme, že když o tom budeme mluvit tak to vyřešíme, ale nějak to pořád nepříchází. Sex mě s ním nebaví a čím to déle trvá, tím víc je to pro mě nepříjemné až odpuzující. Nevím co mám dělat. Navíc už druhý rok nemá práci a já tak nějak vše táhnu sama. Trápí mě to, z jedné strany si připadám nevděčná a z druhé mám pocit, že nežiji svůj život. Myslíte, že tenhle vztah má smysl? Je to normální a všude tenhle problém? Je lepší zatnout zuby?Je kamarádství ve vztahu víc než uspokojení? Děkuji moc Berta
Berta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Berto. Co říct? Dobrý vztah potřebuje mít oboje v nějaké vyvážené míře. Pokud budete rezignovat OBA na jeden z důležitých aspektů partnerství - intimní život, můžete spolu takto fungovat do konce života s pocitem, že vás spojují jiné věci, které budete vnímat jako priority. Ale je to rizikové tehdy, pokud máte potřeby v tomto ohledu stejné, ale nejsou naplnitelné. Jdu na to zeširoka, ale chci říct, že sexuální život nevzdáváte ani jeden, ale pro vás je to utrpení se zatnutými zuby. Potřebujete cítit v muži oporu, ale ekonomicky to táhnete sama. Nemám pocit, že vztah, v němž hraje velkou roli i váš vděk, je fér a je perspektivní...
zvažování smyslu vztahu
Dobry den, ja 31, pritel 36, ma syna 10 let, je anglican v anglii, ja v cechach. Plan je, ze se prestehuje za mnou.Nesouhlasim s jeho nekter. vychovnymi postupy.Napr. dnes vzal syna ven na motorku,kde je husty automobil.provoz,coz je dle me nebezpecne a nezodpovedne,u meho ditete bych to nesnesla(deti chceme),on zna muj nazor.Jiz to udelal asi 2x v minulosti a rekl, ze uz to nikdy neudela, mne i synovi. Jenze udelal.Proto pochybuju o jeho otcovskych kvalitach,jednak, ze vystavi dite nebezpecne situaci,a hlavne, ze nedodrzi slovo jako muz.Nevim, jak mu mam nadale verit, ze by to v budoucnu uz neudelal.Bohuzel musim rict,ze vymezovani hranic u syna mu dela obecne problemy,nedodrzuje co rekne, vi,ze to je spatne, ale stejne to dela.Meli jsme dnes vecer telefonovat,ale kdyz zjistil po sms, ze mam problem s tim,co udelal,rekl,ze tedy se mnou mluvit nebude,protoze chce klidny vecer,ja odepsala,ze je zbabelec.V mych ocich se nechova jako chlap.Co si o tom myslite?Jsou me obavy opravnene?Diky
Hanka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Hanko. Myslím, že směšujete více věcí najednou.Přítel není schopen direktivní výchovy svého syna podle jasně daných pravidel. Dělá mu radost, když s ním může něco prožít, je mu už 10, v přítelových očích jsou spolu oni dva tak trochu parťáci. Do toho byste vy neměla zasahovat. Přítel je ve výchově liberální, dělá si rád věci po svém, žije mimo vás, takže se rozhoduje za sebe.To ale neznamená, že není chlap, že je zbabělec. To je vaše optika, protože vy to máte nastaveno v sobě jinak. Jste z různých rodin, z různých zemí... Až budete spolu žít,bude to něco jiného. Budete se muset naučit domlouvat se na vzájemných pravidlech soužití, výchovu dětí samozřejmě nevyjímaje. Je to o ochotě se domlouvat a o schopnostech si věci vykomunikovat v klidu :-)
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, jsme manželé 7 let, dvě děti(1+3).Na začátku jsme si užívali báječný sex, pak jsme spolu začali bydlet a zjistili, že to nefunguje,rozešli se a po 3 měsících se k sobě zase vrátili.Z mé strany to už nikdy nebylo ono a odrazilo se to v mé nechuti na sex s ním.Dnes už vím, že tyto první problémy jsme neměli přehlížet,postupem času se ještě prohloubily. Kvůli klidu jsem se do sexu s ním nutila, manžel byl náladový,nic ho nezajímalo, zodpovědnost za vše byla na mně.Bohužel jsem neměla odvahu od něho odejít,bylo mi ho líto,našla jsem si milence.Manžel se o něm nedávno dozvěděl,řekl mi,že si nedovede,představit,že by přišel o děti,že mě miluje a začal o nás jako o rodinu bojovat. Změnil se,je aktivní,dobře naladěný,prostě se snaží.Tak dlouho jsem se odhodlávala,že odejdu a jsem zase na začátku.Mám právo odejít, rozbít rodinu, vzít mu děti?Nechci odejít kvůli milenci ani za ním, chci odejít, protože jsme se velmi dlouho s manželem oba trápili.Nebo mu dát ještě šanci?Děkuji Šarlota
Šarlota
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Šarloto - zpočátku vám sex báječně fungoval, znamená to, že nějaký potenciál pro intimní vzájemnost rozhodně máte. Jste spolu, vytvořili jste spolu 4člennou rodinu. Neměla byste z toho utíkat do té doby, než si budete opravdu jistá, že to mezi vámi nepůjde. Teď prožíváte partnerskou krizi. Zkuste vyčkat. Na nějakou dobu se třeba od sebe oddělit a absolvovat partnerskou terapii. Pokud zjistíte po roce, že to bylo marné,budete vědět, že děláte nejspíš dobře, když z manželství odcházíte - právo na svůj vlastní život samozřejmě máme, a to i tehdy, když máme děti. Ale až poté, kdy jsme udělali vše pro záchranu.
