Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| deprese a vztah| zamilovanost| problematické vztahy s rodiči| osamělost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| otázky početí, těhotenství| spolupráce s psychologem/psychiatrem| vztahy na pracovišti| stres| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| nenaplněná láska| ekonomické problémy ve vztahu| svatba-důležitost manželství| prevence problémů ve vztahu| partner odmítá dítě| generační soužití| psychický teror ve vztahu| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| sourozenecké vztahy| ženské přátelství| problém navázat vztah| manželovy kamarádky| kamarádi partnera...| problematické manželství rodičů| neimponující muž| osudová láska| ekonomicky silnější žena| seznamování| sny| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

ženské přátelství
Dobrý den, moje kamarádka se vloni zamilovala do jednoho svého kamaráda. Vůbec se nedivím, že k tomu došlo. Zemřel jí děda, kterého měla moc ráda a kromě podpory od rodiny se jí dostalo podpory jak ode mně, tak i od něj. Problém je však v tom, že on má přítelkyni a ona to vůbec nebere v potaz Denně sleduje jeho instagram a máte slyšet ty řeči, co vede na jeho účet. Pokud zrovna zveřejní nějaké video nebo fotku s ní, vždycky řekne: " Já nechápu, komu se pořád tak trapně předvádějí." nebo " Stejně ji vůbec nemiluje, tak nechápu, komu hrají takové divadlo." Když s tou svojí přítelkyní nějakou dobu nezveřejní žádné video, nebo fotku, hned doufá, že už spolu nejsou. Ale jen ji zveřejní, propadá smutku a tvrdí, že ten jeho vztah je jeden velký omyl, že ve skutečnosti patří k sobě atd. Před pár dny byl Valentýn, byly jsme v práci a zrovna měli polední pauzu a něco jsme si vyhledávali na internetu. Najednou z ničeho nic zbledla a ukazovala mi fotku na jeho instagramu, kde jí přeje pěkného Valentýna. - otázka upravena poradcem
Lizzie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Lizzie, nejdříve přejdu na druhou část vašeho vyprávění.
nejistota ve vztahu
Pokrac.i nemoznymi zpusoby.Byl to brutalni natlak a ja nevedela,z ktere do ktere.Nakonec jsem se odstehovala,ale s “ novym”pritelem jsme se domluvili,ze neni uplne moudre preskocit ze vztahu do vztahu a ze si dame cca pauzu na uklidneni...Cely mesic jsem nevydrzela a iniciovala setkani drive.Celou dobu jsme si ale nepretrzite smskovali.Kdyz jsme se meli videt,rekl mi,ze se s nekym vyspal,ze byl frustrovany a mnou odmitany a ze uz to nevydrzel,ale ze me porad miluje.Odpustila jsem mu...Behem nasledujicich deseti dnu jsme byli spolu,vse bylo ok,psal mi snad tisic sms za den,jediny problem byl po sexualni strance,nemel erekci,vubec.Byl z toho sice spatny,ale furt mi rikal,ze to ma hlave.Takto se to behem tech deseti dnu opakovalo petkrat a pokazde v vubec nic.Jinak se ke mne mel,furt mi psal atd.Den po nasem poslednim sexualnim pokusu se se mnou z niceho nic,z cista jasna rozesel s odduvodnenim ze se se mnou neciti uplne uvolnene.Zeptala jsem se na tu jinou zenu,rekl mi ze si neni jisty.Zniceho nic prestal jakykoli kontakt, vsechno.A samozrejme je s tou jinou zenou.Jsem z toho uplne v soku a nechapu vubec nic,a jsem jako paralyzovana.Po tom vsem odejde v dobe,kdy jsem odesla od partnera a tudiz uz i zmizely me komplikace.Nevim,jak to pochopit a co delat.
Natalie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Natalie, od svého partnera jste odešla kvůli tomu, že váš vztah delší dobu nefungoval, a ne kvůli muži, s nímž jste si stále SMSkovali. Byl příliš intenzivní, a to je vždy podezřelé - rychlý intenzivní začátek, velmi intenzivní, často ukazuje na rychlé vyhoření intenzity a vztahu celkem. Shazuje své funkční poruchy nyní na vás, to přeci není fér. Důvod, proč vám sděloval, že se vyspal s někým jiným - jak tomu rozumíte? Podle mne to byl tlak na vás již dopředu. Každopádně nebyl vyrovnaný a nemáte čeho litovat...
nejistota ve vztahu
Dobry den,pani doktorko,
vim,jsem uplne pitoma,ale poradte mi prosim,jak se v tom aspon trochu vyznat,protoze nevim,jak se z toho dostat.Mam deset let vztah a dve deti.Vztah uz bohuzel nekolik let neni stastny a v podstate jsem jen cekala a nejaky impuls,ktery by me dokopal odejit.Tim impulsem se stal muz,ktereho mi doporucili kamaradi a ja s nim pak udrzovala 3mesice opravdu nepretrziteho sms vztahu,byla to neuveritelna sms lavina,psali jsme si uplne o vsem,i o tech nejosobnejsich vecech,kdyz to slo,tak jsem se i vidali,byli jsme jak pubertaci,kteri si ukradnou par chvil pro sebe.Ale nespali jsme spolu.Po mesici takoveho vztahu mi zacal rikat jak me moc miluje a zacal mi proste vyznavat lasku.Ja v te dobe uz resila stehovani od partnera,ale bylo to zdlouhave a psychicky velmi narocne,ale novy “pritel” o vsem vedel, se jsem mu uprimne rikala.Ke vsemu se to jeste vyhrotilo tak,ze muj partner,od ktereho jsem odchazela,uplne otocil a najednou me chtel ziskat zpet, a zkousel to vsemi
Natalie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Natalie. Přecházím nejprve na druhou část.
agresivita a vztah
Dobdý den měla bych takovou menčí dotaz .jsem spřítelem skoro dva roky máme spolu krásnou holčičku a mam také i syna s jiným mužem asiatem a muj muz v me pripade je cikan s madarem ale nerekl y to nikdo do nej je hodne bili.:D jde o to že nemá rad vubec meho syna je to pro něj cizí kluk do očí mu řekl že by jsi delal s vietnamcem ostudu tak bydlime od sebe syn je u me matky uz od mala a ted bydlim s pritelem a s nasi dcerou Gbinkou sami myslela jsem kdyz se odstehujeme bude vse dobre jenze ba naopak je to horsi bijem se do slova hadame se sproste pred malou ma takove chvylkove stavy prvne me zbije rekne a brecim a prozivato jak nejaky psychopat a po chvilce s emi omlouva pak ze bude spat ze svoji byvalkou v me posteli pak ze me miluje mam nekdy dny ze chci aby odesel ale kdyz se uz bali servu ho at u zustane semnou ze tu ma dite je to hodne zvlastni vztah chela bych poradit co dal a co mam udelat abych udrzela rodinu ma rad kdyz ho posloucham a at nevidam syna rika at zapomenu
Adéla
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Adélo, na vašem místě bych přítele opustila - čím dříve, tím lépe. Kvůli němu nemáte u sebe syna, on je agresivní, napadá vás slovně i fyzicky. Zůstaňte se svými dětmi sama a chraňte je, jste obětí domácího násilí. Jak má být tohoto svědkem vaše dcera? A proč nemůže mít svého nevlastního bratra u sebe. Vzpamatujte se, tohle nejde.
krize vztahu
Začala jsem o sebe víc dbát, začala cvičit. Ale pořád nejvíc toužím po tom, aby se nám vrátil ten krásný vztah, co jsme měli. Manžel odchází docela často, protože se snaží "ventilovat", je docela nervák a ve sportu našel způsob, jak se uvolnit, aby doma nebyl nervózní a nevyvolával konflikty. Taky to vypadá, že by to mohlo být na dobré ceste. Já se snažím bojovat s pocitem, že sice pracuje, stará se o děti a na mě si občas vzpomene, ale žije jinde, protože ty činnosti, které dělá rád sdílí s jinými lidni, než se mnou. Sice to je částečně na dobré ceste, ale zároveň se ve mě pořád ozývají pocity, že zůstávám na druhé koleji. Taky mě děsí představa, že se ze mě stala závislá osoba a sice tuším, jak z toho ven, ale ráda bych znala váš pohledn na věc. Myslím, že bych se měla osamostatnit natolik, abych necítila závislost na manželovi, ale mám pocit, že kdybych si začala hledat samostatné aktivity v takovém rozsanu, jako on, nezůstal by čas ani na rodinu, ani na manželství. To je asi vše :) - otázka upravena poradcem
Lída 4
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Lído, hlavní je, se nebát něčeho nového, ale těšit se na to. Nebojte - pokud byste do práce začala chodit, rodinu tím o nic neokradete. Manžel do práce chodí, a děti stíhá, přátele stíhá. Formulujete věci velmi přesně a jasně, bez jakýchkoliv zbytečností - věřte si, ale musíte CHTÍT přijmout novou výzvu. Myslím, že tím by se změnil zase dál i váš vztah s manželem - zlepšil. Já vám moc držím palce k tomu, abyste si věřila. A možná bych doporučila něco, co deprese pomáhá zvládat - El Triptophan, který je volně prodejný, ten by vás mohl velmi posílit :-))
krize vztahu
Chtěla jsem jen jednu věc - být normální, normálně žít a vrátit se k tomu pěknému, co mezi námi stále bylo, ale překrylo se to pod tíhou života. Občas bylo období, kdy se to zdálo normální, byli jsme i sami na dovolené, někdy zašli do kina nebo do restaurace, ale na 15 akcí s přáteli byla jedna se mnou. Byla jsem pasivní a čekala, až si mě všimne. Z druhého pohledu, kdo se na to má dívat, jak se mu milovaná osoba propadá do nicoty, nevěděl proč to tak je a myslel si, že bych měla změnit způsob života a začít chodit do práce.Zatím to je pro mě představa, která mě děsí, mám pocit, že bych to nezvládla. Nějak jsem se sebrala a uvědomila jsem si svou situaci, co kní vedlo a co vlastně chci. Začala s manželem víc komunikovat a odhalila jsem mu, co se mnou je. Prostě jsem ztratila energii do života, protože mi "došlo palivo". Palivem pro mě byl náš vztah. Přestaly hádky, začal se ke mě chovat hezky a snaží se se mnou víc žít, ale původní kontakty s kamarády mu zůstaly. Já teď bojuju se sebou - otázka upravena poradcem
Lída 3
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Začala jste mít deprese, Lído, aniž byste si to tak pojmenovala, a začala jste ztrácet svou sebedůvěru. Lidskou, i ženskou, a to docela dlouho. Nevím, jakou máte kvalifikaci, ale i já si myslím, že by vám návrat do zaměstnání pomohl. Uzavřela jste se do izolovaného světa jen rodiny, jste bez kontaktu s lidmi, kteří by vás ocenili, podpořili, kde byste se mohla smát, mít kolegiální vztahy. To vše přeci není jen o partnerském vztahu, který se postupně vytrácel, protože jste byla pasivní a nekomunikovala jste včas, co vás trápí. Je úžasné, že ale lásku mezi sebou stále máte. Jdu na vaši poslední část, ale nevím, jestli to tu spolu rozklíčujeme.
krize vztahu
Zatímco on se věnoval dětem, já jsem doma vařila, žehlila nebo zavařovala. Dopadlo to časem tak, že jsem byla úplně odstavená na druhou kolej. Určitě vinou nás obou. Dělala jsem dál, co jsem dělala a trpěla samotou. Začala jsem upadat do stavu, že jsem enbyla schopna zvládat to, co jsem měla, cítila jsem se špatně a odváděla si myšlenky čtením článků na počítači nebo sledováním televize. Manžel viděl, že se něco děje, ale nechápal to, dával mi prostor, abych se vzpamatovala. Časem jsem toho zvládala čím dál míň - děti a zvířata jsemnikdy nezanedbala, domácnost začala trpět. To vyvolávalo hněv u manžela a já jsem trpěla konflikty, ale roky jsem nedokázala pojmenovat, co se se mnou děje. Manžel se mi začal odcizovat a já trpěla ještě víc. Neskončilo to sice nevěrou, ale komunikace nějak vázla. Spíš jsme oba viděli, že je ten druhý v nepohodě a čekali, co se bude dít. Já jsem chřadla fyzicky i psychicky a manžel začal ventilovat sportovními aktivitami s přáteli. Jeho odchody mě ničily.
