Úterý 19. října 2021, svátek má Michaela
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 19. října 2021 Michaela

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy
nedotažený rozchod
Zapomněl jsem dodat.
Důvod rozchodu byl ze jsme už nekomunikovali ona mi něco řekla já jsem se naštval myslel jsem si svy a to same naopak . Ale i prez to všechno jsem chtěl proste ať ten život ma lepší a nemusí se živit tělem což mě samozřejmě vadilo ale říkal jsem si ze někdy si proste nevybirate a ze když mi to za to stojí musím se postarat tak aby to nedělala . Na což vždy odpovídala ze s tím jen tak neskončí a bude to delat dokud to bude ( což znamená dokud bude vypadat dobře )
Karel
nedotažený rozchod
Dobrý den , rozešli jsme se s přítelkyni po 4 letech . Na konci už to bylo takové nic moc a já neměl čas jelikož jsem chtěl zabezpečit budoucnost a opravdu jsem se snažil aby nemusela delat svoji práci jelikož dělala strypterku teď už se vůbec nevidíme ani není schopna vlastně odepsat když se ji ptam jak zvládá druhou karantenu , nejspíše někoho má já jen nejsem si jistý ze chci ten vztah zpátky jelikož opravdu jsem si dal cíl postavit její život na nové nohy a pak řešit svůj a to mě dost zklamalo . Akorát nevím jak z toho ven , par dnů na to nemyslím pak zase ano .
Karel
nedotažený rozchod
Dobrý den, znám se s mužem, který se po 20 letech manželství rozvedl, ale stále žije se svoji partnerkou(ne intimně,ale v jedné domácnosti)mají dvě děti, syn má 10 let a dcera už je dospěla. Začal stavět dům(pro nás)...já mám svůj byt...vidíme se čím dál méně(málo času, výmluvy na syna...) ujišťování, že musím počkat..vydržet...odejde vůbec někdy takový muž od rodiny?Není dům jen taková záminka...já odešla, podala žádost, proč to nedokáže on jít se mnou bydlet...
Bára
vztah na dálku
Dobrý den, měl jsem vztah na dálku a kvůli komplikacím jsme nemohli být spolu,když už bylo nadějné že budeme spolu tak začali zase opatření kvůli COVIDU19.Bylo mi řečeno že se trápí ve vztahu ale miluje mě.Když jsem se zeptal jestli mam šanci a nebo budu mít tak mi bylo řečeno že mam a budu mít.Poslední měsíc se partnerka chovala neobvykle a mně to přišlo divné. Ptal jsem se jestli se něco neděje ale vždy jsem dostal odpověď že ne. Je ještě nějaká šance že bychom mohli být spolu?
Zdeněk
partnerský trojúhelník
Dobrý den, paní doktorko. Jsme manželé 32 let. Manžel mne několikrát podvedl, vždy jsem to kvůli dětem ustála. Teď, pětašedesáti se zamiloval do mladší, vdané ženy. Na nevěru jsem přišla začátkem roku a musela trvat již dost dlouho. Naivně jsem věřila manželovým slibům, že to skončí. Samozřejmě neskončilo. Jsem vyčerpaná, začaly mi padat vlasy, bolí břicho. Hraji příliš dlouho vyčerpávající divadlo, že nic nevím. Rozhodla jsem se od manžela odejít. Už nechci čekat co bude dál. Syn má volný byt, už tento týden si začnu vybavovat bydlení podle svého. Ještě jsem to manželovi neoznámila. Manžel té ženy nic neví, váhám mu to říct. Je mi ho líto. Je pro mne ponižující hrát divadlo, když vím, že je manžel citově někde jinde a já jsem jen hospodyňka. Prostě stará ženská. Manžel nikdy v sexu nestrádal, byli jsme založeni stejně. Ovšem nic si nenamlouvám si, mladší žena je pro každého chlapa přitažlivější. Nezůstanu sama, mám tři hodné děti, vnuky. Držte mi prosím palce, abych vše zvládla.
Alice
prevence problémů ve vztahu
Dobrý den,pí.doktorko.
Jmenuji se Petra.
A můj problém spočívá v tom,že svým chováním od sebe odrazuji své nejbližší.
Hlavně svého přítele,se kterým jsem 2 roky.
Snad mě pomůžete.
Před rokem jsme si spolu pořídili 2 kočičky.Slíbil mě,že mě bude pomáhat,jak s kočičkami,tak normálně v bytě.Slíbil mě,že se polepší.Spíše naopak.Ale dojedeme k němu na barák,
tak se přetrhne.Nechápu proč.Proto se hádáme.A to nechci.Svým chováním od sebe posílám spoustu lidí pryč.Ale dosud nám to klapalo.
Jasný,byli nějaké hádky,ale nebyli to hádky velkého rázu,jako skoro na rozchod.Víte,už si sama uvědomuji,že o toho chlapa nechci přijít,proto chci toto podstoupit.
Chci to řešit za včasu abych nepřišla o spoustu lidí okolo sebe.Celou noc jsem probrečela,a brečím pořád.
Myslíte,že by jste mě dokázala pomoci.Vážně chci jít do sebe,a řešit to za včasu.Miluji ho celým srdcem.
Děkuji Petra
Petra
vztahy na pracovišti
Dobrý den,

má kolegyně v práci pracuje na stejné pozici jako já už 35 let, já teď nastoupila před prázdninami. Ze začátku bylo vše v pořádku chovala se normálně a bavila se se mnou, ale teď poslední dobou se ke mě chová jak ke své asistence spíš než ke kolegyni. Kvůli situaci s covidem, jsem byla přiřazena na pomoc jinému oddělení a ona se ke mě chová jak kdybych byla odpad a vůbec nerespektuje to, že bych měla řešit něco jiného a odmítá to pochopit. Stále tvrdí že musí to a ono a pak sedí a koouká na počítači na seznam. Jsem z jejího chování unavená a vždy akorát tak naštvaná. Nevím jestli to je tím, že jsem se už zaučila v tom co umí ona a narozdíl od ní pracuji mnohem rychleji a stíhám svou práci ještě i s jinou. Nevím, moc tomu nerozumím a je mi z toho špatně. Mám akorát tak chuť to zabalit. Co mám dělat? Za vedoucí úplně jít nechci abych nebyla jak práskač.
Lenka
nevyrovnaný vztah
Dobry den, jsem s manzelem celkem 18 let, od svych 18 let. Mame 2 deti, s obemi detmi jsem nikdy neprestala pracovat, MD neznam. Mam na starost vydelani penez, podnikani, deti, jejich krouzky, vedeni domacnosti vcetne chlapskych domacich praci. Manzel se venuje sve praci, zaplati hypoteku a tim to pro nej konci. Doma nic neudela. Vycita ze jsem pernamentne neprijemna, ale ja jsem unavena z toho ze musim vydelat penize, vychovat deti, obstarat domacnost po vsech smerech. Rika ze on jezdi do prace a plati hypoteku a ze nema kapacitu na dalsi prace. Ja platim potraviny, drogerii, holkam obleceni, krouzky takze platim jedenkrat vic nez je jeho hypoteka. Navic jsem na MD a kdybych nepracovala nemela bych sanci toto vsechno zaplatit. Myslite ze delam neco spatne? Je opravdu nenormalni chtit aby partner doma vynesl odpadkovy kos, vymenil zarovku, posekal travu apod.? Mam neopravnene naroky?

