Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Dobrý den, je mi 24, přítel je o 2 roky starší, jsme spolu 3 roky a půl roku spolu bydlíme. Přítel dřív žádný vážný vztah neměl a až já ho "donutila" odstěhovat se od rodičů. Není zrovna ideální tip přítele ale já ho hrozně miluji, ikdyž kamarádky nechapou jak s takovým sobeckým, nezodpovědným člověkem mohu vydržet. Poslední 3měsíce se pořád jen hádáme, snažila sem se s ním promluvit co mi vadí a chybí, ale on není ochotný měnit. Přestože spolu bydlíme jsme oba vytíženi a moc se nevídáme. Ted mi došla trpělivost, když mi oznámil, že jeden na dovolenou k moři radši s bandou kluků, že by s hysterkou jako já 10dní nevydržel. As před měsícem jsem si začala psát s kamarádem, který je pravý opak mého přítele a udělal by pro mě vše co by mi viděl na očích, už mi parkrát v těžké situaci moc pomohl. A ja už jsem zoufalá a nevim co dělat: jestli zůstat s přítelem kterého miluji ale jsem s ním spíš neštastná nebo začít nový vztah s někým koho mám opravdu moc ráda a budu s ním štastná? Děkuji - otázka upravena poradcem

Dobrý den,

jaké mám vyhlídky na soužití s partnerem? Partner překročil 55 let. Je hodně psychicky labilní - je schopen ve chvíli se z fajn člověka změnit ve zlého, schopného i fyzické agrese (zažila jsem jeho rvačku s jiným člověkem anebo to, jak vzteky kopnul do psa). jeho bývalá žena říkala, že jinak se choval doma, jinak před lidmi venku, že se doma choval manipulativně. Ke mně se zatím chová velmi hezky, je fakt, že očekává, že ho budu chválit (rád se chlubí auty, kontakty, podnikáním). Možná, že to s ním jeho žena neuměla, i když je pravda, že spolu prožili asi 20 let. Teď ten muž žije sám, je pořád na cestách mezi dvěma bydlišti. Nechce zůstat sám, hledá si partnerku. Měl přítelkyni, která s níím ale nebydlela a už je jen kamarádka a stýkají se občas na víkend. Jak se bude vyvíjet jeho chování dál? Od jednoho cholerika jsem odešla. Třeba se tento muž už zklidnil, a bude rád za vstřícnou partnerku, možná tam problémem byla dcera, žena, a proto on odešel. Děkuji.

Dobrý den paní doktorko, mám rok přítele, rozumově moc super chlap, vše tak nějak samo plyne. Bohužel nemohu dostat z hlavy 1 muže, kt jsem před 1,5 rokem poznala. Nečekaně jsem se zamilovala, ale... nemohli jsme spolu být. Měli jsme se poznat dříve... Doufala jsem, že city odezní a zamiluji se do partnera ( vztahy jsem neměla současně ), ale nejde to a bohužel jsem vedle něj úplně frigidní. Vadí mi i doteky. Připadá mi, jak kdybych měla místo partnera něco jako bratra. Jsem z toho hodně nešťastná, protože jsem v životě poznávala jen ,,opravdu zlobivé´´ muže. Tento je velkou oporou, rodinný typ, nemá neřesti, pracuje a miluje mě. Chtěla bych ho udělat šťastným, ale co když se to nezmění. Vždy jsem k životu intimitu potřebovala a on předpokládám také. Má takový vztah šanci na přežití ? Bojím se, že lepšího muže už nepoznám. Má své mouchy jako každý. Děkuji moc za radu Y.

Dobrý den, je mi 20, jsem s přítelem přes 3 roky, já studuji, on hledá práci, nebydlíme spolu. Už asi po 6té jsem mu našla v mobilu konverzace s jinými dívkami (bývalé přítelkyně, kamarádky) o velmi sexuální témetice, po té došlo i na foto. Vždy jsem mu odpustila, vždy sliboval a brečel, že už to nikdy neudělá, ale ve mne stále přetrvává ten nejistý pocit a to vědomí, že to nejspíš zase udělá...Teď jsem po dléuhé době potkala kamaráda, se kterým jsem kdysi něco málo měla, nepřestal mě přitahovat. Vždy když ho vidím, je pro mě hodně těžké se udržet a vím, že on by byl rád, kdybych se neudržela. Ale vím, že by to nejspíš nikam nevedlo... S mým současným přítelem je teď vše v normálu, ale já mám v hlavě stále tu myšlenku, jak si píše s jinými a teď už i nedávného kamaráda.Mí kamarádi říkají, že už by s mým přítelem dávno nebyli po tom co mi vše udělal.a já už nevím jak dál,nedokážu si představit, že s ním nejsem, ikdyž už vztahu to "něco" asi chybí.. prosím poraďtě mi. Děkuju! - otázka upravena poradcem