Lída 2 - pokračování
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jdu dál...
krize vztahu
Přemýšlím, do jaké rubriky napsat, je to asi víceúrovňové. Možná i docela časté - prožívám krizi osobní i partnerskou. Je mi 43 let, mám dvě odrůstající děti a plně jsem se oddala rodině. Celých 15 let jsem byla doma všem k ruce. Manžel vydělával za oba, ale ne tak, abychom si žili na vysoké noze, ale tak, že na dovolenou u moře to vycházelo. Asi jsme na tom materiálně lépe, než spousta lidí, ale jezdíme "ojetinou" a nekupujeme značkové oblečení....Občas se musel manžel ohánět a někde vzít zakázku navíc, já jsem zase zabezpečovala spoustu věcí prací na zahradě a zpracováváním výpěstků (domácí produkty všeho druhu). Já jsem se realizovala u zvířat, pěstováním a zavařováním a vozila děti do kroužků (jsme z většího města a bydlíme na okraji).Nastalo i období zdravotních potíží u dětí a delší léčby, kdy jsem byla k ruce. Manžel miluje svou rodinu, věnuje se dětem, učil je sportovat v létě i zimě - vypadá to docela jako idylka. Jenže není. Bylo toho na mě moc. - otázka upravena poradcem
Lída
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Lído, dobrý den, jdu číst dál...
stres
Dobrý den, paní doktorko, je mi 26 let a jsem teď už rok mimo svůj vystudovaný VŠ obor (překladatelství). Svoji práci, která mě bavila, jsem musela opustit, protože šéf mi neplatil včas a pracovala jsem ne za dva, ale za tři, protože se šetřilo, a já to psychicky nezvládla. Od té doby pracuji jako fakturantka, což mě nenaplňuje a ubíjí a když vidím své stejně staré nebo o něco starší známé/kamarády, nesnáším se za to, že jsem to nedotáhla tam, kam oni (vysoké pozice, zajímavé typy prací, naplněný život). Přítel se ve stejném oboru uplatnil (má jiný jazyk) a je z něj úspěšný firemní překladatel, zato já stojím na místě a při pohovorech dají přednost vždy starším kolegům s mnohaletými zkušenostmi. Připadá mi, že čas letí hrozně rychle a já ,,stárnu", aniž bych něco dokázala. Snažím se po práci zdokonalovat, učit se nové věci, hledat práci, ale zatím bez výsledku. Můžete mi poradit, jak si mohu pomoci? Moc děkuji. - otázka upravena poradcem
Any
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Any. Důležité je, že máte svou kvalifikaci a vystudovala jste obor, po němž jste toužila - tím máte dveře všude otevřené, i když vám teď zrovna štěstí nepřeje. Jdete na to dobře - po práci se zdokonalujete, učíte se nové věci. Neporovnávejte se jen s těmi velmi úspěšnými, to vám k ničemu není, jen vám to sráží sebevědomí. Tolik jich zase ve 26 letech není. Chápu, že se takto necítíte dobře, ale ono se to změní a váš čas určitě přijde. Jste nejspíš hodně výkonově zaměřená, a po profesní kariéře toužíte hned - kdo by ne. Přemýšlela jste o tom, že byste zatím, než získáte práci, která vám bude ve všech směrech vyhovovat, mohla svůj jazyk učit? Potřebujete do CV co nejvíc toho, co souvisí s vaším jazykem. Držím vám moc palce a nebojte se o sebe :-)
ženské přátelství
Dobrý den, paní doktorko, chtěla jsem se zeptat na váš názor. Netrápí mě partnerský vztah, ale vztah s mou nejlepší kamarádkou. Kamarádka má od začátku ledna nového přítele a mě úplně zazdila. Samozřejmě bych pochopila, že chce trávit co nejvíce času s partnerem, ty začátky zamilovanosti takové bývají a ani já nejsem jiná, když jsem čerstvě zamilovaná. Problém je v tom, že na mě v podstatě ode dne, kdy ho potkala, úplně kašle. Dřv jsme se často vídaly nebo jsme byly aspoň v kontaktu přes telefon nebo sociální sítě, ale teď vůbec. Měly jsme si také začátkem ledna předat dodatečně vánoční dárky, je polovina února a k ničemu se nemá. Několikrát mi napsala něco ve smyslu - já se za tebou musím konečně stavit, ten čas tak letí. Ale nestavila. Když se jí ozvu já, odepisuje dlouho a často jen smajlíka, příp. vůbec nic. Moc mě to mrzí a nevím, jak jí to říct. Nechci, aby to znělo, že jí závidím nebo si vynucuji pozornost (já přítele nemám), ale fakt je mi to moc líto. Co dělat? Děkuji.
Romana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Romano. , velmi dobře si dovedu představit, jak moc vás to mrzí - nejlepší kamarádka.Ale ona asi teď, ve fázi té největší zamilovanosti, zazdila úplně každého, neberte si to tolik moc a hlavně ne osobně.Já moc nevím, co k tomu mám říct, protože vás opravdu velmi chápu. Ale jestliže se jí ozýváte, a ona stejně reaguje za dlouho, nebo vůbec, stručně, nemá smysl jí teď nic víc psát.Ženské opravdové přátelství je velký dar v životě, a ona se vám v budoucnu rozhodně neztratí. Ale teď na vás nemá kapacitu. A je asi jiná, než vy - vy byste ji neopomíjela, ona vás ano. To byste si měly spolu v budoucnu vypovídat, jak moc vás to mrzelo.
žárlivost
....po nějaké době jsem už začínal mít všeho dost, neustále výčitky a jejich obhajování mě dostaly do fáze, kdy jsem začal mít psychické problémy a hodně zhubl a a proto vyhledal pomoc psychologa společně s manželkou, bohužel se nic nezměnilo. Je mi 32 a vím, že bych ještě mohl mít normální vztah a rodinu, ale manželku přes to všechno moc miluji a teď se konečně začala starat o domácnost a už umí říct dětem dost, nepodlejzá jim a chová se konečně jako rodič, buduje si respekt který absolutně neměla. Problém je teď se mnou. Příjde mi, že mam po tom všem už na manželku averzi a vytočí mě maličkosti, mam chuť jí vše vrátit a svezu se po ní na sebemenší maličkosti. vždy jsem byl rozvážný a klidný a teď po tom všem je najednou má povaha úplně jinde. Už nevím co s tím dál, trápí mě to, ale nemam sílu jí opustit, to co k ní cítím je stále moc silné, ale taky už si dokážu připustit, že bych se mohl mít líp. Děkuji za Váš názor.
Ondra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Ondro, posun tam je - vaše žena se změnila v přístupu k dětem, to asi bude výsledek spolupráce s partnerským psychologem. Je dobré, že to umíte vidět a snad to i oceňujete. Neboli, šance na celkovou změnu je. Jste spolu hodně krátce a učíte se sžívat. Vaše žena žila 5 let jako single, takže se to učí i ona. Ale nabádat vás nyní k trpělivosti, nemá smysl, jestliže jste již na maličkosti alergický. Ale - stále ji milujete. Teď byste potřeboval spolupráci v rámci individuální terapie s psychologem vy. Ale měl by to být někdo jiný, než ke komu jste chodili do párové terapie. A na nějakou dobu pauza? Je vás moc na velmi malém prostoru, to je další faktor, který se promítá do vztahu. Pokud se spolu v budoucnu rozhodnete vy dva spolu, že spolu budete chtít žít, měli byste si pořídit vlastní společné bydlení, kde bude pokojů rozhodně víc. Každý by měl mít svůj soukromý azyl, vnímám to jako velmi důležité. Pauza by znamenala, že byste se na společně domluvenou dobu odstěhoval nazpět k sobě, kde jste žil ještě před létem, než jste se sblížili.
žárlivost
Dobrý den, s manželkou 38 jsme se po několikaletém dopisování setkali minulý rok v létě, já se zamiloval snad v první sekundě, manželka se první tři týdny vztahu bránila. Po 13letech bývalého manželství a 5letech ,,svobody,, se jí do vztahu moc nechtělo, ale pak i ona ,,povolila,, a prožili jsme krásné dva měsíce plné lásky a vášně. netrvalo dlouho a vzali jsme se. Nastěhoval jsem se k ní do bytu 2+0 kde s námi bydlí i její dvě děti z minulého maželství syn 11, dcera 15) hned od začátku byly problémy s jejich chováním. Děti jsou rozmazlené, neznají pravidla a ničeho si neváží. žena žila pět let prací a doma to žilo vlastnim životem. po měsíci soužití navíc začala manželka nesmyslně žárlit a jakákoliv pípnutí telefonu brala jako nevěru a i když jsem jí chtěl telefon ukazovat, nestála o to a dál si myslela své. Došlo to až do fáze, kdy se z toho stalo patologické žárlení, které trvalo 4 měsíce. Od začátku jsem se staral o domácnost i její děti a ona byla vždy jen unavená a bez nálady....
