Čtvrtek 27. února 2020, svátek má Alexandr
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 27. února 2020 Alexandr

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| deprese a vztah| zamilovanost| problematické vztahy s rodiči| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| alkohol u jednoho z partnerů| otázky početí, těhotenství| psychické poruchy| vztahy na pracovišti| spolupráce s psychologem/psychiatrem| stres| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| nenaplněná láska| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| partner odmítá dítě| generační soužití| psychický teror ve vztahu| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| ženské přátelství| sourozenecké vztahy| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| osudová láska| problém navázat vztah| manželovy kamarádky| problematické manželství rodičů| ekonomicky silnější žena| neimponující muž| sny| seznamování| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

nevyrovnaný vztah
Paní psycholožko, s přítelem jsem oba starší, já dospělé děti, on bezdětný, nikdy neženatý, ale nějaká partnerka tam byla. Nebydlíme spolu, trvá to tři roky. Zpočátku denně volal, sms, po cca 2,5 letech zavolá ve středu, jestli v sobotu někde přespíme či případně půjdeme za sportem. Zvládli jsme spolu i měsíční cesty po exotice, první cesta byla docela fajn, u té druhé přítel vyváděl kvůli jídlu, nechtěl chodit jíst do restaurací, i když jídlo tam vychízelo na 30 Kč, já měla hlad a až po 14 dnech jsem zjistila, že on si dovezl nějaké sušenky a další věci a potajmu to jí. Tak jsem prostě šla sama. Ale říkám si, každý jsme nějaký. Jenže se pomalu ukazuje, že přítel je závislý i na sledování TV. Když spolu po měsíci velmi sporadického kontaktu (telefonáty) vyrazíme někam na víkend, první večer to jakž takž jde, ale druhý večer po večeři si přítel pustí TV a přestane existovat svět, a i já. Někdy to udělá i odpoledne, pokud se třeba z túry vrátíme dřív. Tak jdu spát, ale jsem vlstně sama. Dřív jsem si myslela, že bychom spolu mohli žít, ale dneska už nevím. Paní psycholožko, co byste mi poradila? Co s tou TV? Co s ostatními věcmi? Nechci nikoho úplně předěávat, ostatně to ani nejde, myslím...
Monika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Moniko. Podle vašeho popisu nejste kompatibilní pár. On není zvyklý žít týmově, byl celý život single s tím, že někdy měl vztah v podobě chození na rande.Takže si udělal společnost z televize, aby nebyl osamělý. Nezměníte ho, to máte pravdu, máte ho ale ráda, tak spolu můžete dál fungovat v modu společných výletů, společných rande. Něco máte společného, v něčem jste velmi odlišní, sama pro sebe si určete, zda je to muž do vašeho života...
sourozenecké vztahy
Dobrý den. Je mi 36 let a mám o 6 let starší sestru. Obě jsme v harmonický manželstvích a i děti máme. Vždy jsme měly mezi sebou fajn vztah. Tedy až v dospělosti, vzhledem k věkovému rozdílu. Zvrat nastal, když nám před 3 lety zemřel otec. Od té doby máme k sobě dál a dál a upřímně přiznávám, že k ní pociťuji nedůvěru a v její blízkosti mi není dobře. Již k sobě nedokážeme být otevřené. Vzdalujeme se. Může mít smrt otce vliv na náš vztah popisovaným způsobem?
Květa
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
To je velmi zajímavé, Květo. Pochybuji, že by úmrtí otce mělo negativně ovlivnit váš vztah, pokud tam není  problém v dědickém řízení. Netroufám si posoudit, co k vašemu oddělování se od sebe mohlo přispět. Neměly byste si spolu se sestrou to vše někde na neutrální půdě probrat, abyste si zase začaly více rozumět? Evidentně vám na vztahu s ní velmi záleží a trápí vás to.
svatba-důležitost manželství
Dobrý den paní doktorko,ráda bych Vás požádala o Váš pohled na věc. Jsme spolu s přítelem 4roky,z toho 3roky spolu bydlíme.Partner je dvakrát starší než já a je stále ženatý,ale pouze papírově,protože jak říká jsou tam určité majetkové problémy.Poslední dobou mě trápí myšlenky typu,že se nikdy nerozvede (a ani už nemám chuť se ho na to vyptávat) , že jsem se nechala nachytat (přitom mě miluje,žije semnou) a taky jsem začala toužit po svatbě.Děti ani jeden nechceme,ale co se týká budoucnosti,tak to jsme nikdy neprobírali,protože jsem ho nechtěla zatěžovat touhle věcí když ještě není rozvedený.Je špatné chtít se za něj vdát?Děkuji za odpověď
Klára
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Kláro. Já vás  chápu, manželský institut vnímáte jako důležité potvrzení významu vašeho vztahu v přítelově životě. Ale - jste oficiální partnerka a přítel se nejspíš vyhýbá rozvodu s jeho ženou určitě s ohledem na následky v rámci majetkoprávního rozdělení. Takto je to pro něj jednodušší, možná ho i jeho žena drží v nějakých kleštích. Neboli, není špatné chtít se za něj vdát, jak říkáte, ale  - co s tím? V tom vám neporadím. O ruku by vás měl požádat dobrovolně a s chutí do manželství s vámi ON, a nemůže být k ničemu tlačen. Je ale určitě tlačen jeho manželkou de iure.
nedotažený rozchod
PRO KARIN - určitě neodcházejte z vašeho společného domova. To byste mu "vyklidila pole". Jednou máte spolu děti, tak se musíte SPOLEČNĚ o ně postarat. Tím, že odejdete, vytvoříte pro TY 2 prostor a sobě a ublížíte ještě více. A těžko říct, zda děti pak uvidí tátu častěji... - otázka upravena poradcem
Linda Novotná
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Děkuji vám Lindo a přeposílám Karin.
nevyrovnaný vztah
7. část
(Ani s manželkou nemluvili o tom, kdy by odešel. Řekl jí jen to, že si neumí představit, že by s ní dožil. Právem si asi jeho žena myslí, že to bude do zletilosti dětí. Přitom já jsme mu říkala, že pro mě je myx. Hranice 2 roky – a on mně říkal, že to taky tak podobně vidí). Nerada bych měla status přiznané a povolené milenky! Vím že je to o důvěře v partnera, ale tohle všechno je myslím moc na to, aby se to dalo považovat za neškodné a mohla být vklidu. Mýlím se?
Moc Vám za vše děkuji!
Renata
Renata
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Buďte v klidu. Váš přítel je obezřetný a přemýšlí velmi zodpovědně nad dětmi. Plány máte, povídejte si spolu o nich a nic neuspěchávejte.
nevyrovnaný vztah
6. část
Je tu i varianta, že by to mé a partnerovo bydlení bylo od počátku sháněno jako naše společné.
A s tím souvisí další můj dotaz: Je pro děti lepší, kdyby se to udělalo takto nenásilně a postupně, jak si oba (já a partner) myslíme, nebo je to lichá cesta a mělo by se jet od počátku „podle pravdy“ a dětem všechno popravdě a vklidu vysvětlit rovnou?
A co si myslíte, paní doktorko, o tom, že by partner do doby, než by odešel do naší domácnosti, jezdil s manželkou a dětmi 4x do roka na dovolenou? Mně se to nelíbí, já sama bych to viděla tak 1x dovolená v létě a 1x vánoční prázdniny (s manželem a dětmi). Když ještě uvážím, že ji finančně podporuje, a že o tom, že jsou spolu jen formálně a že má mě, neplánují nikomu z příbuzných říct, tak to ve mně vyvolává pochyby, nakolik je to seriózně „formální“ soužití jen kvůli dětem.
Renata
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Vidím v tom ty přítelovy pocity viny a lásku k jeho dětem. Jednoduché to tedy opravdu mít nebudete - nyní mluvím v plurálu. Přecházím na poslední část vašeho dotazu.A co se týče vašeho bydlení - až to zoficializujete, měl by mít zatím každý z vás svůlj vlastní podnájem, určitě ne společný byt. Děti by braly přítele jako nepřítele a zloděje vaší úplné rodiny, pokud byste začali žít hned spolu.
nevyrovnaný vztah
5. část
Představuje si to tak nějakou dobu a pak že by postupně dělal další kroky k odchodu – tj. pořídil si vlastní domácnost, kde by byl např. 3 dny v týdnu a pak zbytek zase doma u dětí… a pak postupně seznámil své děti se mnou… a pak si je bral do té domácnosti…až by to plynule přešlo k jeho plynulému odchodu od rodiny a ke střídavé péči. Taková je jeho představa.
Já jsem teď v situaci, kdy jsme se dohodli, že mám už já říct doma manželovi o tom, že mám přítele a že bych doma ještě nějakou dobu byla ráda formálně, kvůli dětem. Nevím, jestli to můj muž ustojí, spíš asi bude chtít, abychom se finančně vyrovnali a já měla svou domácnost. Já bych si to představovala tak, že bych doma fungovala formálně pro děti, aby nic nevěděly, ale během cca 2 let bych si sehnala z finančního vyrovnání své bydlení a pak dětem řekla, že já hlídám nové bydlení a tatínek toto stávající. Byla bych několik dní tam a několik dní u dětí, pak postupně brát děti k sobě a pak podobný scénář, jako u partnera
Renata
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Záleží, jak vše přijme váš muž - je to celé na vaší dohodě. Bude - li gentlemanská, bude vše jednodušší. Ale váš muž o vás může začít také bojovat. Jdu na další část vašeho dotazu.
nevyrovnaný vztah
4. část
Jenže to ona tak nebere, pracuje jen několik hodin týdně jako doposud a k hledání práce se nemá. Můj první dotaz zní: není tato jeho velkorysost kontraproduktivní? Ona se zjevně nenaučí takto o sebe sama postarat a bude nadále jen přijímat... Partner to vidí nadále tak, že jí to bude dávat do doby, než od ní odejde ke mně. Vím, že je to jejich osobní věc, ale s tím souvisí ještě jedna moje otázka: je možné vnímat jejich soužití jako ryze formální, když nemají zúžené SJM a ona je na něm finančně závislá? Nejde mi o právní názor, ale o běžný pohled na věc: není to tak, jako by jí mezi řádky sděloval, že ji vlastně podporuje a „chrání“ apod.?
Partner mě uklidňuje, že budou spolu formálně kvůli dětem (manželce zatím neřekl, že chce časem odejít; ona žije v domnění, že budou spolu pro děti asi až do jejich zletilosti) a že jednoznačně miluje mě (a o jeho citech ke mně nepochybuji). Jenže si to představuje tak, že s ní a dětmi bude jezdit na dovolenou 4x (podzim, Vánoce, jaro, léto
Renata
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Renato, do toho nemůžete vstupovat, to vám opravdu nepřísluší. Můj pocit je, že váš přítel má velké pocity viny a nechce měnit jejich zaběhnutý režim, co se materiálního zabezpečení týče. A jde mu hlavně o děti. K tomu se vztahuje i to, že nedospěl ke kroku zúženého jmění. Vy sama jste si přeci jeho láskou jistá. Ale je pravda, že ona si je jistá svou finanční záštitou. Ale obávám se, že toto bude mezi vámi dvěma velice složité téma, na němž se neshodnete. Pokud se domluvíte na společném životě v budoucnu, měli byste si včas vydefinovat svá očekávání a potřeby od vztahu. Jdu číst dál.
nevyrovnaný vztah
3. část
Vídáme se několikrát týdně, občas víkendy, v létě týden dovolené. Plánujeme společný život, odchod od rodiny. Chceme postupný odchod kvůli dětem, ne tedy okamžitou bouři. Já bych to chtěla vyřešit v řádu 2 let, partner asi trochu později.