Dobry den,
nejde to popsat moc ve zkratce, je to dost slozite, tak snad se vejdu. Nasel jsem si pritelkyni s ditetem. Bydlim s ni uz skoro rok. Ma velke dluhy a exekuci, to jsem se dozvedel az po tom, co jsem se k ni nastehoval (lhala mi, ze dluhy nema) Staram se o maleho jako o svojeho, vsechny penize, ktere vydelam, vlozim do nich, musim delat hodne prescasu, cca 50h mesicne. Vidim jenom nevdek. Prijdu z prace a jen slysim, jak po sobe neuklizim, ze doma na nic nesahnu atd. Opak je ale pravdou, delam co to jde, kdyz ale prijdu z 12h smeny, nekdy i vic, tak uz nemam silu uklizet atd. Rikam si, ze kdyz uz ja venuji tolik casu praci, abych je uzivil a platil za ni dluhy, tak by snad mohla ona zase udelat neco pro me, ne? Beru cca 26 tisic mesicne a ona ma 5000kc, z toho telefon a dluhy delaji mesicne 3500Kc. Citim se hrozne, neumim si predstavit s ni byt treba za pet let. Mam moc rad maleho, a bylo by mi lito, jak by dopadli, kdybych je opustil. Ale bojim se, ze uz to dlouho nevydrzim.

Ahoj, síce som zo Slovenska, ale už si neviem dať rady. So svojím priateľom som 2,5 roka, nebývame spolu, boli to i pekné dni i horšie. Problém spočíva v klamstve môjho priateľa, stále mi zaklame v dosť vážnych veciach a obhajuje sa, že sa bojí mojej reakcie, že budem po ňom kričať. Avšak naposledy ma vytočil takou vecou, že peniaze vrajže nemá, ale v skutočnosti mal a míňal ich na somariny a predo mnou to hral tak, že nemá peniaze, že je biedačik a ja som mu stále pomohla, keď bolo treba. Tak som nakoniec sa rozhodla, že pauza je na mieste, dohodli sme sa na mesiac. Má to zmysel táto pauza?alebo rovno ukončiť niečo, čo sa nezmenilo za 2,5 roka, tak sa ani nezmení?ďakujem