Ondra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Ondro. Přecházím nejprve na druhou část vašeho vyprávění.
rozvod a děti
Dobry den pani doktorko,
je mi 43 let, zila jsem v manzel. 23 let,mame dva syny 19 a 8 let. Manzel po narozeni kazdeho syna zacal byt nervozni,agresivni,zly,u prvniho to trvalo az do jeho 10 let.Leta ex pred detmi vykrikoval,ze jsme deti nemeli mit, ze mohl cestovat,zit si,a financne by byl jinde,vzdy za doprovodu sprostych slov.Mladsi syn plakaval v koupelne se slovy, ze vi,ze nam znicil zivot a davat si tento stav za vinu. Zjistila jsem ze zijeme bez lasky,potkala pritele a rozhodla se to resit,rozvedla jsem se.Manzel si nasel pritelkyni.Nicmene mi obcas psal,ze je mu smutno a chybi mu nase rodina.Muj nynejsi zivot s pritelem neni idealni, jezdi 2 roky pouze na vikendy a ani jeden nejme schopni k vuli detem (stabilita,skola,kamaradi) se ostehovat 200 km.Zkusili jsme s ex.se 2 x vratit,ale po prvnim dnu jsem vzdy zjistila ze me nepritahuje,spis naopak.Ale nase rodina nam obema chybi.Mam obavu zit ve vztahu bez lasky,jen k vuli detem.Je mozne znovu zacit milovat a citit sympatie?Dekuji
Marcela
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Marcelo, dobrý den.Neobnovujte něco, co je ve vás již vyhořelé. Vaše děti si zaslouží klid a šťastnou mámu. Rodinně můžete fungovat i po rozvodu - setkávání při příležitostech svátků, narozenin a nějakých svátků. A předpokládám, že ex manžel si bere syny v nějakých intervalech ( 14 dní ) k sobě. On vás vyvolává jen tehdy, kdy se mu zasteskne. Jakmile byste žili spolu, stýskat se mu nebude a opět se projeví více jeho povahové rysy, synové v tom šťastní rozhodně nebudou...
problémy v sexu
Dobrý den, mám problém se svým novým přítelem. Mně je 19, jemu 22 a přítel má problémy s erekcí. Jsme spolu krátce, než jsme spolu poprvé spali, proběhlo mazlení a vždy to bylo naprosto ukázkové, byl vždy hodně vzrušený, několikrát denně. Vzrušil se i při líbání, letmém dotyku, objetí. První sex proběhl taky naprosto v pořádku, ale pak začaly problémy. Nejdřív během sexu, najednou mi řekl, že už mu nestojí, že to nepůjde. Většinou pomohlo, když jsem mu to dělala pusou, ale pak měl problém se vůbec vzrušit. Prý se mu to stávalo i dřív, ale nikdy ne tak často. Oba jsme z toho nešťastní, začínáme o sobě pochybovat, i když oba víme, že se přitahujeme. Začal brát nějaké doplňky stravy, ale myslím, že tomu nevěří. Vidím na něm, že na to pořád myslí a bojí se toho, takže logicky už od začátku má náš sex velmi malé šance na úspěch. Snažím se mu být oporou, netlačím na něj a říkám mu, jak mě vzrušuje a co se mi líbí, ale je to čím dál horší. Vůbec nevím, co mám dělat. Děkuji za jakoukoliv radu.
Katka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Katko, velkou roli tam hraje u něj psychika, ta ho paralyzuje v možnosti erekce.Vy se chováte skvěle, je důležité na nikoho netlačit, na druhou stranu to pro vás musí být ponižující. Zatím bych to řešila prostřednictvím erotických pomůcek a zákazem sexu jako takového. To většinou dost pomáhá.
nejistota ve vztahu
Dobrý den,je mi 15 let a zamilovala jsem se do jednoho kluka.měli jsme spolu takové ty romantické chvilky,smáli jsme se a tak. měla jsem pocit, že mě má rád mnohem víc. ostatní nás taky označovali jako pár,ale ted je takový odtažitý a chladný.Baví se s jinými holkami.Už mi nevěnuje skoro ani pohled.Je to tím, že mě přestal mít rád? Nebo si uvědomil, že mě má rád a proto hodil zpátečku? když jsem se ho ptala jestli jsem něco neudělala, řekl mi, že nic, že je vše v pohodě, ale stejně je odtažitý dál. prosím o radu.
kateřina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, kateřino. Nevím, proč je odtažitý, to nedokážu odhadnout. Ale vy se ho na nic neptejte. Musí to být on, kdo něco obnoví, ne vy.
fáze "namlouvání"
Dobrý den,

prosím Vás o radu, už měsíc si intenzivně každý den píšu s jedním mužem (mně je 25, jemu 31). Známe se cca 2 roky z práce, ale za ten poslední měsíc kontaktu jsme se poznali hodně důvěrně. Asi před 9 dny jsme byli v kině-schůzku inicioval on, kde došlo i na líbání, ale spíše jsem měla pocit že je to iniciované z mojí strany. Asi 4 dny na to mi vezl nějaké věci do bytu a také došlo na polibky. Když jsem se ho poté ptala jak tedy natom spolu jsme, tak řekl ať to neřeším a že nemáme kam spěchat. Poté vzaly události rychlý spád a před 3 dny mě povzal k sobě domů na víno, kde nakonec došlo i na sex. Od té doby si píšeme skoro jako předtím. Abych řekla pravdu tak jsem z tohoto "vztahu" trochu zmatená a nevím, jestli je to přátelství, nebo někdy bude něco víc, nebo jde jen o sex? Co mě ale trochu odrazuje je to, že já o něm vím vše, pořád mi říká co dělá atd. ale málo se zajímá o mě, co dělám, o mojí rodinu.Navíc kdyby chtěl tak bychom se mohli vídat častěji. Co si o tom myslíte? - otázka upravena poradcem
Kristýna
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Kristýno. Ten muž má pravdu, zatím není, kam spěchat. Nechte to volně plynout a ono se to nějak bude vyvíjet, iniciativu nechte na něm, vy se víc stáhněte. A pokud bude iniciativní hodně, můžete někdy říct, že nemůžete. Vy jste nejspíš již zamilovaná, on ještě ne. Ale jestli je natolik sebestředný, že mluví jen o sobě, pak se držte se svými city více zpátky, abyste ve finále neměla zlomené srdce...
hledání sebe sama
Dobrý večer.Mám podobný problém jako paní Marie v předchozím příspěvku.Jsme se ženou spolu devátý rok,ona má s bývalým dvě holky(13,10)od začátku mi říkají tati.Spolu máme ještě holku a kluka(6,1)Tísníme se v domku 3+1 navíc se dvěma psy,které v domě moc dobře nesnáším,na zahradě k tomu máme asi 80 slepic v provizorních ohradách.Před 7 lety mi operovali hlavu,výduť mi vyvolávala epilepsii,od té doby beru prášky a jde to s mým chováním a vážením si života z kopce.Dlouho jsem s tím pak marodil,byl bez příjmu,přišly nálady kdy jsem se chtěl zabít,utéct od všech apod.,stal se ze mě sobec zahleděný do sebe bez citu k ostatním,časem se to semtam trochu zlepšilo,ale poslední půlrok je to děs.Žena by mě už vykopla nebýt dětí,nevlastní dcery jak už jsou v pubertě,jakoby mě přestaly zajímat,jsem na ně moc přísný,svou dceru taky začínám odbývat,jen synek je můj miláček,asi jen proto že je zatím malý,nemluvící.Nevím co s tím,jak neztratit rodinu,být zas takový jak na začátku,i když děti rostou?
Libor
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Libore. Důležitá je vaše sebereflexe, to, že vidíte sebe sama i kritickýma očima. To je první důležitý krok ke změně :-) Pak je tu motivace na sobě pracovat! Ale tu práci bych viděla na odborníkovi, s nímž byste vše rozebíral. Je to příliš složité na to, abych tu v pár řádcích zvládla poskytnout účinnou radu. Objednejte se u psychologa, a ten po prvním sezení uvidí, zda by byla vhodná i spolupráce s psychiatrem. Vy jste ve stresu a všechno se na vás řítí, potřebujete si vše nějak odlehčit, zanalyzovat a najít cestu k vaší ženě i rodině. Moc vám držím palce. Psychologové - bezplatní - jsou v Poradnách pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, psychiatrická péče je přes pojišťovnu.
partnerský trojúhelník
Dobrý den.S manželem jsme byli 26.let.Měli jsme moc hezký vztah.před 3 roky měl manžel poměr a my podstoupili párovou terapii.vše se mi potom zdálo celkem v pořádku.Ale před 3 měsíci odešel k té samé osobě..NEchci to vzdavat i když vim,že sní má zařízený byt.stale mi píše sms,možna že jsou,jen zdvořilostní.Jezdi stale domu ,ma tu maminku a majetek,ale vždy příjde za mnou.Jr
ezdím s ním i k nasim známím.Mam ho pořad rada,ale tahle situace mě ničí.26let nejde smazat .
marta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
marto, dobrý den.A neměla byste zajít vy sama k psychologovi, k němuž jste chodili s manželem na párovou terapii? Zná vás, a teď by vás hlavně mohl kompetentně podpořit. Myslím, že je manžel z těch, kteří se nedokáží rozhodnout, ke které ženě opravdu patří, a proč k ní patří...
nejistota ve vztahu
Dobrý den, jeden náš kamarád si strašně přeje, aby jsme respektovali jeho přítelkyni. My to děláme od samého začátku, zatímco ona k nám od první chvíle přistupuje, jako k nepřátelům. Když ji někdo z nás požádal o přátelství, např. na facebooku, zablokovala ho, když ji někdo oslovil přímo, řekla mu do očí, ať ji neobtěžuje. Nikdo z nás jí nic neudělal, takže vůbec nechápeme, jaký má důvod se k nám takto chovat. Kamarádka se nedávno dozvěděla, že on chce tu přítelkyni jenom pro sebe a že o mně řekl, že mě potřebuje, protože se mu ode mně dostává více pozornosti, než od ní. Chtěla jsem se ho tedy zeptat, proč s ní potom chodí, ale nejde to, protože jen stačí zmínit její jméno, už to bere, jako útok na její osobu. Všichni mu naznačují, proč se nedá dohromady se mnou, když si tak rozumíme, ale nebere to vůbec v potaz. Ráda bych chtěla vědět, jestli by si vůbec dovedl představit, že by jsme spolu chodili, ale má to cenu, když je zadaný? Děkuji za odpověď
Emma
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Emmo, přijde mi, že kamarádova přítelkyně se cítí být vámi všemi ohrožená, protože se s kamarádem znáte všichni dlouho, máta za sebou společnou vzpomínkovou a zážitkovou historii. A teď přemýšlet nad ním a vztahem s vámi není aktuální. Možná by jej zalarmovalo, kdybyste se dala s někým "dohromady" vy, ale pak už vás třeba nebude zajímat on. Jeho přítelkyně na vás žárlí, ale to je vám asi jasné?!
krize vztahu
Dobrý den,prosím o radu. S přítelem jsme spolu sedmý rok, mě je 48 jemu 53. Poznala jsem ho rozvedeného, já se rozvedla kvůli němu, bývalý muž byl alkoholik a už jsem to poslední roky nezvládala. S přítelem jsem šťastná. Bydlíme každý ve svém, já ještě se synem maturantem ve městě a přítel v domku na vesnici, ale víkendy jsme spolu. Chci se k němu přistěhovat, ale bude to finančně náročnější na dojíždění. Občas máme hádku, po které se mnou přítel nekomunikuje i několik dní, přestane mi volat (volá jinak denně), když zavolám já tak má málo času. Naposledy to bylo proto, že jsem mu vyčetla, že přišel až dvě hodiny po mně z oslavy, cítila jsem se u něho opuštěná a víkend si chci užít přeci s ním. Na oslavě jsme byli spolu 6 hodin. Na pivo ho pouštím, jen jsem ho požádala ať mi neříká v kolik přijde, nikdy to totiž nedodržel a bylo zle. Vysvětlila jsem mu ať si na pivko jde sám, že se tam nudím a že si radši budu dělat u něho doma své věci. Po poslední hádce mi po týdnu zavolal a řekl, že ho nebavím, že nikam nechci o víkendu moc jezdit na výlety(já ráda jedu, ale nejsem organizátor), že koukám často na tv, spím po obědě atd. Cítím se hodně unavená kvůli hormonálním výkyvům, ale moje vysvětlení ho v podstatě nezajímají.
