Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| deprese a vztah| zamilovanost| problematické vztahy s rodiči| vztahové problénmy v širší rodině| osamělost| rozvod a děti| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| otázky početí, těhotenství| spolupráce s psychologem/psychiatrem| vztahy na pracovišti| stres| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| nenaplněná láska| ekonomické problémy ve vztahu| svatba-důležitost manželství| prevence problémů ve vztahu| partner odmítá dítě| generační soužití| psychický teror ve vztahu| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| sourozenecké vztahy| ženské přátelství| problém navázat vztah| manželovy kamarádky| problematické manželství rodičů| neimponující muž| osudová láska| ekonomicky silnější žena| seznamování| sny| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, musím se vyjádřit k příběhu paní Kláry a její 13leté dcery, které žijí s mužem, jenž její dceru buzeruje. O tom, že mě příběh takové matky rozčílil, snad ani nemusím psát. Chyba je pochopitelně na straně paní Kláry, která si neuváženě hledá známosti, aniž by povahu těch mužů co nejvíc poznala. Právě už kvůli dceři. Je vlastně nevyzrálá. Osobně nikdy nepochopím, jak může ženská nechat buzerovat své dítě a klidně si vedle toho muže večer lehnout. Návštěva psychologa by prospěla, ale to by odborník musel být upřímný a říct jí na rovinu, že ONA dělá chybu ve výběru partnerů. A sezení by se vůbec nemělo odehrát v rámci přání zachovat s buzerujícím mužem manželství. Naopak tohoto muže okamžitě opustit v zájmu zachování psychického zdraví své dcery a s novou známostí se stýkat jen občasně na kafi.
DITA
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, DITO a Kláro. Propojuji vás.
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den.Prosila bych o radu,i když sama nevím,jestli mi je pomoci :-) Po narození 3.dítěte jsem tak nějak ukončila vztah s jejich otcem.Po jeho lhaní,ztráty důvěry a nevěře.Potkala jsem svou první lásku po 20 letech a začali jsme se scházet.Už to trvá 5 let.On mě velmi miluje,ale já už ztrácím víru a i asi chut v tom pokračovat.Celých těch 5 let žijeme ve společné domácnosti s otcem mých dětí a podílíme se společně na výchově.Občas je dusno a já se cítím jako ve vězení.Ale nevím jestli bych výchovu zvládla sama.S přítelem se vídáme jednou dvakrát za měsíc.Jen si připadnu ještě mladá 43let,na to,abych žila takový život.Tak nevím co dál.Děkuji za Váš názor
Aneta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Aneto, také mi připadáte mladá ve 43 letech na to, abyste žila s mužem, s nímž jste vnitřně ukončila vztah, a milovala někoho jiného. Ale nemohu vám nic poradit, vím toho málo Na základě pár vět nemůžu říct nic jiného, než abyste navštívila partnerského psychologa a s ním vše podrobněji probrala.
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den.Mám dceru 13let a žijeme 2,5 roku s mým manželem, který není její otec (celkově se známe 4 roky). Již na začátku našeho vztahu mi řekl, že nemá vztah k dětem a žádné ani nechce. S dcerou si tehdy rozuměl více, jen občas ji vytýkal nějaké maličkosti.Situace je ale nadále horší. Ona si k němu budovala vztah, např.ho objala, ale on stál aniž by ji rukami objal jako ona jeho. Neustále ji kritizuje, že si má uklidit vždy všechny boty v chodbě, když se ona sprchuje, tak má vždy po sobě uvést koupelnu do stavu, ve kterém byla předtím, na talíř si má dát tolik, kolik je schopná sníst, když si naloží více než sní, tak ji za to zkritizuje, vadí mu, že nechá něco neuklizeného v kuchyni,např. drobky, přitom on je tam nechává neustále, kritizuje, když jí u stolu a má loket na stole, tak ji pořád napomíná, pokud třeba trošku odkašlává ve svém pokoji(zlozvyk, pocit, že má něco v krku), tak on i přes zavřené dveře tak hlasitě zakašle nebo spíše zachrčí, aby to ona slyšela, ikdyž s ní sedím v kuchyni a dělá to občas, tak on z horního patra takto hlasitě zachrčí, vytýká jí, když jí třeba jablko a trochu u toho zamlaská, říká to vše vždy tak přísně a moje dcera už s námi ani nechce nikam moc jezdit ve třech, protože ví, že mu bude zase něco vadit. Často si brává jídlo do svého pokoje, aby zase něco neudělala špatně. Nesmí si dávat nohy na gauč, protože takto lidé normálně podle něj nesedí, přitom manžel je má někdy i na stole, a já je smím mít na gauči.Když se koupe, což je dvakrát za rok, tak má řeči, že je drahý ohřev vody a že se snad může jen osprchovat. Manžel mi vytýká, že nikdy nestojím na jeho straně a neřeknu nic mé dceři.S dcerou mám krásný kamarádský vztah.Těmito neustálými výtkami vůči mé dceři se můj vztah k němu již před rokem velmi ochladil. Navíc mi řekl, že k mé dceři nic necítí, nepochválí ji, mám pocit, že ji jen kritizuje.Mám velký strach, jaký by to na ní mělo dopad v jejím věku, kdybychom nadále společně žili.Už nyní se mě dcera často ptá, jestli je opravdu tak špatný člověk.Má ze sebe samé velmi špatné pocity a obavy, co zase nastane.Jsem ve fázi, kdy chci od manžela odejít, protože nevěřím, že se v tomhle dokáže změnit, sám mi řekl, že se nedokáže otočit o 180 st.Jeho výtky nepovažuji za výchovu, nýbrž za komandování. Už mi tolikrát říkal, že se pokusí se v tom zlepšit, ale nic. Celá situace je natolik ještě zamotaná tím, že se objevil muž, který má velmi rád mne i mou dceru a ona jeho také. Známe se 4 měsíce a rád by s námi žil.Cítím to tak také, moje dcera by také raději bydlela jinde. Ráda bych od vás slyšela názor, co si o tom myslíte, zda je takový člověk schopen se změnit či ne. Já v tom nevidím budoucnost. Především mi jde o mou dceru, která není šťastná a já také ne. Mám špatný pocit ze všeho, z toho, že jsem včas nedokázala tomuto komandování zabránit a taky, že se objevil jiný muž, se kterým bych ráda se svou dcerou žila. Děkuji Vám moc za odpověď.
Klára
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Kláro. Ve vašem dotazu jsou otazníky hned dva. Vztah manžela, s nímž se znáte 4 roky, k vaší dceři. Má s ní problém, ona s ním, prostě ji nějak nedokázal přijmout do svého života. Nevím, jaký má problém např. z původní své vlastní rodiny, jak byl vychováván on, proč deklaroval od začátku, že nemá vztah k dětem. Vy jste se svou dcerou od jejího početí, jste spolu hodně citově spjaté, rozumíte si. On se do vaší rodiny dostal v době, kdy váš vztah trval s dcerou 9 let. Druhý otazník je váš nový vztah s mužem, s nímž se znáte 4 měsíce. Krátká doba na to, aby sliboval společný život a vytvořil si pozitivní vztah i k vaší dceři - aspoň podle mě. Nikdy se již, pokud máme dítě, nerozhodujeme jen sami za sebe... S novým vztahem bych nepospíchala, mohlo by to v budoucnu dopadnout podobně, jako s tím stávajícím. Nejdříve byste toho muže měla více poznat. Ale zda chcete dál žít s manželem, pokud popsaným způsobem "buzeruje" vaši dceru, to je jiná otázka. Mluvíte s ním o tom, ale přesto to nepomáhá. Zašla bych s ním nejprve do partnerské poradny.
zvažování smyslu vztahu
Po 15 l. manželství mi před rokem manžel oznámil, že se zamiloval do jiné ženy-ne fyzicky, ale emočně. Také mi řekl, že ho nenaplňuje náš rod. život, chtěl by se seberealizovat a něco nového velkého dokázat a zažít. Máme 2 nezl. děti, dobré zaměstnání, hezký dům-ale jeho z toho nic netěší. Jeho doktorka mu řekla že prochází krizí 40tníků a doporučila mu psychologa. Na sezení poctivě dochází celý rok, ale nezměnilo se nic. Ve vztahu je odtažitý, lhostejný, domů z práce chodí pozdě večer, takže péče o děti i domácnost je jen na mě. O víkendech se trochu zapojuje do chodu rodiny, ale je nervózní, podrážděný. Celý rok jsem doufala, že se náš vztah zase vylepší a bude nám spolu zase dobře-ale neděje se to. Teď mi oznámil, že mě respektuje jen jako mámu svých dětí a taky jen kvůli nim od nás neodejde. Já sama ale začínám na rozvod myslet čím dál víc-jsem psychicky zdeptaná a beru antidepresiva. Váhám jen kvůli dětem a potřebuju radu - rozvézt se, nebo dát vztahu ještě šanci...
Děkuju moc E.
Eliška
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Eliško. Nikdo vám neporadí, zda máte manželství opustit vy. Ale pokud byste se měla ve vztahu dlouhodobě trápit, nevím, komu to přinese užitek. Váš vztah by po 15 letech potřeboval nějak "resuscitovat", pokud jste ve fázi, kdy to jde. Můžete také zkusit pauzu se všemi jejími pravidly. Nic nemá smysl "šít horkou jehlou". Na vašem místě bych začala spolupracovat s partnersky specializovaným psychologem, abyste si v rozhovorech s ním vyjasnila více věcí, týkajících se vašeho vztahu.
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, s bývalou partnerkou sme od sebe 6měsícu, máme spolu dceru 7let, vztah se rozpadl kvůli vzájemnémnu odcizení,a následné nevěře z její strany která trvala přes 6 měsícu a to už sem neustál,a celkově to neklapalo v oblasti milostného života, myslíte že je šance na normální žití s partnerkou která byla nevěrná a nevážila si chlapa??Tvrdí mi že zajdem do poradny,sex.poradny atd, mám ted vztah který je v relativním pořádku ale vidina toho že bych byl zase s dcerou mě přivádí na na myšlenky na návrat...ale zase se říka 2x do stejné řeky nevztoupís...dekuji za rady
Karel
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Karle. Určitě bych zkusila možnost návratu k sobě s partnerkou, s níž máte dítě. Ale museli byste si stanovit podmínky k návratu - to na začátek. 2 x do jedné řeky byste již vstoupit nemohli, ale ani by to nebylo žádoucí, protože ta vaše původní řeka už zaváněla bahnitou mělčinou... Takže pokud návrat, tak opět do proudu řeky...
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den,

ráda bych Vás požádala o radu. Jsem skoro rok ve vztahu, který očividně nikam nevede a do budoucna asi ani nepovede. Máme mezi sebou velký věkový rozdíl a někdy mi připadá, že si ani nemůžeme rozumět.Navíc od sebe bydlíme přes sto kilometrů. Vídáme se málo, často se hádáme. Ale kdykoliv jsem rozhodnutá, že to ukončím, zas se to přehoupne k lepšímu a odhodlání ztratím. Myslím, že jediné, co nám nechybí jsou vzájemné city. Ale to je asi to jediné co nás drží pohromadě. Víc společného asi nemáme. Všichni známí mi radí, abych šla od toho. Jenže já nevím jak a hlavně se na to moc necítim. Světlejší chvíle tam jsou. Problém je v tom, že na sebe nemáme čas kvůli práci,ne že bychom nechtěli. Ale to se do budoucna také měnit nebude. Spíš se to bude horšit. Myslíte, že by bylo lepší, rozhodnout se pro to,co je pro mě nejspíš lepší i za cenu ztráty toho člověka? Pokud je to pro mě lepší. Těžko říct,je to po letech první muž, ke kterému opravdu něco cítím. Děkuji za Váš názor. :-)
Olina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Olino. Zkuste si nyní ještě jednou přečíst váš dotaz a zkuste si představit, že vám jej napsal někdo jiný a vy mu máte poradit :-) Na začátku píšete o absenci jakéhokoliv pozitivního vývoje vztahu na dálku, který trvá téměř rok. Je mezi vámi velký věkový rozdíl, díky němuž si nejste jistá, zda si můžete navzájem rozumět. Frekvence setkání je nízká a jsou tam časté hádky. Vaše opakované rozhodnutí vztah ukončit uvolní vaše vnitřní napětí a očekávání a jako zázrakem se něco mezi vámi změní. Asi se změní hlavně něco ve vás samé. Máte vůči sobě silné city, jinak nemáte nic společného. Pokud jste racionální člověk, bude pro vás lepší vztah opravdu ukončit. Prognóza by nebyla dobrá. Pokud jste zvyklá se rozhodovat více emočně, zkuste to být vy, která udělá další krok do neznáma a vývoj vztahu něčím podpoří :-)
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, je mi 23 chodím s přítelem (23 let) již dva roky, ale poslední dva měsíce se neustále hádáme. Také jsem zjistila, že mi lhal. Stále ho miluji, ale nemám k němu takovou důvěru jako dříve. Navíc jsem začala opět myslet na jednoho muže (Adam), kterého jsem znala ještě před mým vztahem s nynějším přítelem. Bojím se rozejít, abych toho poté nelitovala, ale zároveň si říkám, jestli by vztah s Adamem nebyl lepší. Myslíte, že se mám snažit dát svůj vztah opět do pořádku? Jsem zmatená a nevím si rady. Děkuji za jakoukoliv radu, nebo názor.