Dekuji.
Zoja
zamilovanost
Dobry den,nejspíš jsem se zamilovala do manzelova kolegy.Nebo spis moje hlava :-) nejde na nej nemyslet.Pritom se ani nezname,nepiseme...Znám ho jen že jsem byla parkrat za manzelem v praci a on tam byl.Je to sikovny chlap.Vždy jen pozdravil ,pak vtipkoval s manzelem ale jinak nic vic...je to hruza ale nevim jak ho dostat s hlavy,když ani nevím jestli i on na mě myslí
Sofie
nejistota ve vztahu
Dobrý den, mám přítele zhruba rok a půl, mezitím jsme se na měsíc rozešli. Já jsem lehce hysterická a žárlivá, ale vše se snažím utlumovat, a řekla bych že mi to celkem jde. Ve chvíli kdy jsem byla hodně žárlivá na jeho nejlepší kamarádku, za kterou se vždy obracel pro podporu atd., jsem byla vždy hrubě odmítnuta s tím že jsou jen kamarádi. Pak jsme se ale na měsíc rozešli. Teď jsme znova spolu, nějaké tři měsíce, on už dlouhodobě trpí depresí. Teď mu vyšla nová počítačová hra, kterou hraje se svou staronovou kamarádkou, tráví s ní čas skoro neustále-mluví spolu přes jakoby telefon. Já žárlím, nevím co mám dělat. Teď je to tak, že díky koronaviru vždy trávím týden s ním (to si s Veronikou volal jen okolo v průměru deseti hodin, a mne si skoro nevšímal) a týden bez něj, to mi řekne že se mnou nechce vůbec komunikovat, že rozlišuje čas beze mne a čas se mnou, ale s Veronikou si volá neustále. Už nevím co s tím mám dělat, myslím že mne nedoceňuje. Přestala jsem mu psát a volat.
Ludmila
spolupráce s psychologem/psychiatrem
Dobrý den, v poslední době jsem v depresích a na prášcích. Jsem s manželem již 9 let a máme 6 měsíčního syna. Pokoušeli jsme se o dítě přes 5 let. Manžel je že syna nadšený a ve slabé chvilce přiznal, že s početím nebyl problém ve mně, ale v tom, že mi tajně léta dával antikoncepci, a že je rád, že mu to nevyšlo s pilulkou "po".
Zasáhlo mě to. Nemůžu s ním žít.
Byly jsme v poradně. Tam jsem řekla, že kdyby mi to řekl, že dítě nechce,mohla jsem jít v životě dál, najít si někoho jiného a mít rodinu. Tehdy mi terapeutka řekla, "a ten jiný by vám udělal to samý". Jak to může říct? Jak mi může říct, že každý by mi ublížil.
Říkala jsem to kamarádce. Ta mi řekla, že když řešili v bývalým rozvod kvůli jeho nevěře. Tak, že jí terapeutka (jiná - nějaká černá) řekla, že kdyby měla jiného, že ten by ji podvedl stejně.
Cítímse moc špatně, že nikomu nestojím za rodinu, že jsem dobrá pro sex.
Co tím psychologové sledují, že lidem co jim ublížili řeknou, že takhle by jim ublížil každý? - otázka upravena poradcem
Květa
nejistota ve vztahu
Partner se kvůli mě rozvedl po 30l manželství a žije přes 1r se mnou. Velice mě trápí, že mě nepředstavil svým dětem (věku 27 a 29) a dochází za nimi do bytu bývalé manželky a nic měnit nechce, nic mi o těch svých dětech neříká, spíš až tají, že tam chodí a o čem se baví. Už jsem s ním mluvila na téma, že mě to trápí, že nás vůbec nepředstavil. Jinak se běžně vídám s partnerovými přáteli a bratrem. S mými dětmi přítel do kontaktu přišel, zklamání je, že si vzájemně nesedli. Proto já se svými dětmi (rovněž dospělými) jsem se začala setkávat také už bez přítele a ve svém bytě. Jsem z toho vztahu zklamaná, vzbuzuje to ve mně pocit takové vztahové nejistoty a mám dojem, že on vlastně chce tu svoji bývalou rodinu udržet pohromadě. Se mnou žít plánuje, ale jakoby ty dva světy stále odděluje, asi mu více vyhovoval paralelní vztah se mnou a současně být v manželství. Jsou to tedy jen mé domněnky, ale co s tím? Náš vztah je tedy již legální, ale necítím se v něm dobře. Mohu něco udělat?
Ester
Rodič a dítě
Dobrý den. Mám problém se synem. Je mu 17.Ale nerespektuje mne už od nějakých 8let.S jeho otcem nežiju 15let.Pri synovo návštěvách u něj mne vždy před synem urážel a ponižoval a znevazoval. Syn byl ve 14 letech dokonce hospitalizován na psychiatrii. Protože má hraniční poruchu chování. Byl tam tři měsíce. Otec hodil veškerou vinu za tento stav pouze na mně. A já si to v sobě nesu navždy. Syn bydlí se mnou u moji mámy. Chová se neomaleně. Nadává nám oběma, že jsme pí...., řve na nás sprostě, s otcem nekomunikuje. Ten by ho stějně u sebe ani nechtěl. Syn odmítá školu i případně zaměstnání. Odmítá spolupráci s odborníky (terapeut i psychiatr). Nás doma ohrožuje svým chováním. A sociálka mi "pomohla" jen tím, že mi odebrala mladšího syna, dala ho otci do výchovy a omezila nám styk, aby nebyl ohrožen svým starším bratrem. Co dál mužů dělat? - otázka upravena poradcem
Hanka
otázky početí, těhotenství
Dobrý den, potřeboval bych poradit. S partnerkou máme super vztah, máme jedno společné dítě a jedno partnerky z předchozího vztahu. Je to pár let co jsme koupili dům před rekonstrukcí, nějakou dobu trvalo než jsme jej opravili a stalo nás to hodně úsilí, navíc se dvemi malými dětmi. Dost jsme se kvůli tomu zadluzili a díky tomu jsem býval hodně v práci. Moc času nám na sebe nezbývalo. Teď se pomalu dostáváme do stavu kdy už nemusím tolik do práce, zbývá nám vice penez, děti jsou už větší a my se konečně těšíme na chvíle strávené spolu. Jenže stalo se že přítelkyně neplánovaně otěhotněla, probrali jsme to spolu a rozhodli se pro potrat, ačkoli se nám to ani jednomu upne nezamlouvá, věřím že jsme oba pevné rozhodnutí. Já mám teď jen strach ze se to po interrupci změní a už to nebude jako dřív. Máte nějakou radu? Dekuji
Martin
krize vztahu
Dobrý večer, paní doktorko. S přítelem jsme spolu skoro 3 roky a je nám oběma 18 let. Prošli jsme si teď obdobím nekomunikace, já měla sama se sebou osobní problémy... a on navrhl pauzu, načež to za chvíli změnil ve zprávě na rozchod. Já se ho snažila přesvědčit, jak moc ho miluju, ho to přesvědčilo a navrhl zase pauzu... dohodli jsme se na 14 dnech. Říká o mně, že jsem tou nejlepší holkou, jakou si kdy mohl přát, znamenám pro něj hodně, akorát v sobě prý svádí vnitřní boj sám se sebou. Jestli mi stačí ve věcech, co pro něj dělám a že si mě nezaslouží a.. neví, jestli nechce být sám. Nevím, jak to mám vydržet, nechci jej ztratit... myslíte, že je ještě šance, že se ke mně vrátí? Bojím se, že na mě během pauzy zapomene...