Lída
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Lído. Možná, že jste citlivá na alkohol, jestliže jste měla v prvním manželství problém, který zmiňujete, jste tedy citlivější na to, když se přítel zdrží v restauraci. Chcete jej mít více pro sebe, když se vídáte vzácně jen o víkendech, on je ale zvyklý více na svou svobodu. Vykřičel na vás hodně věcí, vaše zvyklosti zase rozčilují jeho. Ale nikdy nevytvoříme s někým zcela kompatibilní pár, nemůžete být stejní. Každopádně v mnoha ohledech máte odlišný životní styl. Já bych to teď viděla na pauzu na několik měsíců...
nevyrovnaný vztah
Další den telefonát, že kdybychom se k sobě vrátili, chtěl by trochu volnější vztah, chtěl by žít sám a jen se navštěvovat, že mě má ale rád, dále sděloval, že odmítl dvě ženy, které s ním chtěly něco mít atd. Další den milostná schůzka a po jejím skončení jeho rozzlobení, že chci vztah, což přeci vím, že on nechce. Když jsem ho upozornila na to, co říkal den předtím, opět reakce, že jsem u něj naposledy atd., viz shora. Přes víkend pauza, tedy 2 dny, a v neděli večer telefonát, že si chce popovídat. Prosím, co si o tom myslíte? Já ho ráda mám, ale je velice náročné v tomto žít, protože nikdy nevím, co bude a ani nevím, co on vlastně chce. Děkuji za Váš čas a názor. P.S. Jen pro doplnění uvádím, že já se mu první nikdy neozývám.
Nikča3
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Nikčo, já bych na něj raději zapomněla, respektive neaspirovala na možnost pokračování ve vztahu, který by měl šanci na stabilní perspektivu. On je nevyrovnaný. Stýská - li se mu po vás, tak se ozve, pak je zase tím, kdo vás odmítá, a je to od něj vůči vám velmi nezodpovědné. Nechte ho jít za svým štěstím někam jinam...Potkáte v životě určitě v budoucnu někoho dalšího, s nímž budete vyvážený pár dvou opravdu dospělých lidí...
nevyrovnaný vztah
Několikrát proběhlo něco, čemu by se dalo říct pouze sex, pak jsme spolu strávili víkend v hotelu, kde se ke mně choval tak, jako nikdy v průběhu našeho vztahu, tedy vodění za ruku, objímání a líbaní na veřejnosti, neustále tulení a mazlení. Říkal, že je mu krásně, ptal se, jestli někoho nemám, že on taky nikoho nemá. Večer po návratu volal a zlobil se, že chci vztah, že to on nechce, že si mě maže z telefonu a v životě se již neozve a já se taktéž nemám ozývat. Byla jsem překvapena, na nic v jím naznačeném směru jsem ani nepomyslela. Další večer jako by nic volal, že mě chce slyšet, jak se mám, vyprávěl mi, co dělá, což opět v době našeho vztahu odmítal, jestli může zavolat další den atd. V dalších dnech se to opakovalo, večeře s držením za ruku, procházka v objetí, nutil mi fotografie, které udělal, na fotkách ukazoval kamarády, co jsem nikdy v době vztahu neznala atd.
Nikča2
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jdu na poslední část.
nevyrovnaný vztah
Vážená paní doktorko,
ráda bych Vás tímto požádala o odborný vhled do problému. V listopadu se se mnou doslova z hodiny na hodinu rozešel přítel vlastně bez vysvětlení a odstěhoval se ode mě, pravděpodobně i na základě tlaku rodičů, kterým dlužil peníze, bydlí nyní v bytě, který patří jim a mají ho tzv. na špagátě, neustále, denně je jim k ruce a pomáhá jim. Matka mu pere, vaří, žehlí, on tvrdí, že takto si nyní připadá samostatný a soběstačný. Je mu 27 let a já jsem výrazně starší než on. Každý z nás má dítě z předchozího vztahu. Nejdelší doba, co vydržel bez kontaktu, byla cca týden. V závěru roku začal naznačovat, že by chtěl sexuální vztah, požadoval erotické fotografie atd. Pak se ozýval s tím, že má pro mě a mé dítě dárky k vánocům, chtěl se sejít, což se i stalo. Bavili jsme se normálně přátelsky. Po několika dnech psal, že by chtěl sex, že nikoho nemá a neměl, že nikoho ani nehledá atd. Vzhledem k tomu, že já jej mám stále ráda, čehož on je si vědom, jsem na to kývla.
Nikča1
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Nikčo, dobrý den, přecházím dál.
nedotažený rozchod
...Chcela som to viackrát pomaly skúšať, no on povedal, že jemu sa stále len skúšať nechce. Dokonca som sa preniesla aj cez jeho neveru. Tvrdil mi, že ako nevera sa to nedalo vnímať, nakoľko sme spolu ani nespávali. I keď som sa ho snažila aspoň inak uspokojiť... Neviem teraz ako ďalej. Trápim sa, ešte pár dní nás čaká v spoločnom byte a potom odchádza a ja musím tiež. Navrhla som mu pauzu, mesiac či dva na utriedenie myšlienok, ale tvrdí, že on so mnou byť nechce. Neviem sa s tým zmieriť. Veľmi si vyčítam, že som neschopná, že som všetko skazila, že ma nik už nebude chcieť kvôli tomu môjmu „problému“ so sexom. Dokonca aj priateľ mi pri hádke povedal, že kto by chcel takú, ako som ja. Veľmi ma mrzí, aké chyby som vo vzťahu urobila a aj to, čo som neurobila, keďže som mala strach. Vždy som sa s ním snažila o všetkom komunikovať, avšak on akoby o niektorých témach nemal záujem hovoriť, prípadne mi pomôcť. Čo by ste mi odporučila? Ďakujem Vám za odpoveď. 2/2
Linda
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Lindo, co bych vám doporučila? Na prvním místě rozhodně spolupráci s psychologem. Ale fakt, máte v sobě více problému v jednom balíčku a potřebujete je rozmotat a probrat s nezávislým profesionálem. Máte za sebou rozchod, zkušenost ze vztahu, kde jste vy byla tou závislejší - to není záviděníhodná pozice a nevyplácí se, máte za sebou obviňování sebe sama, a to máte v sobě stále. Dehonestoval vás přítel, který vás opustil. A máte v sobě strach ze sexu. Nejdřív musíte ošetřit sebe sama, svou pošramocenou sebedůvěru, a pak se nebojte, že nenajdete partnera, s nímž si začnete lásku psychickou i fyzickou užívat :-) O tom naprosto nepochybuji.
nedotažený rozchod
Dobrý deň, priateľ sa so mnou po 2 rokoch rozišiel. Často som sa mu prispôsobovala, bola som tá, ktorá si chcela niečo naplánovať, on sľúbil a potom to niekedy zmenil. Hádali sme sa kvôli hlúpostiam. Začal ma urážať, že som niečo v domácnosti neurobila, alebo rozvarila jedlo, škaredo oslovovať, vravieť, že som neschopná. Tiež som robila chyby, bola som tá, ktorá s ním chcela byť častejšie, viac som mu písala správy alebo volala.. Myslím, že hlavnou príčinou je to, že sme nemali skutočný sex. Som totiž panna, mám 30 rokov. Priateľa som ľúbila, bola som vždy vzrušená, no keď prišlo k samotnému aktu, vždy som dostala strach a chcela som to skúšať pomaly, no on dlho nemal nikdy takú veľkú trpezlivosť. Často som plakala kvôli tomu, dala som si predpísať HAK, aby som odbúrala stres z otehotnenia, skúsila som víno na uvoľnenie, začali sme spolu bývať kvôli súkromiu, avšak nič nepomohlo. Vždy ma to bolelo a partner nemal takú trpezlivosť so mnou a potom mi to aj vytkol... 1/2
Linda
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Lindo. Nejprve si to přečtu do konce, než budu reagovat...
agresivita a vztah
Dobrý den,
po velkém pracovním vytížení a jistých problémech, kdy jsem cítila, jak den po dni vzniká tlak a v pátek už ten tlak po příchodu domů vygradoval v hádku s partnerem. Protože nemám svoje bydlení, byla jsem vyhozena a pro ještě další problémy - finanční-tak tak utáhnu nájem a nezbude na ostatní položky, zdravotní, jsem tuto situaci - vyhazov - neustála a chtěla si šáhnout na život. Partnera to tak rozčílilo, že mi uvalil takové dvě rány do hlavy - facky, že jsem upadla na zem a hlava bolí ještě dnes a hučí mi v uchu, bolí za okem a spánek. Kdybych upadla kousek vedle na trám, asi bych to nepřežila. On má sto kilo a dlaň , jak moji hlavu, já mám padesát kilo. Říkám si, že jsem ho vyprovokovala a můžu si za to sama. Mám pravdu?
Anna
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Anno, dobrý den. Nevím nic o tlaku v pátky, o nichž se zmiňujete, které jednou vygradovaly v hádku, po níž jste byla vyhozena. Vše je určitě hodně složité, ale co vím jistě, nesmíte na sebe nechat nikoho šáhnout. Nemůžete si za to sama, on musí mít nad sebou sebekontrolu a nic ho neopravňuje k tomu, aby vás udeřil. Na vašem místě bych od něj odešla. Pokud nemáte vlastní bydlení, existují azylové domy - to jen provizorně pro začátek. A kontaktovala bych Rosu, nebo Bílý kruh bezpečí.
nejistota ve vztahu
Dobrý den, jsem 8 let rozvedená, přítel 3 roky. Bydlím s 18 let. dcerou, která studuje. Přítel mi hodně pomohl jak psychicky tak finančně. Bezhlavě se do mě zamiloval, přestože jsem nechtěla, rozvedl se. Žádný slib jsem mu ale nedala, že si ho vezmu. Vztah přerostl v mileneckou vášeň a zamilovanost. Přichází po 3 letech krize. Vztah začíná být nevyrovnaný, stereotypní. Přesto by se přítel stále chtěl oženit. Přítel je o 9 let starší /64/.Mám ho ráda, ale představa vztahu, který přešel do stereotypu, nekomunikace a trávení většinu času u TV mě děsí. Zaměstnal mě u sebe ve firmě, pro mě za velmi výhodných podmínek. Není nadšený, že mnoho času věnuji svým 3 dětem /+vnučce/ z 1. manželství. Chtě by se mnou být 24 hod. denně. Můj rozvod v 1. manželství byl velmi bolestivý a složitý. Hrozilo, že budu s nejmladší dcerou v azylovém domě. Mj. vymstila se mi finanční závislost na ex. Nechci být už závislá finančně na partnerovi, žádnou připoutanost, ale plnohodnotný vztah. Děkuji! Hanna
Hanna
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Hanno. Jednejte podle svého citu. Je vám 55 let a rozhodujete se o svém dalším životním osudu. Váš vztah cítíte jako nevyrovnaný, přítel je na vás velmi závislý, dělá spoustu kroků, které jste vy sama nepožadovala, vlastně na vás trochu tlačí. Na své rozhodnutí si počkejte a zatím bych velmi doporučovala několik sezení u partnerského psychologa, abyste si v sobě vše ujasnila.
sourozenecké vztahy
( pokračování příběhu mé 14čti leté sestry )
Po tom všem co jí ten kluk udělal byla jakoby zničená. Nechtěla jíst, neměla náladu se koukat na televizi nebo s někým mluvit, zlenivěla a usměv jí sklesl o několik procent dolů. Čekala jsem že jí to přejde za nějakou dobu, ale mýlila jsem se. Sestra vše nesla stále velmi špatně. Sice už chodila ven, bavila se s lidmi ale doma tak štastná uplně nebyla. jednoho dne na konci prázdnin za mnou přišla se slzami v očích. Kluk jí napsal že se jí omlouvá za vše a že ho to všechno strašně moc mrzí, že jí celou tu dobu miloval. Sestra byla naštvaná, pokaždé když se s ní kluk snažil promluvit ignorovala ho. Nakonec mu to VŠECHNO odpustila!! Ze začátku byli jen kamarádi ale JEN kamarádi spolu nedokázali být. Kluk se jí zeptal jestli s nim znovu nebude. Vrátila se k němu a můžu říct že mají opravdu krásný vztah. Kluk se o ní stará ale bojí se že už se neuvidí a nevydrží jim to. Jedná se zde o opravdovou lásku? Může jim to vydržet do dospělosti?