Ludmila
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Ludmilo. Jste vlastně v situaci partnerského trojúhekníku. Hádáte se poslední 2 měsíce z celkově hezkých 2 let trvání vašeho vztahu. Říkáte, že jej stále milujete, schází vám důvěra, kterou jste dříve měla. Položte sama sobě otázku, co se to vlastně stalo, co bylo spouštěčem, před 2 měsíci, toho, že je mezi vámi neporozumění. V čem vám lhal, bylo to něco zásadního? Mluvili jste o tom spolu více? Adama jste znala již předtím, je to takový pokušitel:-) Můj pocit z vašeho psaní je, že než utíkat od problémů, je lepší je zkusit nejdřív zabojovat a řešit je...Snad jsem to napsala srozumitelně.
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, je mi 25 let a čekám první dítě. Bohužel ne s mužem, se kterým si dokážu představit žít po zbytek života (jak se tak v životě stává, otěhotnění přišlo krátce po seznámení). Otec dítěte - Slovák - se ke všemu postavil zodpovědně a je ochoten se na všem podílet - pokud bude mít dítě jeho jméno, budeme společně bydlet u něj a hrát si na spokojenou rodinu. Řeším však otázku, co je pro dítě lepší. Vyrůstat bez otce, nebo žít v rodině, která nefunguje? Mám totiž za to, že dítě bude spokojené tehdy, pokud jsou spokojení rodiče. Sama jsem z rodiny, kde lásky chyběla a tato záležitost mě lehce poznamenala dále. Děkuji předem za odpověď
Klára
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Kláro, dobrý den.Je toho hodně, co by bylo dobré probrat - pokud bychom spolu mohly vést dialog. Ačkoliv jste po krátké známosti neplánovaně otěhotněla, rozhodla jste se pro dítě. Nyní hledáte cestu, jak s dítětem dál - v jaké konstelaci. Podařilo se, že jste otěhotněla se zodpovědným mužem, který se k tomu staví čelem. Zvažujete další pokračování ve vašem "vztahu". Nepochybuji, že jste to zvažovala i v okamžiku, kdy jste měla graviditu potvrzenou. Nevím, v jakém stádiu těhotenství jste, ale nyní by asi na prvním místě měla být vaše vnitřní pohoda, aby miminko mělo v prenatálním období vaši psychickou stabilitu. Zkuste si to teď v sobě přehodit na prioritu :-) To, jak to bude vypadat dál, se ukáže. Třeba se ukáže i to, že otec vašeho dítěte může být v budoucnu i vaším partnerem a můžete vytvořit kompletní rodinu. Nebo ne. Ale chcete se rozhodovat opravdu již nyní?
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, od dvaceti jsem se kamarádila s klukem, který mi v rozmezí asi dvou let vyznal dvakrát lásku. Já se s ním cítila dobře, ale na vztah jsem to neviděla. Pak jsem hodně cestovala aměla různé partnery. Mezitím jsem se s tí chlapcem vidívali(jako kamarádi). Te uběhlo 18 let a mě se rozsvítilo...chciho. Chodím za ním, ale myslím, že on už ví, že je na rovině o krok zpět a nic si nedovolí. Spala jsem u něho ale k ničemu nedošlo. Píše málo . Nereaguje moc na moje zprávy. mYslím si, že je to především tím minulým zklamáním. On partnerku celou dobu neměl. Myslíte si, že mu to mám říct a jak to dopadne?
Krystýna
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Kristýno. Abych řekla pravdu, nevím, jestli se v tom orientuji časově správně. Ve 20 jste kamarádila s klukem, který vám 2x vyznal lásku, ale vy jste tam nic v sobě neměla. Nyní, ve 38 letech jste si uvědomila, že ho chcete?...Na základě čeho? Myslíte, že na vás 18 let myslel tak, že po vás toužil jako po osudové lásce? Nedokážu vám fakt odpovědět, co máte dělat dál. Nereaguje na vás. Vy můžete udělat jediné - dát mu najevo, že jste si uvědomila, po mnoha letech, že vás jako muž zajímá. Pokud by to bylo oboustranné, budete ráda, když se ozve. Ale to je z mého pohledu asi všechno. Mám pocit, že se vám taktně snaží dát najevo, že už to tam po těch mnoha letech nemá. Ale samozřejmě neříkám, že mám pravdu.
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, s partnerem jsme se potkali až poté, co se rozvedli s bývalou ženou, která odešla s jiným. Oba máme děti ve střídavé péči (on 3 a já 2) nežijeme tedy ani spolu.Trvá to už 4 roky a já naše odloučení trpělivě snáším, vztah k jeho dětem podporuji a myslím, že mě všichni tři vždy rádi vidí. Sama jsem v tomto uspořádání našla výhody: mám více času na sebe, mohu v klidu vychovávat své dospívající syny a postupně zjišťuji, jak jim to klidné prostředí svědčí. Bohužel hůř než já se s tímto nenormálním soužitím vyrovnává můj partner. Nejen, že on mé děti zdaleka tak otevřeně jako já jeho nepřijal a když je někdy s námi, dochází ke konfliktům, ale už začíná kritizovat i mě, a to hlavně před svými dětmi. Když jsem trávila čas jen s ním a s jeho dětmi, cítila jsem, že jsme šťastni a myslela si, že to bude fungovat i s mými kluky a dohromady. Když jsem tedy začala situace a společný čas sama více řídit, začal mě kritizovat. Když jsme jen sami, také to není ono. Máme vůbec budoucnost?
Daniela
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Danielo. Váš vztah po rozvodu a se střídavou péčí trvá 4 roky, problémy se začínají otevírat až nyní? Mluvíte o tom, že jste začala řízení všeho přebírat postupně do svých rukou. Jste v tom ve shodě? Oba žijete po celou dobu odděleně, každý z vás má zažitý jiný model společného soužití. On vás kritizuje, asi je také vůdčí typ osobnosti? Nevím, co máte mezi sebou za problém, co si zajít společně aspoň na jedno párové sezení u partnersky specializovaného psychologa?
zvažování smyslu vztahu
Paní doktorko, je mi 50 let. Před 2 lety jsem se seznámila se stejně starým mužem. Já jsem rozvedená po 18 letech manželství, mám 2 děti. On se rozvedl 2x a má dospělou dceru z prvního, asi rok trvajícího manželství, ve 22 letech. Jeho druhé manželce se narodilo dítě až po rozvodu s novým partnerem. Ze začátku našeho vztahu se snažil, ale přesto měl problémy při sexu, říkal, že za to může stres, používal různé výmluvy, bylo moc pozdě, nebylo ticho, byl unavený apod. Přesvědčoval mě, že se vše spraví až nebude mít stres v práci..Zkoušela jsem všechno možné. Teď ho sex nezajímá vůbec, je to vlastně zakázané téma. Nikdy jsme spolu nezačali bydlet a začíná vyhýbat i tomu, aby u mne přespal.Uvažovala jsem, že bychom mohli bydlet spolu, ale mám pocit, že se tomu vyhýbá a nedokáže se vzdát svého samostatného bydlení a vystačí si s telefonováním. Vánoce zatím netrávil s námi, ale vždy dá přednost své matce, na kterou se zdá být velmi fixovaný. Dá se dosáhnout změny? Dává to smysl?
Blanka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Blanko, dobrý den. Asi máte každý z vás od vztahu jiné očekávání. Jeho nechuť řešit problémy v oblasti sexuálního života mohou být varovné- buď má opravdu nízkou míru sexuálního apetitu, nebo se stydí za to, že to moc nejde. Může být zahnán do kouta vašimi potřebami. Každopádně vy chcete ve všech ohledech mnohem více, než on. A jeho fixace na matku v 50 letech? Myslím, že nejste kompatibilní pár, váš vztah nemá žádný vývoj...
zvažování smyslu vztahu
Situace: já i moje přítelkyně jsme šli do našeho vztahu impulzivně a nečekaně - poznali jsme se přes internet (Fascebook) a chvíli jsme si psali - jakmile jsme se asi po 2 týdnech odhodlali jít ven - řekla několik citově založených věcí a já ji objal s cílem ji zklidnit po chvíli mezi náma přeskočila jiskra a už po chvilce jsme se líbali v trávě a o 2 dny později jsme zplnohodnotili náš vztah...
Problém: ani jeden jsme vztah nechtěli a vpodstatě nechceme - přesto nedokážeme vydržet bez toho druhého déle než týden a naše bývalé přátele/ kamarádky nechceme ani pořádně obejmout natož pak tomu druhému zahnout.
Otázka: řešíme/ kompenzujeme si naším vztahem naši minulost ? (z její strany více partnerů) z mé strany několik nevydařených lásek a strach navázat citový vztah s někým novým, ale stálá touha po sexu (jsem muž 18)
o všem jsme si promluvili, ale každé řešení má stejný výsledek: po chvilkové hádce jsme spolu zase
Peťas
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Peťasi, že váš vztah vznikl neplánovaně a impulzivně, mi přijde v rámci popsané situace jako dobré znamení. Říkejte tomu, jak chcete - když nechcete vztah, protože máte nezahojené rány z partnerské minulosti. Ale žijte tím, co vám v současnosti osud nadělil. Vy asi budete chtít být opatrnější, ale jestli se to povede, je otázka. Ale nevzdávejte se daru, který tu najednou překvapivě je :-)
zvažování smyslu vztahu
Rok jsem chodila s mužem, který trpi bipolarni afektivni poruchou cili maniodepresi. Nas vztach byl plny turbulenci, psychopatickych situací, ale zaroven i plny lasky a úžasného sexu. Poprvé v životě jsou poznala opravdové souznění těla a ducha...Měla jsem však neustále pocit, že to vše krásné si vybírá těžkou daň na mé psychické pohodě. Přítel nebral prášky, dostal se do velkých dluhů a neustále mě provokoval flirtováním s ostatními ženami. Rozešla jsem se s ním zrovna když se začal lepšit, začal užívat antidepresiva po pobytu na psychiatrické léčebně. Moc chtěl ve vztahu pokračovat a začít spolu žít a bydlet. Já si, ale našla jiného partnera. Nový partner mě však neuspokojujje sexuálně a za jeho zady jsem se dále stýkala s expartnerem. Nevím si rady, vztahu s maniodepresivnim se desim a v novem vztahu nejsem spokojena.