Na základě domluvy o mně řekl doma první (přál si to, protože tušíme, že můj manžel to vezme asi hůř). Jeho žena na to reagovala jen tak, že je jí to jedno; chce hlavně svou svobodu (koníčky). A protože nechce být na děti sama (vyčerpává ji se jim plně věnovat), tak chce, aby spolu byli doma „pro děti“. Problém je v tom, že není zvyklá systematicky pracovat, má jen nahodilý výdělek cca 10 000 Kč měsíčně a od počátku jejich manželství je zvyklá nechat se defacto živit manželem. Přitom na své volnočasové aktivity vynakládá nemalé peníze. Její manžel (= můj partner) kromě toho, že dotuje domácnost, děti, jídlo a všechno, jí teď začal dávat 20 000 měsíčně na "její svobodu" ve smyslu, aby se osamostatnila a našla si práci a uchytila se někde. - otázka upravena poradcem
Renata
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Ano, jdu dál...
nevyrovnaný vztah
2. část
Všechno navenek dlouhé roky fungovalo, ale vnitřně jsem věděla, že emočně chřadnu. Vyústilo to do jasného a soběpřiznaného pocitu, že musím mít nějaký paralelní vztah s někým, koho budu milovat a vynahradím si to, co mi tolik chybí - abych se nezbláznila.
Po několika pokusech na seznamce (kdy jsem poznala, že nikdo nemá ty kvality jako můj muž) jsem nakonec poznala nečekaně muže (40), který mě doslova uchvátil. On je také ženatý, dvě děti (9 a 11), rovněž v emočně nefunkčním manželství. Jeho žena je emočně chladná, 7 let již jejich vztah de facto emočně a téměř ani sexuálně nefungoval (jsou spolu 14 let). On trpěl tím, že nemá komu předávat lásku a být i sexuálně (žena sex odmítá). S přítelem jsme si velmi povahově, mentálně i emočně podobní, jsme spolu už rok a půl a neumíme si jeden bez druhého představit svůj další život. Takovou intenzitu lásky jsme ani jeden nezažili. Doposud jsme fungovali tajně v paralelním vztahu, ale oba chceme časem vztah legální.
Renata
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Renato, jdu dál...
nevyrovnaný vztah
1. část
Dobrý den, paní doktorko,
se svým manželem jsem 24 let (z toho 18 let manželé). Já 42, manžel 47. Máme dvě děti (8 a 10). Manžela jsem si od počátku velmi vážila jako člověka, je čestný a hodný. Mám a měla jsem ho ráda, ale nikdy nemilovala a ani mě bohužel sexuálně (chemicky) nepřitahuje a nepřitahoval. Přesto sex fungoval. Do manželství jsem vstupovala z poloviny z rozumu = věděla jsem, že to je člověk, na kterého je spolehnutí, je čestný, zásadový, pracovitý, hodný. Z druhé poloviny však ze soucitu = věděla jsem, že mě opravdu miluje a bála jsem se mu říct, že já ne, že ho mám jen ráda. Bála jsem se takovému člověku ublížit. Vnitřně jsem si namlouvala, že se budu soustředit na práci a na společné budování nějakých hodnot, třeba stavění domku, zakládání zahrady atd. a nemyslet na to, že k němu necítím tu spalující silnou lásku, o které vím, že bych ji k někomu jinému dokázala cítit a chtěla moc předávat.
Renata
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Renato. Dnes jsem vám již odpovídala, váš dotaz měl 3 části, teď je jich víc, takže to bude rozvinutější. Ale již vím, že se jedná o vaši potřebu ze vztahu odejít za přítelem, kterého opravdu milujete. Jdu číst dál.
agresivita a vztah
Dobrý den, paní Douchová. Můj přítel bohužel v nějaké vypjaté situaci, která se mu nelíbí (z 99% je to kolem dětí), začne reagovat agresivněji, zvýší hlas, použije sprosté slovo, je pod stresem, vybuchne. Později třeba přizná, že to přehnal. Již jsem mu několikrát říkala, ať se tak nechová a naučí se svůj stres ovládat. Ale příště se situace zase opakuje. Prosím poraďte, jak se mám zachovat, až "to" zase na něj přijde. Samozřejmě se snažím příčinu situace eliminovat, ale ne vždy se zadaří. V době výbuchu se snažím na něj reagovat v klidu a nenechat se vytočit. Dřív mi z toho bylo do pláče a třeba jsem také vybuchla, teď už se snažím nebrat si to. Je mi ale líto dětí, že to vidí. Mimochodem přítelův táta má podobné chování :-( Co bych podle Vás měla říkat, jak se chovat, reagovat, jaký psychologicky nástroj použít apod., až "to" na něj zase přijde? Děkuji moc za Vaši radu. Ať se Vám daří! - otázka upravena poradcem
Monča
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Mončo. Je dost podstatné, že 99% případů přítelovy agresivity se točí kolem dětí - rozumím - li tomu dobře, máte odlišné názory na výchovu? Měli byste to vždy spolu s odstupem několika hodin zpětně probrat - co kdo cítil, proč, jak byste mohli spolu vy dva jakožto rodičovský tandem reagovat jinak. Ale potřebujete sjednotit své názory na výchovu a pak stát při sobě. Nemohu vědět, kde to vzniklo, jako velmi pozitivní mi přijde to, že se pak umí omluvit. Je si své selektované agresivity vědom. V době výbuchu byste tedy asi neměla reagovat nijak, protože reagovat v klidu, to zase ubírá energetickou kapacitu vám. Domluvte se spolu na nějakém gestu, slovu, kdy se to včas zastaví. Chápu, že chcete chránit hlavně děti, ale chraňte i svůj vztah a vy sebe sama. Může tam hrát roli jak partnerův vzorec fungování, který převzal ze své rodiny, tak jeho cholerický temperament. Pokud by to neovládal déledoběji, doporučila bych individuální terapii pro něj, kde by měl jako hlavní zakázku práce se svou agresivitou.
problémy v sexu
Dobrý den,nevím, co mám dělat.Jsem více "náruživá" než můj muž (10 let manželství).Zpočátku jsem si myslela, že je to tím,že on byl "zajíček",byla jsem jeho první,byla jsem byla přesvědčená, že ho "zaučím",sex přece baví a naplňuje každýho mužskýho a každý touží po tom, aby partnerku co nejvíc uspokojil.Jenže bohužel, problém trvá. Muž má rád sex,já ho vzrušuji,to poznám,ale prostě to se mnou neumí,je neohrabaný,na předehru moc není a velmi rychle ejakuluje.Orgasmus s ním nemám nikdy.Když se snaží, přemáhá se,vidím to na něm.Já ho ale miluji a on mě,v ostatních věcech to je moc fajn.Rozhodně nechci hledat milence, chci to řešit s ním,ale on říká,že prostě takový je.Jsme z toho zoufalí oba,jeho to mrzí a sráží mu to sebevědomí, já trpím,hormony,vášně a fantazie se mnou cloumají a pak mám depku a rozmrzelost z reality.Mužský se po mě venku otáčejí,vypadám dobře,jeho vzrušuju,s tím problém není.Jen to prostě jakoby pořádně "neumí" a nemá to tak "v krvi" jako já.Miluji ho a milence odmítám - otázka upravena poradcem
Emílie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Emílie. Mohu jen přemýšlet nahlas, kde by mohla být "chyba", ale nijak vám v řešení jako psycholog pomoct nemůžu. Sex je jedním z podstatných pilířů partnerského vztahu, i když těch pilířů je celkem pět. Vzali jste se před deseti lety a vy jste věděla, že vám to v posteli moc neklape, že je asymetrie ve vašich sexuálních potřebách a očekáváních. Nevím, napadá mě, že může mít manžel z vaší vášnivosti a zkušeností strach, který jej pak paralyzuje. Nevím, do jaké míry je otázka sexu mezi vámi dvěma velké téma, které se skloňuje mezi vámi často, jestli manžel nepociťuje na sebe tlak. Napadá mne, že existuje koučink v oblasti sexuálního života, vede jej Gaia Poupětová, možná, že by to vám dvěma mohlo pomoct, abyste nebyli oba frustrovaní, ale abyste naopak objevili více sebe sama. Podívejte se na její stránky.
nevyrovnaný vztah
část 3
Navíc to ve mně vzbuzuje pocit, že jsem de facto "akceptovaná milenka". Říká, že je se mentálně a emočně se mnou a doma jen formálně pro děti. je to takto vůbec udržitelné? A pokud ano, za jakých podmínek? Jak zdravě nastavit pravidla? Moc děkuji! - otázka upravena poradcem
Renáta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Pravidla si nastavte vy s manželem spolu, jste tým, minimálně rodičovský. Vy dva jste těmi, kteří budou vytvářet koncepci toho, jak dál. Ale je tady jeden trochu emoční problém - co se týče dětí - budou vánoce. Dětem bych takovéto věci před vánoci neříkala, je to nesmírně citlivé období.
nevyrovnaný vztah
část 2:
Mám rok přítele, který je na tom doma identicky, ze strany jeho ženy je tam dokonce chlad a nulové emoce. On ji také nemiluje. Nejprve jsme spolu chtěli mít jen tajný paralelní vztah a dávat si to emoční (a ano, i sexuální) naplnění. Jenže jsme do sebe intenzivně zamilovaní a chceme spolu žít. Partner chce postupné řešení: doma o mně řekl - nejprve ale s tím, že chce být doma s ní formálně pro děti (9, 11). Jeho manželka to vzala s klidem, skutečně k němu nic necítila nikdy, a pravdou je to, že on ji v podstatě živí (vydělává naprosté minimum, protože pracovat systematicky nechce) a to je to, co ona chce: komfort, který jí poskytuje. A v tom on pokračuje. Nejenže ji živí, ale dává jí i skutečně vysokou finanční částku na "její svobodu" (koníčky atd.). Příbuzným to neřekli a asi se ani k tomu nechystají. Časem prý bude víc a víc směřovat k odchodu ke mně... Nespí s ní, ale chce s ní jezdit na dovolené s dětmi 4x do roka (podzimní, jarní, vánoční a letní dovolené). Pravdou je, že já a on také spolu jezdíme, ale jen týden v létě a pak náhodné víkendy přes rok. Myslíte, že je udržitelné formální soužití jen "na oko" pro děti? Obávám se, že já to nedám. Pro mě je přirozenější doma říct pravdu a postupně s tím i nenásilně seznámit i děti a příbuzné a asi to vyřešit vlastní domácností a střídavou péčí. Tutlat to před příbuznými a dělat navenek komedii, že jsou spolu, mi přijde nečestné. - otázka upravena poradcem
Renáta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Renáto, to je velice těžké. S manželem jste z respektu a úcty. Když jste se sblížili, bylo vám 18 let, jemu 23 let. V té době to možná byl větší věkový rozdíl - mentální. A protože si manžela vážíte, nechcete ho dál podvádět s někým jiným. Rozumím. Ale vy sama musíte pro sebe vydefinovat, co byste od sdělení o vašem silném citovém vztahu očekávala, jaké mohou nastat následky. Jste si jistá, že i kdyby nakonec váš vztah s přítelem skončil, chtěla byste se s manželem rozejít? Asi bych na to šla na vašem místě tudy. Pokud nechcete žít tento život, pak to oznamte. Ale nejdřív jemu. Rodina zatím nic vědět nemusí - ani rodiče, ani děti. Potřebujete si to vypovědět vše spolu VY DVA. Pak teprve můžete jít dál v šíření informací, že se budete rozcházet. Museli byste se domluvit na všem dál - péče o děti, finance, bydlení. Nevíte ale, jak to váš muž zvládne, i když nejspíš již něco tuší, musela jste se ve svém chování díky své zamilovanosti docela změnit. Čeká na mne ještě jedna část vašeho vyprávění.
nevyrovnaný vztah
část 1: Milá paní doktorko,
s manželem jsme spolu 24 let (mně je 42, jemu 47), máme dvě děti (8, 10). Ve vztahu s ním jsem byla od počátku z respektu a úcty k němu jako k člověku, ale zamilovaná jsem nikdy nebyla (on to ví). Mám ho ráda a vážím si ho, ale trpím tím, že potřebuju cítit i lásku a sexuální přitažlivost. Myslela jsem si, že prací to všechno přebiju, ale ouvej. Došla jsem už před 2 lety k vnitřní jistotě, že takhle dál žít nemůžu. Potřebuju milovat. A ano, zamilovala jsem se jinde.