Dobrý den,
s manželem žijeme téměř 25 leté manželství, děti ještě studují. Manžela miluji, ale jeho výkyvy zvládám čím dál hůře. Vždycky si prosazoval svoje - on je ten, kdo vydělává, já se musela přizpůsobit - na MD zcela (nemohla jsem chodit ani na hodinu výuky jazyka týdně). Pak jsem začala chodit do dobře placené práce, velkoryse mu nabídla financování rodiny a finanční přebytky (podnikal a moc dobře se nevedlo). dělala jsem mu i účetnictví, starala se o rodinu - navenek mne před známými neuvěřitelně chválil, doma to bylo horší - starost o domácnost byla na mně. Jeden čas jsem z přetížení usínala (zase bylo doma zle), byla na pokraji únavového syndromu. Měla jsem tehdy dvě práce. Snažila jsem se, abychom jezdili na dovolené, ale musela je objednat, zaplatit, a přesto třeba pár dnů před odjezdem manžel odmítl jet. Dokonce jednou, ač mne tímto zaúkoloval, nejel a sháněla jsem náhradníka. Postupně začal obdivovat jednoho svého kamaráda, chtěl, abychom, dělali všechno stejně (což z odlišných podmínek rodiny mnohdy nešlo). Pak se soustředil na dceru, kterou psychicky týral. Ta se dodnes léčí na psychiatrii, má za sebou několik hospitalizací. Manžel to nikdy nepřijal, i když jednou ve slabé chvilce přiznal, že jí rozumí (byla vpodstatě jeho zrcadlem). Na druhou stranu je nutné říct, že dětem díky lepší finanční situaci dopřál koně, které měl taky rád. Dnes váhám, jestli mě měl rád, svého času jsem ho táhla nahoru, dnes mě "vystřídali" jeho kamarádi. V současnosti se jeho stav zhoršuje - emoce se strašně střídají, nikdy nevíme, co bude, doma rozkazuje, řekne, že pomůže, ale práci "rozdělí" a sedne si k televizi. my všichni lítáme. Upnul se na syna a vytvořil s ním koalici vůči mně a dceři. "My muži můžeme, vy ženy musíte". Pořád trvá rozpor mezi tím, co řekne a co udělá. Jiný je venku, jiný doma. někdy to s ním jde a někdy je nesnesitelný. Najít spouštěče je takřka nemožné. Momentálně jako záminky si bere pořádek v domácnosti - ve velkém starém domě se 4 lidmi a 2 psy se bohužel vždy něco najde.Také bojujeme s jeho lakomostí. Nevím, jak to půjde dál, mám pocit, že se začal zajiš´tovat a plánuje odchod. Bohužel je vše psané na něj, i když jsem se na financování podílela. Dá se změnit, abychom zase nějak vycházeli? Nebo radíte spíše uvažovat o odchodu? někdy to už psychicky nedávám, zejména když útočí na dceru. děkuji moc. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, je možné aby se dva dali dohromady i po třetím rozchodu? Pokaždé k němu byl jiný důvod, nikdy ovšem nevěra, násilí, spíš neshody. Může takový vztah konečně fungovat na celý život, nebo to bude stále jen rozcházení a usmiřování? A pak ještě jedna otázka - přítel je starší (41, já 24), má dvě děti z manželství. Když jsem s ním vstupovala do vztahu (2 roky zpátky) ptala jsem se ho na názor na další potomky. Říkal, že časem v tom nevidí problém. Před naším posledním rozchodem rapidně obrátil, prý se cítí na děti starý, později říkal, že není v dobré finanční situaci aby dětem dal vše (myslím, že věk byl předtím jen výmluva). Je možné, že pokud bychom se dali opět dohromady, mohl by se zamilovat a o dětech opět začít uvažovat? Velmi ho miluji, ale nechci zůstat bez dětí, to je taky jediný problém, který by bránil v návratu k němu. Děkuji Vám za odpověď i za vše, co děláte.

Nevhodný partner
Dobrý den mám půlroční vztah s ženou, se kterou jsem na pochybách zda je vhodná partnerka pro dlouhodobý vztah. Lence je 29 a má pětiletého syna s mužem, o kterém říká, že šlo o krátkodobou známost, měla ho jako milence a na potrat jít nechtěla, takže těhotenství si prožila sama a syn nikdy svého otce neviděl (do té doby měla 2 partnery). Lenka mi řekla, že měla po narození syna 12 sexuálních partneru a z toho byli asi 4 partneři se kterými vztah nevyšel a zbytek byli milenci, což si ospravedlňuje tím, že nechtěla být sama. Když jsme se nedávno bavili o nevěře, řekla mi, že nikdy nikoho nepodvedla, že když s někým měla vztah, tak toho partnera podvedla údajně jen nějakou líbačkou na diskotéce, kdy k tomu pak ještě dodala, že to brala, že nejde o nic vážného, že jí to tenkrát připadlo normální. Sama o sobě říká, že je labilní a horká hlava, což je pravda, dochází k psychiatrovi kvůli svým úzkostným stavům, které má téměř celý život. Díky za názor, Mirek, 33let.

Dobry den, pani doktorko. Potrebovala bych od Vas poradit. Jsem s pritelem 6 let. Mame spolu 2leteho chlapecka. Pritel si mne chce vzit, ale ja bohuzel nemuzu. Intuice mi to nedovoli. Co ho znam, stale ma nejake dluhy, i prez to, ze mi rika, ze uz nema. Ted ztratil praci a on nema vubec snahu si neco hledat. Az kdyz se pohadame, tak zacne neco delat. A kamen urazu je ten, ze stale kouka na porno a se mnou skoro nespi. Uz se kvuli tomu hadame asi 3 roky. On vi, ze mi to vadi, ale kouka se na to porad a nema vubec snahu s tim neco delat. Kdyby nam to alespon fungovalo v sexu. Kdybych ja nezacla, tak se mnou vubec nebude spat. Uz nevim, jak dal. Muj syn Hynecek ho zboznuje!! A on tvrdi, ze zboznuje nas. Prosim poradte mi. Dekuji noc