Polly
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jste moc hodná, že se takto staráte. Podle mě jim to vydržet nemůže, ale to snad víte sama ...
sourozenecké vztahy
Dobrý den, paní doktorko
Je mi 18 let a moje mladší sestra má kluka. Mojí sestře je 14 a jejímu klukovi taktéž. Ze začátku jsem si myslela že je to jen pubertální zamilovanost, že to není skutečná láska. Postupem času jsem setru vídala poněkud zamračenou, něco s ní nebylo v pořádku. Se svým klukem byla už rok ale často se hádali. Po nějaké době se to zase uklidnilo a bylo vše v pořádku. Připadala mi zase veselá. po pár měsících se ale zase strašně pohádali a sestra se mi svěřila. Probrečela celý měsíc a mě jí bylo moc líto. O prázdninách roku 2018 se s ní její kluk rozešel, protože jí už udajně nemiluje. Nesla to velmi špatně, když plakala, tak hysterickým brekem, když neplakala i tak se ani jednou za den nezasmála. Když jsme o prázdninách jeli na dovolenou ona a její bývalý kluk byli zase v kontaktu ale jako nejlepší kamarádi. Nemohla bez něj být. Kluk se na ní poté znovu vykašlal a ona to nesla hůř než předtím.
( zbytek vám napíši v dalším dotazníku)
Polly
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Polly, dobrý den. Než přejdu dál, tak jen jedno důležité. Vaše sestra musí být šťastná, že má tak pozornou a milující sestru, která ji chrání - vás. A vy jste asi její největší důvěrnice, ne?
krize vztahu
Dobrý den, ráda bych Vás požádala o radu, co mám dělat a jak se zachovat. Jsem s přítelem skoro dva roky, náš vztah byl do teď naprosto super, nebo aspoň jsem si to myslela já. Jezdili jsem na výlety, sportovali jsme, komunikace bez problému, v posteli bez problému, vše naprosto v pořádku. Není to můj první vztah, ale ze všech ten nejlepší. Avšak poslední měsíc se chová divně, je pořád unavený,v práci přesčasy,svůj sport, který má už dlouho. Když jsme se měli vidět, spíš jsem se ptala já, než on. Nedalo mi to a zeptala se, co se děje, Jeho odpověď byla, že mi to nechtěl říkat, ale že se už netěší, když se máme vidět. Jiná v tom údajně není, já chyby nedělám, prej jsem skvělá a sám neví, co se s ním děje. Ví, že je chyba v něm a neví, jak to vyřešit. Hlavně teď nevím já, co mám dělat, jak se k němu chovat, jestli ho nechat teď chvilku být nebo se snažit se s ním i přesto vidět. A co během toho času, co s ním nejsem dělat? Mám ho hrozně ráda a nechtěla bych, aby to skončilo. Děkuju Vám
Lenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Lenko, dobrý den. Myslím, že nejlepší ze všeho bude, když teď nebudete dělat nic, a počkáte na něj, až se ozve. Je otázka, jestli v tom opravdu není někdo třetí, ale on si musí uvědomit sám za sebe, co pro něj v životě znamenáte! Aktivita z vaší strany by teď byla kontraproduktivní. Byť ho milujete a jste zoufalá, teď choďte ven s přáteli a víc se věnujte svým individuálním zájmům, o nichž víte, že vás energeticky nabíjejí. Ten sport - pomáhá hodně v takovýchto chvílích běhání nebo plavání - plavání zvlášť - smývá z nás smutek a bolest. Držím vám palce, aby to vše dobře dopadlo.
partnerský trojúhelník
Dobrý deň,pani doktorka pred časom som Vám písala,že po prevalení manželovej nevery som ho vyhodila a zobrala kľúče od domu konala som veľmi impulzívne.,.asi po mesiaci sme sa dohodli,že sa chce vrátiť tak sa aj vrátil čo bolo v nedeľu a o týždeň na to mi povedal,že sa tu už necíti ako doma,má nás rád ale žiť už so mnou nechce.Vraj keď je s dotyčnou chýbam mu ja a keď je so mnou chýba mu ona a chce odísť a aj odišiel k nej.Veľmi ma to trápi jedno moje ja vraví že je to takto lepšie a druhé plače za všetkým pekným čo bolo a chýba mi.Teraz vlastne už ani neviem či má ešte význam niečo zachraňovať či sa mu rozjasní.Podotýkam že manžel má 47 rokov a pani 28 rokov a dve malé deti.Vopred ďakujem za radu.
Renáta Machanová
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Achjo, Renáto. Obávám se, že je to trochu neřešitelné a že on bude stále lavírovat mezi vámi dvěma. Každá z vás mu dává něco jiného. Bohužel, takových životních příběhů znám od svých klientů i klientek mnoho, v 95 procentech to bývá muž, který se nedokáže rozhodnout, kam patří. Zachraňovat vy teď sama nemůžete nic, alespoň mám ten dojem, bojovat o vás musí váš muž.
vztahové problénmy v širší rodině
dobry den,
s manzelom sa pozname od roku 2002, pred dvoma rokmi sme s jeho sestrou (ktora mal 6 deti 17,15,12,8,5,1 r) isli na 2 tyzdne v lete na dovolenku, toto sa zopakovalo toto leto. my mame 2 deti (10a5), nakupovali sme si kazda rodina sama, navrhla ze varit budeme obden, manzelova mama zabezpecovala cerstve pecivo na ranajky - obedy a vecere nevarila, jeho mladsia sestra (33 r) nevarila - priniesla syr a cokoladu. jeho brat s priatelkou uvarili jednu veceru a jeden obed. cize o stravu som sa starala ja a sestra, tvrdila mi ze varit pre moju a jej rodinu je to iste, no pre mna ci varim pre 4 alebo pre 15ludi to iste nie je, kazdy den mi vycitala ze neservirujem predjedlo ani syr ani dezert. teraz manzelovi tvrdi aka som neadaptovatelna, nespolocenska, nakolko sa neviem prisposobit. po dovolenke som bola este 3tyzdne v miernej depresii, ked si spomeniem na hluk (jej deti su nevychovane, nevedia sa spravat) a natlak ktory bol pocas kazdeho jedla je mi na zvracanie. ako reagovat?
Lucia b
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Lucia. Na vašem místě bych nereagovala nijak. Zpracujte to sama v sobě tak, jak zde popisujete. Už když jste to písemně formulovala, určitě jste si to hodně uvědomila. Důležité je, že vy jste se snažila, jak jste mohla, byla dohodnutá pravidla, jak se kdo bude starat o rodinu a jídlo, a ta jste dodržovala velmi poctivě. Neciťte se ukřivděná, to by byla škoda :-)
nevyrovnaný vztah
Paní doktorko, manžel se zřejmě v dětství naučil, že si všechno vykřičí. Na počátku našeho vztahu jsem nechápala, proč (tehdy ještě ne) tchýně říká - Honza nám pomohl namontovat kuchyň a ani nekřičel. čtyři roky jsem ho neslyšela křičet, až pak na MD měl snad pocit, že ho omezuji, křičel a odjel, nechal mě s ročním a měsíčním dítětem samotnou. Vzpamatovala jsem se a pak se asi chovala vždy "poslušně", takže neměl důvod. Jsem hodně tolerantní a chápu, že v určitých fázích života se člověk prostě musí uskrovnit. Ale u něj se to asi zhoršuje - i rodiče mu nedávko říkali - Honzo, ty nás vždycky seřveš a odjedeš. Ale stjeně se pak zachovají "poslušně", protože on by pak nepřijel. Máme děti školního věku a on na ně začíná občas křičet - známky, pořádek, názor. Já se snažím couvnout a vyřešit to, ale děti někdy nechtějí ustoupit, trvají si na svém (volný čas, koníčky, názory na život, nějakou událost). Je to nepříjemné a starší dítě z toho začíná mít psychické problémy. Asi jsem udělala na začátku chybu, že jsem vpodstatě podpořila tu jeho zkušenost, že křikem si vynutí to svoje. Paní doktorko, dá se ještě něco dělat? Děkuji - otázka upravena poradcem
Lucie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Ano, Lucie. Pokud chcete dál se svým mužem žít, budete muset udělat změnu vy. Neboli - křičet na sebe nenecháte v žádném případě, zde se tolerance nevyplácí, a "slušnost" na váš úkor? Proč? Zkuste změnu, nejlépe ve spolupráci s psychologem v rámci individuální terapie.
problémy s tchyní
POKRAČ. že potřebuje cítit teplo své vnučky a ať ji umožníme návštěvu 23.12. tak přijela i s mužem jakoby nic. Tchyně s mužem bydlí hned naproti svým rodičům a bratrem se švagrovou (ti vídají vnučku se synem bez její matky od jejího 1 roku a to chtěli i po mě, abych si jela někam odpočinout, že by přijel pouze jejich syn s naší dcerou. To jsem hned zamítla a naštěstí tohle přítel pochopil. Jelikož rodiče tchýně v listopadu zemřeli, bojím se, že bude situace ještě horší, s maminkou měla silný vztah, ta často přítele, když byl malý, hlídala a proto očekává, že to bude dělat i ona. Chce odejít i do předčasného důchodu, aby se mohla starat o svou vnučku. Tchán zase používá řeči, že si přítel neumí sjednat doma pořádek, když nás nedokáže přivézt k nim. Jsem z toho už zoufalá, má k nim averzi. Děkuji za radu, jak se zachovat, pokud bude stálý nátlak, ať tam jezdíme my na noc a jak celou situaci řešit.