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, žiji necelé 4 roky s mužem (oba máme vlastní bydlení), který bydlí u mne. Zpočátku byl skvělým partnerem. Zvláště po té, když jsem onemocněla a chtěla se rozejít, abych jej v budoucnu nevázala. Mám RS. Za krátko se ale jeho chování změnilo, nepodílí se na chodu domácnosti ani finančně, ani jinak.Pokud nakupujeme, nechá mne nákup zaplatit (ale vynese jej do schodů) V citové oblasti odmítá, abych se k němu jen přitulila, (nejednalo by se o sex), nechce mne obejmout, stojí přede mnou, ruce svěšené podél těla. Jsem optimista a veselý člověk, beru životní situace s nadhledem, ale přesto.. Nechci zůstat sama, ale tahle citová sahara mne ubíjí. Když jedeme do města, kde bydlí jeho maminka, nezastaví se za ní. (Nemá na ni náladu) Je tu spousta dalších věcí, ale v rámci "klidu" to neřeším.Jednou jsme se pohádali, odešel s tím, že jsem hrdá, že se se mnou nedá mluvit. Pak se s omluvou týž den vrátil, že se změní. Nestalo se. Je mi 50 a jemu 58. Má smysl spolu být? Aja1
Aja1
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den,Ajo1. Nedokáži vám poradit, zda máte bojovat a nevzdávat to, nebo ze vztahu odejít. Nerozumím zvratu v jeho vztahu k vám. Je tam souvislost s vaším onemocněním? Nebo se jedná o jeho osobnostní problém, jeho problém projevovat city? Opravdu nevím, co s tím. Ale pokud jste dlouhodobě ve vztahu citově vyprahlá, neměla byste dlouho ztrácet čas v něčem, co vás spíše ubíjí, než dopuje energií. Měli byste to spolu vše nějak v klidu probrat - jeho a vaše očekávání od vztahu, včetně ekonomických aspektů vašeho soužití. Možná by vám prospěla krátkodobá odluka? ( Každý máte své bydlení )Doporučovala bych vám návštěvu partnersky specializovaného psychologa, abyste s ním vše probrala detailněji, na konkrétnějších příkladech z vašeho života.
zvažování smyslu vztahu
Dobry vecer. Mam problem s mym pritelem, jsme spolu 8 mesicu, kazdy zijeme v jinem meste vzdalenych od sebe cca 80km. Domluvili jsme se s pritelem, ze po dovolene pujdu k nemu nastalo, ma svuj byt, jinak nas vztah na dalku nebude mit cenu, coz oba dobre vime. Ja dala kvuli nemu vypoved, ze pujdu za nim a on se ted nejak nema k tomu aby si me tam konecne vzal, ale pise jak me miluje a chybim mu ale ze si potrebuje jeste neco yresit. Ma tri letou dceru s byvalou partnerkou a ta se nedavno teprve od nej stehovala, ac nerada. Vzdy kdyz mame byt spolu, tak se vymluvi na to, ze bud prijede jeho byvala s malou a ze si potrebuje neco zaridit a tak tam kolikrat i prespi. Vse dela kvuli maly mi pak oznami a ja vzdy kdyz prijede jeho byvala mam smulu a ji tam u sebe necha a ja jsm doma. Dle meho nazoru, nevi co chce akoho, i kdyz mi rika, ze chce me a miluje me. Jeho jednani se mi zacina pricit, mam uz toho plne zuby, zaroven jsem zoufala, jelikoz ho miluji. Asi bych mela ale vztah ukoncit.
Lucie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Lucie. No, mám pocit, že jste udělala konečné řešení dříve, než jste měla jistotu ve vztahu - tím mám na mysli vaši výpověď v zaměstnání. Je evidentní, že vy máte v rámci vztahu jasno, on nikoliv. Na jeho straně je více problémů - např. fakt, že má dceru. Potřebuje, aby se jeho dcera se vším srovnala, aby byla schopna přijmout, že se její táta s maminkou rozešli. Vy byste v jeho bytě neměla figurovat hned jako další žena v jeho životě. Tím by se komplikoval vztah dcery k vám. Byla byste vnímána jako nepřítel. Vše bylo - dle mého - příliš uspěchané. Ale měli byste o všem hlavně spolu mluvit. Je vidět, že přítel kličkuje vždy na poslední chvíli - slibuje, ale pak z toho vycouvá. Mělo by být vše pojmenováno a měli byste oba vidět, jestli jste schopni se dohodnout na něčem, co oba chcete a že si v tom budete důvěřovat!
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, paní doktorko. Jsem 5 let ve vztahu. Mně je 41 a partnerovi 56. Nebydlíme spolu, vídáme se o víkendech. Přítel mě bere na dovolené i mně částečně finančně vypomáhá. Ale....... Je hodně agresivní, nadává mi a dost ponižuje. On se strašně rychle oklepe a nedokáže pochopit, že se mě jeho sprostá slova dotýkají a nedokážu se s ním hned bavit. Pak mi začne nadávat, že jsem nevděčná, ničeho si nevážím a že snad toho pro mě dělá dost. Jenže já se k němu po jeho slovních útocích nedokážu přitulit. Myslím, že už ho ani nemám ráda. Ale přesto v tomto vztahu zůstávám. Opravdu se moc trápím. Mluvit se s ním o tomhle nedá, hned útočí, že za vše můžu já. Vlastně, podle něj můžu úplně za vše. Nikdy se mi za nic neomluvil. Vážně si nevím rady. Paní doktorko, myslíte, že mám v tomto vztahu dál setrvávat? Moc se vším trápím. Děkuji za odpověď. Lenka
Lenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Lenko, když si teď znovu čtete svůj dotaz - představte si, že jej píše někdo jiný - co byste tomu člověku poradila vy?...Já sama za sebe si myslím, že je nedůstojné setrvávat ve vztahu, v němž získáváte ponižování, kde je plno agrese, obviňování a neporozumění. Jestli jsem to pochopila dobře, protiváhou je to, že máte společníka na dovolené a částečnou finanční výpomoc. Není ta protiváha příliš malá?Je vám teprve 41 let, máte ještě dost příležitostí, vytvořit si ve svém věku kvalitní a plnohodnotný vztah, nemyslíte?...