Renáta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Renáto, přecházím na další část vašeho vyprávění.
zvažování smyslu vztahu
Po rozchodu jsem si našel novou partnerku a protože jsem zjistil, že je poměrně uzavřená a nerada o sobě mluví snažil jsem se zjistit co ji vedlo k rozchodu s bývalými partnery, abych se tak něco dozvěděl. Především pak to čeho se vyvarovat, aby náš vztah měl šanci uspět.
Postupem doby jsem ale zjistil, že se všemi svými bývalými partnery udržuje neustále přátelské vztahy, které v období mezi partnery mnohdy byli i přátelstvím s výhodami, stále si schovává jejich fotografie a s některými si dokonce telefonuje či píše a co víc mnozí ji i navštěvují.
Se svými ex dokáže hodiny rozmlouvat a mě řekne s bídou pár vět a většinou musím mluvit já.
Nevím co mám dělat a uvažuji o ukončení našeho vztahu, protože si myslím, že tohle není samo sebou a že za tím musí být i něco víc nežli jen kamarádství.
Poradíte mi, jak zjistit co si partnerka opravdu myslí?
Karel
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Takže vám na nové partnerce opravdu záleží. Nevím, jak jste zjišťoval vše, co zde popisujete, ale nemám pocit, že by to bylo pro vztah vás dvou užitečné - naopak. Její minulost je její minulost, každý z nás máme za sebou nějakou předchozí historii. Jestliže se svými ex dokáže mluvit hodiny, a spolu si řeknete a vyměníte pár vět, pak je to na pováženou a je otázka, zda k sobě jako partneři opravdu patříte. Nezjišťujte, co si partnerka opravdu myslí. Pokud vám na ní záleží, podnikejte spolu akce, které vás budou spojovat. Potřebujete žít současností a budoucností, utvářejte si ji spolu a vy si posilte své mužské sebevědomí, abyste se tím nemusel trápit :-)
nedotažený rozchod
3. Finančně jsem zajištěný, tudíž neřešila běžné existenční problémy.
Společně jsme zažili spoustu pěkných okamžiků, máme společné zájmy a podobný náhled na životní hodnoty. Mám bývalou přítelkyni kontaktovat? Pokud ano, případně kdy a jak bych měl postupovat? Děkuji.
Jan
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jane, nepromýšlejte to nijak zvlášť racionálně, kdy se máte ozvat. Prostě to udělejte, až to budete cítit. Vždyť vy dva jste na sebe stále napojeni. Ale udělejte to jako překvapení, dejte do toho kus své kreativity, jako byste se o ni znovu ucházel. Prostě ji musíte znovu sbalit :-)...
nedotažený rozchod
2. Od té doby jsem ji vůbec nekontaktoval, protože jsem chtěl, aby se situace zklidnila. Pouze jsem včera potkal její sestru, zeptal se jí, jak mojí bývalé přítelkyni daří a že mě ten rozchod mrzí. Její setra mi řekla, že moje bývalá přítelkyně rozchod špatně snáší.
Poslední měsíc jsme se hádali, protože mi „vadilo“, že každý víkend po celou dobu našeho společného bydlení jezdí domů k rodičům a netrávíme spolu volné chvíle, když jsme přes všední dny oba pracovně hodně vytížení. Často po návratu od rodičů plakala, že jí chybí domov. Pokud na víkend zůstala, líbilo se jí to, a byla ráda, že zůstala. Nevěděl jsem jak reagovat, někdy jsem s ní o tom mluvil, někdy ji utěšoval a někdy ji to vyčítal. Rovněž náš vztah provázela žárlivost z její strany. Stávalo se, že se mnou z ničeho nic přestala komunikovat, případně reagovala hodně podrážděně na moji snahu o běžný denní kontakt. Podezřívala mě, že toužím po jiných ženách, případně se s jiným ženami vídám. Což nebyla pravda.
Jan
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Setrvale říkáte "bývalá přítelkyně". Je pro vás opravdu bývalá? Nemělo by smysl si vše spolu na neutrální půdě vykomunikovat? Vždyť se trápíte oba dva. Ale přecházím na poslední část vašeho dotazu...Ještě mám vlastně jeden otazník. Proč jste jí bránil v tom, aby přespala u kamarádky? Asi jste už začali procházet nějakou krizí, ne? Ale krize jsou docela vhodným okamžikem pro nějakou vztahovou změnu. Je to vlastně šance k novému boji o sebe.
nedotažený rozchod
1. Dobrý den, chtěl bych Vás požádat o radu. Rozešel jsem se před 14 dny s přítelkyní po čtyř-letém vztahu. Poslední rok jsme spolu bydleli v mém bytě. Rozešli jsme se po hádce, poté co mi hodně vulgárně nadávala, z toho důvodu, že jsem nechtěl, aby přespala u kamarádky, která bydlí ve stejném městě. Chtěl jsem, aby se vrátila na noc domů. Nikdo z mých blízkých mě takto vulgárně ještě neurážel. Po hádce jsem si vzal pár osobních věcí a odešel jsem z bytu. Rovněž jsem ji řekl, že takovými urážkami překročila hranice a že se chci rozejít a chtěl bych, aby odstěhovala. Druhý den jsem ji napsal zprávu, že vím, že je těžké si najít nové bydlení, že zatím budu bydlet u rodičů, a může v bytě bydlet dále další týden a půl. Druhý den mi napsala, že odchází pryč. Vrátil jsem se domů a měla odstěhovány všechny věci. Společně jsme zažili spoustu pěkných okamžiků, máme společné zájmy a podobný náhled na životní hodnoty.
Jan
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jane. To bylo celé ale ve velkém afektu, odejít ze vztahu znamená většinou, opravdu se nad tím dlouho zamýšlet, promyslet to, zda opravdu konec, nebo ve vztahu něco měnit. Chápu, že ve velkých emocích jste byli oba, ale myslím, že to bylo prchlivě a zbytečně unáhlené. Ale jdu pokračovat ve čtení další části vašeho vyprávění.
Rodič a dítě
2/ / Navíc jsem před třemi roky prodělala léčbu rakoviny,pracuji na plný úvazek a dvě hodiny strávím denně dojížděním,jsem hodně unavená.Bohužel zeť očekává,že se budeme s manželem podílet tak jako jeho rodiče,že prý nemohou chtít vše po jeho rodičích,že on přinesl do manželství úspory a zdarma pozemek na stavbu a naše dcera téměř nic,dokonce prý dceři řekl,že si měl vzít nějakou bývalou přítelkyni,která byla ze zajištěné rodiny...je mi z toho smutno,snažíme se pomáhat jak můžeme,ale proti jeho rodičům to bude vždy málo...Peníze bohužel zeť očekává i od mých rodičů,kteří jsou už v důchodu,dali dceři 70tisíc,kupují dárky,dceru to asi taky mrzí,ale chápu,že chce mít klid,dokonce mi dala nějaké své našetřené peníze,ať jim je dám jako že jsou od nás..Prosím o Váš názor,jak se máme s manželem chovat,chci, aby měla dcera klidné manželství,ale ne za cenu,že se budeme vydávat ze všech peněz,děkuji za odpověď a přeji krásný den.
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Co na to říct, Jano? Já myslím, že manželství musí mít hezké, jestliže spolu mají tři děti, a asi plánovaně. Každý rodič může nabídnout podporu, jaká je v jeho možnostech, to je samozřejmé. Jestli je váš zeť tak materiálně založený, že je pro něj velkou hodnotou právě ekonomická podpora, tak to je trochu smutné. Ale vy s manželem to můžete kompenzovat péčí o vnoučata a svou láskou, kterou jim budete projevovat. Ale peníze navíc prostě nevykouzlíte, to je jasné. Berte si vnoučata domů co nejčastěji a užívejte si je, to vás všechny určitě více propojí. Achjo, ještě mě jen napadá, že každý dospělý člověk se automaticky nemůže spoléhat na pomoc rodičů. Právě proto, že je již dospělý a zodpovědný sám za sebe.
Rodič a dítě
Dobrý den,je mi 49 let,jsem vdaná,mám dvě dospělé dcery,jedna je ještě svobodná,druhá se vdala a nedávno se jí narodilo třetí dítě.Postavili si s manželem dům,splácí hypotéku,dcera je na mateřské,takže financí samozřejmě moc není.Problém je v tom,že zeť pochází z rodiny,která je mnohem lépe situovaná než my s manželem,dostal od rodičů pozemek,kde si postavili s dcerou dům,jeho rodiče bydlí hned vedle nich a pomáhají jak finančně,tak i s hlídáním vnoučat.My s manželem se také snažíme finančně pomáhat,ale bohužel si nemůžeme dávat tolik peněz jako druhá strana.Obě naše dcery studovaly vysokou školu,což byla docela velká finanční zátěž,pak se dcera hned vdala,zaplatili jsme polovinu svatby,mezitím museli koupit jiné auto,dělat opravy na domě.Co se týká hlídání a pomáhání,bohužel bydlíme 60km daleko,nemohu tam vypomáhat tak často jako druhá babička.