Mimi
otázky početí, těhotenství
Dobrý den,chci se zeptat byl jsem s přítelkyní 4 měsíce a ona otěhotněla a v zápětí se semnou rozešla že to bylo moc brzo a že neví jestli chce být semnou boji se ze to bude jak s bývalým přítelem jenž majin4 dceru nevím jak ji mám říct že nejsem jak její bývalý partner a že se chci o ně postarat boji se tenké opustím děkuji za odpověď
Petr
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, dost často tady v poradně čtu, že o vztah je třeba pečovat. Souhlasím. Jenže co když ten druhý tak nějak o ty společné aktivity přestává stát anebo to, co pro něj ten druhý dělá, neocení? Mluvím o sobě - manželství 15 let, tři děti. Domácnost a vše kolem dětí bylo až na nějaké výjimky jen na mně. Dokonce i na dobu mé hospitalizace manžel odvezl děti ke svým rodičům a byl bez starosti a žil si zase po svém. Zpočátku trochu péči o děti a domácnost vnímal (z pomoci se vykrucoval, že mu malé děti nic neříkají anebo že za péči je odpovědná žena), teď mám pocit, že obstarání všeho kolem dětí a domova je standart, který leží na mě. Že máme společné obědy, večeře, že je v lednici nakoupeno, vypráno - to je přece normální. A když mu to připomenu, že mi to bere spoustu síly a času, tak jakoby naschvál si prádlo sám dá do pračky (a nevypere, protože pustí např. jen předpírku - prostě vůbec toto neumí) a řekne, že on moji práci nepotřebuje. Podobně společné dovolené - dřív rád jezdil - bylo to pro něj nové, něco, co nezažil (umím jazyky, poprvé letěl letadlem apod.), dneska jsou pro něj společné dovolené nuda, kde ho to nebaví a snaží se tomu vyhýbat. Tak se snažím aspoň o víkendech hledat společný program - a zase, dřív přece jen s námi jezdil, dnes si vyslechne nápad a organizaci, dlouhá pomlka a pak řekne, že musí pracovat. Někdy se rozhodne že pojede, ale pak je to stylem - připrav, zajisti, odvez a přivez, zaplať a ještě někdy rýpe případně k rýpání používá děti. Mám strach, že když se přestanu snažit, pojedeme si úplně každý sám, já navíc se starostí o děti a domácnost, jen s penězi, co vydělám (od něj se hrozně špatně peníze na provoz domácnosti získávají), ale síly mi docházejí. A on pak přijde a řekne - ty jsi unavená, já chci odpočatou. Prosím o radu. Děkuji.
Miluše
nevyrovnaný vztah
Paní Douchová, co byste poradila ženě, kdyby za Vámi přišla do poradny (manžel odmítl) s problémem, že manžel s ní pořád soutěží. Ta žena jsem já. A už to začíná být nesnesitelné. Někdy mi řekne, že on víc (vydělává, pracuje, je lepší, má méně času... atd)., někdy se to dozvím od lidí okolo (že tak dlouho prudil, až "přišel" na to, že on přece jen vydělává víc... atd). Mockrát jsem mu řekla, že chci doma klid, že s ním nechci soutěžit, protože pracuju v mužském kolektivu a tam toho soutěžení s chlapy mám dost (pracuju v obchodě a soutěž je organizovaná zaměstnavatelem). Není to nic platné. Prostě on, on, on. Žádný klid. Když řeknu, jasně, ty víc (něco), tak on si vynucuje, aby se mu všechno podřídilo, protože na to má nárok. Když mu řeknu, že já stehně nebo já víc (pracuju), tak je několik variant - no jo, ty jsi hvězda (s opovržením), nebo se odmlčí a odveta se koná za chvíli anebo řekne, že je chudák, protože jeho úsilí nikdo nevidí. na jeho obhajobu - tohle zná z domova, tam ten dmýchač byla matka, která byla generál a svoji pozici si neustále vynucovala (i hysterickými scénami). A pořád se s někým proti někomu paktovala. Paní doktorko, je z toho cesta ven? Děkuji - otázka upravena poradcem
Iva
sexualita
Paní doktorko, jaký je Váš názor. Mám přítele, oba jsme starší, po rozvodu. Přítel má sice výborné vzdělání, zastával i vysoké pozice, ale mluví hodně vulgárně, a to především v oblasti sexu. Ch se mnou šu.., chce vidět moji pí.., jsem jeho pí... atd. to je jeho slovník. Mně to hodně vadí, na rozdíl od možná jiných žen mne to doslova odpuzuje. Mockrát jsem mu řekla, že mi to vadí, jestli by vůči mě mohl zjemnit slovník. Nejdřív to zlehčoval, dělal si z toho legraci, pak začal říkat, že je dítě vyrostlé mezi obyčejnými lidmi v hospodě (není), ale já na tom trvala. Stejně občas ujel, ale nad tím jsem mávla rukou. Nicméně zhruba po 3 měsících znovu začal. Měli jsme vztahovou krizi způsobenou i jinými věcmi, on dokonce kategoricky řekl, že je konec, pak to ale vrátil a chtěl, abychom ve vztahu pokračovali. Váhala jsem, ale pak jsem za ním na jednu akci přijela. A už to zase jede znova - smskou mi tyto vulgarity posílá. Ano, myslí to asi jako v dobrém, že se mu stýská, ale to přece může říct jinou formou. Tak jsem mu napsala, že jsem ho mnohokrát žádala, aby se se slovníkem krotil, že ty vulgarity spíš zvyšují můj odpor k němu (prostě už jsem nevěděla, jak mu to říct šetrně, ale on není hloupý, naopak). Urazil se a píše mi smsky typu, že mě už nebude obtěžovat, když mám k němu odpor. Docela mě to štve, rok jsem se mu snažila šetrně říct, jak to vnímám a vyhýbala se nějakému urážlivému pojmenování, i nyní jsem psala o svých pocitech, co to ve mně vyvolává - a zase použito proti mně. Paní doktorko, co si o tom myslíte? Mám to vzdát anebo se mu znovu pokusit vysvětlit, že jsem ho nechtěla urazit? Děkuji
Hana
nejistota ve vztahu
Ujistila jsem ho, že vše chápu, ale že potřebuji cítit alespoň nějaký zájem. Již 2x jsem ho žádala, aby přes den napsal alespoň krátkou zprávu, abych věděla, že je v pořádku. Nenapsal. Když se ozvu já, tak odpoví heslovitě a někdy až po mým urgencích. Napíše, že by se za námi zastavil, ale že by to bylo jen na chvíli, protože potřebuje jet domů odpočívat a krátká návštěva mu přijde hloupá. Když nenapíšu já, tak nejsme v kontaktu vůbec. Nabízela jsem, že mohu přijet já za ním (odmítl, bude odpočívat). Že může u nás přespat (odmítl, že se u nás nevyspí). Když ho pozvu k nám domů na večeři, tak přijede, nají se a jede pryč, někdy si nechá jídlo zabalit s tím, že je unavený. Jsme z toho hodně špatná a nerozumím tomu. Mám vyvíjet nějakou další aktivitu nebo prostě přijmout fakt, že přestal komunikovat? Děkuji
II.část
Jitka Orálková
nejistota ve vztahu
Dobrý den,
partner o mě z počátku velmi usiloval. Po čtvrt roce této snahy jsem s ním jela na výlet a následně jsme započali vztah. Jsme spolu půl roku, nebydlíme spolu, společný čas 2-4x týdně. Já mám syna (10 let). S partnerem se již znají a vychází spolu. V září partner změnil práci. Pracuje každý den od rána do večera včetně víkendů. Naše osobní kontakty začaly být omezené a řídí se dle jeho pracovní doby a únavy. Když náhodou končí dříve než večer, tak raději jede domů odpočívat a zdůvodňuje to tím, že by s ním "stejně nic nebylo," protože je unavený. Navrhovala jsem například společný odpočinek u filmu, což odmítl s tím, že by stejně usnul. Osobně jsme se neviděli již tři týdny (!) a poslední dobou upadá i kontakt přes sociální sítě. Partner uvádí, že v práci řeší neustálé telefony a e-maily a pak již nechci nic psát ani mě, chce jen vypnout a odpočívat.