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den.je mi teprv 14 let a mému klukovi 16 a půl. Chodíme spolu už 11 měsíců máme se velmi rádi,i když nám je jen tak málo. Je to zvláštní vztah. Moje mamka nechce baxch chodila s někým,když mi je jen 14,ale my se máme oprvadu moc rádi ,poslední dobou byly problémy.Naši s eměli rozvádět,ale nakonec se udobřili a můj kluk si myslí ,že to bylo taky kvůli nám... Pak to bylo takvé ,že obadva jsem toho měli hodně na srdci ,ale ani jeden nevěděl jak to říct. Navrhl pauzu,ale druhý den ji ztáhl,že je to blbost a,že mě moc miluje. Mně by ta pauza si vyhovovala,protože toho bylo opravdu moc... pak jsem si ,ale řekla,že ho můžu ztratit a to nechci... Nevím co mám dělat.dát si pauzu nebo rovnou rozchod? jsem už unavená z toho všeho. Musím myslet na školu!! Je mi sice jen 14 a možná to příliš hrotím,ale problém je ,že tohle už je problém,protože nikdo mi nedokáže pomoc.....:( Toho kluka... rodiče znají osobně a nikdy jsme spolu nespali a ani se nic takového neplánuje!
smutná
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá "smutná". No, já nevím, jaké řešíš problémy ty, jaké tvůj kluk. Ale chápu, že je na tebe všeho hodně, zvlášť doma. Myslím, že byste si asi od sebe odpočinout mohli, abyste viděli, jestli si budete scházet, nebo se vám po nějaké době vlastně do určité míry uleví.Úplný rozchod bych v této fázi nedoporučovala - vždyť ho sama nechceš, říkáš, že se máte hodně rádi.:-)
zvažování smyslu vztahu
dobry den žiji ve společne domacnosti s přitelem 3roky mne 48 let jemu take . posledni dobu neni snim k vydrženi všude na sebe upozornuje at jeto ve společnosti atd všechno musi byt podle nej at jeto zarizeni bytu atd kompromis neni skoro žadny .dřive to alespon šlo trochu . nevim jestli to ma vubec pokračovat . moc dekuji za odpoved petra
petra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, petro. Kdo jiný, než vy sama, vám může dát odpověď na smysluplnost vztahu, kde je nekompromisním šéfem vašeho soužití partner... Asi byste měla hledat příčiny změn - zmiňujete, že to vnímáte poslední dobou. A asi byste o tom měli spolu mluvit, měla byste mu sdělit své potřeby ve vztahu - jen ne konfliktním způsobem, to by jej dovedlo do ještě více vyhraněné opozice, spíš vlídně a přátelsky :-)
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, s přítelem jsme spolu již 8 let, ale v posledních letech jsem ztratila zájem o sex s ním. Je to moc hodný člověk, vím, že mu na mě moc záleží, ale fyzicky mě nepřitahuje. Před pár měsíci jsem se zamilovala do jiného muže a užívala si s ním skvělý sex. Nyní jsem kontakt přerušila, stále na něho ale myslím... Jsem bez energie a nic mě nebaví. Nemám sílu přítele opustit a takhle moc mu ublížit, říkám si, že se to třeba časem spraví... Ale není to tak, že láska a sex jdou společně ruku v ruce, není to tak, že pokud mě přestal přitahovat a netoužím po tom trávit s ním čas, že jsem ho přestala milovat? Děkuji za Váš názor.
Bára
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Báro. Co byste před rokem na tuto otázku odpověděla své nejlepší kamarádce?Jaké byste zdůrazňovala v té době vztahové priority v rámci hodnotového žebříčku? Já si myslím, že vám vadí jednak to, že přítel je příliš hodný - je v něm bezpečí a jistota, že vám bude umět být oporou, ale té jeho hodnosti je asi na vás po těch letech již přespříliš. V tom vztahu chybí nějaká výzva a pocit, že jste to vy, která někoho dobíháte, o někoho usilujete. Po 8 letech je ve vztahu, který není více dynamický, není vzájemně nijak rozvíjený, docela rutina a stereotyp.Je docela důležité, abyste se vrátila ve své mysli nazpět a vybavila si, jak to bylo s jeho sexuální přitažlivostí pro vás dříve. To je docela dobrý prvopočáteční ukazatel. Jestli to tam někdy bylo, je šance, že by se to mohlo vrátit i nazpět. Ale jinak - pokud by ve vašem vztahu s ním měl převažovat soucit, nemá to přeci vůbec smysl. Vztah kvůli tomu, abyste druhému neublížila? Máte strach z rozchodu, ublížení, z případné následné samoty, nebo z něčeho jiného? Já myslím, že jste zralí na "pauzu"...
zvažování smyslu vztahu
můj manžel mi potají vybral 15x 20000 během měsíce a půl, už delší dobu má problémy se svým uplatněním, podnikání se mu nedaří a zaměstnání,dle jeho přestav, se mu za 8 měsíců taky nepodařilo najít.Tak celé dny tráví na PC.Už si nevím rady, všechno co mne napadlo jsem vyskoušela.JSME SPOJU 21LETi když teď spiše vedle sepe.Máme spolu3 děti - nezaopatřené. Po podvodu se cítím, že mu už nikdy nemůžu věřit a už vůbec si ho jako člověka přestávám vážit.K VŮLI DĚTEM chci, aby rodina fungovala, ale jak dál vůbec nevím????