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jano. Nevím, co mne čeká v druhé části vašeho dotazu. Jdu dál.
nedotažený rozchod
Dobrý den, chci se zeptat měl jsem vztach 5 let všechno bylo ok ale poslední pul rok prý z její strany odcházela láska a postupně se odmilovala já o tom něměl tušení pak z ničeho nic mi oznámila že se semnou rozchází.. jsem z toho zdrcený ale co spíš je to že jsem ji viděl pořád si s někým psát a ejhle... po 2 tydnech od našeho rozchodu si záhadně našla jiného (ten s kterým si psala) říkala že on za to nemuže že mě nevyměnila prostě mě přestala milovat a našla si jiného no já na to mám jiný názor ale to je teď jedno spíš mě zajímá z Vašeho pohledu co má znamenat nebo jak si to mám vysvětlit, že když za ní přijdu do práce jsem tam třeba 4hodiny povidáme si ona se směje a má místy sexuální nebo erotické narážky.. buď se ji líbí že oni mám pořád zájem nebo mi chce tímhle ubližovat zaroveň řiká že si nemám dělat nějake naděje že by se vrátila... (jo a vyspala se semnou asi týden po tom co si našla jiného, nikomu to nechci řict abych ji nepošpinil)
Tomáš
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Tomáši. Okolo 4. - 5. roku trvání vztahu většinou přichází první větší partnerská krize. Z vašeho popisu se mi zdá, že se přítelkyně ve vztahu s vámi již nudila a hledala nový adrenalin. Ten našla, ale citově od vás odpoutaná není. Nicméně, odpoutat byste se měl od ní vy, není nyní psychicky stabilní, hledá se. Nenabízejte se jí nijak. Pokud by se ona chtěla vrátit, musela by si vás vybojovat právě ona, aby ten vztah měl smysl.
rozchody
Dobrý den,
byla jsem 14 let sama po bolestivém rozchodu s dřívějším přítelem. Před nedávnem jsem si našla přítele, ale tento vztah trval pouze půl roku a před pár dny se se mnou rozešel.Ale já jsem z toho úplně na dně.Propadám zoufalství, je mi úzko, děsí mě pocit, že už mi nikdy nezavolá....Ze začátku to bylo krásné, pořád mi volal, já byla po tak strašně dlouhé době šťastná, mluvil o společné budoucnosti, o tom, že mě má rád, o tom , jak spolu budeme žít, představil mě postupně celé své rodině.Já jsem ale pořád měla v sobě takovou nedůvěru, svéo syna mu nepředstavila, všeho se bála, podezírala ho...On se zároveň s tím totiž choval od začátku i divně, moc se se mnou nechtěl potkávat, s tím že má moc práce, málo času atd., setkávali jsme se až večer,ale když jsem k němu přijela, moc se mi nevěnoval, psal si pořád esemesky nebo byl na počítači, nebo koukal na televizi.Měla jsem pořád pocit, že jsem u něho až skoro na posledním místě, po jeho psovi s kterým se pořád mazlil(a já jen záviděla), po svých zálibách, kamarádech, vnoučkovi.Mluvil od začátku vztahu jen o sobě, mě se na nic z minulosti moc neptal, na mého syna taky ne.Mám pocit, že z obavy, aby se na mě nějak nepřipoutal. Mluvil o své bývalce, která se s ním rozešla před dvěma lety(odešla za jiným, podle něho neměli žádné problémy).Se svou bývalkou se pravidelně aspoň dvakrát týdně vídal, předávali si svého společného psa.Telefonoval si s ní, dokonce když ona byla na noční a on také,volala mu a chtěla si povídat-když jsem mu řekla, že mi to nepřipadá normální, utrhl se na mě, že ona ho budí na noční, aby nezaspal a že spolu normálně komunikují a vycházejí a udělal ze mě žárlivku.V mobilu ji měl uloženou pod zdrobnělinou. Postupem času začal být čím dál odtažitější, i v sexu, ve všem. Pak se najednou vůbec neozval a když já jsem se domáhala kontaktu s ním, mluvil se mnou, jak s obtížným hmyzem, stzlem, co otravuji, že chce být sám a že neví jestli vůbec chce nějaký vztah,že má deprese z dřívějška, že ho nic nebaví, neví jestli chce žít, že nepotřebuje, aby ho někdo omezoval, vyptával se , kde byl, kdy se vrátí apod.Přitom já tohle vůbec nedělala, měl volnost jakou chtěl.Nato se 14 dní neozval, já byla úplně s nervama vyřízený, už jsem ho milovala, pak jsem mu poslala sms k narozeninám a na to se ozval, že mu chybím, že mu lhostejná úplně nejsem,ale zároveň , že je mu dobře samotnému.Pak jsme se ještě dalších 14 dní vídali, ale byl úplně chladný, odtažitý, nechtěl se mnou o nás mluvit, ale přitom mi pořád volal ať přijedu. Vůbec se v tom nevyznám.najednou zase přestal komunikovat a až jsem si vyloženě vynutila telefonát, byl zase nepříjemný, ať neotravuju, že chce být sám, že chce náš vztah úplně ukončit.Na můj dotaz, že kdyžby se jeho bývalka chtěla k němu vrátit mi řekl, že by se těžko rozhodoval.Pak mi poslal ještě esemesku, že se omlouvá, že já za nic nemůžu, že je to jeho vina.Jsem z toho úplně vyřízená, protože nevím,jak to vlastně celé bylo, kde byla chyba, proč se to tak stalo, byla jsem šťastná a chtěla věřit jeho slovům o společné budoucnosti, když jsem se do něho zamilovala a dala najevo své city, z jeho strany se vše otočilo a byl ke mně chladný.Připadal mi celou dobu jako sobec, který o mně stejně namá zájem, ale proč mi tedy pořád volal, proč chtěl, abych za ním večer přijela, když si mě stejně pak nevšímal, proč mluvil o společném žití?Už si připadám jako blázen, pořád brečím, je mi smutno, jsem zase hrozně sama, chvílemi se mi už ani nechce žít.
Marta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Marto. Co jste na příteli vlastně milovala? Na začátku vašeho dotazu píšete o intenzivní síle vašeho vztahu, ale pak jsou vlastně vyjmenovávány spíš negativa. Mám fantazijní hypotézu, že jste se zamilovala víc do jeho původních nabídek na společnou perspektivu, než do něj samotného. Nechci být vůči vám necitlivá a dotknout se vás, ale myslím, že vás víc ponižoval, než že by vám něco zvlášť dával. Nebyl to ten pravý, neplakejte. Potkáte ve svém životě někoho jiného, s nímž budete více rezonovat :-) 
osamělost
Dobrý den, trápí mě dlouhodobá samota. Bude mi 32 let a posledních několik mých pokusů o vztah skončilo vždy ze strany muže do několika měsíců. Ze začátku obrovské nadšení a "uhánění" ze strany muže, velká aktivita, zájem, plánování budoucnosti. Po několika týdnech ochlazení zájmu, odměřené chování, omezení kontaktu (přes telefon i osobního) a nakonec rozchod. Vždy uvedl důvod není to ono, nemiluju tě, ze začátku to bylo super, ale pak jsme si přestali rozumět. Velice mě to mrzí a každý další rozchod mě trápí čím dál víc. Nevím, jestli přitahuji nevhodné muže nebo jsem nějak divná. Myslím si, že na muže v ničem netlačím, nehrnu se ani ze vztahu do vztahu jen abych s kým měla založit rodinu. Trvalý vztah bych měla ráda, ale na děti se zatím moc necítím, takže v tomto ohledu žádný nátlak z mé strany na muže neprobíhá. Poslední vztah mi skončil před pár dny a ukončila jsem to já, protože jsem už nedokázala snášet ten nezájem až opovržení ze strany partnera. Co mám dělat? Jak to změnit? - otázka upravena poradcem
Kamila
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Přeji vám dobrý den, Kamilo. Víte, já ale na dálku nedokážu odhadnout, kde je zádrhel. Píšete, že se závislostně nechováte, ani na nic netlačíte. Bylo by docela zajímavé, kdybyste si retrospektivně promítla začátky vašich vztahů, fázi namlouvání, kdo koho "sbalil", a na základě čeho. Co vysíláte jako první signály pro muže. Pak bych šla ve své paměti do toho, kdy se to začíná z velké intenzity a zájmu překlápět do opačné polohy a pokusila se to analyzovat. Jen si myslím, že na tuto retro-cestu byste potřebovala někoho nezávislého, kdo vás bude doprovázet - partnerského psychologa. Držím vám v tom palce :-)
vztahové problénmy v širší rodině
3. Ona pořád nechtěla připustit, že nám všem ublížila. Já to nesl fakt špatně. Dost jsem se tehdy zhoršil ve škole jak v prospěchu tak v chování. Do té doby jsem byl dobrý žák a chtěl jsem zkusit gymnázium. To bylo najednou všechno v tahu. Nabourala mi život hodně daleko dopředu. Názor začíná měnit až poslední dobou. Nejspíš proto, že se jí dostalo stejné medicíny, jakou ona dala tátovi. Byla vykopnuta a vyměněna za mladší a pohlednější exemplář. Teď začíná konečně chápat a chtěla by něco napravovat. Já nevím, jak se k tomu postavit. Na jednu stranu je to máma, ale na druhou stranu je vztah mezi námi mrtvý. Z domu jsem už osm let. Čas to navíc vůbec nezhojil. Coby dospělý vnímám naopak ještě silněji, jak hanebně se k tátovi zachovala. Věnoval roky času, aby postupně předělal a zmodernizoval celý byt. Taky to z velké části zaplatil. A když mohl konečně začít klidnější život, tak mu řekla, ať spakuje a jde. Stále si pamatuji, jak táta, který byl vždycky veselý a hovorný, byl najednou zamlklý, uzavřený, rezignovaný. Byl to pro nás hodně smutný pohled. Nedokážu to vytěsnit z hlavy. Ve světle těch vzpomínek pořád převládá pocit, že už si nemáme co říct. S tátovou novou partnerkou si rozumím bezvadně a podobně i s jejími dvěma kluky jakbysmet. Je to smutné, ale i coby babičku mých dětí si jednou dovedu víc představit tu novou.
Petr N
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Petře N, přemýšlím, co vám mohu napsat na váš příběh, když jeho první část neznám. Totálně vás zklamala vaše matka, vlastně zradila vás a vaši sestru, vašeho tátu, nemůžete ji emočně přijmout, nevážíte si jí, snažil jste se ji vytěsnit a zablokovat. Ale je to vaše máma, jediná, o to je větší bolest, díra do srdce. Máte před sebou dlouhou cestu vyrovnávání se s tím vším a myslím, že by vám velmi pomohla individuální terapie. Když jsem kdysi dávno absolvovala 5 letý psychoterapeutický výcvik ve skupině 8 psychologů a psychiatrů, každý z nás v jeho rámci řešil vztahy s matkou. A řeším je velice často v rámci terapie se svými klienty. Matka a její dítě, to je velké téma, individuální terapie by vám v tom měla velmi dobře pomoct, to já v pár řádcích nedokážu. Běžte do toho co nejdříve.
vztahové problénmy v širší rodině
2. Další pecka přišla asi za tři měsíce, když si přitáhla domů toho nového. Ještě nepřebolel odchod táty a najednou jsme měli v bytě cizího mužského. Zase koukala jen sama na sebe, že jí je s ním dobře, že s ním chce být, ale jak to poneseme my, to bylo zřejmě fuk. Můj pokoj sousedil s ložnicí jen přes tenkou stěnu. Asi si nedovedete představit, co jsem prožíval, když jsem někdy v noci slyšel zvuky, u kterých mi bylo jasné, co znamenají. To vědomí, že je tam s cizím chlapem. V posteli, kde jsme byli počati já i sestra. Tohle jen tak nevymažu. Nemohu říci, že by se on k nám choval špatně, to ne. Snažil se i být zábavný, ale ve srovnání s tátou to bylo takové umělé, křečovité. Nebylo to ono. Nikdy jsme k sobě moc cestu nenašli. Pak se byt prodal a stěhovali jsme se za Prahu do satelitu. Přišel jsem tím o kamarády a cesty za tátou se taky zkomplikovaly. Odešel jsem z domu hned jak to šlo. Táta už v té době bydlel u nové partnerky a tak mi dal k dispozici jeho garsonku. S máti jsem se o té doby už skoro neviděl.