I.část
- otázka upravena poradcem
Jitka Orálková
nenaplněná láska
Vážená paní doktorko,
V 11ti letech jsem se zamilovala do jednoho kluka, myslela jsem, že to bude jen dětská láska, ale nyní je mi 22 a cítím stále to samé. Nikdy jsme spolu nechodili, ale trávili jsme spolu spoustu času, ani jsme spolu nespali, jen se líbali - několikrát po dobu několika let, bylo to všechno tak krásný. Měla jsem nějaké vztahy, ve kterých jsem byla šťastná, ale na tohohle kluka furt myslím a tajně doufám, že spolu někdy budeme. Když ho vidím, klepou se mi nohy a rozbuší se srdce, v sobě vím, že už nikdy nebudu nikoho milovat tolik, jako jeho, ale nechápu proč. Možná stále pořád tajně doufám, že my dva spolu prostě budeme. Já mu přeju jen to nejlepší, ale zároveň bych mu chtěla ukázat, že to nejlepší jsem já... Ale nekontaktuji ho.. Občas si napíšeme na instagramu a já ho mám pak zase plnou hlavu...
Nedokážu být 100% šťastná s nikým jiným... spíš asi ani nechci, jsem z toho zoufalá, protože mi chybí.
Bolí to, ale bolí to krásně.
Klára
nejistota ve vztahu
Ako rozpoznám rozdiel medzi tým, keď sa staviam do role obete a tým, keď mi niekto skutočne ubližuje. Ďakujem za odpoveď.
Marta
bývalí partneři
Dobrý den, mám přítele, má mě hodně rád,Vím že mě miluje.Mám ho ráda, ale bývalý partner je také dulezitý pro me.Obcas si pisnem co v zivote noveho.
Co dělat. V kontaktu s bývalým sme tak napul, nepísem si kazdou volovinu hold :D
Alena M.
zvažování smyslu vztahu
Paní Douchová, úpotřebovala bych poradit, jestli to rozseknout definitivně. Po rozvodu jsem se seznámila s mužem, který i v 55 letech žije sám. Nějaká partnerka tam kdysi byla. Rok to docela fungovalo, sám říkal, že dva musí mít společné aktivity, hodně mi to imponovalo. Sice jsem postupně zjišťovala, že má nějaký sociální blok, možná trochu autista, ale to všechno se dalo. Pak se to začalo zhoršovat. Snažila jsem se pořád nějaké aktivity plánovat, ale párkrát se stalo, že jsem sama seděla na hotelu, protože plánování je něco, co on neumí - prostě si žije takový lážo plážo život, jak to vyjde - a to je prosím šéf desítky lidí. Momentálně se vidíme v sobotu v noci, když chci na túru nebo někam, má tisíc výmluv - nemohu na nohu, musím být v práci - přitom si jede svůj život, svoje televizní seriály, svoje rajčata na zahradě. I jeho bratr nad ním kroutí hlavou, že prioritu dává nějakým pochybným "povinnostem", jenže přítel je tvrdohlavý a všichni to víme. A když už není ani odpolední procházka, tak si říkám, nač se s ním vlastně potkávám. Nezavolá, zjevně mu to moc nevadí, jednou za půl roku vyjedeme na víkend, ale na tom posledním jsem brečela, protože si vpodstatě dělal, co chtěl, neustále byl v opozici - a to jsem fakt hodně tolerantní člověk, který ve vztahu kvůli klidu ustupuje. A tak tu sedím, se starostmi po rozvodu bych se potřebovala k někomu schovat a ono není kam. Čekat, že možná zavolá, že chce za hodinu přijet? Děkuji. - otázka upravena poradcem
Lucie
krize vztahu
Dobrý den, paní Douchová. Žiji 14 let v manželství. Máme čtyři děti ve věku 12, 8, 6 a 1.5 roku. Manžel má neřešené frustrace, ze kterých viní mne. Často poslouchám, jak chce mít doma úctu, jak je živitel, apod. Se mnou však zachází značně necitilivě a hrubě. Mívá agresivní výpady, kdy hází nábytkem a nadává. Nechápu jeho vztah k nejstarší dceři, která je v pubertě. Často jí vyhovuje v jakémkoliv přání, roztrhal by se pro ni. Mám ji ráda, cítím však bolest, když vidím, jakou lásku a pozornost jí věnuje a jak se chová ke mně. Už jsem uvažovala, že odejdu, nyní však nemám sílu a chci se postupně finančně postavit na nohy. Nyní mi oznámil, že pokud budu chtít během dopoledního učení hlídat malého, chce si z každé mojí hodinové sazby strhnout za hlídání peníze. Je mi z něho zle. Moje otázka je vlastně hlavně tato: Jak se od toho všeho mám odpoutat, aby mě to nezraňovalo, když zatím odejít nemohu? Děti mám moc ráda a jsem ráda, že je mám.
Jana
problémy v komunikaci
...změnit, protože mi to připomíná nejhorší etapu mého života...Ale přítel to neustále dělá. Občas když se vážně pohádáme, prostě mě totálně ignoruje několik dnů...
Je mi z toho už opravdu psychicky nedobře. Nevím co mám dělat.
Víte zvažuji i rozchod. Neumím to zpracovat. Neumím si vysvětlit jak se někdo takto může chovat k někomu koho má rád ( pokud ho má opravdu rád). Prosím mohla byste se pokusit mi nastínit z jakých důvodů se přítel k ignoraci uchyluje? Co to znamená? Proč si vše nemůžeme vyříkat, obejmout se a fungovat dál?