Ladka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Laďko. Mám pocit, že na vás čeká někdo třetí, v němž naleznete kombinaci vzájemné touhy i toho, co by mohlo zaručit nějakou větší psychickou stabilitu :-)
zvažování smyslu vztahu
Pročítala jsem Vaši poradnu a jen zírám. Partner mi byl nevěrný víc jak 3 roky, já se doma starala o malé děti a on řešil zálety. Dokonce nakrátko odešel. Myslela jsem, že šlo o kratší čas a že kvůli naší partnerské krizi si našel paralelní vztah. Pak jsme se dohodli, že se máme rádi a chceme být spolu. Jenže jeho zhrzená milenka mi potřebovala nutně sdělit, kolik těch žen měl a jak dlouho mě podváděl. On vše přiznal. Pro mě z toho ale vyplynulo, že naše krize vznikla kvůli jeho podvádění. Všechno jsem to na etapy překousala. Náš vztah začal fungovat. I co se sexu týče. Jenže on vydržel necelé 4 měsíce než si to zase musel rozdat s mladou holkou. Vykládá mi jak je doma spokojený, miluje mě, děti. To mám opravdu budovat vztah kvůli dětem s děvkařem, kterému prostě jedna žena nestačí a nepátrat a být ráda, že ho mám? Já ty věčné pochybnosti prostě neunesu.
Hanka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Hanko. Úplně jsem nepochopila, nad čím zíráte při pročítání této poradny, ale rozhodně nemusíte kvůli dětem setrvávat ve svazku, který vás uráží a cítíte se v něm být ponižovaná a neustále jste podváděná manželem, který nejspíš nedokáže být monogamní. Pokud se máte oba rádi, zkuste to řešit spolu, třeba i s pomocí odborníka.
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den. S přítelem už jsme 3 roky a pořád mám pocit, že mi něco hrozně schází. Asi před 2 lety jsem potkala jednoho muže seznámila mě s ním moje starší sestra, jezdili jsme na společné akce, apod. On se do mě zamiloval a začali jsme si psát. Byl tak hodný a pozorný, když jsem si řekla, že zůstanu s mým přítelem, tak si našel dívku já začala hrozně žárlit. Úplně jsem ho vyškrtla ze svého života a nějak jsem na něj nevzpomněla. Ale když se s ní rozešel začal mi asi po půl roce opět psát a románek začal na novo (ovšem žádný polibek nebyl nic). Po nějaké době jsem ho zase nechala a nebavila jsem se s ním. Když ted to zase začalo a už jsme se i políbili. Mám ho moc ráda, ale nedokážu opustit svého přítele. Snad každou noc se mi o něm zdá a když spím vedle svého přítele myslím si že je vedle mě on. Vůbec nevím co mám dělat. Nechci litovat, že jsem opustila svého přítele. Opravdu nevím co si mám počít pořád mi říká, jak jsem jeho láska na 1. pohled. Mám svého přítele opustit a být s ním?
Kristýna
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Kristýno. De facto jste v rámci 3letého vztahu s bazálním přítelem 2 roky v pomyslném trojúhelníku.  Hra mezi vámi a tím druhým je dráždivá, ale vlastně není o ničem jiném, než o vašich snech a iluzích o tom, co by mohlo být, co by se mohlo ve vašem životě změnit. Zkuste si uvědomit, co máte ráda na tomto muži, co na sém příteli. Zdá se mi, že v příteli máte jistotu existence vašeho vztahu, v 2. muži pak lákavost, touhu, novost. Vaše rozhodnutí je vaše, já vám neporadím, protože jakýkoliv krok by měl další konsekvence, o nichž nevím,co by pro vás znamenaly dál...
zvažování smyslu vztahu
...optimistický, veselý člověk, co se zařekl, že chce být v životě šťastný a bojím se, že se mi to v tomto vztahu moc nedaří. Máme i světlé dny a krásné okamžiky, ale většinou se stane něco co mě velice rozesmutní. Byli tu také věci co mi od začátku vadili a přítel je prostě kvůli mě nezmění: kouření, přespříliš času na PC, řekne, že se nechce měnit a přetvařovat, což si vážím, ale tím pádem nechce na našem vztahu moc pracovat. Když mu toto všechno řeknu, většinou jen mlčí a řekne, že chce ať jsem šťastná, ale nic se potom nezmění. Spíš 3 dny skoro promlčíme a pak se to nějak zlepší. Hrozně bych si přála, aby mi nějaká třetí osoba, řekla, ne tohle nebude mít cenu a nezlepší se to nebo ano, bojuj, tohle je vztah, který za to stojí. Zapomněla jsem říct, že je mi 29 let. Chci bojovat i kvůli tomu věku, abych nezačínala znovu. Je to však těžké, když bojuje jen jedna strana. Děkuji pouze za Váš názor na můj emoční výjev :)
Renata
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Renato. Řekla bych, že něco podobného prožívá hodně lidí, když se kruh jakoby uzavírá jasnými úvahami o společné perspektivě, vyjádřenými v podobě zásnub. Je to závazek vůči sobě, vůči druhému, vůči rodinám, atd. Tak to bývá prožíváno a leckdy to začíná vyvolávat strach. Neobviňujte se z přespřílišných emocí a hysterie, to je zbytečné. Spíš si pro sebe udělejte seznam toho, co do života od svého muže potřebujete, abyste se mohla cítit šťasná. Pište si ty požadavky pod sebe tak, jak vás budou napadat - ve smyslu obrazu ideálního muže pro vás. Až si vše sepíšete, nechte to na chvilku být a po nějaké době si to přečtěte s odstupem znovu ( třeba druhý den ). Pak to hierarchicky seřaďte od naprostých nezbytností po požadavky, které postrádat můžete. A s dalším odstupem si můžete jako ve škole oznámkovat přítele, jak dalece každý požadavek zvlášť naplňuje. Pak se zamyslete i nad sebou, zda jste člověk, v němž převažují v rámci rozhodování více city, nebo více rozum. Určitě se vám z toho něco vyloupne :-)
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, paní doktorko,
jsme s přítelem ve vztahu již 3,5 roku a před 3 měsíci jsme se zasnoubili. Ze začátku jsem byla velice opatrná a zamilovávala jsem se až postupně, jak jsem ho více poznávala. V důležitých situacích se shodneme, můžu se na něj spolehnout, máme stejné plány do budoucna, v posteli to úžasně klape. ALE pořád cítím, že mi něco chybí. Jsem velký romantik, což je kámen úrazu, protože on takový není. Často jsem mu to říkala a trochu se to zlepšilo, nebo jsem to spíš přestala tak řešit. Jednou za 2-3 měsíce mám však depresi, když si náš vztah rekapituluji. Řeknu mu to, nedržím to v sobě, popláču si a většinou se to vyřeší tím, že si sama řeknu že hysterčím, že náš vztah za to stojí. Možná je to teď svatbou a plány na miminko, ale bojím se, že si jen něco nalhávám a srdce mi říká, že to není dobře. Přijde mi, že neumíme moc trávit čas spolu sami. Myslím, že to mám těžší v tom, že mí rodiče jsou příkladní manželé a stále se dokáží spolu smát. Já jsem velice...
Renata
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Renato. Ještě si přečtu druhou část vašeho vyprávění.
zvažování smyslu vztahu
Dobry den pani doktorka,obraciam sa na vas s prosbou o radu.Som s priatelom rok a pol.prvych 7 mesiacov tro bol krasne,vsak su to chcilky zamilovansoti.Potom mi uz zacali vadit veci,ze chodi kazdy den na pivo,ze vela fajci..vsetko som mu to povedala,ci by sa nedalo s tym nieco robit..postupne fajcit prestaval,aj ked mi vela krat zaklamal,ze nefajcil a fajcil a to iste bolo s pitim,ze nepil som a pritom sa mu plietol jazyk.Raz ked sme volali,bol opity,pytala som sa ho ze preco pil,bolo uz neskoro vecer..a on ze nepil,prisaham ti na mamu,ved prid sa pozriet..atd,myslel si ze nepridem,ja som vsak sadla do auta a isla som,samozrejme ze bol opiyt...od tychto a inych klamstiev sa mi zacal zhnusovat,vzdialovat...toto nebolo len raz...druha vec je,ze je az chorobne ziarlivy,vsetko rozobera do spiku kosti,kto to bol,odkial ho poznas,preco si sa usmiala,akonahle som si pridala noveho cloveka na fb ,v zapati telefon,co to je za debila co si si tam dala a podotykam,vsetko povedane v kriku.Uz mam toho dost,viackrat som si dala pauzu s nim,najdlhsie mesiac,vtedy mi troska chybal,stretli sme sa,zacali sme zas spolu,ale on len vravi ze sa zmeni,sice v niecom sa zmenil,ale ja nemozem mat pri sebe ziarlivejho chlapa a klamara.nedodrzi slovo,jeho slova su niekedy len pôovedane do vetra...ja mam uz 48 rokov a toto nechcem,nici ma psychicky,vzdy ked sme dlhsie spolu,je zo mna vysata energia,dokonca kricim,nadavam ako blba,ale toto nikdy nebol moj styl.Pri nom som to,co som nikdy predtym nebola.Akonahle sme od seba,som kludna,vyrovnana.Tiez ma hneva,ze raz ma pracu a potom zas nie.Zhana si len take roboty,kde sa robi a zas nerobi..co s nim ? ani neviem ci ho mam rada..citim sa nim manipulovana
Sofia
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Sofia. Bojíte se udělat rozchod? A proč? Čeho se bojíte?...
zvažování smyslu vztahu
Dobrý večer paní Douchová, bude mi 27 let a momentálně prožívám nějaké každodenní pochybnosti o smyslu mého nynějšího vztahu, který trvá 3,5 roku s přítelem o rok mladším. Vím, že ho neskutečně miluji, stejně jako on mě ovšem za celou dobu vztahu jsme se nikam neposunuli, bydlíme v podnájmu u jeho mámy, což mi vůbec nevyhovuje, ovšem jsem momentálně v situaci, že nemám na výběr, studuji poslední ročník vysoké školy, nedaří se mi dopsat diplomovou práci a tím školu dokončit, najít si pořádnou práci a zkusit se dostat z momentální situace. A tím, že v našem vztahu chybí asi vše kromě lásky, vznikají ty pochybnosti, sama nevím jak se k tomu postavit, protože vím, že bez něj to bude těžké ale s ním, budu stát na místě pořád. Děkuji za nějaký pohled na mou situaci
Ufina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Ufino.Z vašeho popisu není zřejmé nic jiného, než že prožíváte pocit velké lásky, zároveň chronické stagnace ve vztahu a zvažování, zda takto můžete jít dál. Máte v sobě dilema, o němž byste měla s přítelem mluvit a vy dva byste měli hledat řešení, které bude oboustranně pozitivně vnímané.