Veronika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Veroniko, je to celé trochu patologické, že? Aspoň podle vašeho popisu. Vaše tchyně je citově vyprahlá a asi opravdu velmi intenzivně čekala na narození dítěte jejího syna. Vy tam moc důležitá v celém kontextu nejste. Musíte si asi připadat jako ta, která jim porodila dítě. Přítel je jedináček, matka na něm byla evidentně hodně citově závislá, a tentýž vzorec se opakuje u vaší dcery. V jejích očích vy nemáte právo o ničem rozhodovat, to může jen ona, a podporu má ve svém manželovi. Přítel nerozumí tomu, co vám vadí, a že chcete mít právo na vlastní rodinné soukromí, vyrostl v tomto vzorci fungování, takže vás moc nepodporuje. A o to víc se vy pak cítíte jako osamělý bojovník. Měli byste o všem s přítelem více mluvit tak, aby byl schopen vám porozumět a dokázal přijmout vaše potřeby od rodinného života a vaše vymezování si hranic. Ale ty hranice si musíte umět vymezovat spolu VY DVA.
problémy s tchyní
Dobrý den paní doktorko,
prosím Vás o radu ohledně vztahu s tchyní. Mám pocit, jako kdyby mi chtěla dcerku (11měsíců) ukradnout a nemůžu se toho zbavit. Ještě než se dcerka narodila, těšila se na ni jako na vlastní dceru (má jen syna, mého přítele, a jak často ríkají, je to jejich vymodlené dítě). Nakupovala si věci k sobě domů (postýlku, hromady oblečení atd). Později začala s tchánem říkat, ať si hned pořídíme druhé dítě a abych to měla snazší pošlu jim první dcerku k nim na chatu a nemusím se starat o dvě. Za svou mamkou jezdím asi 1-2x týdně, žárlí na to. Vyžadují po nás časté návštěvy s přespáním, s tím já nesouhlasím, raději bych aby jezdili oni k nám na otočku. Přítel je ale na jejich straně a nechápe co mi vadí. Vše vygradovalo před Vánoci, kdy se pozvali na 24. Odmítla jsem s tím, že k nim dorazíme 26.12. a přišla nám večer sms od bratra tchýně, že musela přijet záchranka, protože měla záchvat panické úzkosti a mohlo za to mé odmítnutí, přitom ona se narodila pro roli babičky
Veronika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Veroniko, nejprve přejdu na druhou část vašeho vyprávění...
nedotažený rozchod
Dobrý den, je to skoro 1,5 roku, co se se mnou rozešla přítelkyně po 2 letech vztahu. Rozchod byl pro mě velmi bolestivý, protože se mnou v podstatě ze dne na den přestala komunikovat, takže jsem netušil co se stalo a až postupem času jsem zjistil, že mě několikrát podvedla a doteď se mi ani neozvala aby se omluvila... Asi před půl rokem jsem potkal slečnu, která mě velmi zaujala. Začali jsme spolu chodit, ona se do mě zamilovala a já myslel, že jsem se i já do ní zamiloval, jenže postupně jsem začal zjišťovat, že pořád musím myslet na tu, která mi tak ublížila a nakonec jsem si až uvědomil, že jí sice nenávidím, ale zároveň jí pořád miluji a nemůžu tak milovat jinou...nevím si s tím rady, mám v hlavě obrovský zmatek a i když přítelkyně říká, že to překonáme a chce se mnou být i přes to všechno, tak pro mě je problém být ve vztahu bez lásky...navíc pokaždé, když někam jdeme nebo jedeme na výlet tak musím myslet na tu bývalou a na to jak mi ublížila...co s tím?Moc vám děkuji za odpověď!
Jan
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jane, dobrý den. Nejsem si jista tím, zda ex přítelkyni opravdu stále milujete. Řekla bych, že to není již láska, ale stav ublížení, který nedokážete vnitřně zpracovat. Je těžké, být odmítnut bez vysvětlení. Máte vedle sebe nyní ženu, která o všem ví a chce i přes to s vámi být a pomoct vám, ale právě proto, že vám chce pomoct, si toho nyní v této fázi nedokážete tolik vážit. Je to škoda, ale je to tak. Na vašem místě bych začala s individuální psychoterapií. Vaše přítelkyně nemůže být vaše terapeutka, a vy si musíte s nezávislým profesionálem projít sám sebe...
krize vztahu
Dobrý den,je mi 50,manželce také,jsme spolu 25 let,sdělila mi,že naše manželství krachlo,prý se od začátku cítila sama,máme dvě děti,19 a 8,rozbuškou pro její sdělení o krachu manželství bylo to,že jsem odhalil jeji 5 letou nevěru s kolegou v práci.Také jsem byl kdysi nevěrný a ona to ví, ale o odchodu od rodiny jsem tehdy ani teď NIKDY neuvažoval,ona nechce ukončit několikaletý románek s kolegou (ani nevíte jak mě to bolí), který je ženatý a má také 2 děti.Tvrdí mi teď,že chce být sama s dětmi.Přišel jsem z řešením,že uděláme tlustou čáru (odpustil jsem jí,ona mi ne) a začneme znova.Opravdu ji mám rád.Chci na sobě pracovat a už na sobě pracuji.Ona teď neví,co chce,nechce jít se mnou ani dop poradny,neděla zatím pro záchranu. Asi to chce čas. Vše je několik dní čerstvé. Máme šanci ?
Pavel K.
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Pavle K. Ano, máte spolu šanci. Ale tlustá čára není vůbec jednoduchá, a asi nikterak užitečná. Věci mezi sebou si musíte spolu vyčistit - ale to tehdy, kdy na to budete oba nastaveni, neboli budete mít oba motivaci k obnovení vašeho vztahu. Zatím bych na vašem místě začala chodit do individuální terapie, abyste o všem mohl mluvit s nezávislým profesionálem...
nešťastná láska
Dobrý den, prosím o radu, už léta jsem zamilovaná do manželova kamaráda. Kdysi mezi námi byl vztah, ale on to ukončil z rozumových důvodů. Já jsem to neustála, protože jsem byla strašně moc zamilovaná a jednoduše jsem s ním přestala komunikovat. Je to pro mě taková forma obrany, nicméně vidím na něm, že by byl rád, abychom se bavili nebo snad byli kamarádi. Mě to ani po letech nejde. Stejně se před časem rozvedl, nicméně ne kvůli mně. S manželem jsou nadále přátelé a jeho novou paní rozhodně poznat netoužím. Prosím Vás poraďte mi, zda je vhodné mu příležitostně říct, že jsem to zkrátka dodnes neskousla, že s ním kamarádit nedokážu, protože mě prostě zlomil srdce a proto se mu raději vyhýbám. Klára
Kára
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Ano, Kláro. Bylo by dobré mu říct, jak to v sobě máte. Ulevilo by to vám, i jemu, oba byste věděli, na čem jste. Proč se toho bojíte?...
nejistota ve vztahu
Dobrý den, je mě už přes 40, jsem celkem spokojeně vdaná, ale …. Asi před 5 lety jsem se potkala s moji první láskou, také celkem spokojený….zašli jsme na kafe a že se občas můžeme sejít…. pak chvíli nic, pak zase kafe, zase chvíli nic ….až jsme spolu skočili vloni v létě v posteli. A od té doby zase nic... na podzim zavolal k narozeninám, ale pak měl plno práce atd…. tak Vás prosím o radu – mám se tvářit že se vlastně nic neděje? … nebo, což by mě bylo bližší mu říct, jestli si ze mě dělá akorát pr… že snad v tomhle věku už mu nešlo o to dostat mě do postele. Tak prosím poraďte, jsem dost horká hlava a ráda mám ve věcech jasno a ne nějaký podivný hraní na kočku a myš. Děkuji za upřímnou odpověď. Sylvie
Sylvie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Sylvie. Upřímnou odpověď moc neumím, nevím nic o vaší první lásce s NÍM, to je docela důležité do vašeho životního příběhu. Jak můžu posoudit, zda to byl z jeho strany nezávazný flirt, nebo snaha o něco víc. Pro vaši ochranu bych to nechala vše odeznít a už se ani na nic netěšila, ani nic neiniciovala. Dejte si emoční distanc, nepřijde mi, že by to mělo šanci na nějaký další vývoj.
nejistota ve vztahu
Dobrý den, prosím o radu. 5 let jsem ve vztahu s mužem (40), cizincem, první 3 roky to byl vztah na dálku, před 2 roky se přestěhoval do Čech. Předpokládala jsem, že když se přestěhoval z do ČR, budeme žít spolu a náš vztah to někam posune, ale přítel si našel vlastní byt a navštěvujeme se o víkendech a cca jednou v týdnu. Většinou jezdím já k němu, výjimečně je to naopak. Z předchozího vztahu mám 2 děti, 10 a 6, s přítelem vychází dobře, i když jistým problémem je jazyková bariéra. Dokud žil v Anglii a já tady, neustále mluvil o společné budoucnosti, dokonce padla i zmínka o dětech, nicméně co se přestěhoval, ustrnuli jsme v podstatě na mrtvém bodě. Neustále mluví o své mamince, jak zůstala v Anglii sama (je vdaná a má ještě dceru), že se zde stejně nemůže usadit, protože ona ho bude potřebovat atd. Jejich vztah je i na dálku až příliš intenzivní. Mně už ale vadí nevědět,na čem jsem a žít ve věčné nejistotě..Co myslíte vy?Má smysl pokračovat?PS: většinu svého volna tráví u matky v UK
Tereza 38
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Terezo. Byli jste 3 roky vztah na dálku, přítel se naučil žít sám a nejspíš nedokáže těsné soužití v jedné domácnosti, potřebuje mít svůj prostor. Nevím, jak spolu vy dva na toto téma mluvíte, zda tam nejsou z vaší strany výčitky o tom, že jste si to představovala jinak. Pokud náhodou ano, on by to musel vnímat jako tlak na sebe a těžko by jej to motivovalo nějak více pozitivně ke společnému soužití. Dala bych tomu na vašem místě čas. A jeho intenzívní vztah s matkou? To je další faktor, který váš vztah komplikuje, k tomu se ale vyjádřit nemůžu vůbec, neznám jeho rodinnou historii. Má smysl pokračovat,jen se k sobě musíte naučit více hledat cestu - smysl to má tehdy, pokud víte, co na sobě milujete.
děti partnerů
Dobri deň pani doktorka chcem poprosiť o radu som z partnerom už13 rokou a z prveho manťelstva mam dvoch chlapcou 24a 21 rokou s priatelom mame 9 ročnu dcerku mam problem s chlapcami robia problemi starši holdoval drogam ale je teraz ok žije z mojou maminkou a chodi do prace plati jej najom ale nevie si udržať peniaze to ej problem u neho priatel ho nechce doma za to čo stvaral ked bol snami a bral drogi.Udruheho syna su dlhi problem z kamaradami stale ich počova a nechodil do prace takže bude mať exekuciu zamestnal sa až teraz moc bi som im chcela pomocť aspoň trocha abi sa normalne zamestnal ale moj partner mi povedal že on cucim pomahať nebude a chce abi odišiel aj tento syn od nas on ich už ma plne zubi ja ich lubim moc a ked sa na nich vykašlem aj ja čo budu robiť ani jejich otec nikdy nechcel pomocť že on nanich platil ja viem že mam dcerku ale naozaj chcem pokoj a nie počuvať dookola to iste akych mam synou a kedy odlezie .Chcem abi mala pokoj aj dcera chcem odisť abi bol klud dakujem
žaneta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Žaneto. Váš partner nedokáže porozumět problémům vašich synů, a asi není jediný, kdo se neorientuje v tom, kde se stala chyba. Vy tušíte, kde? Jestliže problémy mají oba - jeden drogovou kariéru za sebou, druhý dluhy a začal pracovat až nyní...Nemáte to tedy s nimi opravdu jednoduché, to chápu. Ale chápu i vašeho přítele, že se od nich distancuje. Na druhou stranu jste spolu 13 let a on věděl, do čeho jde. Jako matka jste z toho všeho špatná, na dětech vám záleží, ale bylo by dobré, navštívit psychologa, který by se na vše podíval s odstupem profesionála a řekl by svůj názor na to, jak dál. To já při vší dobré vůli nedokážu, musela bych s vámi mluvit osobně. Držím palce.