Petr N
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Petře N. Váš  dotaz čtu až v jeho druhé fázi, první část nedošla, takže kontext neznám kompletně, budu vycházet z toho, co čtu teď, a přečtu si v 3. části vašeho dotazu.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,
s manželem žiji 16 let a od narození první dcery (děti máme dvě, dcera 15, syn 13) zaznamenal vztah, z mého pohledu (asi po fázi největší zamilovanosti), citelné trhliny. Cítila jsem se bez podpory, na manžela jsem se nemohla spolehnout (při každé příležitosti hodně pil, předem domluvené plány byly po pár skleničkách ignorovány, když jsem se po dobrém i po zlém dožadovala toho, na čem jsme se dohodli, byla jsem hysterka, patologicky žárlivá, nemožná, srovnávaná s ostatními). Často jsem byla upozorňována na nedostatky - vše bylo takové nenápadné poučování a jakoby v dobrém úmyslu (např. "na rozdíl o tebe při v kládání nádobí do myčky přemýlím", "podívej se, jak se chováš", "myslíš jen na sebe", "moje ex byla oproti tobě hvězda"...atd.). Nejdříve jsem se cítila naštvaně, když jsem se za čala bránit a obhajovat, vše mi ještě odargumentoval tak, že jsem se nakonec cítila tak provinile a omluvila se mu, často jsem měla pocit, že se omlouvám i za to, co jsem ani neudělala. Obvyklá byla jeho věta: "Moje chování je výhradně reakcí na tvoje chování". Pracovala jsem z domu (překlady), nikdy jsem nebyla na manželovi finančně závislá, v některých fázích, když už byly děti větší, jsem měla i dvě práce (zatímco manžel tráví v práci max. 20 hodin týdně a ve svém volném čase není nijak aktivní), přesto měl neustále připomínky, buď jsem vydělávala málo a byla mi udělena rada, ať "táhnu pinglovat", nebo mu vadilo, že jsem pořád doma, případně že v práci nic nedělám, jen se válím na židli a mlátím do klávesnice ....přitom byl kompletně zajištěn chod domácnosti a veškerá starost o děti. Také jsem si po čase všimla, že mne zásadně neoslovuje (ani jménem, ani žádným jiným oslovením), že se jeho moralizování odehrává výhradně beze svědků, ve společnosti je naopak velmi milý, chápavý, dokonce i zná moje jméno a okolí ho má za milého, přátelského dobráka (v současné době chudáka, který má tak příšernou ženu). Nebo bývá hodně smutný, když je po nějakém domácím výstupu, a budí velkou lítost. Zlom nastal, když jsem po 10 letech (na jeho nátlak) nastoupila do práce, přijali mne do kanceláře, po roce jsem byla povýšena a přidali mi plat. Když jsem to manželovi s radostí oznámila, suše prohodil: "nějak brzy, ne?". Jenže já se v kolektivu kolegů začala cítit jako někdo úplně jiný, že něco umím, že je se mnou občas i zábava, že mohu být i pochválena, oceněna.....a začalo se mi zvedat sebvědomí. A od té doby se krize v pratnerství výrazně zhoršila. Příkladů bych mohla uvést na celou knihu. Narazila jsem na několik odkazů o manipulátorech........nechci manželovi nijak křivdit, ale mám pocit, jako bych v charakteristikách manipulátora našla jeho. Bohužel se ve mne zlomil i vztah k manželovi, už nemám strach, že mne opustí (naopak, kéž by), ale stále mám strach z jeho chování. Naše soužití je pro mne vysilujícím procesem plným podivných her. Dokonce už se i na dva měsíce dobrovolně odstěhoval do bytu, který dostal od rodičů. Nejdříve vyhazoval z domu mě, pak zase že půjde on, jednou mne ubezpečoval, ať nepočítám s tím, že odejde s holýma rukama, když odešel, reagoval na moje písemné výzvy, aby si dal do kupy, co bude požadovat tak, že nechce vůbec nic, že mi všecno nechá, byl smutný a vyvolával ve mne soucit, nakonec jsem "vyměkla" a dohodli jsme se že to ještě zkusíme. Po třech měsících je vše ve starých kolejích. Opět dostávám přednášky (samozřejmě beze svědků, popř. nenápadně tak, aby v pozadí byly děti a mohlo pak proběhnout upozornění, že ani před nimi nejsem schopná se udržet): např. kvůli fotce, kterou jsem měla uloženou v mobilu, kvůli tomu, že jsem si v noci odešla lehnout do obýváku, když jsem nemohla spát, padly i výhružky fyzickým násilím a vyhazovem z domu, sprosté nadávky. Žiji v napětí, co mi zase bude vyčteno, když udělám/řeknu a), měla jsem udělat/říct b) a naopak, popř. se u toho blbě tvářím nebo mám špatný tón hlasu. Když zmíním jím vyslovené výtky vůči mě, vysmívá se a před dětmi a jinými přítomnými naznačuje mou "omezenost", atd. Někdy si přeji, aby si manžel našel jinou ženu a dal mi už pokoj. Cítím, že si ho nevážím, že chci vztah ukončit, ale bojím se ten krok udělat, bojím se jeho rakce. Manžel navrhl i poradnu, ale nevím, jestli má smysl, navíc předpokládám, že pokud budu souhlasit, tak se bude všemožně vytáčet, proč tam nejít (protože jsem taková a maková, protože, jak sám řekl, prý doufám, že ho rozeberou a já ze všeho vyjdu jako hvězda), když řeknu ne, budu obviněna z neochoty spolupracovat (popř. dle jeho slov, že se bojím, že mne rozeberou a uvidím, že nejsem zase taková hvězda). Navíc teď čeká syna poměrně náročné období ze zdravotního hlediska, jsem z toho velmi nervózní, bojím se o něj. Jsem v neustálém napětí. Musím až nepřirozeně ovládat své emoce, které jsou jinak okamžitě použity. Samozřejmě vím, že mám také svoje mouchy, že nejsem dokonalá, umím být protivná, nervózní, občas výbušná.....atd.
A tak... - otázka upravena poradcem
Katka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Katko. Co popisujete, je domácí násilí v podobě psychického teroru. Psychický teror je o dušení toho druhého a manipulacích, píšete to správně. Ovšem váš manžel by vše samozřejmě popsal úplně jinak. Já mohu reagovat na to, co píšete vy, a není to vůbec jednoduché. Máte poměrně malé děti, ale ty jsou svědky už dlouhodobě napětí mezi jejich matkou a otcem. Popisujete patologické vztahové prostředí. Ale ta spolupráce s partnerskou poradnou je asi nejlepší nápad. Nevyhýbala bych se tomu. Psycholog vám může pomoct i se důstojně a civilizovaně rozejít...
nedotažený rozchod
Dobrý den, před týdnem se se mnou rozešel můj partner a otec našich dětí (1 a 4 roky) po deseti letech. Zamiloval se do mladé kolegyně a po dvouměsíční známosti, kdy tvrdí, že si jenom píší, prozatím spolu nespí, ale že ona mu rozumí, je k němu milá, zvedla mu ego a v našem vztahu už není nic co by chtěl a chce to zkusit " rozjet" s ní. Nabízela jsem i poradnu ale odmítl, že nemá už zájem náš vztah napravovat a že jí nemůže říct ne, protože se kvůli němu rozešla se svým partnerem, s kterým už dlouho nebyla šťastná.
Prozatím bydlíme spolu ale hledám sobě a dětem nový domov. Byt je jeho a ani v něm být nechci.
Nevím jak se k tomu všemu postavit - otázka upravena poradcem
Karin
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Karin. V této fázi nejste zralí pro poradnu, on je prudce zamilovaný a boří mosty. Doporučuji pauzu a ne definitivní rozchod. Máte spolu dvě malé děti, nemůžete rychle odcházet z vašeho společného domova. Jste ve velkém stresu a potřebujete zázemí a jistotu aspoň v rámci vašeho dosavadního domova, jakkoliv byt patří vašemu partnerovi. Děti jsou vaše společné a potřebují domov a mámu, která se o ně dokáže postarat fyzicky i emočně. Zatím by měl tedy odejít do nějakého provizorního podnájmu váš partner. Stanovte si čas do vánoc, pravidla ohledně financí a provozu. O vašem vztahu teď nemá smysl mluvit, je zamilovaný a rozhoduje se pod vlivem milostných endorfinů. Důležité je, abyste zatím ani jeden z vás nedeklarovali rozchod ve vašich rodinách, mezi přáteli. Nechte to společně otevřené pro sebe a dejte nějakou verzi dětem, proč táta nebude bydlet doma. K pauze patří i samozřejmě jasně stanovená pravidla ohledně kontaktů s dětmi. Vše bych začala na vašem místě více řešit v roce 20
krize vztahu
Dobrý den, žijeme spolu s partnerem 15let, máme dva kluky 7 a 9 let. Partner rád a často chodí do společnosti, ale mě s sebou nechce, chodí sám, ač já nejsem žádná domácí puťka, která by s ním nechtěla jít, šla bych ráda,on to ví, ale přesto jde raději sám s kamarády, domů se vrací málo kdy před půlnocí někdy až nad ránem. Začalo to asi před půl rokem ve větší míře. To mu i pípal pořád mobil a já bohužel chtěla pořád něco řešit, ale kdo by v takovém případě zůstal klidný? Vím že se scházel s jednou paní, ale tvrdil mi že jsou jen kamarádi. Pořád za ní ale utíkal a psal si s ní. Psal si s ní jako se mnou kdysi na začátku vztahu. Pak už jsem to nevydržela a řekla mu aby šel. Za dva dny se vrátil a řekl, že chce být s námi, se svojí rodinou, tak jsem ho přijala zpět a byla šťastná, mám ho moc ráda a život bez něj si ani já ani naše děti nedovedeme představit. Poté jsme prožili pohodového půl roku. Pěkná letní dovolená, společné výlety. Jsem s ním ráda, přitahuje mne i když mi hodně vadí spousta věcí. Má rád svoje děti, ale němá k nim moc vztah, nikdy si s nimi nehrál, neukládal je, nečetl jim, jen je okřikuje aby měl klid a popřípadě dá po zadku, když se mu něco nelíbí. Také doma nic neudělá. Přijde z práce, nají se a lehne na gauč k televizi. Výlety a všechny plány jsou moje aktivita, ale on se rád přidá, i když tam už s námi zase moc není, jen že tam s námi jede a to je vše. Na koupališti pak třeba leží na dece a ťuká do mobilu, ač ho děti prosí aby s nimi šel do vody, jdu já. Na jiných aktivitách pro děti prostě jen sedí a má mobil nebo pospává po akci, ze které se vrátil podnapilý nad ránem. Nyní se vše opakuje, ale ve větší míře. Zase začal hodně ponocovat a když se ho na něco zeptám, nikdy neodpoví, vždy odpovídá otázkou a ani konkrétně neumí odpovídat, mlží. Opět a vlastně celou dobu co já myslela, že jsme se dostali z nejhoršího a měla jsem pocit, že je vše v pořádku, byl s paní v kontaktu, setkávali se po barech a taky na telefonu. Nyní ve čtvrtek jsme se rozloučili, dali si pusu a vše bylo fajn. Domů už ale nepřišel. Zase byl s ní do rána v baru a když přišel řekl mi, že se mnou končí. Impuls mu prý dala ona. Nemůže se mnou už žít, protože jsem hrozná, vše dělám špatně a přitom já mu celou dobu vše tolerovala, občas když to přepískl, tak jsem se ho na něco zeptala, ale to už jsem musela být hodně vytočená. Já ho moc miluju a život bez něj si nedovedu představit a hlavně taky myslím na naše děti, myslím, až pro ně toho moc nedělal, tak že pocítí neúplnost rodiny a může je to poznamenat a to máme tak krásné, zdravé a chystré kluky a já ho miluju, proč mu to nedochází? Proč si toho neváží??Proč dá raději na nějakou rozvedenou radilku, která má každého chlapa vždy jen na chvíli? Proč nepochopí že zničí rodinu kvůli ničemu? On pořád tvrdí, že s ní nic nemá a pravděpodobně ani mít nebude, nevěřím mu. Řekl, že ona dala ten impuls. Teď nevím, mám mu říct rovnou ať se odstěhuje a nebo aby u nás zůstal, ale když prý zůstane, tak jen kvůli klukům, se mnou už nechce mít nic společného, nikdy. Přitom mi nedokáže říct, v čem je problém, prý ve všem. Jde to tak žít, vedle sebe a přitom každý zvlášť? Když ho miluji a pořád si budu dělat naděje a pořád budu rozdmýchávat v sobě tu bolest? Vůbec nevím co by bylo pro naše děti, pro mě a pro nás všechny nejlepší a už vůbec nevím co se stalo ze dne na den. Nečekala jsem to. Kamarádka radí, vyhoď ho, je to hajzl. Ale když se to člověka týká, tak to tak jednoduchý a jednoznačný není. Chtěla bych žít s ním a našimi kluky krásný život, problémy řešit a ne se hned rozcházet a vykašlat se na rodinu. Předem děkuji za radu, jsem zoufalá:-(
Agáta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Agáto, dobrý den. Vždyť vy dva ale procházíte delší dobu velkou partnerskou krizí, kterou jste si nepojmenovali, a to vás dva odcizuje. Říkáte, že vy chcete věci řešit, že jej milujete, ale otázkou jen je, jakým způsobem můžete své vzájemné odcizování řešit sami, vy dva. Jste v tom zacyklení. Je tady u něj jiná žena, s tou zažívá relaxy v baru, možná i něco víc. Ale vy toužíte po uchování nejen rodiny, hlavně i vztahu, mluvíte o své lásce k němu. Je těžké mu ji plně dávat najevo nyní, když o ni nestojí, není aktivní ani v plánování společných akcí. Nemáte to vůbec jednoduché. Asi bych mu na vašem místě napsala dopis, kde bych mu sdělila, co vše na něm milujete a proč vám dvěma stojí o to, bojovat o váš vztah. BOJOVAT :-) A můj pocit je, že by to bylo optimální s pomocí partnersky specializovaného psychologa.