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den,paní doktorko, obracím se na Vás s prosbou o radu.S přítelem jsem 4 roky a na začátku bylo vše zalité sluncem,jak už to bývá.Postupem času jsem se probudila ze sna, když jsem si postupně dávala dohromady všechny okamžiky, kdy mi něco vadilo.Zjistila jsem, že s přítelem máme na spoustu věcí jiný názor,kdybyste se zeptala,jaká barva se mi líbí, já řeknu bílá a on černá. Všechno neustále musí být po jeho a když jsem začala mít svoji hlavu, začalo se mu to nelíbit a neustále mě osočuje, že jdu proti němu, že umím jen vyčítat.Moje výčitky bývají ale pouze připomínky k tomu,že se mi nelíbí, jak se zachoval.Dalším problémem je,že se mne nedokáže zastat před vlastní matkou,nemá s matkou tak dobrý vztah,ale nedokáže reálně usuzovat,kdo má pravdu a neustále jí slepě brání. Trochu jsem na náš vztah už rezignovala, nejsem si jím vůbec jistá, jestli je vhodným partnerem pro budoucí život.Dokola jsem dávala našemu vztahu šanci a snažila se ho omlouvat a doufat,ale už jsem vyčerpaná.Děkuji
Monika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Moniko. Co byste ode mne ráda slyšela? :-) Máte problém ve sladění komunikace a přijetí názorů toho druhého - ten problém se týká vás obou. Protože máte oba stupňující se pocit neporozumění, jste vůči sobě stále více neústupní. Podívala bych se na to, co vám spolu funguje a co máte přeze vše na sobě  stále rádi, v čem si vyhovujete, Z toho pak vycházejte, pokud se budete snažit opět nahodit motor vašeho vztahu :-)
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den,
nevím, co si počít s novým přítelem. Byla jsem nějakou dobu sama a hledala jsem spíš nezávazný vztah. On tehdy taky, ale teď jsme spolu necelé tři měsíce a dvakrát mě požádal o ruku. Je mi s ním fajn a pro zábavu bych si ho dál klidně nechala, kdyby mi pořád nepřipomínal, že on to myslí vážně a pořád něco neplánoval. Když to takhle napíšu, zní to hrozně. Visí na mě, přitom já jsem odjakživa nezávislá osoba s náročnou prací a zájmy, v řešení vztahů se nevyžívám. On má dobrou práci, ale po ní vůbec nic a jeho neustálá pozornost mě spíš obtěžuje. On to vnímá, trápí se tím, ale chce si mě udržet ve stylu "udělám cokoli", což je někdy těžko snesitelné. Ale je se mnou šťastný a to jeho štěstí svým způsobem uspokojuje i mě - nežít jen pro sebe. V tom je potíž, jinak bych ho nechala už dávno. Je to solidní a slušně zajištěný chlap, mě je třicet a vlastně by to byla pohodlná volba, moje matka by se konečně dočkala vnoučat... Nechci mu ubližovat, ale přijde mi férové skončit to včas. - otázka upravena poradcem
Tereza
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Terezo. Jestliže vás přítel žádá po 3 měsících o ruku,vy jste nezávislá a zatím necítíte potřebu hnízdit, máte dvě varianty. Buď mu říct, že ještě nic neplánujete do budoucna, nejste na to připravená, ale za 1/2 roku až rok se uvidí, jestli k sobě opravdu patříte a budete spolu chtít prožít celý svůj život, nebo to ukončit, jak říkáte. První varianta mi přijde lepší :-)
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den,chtěla jsem se zeptat touto cestou zda můžu nějak změnit to,aby nám tchýně a tchán přestali dělat ze života peklo? Dělají nám naschvály,chodí nám otvírat okna,používají naše věci bez dovolení,ale nejvíc mi vadí,že dělájí rozdíly mezi dětmi...máme tři dcery a už jen proto,že to nejsou kluci si děti užijí. Dokonce nás nařkli z krádeže peněz.Dělali rozdíly už mezi svými dětmi a jejich vlastní dcera musela vyhledat v dospělosti pomoc psychologa.Přiznám se,že my do toho někdy taky nemáme daleko. Manžel byl ten co měl vždy vše takže se hodně diví co pořád s dcerami máme,jejich chování mu příjde normální. S manželem jsme spolu skoro 23 let,ale letos jsem požádala o rozvod,protože to už psychicky nedávám.
Děkuji za odpověď.
Lenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Lenko. Myslím, že rozvod by byl unáhlený krok. Zkuste začít spolupracovat s partnersky specializovaným psychologem. Nemohu vám zde konkrétně poradit, co dělat, musela bych toho vědět více.
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, nevím jestli můj pribeh patri k neveře ale pisu. S přítelem jsem byla rok a pul, vztah na začatku super. Někdy nejaka tá hadka byla, ale to do vztahu patří.Otěhotněla jsem a ted mame spolu 7.mesicniho zdraveho chlapečka. :) Problém je v tom, že jak jsem byla v 5m těhotenství, tak přitele zadrželi, a skončil na vazbě o pokus o znasilnění. těžko se mi o tom mluví, a píše. v létě přepadl 2 ženy, neni to tim že je psychický nemocný, ale byl v ty dny kdy to udélal pod vlivem drog. marihuany což ta dělá s človekem svoje.Udělal to jednou když sem byla u sestry na dovolene a druhou jak jel domu odemně. zavreli ho na vazbu kde byl držen 5mesicu, a čekal na posudek. Ja byla ze všeho neštastná a nenaviděla jsem ho" Soud ho chtěl propustit, nebyl nikdy za nic trestaný!! ale zamitli to tak od Prosince 2014 skoncil v psychiatrické nemocnici kde ma ustavni sexuol. Lecbu. Jsem na vse sama a nevim zda mam takovemu cloveku dat nekdy šanci. Odpustit se dá, ale nikdy nezapomenu... Děkuji. - otázka upravena poradcem
Petra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Petro. Přítele bych taději viděla jako ex přítele. Nemám ve zvyku nad někým lámat hůl, ale na druhou stranu se dívám raději o dva rohy dopředu. Vnímám jej jako velmi rizikového do budoucna. Co mohu říct víc? Syn je malý, na nového partnera si bez problémů zvykne. Říkáte, že to udělal podruhé tehdy, kdy jel od vás domů???... Byl u vás natolik pod vlivem drog, že byl"nesvéprávný"? Promiňte, ale omlouvat jej mi nepřijde jako zodpovědné ani vůči vám samotné, ani vůči synovi.
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den,chodím s přítelem 3roky.Po 3měsících chození jsme spolu začali bydlet,protože jsme každý dojížděli za prací do stejného města.Do přítele jsem na začátku vztahu nebyla zamilovaná,ale určité jeho vlastnosti se mi líbily.Mám pocit, že poslední rok a půl je náš vztah v krizi.Zjišťuji, že názorově jsme každý jinde,nemáme si co říci,neuznává mou práci,vzdělání,nestará se o své zdraví.Přijde mi, že se chová někdy jako dítě,veškeré rozhodování nechává na mě,neumí nic vyřídit.Vypozorovala jsem, že jeho matka doma rozhoduje a velí. U mě v rodině to bylo naopak.Můj otec byl vždy ten, který vše vyřizoval, zajišťoval.Zkoušela jsem se s ním o tom bavit,ale žádný pokrok nevidím.Vždy řekne, že mě miluje a nechce o mě přijít a že to se mnou není jednoduché(uznávám,protože jsem z toho všeho vyčerpaná).Už nevím, jak dlouho čekat, zda se změní.Nyní jsem poznala ve svém okolí jiného muže,který má právě ty vlastnosti,které přítelovi chybí.Máme si hodně co říci,i názory máme podobné.Nevím co dál.
Sandra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Sandro. Pokud jste natolik rozdílné osobnosti, jak popisujete, musíte sama pro sebe najít důvod, proč ve vztahu s přítelem pokračovat. Jste z rozdílného rodonného zázemí, jste nevyrovnný vztah, co se týká samostatnosti a rozhodnosti v životě, máte rozdílný hodnotový systém i zájmy, názory. Co je ve vašem vtahu pozitivní, co vyváží jeho nedostatky? To musíte vědět VY. Je to váš život, který budete posouvat nějakým směrem. Někdy je zbytečné protahovat vztah, kde se postupem věku a zkušeností od sebe partneři stále více odlišují a nenacházejí společnou řeč...
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den. Jsem 10 let vdaná, ale již 8 let nemáme s manželem vůbec žádný intimní život. Jsem frustrovaná. Manžel se mě ani nedotýká, nikdy mě neobejme, nechytne za ruku, nepohladí, nepolíbí, neřekne nic hezkého. Několikrát jsme o tom spolu mluvili, on ví, že je to problém, prý má v sobě blok a na sex nemyslí. Říká ale, že mě má rád. Snažila jsem se mu vysvětlit, že mám obavy, že už to déle nevydržím a že až potkám někoho, kdo po mě bude toužit, podlehnu. Už to budou dva roky, ale nic se nezměnilo. Prý jsou věci, které mu na mě vadí a on není schopen se přes to přenést a k sexu se nutit. Prý se musíme pomalu se zase sbližovat. Nevím, jestli ještě chci. Tolik let mé potřeby ignoroval. Odcizil se mi. Mám ho ráda, ale už jsem na všechno zrezignovala.
Stalo se to, co jsem předpokládala. Zamilovala jsem se do jiného muže. Takže jsem začala manžela podvádět. S přítelem je mi moc dobře, zažívám to, co mi bylo tolik let odepřeno. Myslím, že bych byla schopna kvůli němu i manžela opustit, jsem do něj zamilovaná. Ale je tu několik obrovských problémů. S manželem máme dvě děti (8 a 10 let) a představa rozvodu kvůli dětem děsí, a navíc, můj nový přítel si se mnou začal v době, kdy měl přítelkyni. No a ještě stále ji má. Vídá se s ní jednou týdně.
Vím, že je do mě zamilovaný, tráví se mnou každou volnou chvíli, ale ani on neví, co má dělat. Má strach, abych jednou odchodu od manžela nelitovala, ví, že rozbití rodiny je obrovský životní krok. Svou přítelkyni má rád, ale tvrdí, že já jsem úplně jiná, prý mu ještě s nikým nikdy nebylo tak hezky. Ale i on má strach ji opustit, ona mu nikdy neublížila, spíše pomohla a on je jí svým způsobem zavázán. Ale tvrdí, že mě nechce ztratit, bojí se toho, že už to dále psychicky nezvládnu a že mu odejdu. A tak žiji doma s manželem, který je na mě sice hodný ale jako ženě mi nic nedává, a pak se vídám s mužem, který má dilema opustit svou přítelkyni, i když touží být se mnou.
Nevím, jestli je nulový intimní a sexuální život s manželem důvod k odchodu...Jsem nešťastná, mám pocit, že ať udělám cokoliv, bude to špatně. Buďto zůstanu v mrtvém manželství a budu osamělá, nebo rozbiju dětem rodinu....
Radka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Radko, dobrý den. 2 roky manželství intimita mezi vámi byla, jistě i před tím, než jste se rozhodli spolu žít. Je otázka, kde se to vytratilo a proč. Já bych vám doporučovala partnerskou poradnu, kde by se vše dalo více "rozklíčovat". To já udělat na dálku nemůžu. Objednejte se spolu do párové terapie :-)
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den,s manželem žijeme v 6ti letém manželství.Když jsme spolu začínali, byl panic.Rodiče se v pubertě bolestně rozvedli.První 2 roky našeho vztahu jsem byla jako na obláčku.Pak přišla hypotéka...to už jsem cítila nejistotu,protože se vytratily růžové brýle.Pak svatba...to už se manžel změnil úplně.Jsem citlivý člověk a mým jazykem lásky je pozornost a fyzický kontakt.6 let se snažím udržet manželství a mluvit o tom, co mi v manželství chybí,ale žádná odezva.Před pár měsíci jsem někoho potkala, zjistila jsem, že život může být i jiný než ho znám.A jelikož se nám s manželem dlouhodobě nedaří otěhotnět,tak mě i napadá, že spolu vlastně nemáme být.Ten člověk, kterého jsem potkala a který mi otevřel oči, utekl, zalekl se, že bych od manžela opravdu dokázala odejít.Včera jsme vedli s manželem po dlouhé době konečně snad plodnou diskuzi....tak doufám, že se něco změní.Moje otázka zní...Dokáže se člověk, kterej se chová chladně a neprojevuje žádný cit, změnit?Zvlášť když to doma nezažil?
Katka Kateřina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Katko Kateřino. Změny jsou samozřejmě možné. Ale musíte si pro sebe nalézt prvotní podstatu a platformu vašeho vztahu. Když jsme zamilovaní, vznášíme se na růžovém obláčku a spoustu potenciálních problémů a rizikových faktorů do budoucna přehlížíme. Ten obláček emocí je nejsilnější. Až život ukáže dál, jakou hodnotu a sílu má náš vztah, na čem je postavený, jakou má sílu. Teď hodně záleží na několika okolnostech. Říkáte, že jste často mluvila s manželem o tom, co vám schází, ale bez jeho odezvy. Najednou se tu objevil někdo jiný, který vám naslouchá a slyší vás, je vám spolu dobře. S manželem nemáte děti, takže není až tak velký problém, manželství ukončit. Ale - záleží na tom, jakou formou manželovi svou nespokojenost ve vztahu dáváte najevo. Pokud jsou to výčitky, ty jej těžko mohou dovést k chuti něco změnit. Mohou jej vést maximálně k naštvanosti a sebeobraně v podobě obhajoby a výčitek i vůči vám. Toho druhého jste potkala před měsícem - můžete zase plout na obláčku, ale abyste po nějaké době nezjistila, že obláčky zamilovanosti nás zbavují na nějakou dobu rozumu a zodpovědných úvah o dalším životě...