Verča 2
problémy v komunikaci
Dobrý den. S přítelem jsme spolu rok a půl (já 30 on40).Téměř pokaždé, když se s přítelem vážně pohádáme, ignoruje mě. Ignoruje mě i několik dnů. Přítel je opravdu velice nekonfliktní, vyhýbá se jakýmkoli konfrontacím až extrémně. Paní doktorko já tomu nerozumím, ale není několikadenní ignorance až přehnanou reakcí? Můj bývalý partner se se mnou rozešel tak, že mi nic nevysvětlil a prostě odjel. Totálně mě vyignoroval...byl ve vztahu agresivní, zastrašoval mě deptal a toto bylo zřejmě jeho další krok, jak mě zničit. Povedlo se mu to. Dostávám se z toho do teď ( téměř 3 roky po rozchodu). Přítel vše ví, ví že mě nezničil rozchod samotný ale ten způsob...ta ignorace, nezájem, nezájem cokoli vyjasnit, vysvětlit... Když mě můj současný přítel ignoruje, je to pro mě nesnesitelné, moc to bolí... připadám si jako Nicka, jako bych mu nestála ani o slovo. Mám z toho i úzkostné stavy, špatně se mi dýchá. Vše jsem mu v klidu vysvětlila, že mi to nedělá dobře, poprosila jsem ho, že to musíme
Verča
nevyrovnaný vztah
Pomohl Casanova a pochopil jsem, že moje vice-práce na vztahu mi škodí. Nemůžu nahradit její chtění a ani se "naučit" být spokojen s tím co mám jak mne manipulovala psycholožka.
Nejtěžší bylo přijmout, že vztah nevytvořím bez ní, zformuloval jak to chci. Psycholožka šílela, že jsem arogantní, nedpolupracujici, neflexibilní, že škodím rodině a dětem...
Začal jsem se víc starat o sebe a své štěstí. A hlavně budovat svůj vztah k dětem. Nikdy jsem ji nezakazoval se připojit, ale ani jsem neprosil. A i když jsem tomu napřed nevěřil zjistil jsem, že ji nepotřebuji a vím být šťastnější bez ní než ve snaze vytvořit s ní partnerství. Ano, nakonec mě obvinila z toho, že jsem rezignoval na vztah, že se nesnažím, že nespolupracuji na zlepšení vztahů v poradně. Zábavný fakt: na stejnou stížnost od manželky jako jsem měl předtím já, psycholožka reagovala úplně opačně.
Hano, přeji hodně sil. Nejtěžší je otevřené říct jak to chcete a přijmout, že vám to nechtějí dát a pak převzít odpovědnost za sebe. - otázka upravena poradcem
Zbynek
nevyrovnaný vztah
Hano, soucítím s Vami. Zažil jsem něco podobného. Budoval jsem vztah z obou stran, i za partnerku. Šli jsme dokonce do poradny. Ale tam to bylo přesně jak říkáte vy. 1000 důvodu, proč ona je normální a že moje prožívání je přehnaně. Nejhorší bylo, že psycholožka se postavila na stranu manželky i když formálně dělala vše aby to vypadalo, že je nestranná. Např. Stěžoval jsem si, že ona mění dohodnutý program a vymění čas se mnou s kamarádkami. Např. Po aerobiku pozvání na víno, přijala, protože doma není nic, a ani nedala vědět. Prostě jsem nebyl partner, ale spolubydlící. A psycholožka celou moji stížnost odbyla proti dotazem. Co vám na tom vadí, vždyť to dělají všechny ženy. Když si posteskla ona, že jí braním zažít štěstí, tak sebe psycholožka ptala, zda ona nemůže být šťastná.a když jsem reklamoval, že nejedná s oběma psycholožka stejně, tak jsem byl za domýšlivého.
Zbynek
prevence problémů ve vztahu
Dobrý den, rozpadá se nám vztah, ačkoliv se máme oba rádi. Bydlíme v baráku s pritelovou babičkou už 7 let. Před 4 lety na můj nátlak vzali babičku k psychiatrovi a stanovili ji Alzheimer. V té době jsem byla těhotná a zažívala jsem doslova peklo, sprosta, zlá ale na ostatní v poho,tak mi nevěřili. Mateřská byla náročná sama o sobě, syn je hodně kontaktní a chce hodně pozornosti. Babička má vykyvy nálad, je zlá, agresivní, zoufalá, nešťastná. Pořád chce domů ke svým rodičům anebo aspoň domů ( nepoznává svůj dům). A doslova mi jo hodili na krk, ale teď už chodím do práce. Já už se rok chovám šíleně k partnerovi, neustále jsem hnusná, křičím, spím s ním jednou za měsíc, dělám scény i před synem, vyhrozuji že odejdu, nechci aby někam chodil a nechával mě tu samotnou, nejím, mám noční můry,ze uhorime. Rodina už sice řeší presun babičky do pecovatelaku, ale může to trvat ještě dlouho. Ale bojím se, že už jsem opravdu zralá na hospitalizaci, že naš vztah už prostě nemůže nikdy fungovat. Děkuji
Martina
fáze "namlouvání"
Dobrý den,

líbí se mi IT specialista z práce. Před necelým rok jsme spolu byli na schůzce, od té doby kolem sebe kroužíme. Občas mě vezme za ruku, pohladí, "zlobí" mě, vyptává se na můj život, pamatuje si každý detail, co mu řeknu (vč. jména mé nejbližší kamarádky), dělá pro mě milé laskavosti, občas si i napíšeme a zavoláme. Dokážeme si povídat celé hodiny a pořád si máme, co říct. Poslední dobou se mi i víc otevřel a říká mi osobní věci ze svého života. Problém ovšem je v tom, že mě nikam nepozval a když jsem ho zvala já (na svatbu našich kolegů, výlet s partou, festival), tak nikdy nemohl. Jsem v tom, už trochu ztracená. Chtěla bych mu říct, co k němu cítím, ale přijde mi to nepatřičné přes mobil nebo v práci, kde nás mohou slyšet ostatní kolegové. Myslíte, že má smysl se dál o něco snažit nebo to prostě vzdát a jít dál?

Děkuji za odpověď. - otázka upravena poradcem
A.
děti partnerů
dobrý den, můj přítel má z dřívějších vztahů 3 děti (16, 10 a 6 let). Je to skvělý chlap a konečně jsem poznala někoho, kdo mě opravdu miluje. Pokud by neměl děti, bylo by to dokonalé. Se synem 6 let si myslím vycházím skvěle, vypadá to, že mě má rád, ale s dcerami je to horší, tedy 10ti letá teoreticky taky v pohodě, ale nejstarší mě asi nemá ráda. Snažím se s ní komunikovat, vyptávám se na různé blbosti, jen abychom komunikovaly, ale moc to nejde, ona sama se na nic nezeptá, když jsme byly spolu samy, tak se jí přítel ptal, jak jsme to spolu zvládly, řekla fajn, ale že skoro nemluvím...já se snažím, ale fakt mě nenapadá, na co bych se furt měla ptát, snahu od ní necítím... jsem s přítelem 3 měsíce a ještě mě neoslovila vůbec jménem, jako ostatní děti. Trápí mě, že s ní nevycházím, nechci o přítele přijít jen proto, že nejsem 100% šťastná kvůli dětem, děti má ve střídavé péči, takže si 100% užiji jen ten týden, kdy je nemá. Asi musím mít trpělivost, snad si ke mně cestu najde.