vztah na dálku
Část druhá
A já bych přitom strašně chtěla být tou milující a podporující přítelkyní, která se za něj bude radovat a vždy ho podpoří. Děsí mě že se na mě i vykašle, když ho nezačnu podporovat, jak bych správně měla.Ale nějak to nemůžu překonat. Děsí mě, že třeba odletí hrát dokonce i do USA a co já potom tady... Už teď je to složité s tím, že jde o vztah na dálku, jelikož oba studujeme na střední (já posledním rokem) a máme toho spoustu, tak ten čas není ideální. Ale právě kvůli baseballu nemáme šanci se vídat ani celý víkend. Přes jeho sezónu to do teď bylo tak, že když už byl volný jeden víkendový den, viděli jsme se jen tehdy. Ráno já tam a večer zpět (nebo on sem a zpět), měl další den zase trénink nebo zápas. A kvůli tomu času a mému "bloku" v podpoře jsem mu dnes napsala, že jsem vážně nešťastná a možná bych to chtěla řešit pauzou. Mou otázkou tedy je: Jak se smířit s tím jeho sportem, jak odbourat ten blok? Jsem už z toho vážně zoufalá a dost často kvůli tomu i probrečím večery. - otázka upravena poradcem
Sára
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Sáro, pauza to nevyřeší, naopak spolu potřebujete víc mluvit o svých přáních, očekáváních ve vztahu, i v daném modu. Ale ne v konfrontačních výčitkách. On je dobrý, je ambiciózní a určitě to někam dotáhne. Kde ten váš blok vzniknul? Ano, jste zamilovaná a chcete ho mít pro sebe, ale to s ním úplně nepůjde nikdy. Zkuste si zvážit své priority v rámci vašeho vztahu a vaší lásky. Říkáte, že víte, co byste měla - být podporující přítelkyní, která mu fandí a přeje co nejvíc úspěchů. Ale nejde vám to. Zkuste si vysledovat prvopočátek vašeho psychického bloku, abyste s ním mohla něco dělat. Já vám na dálku neporadím, vím toho moc málo. Ale do lásky patří velkorysost a fandění úspěchům toho druhého :-)
vztah na dálku
Část první
Dobrý den, jsme s přítelem.. je to snad 20 dní do našeho ročního výročí a já se stále nemohu smířit s jednou pro ostatní možná drobností. Na začátek je důležité zmínit, že jde o vztah na dálku. On je sportovec - baseballista a už v jedné nehezké hádce začátkem tohoto roku vyplulo najevo, že je pro něj baseball přednější než já. Racionálně to naprosto chápu - hraje už 12 let zatímco já jsem v jeho životě poměrně "nová", ale emocionálně mě to stále trápí. Pořád se snažím si připomínat, že nám takhle svým způsobem třeba i zajistí budoucnost (je v tom úspěšný), také je lepší, že se něčemu takovému věnuje místo kouření, pití, atd. Ale i přes všechny tyhle a další myšlenky mě to trápí a přijdu si jako naprosto strašná přítelkyně, jelikož mám v sobě jakýsi blok a nedokážu s ním sdílet jeho radost, když se mu zadaří (nedávno podepsal smlouvu s jedním týmem a já to obrečela, jelikož mě děsí, že mi třeba odletí hrát do ciziny na delší dobu, když se mu bude dařit). - otázka upravena poradcem
Sára
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Sáro. Chápu, že byste chtěla mít přítele po svém boku, ale na druhou stranu je baseball jeho život a takto jste ho potkala. Je zbytečné rozlišovat, co a kdo je pro něj číslo jedna. Baseball není vaše konkurence! Ale vy to tak cítíte. Přecházím nejprve na druhou část vašeho dotazu.
problémy s tchyní
Dobrý den, přestěhovali jsme si k nám domů před dvěmi lety manželovu matku s tím, že nám pomůže hlídat děti (9, 7 a 4 roky) a já budu moci chodit do práce na plný úvazek. Bydlíme v domě, ale má pouze vlastní pokoj. vše ostatní sdílíme společně. Bohužel já toto soužití nezvládám. Nepřeji si, aby mi tchýně jakkoliv pomáhala (nabízí pomoc s vařením, žehlením...), ale bohužel někdy nezvládám děti vyzvednout,a proto její pomoc v tomto směru potřebuji. Situace je napjatá a tak jsme se všichni 3 rozhodli (asi před měsícem), že řešením je najít tchýni byt v blízkém okolí. Moc si její pomoci vážím, ale vlastně si strašně přeji, abych ji nepotřebovala. Problém je v tom, že bytů v našem okolí mnoho není a já mám pocit, že tím se to jako vyřešilo. Byt zatím není a tak budeme čekat až se nějaký časem objeví a do té doby budeme spokojená rodina. Nejde mi to. Manžel se na mě zlobí, že jsem protivná a má pravdu, protože já se v tom domě dusím. Nechci takto žít a zvažuji, že se odstěhuji já. co s tím?
Anežka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Anežko. Problém bude asi v tom, že jste si společně na začátku společného soužití před 2 lety nevykomunikovali jeho pravidla. Co budete potřebovat vy, co bude potřebovat maminka vašeho muže. Společné soužití v domě by nemělo být tak velký problém, pokud máte v jeho rámci každý svůj azyl pro sebe.  Nemáte spolu s tchyní rozdělené kompetence a ona se vám "plete" do věcí, které si nepřejete. Je hodná, myslí to dobře, chce vám být maximálně platná a určitě jí připadá nespravedlivé, že její nabídky pomoci odmítáte. Přestěhovala se ze svého domova jinam, ztratila své zázemí, přátele, musela se adaptovat na nové změny, což pro staršího člověka není vůbec jednoduché. Zkuste si sama pro sebe přeložit, v čem je vlastně problém mezi vámi dvěma. A to pak pomůže i vašemu vztahu s manželem :-)
nevěra
Jitčino ignorování selhání terapeuta škodí Vašemu případu. Pomůže jedině otevřenost. Odmítnout jeho postupy, nebo v případě pochybností věci pojmenovat: např. "Marie, teď je nemožné posoudit jak setkání skutečně proběhla, každý to může vnímat jinak. Věřím, že terapeut nechtěl ublížit. Nicméně, jestliže skutečně vše proběhlo tak jak popisujete, tak terapeut vněkterých věcech selhal."Evidentně Jitka nechce být upřimná a nevěří, že terapeut selhal (Váš popis něco zamlčuje),nebo ho chce chránit, nebo se rozhodla tento problém ignorovat(jakoby to mohlo pomoci). Nic z toho Jitku nectí.

Marie, náprava dlouhodobých škod je těžký proces. Cítím, že teď již vnímáte manželství jinak.Nepotřebujete omlouvání Vašich rozhodnutí, ani interpretace,které Vás přesvědčí, že minulé skutky a rozhodnutí nebyly úmyslně špatné, jen "neinformované". Jestli serozhodne při manželovi zůstat budete to mít hodně těžké.Přeji Vám v této konstelaci mnoho síly a do budoucna štěstí. - otázka upravena poradcem
Poradce - analytik: Odkaz pro Marii 4
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Marie, toto je poslední část vzkazu pro vás... ( a samozřejmě i pro mě )
nevěra
Alternativou je, že dokončíte útěk od manžela a vztah nadobro ukončíte. Na to máte právo. Nerozumím, proč se Jitka nevyjádřila k selhání terapeuta. Myslím, že svou falešnou kolegialitou naplno ukazuje proč si byl terapeut jistý, že jeho selhání není problém. Kolegové ho podrží. "Prostě jste nebyli spokojeni. Jděte dál." Tohle ubližuje. Vám i profesi. K sezením: Jitka neříká pravdu, že se nemůže terapeut věnovat manželovi když viděl partnerku. Zvlášť když Vaše objednávka podle Vašich slov směrovala k pomoci manželovi. Je to komplikovanější, ale jde to. Navíc, pochybuji,že jste nakráčeli k terapeutovi s objednávkou párové terapie ai kdyby, tak terapeut Vám mal hned po pár sezeních říct, že párová terapie nemůže zabrat o poslat Vás jinam. Dále, nedílnou součástí aktivního naslouchání je protistraně potvrdit, že člověk slyšel co bylo řečeno. Nechápu, jak je možné na stížnost, že terapeut pořádně neposlouchá namítnout, že celou dobu aktivně naslouchá. - otázka upravena poradcem
Poradce - analytik: Odkaz pro Marii 3
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Děkuji a přeposílám vám vzkaz, Marie.
nevěra
Co teď? Manžel Vám ubližovat nesmí,to by jste neměla nikdy dovolit. Nepíšete, že by Vás týral,spíše Vás trápí jeho bolest. Já chápu, že Vás to teď "poprobuzení" velice trápí. Není to jen touha, aby zmizelidůsledky Vašich činů? Představa, že by jste neměla trpět celýživot za "dávnou malou chybku" Vám škodí. Váš manželse změnil. Dostal “ránu sekerou do zad”, teď je “na vozíku”.Nevstane. Přijměte to. Tak jste si to rozhodla, balíčeknemanželského sexu a "vozíček" balený v dlouhodobémzamlčování a škodlivém chování. Nevěděla jste, co balíčekobnáší, protože jste se nezajímala. Možná by jste mělavyhledat terapeuta, aby jste se naučila žít v této novékonstelaci.Teď posílat manžela na "léčení"protože vy chcete “chodícího” je nefér a poškodí mu více.Bude hledat až bude připraven. Musím Vás varovat, i když bylmanžel původně ochoten investovat do terapie hodně energie, takna to bych teď nesázel. Nevěřím, že ze strany terapeuta dojdeke korekci, která umožní restart terapie. - otázka upravena poradcem
Poradce - analytik: Odkaz pro Marii 2
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Děkuji a přeposílám Marii.