sisi
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den,sisi. Nevím - jste to vy jediná, která musí vědět nejlépe, zda můžete dále být v harmonickém vztahu s člověkem, který vás podrazil. Pokud to tak vnímáte. Manžel ve svém zoufalství a slabosti vybral z vašeho společného účtu 300000,- Kč. Tváří se, že zaměstnání hledá, ale 8 měsíců je docela dost dlouhá doba na to, aby zatím našel aspoň něco a než se začne věnovat tomu, nač má kvalifikaci a co by jej bavilo, se tak aspoň trochu snažil ekonomicky podpořit rodinu s 3 nezaopatřenými dětmi. Takhle se zbavuje zodpovědnosti a podvádí všechny, včetně sebe samotného. Tak to aspoň vidím já, ale samozřejmě neznám detaily. 15 x 20000,- za 1.5 měsíce - to spíš vypadá na jeho zoufalou snahu někde něco vyhrát. Nenapadlo vás, že může hrát automaty, sázet, nebo něco podobného? Nebo má dluhy, o nichž nechce mluvit? Zásadní problém bude ve vaší vzájemné komunikaci, ale nevím, jestli vám ještě jde. Každopádně o tom všem mluvit musíte, musíte spolu hledat řešení. Pokud vám to oběma půjde, pak to znamená, že jste stále ve vztahu. To se může stát leckomu, že má problémy v práci, se svým uplatněním. Ale od toho jsou ve vztahu dva lidi, kteří to spolu řeší a hledají cestu ven. Možná se on - jakožto chlap - stydí za svou bezmoc. Ale vybíráním z účtů ničemu nepomůže, naopak...Nabídněte mu pomoc v podobě psychické podpory, pokud na to máte, dejte mu čas, aby to zvládl. Pokud už je to na vaší straně ireverzibilní zklamání, bude lepší vše ukončit včas. Bez vzájemné úcty se ve vztahu žít nedá a pro děti to nebude ani náhodou pozitivní rodinné klima. Budete mu to mít vše stále za zlé, budete vyčítající, nedůvěřivá, kontrolující. To ale není dobrý model partnerství pro děti...
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den Jitko, před rokem jsem Vám již psala, vratila jsem se totiz ke svemu priteli s krerym mam 2letou holcicku, ale ne kvuli sobe, ale kvuli nemu a dceri. Odesla jsem tenkrat od neho protoze jsem byla ve vztahu citove nenaplnena a on mel svuj svet, mohla jsem delat cokoliv, ale byly jsme vzdycky na 2. miste, ale nasim odchodem si vsechno uvedomil a vsechno nam chce ted vynahradit, ja ale nemam vubec zajem, ta laska co jsem k nemu citila vyhasla a jeste k tomu myslim porad na jineho muze, u ktereho jsem vzajemny cit nasla. Chodila jsem i k psycholozce, ale ta byla zjevne naklonena k tomu, abych zachovala vztah kvuli diteti a pomoc jsem u ni nenasla. Rozhodnuti je na me a tiha toho je moc velika... bojim se, ze by mi to pak dcera mohla vycitat az by byla starsi, vim ze by to i dost ublizilo jejimu otci..., necitim se stastna, ale jak poznam co je dobre a co ne? jestli mam odejit, nebo zustat.Moji rodice maji po 40 let hezci vztah nez ja, ja na tom pracovala 7 let a ted mi to nejde.
Ivana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Ivano:-)Vás nejvíce tíží pocit zodpovědnosti vůči rodině, kterou jste vytvořila - díky ní si problematizujete pohled na svá vlastní práva v životě.Dcera vám v budoucnu nemusí nic vyčítat, pokud vy budete srovnaná s rozchodem s jejím otcem a budete se za něj umět vnitřně postavit.Pak jí můžete nabídnout fungující novou rodinu a zároveň ji nemusíte nijak ochudit o kontakt s jejím vlastním tátou. A jeho o kontakt s dcerou.Zodpovědnost vůči našim dětem nespočívá vždy v tom, že jim zachováme původní rodinu za každou cenu, i když budeme trpět...
zvažování smyslu vztahu
Dobry den ráda bych se zeptala jsem vdana po druhy 19 let zda ma cenu udrzovat manzelstvi ktere je jen ze zvyku kvůli detem problem je ten na 7mesiců jsme se rozesli ale dal jsme bydleli spolu v domě ale kazdy na jednom patre strasná situace - pak se manzel po tech 7měsících prestehoval zpátky dolů do prizemí jenom proto že neměl kam jinam (jedno z detí dům neumyslne zapalilo) premíslim nad tím zda ma toto jeste cenu panuje mezi nama urcita averze sexuálni zivot vůbec a celkove dusná atmosféra na druhou stranku mam strach odejit protoze se bojim te nejistoty co mne čeká děkuji za odpověd
ivana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, ivano. Na vaši otázku vám asi neodpoví nikdo jiný, než jen vy sama sobě. Záleží na tom, jakou jistotou pro vás role vdané ženy je - pokud říkáte, že se bojíte nejistoty v případě rozvodu.Držení manželství kvůli dětem v dusivé atmosféře je nesmysl. Byl by pro ně lepší civilizovaný a důstojný rozvod bez hádek a výčitek a ukázka toho, že i po rozvodu spolu můžete dále kooperovat jako rodiče, přestože partnersky už spolu být nemůžete.
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den,můj problém se týká soužití s partnerem.Jsme spolu téměř 9 let (mne je 27,jemu 29) a nejsme oddáni ani spolu v podstatě nebydlíme-část věcí má u mne,ale většinu ještě u rodičů a jsme spolu tak 1/2 tydne.Chtěla jsem,aby se ke mne nastěhoval,ale on nechtěl jít bydlet do paneláku,chtěla jsem,abychom se vzali,ale on si připadal mladý.Nejhorší je,že on by si mne teď vzal a bydlel se mnou,ale já si nejsem jistá,jestli chci (jsem v podstatě ráda,když nepřijede)-chtěla bych být zase zamilovaná a jakmile někoho potkám,platonicky se do něj zamiluju-zatím jsem to vždy ustála,ale jsem z toho nešťastná.S přítelem si přijdu spíš jak s kamarádem.Jinak si spolu ale rozumíme,přítel je hodný,spolehlivý.Nemáme sice společné zájmy,ale to by šlo řešit-jenže já jsem jak praštěná a nemám k tomu chuť.Bojím se ale,že když se spřítelem rozejdu,nakonec přeberu.Na druhou stranu mi přijde,že ho mám jako jistotu-když o mne nikdo nemá zájem,je mi dobrý,když má někdo zájem,ztrácím hlavu.