otázky početí, těhotenství
Děsí mě ta obrovská zodpovědnost a závazek do konce života. Ano, pokud je člověk s milovaným a milujícím partnerem, tak je dítě bonbonkem vztahu, ale co když se pak vztah rozpadne? Muž si může jednoduše najít nový vztah, ale žena je tím závazkem dle mého názoru již stigmatizovaná. Vím, že je spousta vztahů, která vydrží a také že jsou ženy i s několika dětmi, které si najdou i po rozchodu s otcem dětí nové a možná ještě lepší partnery, ale vnímám to už jako selhání. Dále se bojím, že dítě nezvládnu dobře vychovat, že se o něj nezvládnu postarat. Pocházím z dysfunkční rodiny, což se na mně bohužel hodně podepsalo. Pak se ale na druhou stranu bojím, že když takhle budu pořád přemýšlet a uvažovat, tak léta budou plynout a mně bude 35 - 40 a pořád se k žádnému rozhodnutí nedoberu. Co byste poradila? Co si v této situaci počít? Ráda bych měla jasno ještě před začátkem nového vztahu... Předem děkuji.
Lenka (2. část)
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Lenko, to je dle mého na individuální terapii, máte toho v sobě hodně, co na sebe navazuje, potřebovala byste to začít rozplétat v opravdovém a poctivém dialogu s terapeutem napřímo. Přemýšlíte nad svým životem s plnou mírou zodpovědnosti, díky tomu i strachů. Máte zkušenosti ze své původní rodiny. To přeci nemohu zde rozklíčovat, to by ode mne ani nebylo profesionální a fér. Objednejte se k psychologovi co nejdříve, ať to, co řešíte, ve vás může postupně uzrávat...:-)
otázky početí, těhotenství
Dobrý den, chci se zeptat, jak poznat či si v sobě ujasnit, jestli chci dítě? Situace je taková, že je mi 31 let a po velmi těžkém vztahu loni na podzim jsem sama. Zatím si neumím představit se zamilovat do někoho jiného, i když na druhou stranu vztah si přeji. Problém je ale v tom, že jsem ve věku, kdy je již dle mého názoru na začátku vztahu třeba si ujasnit, zda partneři chtějí dítě. Nemyslím tím hned tlačit a bavit se závazně o dítěti, ale je určitě je dobré vědět, pokud např. jeden z partnerů dítě definitivně nechce a druhý by ho naopak rád měl v krátkém časovém horizontu. Já si tím nejsem jistá. Poslední dobou o tom hodně přemýšlím a prostě nevím. Mám malou neteř, kterou velice miluji a moc ráda s ní trávím čas, s radostí sleduji její pokroky ve vývoji, ráda se o ni starám atd., ale nejsem si jistá, jestli mám na to mít a starat se o své vlastní dítě. Čas ale letí, není mi už 18 a mně je jasné, že v mém dalším vztahu, který snad přijde, tuto otázku budu řešit. Pokračování...
Lenka (1. část)
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Lenko, dobrý den. Otazníků je ve vás víc a myslím, že potřebujete čas, abyste si to vše v sobě srovnala - vyrovnání se s rozchodem asi na prvním místě. Hledáte své hodnoty kvůli domnělým tikajícím biologickým hodinám. Fakt cítíte ve svých 31 letech, že už tak moc tikají a vy byste měla mít v tomto ohledu jasno? Jdu si přečíst druhou část vašeho vyprávění.
deprese a vztah
Dobrý den,
můj partner mi řekl, že poslední rok zase začal brát antidepresiva a chtěli ho i hospitalizovat. Svůj zdravotní stav přede mnou tajil. Od sprna se rozcházíme. Řekl mi, že se se mnou chce rozejít, že mě již nemiluje, ale že mu na mně záleží a nechce o mě přijít, že mu vždy na mně bude žáležet. Měsíc a půl jsme se neviděli, protože si na mě nechtěl udělat čas. Teď vím, že je to všechno jeho stavem. Napsala jsem mu, že mi na něm záleží. Že ať se mezi námi stane a děje momentálně cokoli, že tu pro něj vždycky budu a chci mu být oporou. Je pravda, že za poslední rok se začal uzavírat sám do sebe. Stranil se, nemluvil o svých pocitech jako dříve. Věděla jsem, že se něco děje, ale netušila jsem že je to tak vážné. Dala jsem mu najevo svou podporu, ale nevím jak postupovat dále. I když se se mnou rozejde, chci tu být pro něj, pomoc mu, když jsem tu pro něj nebyla a nevšimla si, že jeho stav je tak závažný. Navštěvuje psychiatrii. Jak mám tedy dále postupovat?
Alenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den,Alenko. Vy nejste a nemůžete být jeho terapeutkou. Jste, nebo byla jste - jeho přítelkyně. Do partnerství patří to, že se vzájemně podporujeme, že k sobě můžeme mít důvěru v případech krize. Ale teď to není ve vašich rukou, ale v jeho. Pokud je v odborné péči, je zamedikován, a antidepresiva jsou účinná. Faktem je, že celkově více tlumí emoce - jak ty negativní, tak i ty pozitivní, to se tam může promítnout i do vašeho vztahu. Váš přítel potřebuje i psychoterapii, nejen medikamentózní terapii, podpořte jej v tom, ale netlačte. Jak se teď máte chovat? On ví, že ho máte ráda a chtěla byste mu pomoct - je důležité, že to ví, víc dělat nyní nemůžete.
bývalí partneři
Dobrý den paní doktorko,
moc Vám děkuji za poradnu - ráda ji pročítám. Chtěla bych Vás nyní požádat o náhled na moji situaci - já sama se v tom plácám.
Je mi 37 let a jsem svobodná a bezdětná. Mám za sebou jeden vážný 8-letý vztah, který skončil po nevěře mého přítele s jeho ex-přítelkyní. Už od začátku jsem z jejich vztahu neměla dobrý pocit, připadlo mi divné, jak jí vždy pomáhal (půjčení peněz na studia, opravy v bytě, častá setkání “na kafe”). Vadilo mi to - na to, jak dávno se rozešli mi jejich vztah připadal až příliš živý a blízký. Nicméně on mě vždy ujišťoval, že plaším, že jsou jen kamarádi a že miluje jen mě. Takže jsem věřila a nepátrala. Pak jsem jednoho dne přišla domů dřív a pochopila jsem, že jsem celá léta byla za vola.
Hodně to se mnou otřáslo a trvalo mi několik let než jsem se z toho vzpamatovala.
Poté jsem si začala s kolegou z práce- známe se léta, je milý, společenský, každý jej má rád každému pomůže, poradí. Bohužel na mé otázky ohledně dětí a rodiny mi vždy odpovídal, že je se mnou šťastný tak, jak to je. Já jsem si ale rodinu přála a tak jsme se po dvou letech bilančně rozešli. Stále se máme rádi lidsky, ale naše plány ohledně dětí se diametrálně liší.
A opět mi dlouho trvalo se z rozchodu vzpamatovat.
Nyní mám třetí vztah. Ani jsem nedoufala, že takového úžasného muže potkám. Sexy, milý, ochotný, vzdělaný a chytrý, plánuje se mnou budoucnost. Seznámila jsem jej i s mými přáteli a rodinou - moc se jim líbí a nový vztah mi moc přejí. Jenomže já mám pocit jako by se mi před očima opakoval stejný film: můj partner má psychicky labilní ex-přítelkyni, která trpí na deprese. Ač to byla ona, kdo jejich vztah před rokem a půl ukončil nevěrou, tak mému příteli neustále píše, volá, a chce se s ním scházet. Když nemůže kvůli depresi vylézt z postele, volá mému příteli (ne jejímu současnému, ne její rodině). On ji nikdy neodmítne - vysvětluje mi, že mezi nimi přece není žádný sex (?) a že jsou jenom blízcí přátelé a že se o ni bojí. Mám deja vou - on používá i stejná slova jako můj první přítel! Žárlí na jejího současného přítele a vypadá to, jako by se jí neustále snažil dokázat, že je lepší než on. Když jsem se ptala, proč se o ni tak intenzivně zajímá, odpověděl mi, že nikdo jiný jí nezná a nepomůže tak dobře.
Ona mu vypisuje desítky zpráv denně a to i když jsme právě my dva spolu. Nechápu, kde na to bere čas. Těch zpráv je tolik, že ani nemohu předstírat, že jsem si jich nevšimla.
S přítelem jsem si promluvila a vysvětlila jsem mu, co cítím a proč. Že mám pocit, že ji upřednostňuje přede mnou. Myslí neustále na ni, i když je se mnou. Že se mi jejich vztah nezdá být vůbec ukončený. Také jsem mu řekla o mé minulé zkušenosti s nevěrou s ex.
No, výsledek veškerý žádný. Intenzita se nezmenšila. Alespoň už s ní nevolá, když je u mě v garsonce, kde je vše slyšet (to bylo mimochodem vskutku hrozné, slyšela jsem, jak blízcí si jsou,jak něžně a láskyplně na ni mluví a stačilo mi to). Na zprávy chodí odpovídat na wc, abych to jako neviděla. Třeba chystáme snídani, ona zkouší zavolat (telefon je na tichý režim), přítel se vytratí, že ještě potřebuje na wc, nenápadně strčí mobil do kapsy a snídáme až za půl hodiny, až se vrátí a tváří se, jakoby se nic nedělo. Tvářím se tedy také příjemně a nijak to nekomentuji.
Ničí mě to.
Nevím, zda pokračovat a jak si s tím poradit. Tvářím se, jakoby nic. Ale velmi žárlím, pochybuji, přestávám mu věřit. Poslední 2 měsíce na mne má stále méně a méně času. Objímá mě, líbá, ale nespí se mnou.
Nevím, co dělat. Rozejít se? Pokračovat? Jak?
Co můžu udělat já, abych vztah /nevztah zlepšila? Jak nastavit rozumná pravidla? Dát si pauzu? Nebo to ukončit raději dříve než později?
Do toho se mi ozývá kolega, jestli to s ním nechci ještě zkusit. Zatím odmítám. Ale přiznám se, že je mi jeho pozornost příjemná zvláště ve chvílích, kdy si připadám mizerně ve vztahu současném.