Alex
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den paní doktorko,je mi 36, od 23 žiju s partnerem a mám ml. a st. bratra. Trpím domněnkou, že mě rodiče neuznávají a manipulují se mnou. Chybí mi jejich uznání, objetí a lžou mi. Vidím, jak nadržují tomu nejmladšímu, idyž se mi to pokaždé snaží nějak vymluvit. S partnerem oba podnikáme a žijeme si vcelku šťastně, ale pořád mám pocit méněcennosti vůči rodičům. Vůbec je nezajímám. Když mluvím s mamkou, tak mluví jen o sobě, co si koupila, co mají všechno nového. Doslova mi řekla "jak neví co s penězma". Mluví jen o sobě a pak už nic nechce slyšet. Ani se nezeptala jak se máme. Můj o 4 roky ml. bratr bydlí a pracuje celou dobu s našima. Neustále slyším, jak je pracovitej, jak je v práci až do noci. Všechno mu kupují a platí a on se tváří, že je to tak správně, a že si na všechno vydělal sám. Já jim musela platit nájem v plné výši, když jsme začínali. Později jsme si vzali úvěr a šli do "vlastního".Otec na to zareagoval - vyměnil zámek, abych se tam už nedostala. Je toto normální? - otázka upravena poradcem
Eva
problém se sebedůvěrou
Dobrý den, paní doktorko,
mám dlouhodobé potíže s nalezením partnerky, většinou to skončí u toho,že se cítím sám v sobě méněcenný a proto ze vztahu často brzy uteču,nevěřím,si,že byc mohl zaujmout nějakou slečnu..chci uvést,že se léčím dlouhodobě s periodickým depresemi a dokonce mi napsali do zprávy,že mám i emočně nestabilní poruchu osobnosti..mám kamarádky,které mají podobné problémy,ale často u mě hraje roli strach a nedůvěra v sebe,že to zvládnu, také při schůzkách s děvčaty pocituji velké napětí..je to možné tím,že v mé rodině,byla sexuální výchova téměř nulová v atmosféře studu,tak jsem se dozvídal o těchto věcech od kamarádů. Jelikož jsem velmi věřící,dlouho jsem uvažoval být i katolickým knězem,což k vzhledem k mým diagnozám,je nemožné..také hraje v mém případě i sociální zázemí a neschopnost větší seberealizace z důvodu depresí a soc.fobií..Dá se s mými pocity nějak pracovat? .Děkuji Vám za odpověd...Pěkný den..Otto .
Otto
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, paní Douchová. Před časem jste mi poradila, jak se starším přítelem, který po 2 letech zajel do svých lenivých kolejí samotáře. Tak jsem nevrhla dovolenou. Souhlasil, ale jen 2 dny a zase jen v jeho termínu. To mi trochu dělalo problém, ale přizpůsobila jsem se. Nechala jsem ho řídit a 200 km v autě měla připojený počítač a pracovala. Vezla jsem i s sebou jídlo, protože nebylo jisté, jak to bude (naštěstí, jinak bychom byli hlady), ale on se naučil v poslední době tak nějak rýt - tohle nejím, ty jsi nechtěla jít do restaurace atd. Nakonec to, nad čím tak kafral, snědl všechno. Další dny jsme chodili po horách a tam zase klasika - byla jsem unavená, nestačila mu, takže zase řeči, nahoře on sedět nebude a vpodstatě hned odešel na trasu, kterou si večer našel (která byla dlouhá a vědělo se, že ji nezvládnu). Že mi moc nefunguje v těch horách telefon, že nemám peníze (nevzala jsem si je), to neřešil. Šla jsem tedy z hory dolů, samozřejmě bez mapy zabloudila, ale naštěstí jsem se lidí (moc jich nechodilo) doptala, kudy jít. Když už jsem měla signál, tak se dovolal, kde jsem (čekal dole hodinu), a šel mi naproti, s úsměvem, který už znám a který vždycky nasadí, když udělá nějaký průser a nechce, aby se o něm mluvilo. Další dny to bylo podobné. Nepopojedeme autem (to pořád chceš ty, protože jsi lenivá), je to tady samá rovina, 30 km zvládneme (v Beskydech to fakt rovina není, vynutila jsem si popojetí a ušli jsme do těch kopců jen 12 km, protože jsme se museli vracet do hotelu kvůli nějakým dalším aktivitám). Večer zapnul televizi a do noci koukal na TV. Bylo mi to líto, televize mu řvala, zacpala jsem si uši polštářem a díky dobrému spaní usnula. Další den krátká túra k zajímavé přírodní památce a řeči typu - důchodcovský výlet apod. Byla jsem ráda, že jedeme domů. To je snad čím dál hůř. Já to asi vzdám. Myslíte, že se to ještě dá nějak změnit anebo mám jít dál? děkuji
Rada
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, paní doktorko, děkuji za odpověď (manžel prokazuje "milost", že přistupuje na mnou organizované aktivity). Udělala jsem to, co jste mi řekla. A ukázala to i kamarádce, aby mi to pojmenovala. A ona řekla, že tam vidí velký strach - strach z toho, že manžel půjde bydlet jinam (má kam, dostal od rodičů dům, jehož část pronajímá a kde má i obytnou kancelář, a zase, já klíče nemám, protože proč bych je měla mít), že je tam strach, že budu na vše sama a bez peněz (manžel má nemanželské dítě, s kterým se nestýká a na které se snaží i neplatit, bohužel), že budu mít podobné potíže, jako ta paní, co si ji odmítl kvůli dítěti vzít a kde tu finanční stránku řeším za manžela já, protože k nám chodí exekuce, neboť on neplatí. To dobré na manželství - prvních pár let se snažil, i když péče o děti byla 100% na mně (říkal, že malým dětem nerozumí a ať počkám, až vyrostou), máme nějaké společné názory na svět, je aktivní, snažíme se něco dělat, podnikat... jen je to o tom, že on nemá problém mnoho věcí dělat sám a na nás se doslova vykašlat - pánské jízdy, zábava, rozhodnutí, finance (ty jsou jen jeho prý), večírky (stává se, že já jedu s dětmi domů a on pokračuje dál...). Asi cítím, že se odcizuje, že je mu jedno, jestli je se mnou, že jsme jako rodina až druhá nebo třetí "věc" v pořadí, pokud se má rozhodovat. Jsem hodně samostatná, hodně tolerantní, ale úplně nechci hrát roli jeho matky, kam se vždycky přijel najíst a vyspat, případně za něj rodiče vyřešili problémy a zase odešel do víru života. A když nebylo po jeho, tak prý křičel a utekl od nich někam pryč. Dřív se přece jen trochu podílel, ale v poslední době je toho čím dál míň, až skoro nic, jen očekává... děkuji - otázka upravena poradcem
Hana
nevyrovnaný vztah
Dobry den pani doktorko, byla bych vdecna za vas nazor.
S pritelem jsme spolu rok a pul. On 41, ja 31.