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
No, jasně, Zuzano. Jedete na jistotu, i když už přespříliš dlouhou na to, aby byla zajímavá. Ten vztah je zvyk a bezpečí. Bojíte se, že přeberete - zatím jste ale příliš nepřebírala - máte 9 letý vztah od vašich 18 let!Myslím si, že by pro vás mohlo být docela užitečné, rozbít to, nač jste tak dlouho zvyklá, abyste poznala sama sebe a měla volnější ruce. Pokud jste si spolu souzeni, vrátíte se k sobě i po odloučení. Neporadím vám, v tomto ohledu jste to jen vy, která pozná, jestli ustojíte nějakou dobu nejisté nezakotvenosti. Bude to jako cesta neprobádanou džunglí po dlouhé cestě přehlednou dálnicí. I když - přehlednou jen zdánlivě...
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den,paní doktorko. Je mě 41let a manželce 34 a máme dvě děti 14 a 11 let. Už 3 roky máme krizi ve vztahu,který trvá 18 let. Nejdříve začali hádky ohledně,výchovy dětí,kdo co doma neudělal a posléze jsem ženě vyčítal jak vypadá,nadával jí i synovi a co mě chybělo byl sex. Vše vyvrcholilo tím,že jsem se zamiloval do kolegyně o 15 let mladší a odešel od rodiny. S novou přítelkyní jsme plánovali spol.budoucnost,ale pak jsem si uvědomil,že žít 200 km od dětí nemohu a dojíždět do práce,takovou dálku také nechci a tak jsme se rozešli a já se vrátil po 5 měsících zpět. Zpočátku bylo vše dobré,ale pak se to vrátilo do starých kolejí a já opět odešel k rodičům,abych si vše ujasnil o našem vztahu. Když jsem jsem se chtěl opět vrátit,tak mě žena sdělila, že má milence z ukrajiny o 10 let mladšího než ona(vztah trvá 2 měsíce) a mě už nechce,protože jsem pozdě pochopil, co chtěla(omluvu za něvěru). Teď stojíme před rozvodem,ale ona zatím nespěchá. Má smysl něco zachraňovat?Děkuji Zdeněk
Zdeněk
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Zdeňku. Měl byste se ptát na prvním místě sám sebe...Myslím, že vaše manželka čeká na více, než omluvu. Chtěla by změnu ve vašem vztahu. Další hádky, kritické útoky na její vzhled atd. si určitě již dál nepředstavuje jako něco, v čem by chtěla žít. Vaším vedlejším vztahem se asi cítila jako žena ponížená, pošlapaná. Vy jste se sice vrátil,ale vaše argumenty se týkají provozního rázu a dětí. Nebyl to návrat kvůli ní... a pak váš další odchod k rodičům. Myslím, že je docela na dně a našla si náhradní vztah proto, aby se zvedla ze země, ale na rozvod asi vážně nemyslí. Čeká, že o ni začnete bojovat. Když to vše takto popisuji, neobviňuji tím konkrétně vás. Myslím, že ve vašem vztahu jako takovém bylo delší dobu plno věcí špatně, oba na tom máte svůj podíl. Vy musíte vědět, zda chcete bojovat o svoji ženu zpět...:-)
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat . Žiji se svým přítelem (mě 20let, příteli 23let) 5rokem. Přítel je závislý na hracích automatech,ale on sám v tom problém nevidí. Bydlíme u mých rodičů a já po maturitě nastupuji na Vš. přítel sice chodí do práce,ale jeho závislost ho přípravuje téměř o jeho celý plat. Půjčuje si i od mých rodičů a známých a dluhy se stále prohlubují. Chtěla bych mu pomoci ,ať se léčí,ale on o tom slyšet nechce, vždy na mne vyjede.jeho koníčkem je fotbal,ale společné zájmy nějak začínám postrádat. Jinak je na mne hodný,ale toto mne do budoucna trápí.Nejsem jista zda ho ještě miluji, nebo se jedná jen o to, že jsme spolu dlouho. Vím, že ráda ho mám,ale poslední dobou jsem zmatená. Chtěla bych slyšet váš názor na náš vztah a případně poradit jak dál. Děkuji Lenina
Lenina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Lenino, dobrý den.Se svým přítelem jste od vašich 15 let, předpokládám, že je to vaše první láska. Té se těžko člověk jen tak vzdává. Ale měla byste asi hodně zvážit, zda má váš vztah dobrou perspektivu...Gambling je závislost, která hodně stojí, a pokud se přítel opravdu nevzpamatuje a nerozhodne se k léčbě, bude se ten problém stupňovat, jeho dopady - nejen v podobě dluhů - se budou prohlubovat. Měla byste být v tomto případě ultimativnější a dát mu na vybranou - buď vy, nebo on a automaty, ale slučitelné to není. A ještě jeden dodatek - když na něj budete tlačit v tom, aby se léčil, projevíte tím to, že ho máte ráda. To jen tak, abyste neměla pocity viny, pokud mne poslechnete :-)
zvažování smyslu vztahu
Paní doktorko, dá se ještě něco dělat? Jsem vdaná přes 15 let (2 deti, 3 a 9 let). Již na počátku našeho manzelství jsem věděla, že bude jiné než ostatní. Manžel má postižené rodiče, závislé na jeho pomoci a navíc je u něj velké citové pouto k matce. Manžel se mě za celou dobu nidky před rodiči nezastal. Volný čas si neorganizujeme my, ale přizpůsobuji se potřebám manžela, kterému volný čas organizuje jeho máma. Jsem vlastně na druhé koleji. Po 15letech si stále více uvědomuji, že jsem víc a víc sama. Milostný vztah je ukončen z mého popudu, protože smířit se s pocitem, že až si na mě někdo vzpomene, že existuji, mě ponižuje. Chodím do práce,starám se o domáctnost-nikdo mi s ničím nepomůže, dohlížím na prospěch dětí ve škole, věnuji se jim. Nemám za celý týden chvilku sama pro sebe. S manželem si pomalu nemám co říci, krom profesních věcí. Prosit se manžela, ať si udělá chvilku na rodinný výlet mi připadá ponižující. On většinou volný čas tráví se svými rodiči. Začarovaný kruh??