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, je mi 24, přítel je o 2 roky starší, jsme spolu 3 roky a půl roku spolu bydlíme. Přítel dřív žádný vážný vztah neměl a až já ho "donutila" odstěhovat se od rodičů. Není zrovna ideální tip přítele ale já ho hrozně miluji, ikdyž kamarádky nechapou jak s takovým sobeckým, nezodpovědným člověkem mohu vydržet. Poslední 3měsíce se pořád jen hádáme, snažila sem se s ním promluvit co mi vadí a chybí, ale on není ochotný měnit. Přestože spolu bydlíme jsme oba vytíženi a moc se nevídáme. Ted mi došla trpělivost, když mi oznámil, že jeden na dovolenou k moři radši s bandou kluků, že by s hysterkou jako já 10dní nevydržel. As před měsícem jsem si začala psát s kamarádem, který je pravý opak mého přítele a udělal by pro mě vše co by mi viděl na očích, už mi parkrát v těžké situaci moc pomohl. A ja už jsem zoufalá a nevim co dělat: jestli zůstat s přítelem kterého miluji ale jsem s ním spíš neštastná nebo začít nový vztah s někým koho mám opravdu moc ráda a budu s ním štastná? Děkuji - otázka upravena poradcem
Evaaa
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Evooo :-) Přítele hrozně milujete, i když to kamarádky nechápou. Nechce s vámi sdílet dovolenou, označuje vás za hysterku. Je tu někdo jiný, kdo o vás stojí. Chápu, že je to hodně lákavé, ale asi byste si to měla víc rozmyslet sama za sebe, jakou cestou se vydáte. Opustit přítele, kterého milujete, aniž byste se pokusili něco udělat pro změnu?  Uvidíte sama, bude to vaše rozhodnutí. Věřím tomu, že pokud byste se rozhodla pro rozchod, ve vašem bazálním vztahu se hodně věcí změní. Váš vztah potřebuje, aby se jím otřáslo v samých základech, což pak může vést k pozitivní změně :-)
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den,

jaké mám vyhlídky na soužití s partnerem? Partner překročil 55 let. Je hodně psychicky labilní - je schopen ve chvíli se z fajn člověka změnit ve zlého, schopného i fyzické agrese (zažila jsem jeho rvačku s jiným člověkem anebo to, jak vzteky kopnul do psa). jeho bývalá žena říkala, že jinak se choval doma, jinak před lidmi venku, že se doma choval manipulativně. Ke mně se zatím chová velmi hezky, je fakt, že očekává, že ho budu chválit (rád se chlubí auty, kontakty, podnikáním). Možná, že to s ním jeho žena neuměla, i když je pravda, že spolu prožili asi 20 let. Teď ten muž žije sám, je pořád na cestách mezi dvěma bydlišti. Nechce zůstat sám, hledá si partnerku. Měl přítelkyni, která s níím ale nebydlela a už je jen kamarádka a stýkají se občas na víkend. Jak se bude vyvíjet jeho chování dál? Od jednoho cholerika jsem odešla. Třeba se tento muž už zklidnil, a bude rád za vstřícnou partnerku, možná tam problémem byla dcera, žena, a proto on odešel. Děkuji.
Helena
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Heleno. Chcete chlácholivou odpověď, že se vše urovná a bude to dobré. Ale tu vám dát nemůžu. Do hlavy a života vašeho přítele nevidím...
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den paní doktorko, mám rok přítele, rozumově moc super chlap, vše tak nějak samo plyne. Bohužel nemohu dostat z hlavy 1 muže, kt jsem před 1,5 rokem poznala. Nečekaně jsem se zamilovala, ale... nemohli jsme spolu být. Měli jsme se poznat dříve... Doufala jsem, že city odezní a zamiluji se do partnera ( vztahy jsem neměla současně ), ale nejde to a bohužel jsem vedle něj úplně frigidní. Vadí mi i doteky. Připadá mi, jak kdybych měla místo partnera něco jako bratra. Jsem z toho hodně nešťastná, protože jsem v životě poznávala jen ,,opravdu zlobivé´´ muže. Tento je velkou oporou, rodinný typ, nemá neřesti, pracuje a miluje mě. Chtěla bych ho udělat šťastným, ale co když se to nezmění. Vždy jsem k životu intimitu potřebovala a on předpokládám také. Má takový vztah šanci na přežití ? Bojím se, že lepšího muže už nepoznám. Má své mouchy jako každý. Děkuji moc za radu Y.
Yvonne V. 32 let
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Yvonne V. Nedávno jsem odpovídala na velmi podobný dotaz. Co mne ve vašem psaní zaujalo? "Chtěla bych ho udělat šťastným" To je role, jakou v osobním životě vyznáváte? Rovnocenný partnerský vztah by měl být o tom, že se chceme udělat navzájem šťastnými oba. Schází vám chemie, jste vedle něj frigidní. Ale jinak je skvělý, je na něj spolehnutí. Musíte si vy sama pro sebe vyjasnit, co je pro vás do partnerského života priorita, a co opominutelné...Nevím, jazýčky vah jsou na vaší straně. Ale podle toho, co píšete, jste sexuálně založená bytost, ne asexuálně... Takže byste si měla uvědomit, zda jste schopna v sobě něco změnit a přijmout vašeho muže i milostně. Někdy je to jen o přecvaknutí programu v naší hlavě. Někdy v hlavě nic přecvaknout nejde...
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, je mi 20, jsem s přítelem přes 3 roky, já studuji, on hledá práci, nebydlíme spolu. Už asi po 6té jsem mu našla v mobilu konverzace s jinými dívkami (bývalé přítelkyně, kamarádky) o velmi sexuální témetice, po té došlo i na foto. Vždy jsem mu odpustila, vždy sliboval a brečel, že už to nikdy neudělá, ale ve mne stále přetrvává ten nejistý pocit a to vědomí, že to nejspíš zase udělá...Teď jsem po dléuhé době potkala kamaráda, se kterým jsem kdysi něco málo měla, nepřestal mě přitahovat. Vždy když ho vidím, je pro mě hodně těžké se udržet a vím, že on by byl rád, kdybych se neudržela. Ale vím, že by to nejspíš nikam nevedlo... S mým současným přítelem je teď vše v normálu, ale já mám v hlavě stále tu myšlenku, jak si píše s jinými a teď už i nedávného kamaráda.Mí kamarádi říkají, že už by s mým přítelem dávno nebyli po tom co mi vše udělal.a já už nevím jak dál,nedokážu si představit, že s ním nejsem, ikdyž už vztahu to "něco" asi chybí.. prosím poraďtě mi. Děkuju! - otázka upravena poradcem
Lenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Lenko. Možná je váš vztah již trochu přetažený, ale vy máte v sobě zvyk a nějakou jistotu - váš vztah trvá od vašich 17, předpokládám, že je to první láska. Napadá mne jako jedno z možných řešení kratší pauza...
zvažování smyslu vztahu
Dobry den,
nejde to popsat moc ve zkratce, je to dost slozite, tak snad se vejdu. Nasel jsem si pritelkyni s ditetem. Bydlim s ni uz skoro rok. Ma velke dluhy a exekuci, to jsem se dozvedel az po tom, co jsem se k ni nastehoval (lhala mi, ze dluhy nema) Staram se o maleho jako o svojeho, vsechny penize, ktere vydelam, vlozim do nich, musim delat hodne prescasu, cca 50h mesicne. Vidim jenom nevdek. Prijdu z prace a jen slysim, jak po sobe neuklizim, ze doma na nic nesahnu atd. Opak je ale pravdou, delam co to jde, kdyz ale prijdu z 12h smeny, nekdy i vic, tak uz nemam silu uklizet atd. Rikam si, ze kdyz uz ja venuji tolik casu praci, abych je uzivil a platil za ni dluhy, tak by snad mohla ona zase udelat neco pro me, ne? Beru cca 26 tisic mesicne a ona ma 5000kc, z toho telefon a dluhy delaji mesicne 3500Kc. Citim se hrozne, neumim si predstavit s ni byt treba za pet let. Mam moc rad maleho, a bylo by mi lito, jak by dopadli, kdybych je opustil. Ale bojim se, ze uz to dlouho nevydrzim.
Miloš
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Při vší úctě k vaší přítelkyni, Miloši, si myslím, že byste měl z tohoto vztahu odejít co nejdříve. De facto jste finančně využíván a zneužíván, bylo vám zalháno, dostal jste se do dané situace, aniž byste o ní věděl, a hned jste převzal zodpovědnost za vše, včetně malého, aniž byste získal jakýkoliv vděk? Co vás v tom vztahu kromě jejího malého syna drží? Tohle dlouho nevydržíte a nemá to ani smysl. Partnerský vztah je o partnerství s druhým, vy v tom přetrváváte podle vašich slov hlavně kvůli dítěti. Její syn si ale na vás bude stále více zvykat, budete pro něj táta, a odloučení se od něj bude stále horší...
zvažování smyslu vztahu
Ahoj, síce som zo Slovenska, ale už si neviem dať rady. So svojím priateľom som 2,5 roka, nebývame spolu, boli to i pekné dni i horšie. Problém spočíva v klamstve môjho priateľa, stále mi zaklame v dosť vážnych veciach a obhajuje sa, že sa bojí mojej reakcie, že budem po ňom kričať. Avšak naposledy ma vytočil takou vecou, že peniaze vrajže nemá, ale v skutočnosti mal a míňal ich na somariny a predo mnou to hral tak, že nemá peniaze, že je biedačik a ja som mu stále pomohla, keď bolo treba. Tak som nakoniec sa rozhodla, že pauza je na mieste, dohodli sme sa na mesiac. Má to zmysel táto pauza?alebo rovno ukončiť niečo, čo sa nezmenilo za 2,5 roka, tak sa ani nezmení?ďakujem
Paula
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Paulo. Asi byste si měla pro sebe zvážit zisky a ztráty ve vašem 2,5 roku trvajícím vztahu. Říkáte, že byly pěkné dny i horší dny. Leitmotivem vaše vztahu jsou ale přítelovy lži. Korunou všeho byly nedávné lži o jeho insolventnosti. Netroufám si nikoho odsuzovat na základě pár řádků a jakkoliv to hodnotit, ale neustálé lhaní je protimluv pro možnost dobrého vztahu, a to docela vysokého kalibru, nemyslíte? Rozhodování je na vás, ale dle mého názoru měsíční pauza těžko může změnit patologického lháře...