nevěra
Marie,moc Vás prosím, doma odpověď Jitky neukazujte.Váš manžel prošel dvakrát duševním znásilněním. Je pravděpodobně ve velkém emočním stresu z Vás a terapeuta.Myslím, že manžel bude reagovat špatně na Jitčiny nevyvážené interpretace a odkaz,že se má "léčit" (myslím, že přesně takto to pochopí a keci o tom, že to nebylo řečeno jsou zbytečné plýtvání časem). Nicméně udělejte jak uznáte za vhodné. Budu sledovat poradnu a budu nesmírně rád, když napíšete, že jsem se mýlil.Prosím zvažte následující(Omlouvám se za přímost, ale podle Vašeho textu se domnívám, že nechcete zbytečné ohledy): Jitka říká, že on "neví zvládnout něco, se stalo dávno". Z Vašeho popisu se domnívám, že přesnější formulace je, že manžel neví zvládnout něco co začalo dávno, trvalo dlouho a přestalo jen přednedávnem, až když jste změnila chování, které poškozovalo vztah, součástí čehož byla i Vaše nevěra. Není divu, že neví zvládnout původní dlouhodobé trauma, když je posíleno retraumatizací terapeutem (odhaduji). - otázka upravena poradcem
Poradce - analytik: Odkaz pro Marii 1
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, přeposílám a propojuji vás dva.
nedotažený rozchod
Prosím o radu. Jsem zoufalá a nevím, jak se zachovat. Jsem vdaná 30 let. Před 20 lety manžel prodělal těžkou nemoc a i když neměl žádné vážné následky,od té doby se zaměřil jenom na sebe, pořád se sledoval a všichni jsme mu museli "sloužit". Tím se postupně prohlubovala mezi námi krize. Já jsem se ji snažila řešit, i poradnou, ale on o tom nechtěl slyšet. Rezignovala jsem a začal mi být lhostejný. Po letech jsem potkala muže, do kterého jsem se naprosto zamilovala. Manžel mě prosil o odpuštění a snažil se manželství zachránit. Já se po roce rozhodování odstěhovala ke svému milenci. Je to právě rok co s ním žiju a jsem čím dál nešťastnější. Mám pocit že zblázním steskem po své rodině a toužím se vrátit. Manželovi jsem nechala vše co jsem měla: děti, mou rodinu, přátele, většinu majetku, dům a zázemí mého 50letého bydliště. Mám pocit, že umřu steskem. Manžel si již našel přítelkyni a je údajně spokojený. Mám za ním jít na kolenou s prosíkem? Rozvedeni zatím nejsme, ale manžel to žádá. - otázka upravena poradcem
Lýdie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Lýdie, dobrý den. Ano, procházeli jste dlouho těžkou partnerskou krizí, z níž po létech vyplynula vaše rezignace na vztah. Měla jste za sebou dlouhou dobu rozhodování v rámci partnerského trojúhelníku, určitě jste zvažovala všechna pro i proti v obou variantách. Rozhodla jste se jít za svou novou láskou. Ale proč máte pocit, že jste obětovala všechno? Děti vám zůstaly, v případě odchodu se řeší majetkoprávní vyrovnání, přátelé zůstávají. Pokud je vše jinak, bylo to nějak velmi dramatické a děti se postavily na stranu otce, a přátelé na stranu manžela, jinak to není možné. Nyní je skóre vyrovnáno, jestliže má manžel přítelkyni, a měli byste všechny tyto věci řešit zase spolu s manželem. Vám se nestýská tolik po manželovi, jako po vašem zázemí, rodinném, po vašem domově. Ale to už se asi nevyřeší, důležitá je teď vaše vzájemná komunikace s manželem, a samozřejmě s dětmi.
pauza ve vztahu
Dobrý den, můžete mi ,prosím, poradit, co mám udělat. S manželem jsme si dali pauzu na chvíli po 15 letech vztahu. Ale chtěla bych, abychom se k sobě vrátili. Jak mu dokázat, že o něj stojím.
sandra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, sandro. Nevím, jak jste tu pauzu zrealizovali, z jakých důvodů, kdo ji navrhl, nevím nic. Pak vám můžu těžko radit. Doporučila bych spolupráci s partnerským psychologem, kde byste vše za dobu 15 let vašeho vztahu probrali u někoho třetího, nezávislého a na neutrální půdě. V pauze nemá smysl řešit vztah vy dva sami, jste zacyklení v nějakých problémech, které se vám nakupily. Pauza by měla trvat aspoň 4 měsíce, ale aby byla efektivní a smysluplná, musí být pojmenován její cíl. Navrhněte manželovi tu partnerskou poradnu, neprohloupíte.
nejistota ve vztahu
Dobrý den, mám přítele o 12 let mladšího a jsme spolu skoro 4 roky. Měli jsme naprosto úžasný postelový život, který se vypařil. Když se zeptám na důvod, odpověď zní "jsem unavený z práce, jsem nemocný". Máme bohatý společný život, a to sporty širokého záběru, kulturu. V poslední době nějak všechno chřadne, ale ne z mé strany. Kladu si otázku, zda se mám ještě snažit a namáhat takový vztah udržovat. Není ale jednoduché opustit člověka, kterého milujete. - otázka upravena poradcem
Nina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Nino. Někdy je lepší se příliš nenamáhat a nesnažit, pokud o to ten druhý nestojí. On patrně prochází nějakou osobní krizí. Potřebuje jen slyšet, že ho milujete, ale pak váš vztah rozvolněte - v zájmu vás dvou. Je otázka, jestli se v jeho životě neobjevil někdo další... Ale 4 roky je dlouhá doba, která vaši blízkost a sdílení prověřila, takže pokud by se tu někdo vyskytl, pak je na něm, aby si porovnal to, co jste prožili vy dva spolu, ve srovnání s tou druhou. Ale vůbec to tak být nemusí, samozřejmě!
nedotažený rozchod
Dobry den. Mám 24 rokov som lesbicka a pred troma mesiacmi ma nechala moja priateľka po roku a pol... prvý polrok to bol stastný vztah, ale potom jej stále niečo na mne vadilo, neustále ma podozrievala z klamstiev, a aj ked tvrdila že nežiarli, vycitala mi aj to, ak som sa pochvalne vyjadrilana adresu niekoho ineho. Stale tvrdila že ju nemma na prvom mieste... pričom opak bol pravdou. Z niektorymi ludmi som uplne prerušila kontakt osobne aj virtualne len preto aby verila že mi zaleži len na nej a coraz menej som navstevovala svoju rodinu a snažila sa travit co najviac casu s nou s vynimkou statnic a pisania diplomovky... cele sa to aj tak kazilo, čim viac odomna chcela pozornost, tym viac som sa snazila a aj napriek tomu to nestacilo. Pravidelne zhruba každy druhy mesiac iniciovala rozchod a po par dnoch sa vratila.. ale tentokrat manechala nadobro. Po vsetkej tej snahe, lubim ju stale a pytam sa sama seba prečo ak jej nebolo nic dobre. Stihla si už najst novu priatelku, a zistila som že sa spoznali už par mesiacov pred tym než ma opustila nadobro.
Martina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Přeji vám dobrý den, Martina. Chápu, jak moc je to pro vás bolestné, ale z toho, co píšete, mi na druhou stranu přijde i dobře, že jste se rozešly. Neměly jste mezi sebou vyvážený vztah, na její straně byla velká nejistota, nedostatek sebedůvěry, asi závislost na vás. Vy jste limitovala sebe samu, to není nikdy dobře. Musíme i v rámci vztahu udržovat své další vazby - přátelské, i rodinné. Váš vztah by neměl dobou perspektivu do budoucna. Budete to muset rozdýchat a zvládnout, a nebojte, to dáte. Držím vám v tom palce:-)
partnerský trojúhelník
Dobrý den. Možná sem píši jen, že se potřebuji vypovídat, jelikož pochybuji o tom, že mohu zjistit, co je správně a co ne, ale i tak budu rád za každou pomoc. S přítelkyní jsme spolu přes 4 roky a ona mě bezmezně miluje. Já jí mám moc rád a neublížil bych jí, dokud jsme spolu. Pár dní zpátky jsem ale potkal dívku, se kterou jsem strávil celou noc, jen jsme seděli u kamaráda na balkónu a povídali si do rána. Začali jsme si psát a já se dostal po jedné jediné upovídané noci do jejího zajetí. Zvládla zbořit všechno co jsem ty 4 roky budoval a postavit za jeden večer místo toho něco úplně jiného a to za použití vlastně ničeho. Není to žádná miss, prostě obyčejná hezká holka, ale nesmírně inteligentní. Doteď nevím, co mi na ní tolik imponuje. Nemohl jsem spát ani jsem skoro nejedl, jen jsem myslel na ní. Nikdy se mi nic takového nestalo. Ikdyž jsem si přál, aby se to nikdy nestalo a proklínám ten večer, tak stejně už nejsem schopný představit si to jako dřív a dělat, že to nic nebylo.
Marek H.
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Marku H. Ono to zajetí podporuje nejen vaše jedno noční balkonové povídání, které vám tak konvenovalo, ale i to, že si od té doby píšete. Jste okouzlený a fascinovaný a těžko se jí v tomto emočním stavu můžete vzdát. V tom vám neporadí nikdo, jak a kudy dál. 4letý vztah vs jedna balkonová noc. Potřeboval byste odstup, abyste si mohl ujasnit, kam patříte, a proč. Vaše pochybnosti a nejistoty by rozhodně neměla vědět vaše přítelkyně. Potřebujete si to ujasnit sám v sobě. Asi bych vám doporučila, na nějakou dobu si nepsat s tou druhou slečnou, abyste mohl být sám sebou. Půjde-li vám to... 
nedotažený rozchod
Nyní tedy čekám, až se ozve a co bude vlastně dál. Má naše společné fotografie na sociálních sitích jako úvodní. Dělal jsem pro ní vše a bohužel jsem přehlížel to hezké a dával jí "sezrat" to co udělá špatně. Její mama mi taky říka, at nic nedělám a necham ji bejt, že potřebuje upustit a taky mi říká, že by byla ráda kdybych se k sobě vrátili. Já jsem momentálně jak na houpačce - jednou nahoře, jednou uplně dole. Má moje klíče od bytu, já od jejího, ona má věci u mě, já u ní a netlačí že by je chtěla nebo at si pro ně já přijdu. Tak nevím, dělám frajera na okol, ale vnitřě jsem uplně v ... - otázka upravena poradcem
Lukáš
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Vypadá to, že si ji vybojujete nazpět tím, že budete respektovat její prosbu, dej mi na chvíli klid. Vy jí můžete dát vědět - ale ne opakovaně, jednou, že ji milujete, že jste si mnoho věcí uvědomil a je vám toho zpětně líto, omluvit se, a sdělit jí, že tu jste a počkáte na ni, že záleží na ní, až si ona uvědomí, jaký potenciál váš vztah má. Ale pak se musíte stáhnout, sám říkáte, jak je citlivá na to, když je na ni tlačeno. Váš tlak na ni, který by byl přespřílišný, by vám snižoval kredit, a to by byla škoda. Věřím tomu, že se k sobě vrátíte, a že pak budete oba dva jiný, nový pár, který si bude víc vážit společného sdílení v rámci vztahu :-)
nedotažený rozchod
Dobrý den paní Douchová, rozešli jsme se s přítelkyní po 2 letech. Znali jsme se již dříve. Mně je 30 a jí 21. Zpočátku to bylo krásné, byla do mě zamilovaná atd. a já jsem se o ní tak bál, že přijdu, až jsem jí vlastně odsunoval od sebe. Řekla mi, že bude lepší být od sebe a že být třeba jako kamarádi, že mě má ráda, váží si mě jako člověka a váží si všeho co jsem pro ní kdy udělal. Vím, že to zní divně, že se hroutím na 20 ti letou holkou, ale ona je opravdu rozumnější než leckterá mého věku. Neustálými váčitky atd, to prostě se mnou vzdala. Nechala si leccos ode mě i od známých vysvětlit, že si bohužel tahám věci z minulého vztahu, kdy jsem byl zrazen a mám nedůvěru. Po té mi řekla: Dej mi čas. Má o mě zájem, jestli mám vyžehlenou košili, o víkendech se ptá co dělám. Nechávám ji ale čas, na nic se jí neptám atd. Byli jsme spolu od te doby 2x na večeři a vše bylo v pohodě - při otázce zda se na to nevykašlem a jdeme do toho mi řekla: Netlač na mě!