Ja jsem cinoroda, porad bych neco delala, neco se noveho ucila poznavala, vyrabela...On je pohodar, ktery je stastny kdyz ma klid a pohodu, kouka na filmy, vari, ji a tak...Uz asi vite kam smeruji. Myslite ze takovy vztah muze fungovat? Mame se radi a mame spolecny humor. Pritel je skvely i v domacnosti to mame rozdelene. Moc bych chtela, aby si partner uvedomil, ze na vztahu se musi pracovat a my uz jsme bohuzel jen kousek od rutiny..Snazim se vymyslet neco co by nas oba spojovalo a oba si u toho uzili - treba navrhnu masaz, navrhnu ze si zahrajeme sachy, navrhnu to a tamto. A pritel se rad prida. Ale sam nic nevymysli. Kdyz ho necham, tak jen varime jime a koukame na filmy. Obcas se jdeme projit...Moc me mrzi, ze o vztahu nepremysli. Jako kdyby jej zil, ale moc o nem nepremyslel a nesnazil se ho zlepsit:( Nevite jak si s nim promluvit, aby si to uvedomil? Nebo delam neco jaspatne
Terka
rozchody
Dobrý den chci se zeptat, přítel se se mnou rozešel, kvuli hádkám, které vyvolávali jiné osoby, jinak sme si rozumněli a vše bylo v pohodě, a nevim jak dál..bez něj to nedám, chci se zeptat jestli je nějaká šance, že se ke mně vrátí,
Jaroslav
bývalí partneři
Dobrý den, paní doktorko,
momentálně žiji v celkem spokojeném vztahu. Poslední dobou však mám pořád nutkavé myšlenky se vracet do historie k jednomu předchozímu vztahu, který trval asi 2 roky a skočil již před lety 3. Svého bývalého přítele jsem potkala osobně i s jeho novou přítelkyní a pravděpodobně tento moment mi vyvolal ten pocit, stále přemýšlet o tom, zda jsem se s ním měla tehdy rozejít. S bývalým přítelem máme společné kamarády, smysl pro humor a další věci. Nyní mi důvody, proč jsem se s ním tehdy rozešla přijdou malicherné. Bývalý přítel se navíc rozhodl postavit dům, ještě předtím než poznal svoji současnou přítelkyni, s níž se navštěvují cca půl roku. Mám nutkání mu tedy napsat, že mi stále není lhostejný a říct mu vše, jak cítím, na druhou stranu si říkám, že to asi není nejlepší nápad, když jsme oba zadaní, ale když mu to nenapíšu teď, tak asi nikdy, tak nevím, co mám dělat. Děkuji Vám za radu a kdybyste věděla o nějaké knize, zabývající se vztahy, budu moc ráda za tipy
Zola
nevyrovnaný vztah
Hezký den, mám o 23 let staršího partnera. Jsme spolu již celé dva roky, žijeme v bytě 1+kk. O budoucnosti komunikujeme - ví že chci jedno dítě, ví, že chci do většího bydlení, ale nějak samovolně se to neděje. Byt je jeho. Když apeluji na větší bydlení, řekne ať něco najdu a že můžeme nad tím přemýšlet. Jenže mě to samostatně nebaví, jsem ráda, když tyto věci s někým sdílím, plánuji, mám z toho radost. To stejné žádost o ruku - ptal se mě jak na to, dokonce jsem mu to i řekla jak se to třeba dělá...no netuším co dál. Čím více se vše posouvá, tím více přestávám mít zájem na cestu kupředu...:-( Miluji ho ale nevím co dál, ve skoro 30 letech stojím na místě, mé kamarádky mají dítě, některé už dvě, další minimálně svatbu a vnitřně mě to bolí a nevím co dál :-( Nějak jsem si myslela, že starší partner bude aktivnější, že využije možnosti vztahu s mladou - hezkou partnerkou, ale mám pocit že stojím a vnitřně mě to bolí a nevím co dál.....
Maky
první láska
Dobrý den paní doktorko. Před několika lety jsem se rozešla ze svou první láskou, protože jsem se tehdy rozhodla jít studovat do dalekého města na druhou stranu republiky. Byli jsme spolu přes 3 roky. Rozhodovala jsem se, zda kvuli němu zustat v okolí meho tehdejšího bydliště, ale bylo tam hodně věcí, které mi na něm vadilo a už jsem nevěřila, že by se kvuli mně změnil. Nerozešli jsme se v dobrém. Během studií jsem poznala svého součastného partnera, se kterým jsem do dnes. Se součastným partenerem nám to spolu klape, jsme spolu už 7 let a plánujeme rodinu. Problém je, že poslední dobou nemužu přestat myslet na svou první lásku. Vzpomínám na všechny krásné chvíle, které jsme spolu zažili a je mi z toho smutno. Hrozně moc mi chybí. Uvědomila jsem si, že ho stále miluji a chtěla bych být s ním. Mám pocit, že rozchod s ním byla největší chyba mého života, nevím, jak se s tím mám vyrovnat. Nejsme spolu v žádném kontaktu. Poradte, jak mám na něj zapomenout?
Karolína
rozchody
5. Pořád slibuje, že si společně sedneme a vyřešíme majetek a děti, ale pak ani nepřijede a nic nedořešíme. Už to mě ničí, protože bych od něj chtěla slyšet, že se ke mně vrací............ to je nesplněný sen. I přesto všechno, jak mi ublížil /lhaní, nevěra, trávení času s milenkou/ jsem ochotná mu odpustit, ale on nechce..... .Víte, bojím se samoty, protože kdosi mi řekl, že ženská před 50 je na seznamovacím trhu odepsaná ,navíc já nemám se kde případně seznámit. Blokují mě i city k manželovi. Poradíte, jak se se vším srovnat? Navíc manžel mění názory jak ponožky - jednou řekne, že ho ona nechce, pak že jsou jen kamarádi s bonusem, pak že on ji nechce, protože jsou moc rozdílní a nevidí s ní budoucnost, načež hned za ní jede. Teď je prodloužený víkend, ale zůstal u ní. Děti ( 14, 17 let) ho vidí tak dvě sobotní odpoledne za měsíc. A to se všude prezentuje, jak je pro něj rodina priorita. Děkuji za názor na věc.
Bety
rozchody
4. Je ale pravda, že si manžel nese křivdy z dětství, kdy neměli moc peněz, byl z vesnice a z neúplné rodiny. Kvůli práci je i plný křivd a protože jsem mu občas něco vyčetla, tak se vždy cítil uražený. Ale to přece nemůže být důvod rozvodu! Navíc máme děti a já jsem chtěla jít jinam do poradny, ale on se se mnou odmítá úplně bavit . Zcela mě a děti odepsal, i naši kamarádi jsou v šoku. Vím, že už to nezachráním, ale nevím, jak dál. Se slečnou manžel podniká věci, které se mnou odmítal ..... ( to vím od švagrové ). Navíc se nezapomene zmínit, že odjíždí na týden tam a tam....... Nevím, jestli se cítí nevybouřený ( ve 46 ), byla jsem jeho první, v sexu jsme si rozuměli, problém byl když jsem měla ženské problémy, to a po dvou císařích. Připadá mi to, jako by se mi nyní mstil za všechno, co jsem kdy udělala špatně a nebo mu vyčetla. Ta holka údajně není hezčí, ani vzdělanější...... ., moc nepracuje, takže se obávám, že hledá jen zajištěného muže. Manžel taky dost utrácí společné
Bety
rozchody
3. Tím mi stále dával naději, že to s ní nemyslí vážně, a já stále čekala, že se vrátí. Bylo to pro mě peklo, na vše jsem zůstala sama. Ani domů moc nejezdil, pokud ano, tak přespával u své matky. Takže se dá říct, že už několik let spolu nežijeme. Byli jsme i v manž. poradně, ale tam poměr popřel a tvrdil, že jen spolu kamarádí. Mně psycholožka řekla, že mám být tolerantní a věřit mu. Na začátku roku mi manžel oznámil, že s dotyčnou chodí a je jeho přítelkyně, ať se s tím smířím a pořád mluvil o rozvodu. Myslím, že ho ona k tomu dokopala ( jí je lehce přes 30, bezdětná). Manžel začal víc lhát, pálit mosty a už si stáhl formulář na rozvod. Jsem zničená, nevěřila jsem, že to udělá po tom všem, co jsme prožili a já pro něj hodně udělala. On sám je z rozvedené rodiny, ale před svatbou mě ujistil, že ode mě nikdy neodejde jako jeho otec od jeho matky. Navíc mi řekl, že ta holka není příčinou rozvodu, ale prý moje chování. Přitom mi nikdy neřekl, co mu vadí. Pro mě je to zrada.