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den,
s manželem žijeme téměř 25 leté manželství, děti ještě studují. Manžela miluji, ale jeho výkyvy zvládám čím dál hůře. Vždycky si prosazoval svoje - on je ten, kdo vydělává, já se musela přizpůsobit - na MD zcela (nemohla jsem chodit ani na hodinu výuky jazyka týdně). Pak jsem začala chodit do dobře placené práce, velkoryse mu nabídla financování rodiny a finanční přebytky (podnikal a moc dobře se nevedlo). dělala jsem mu i účetnictví, starala se o rodinu - navenek mne před známými neuvěřitelně chválil, doma to bylo horší - starost o domácnost byla na mně. Jeden čas jsem z přetížení usínala (zase bylo doma zle), byla na pokraji únavového syndromu. Měla jsem tehdy dvě práce. Snažila jsem se, abychom jezdili na dovolené, ale musela je objednat, zaplatit, a přesto třeba pár dnů před odjezdem manžel odmítl jet. Dokonce jednou, ač mne tímto zaúkoloval, nejel a sháněla jsem náhradníka. Postupně začal obdivovat jednoho svého kamaráda, chtěl, abychom, dělali všechno stejně (což z odlišných podmínek rodiny mnohdy nešlo). Pak se soustředil na dceru, kterou psychicky týral. Ta se dodnes léčí na psychiatrii, má za sebou několik hospitalizací. Manžel to nikdy nepřijal, i když jednou ve slabé chvilce přiznal, že jí rozumí (byla vpodstatě jeho zrcadlem). Na druhou stranu je nutné říct, že dětem díky lepší finanční situaci dopřál koně, které měl taky rád. Dnes váhám, jestli mě měl rád, svého času jsem ho táhla nahoru, dnes mě "vystřídali" jeho kamarádi. V současnosti se jeho stav zhoršuje - emoce se strašně střídají, nikdy nevíme, co bude, doma rozkazuje, řekne, že pomůže, ale práci "rozdělí" a sedne si k televizi. my všichni lítáme. Upnul se na syna a vytvořil s ním koalici vůči mně a dceři. "My muži můžeme, vy ženy musíte". Pořád trvá rozpor mezi tím, co řekne a co udělá. Jiný je venku, jiný doma. někdy to s ním jde a někdy je nesnesitelný. Najít spouštěče je takřka nemožné. Momentálně jako záminky si bere pořádek v domácnosti - ve velkém starém domě se 4 lidmi a 2 psy se bohužel vždy něco najde.Také bojujeme s jeho lakomostí. Nevím, jak to půjde dál, mám pocit, že se začal zajiš´tovat a plánuje odchod. Bohužel je vše psané na něj, i když jsem se na financování podílela. Dá se změnit, abychom zase nějak vycházeli? Nebo radíte spíše uvažovat o odchodu? někdy to už psychicky nedávám, zejména když útočí na dceru. děkuji moc. - otázka upravena poradcem
Alice
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Alice, přemýšlím, jak lze v krátkosti odpovědět na tak hrozný příběh vašeho manželství, jak jej popisujete. Jedním dechem říkáte na začátku, že manžela milujete, a zároveň k tomu přidáváte to vše negativní, co se za těch společných 25 let dělo. Popisujete dominantního muže,  který si vše vynucuje doma prostřednictvím psychického teroru, direktivních příkazů a striktních mantinelů pro ostatní. Vy jste velmi rychle vplula do role oběti, která udělá vše na světě - vděčnosti se vám nedostalo nikdy, naopak často spíš jen dalšího kopnutí do vás.Poslední ranou do vašeho příběhu je to, že psychicky týral dceru, která se dodnes léčí na psychiatrii. Alice, vše je podáno pouze vámi, je v tom váš subjektivní pohled, ale věřím, že jste moc věcí nedramatizovala. Podle vašeho popisu trpí manžel poruchou osobnosti, dříve se této diagnóze říkalo psychopatie. Je to v podstatě diagnóza, která není nijak medikamentoózně ani terapeuticky léčitelná. Změnit se nemůže. Vevnitř vašeho psychického teroristy a diktátora je hodně malá dušička, nejistota a komplexy méněcennosti. Musel mít dost těžké dětství, dovedu si představit, že jej otec ponižoval. Ale vy nejste jeho terapeutka. Měla byste se zachránit, dokud to jde a z tohoto manželství co nejrychleji vystoupit. Co se týče majetku, předpokládám, že máte SJM. On vám jen vyhrožuje. Vše,co jste získali za dobu trvání manželství, je na půl.
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, je možné aby se dva dali dohromady i po třetím rozchodu? Pokaždé k němu byl jiný důvod, nikdy ovšem nevěra, násilí, spíš neshody. Může takový vztah konečně fungovat na celý život, nebo to bude stále jen rozcházení a usmiřování? A pak ještě jedna otázka - přítel je starší (41, já 24), má dvě děti z manželství. Když jsem s ním vstupovala do vztahu (2 roky zpátky) ptala jsem se ho na názor na další potomky. Říkal, že časem v tom nevidí problém. Před naším posledním rozchodem rapidně obrátil, prý se cítí na děti starý, později říkal, že není v dobré finanční situaci aby dětem dal vše (myslím, že věk byl předtím jen výmluva). Je možné, že pokud bychom se dali opět dohromady, mohl by se zamilovat a o dětech opět začít uvažovat? Velmi ho miluji, ale nechci zůstat bez dětí, to je taky jediný problém, který by bránil v návratu k němu. Děkuji Vám za odpověď i za vše, co děláte.
Lara
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Laro, dobrý den. Cítím, že ve vaší otázce je potřeba získat pozitivní odpověď, ujištění odborníka na vztahy na dobrou prognózu :-) Ale já prognostik nejsem. Začnu tím druhým. Fakt, že příteli je 41 a má dvě velké děti z 1.manželství, že nyní další dítě spíš odmítá, je varovný prst...Ať již by to byly ekonomické důvody, nebo pocit únavy z představy, že by měl mít po čtyřicítce opět miminko, nevyjadřuje se prostě jednoznačně a dítě spíš zpochybňuje. Když jste spolu vstupovali do vztahu, byl zamilovaný, nepřekročil ještě magické číslo 40, které je pro muže strašák a  někdy začátkem krize středního věku. Za 2 roky máte za sebou 3 rozchody, to je dost, ne? Buď jste oba hodně temperamentní a vznětliví, nebo tam působí nevyrovnanost daná 17letým věkovým rozdíle, nevím. Laro, neodpovím vám, to ukáže spíš sám život. Pokud návrat k sobě nepodmiňujete miminkem, proč to naposledy, počtvrté nezkusit? Museli byste se ale opravdu hodně snažit o svůj vztah, hodně si o sobě povídat,rozumět si. V čem jsou vaše neshody? To byste měli řešit, jinak budou hrozit za nějakou dobu zase.
zvažování smyslu vztahu
Nevhodný partner
Dobrý den mám půlroční vztah s ženou, se kterou jsem na pochybách zda je vhodná partnerka pro dlouhodobý vztah. Lence je 29 a má pětiletého syna s mužem, o kterém říká, že šlo o krátkodobou známost, měla ho jako milence a na potrat jít nechtěla, takže těhotenství si prožila sama a syn nikdy svého otce neviděl (do té doby měla 2 partnery). Lenka mi řekla, že měla po narození syna 12 sexuálních partneru a z toho byli asi 4 partneři se kterými vztah nevyšel a zbytek byli milenci, což si ospravedlňuje tím, že nechtěla být sama. Když jsme se nedávno bavili o nevěře, řekla mi, že nikdy nikoho nepodvedla, že když s někým měla vztah, tak toho partnera podvedla údajně jen nějakou líbačkou na diskotéce, kdy k tomu pak ještě dodala, že to brala, že nejde o nic vážného, že jí to tenkrát připadlo normální. Sama o sobě říká, že je labilní a horká hlava, což je pravda, dochází k psychiatrovi kvůli svým úzkostným stavům, které má téměř celý život. Díky za názor, Mirek, 33let.
Mirek33
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Mirku. Zvažujete množství sexuálních vztahů vaší partnerky, zdá se vám promiskuitní a riziková? Nebo se bojíte nevěry na její straně v budoucnu? A nebo se bojíte její psychuatrické diagnózy? Neporadím vám, mohu pouze říct, že ji do stabilního  partnerského vztahu vnímám jako rizikovou jak pro její psychickou labilitu, tak pro její nezralost. Po narození syna nechtěla být sama, tak střídala vztahy a sexuální epizody. Nevím, jaká je jako matka. Ale pokud byste o tomto vztahu uvažoval, budete si muset počkat více času, než byste se rozhodoval. Půl roku je krátká doba na to, abyste někoho poznal v jeho hloubce.
zvažování smyslu vztahu
Dobry den, pani doktorko. Potrebovala bych od Vas poradit. Jsem s pritelem 6 let. Mame spolu 2leteho chlapecka. Pritel si mne chce vzit, ale ja bohuzel nemuzu. Intuice mi to nedovoli. Co ho znam, stale ma nejake dluhy, i prez to, ze mi rika, ze uz nema. Ted ztratil praci a on nema vubec snahu si neco hledat. Az kdyz se pohadame, tak zacne neco delat. A kamen urazu je ten, ze stale kouka na porno a se mnou skoro nespi. Uz se kvuli tomu hadame asi 3 roky. On vi, ze mi to vadi, ale kouka se na to porad a nema vubec snahu s tim neco delat. Kdyby nam to alespon fungovalo v sexu. Kdybych ja nezacla, tak se mnou vubec nebude spat. Uz nevim, jak dal. Muj syn Hynecek ho zboznuje!! A on tvrdi, ze zboznuje nas. Prosim poradte mi. Dekuji noc
Hanka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Hanko. To, že manželství odmítáte, není intuice, ale zdravý rozum. De facto vám toho spolu funguje hodně málo - možná láska mezi ním a synem. Jinak je to muž, v němž nemáte žádnou oporu, který není zodpovědný, chybí mu vůle, pracovitost, schopnosti, nějaký drive. Sex nefunguje. Může tisíckrát tvrdit, že vás se synem zboňuje, ale to jsou slova, která ho nic nestojí. Máte vedle slabocha. Já bych na vašem místě spíš zvažovala, zda s vaším partnerem dál vůbec zůstávat. Dokud je syn malý, lépe zvládne rozchod a budoucího vašeho jiného partnera. A o svého bilogického otce nepřijde. To je můj názor, váš může být samozřejmě úplně jiný.
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den paní doktorko, chtěla bych Vás velmi poprosit o názor... Jsem s partnerem skoro 7 let, 6 let spolu žijeme, máme 13ti měsíční holčičku... vycházíme spolu hezky, máme se rádi, ale prošli jsme si několika krizemi, hlavně co se týkalo jeho pití a následné nezodpovědnosti a i když po narození holčičky se to opravdu spravilo, tak já mám pocit, že nejsem schopná to už nikdy hodit za hlavu... a navíc mám pocit, že ten pravý je můj "nejlepší" kamarád, moje skála. X krát jsem uvažovala vztah ukončit a být s ním, ale nikdy jsem nesebrala dostatek odvahy... teď vím, že nemít naši malou, úžasnou holčičku, tak odejdu. Ne proto, že bych partnera neměla ráda, že bychom si nerozuměli, ale proto, že nechci celý zbytek života strávit s pocitem, že miluji někoho jiného... jenže už je tady ten náš malý anděl a já se bojím, že bych taky celý život mohla mít výčitky svědomí, že jsem jí rozbila rodinu... Takže řeším, jestli se řídit citem nebo rozumem... moc děkuji za odpověď, L. - otázka upravena poradcem
Lucie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Lucie.Láska s kamrádem je oboustranná, předpokládám. Vy jste si v plné síle uvědomila své city k němu až tehdy, kdy byla dcera počata? Jste v situaci, kdy si při jakémkoliv rozhodnutí budete něco vyčítat. Buď, že jste zahodila vztah k příteli a žijete svůj život s někým, koho sice máte ráda, ale nemilujete, není vaše opora, skála. Nebo si budete vyčítat, že jste dceři rozbila úplnou rodinu. Tak to aspoň cítíte dnes. Zkuste si představit svůj život v rámci jedné, a v rámci druhé varianty za 5 let, za 10 let. Pokud byste od otce vašeho dítěte odešla, dcera by měla úplnou rodinu, ale ne s biologickým otcem. Je malá, pokud váš kamarád má rád děti, vše by si mělo sednout. O vztah s tátou by nepřišla, později byste to všichni již vnímali jako samozřejmost. To rozhodování je jen a jen na vás :-)
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, mám problem ve vstahu se svou o 4 roky starší přítelkyní. Jsme spolu 4 roky a mame vcelku harmonicky vztah starame se o pejska a temer od pocatku vztahu spolu bydlíme. Již jsme začli uvažovat o svem vlastním bydlení ( pozemek dum atd).
Ale já jsem si zacal uvedomovat ze jsem mladší a ona je muj první delší vztah. A ja mam pocit ze bych chtel zazivat neco vřelejšího a vášnivějšího což mi ona nejspíš jiz není schopná dát.
