Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| deprese a vztah| zamilovanost| problematické vztahy s rodiči| osamělost| vztahové problénmy v širší rodině| sexualita| problém se sebedůvěrou| rozvod a děti| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| psychické poruchy| alkohol u jednoho z partnerů| otázky početí, těhotenství| spolupráce s psychologem/psychiatrem| vztahy na pracovišti| stres| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| nenaplněná láska| ekonomické problémy ve vztahu| svatba-důležitost manželství| prevence problémů ve vztahu| partner odmítá dítě| generační soužití| psychický teror ve vztahu| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| sourozenecké vztahy| ženské přátelství| problém navázat vztah| manželovy kamarádky| kamarádi partnera...| problematické manželství rodičů| neimponující muž| osudová láska| ekonomicky silnější žena| seznamování| sny| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

krize vztahu
Dobrý den, už jsem Vám psala asi před měsícem, ale zatím jsem se žádné odpovědi nedočkala, takže nevím, zda můj dotaz vůbec dorazil k Vám. Pokud ano a jen jste zatím neměla čas na něj zareagovat, tak se moc omlouvám. Pokusím se ho znovu nějak zformulovat.

Jsem s přítelem téměř 14 let, ale poslední rok procházíme velkou krizí, která trvá dodnes, trápím se, asi i on, ale už opravdu nevím co dál a jsem z toho opravdu zoufalá a neskutečně psychicky vyčerpaná. Ale vrátím se na začátek.
Takže jsme spolu 14 let, z toho poslední 4 roky jsme žili v jeho domě. Když jsme se poznali, zrovna se rozváděl, ale s manželkou už žili 2 roky odděleně a jen kvůli dětem. V té době jim bylo 15 a 18 let. Dcera se odstěhovala s matkou a syn zůstal s ním. Přítel byl v té době psychicky na dně a aby toho nebylo málo, zjistil, že ho podvedl společník a dva roky na to ještě přišel o 10 let fungující firmu. A jeho syn si nabral půjčky, protože se zjistilo, že potřeboval peníze na drogy a přítel na poslední chvíli odvrátil exekuci na RD. Syn postupně přišel o práci, doma kradl a nebyl schopný chodit do práce. Byl 6x v různých léčebnách, ale vždy do týdne odešel. Přítel ho několikrát vyhodil a stejně ho zase vzal zpátky.Chvíli seká latinu a pak se vše opakuje.A to je jeden z našich hlavních problémů. Další je to, že kvůli vyplacení bývalé manželky, splácí hypotéku a tak si našel ještě druhou práci, do které zapojil i mne. Takže jsme neměli čas na nějaké společné chvíle, zážitky, výlety, dovolené. Proto jsem začala pracovat jen na pol.úvazek, aby se všechno stíhalo.A já bláhově věřila, že ve mne vidí toho člověka, o kterého se může vždy opřít, kterého právě proto má rád, že neuteče při prvním problému. Čekala jsem, že náš vztah posune dál a mně i ostatním ukáže co pro něho a v jeho životě znamenám. Že z "milenky" udělá manželku. Ale náš vztah začal stagnovat, všechno co jsem dělala bral jako samozřejmé.A najednou jsem si začala všímat změny v přítelově chování. Čím dál víc svolával různé akce, hostil kamarády, každý rok se sešlo na zabijačce 40 lidí. To samé byly i rodinné akce o stejném počtu a já jen poletovala kolem všech. Když jsem chtěla abychom si někam zajeli, odpočinuli, mi řekl, že není čas. Ale na ostatní si ten čas udělal. Navíc se se mnou na mnohých věcech nedomlouval, jen mi prostě oznámil, že přijedou ti, nebo bude akce a to i přesto, že jsem mu řekla, že s tím nesouhlasím. Prostě si to udělal podle sebe,on má rád kolem sebe lidi, ho to nabíjí. A ve mně uzrával pocit, že jsem pro něho byla dobrá jen tehdy na začátku, když jsem ho psychicky podržela, stála při něm v těch nejtěžších chvílích. Chyběla mi od něho něha, láska, obejmutí a slova pochvaly, kterými u ostatních žen nešetřil. Došlo to až tak daleko, že se místo aby mne před druhýma hájil, stál proti mně. A já si připadala jako poslední v řadě... za jeho dětma, rodinou,kamarády. Jakoby nestačilo, že jeho 25 letá dcera se mnou svádí boj o otcovu pozornost a žárlí, ale za otcem dojede jen když něco potřebuje a jeho syn, který svým stylem života jen ubližuj, niči a depta. A ani jeden nerespektuje naše soukromí. A já si nemohla dovolit ani na jednoho cokoli říct, protože když jsem něco řekla tak to vyústilo v hádku. Stále se svých dětí zastává.Z mého pohledu jim jde jen o to abych je neobrala o nějaký majetek a potencionální dědictví.Poslední 4 roky jsem žila pod neustálým tlakem a strachem, že co když se s přítelem něco stane, že mi nikdo neposkytne informace, nebo že po tolika letech společné práce mi jeho potomci řeknou sbal si igelitky a táhni, protože z pohledu zákona jsem NIKDO. Tak jsem své obavy sdělila i přítelovi. Jeho odpověď mne zarazila. Vzít si mne prý nemůže ( ani na úřadě),protože by porušil církevní zákony. Když jsem mu řekla, že je to možné ošetřit i závětí, dva roky mi tvrdil, že neměl čas. Posbírala jsem poslední zbytky sebevědomí a řekla DOST. Sbalila kufry a odstěhovala se. Zklamaná, zničená na těle i duši. Toto trvá skoro rok. On mi sice tvrdí, že se na jeho citech ke mně nic nezměnilo.Tak jsem souhlasila, že se budeme vídat a navštěvovat tak jako kdysi na začátku. Jenže tady je to znovu. Vidíme se pár hodin týdně a jen když přijedu já k němu, protože on nemá čas. Ví, že přijedu, protože chci být s ním. Ale téměř pokaždé je u něho na návštěvě bratr, soused, známí... A mně to srazí znovu na kolena. Začneme se hádat, vyčítat, vytahovat minulost, kterou se snažím vytěsnit, abychom k sobě našli společnou cestu.Strašně se podivuje tomu, když mu řeknu, že mi svým chováním ublížil, vinu v sobě nepřipouští. Dle jeho názoru je jediný problém, že já nesnáším jeho děcka a nemám ráda lidi.Poradnu odmítá a já už nevím jak dál ani jestli ještě chci !
Děkuji mnohokrát.