Helena
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Heleno. Je dobře, že jste si naostro položila otázku, zda chcete pokračovat v tomto manželství. Je určitě specifické - právě díky závislosti postižených rodičů na vašem manželovi. Na vrcholku pyramidy těch potřebných je jeho matka. Již v okamžiku, kdy jste se rozhodli spolu žít, jste se staly vy a jeho matka rivalkami. Ona vítězí, protože je tou slabší, bez pomoci se neobejde. Váš muž v tom vyrostl. Je vychován v zodpovědnosti vůči rodičům, matce. Neumí si asi sám od sebe rozdělit své priority. Buď se mu budete snažit sdělit, že již na další pokračování vašeho společného života ve stejném duchu nemáte sílu, nebo se zase dále podřídíte jeho hierarchii důležitých lidí v jeho životě. On je možná rozlišuje na 1. místě na slabé, tj. potřebné, a na silné,tj. ty, kteří vše zvládnou sami.Vy patříte v jeho vidění do které kategorie?... A jak si to přejete do budoucna?... Když už na té křižovatce nyní jste, zkuste vše zvážit zodpovědně jak vůči vám a manželovi, tak vůči dětem. A jestli zjistíte, že manželství zachovat chcete, zabojujte o změny ve svůj prospěch:-)
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, měla jsem krásnou práci, ale na naléhání manžela jsme se přestěhovali, aby byl blíž ke své matce. ta je rozvedená, má tři syny a je na ně až nezdravě upnutá. Problém je v tom, že zde nemohu sehant práci, ač jsem VŠ.Muž mi vyčítá lenost a neaktivnost. Máme dvě děti- chodí do školky a školy. On je odmítá tam vodit, přitom by mu v práci vyšli vstříc. Tchyně mi s dětmi nepomůže a navíc mezi mnou a ní je dusno. Muž je sobec a myslí jen na svou karieru, přičemž jeho plat mnohdy nestačí. Já mám strach, že vhodnou práci nenajdu, protože se musím sama starat o děti. Jsem z toho unavená, na vše jsem sama. Uvažuji s rozvodem a přestěhováním jinam a začít znovu. Ale nedopadnu ještě hůř? Mezi mnou a mužem to taky neklape, jen se hádáme. Děkuji
Bety
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Bety. Kdo je u vás doma vůdčí osobností - hlavou rodiny? Jakou pozici máte doma tak, jak to cítíte vy, jakou vám přisuzuje manžel? Nebo je hlavou rodiny babička /tchyně? Popisujete vše totiž tak, jako byste byla pasivní obětí jejich zvůle. Když jste se stěhovali blíž k tchyni, neměla jste dopředu domluvenu práci, odpovídající vaší kvalifikaci? Neměli jste domluveno, jak to bude provozně ohledně dětí? Pokud jste to neudělali včas, udělejte to nyní.Vy se nenechávejte obviňovat - tím můžete oba sklouzávat jen do kolotoče výčitek a obhajob, který nikam nevede. Zkuste oba spolu udělat tlustou čáru za zím, co bylo a dívejte se na to, co JE a co BUDE, respektive MŮŽE BÝT,pokud budete konstruktivně oba spolupracovat :-)
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, mám dokonalého manžela a ideální život. S maželem jsme spolu od střední školy, již 12 let. Zatím nemáme děti. Všechny "rozumové" aspekty výborně fungují (společné bydlení, cíle života, koníčky,...). Nemám nic,co bych našemu vztahu , životu,ani jemu vytkla, jen to, že se z mého manžela pro mě stal kamarád, nejlepší kamarád. Nezájem o intimní soužití z mé strany pociťuji již několik let. Řídila jsem se tím, že nikdy nic nemůže být 100% a když funguje vše ostatní, tak s tím dokážu žít. Ale vždy jsem podvědomě věděla, že mi něco chybí a to, mít v manželovi také milence. Před několika měsíci jsem potkala člověka, se kterým právě toto víc než dokonale funguje... Navíc si výborně rozumíme, máme se hodně rádi a je nezadaný. Vůbec nevím, jak situaci řešit a jak se rozhodnout. Na jedné straně výborně fungující život a dokonalý manžel, na druhé straně to, že intimní život může být moc hezký. Děkuji moc za radu.
Janča
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Jančo. Hezké - hned po přečtení první věty vašeho dotazu jsem se u PC usmála a čekala jsem, co bude asi tak následovat. Dokonalý manžel, ideální život. To by mohl být název filmu. Filmu o perfektně funkčním, šlapajícím hodinovém stroječku, kterému ale něco chybí. A to něco hodně podstatného... Já nevím, Jančo. S manželem jste spolu od SŠ, od svých "nácti". To je dost dlouhá doba. Předpokládám, že jste pro sebe prvními vážnými partnery. Ano, jste skvělí přátelé, ve všem si rozumíte. Ale rozvíjíte se každý dál - nejen psychicky, ale i v potřebách jiného druhu... Nepomohu vám v rozhodování se mezi jednou hodnotou ( důkladná vzájemná znalost, společná minulost, kus vlastního života, to, že přátelé i rodiny obou vás mají za ideální pár,manželství, společný domov, vaše přátelství, atd. ) a mezi druhou hodnotou ( novost, jiskra, vášeň, touha, poznání se v době zralejší dospělosti, poznávání něčeho nového v lidském i fyzickém slova smyslu ).Dejte si asi nějaký čas na rozhodnutí- A až ho uděláte, neotáčejte se dál do toho, co by mohlo být, kdybyste se rozhodla jinak. Nikdy to dopředu vědět nemůžete. Zkuste vycházet ze sebe sama - kým jste, co vás většinou dovedlo k dobrému rozhodnutí - intuice, city, nebo rozumová analýza?...