Prosím o radu mam ji moc rad ale bojim se ze uz je to spis zvyk nez láska....
Václav
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Václave. Zkusil jste něco pro oživení vašeho sexuálního vztahu? Než byste začal uvažovat o odchodu, mohl byste zkusit udělat něco pro zjištění, zda se ve vašem vztahu dá znovu vykřesat jiskra. Rozdílnost ve vášnivosti není dána věkem, spíš temperamentem, mírou sexuálního apetitu, ale také vzájemnou mileneckou a sexuální kompatibilitou. Podstatnější, než věkový rozdíl, je to, že se jedná o váš první vážnější a delší vztah. Chápu, že vás to táhne někam dál. Jestli je to láska, nebo už zvyk? Mohli byste to poznat i tehdy, kdybyste se na nějakou dobu od sebe oddělili a nastolili si tzv. pauzu od sebe. Na pár měsíců se od sebe odstěhovali a nebyli v kontaktu. Se společnými závazky v podobě koupě pozemku bych zatím počkala.
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den paní doktorko. Mám na vás prosbu o radu. Již jsem vám psala zkraje roku. S přítelem jsme asi rok spolu. Jela jsem na víkend s prací na hory a od té doby máme problém. On to nějak nezvládl, i mě urážel. Snažila jsem se s ním vše vyřešit, že by bylo dobré tyto stavy řešit s psychologem. Bohužel na to nepřistoupil a vzal můj víkend bez něj jako zradu. Je mu 46let. Mě je 38, myslela jsem že je to ten pravý a plánovali jsme i mimčo. On děti má, ale kvůli mě by do toho šel. Tvrdí, že mě má rád. Ale já už mu nějak nevěřím, že se podobné situace nebudou opakovat. Vzhledem k mému věku, je to celkem zásadní rozhodnutí, zda ve vztahu pokračovat. Pokud ne, pro mě to znamená i se zřejmě rozloučit i s možností mít dítě. Nechci se unáhlit, ale mám obavu, pokud by jsme měli dítě a já měla být doma jak uvázaná na řetězu a trávit čas jen s ním nebo poslouchat to zbytečné psycho kvůli ničemu. Máte zkušenosti. Mám se dál pokoušet vztah narovnat nebo jít dál a neztrácet čas? Děkuji moc za radu.
Jitka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jitko, moc se v tom nevyznám. Myslela jste si dlouho, že je to ten pravý, chtěla jste s ním plánovat miminko. Musíte si sama pro sebe vyhodnotit a zanalyzovat jeho hodnoty, které z něj dělaly toho pravého. Ten pád dolů je dán jeho žárlivostí a neschopností přijmout, že můžete být i bez něj. Ale já se k tomu nemůžu moc vyjadřovat - nevím, jestli jste mu o těch horách říkala, že tam pojedete, a s předstihem. Nevím, jestli má on za sebou negativní zkušenosti z předchozího vztahu s tím, že jej partnerka podvedla, navíc např. na výjezdu s lidmi z práce. Neboli - nemohu poctivě posoudit, jestli je patologický žárlivec, s jakým se opravdu nedá žít, nebo jestli jsou tam jiné proměnné. Máte pravdu, že by nebylo od věci vše probrat s psychologem. A můžete jít oba spolu.
zvažování smyslu vztahu
(pokračování) Anebo počkat, jestli mezi námi něco vznikne? Nechci být svému příteli nevěrná, ale zároveň cítím, že nechci přijít o tu možnost seznámit se s někým jiným, kdo potenciálně vypadá, že by mohl být lepším partnerem. Takže momentálně jsem v pozici, kdy neříkám úplnou pravdu ani jednomu z nich. Poradila byste mi, jak se mám v takové situaci zachovat?
Kamila
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
S přítelem cítíte, že se jedná tak trochu o přetažený vztah a nejste si jista tím, že on je ten pravý pro život. S novým mužem na obzoru je tu nová výzva. Víte, že hledá někoho pro život. To toho ale víte  hodně málo k tomu, abyste se mohla nějak rozhodovat, nemyslíte? Proč nemluvit na rovinu o tom, jak to vše je?  Jste v 6 letém vztahu, nejste si jistá, zda v něm chcete žít, on vás zaujal, tak si počkejte na další vývoj...
zvažování smyslu vztahu
Dobrý večer! Nacházím se právě v pro mě dost nečekané situaci. Je mi 27 let a mám přítele (32 let); v březnu to bude 6 let, co jsme spolu, bydlíme spolu 3 roky. Už několikrát během té doby mě napadlo, že by bylo fajn se vzít, ale příteli se do toho tenkrát vůbec nechtělo. Nyní už delší dobu mám pocit, že se odhodlává k tomu se mě zeptat; ale obávám se, že já si tím nejsem už tak jistá. Každopádně před pár dny jsem se seznámila přes společné známé s mužem (35 let), který pracuje v příbuzném oboru jako já v jiném městě, je velice sympatický a moc si rozumíme. Je nezadaný (zatím nevím podrobnosti) a vím, že hledá partnerku pro společný život a chce založit rodinu. Neví, že jsem zadaná, ale zatím mezi námi neproběhlo nic nepatřičného - akorát mě pozval, až se vrátí po Novém roce z pracovní cesty, na schůzku. Vlastně moc nevím, jak s tím naložit, nikdy jsem v podobné situaci de facto "mezi dvěma muži" nebyla. Nevím, jestli mu mám říct, že jsem zadaná. Anebo - otázka upravena poradcem
Kamila
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Kamilo. Počkám si před svou reakcí na pokračování ve vašem dotazu :-)
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, jistě Vám chodí mnoho dotazů tykájícich se situací, kdy se žena nedokáže rozhodnout, co je pro ní lepší. Mám více jak dvouletý vztah s partnerem, oba studujeme, pracujeme, já 20, on 26. Nebydlíme spolu, nejsme k sobě nějak poutáni. Mám pocit, že mi nevyhovuje jeho chováni, je přiliš dětinský, nedokáže mi poradit v tězkých situacích, podpořit... Zkrátka je tu hodně vécí co mi vadi a on o nich ví, ale stejně se je nesnaží napravit. Na druhé straně je tu muž, naprosto ideální, žádný frajer, ale s tím bych si dokázala pŕedstavit život. Mám pocit, že jsou mezi námi určité sympatie, ale možná se mi to jen zdá. Proto bych ráda věděla, zda je dobré v takových situacích promluvit - v mém případě tedy říct tomu ,,dokonalému" co k nému cítím - jen abych věděla na čem jsem... Nebo prostě dál mlčet a myslet na něj? - otázka upravena poradcem
Markéta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Markéto. Ve 20 letech zvažujete, kdo by pro vás byl muž pro život? Jestli vám nevyhovuje vztah s přítelem, s nímž jste 2 roky, rozejděte se s ním, to bude fér jak vůči vám, tak vůči němu. Co se týče toho druhého, můžete být aktivnější v tom, aby věděl, že o něj máte zájem. A pak již to nechte na něm. Ve vztahu jste od 18, možná se bojíte single života, a rozchodu. Ale pokud vnímáte vztah s přítelem jako nevyrovnaný, je co řešit ?...
zvažování smyslu vztahu
cast 2: vzdycky pak chvili fungoval a pak zase vsechno ve stejnych kolejich.ma za sebou uzasnou rodinu, ktera mi ted je hodne napomocna ve vyzvedavani deti ze skoly a skolky, protoze delam do peti, je si toho moc dobre vedomy , ze ja bych bez nich mela problemy jeste vetsi uz bych vazne nezvladala.vi jiste ze kdyz se s nim budu chtit rozejit tak o to treba prijdu, ma me prakticky v sachu a jeho rodinu miluju, protoze ta ma vlastne neni, prijala jsem ji za svou, kdyz odejdu, zustanu oprtavdu jen ja a deti a nemame vlastni bydleni.mam strach se se to vsechno zhrouti i detem kdyz v tom co delam nebudu pokracovat a jeho rodina se ke me otoci zady, protoze u nich se nikdy manzelstvi nerozvadeli.Nevim jak z toho ven, bud se zhroutim z vycerpani nebo se zblaznim.
Lucka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Lucko, to vše je natolik závažné, že by to chtělo přímý dialog s psychologem, abyste mohla vše více detailněji probrat s někým nezávislým. Nyní se cítíte být v pasti, to je srozumitelné. Asi teď není čas na to, rozvádět se hned, ale určitě je čas na změny ve vašem vztahu. Nenapadlo vás, že i vy byste si mohla klást podmínky v rámci provozu domácnosti a vašeho společného života?Pokud byste vy zažádala o rozvod, i manžel by měl status rozvedeného, což jeho rodina nebere. Teď jste hlavně vyčerpaná, máte pocit, že se z toho všeho zblázníte, pokud to bude pokračovat stále dál. Manžel by se měl díky vaší výzvě více vzpamatovat a nespoléhat se na svou vlastní rodinu, která za něj vše vyřeší. On je chlap a řešit musí věci hlavně on. Jenže byl vychován k nesamostatnosti. Jeho rodiči, následně pak i vámi. Ale na převýchovu nikdy není pozdě :-) Jenže sami to asi nezvládnete. Proto by mně přišlo dobré, kdybyste vy získala oporu a podporu u psychologa v rámci individuální terapie, a pak byste přešli k někomu dalšímu do párové terapie. V každém okresním městě by měla být bezplatná státní Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy :-) Držte se.
zvažování smyslu vztahu
Dobry den pani doktorko, s manzelem jsme 13 let mame dve deti(7,5) a cim dal vic uvazuju o tom jestli ma toto souziti smysl, od te doby co jsem byla na materske, tak name prepadly veskere povinnosti starni se o domacnost, zahradu, auta, organizace ohledne koupe uhli, dreva, proste vsechno, naucila jsem se o sebe a deti postarat bez pomoci partnera, vzdycky jsem si rikala on vydelava zivi nas, jezdi pozde tak at se nemusi jeste drit vecma okolo kdyz jsem doma.Zadelala jsem si tim na peknej prusvih.Uz vice ja dva roky chodim zpatky na plny uvazek do prace , nastoupila jsem driv, protoze jsme meli dluhy a porad byly nejake problemy, protoze manzel nebyl schopny platit vsechno vcas a tajil predemnou pujcky atd...Jenze veskera prace a splaceni dluhu ted zbylo name, zvykl si , ze ja vsechno vyridim obstaram zaridim, vzdycky nekde usetrim abysme meli co do hrnce a kdyz jsem s nim nekolikrat mluvila a snazila jsem se mu vysvetlit, ze proste musi zacit fungovat, tak bez uspechu.
Lucka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Lucko, jdu si nejdříve přečíst druhou část vašeho příběhu.
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, paní doktorko.
Potkala jsem nedávno skvělého muže (já 30, on 34). Zatím jsme měli 2 schůzky a moc jsme si rozuměli. Jediný problém je v tom, že on je rozvedený a z předchozího vztahu má malého syna, kterého však nemá v péči. Nejsem si jistá, zda bych to psychicky zvládla, možná ano, ale zkušenosti s tím nemám. O toho muže moc stojím, ale zatím jsme ve fázi poznávání, ještě jsem se nestihla zamilovat, ale na druhou stranu na něj neustále myslím. Teď uvažuji, jestli se do vztahu pustit, nebo vycouvat, dokud je čas a nejsem v tom po uši...Předem děkuji za Váš názor.