Bety
rozchody
2. Rodiče bydleli 200 km daleko a já nemám ŘP ( 3x mě vyhodili ze zkoušek - trpím panickými ataky). Takže s malými dětmi to veřejnou dopravou nešlo. Taky jsem měla problém sehnat práci, jen brigády a manžel mi to vyčítal. Navzdory všem slibům, jak mi bude pomáhat s dětmi, nic nesplnil a já postupně se odmítala ve všem přizpůsobovat. Tak asi vznikla krize, která vyvrcholila po smrti rodičů před více než 6 lety. Byla jsem úplně mimo, bylo to nečekané - mamka rakovina a táta po 7 měsících po ní infarkt. A manžel mi nebyl oporou a já mu řekla dost ostře, co si o něm myslím. Nespal se mnou, choval se divně . Musím dodat, že rok před úmrtím mých rodičů šel navzdory mého nesouhlasu pracovat do jiné posádky, hodně daleko, až na Moravu. Zjistila jsem, že má milenku. Teď to zkrátím: milenku má několik let, celou dobu tvrdil, že je jen dobrá kamarádka, že nemají sex. Přitom s ní trávil Vánoce, Velikonoce, prodloužené víkendy, byli spolu u moře. Stále tvrdil, že se nerozvede.
Bety
rozchody
1. Dobrý večer, ráda bych se též poradila. Jde o to, že se neumím vyrovnat s koncem manželství po 26 letech (z toho 4 roky chození). Žádost o rozvod podal manžel. Je nám 46 let, jsme spolu od 20 let. V době chození jsme od sebe byli 150 km, ale zvládli jsme to, brali jsme se v 5. ročníku VŠ, víceméně na nátlak tchyně, protože chtěla vnoučata. Manžel ji byl zvyklý poslouchat na slovo. Já jsem chtěla odjet do zahraničí, protože jsem studovala jazyky, ale ze strachu, že muže ztratím, jsem couvla. Svatbu bych chtěla tak jako tak, ale později. Začali jsme spolu bydlet a bylo to super a děti přišly až po 5 letech - plánovaně. Než se děti narodily, 3x jsme se stěhovali kvůli manželově práci . Sloužil v armádě, byl i na misi. Vše jsme zvládali. Jakmile se narodily 2 děti, už jsme si koupili byt a byl konec se stěhováním. Manžel pracoval v místě bydliště, větší problémy nebyly, jen s tchýní, která vyžadovala návštěvy každý víkend. A tady začaly hádky, protože jsem nemohla jezdit k rodičům.
Bety
krize vztahu
Dobrý den už jsem zkoušela skoro vše a pořád si nevím rady. S partnerem se známe už ze základní školy byl moje první láska a v mých 18-ti letech jsme se dali dohromady. Žili jsme spolu 2,5 roku ve společné domácnosti a vše bylo v pořádku dokud jsme se nemuseli nastěhovat do domu co patří mé rodině. A shodou okolností tam bydlela i dívka se kterou jako puberťák chodil. První 2 týdny to bylo v pořádku než ta dotyčná začala být vůči mě zlá a dělala mi naschvály . Partnera jsem žádala o zastání ale nic neudělal.
Proto začali hádky které vedli k tomu že mě vyhodil a já se musela nějak o sebe postarat. Nyní je to skoro 7 měsíců co bydlíme odděleně a on za mnou jezdí do mého nového bytu a uznal že to co udělal byl chyba. Během prvních 3 měsíců se ke mě choval dost odporně posle mého. Jezdil za mnou když jen on chtěl a šlo hlavně o se po něm vždy hned odjel udržoval mě v nejistotě a několikrát mi i dost ublížil po citové stránce. Sice už jsme si to vyjasnili ale i tak se cítím sama a zraněná
Šarlota
hledání sebe sama
Dobrý den, pani Douchova. Chtela bych od Vás poradit. Mám 38 let, jsem myslim pohledna ženská, sobestačná, umim se o sebe postarat. Celý život touzim po muži, šťastné rodine...ale nedarí se mi. Mela jsem jenom krátke známosti, sex celkem 3 x...Nevim , kde je chyba, ale po 1.sexu, ktery nevysel, mne pritel opustil, byl ale dost komplikovaná povaha. 2.sex byl krásny, ale bohuzel jsme se rozesli z jineho duvodu. No a ted nedávno jsem se chcela dat dohromady s kamaradem, ktery byl moji detskou láskou. Mela jsem pocit, že mne má rád , rozumime si spolu. Bohuzel pri 1.sexu na to sel strašne rychle a ja jsem nebyla moc vzrušená, takže jsem sex zastavila hned v zacatku. Samozrejme že se mi libi a priťahuje mne. Doufala jsem, že budeme pokracovat a pak to pujde, ale on se vuci mne zmenil. Je to už nekolik tydnu, co se mi neozval ...jenom mi komentuje prispevky na socialnich sitich nebo popral k svatku. Je to možné, aby dospelý muž vzal 1.odmitnuti z objektivnich príčin tak tragicky? Velice jsme si rozumeli, dovedli jsme si povidat i nekolik hodin a ted nic. Podotýkam, že je to jinak seriozni hodny chlap.Ted se trápim myšlenkou, proc mne ti muzi opustí po jedinem sexu? Jsou opravdu muži tak povrchní? Poraďte mi, v cem to muze byt. Nejsem ani konfliktni, jsem veselá ženská s pohodovou povahou. Takovym zpusobem ani nemuzu mit zkusenosti v sex.oblasti, kdyz utecou po 1.sexu. Dekuji za radu.
Michaela
psychický teror ve vztahu
Dobrý den, manžel je perfekcionista, není moc schopný a od věčné nespokojenosti si ulevuje mojí kritikou. Co minuta, to výtka. Já jsem v invalidním důchodu, doma, jsem vysoce citlivá, nemám skoro příjem a nemám kam jít. Manžel byl takový asi vždy, ale jako bývalé týrané dítě jsem si situaci neuvědomovala + chodila do práce. On mi asi nechce ubližovat, ale potřebuje ventil...a mít navrch.
Běda, když se ozvu, vezme to jako útok a to začne opravdu ubližovat, posmívá se mým problémům, mám ID psychiatrický, že jsem osamělá, že tak škudlím...k tomuhle se sníží.
Pohrdám ním, nic s ním v klidu neproberete, nic se nezmění, zvrhne se to v hádku a ponižování, protože on nezvládne přiznat chybu a podívat se sám na sebe.
Dávno bych odešla, ale můj stav se spíš zhoršuje a on se tomu rád vysmívá. Pokud si nechám dělat na hlavu, je to relativně snesitelné.
Ale já už ho nenávidím a práci a lidi nezvládám.
Vztahy" nenarovnám", to s někým, kdo nechce,fakt nejde a hlavu mam vztyčenou, to je ten problém. - otázka upravena poradcem
Dana