zvažování smyslu vztahu
A také myšlenky na bývalého přítele a co by kdyby... On má nyní vztah s o 10 let mladší dívkou (studentka VŠ), bydlí spolu, ale z okolí vím, že si každý tak trochu žije svůj život. Od kamarádky, která je s ním v kontaktu vím, že na mě občas myslí. Já na něj také, nepřestala jsem ho mít ráda. Současného přítele mám velice ráda, on mne také, ale najednou nevím, co dál. Svému příteli jsem se se všemi pochybami svěřila, ale neřekla jsem mu, že z velké části za to může i setkání s bývalým (měla bych mu to říct? nechci mu ublížit). Nic jsme však nevyřešili, nedospěli jsme k rozhodnutí o změně v plánech či snaze o oživení sex. stránky - nechává vše na mě. Nyní nevím, zda s ním chci strávit zbytek života a už teď se k tomu zavázat společnou nemovitostí, když mj. za rok se mi v zaměstnání mohou otevřít jiné možnosti a pohled na život. Mám se pokusit kontaktovat bývalého přítele a ukončit definitivně co bylo? Mám se o pochybách a nevyjasněnostech o bývalém vztahu svěřit současnému příteli?děkuji
Barbora, III. část
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Barboro, je v tom všem více rovin.Jednou je zvažování toho, zda chcete s konečnou platností potvrdit vztah, kde nenacházíte vše, co cítíte, že byste ve vztahu mít chtěla. Druhou je resentiment po bývalém příteli, kde jste kdysi před mnoha lety nedotáhli svůj vztah do konce - rozchod nebyl jasně pojmenován, proběhl v podobě vyšumění do ztracena. Tak je v každém z vás prostor pro to, abyste na sebe občas vzpomínali - zvláště tehdy, kdy je vám smutno, prožíváte nějakou krizi, nejistoty ve svém vlastním životě. Pak má setkání s bývalou láskou úplně jinou intenzitu a význam, než ve fázi, kdy jste ve svém soukromí šťastná. Rozhodně byste měla s přítelem mluvit o vašich nejistotách a nemělo by být vše jen na vás. Je to záležitost vás dvou! Společná nemovitost je velký závazek. Pokud se nyní necítíte na závazky, prostě to pozdržte. Druhou variantou může být to, že pozemek koupíte,ale vše bude náležitě právně ošetřeno pro případ rozchodu. Jestli se máte pokusit kontaktovat bývalého přítele? Můžete, proč ne. Jen si musíte pro sebe ujasnit, co od toho očekáváte - a podle toho do toho teprve jít, nebo naopak. V žádném případě bych vám ale nedoporučovala svěřovat se s těmito věcmi příteli. To by nebylo v této fázi ani trochu dobré. Stálo by to mezi vámi, přítel by vaše pochybnosti převedl na něj a nepřemýšleli byste již jen o vás dvou. On by cítil příčinu jinde. Tohle je jen vaše privátní záležitost!
zvažování smyslu vztahu
Asi poslední rok a půl pozoruji úpadek po sex.stránce, posledních 6 měsíců už společný sex nevyhledávám, někdy je mi i nepříjemný (nemyslím fyzicky), ale snažím se partnerovi vycházet alepoň trochu vstříc. V našem okolí pozorujeme četné sňatky a plození potomstva mezi našimy kamarády a známými, do toho tlaky jeho rodiny, moje studium na VŠ (výhledově časově značně náročná práce) a výhled vážného závazku společného majetku v podobě pozemku a stavby domu. Můj problém spočívá v nejistotě, kterou jsem s ohledem na výše uvedené před nedávnem pocítila. Nejsem kariéristka, ale vím, že pro mě bude náročné získat práci a praxi v ooboru, proto bych tomu měla věnovat dost pozornosti. Nedávno jsem po několika letech opět potkala moji první lásku (zmiňuji na začátku).Oba jsme byli dost vykolejení, že se vidíme. Když jsme se potkávali dříve, několikrát mi naznačoval, že ke mě stále něco cítí. Já jsem na pochybách. Nedávné setkání podnítilo pochyby o současném vztahu a jeho pokračování v manželství.
Barbora, II.část
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jste na docela zásadním rozcestí, cítím to dobře? Jakmile jednou něco potvrdíte, nebude z toho úniku. Přitom vaše hodnoty a priority v životě jsou přeci jen rozdílné. Pokud máte vy sama problém v touze po příteli, je to celkem pochopitelné - jste spolu od vašich 16 let, je to v podstatě první vážný vztah ve vašem životě. V 16 jste byla někým jiným, než dnes, ve 23 letech, kdy končíte své vzdělání a je pro vás důležité si nejdříve vytvořit v profesní oblasti pevnou půdu pod nohami. Cítíte se ale být tlačena, vztah s přítelem obhajujete v 1.části vašeho příběhu více rozumově - rozumíte si, máte společné zájmy, pořád si je o čem povídat. Ale to, co dělá vztah vztahem, to tam prostě chybí... V podstatě mám pocit, že velký podíl na tom všem má u vás psychický blok, daný právě tou nejistotou. Chuť se milovat je potlačena nejen délkou vztahu, ale i strachem z definitivy. A pak je tady také někdo nový... Jdu si přečíst poslední část vašeho dotazu.
zvažování smyslu vztahu
Vážená paní doktorko, prosím Vás tímto o Váš názor. S přítelem jsme spolu 7 let (2 roky zasnoubení). Před naším vztahem on pár přítelkyní měl, ale nic vážného, já chodila krátkou dobu je s jedním chlapcem (starší o 8 let), ale náš rozchod vyšel do ztracena. Je mi 23 let, rok do konce studia VŠ, jemu je 32 let. Oba žijeme v téže vesnici u svých rodičů (z ekonomických důvodů). Sňatek plánujeme cca za 3 roky, nyní jednáme o koupi pozemku a chceme asi za rok začít stavět dům. Moji rodiče na nás v žádném ohledu nevyvíjejí tlak, ale jeho ano (resp. na mého přítele). Jeho matka už se co by čerstvá důchodkyně vidí s vnoučaty a jeho otec (přítel je z praktikující katolické rodiny) by si přál, abychom uvedli náš vztah do pořádku z pohledu katolické církve (řádní manželé). S přítelem si rozumíme téměř ve všech ohledech, máme společné koníčky, přátele a témata k hovoru i podobné rodinné zázemí (až na náboženské založení jeho rodiny), poslední dobou mám ale pocit, že jsme spíš jen přátelé.