Lukáš
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milý Lukáši, dobrý den. To nevypadá na úplný rozchod, spíš na nějakou pauzu, ale ještě přecházím na druhou část vašeho vyprávění.
nevěra
Dobrý den, žena mi přišla na nevěru, asi nemá cenu rezebírat podrobnosti, stalo se, ale každopadně toho obrovsky lituju, jsem na dně a nevím co dál. Žena tvrdí že mi nedokáže odpustit a je konec, odpouštět neumí, to je pravda. Odmítá se o tom bavit a dělat jaké koliv záchrané kroky. Chce semnou prozatím zůstat bydlet a starat se o naše dvě děti. Je to čerstvé, 4 dny. Řekla že jsem jí lhostejný a nedovolí žádný kontakt. Trápím se, nedokážu neprojevit svojí lásku k ní. V podstatě mi jde o to, zda mám bojovat a kolik času tato fáze může potřebovat. Děkuji Pavel
Pavel K.
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Pavle, právě proto, že je to tak živé, tak je to velice citlivé a vaše žena je stále v šoku, nemůže uvěřit vaší zradě. To se bude s časem proměňovat. Jak byste o ni měl bojovat? Řekněte jí jen, že to byl velký omyl, jediný ve vašem životě, který vás mrzí a jak moc vám záleží na společném životě. Potřebuje, i nyní, ve fázi zoufalství a vzteku, cítit vaši oporu za sebou. Obnovení důvěry bude nějakou dobu trvat, na to se připravte, ale nesmíte to vzdát. Připravujte pro ni více překvapení do společného programu. Ona teď tvrdí, že s vámi chce zůstat zatím kvůli dětem, ale nevěřte tomu. Potřebuje to vstřebat, ale potřebuje zrovna tak vás!
problematické vztahy s rodiči
2) Počítáme s partnerem, že budeme mít v domě pro ni nachystaný na stáří pokoj. Což mi odvětí, že zde má kamarády a nikam se stěhovat na stáří nebude. Může se o ni též postarat bratr, který se zatím nikam stěhovat nechystá. Jde mi o to, jak jí to vysvětlit? Aby mi přála štěstí jinde? Nejde jí v podstatě o mě, ale o své ,sobecké´potřeby, a já to i tak beru. Ale nechci si s ní úplně pokazit vztahy, přeci jenom, plánejeme sem jezdit 1x za 3 týdny, takže frekvence navštěv bude stejná. Jde ji čistě o její strachy z jejího stáří. To ovšem není moje záležitost, to si musí vyřešit ona. Jde o to, že je v pozici oběti (celý život), je svým způsobem v mnoha věcech nevědomá. Neustále se něčím strápí a je negativní. Já jsem pracovala 15 let na tom, abych byla opak. Proto nevím jak těď bojovat s pocity a stavy, které mě přepadají v této záležitosti. Ráda bych jí to vysvětlila, tak aby mi porozuměla a přála mi štěstí. A vztah se nepokazil. Možná je tam něco co mi uniká? Poradíte mi prosím. Děkuji.
Zuzka P.
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Zuzko P. Vycházím z toho, jak vše podáváte vy, takže nevím, jestli vám něco uniká. Každý  máme právo na svůj život. Vy neodjíždíte v rámci svého budoucího života na druhý konec zeměkoule, máte vše naplánované podle jejích potřeb. Maminka se bojí stárnutí a stáří, cítí potřebu pomoci. A, ano, má též svého syna. Ale většinou matky počítají víc s dcerami, jakožto se ženami. Nenechte se ale citově vydírat a přestěhujte se tam, kam vás s partnerem nohy táhnou :-)
problematické vztahy s rodiči
1) Dobrý den, prosím o radu. Je mi 32 let, od 22 let žiji odstěhovaná od mamky (rodiče se rozvedli, žila jsem s mamkou a jejím partnerem, plus bratrem (jiný otec)). Vztah máme takový vcelku asi pohodový. Vídáme se cca 1x za 3 týdny, a tak je to pro obě v pořádku. Cca 15 let na sobě pracuji co se týče osobního rozvoje a zpracování různých traumat a křivd z dětství. Mamce jsem ,odpustila´ určité věci a přijmula jsem vše tak jak je a bylo. Nyní žiji s partnerem, se kterým se chceme odstěhovat do jiného koutu republiky, mamce jsem to několikrát během posledních měsíců naznačovala, a ona to nechce prostě slyšet. Začne mi hned vždy říkat, že to teda ne, že se nikam stěhovat nebudu, že se těší, jak si bude půjčovat vnouče (zatím děti nemám, pouze jsou v brzké době v plánu), jak dopadne stejně jako matka jejího přítele, která žije v jiném městě, a furt volá jejímu partnerovi, aby tam přijel a dojel na nákup atd. a nikdo se tam o ni nestará. A že kdo se o ni postará, až bude stará.pokr. 2
Zuzka P.
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Zuzko P. Přecházím nejdřív na druhou část vašeho dotazu.
krize vztahu
Největší problém je doma. Byt je po rodičích a napsaný na mne. Manžel si našel bydlení přes kolegu a postupně se tam od léta stěhuje a začíná tam přespávat. Děti nijak neomezujeme. Ať jsou, kde být chtějí. U manžela to ale pro čtyři lidi moc není. Nový přítel není z Prahy. Našel si tady však práci a plánovali jsme, že bude bydlet u nás. A tady se vše zkazilo. Nejstarší dcera, necelých 13 let, rezolutně prohlásila, že jediní chlapi, co snese v bytě, jsou táta a brácha. Nikdo další ani omylem. A použila vůči mně takové výrazivo, že jsem nevěděla, zda jí mám dát facku anebo se rozbrečet. Jak když jí to diktuje strejda, jako můj brácha. Mladší syn, tomu bylo 11, reagoval podobně. A nejmladší dcera se veze ve vleku starších sourozenců. Že prý jí ničím dětství, že jsem ošklivá a že chce k tátovi.
Nevím jak dál. S přítelem jsme s bydlením u mne počítali, protože pronájmy v Praze jsou drahé a s penězi by to vycházelo dost těsně. Přítele ztratit nechci, ale jít proti dětem taky ne. Kolegyně v práci mne dost vylekala. Upozornila mne, že pokud to budu chtít tlačit přes vůli svých dětí, tak si mohou stěžovat na úřadech a riskuji konflikt se sociálkou. Tam bych prý asi nedopadla moc dobře, protože jsem to já, kdo nevěrou rozvrací rodinu. Zkrátka, že bych mohla o děti přijít. Nevím, zda je až takto možné, ale nerada bych si to zkoušela na vlastní kůži. Od rodiny moc pomoc nečekám. Tam jsem teď spíš černá ovce. Nevím co dělat a začínám být zoufalá.
Renata H, Praha
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Renato H, měli byste s přítelem brzdit společné bydlení u vás doma. Děti jsou priorita a pokud jsou v takovéto fázi odporu, pak to nemůžete lámat přes koleno, bylo by smutné, kdybyste o ně měla přijít. Neřešila bych teď úřední instituce, ale vztah s dětmi, vztah s manželem, abyste dokázali být společně kooperující tandem dvou rodičů, kteří přeci své děti milují, vztah s bratrem a rodinou, vztah s přítelem. Máte právo na svůj soukromý život, to je jasné, ale abyste jej mohli mít, potřebujete k tomu čas, děti na to připravit. Váš byt byl jejich domov s tátou a s vámi, jejich táta se stěhuje od léta, je to krátká doba na změnu. Vy s přítelem zatím můžete randit, ale nic víc. Ten timing bych viděla cca na polovinu příštího roku, kdybyste mohli uvažovat o nějakém sestěhování.
krize vztahu
Vážená paní Douchová, hledala jsem na internetu řešení svých problémů. Našla přitom vaši poradnu a v ní témata jako problémy v sexu a děti partnerů. U nás se oboje spojilo v jeden velký problém. Váhala jsem, ale nějak nemůžu dál. Rozpadlo se mi manželství i když rozvedení ještě nejsme a mám asi rok a půl nového přítele. Z prvního manželství má také už dospívající dceru, ale té jsme v zásadě volní. Problém je ve vztahu moje děti versus nový přítel.
Popisovat nějak dlouze, proč se manželství po čtrnácti letech bortí, nemá asi význam. Nešlo mezi námi vyloženě o problémy, jako že bychom se nesnášeli a byly neustálé hádky či dokonce násilí. Nějak to zkrátka mezi námi vyhaslo zejména v sexu. Ten je pro mne, přiznám se, pořád dost důležitý. Manželovi je teď 45 a problémy jsou tak 5 let nazpět. Jestli je to věkem, nevím. Ale abych to neházela jen na něho. U mě zase přibylo pěkných pár kilo navíc. Nevím, zda i to je problém. Podle mého bráchy ano. Od doby, co jsem oznámila plánovaný rozchod naší rodiny, komunikaci se mnou omezil na komentáře ve stylu, jaká jsem hloupá a sobecká husa, co myslí sama na sebe a ničí život ostatním. V podobném duchu mi vpálil, že když poslední roky začínám vypadat jak bečka, tak ať se nedivím, že to toho mojeho už nebere. Hodně to bolelo slyšet tohle od bráchy, se kterým jsem si vždy dobře rozuměla. Hrozně se to mezi námi zkazilo. S manželem i s dětmi se baví v pohodě dál, ale mě zasklil a švagrová jakbysmet. Jestli je to jako trest nevím.
Renata H, Praha
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Renato H., jdu nejprve na druhou část vašeho dotazu.
alkohol u jednoho z partnerů
Dobrý den,
s přítelem jsem asi půl roku. On mě miluje a chová se ke mě hezky. Má ale plno problémů, které mě ve vztahu obtěžují a necítím se šťastná. Snažila jsem se mu pomoct, ale marně. Je závislý na marihuaně a také často pije. Velmi často střídá povolání a většinu peněz utratí za marihuanu. Pokud nemá marihuanu je velmi náladový a protivný. Cítím, že bych měla vztah ukončit i když by partner pro mě udělal všechno a miluji ho. Velmi se ale bojím partnerovi reakce na rozchod. Říká mi, že jsem jeho životní láska a velmi se snaží....Bojím se, že pokud vztah ukončím udělá nějakou blbost a začne pít ještě více.Je mi ho velmi líto a nevím jak dál. Prosím poraďte.
Ema
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Emo. Láska je jedna věc, druhá věc je rozum. Ve vztahu nemůžete být terapeutkou - neboli - na jednu stranu říkáte, že jej velmi milujete, na druhé straně říkáte, jaké problémy v něm jsou, a že cítíte, že byste měla vztah ukončit. Nechávejte své rozhodování jen za sebe a nebojte se, že v případě rozchodu on udělá nějakou blbost. Nejste za něj zodpovědná. Milujete, ale nebojte se o něj, pokud by vám rozum řekl jasně, že to musíte ukončit. Můžete ještě nabídnout příteli jinou variantu - léčbu na závislosti...