Petra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Petro, dobrý den. První, velmi těžký zásek, je zkušenost s prvním partnerem. Ten vás opravdu ovlivňuje v životě dál, a máte své životní touhy a cíle, k nimž patří rodina. Rozumím tomu, že potřebujete "jistotu" ve vztahu, aspoň nyní, protože jinak nemáme jistotu nikdy. Ale potřebujete se cítit jako žena číslo jedna pro svého přítele. Ten jako první vše nabízí - to, co je vaším cílem. Má nadstandardní vztahy s ex přítelkyní - zdá se mi, že je hodně citlivý a pečující a má o ni strach. Nedokáže odmítnout její žádosti o pomoc. Ona má problémy, jejich řešením pověřuje vašeho přítele a díky tomu máte pak problémy i vy. Chápu vaše deja vou. Ale nedovolte, aby vás to pronásledovalo po celý život. Třeba máte již jinou optiku na  kontakty vašich partnerů s jejich ex. Byla by to velká škoda, kdybyste měli rozbít něco, co si vy dva spolu vytváříte. Petro, věřte sobě a vašemu vztahu - víc, než nyní. Ale komunikovat spolu o tom musíte, to ano. Jen ne příliš frekventovaně, a hlavně ne vyčítavě. Mluvte o svých pocitech, ale jinak - hlavu vzhůru. Vy jste žena, která stojí za to, ne? :-)))
krize vztahu
Dobrý deň, prosím Vás o pomoc. S partnerom sme spolu 9 rokov, avšak bývanie riešime až teraz pred pol rokom ma požiadal o ruku, avšak od toho momentu sa začal správať zvláštne, vedela som že ho niečo trápi. Snažila som sa ho rozveseliť ale po toľkých pokusoch som už nevedela a povedala mu ako ma to trápi že mu neviem pomôcť. Sexuálny život je tiež obmedzený, sme spolu len cez víkendy lebo každý pracujeme inde, ale na to všetko čo som mu povedala ako si predstavuje budúcnosť, a že po ňom nič také nechcem len aby ma pozdravil dal pusu keď za ním prídem, sem tam mi povedal že ma ľúbi. Začalo to byť ako stereotyp že síce sme vedľa seba ale každý sám. Na to všetko mi povedal že chce pauzu že chce čas. Je veľmi ťažká povaha, introvert, hanbí sa dať city najavo, ja som aj trošku výbušná, ale už som mu povedala aby nemyslela na mňa ale že je potrebné sa rozprávať inak že mu neviem pomôcť a chcem byť jeho oporou. Teraz mám pocit ako by to malo ísť ku koncu mám z toho strach neviem čo to znamená
Michaela
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Michaela, dobrý den. Prosíte mě o pomoc, protože jste bezradná a bezmocná ve vztahu, který je možná aktuálně přetažený. Nechci říkat vyhořelý, ale přetažený ano. Další vývoj měl být akcelerován žádostí o ruku, ale mám pocit, že si váš přítel není jistý, zda chce nyní manželství. Z vašeho vyprávění na mne působí depresivně, ale nevím, zda by to řekl o sobě on. Každopádně asi prochází nějakou krizí a potřebovali byste si dát nějakou pauzu. Vídáte se jen o víkendech, ale nejspíš spolu denně komunikujete. Zkuste to na chvilku ze svého života vyloučit úplně, abyste se mohli sami pro sebe opět objevit :-) Přeji vám v tom hodně štěstí.
závislost ve vztahu
Dobrý den ,
Mám priatela , sme spolu cca 2 roky, niečo vyše roka spolu bývame. No, náš vztah ani zdaleka asi nieje taky ako by mal byt. Všetko robím ja , varim periem pratam ... nakupy vlačim sama /nevie ani sam od seba nakupit- a ak nahodou nakupi kupi len sebe ...mám picit ze myslienka na mna ked bol v obchode ho ani z daleka nezastihla / Cím dalej tym viac a viac mam pocit ze som mu dobra len dopostele .. ak som chora tak namiesto toho aby nakupil alebo zasiel do lekarne .. nespravi nic akurat tak otvori si pivo. velmi ho lubim no bojim sa toho ze nas vztah prisiel ku koncu .. mám pocit ze si ma vobec nevazi ako svoju priatelku . Za cely ten cas mi ani raz nekupil kvietok ci ma nejako milo prekvapil .. vobec nic . Ja sa možem aj rozthat aby som mu vyhovela, potesila ho a on nic. Furt si s niekym vypisuje a je zavesený na telefone... ja uz psychycky fakt nevladzem ...
Andrea
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Andreo. Třeba nemám pravdu, ale vaše povídání mi přjde jako výpověď o vaší závislosti na partnerovi a smutku, že váš objem citu není opětovaný. Ale jak by mohl? Proč děláte to vše, co děláte? Proč nenecháte prostor pro něj, proč si nerozdělíte kompetence v tom, co kdo obstará? Kde je zádrhel? On si vás dost neváží, protože mu dáváte víc. Uberte hodně na plynu a naučte se spolu na téma potřeb ve vztahu konstruktivně komunikovat. Žádné výčitky, ale normální věcná dohoda...
děti partnerů
Dobrý den, prosím o radu. Je mi 44 let a mám o 8 let staršího partnera. Jsme spolu 3 roky a všechno je moc hezké. Jen jednu věc nedokážeme vyřešit a proto se obracím na Vás. Mám dvě dospělé dcery, šikovné, obě studují vysokou školu, chodí na brigády, umí se chovat. Partner má 12 - letou holčinu. 14 dní je holčička u matky a týden u otce (mého partnera) ve střídavé péči. Plánovali jsem si, jak se spolu sestěhujeme a budeme jedna velká rodina, ale bohužel já to nedokážu. Opravdu jsem se snažila, ale partnerova dcera je nevychovaná, matka na ní nemá žádné nároky, pořád si jen hraje na mobilu a na počítači a když jí řeknu, ať to vypne, odpoví mi slovy "ty nejsi moje máma", tak mi neporoučej. V tu chvíli na ní začne partner křičet a domácí pohoda je pryč. Ustoupila jsem tedy od našeho společného bydlení a žijeme každý sám. Může takhle náš vztah pokračovat dál? Jak dlouho ještě, 10 let budeme žít odděleně? Holčička se nezmění, to vím, bohužel znám její matku. Děkuji za odpověď - otázka upravena poradcem
Lenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Lenko, neviděla byste jako variantu nějaký kompromis? Lze přeci bydlet odděleně, nemusíte nutně vytvářet atmosféru velké krásné rodiny, kde si všichni rozumějí. Můžete být spolu vy dva na půli cesty. Budete si tak vzácnější, budete se na sebe více těšit. Budete spolu, i někdy bez sebe. Ale bez sebe jen zdánlivě, protože se spolu máte :-)
nedotažený rozchod
Dobry podvecer,potrebuji radu jak se vyporadat s rozchodem.POrocni znamosti jsem se rozesla s pritelem ktery mi neustale lhal .Je o par let mladsi.Seznamili jsme se v práci,ja jsem vdana a mam uz dospele deti.Neubranila jsem se a zamilovala.Manzela jsem opustila stim ze se rozvedem.Deti jsou uz dospele takze to bylo vyreseno.POpul roce jsme si nasli byt pomalu zarizovali.Ale ja zacala poznavat ze to uz neni takove jako drive.Pritel zacal vic a vic casu travit s kamarady.Zacala jsem mit pocit ze jsem az na poslednim miste.Zacli jsme se hadat a vycitat veci.Pritel mi pak zacal lhat a vic pit.POroce jsem neunesla jeho chovani a odesla od neho.Je to 14 dni co jsme to ukoncili.Sice jsme se kontaktovali ale pritl uz vztah obnovit nechce.Vidime se denne v praci a je to pro me dost bolestive.Jak ted to bude dal?,Stale ho miluji a chtela bych to vzit zpet.Mam mu dat ted prostor svobodu nekontaktovat?, Dekuji za odpoved
Vlasta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
 Vlasto, dobrý den. Na začátku vašeho dotazu mluvíte o potřebě vyrovnat se s rozchodem, na jeho konci hledáte cestu, jak vztah obnovit. Je evidentní, že jste toho všeho plná, že jste zmatená a hledáte svou životní cestu dál. Rychlá ukončování vztahu, leckdy impulzivní, vedou pak k opačnému "efektu". Uvědomění si toho, co pro nás ten vztah znamenal. Ale schází tam odstup od toho všeho, ten potřebujete oba dva. Vy jej nyní nekontaktujte, jen dejte na vědomí, že to bylo možná unáhlené rozhodnutí a že byste stála o obnovení vztahu, ale již v jiné podobě. A pak si musí dát čas pro rozmyšlení i on. Nechte tomu aspoň 2 měsíce.
partnerský trojúhelník
....a i když už se doma přes 2 měsíce snažíme o klid, přijde mi, že už toho nejsem schopná, ani nechci :/ Manžel s tím je prý hotov a skoncován, s paní se setkává "na profesní" úrovni a tak se občas schůže protáhne do pozdních ranních hodin nad pivem a alkoholem a pak mi pošlou společnou fotku! Jeho chování nechápu, on se diví proč... on s tím přeci skoncoval a já ne, protože nechci prý.... jsem absolutně zlomená, ublížená, otrávená... chci v klidu odejít, navrhovala jsem doluku a utřídění myšlenek.... Nesnáším být vedle něj a vedle ní, manžel to nechápe a diví se... Na odluku moc nechce přistoupit, prý leda rovnou rozvod, se vším všudy a má strach, že se pak uvolním pro svého "přítele" a už se nikdy nesejdeme... Ale mně je to už asi i jedno, jsem ze všeho úplně "vydeptaná"... Vlastně to zní celé jako opravdu blbý příběh, který se stal někomu po tolika letech myslím parádního vztahu :( - otázka upravena poradcem
Týna83
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Týno83, tu pauzu - odluku - vám zcela rozhodně doporučuji, každý z vás si v sobě musí srovnat, jakou hodnotu váš vztah  má. Byli jste pro sebe prvními milostnými i citovými partnery, váš vztah trvá 18 let, asi jste se vy dva nenaučili spolu mluvit o důležitých věcech. Váš vztah zpočátku volně a krásně plynul, vše, co jste s naplánovali - od cestování po světě, po vytvoření vlastního domova, rodiny, vycházelo, váš společný projekt vypadal opravdu jako skvostně naplňovaný. Ale - nikdo z nás nejsme i ve šťastném životě imunní vůči tomu, zamilovat se jinde. Vy říkáte, že jste hodnoty ve svém životě měla jasně srovnané, nikdy jste nechtěla nic rozbít. Do toho pak žárlivý manžel a nejprve jeho revanše. Vy kamarád, on kamarádka, potřeboval vyrovnávat skóre. Svým způsobem se to vymklo z rukou vám oběma, a toto vše jsou důsledky. Přesto nemám vůbec pocit, že by vše bylo ztraceno. Zkuste si vrátit průběh těch let, kdy vám spolu bylo dobře. Objevte zase to kouzlo mezi vámi dvěma ve  vztahu a zkuste na něj začít spolu navazovat. Ne teď, teď si ubližujete. Ale pauza a pak nový začátek. Fakt NOVÝ.Držím palce, ať se vám to spolu povede, základy máte dobré. A krize potká skoro každého v průběhu života!