Barbora, I.část
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Barboro.Není nic horšího pro vztah, než jakýkoli tlak na jeho vývoj zvenčí. Ten je bariérou pro možnost spontánního rozvoje vztahu vás dvou, rozhodování se spolu o věcech, které se týkají VAŠEHO života.Ale problém, který cítíte, nebude asi dán jen přítelovou rodinou...Jdu si přečíst další části vašeho vyprávění.
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den,s přítelem jsme spolu 7 let.Ze začátku jsme spolu pořád někam jezdili,měli si toho tolik co říct.Po 4 letech chození mi dal utimátum a donutil abych se k němu nastěhovala(a k jeho rodině do RD).Ač jsem věděla,že tam nebudu spokojená(s částí jeho rodiny jsme si nesedli,jeho bratr má na něj veliký vliv),nastěhovala se.Kvůli němu,měla jsem ho přece ráda.Ale nyní po 3 letech bydlení u nich,jsem na konci sil.Nikam nejezdíme,nemáme si co říct,max.o práci.Nebaví mě to tam.Nic ho nebaví,jen práce na RD,kamarády nemá.A nechce poznávat ty moje.Je ke mně chladný,žádné pohlazení,jen sex.Také jsem si myslela,že když spolu budeme žít,tak se o něj budu starat,ale vzhledem k tomu,že bydlíme v bytě s jeho matkou,tak se o vše stará ona,já jen uklízím.On je tak spokojený.Cítím se tam navíc a nepotřebná,již jsme o tom mluvili,bezvýznamně.Není schopen vymyslet aktivitu.Nechci mu křivdit,když něco potřebuji,tak zařídí-ale radši bych pohlazení.Bojím se odejít a být sama.Děkuji za radu.
lenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, lenko. Jak to, že jste na konci svých sil až nyní, po 3 letech společného soužití? Co bylo tou poslední kapkou? Předpokládám, že se muselo něco stát více, že jste se dostala do současné fáze. Ale "zaplaťpánbůh" za ni... Konečně vám došlo, že máte odlišný životní styl, odlišná očekávání od života i od partnerství. Jste jiní - on je patrně dost zaměřený na sebe, nepřizpůsobivý. Matka pro něj udělá první poslední, vy jste se patrně snažila o totéž dost dlouho. Nebo se mýlím? On nemá motivaci něco měnit - má všechno. Jen ne radary na to, že už toho máte konečně dost. Takže budete muset více přemýšlet sama nad sebou. Pokud byste měla zůstávat v takto nefunkčním a pro vás neuspokojivém vztahu delší dobu jen kvůli tomu, že se bojíte být sama, nepomůžete si. Naopak si ublížíte. Přemýšlejte nad tím, proč se bojíte samoty, a pak také, proč si myslíte, že byste musela být v případě rozchodu déledoběji sama? Věříte si?...Pokud ještě ano, udělejte nějaký rázný krok.
zvažování smyslu vztahu
zvážení smyslu vztahu: Vážená paní doktorko, jsem 21 let vdaná (je mi 42 let),21 letou dceru. Manželství začínalo za dramatických okolností (rodiče byli proti). S dcerou bydlím u mých rodičů (nebyla jiná možnost bydlení). Prvních 10 let manžel dojížděl do zaměstnání a vracel se pozdě večer.Posledních 10 let intezivně podniká mimo společné bydliště ....víkendové manželství(nikdy neměl zájem řešit společné bydlení, byť jsem ho k tomu nutila). V průběhu manželství mě manžel 3x donutil k interupci. S tou poslední před 4 roky jsem se dosud nedokázala vyrovnat. .....výčitky...... obviňování sebe samu, partnere. Připadám si, že jsem v bludném kruhu z kterého nedokážu vykročit. Toužila jsem po druhém dítěti .... manžel má vzácný dar manipulovat s lidmi......( na manželovi jsem finančně závislá i přez to, že pracuji,dcera studuje). Dopracovala jsem se k častým depresím a vnímání, stavu bezvýchodné situace. Navštívit psychologa? Děkuji za odpověď.
Jarka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Jarko. Na vaši otázku, zda by vám mohlo pomoci navštívit psychologa, odpovídám jednoznačně ANO. Nic nenahradí přímý dialog s člověkem, který je profesionál, je nezávislý, takže vám může poskytnout zpětnou vazbu i nabídnout různá doporučení. To není v mé moci, mám-li vycházet z několika řádků... Ale přesto.Pokud žijete po celou dobu vašeho 21letého manželství společně s rodiči, kteří byli navíc proti manželovi, těžko jste měli příležitost se více sblížit. Jako platformu pro vzájemnost a partnerskou blízkost vnímám např. tvorbu společného domova, jednotné usilování o nějaký společný cíl. Takto jste stále 2 samostatné jednotky : vy a dcera + vaši rodiče, on sám. Nevím, do jaké míry mám právo na hodnocení toho, že vás manžel po dobu 21 let donutil 3x k interrupci, ačkoli jste po druhém dítěti toužila... Nemám z vašeho popisu pocit, že by vaše manželství bylo funkční a mělo smysl v něm pokračovat i nadále, ale to je vše na vás. Cokoliv bych řekla dále, vyznělo by to proti udržování vztahu za stávajících podmínek, což by ale bylo z mé strany neprofesionální, pokud toho nevím více. Určitě vyhledejte pomoc a podporu psychologa co nejdříve, Jarko. Máte ještě velikánský kus života před sebou, jste v nejlepších letech a dcera je již dospělá, samostatná, nejste již tolik vázána k povinnostem vůči ní.