Květoslava
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Květoslavo. To je zajímavé, že se už dopředu bojíte. Znamená to, že máte ráda věci pod kontrolou, že jste zvyklá raději se rozhodovat racionálně. Na druhou stranu o sobě víte, že jste emocionální bomba, možná právě proto dopředu raději brzdíte. Ale tohle neubrzdíte. Byla by to škoda a nic nevíte o tom, jak to mezi ním a synem vypadá. Dejte si v emočním rozjezdu jen rezervu, ale jděte do toho, byla by škoda to vzdát, no ne? :-))
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den paní doktorko, prosím Vás o radu. S přítelem chodím něco přes rok. Je mi 18. Náš vztah vznikl z kamarádství a tak jsme vlastně i přeskočili takovou tu "poblázněnost". S přítelem jsme toho prožili spoustu a vždy se mi snažil být oporou. A teď nějak k věci,Už jsme se třikrát málem rozešli. Já jsem vždy chtěla, ale nakonec jsem si nedokázala stát za svým. Podstatou věcí je, že spolu už přes půl rok bydlíme, tudíž jsme neustále spolu, k tomu přítel nikam nechodí, takže jsem většinou já ta, která se někde courá. Pro mě, jako společnskou osobu to začíná být skličující, neustálé vyčitky, když někam jdu. Samozřejmě také určité omezování, kam jít můžu a kam podle něho ne. Včera jsme měli dlouho debatu, já z toho byla úplně zdebtaná a byla jsem připravená to vážně ukončit, ale nějak jsem nemohla. Neustále se bojím, že to tak udělám a zítra zjistím, že jsem udělala chybu. Ale zkrátka si nemyslím , že je dobré, že nad tím stále přemýšlím. Ještě tak před měsícem jsem si nemyslela, - otázka upravena poradcem
Monika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Moniko. Přemýšlíte o tom častěji kvůli nevyrovnanosti vašich životních stylů a potřeb v životě. Kdybyste spolu chodili na rande a měli vyvážený volný osobní čas pro sebe podle vlastního uvážení, pak byste nebyla konfrontována kontrolou a nespokojeností na přítelově straně. Podle mě byste se měli rozstěhovat a uvolnit si svůj osobní prostor. Potřebujete víc svobody a volnosti, aniž by to bylo cokoliv proti vaší lásce. Udělejte to - je to rozhodně rozumnější a účelnější krok, než úvahy o rozchodu a strach z něj. Jen udělejte změnu a o svých potřebách si povídejte :-) Hodně štěstí.
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den paní doktorko. I já bych potřebovala poradit. Potkala jsem muže, se kterým mám nyní tříletého syna. Bohužel se nám stalo to, že jsme se znali asi 2 měsíce, než jsem otěhotněla. Zpočátku se mi aspoň zdálo, že je vše v pořádku. On stavěl dům na zahradě rodičů a já pobývala u svých rodičů a stěhovala se k němu, až byl dům hotový-cca měsíc před porodem. Uvědomuji si, že už když jsem byla těhotná, tak se ke mě kolikrát ošklivě choval, někdy se mi třeba pár dní neozval, ale já to sváděla na to, že je nervozní z práce v domě a že až se malý narodí, bude vše OK.Ale když se syn narodil,moc mi s ním nepomáhal. Neexistovaly žádné společné procházky s kočárkem apod...ani mi na syna nijak finančně nepřispěl a nepřispíval.. Platila jsem veškeré jídlo pro nás a domácnost a o všechy věci potřebné pro syna (s tím mi pomáhala i má rodina).On se jen a dělá to dodnes zabýval svým domem a když už toho měl dost, odjel si "odpočinout" na fotbal, do sauny.Nějak si uvědomuji, že nemáme žádné společné zájmy a nic, neklape nám to vůbec ani v sexu-prakticky žádný není. On mi začal dávat najevo, že mě nemá rád, protože s ním nespím, i když je doma vše naklizeno a v pořádku, neustále někde hledá chyby a už mi i řekl, že pokud se mi na něm něco nelíbí, můžu odejít, dokonce už začal proti mě navádět i našeho malého syna a to mi moc vadí...Chtěla jsem si promluvit a pomoct od jeho matky,ale ta se ho jen zastáváa vlastně celá jeho rodina....došlo mi, že tento vztah asi už nemá cenu a dokonce jsem si začla shánět nové bydlení,abych od něj se synem odešla...Je to v místě odkud pocházím a kde žije i má rodina, což je asi 50 km odsud.Problém je v tom, že syn ho má moc rád,ve třech letech toho ještě spoustu nechápe a aby nechybělo-vyskytla se mi zde nabídka práce a teď nevím jak dál....mít práci a žít dál v tomto vztahu, nebo odejít, mít klid a své bydlení, ale živořit než najdu nějakou práci...prosím poraďte. moc děkuji. - otázka upravena poradcem
Hanka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Hanko. Těžko se mi na to odpovídá. Otěhotnění po 2 měsících chození, kdy jste se vůbec nestihli poznat,nestihli jste si říct si něco o svých očekáváních od života? Pak již vše jelo v nových kolejích, s nimiž jste  ani jeden z vás nepočítal. Dá se mluvit o vztahu?...Byl to neplánovaně se vyskytnuvší životní scénář pro oba dva. Nechci to teď dál rozebírat, ale prostě jste nebyli na situaci připraveni a nedokázali jste ji zvládnout - nedivím se. Jste každý jiný. Syn má svého tátu hodně rád, ale jeho rodiče jsou v krizi.Měli byste  vše začít rozebírat ve spolupráci s partnerským psychologem, abyste se v tom neztratili - každý ve svých pocitech, ve svých frustracích. Dovedu si představit vaši vzájemně si vyčítající komunikaci. Oba potřebujete slyšet od toho druhého, co si přejete. A také slyšet, co vám ve vztahu kromě péče o syna jde. Nemusí být vše ztraceno. Ale pokud byste se měli déledoběji cítit jako dva cizí lidé, pak by bylo dobré se rozejít v dobrém co nejdříve...
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den paní doktorko, jsem 7 let s přítelkyní, je mi 35 let a jí 29 let. Cca před 3 lety jsme se zasnoubili,ale již zehdy jsem cítil, že vlastně svatbu nechci. Nějak jsme spolu dál fungovali,já dělal atestaci (jsem lékař) a nyní za další 4 roky před svatbou jsem jí řekl,že nevím, jestli ve vztahu pokračovat. Je mi hrozně,jakobych ji nemiloval. Jsem úplně vyhořelý. Nechi jí ublížil,ale ani sobě. Je krásná, chytrá, jenže mě pořád na ní něco vadí. Nevím, zda vztah ukončit nebo setrvat. Trápím se tím a ona samozřejmě taky, protože mě miluje a všichni počítají,že se vezmeme. Bydlíme oba v mém bytě. Co dál? Co dělat. Děkuji za odpověď
Jaroslav
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jaroslave, dobrý den. Nechci se zde dopouštět nějakých sáhodlouhých analýz, kde by bylo hodně i z mých fantazií o vašem vztahu, i když by mě to docela lákalo. Budu stručná s tím, že si myslím, že by vám velmi pomohl přímý dialog se vztahovým psychologem, kde byste si mohl vyjasnit své představy o budoucím osobním životě, i o sobě. Mluvíte o tom, že již před 3 lety jste si nebyl jist tím, zda chcete se svou přítelkyní žít napořád. Předpokládám tedy, že zasnoubení bylo vyústěním délky trvání vztahu a očekávání vašeho okolí - byli jste pár, který se měl dále vyvíjet směrem ke společnému žití. Možná vás i tato představa docela sežehla, ale naplnil jste scénář, který byl očekáván ze všech stran. Mohlo se vám ulevit, ještě to nebylo nic definitivního. Zkuste se zamyslet, z čeho se nyní ve vztahu cítíte být vyhořelý. Určitě tam bude jeho délka trvání, osobnostní vývoj každého z vás do další zralosti, možná pocit velké závaznosti, což je ve spojení s nejistotou složité kombinace. Ale třeba vaši přítelkyni podceňujete. Třeba by nabídnutou pauzu s vaším vysvětlením unesla a zvládla, aniž by se cítila odmítnutá a bolavá. Záleží hodně na formě podání toho, jak byste jí pauzu, která mne napadá, navrhl. Kromě formy jsou samozřejmě důležité i vaše argumenty - je důležité, aby to bylo citlivé. Jaroslave, ocitl jste se v situaci, v níž je krátce před vstupem do manželství, s nímž se počítá, hodně lidí...
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, mám přítele půl roku. Známe se dlouho,ale nikdy jsme k sobě neměli blízko. Byla jsem v situaci,kdy jsem ani nikoho nechtěla a už vůbec ne někoho ,kdo pil alkohol ve velké míře a další věci i přesto jsem snim navazala vztah. Musim rict, ze se opravdu kvuli mě zmenil,uklidnil. Ale muj zivot je o jinych kamaradech,poradame ruzne vylety/nenudime se. Mam snim pocit, ze se nudim,protoze porad jenom chodime na prochazky a sedime v hospode.(sem tam kino,vecere) Vzdala jsem se z velke casti kvuli nemu horolezectvi,kteremu jsem se venovala aktivne) To vse jenom protoze jsem za nim dojizdela,nekdy i v 10 vecer jen abych snim byla. Po nejake doby me tohle costavni prestalo bavit ani jsem nemela cas na sve kamarady. Ted spolu travime minimum casu a dopada to tak, ze se porad jenom hadame po smskách. On kdyz se nudi jde do hospody opije se a neni pro něho problem mé poslat někam,naspat ze me nesnasi. na druhy den se vzdy omlouva , ze me miluje. Musim se priznat, ze nekdy i kdyz mam cas tak se mi za nim nechce a radej sedim doma a odpocivam. Nikdo me takhle psychicky nedostal, nekdy sedim a ctu co pise a uz vazne nevim. Stastna nejsem ,ale pokazde kdyz o tom mluvime neco se ve me zlomi a je mi ho lito a verim, ze se zmeni . Ikdyz v hloubi duse vim, ze ne. Mam se snazit? Mam dat sanci? nebo jid dal svoji cestou ?
Katka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Katko. Co vás vlastně k příteli přitáhlo? Máte rozdílné zájmy, nemáte ráda ty, kteří nadužívají alkohol. Přestala jste se kvůli němu věnovat svým aktivním zájmům. Dokážete si pro sebe pojmenovat, co je hlavním pojítkem mezi vámi? Je to třeba dáno i vaší satisfakcí z toho, že se kvůli vám změnil a zklidnil? Něco vás k němu táhlo a poutalo, ale to kouzlo už je pryč. Zajímavé je, že ač už nejste šťastná, tak když je on vstřícný, je vám ho líto. Pokud by to měl být soucit a vaše potřeba jej ochraňovat, pak by ten vztah neměl smysl a jděte svou cestou dál.
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den. mám přítele rok a půl, a už od začátku to s ním nebylo lehké. Jsem jeho první vážná známost a on jaksi neví, jak se k ženám chovat a celkově se nesnaží ten vztah nějakým způsobem oživovat. Jsem celkem odhodlaná pro nové věci, kdežto on se všeho hrozně bojí..připadá mi, že je to tím jak ho i jeho mladší sestru rodiče vychovávali-jako by to byly nuly co nic nesvedou. Snažím se ho hnát kupředu a myslím že si mi to trochu daří ale připadá mi že on sám mě ničím neinspiruje, že od něj se já nic nenaučím a to mě hrozně ničí. Chtěla bych k člověku se kterým trávím největší procento svého volného času vzhlížet ale nejde to.Kromě toho je líny -jak citově tak vlastně i v tom že by měl něco iniciovat...nějak mě překvapit...udělat mi radost.To se u něj nestává skoro nikdy.Hodně jsem to s ním řešila ale on mě ani nechápe.Nechápe to co mu říkám. Jsem z toho už zoufalá a dost uvažuji o tom že tento vztah nemá budoucnost a že ho ukončím.Myslíte si že to mezi námi má smysl? děkuji za odpověď.
Iva
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Ivo. Nevzdávejte to, ale zároveň ani nepřehánějte - aby si nepřipadal jako méně schopný i ve vašich očích. Stačí, co dostal do vínku od svých rodičů.A jinak - záleží na formě, jakou jej povzbuzujete ke změně. Musí z toho být zmatený, jestliže se v rodině nic netvořilo, o ničem se nepovídalo, nic se moc vztahově neprobíralo.... Jděte na to z druhého konce - chválením a povzbuzováním :-)