- otázka upravena poradcem
Lucie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Lucie. Jste osobnostně hodně odlišní, máte rozlišný životní styl, naturel. Před těmi 14 lety to musela být oboustranná zamilovanost, která přerostla v lásku, na vaší straně rozhodně. Je obdivuhodné, jaké všechny problémy jste s přítelem zvládala a zvládla. Chtěla jste mu být oporou, a byla jste mu oporou - a že toho nebylo málo, co vše jej během několika let potkalo. Smekám před vámi pomyslný klobouk. Jenže zatímco vy maximálně dáváte, téměř nic nedostáváte. Na vašem místě bych zvažovala, zda má tento vztah smysl, zda vám víc neubližuje, než že by vám něco dával. Udělejte si bilanci zisků a ztrát, v rámci vztahu. A rozhodně nechtějte být s někým za každou cenu, abyste nebyla sama. Pokud se máte scházet, iniciativu musí mít on, a on by za vámi měl jezdit, ne vy za ním. To není dobře nastavené aranžmá, jak to máte teď. Uvědomte si rozdíl mezi mužem a ženou v rámci partnerského vztahu........
nejistota ve vztahu
Dobrý den, potřebuji poradit. Mám manžela, který se mi až teď přiznal, že mu doteky a sex nic neříkají. Je možné s tím něco dělat. Nebo se s tím musím smířit. Chodili jsme spolu 2roky, běžné dotyky, vodění za ruce, pusy, mazlení bylo, mně to stačilo. Se sexem jsem chtěla počkat až po svatbě, přítel na mne v tomto směru žádné nátlaky nedělal, mazlení mi stačilo a myslela jsem, že i jemu. Po svatbě žádný sex nebyl, ikdyž já jsem snahu měla, postupně přestali ubývat i doteky a objetí, což mně začalo hodně vadit. Nechci manžela do ničeho nutit, ale přijde mi to jako hrozný podraz, že mi to neřekl před svatbou. Nevím jak se k tomu postavit. Společnou budoucnost, děti plánuje, jinak by si mne nebral. Vůbec nevím co dělat.
Karolína
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Karolíno,dobrý den. Váš muž je buď asexuál, nebo bych přemýšlela o jiné sexuální orientaci. Vlastně jste spolu sex nikdy neměli. Nevím, jak toto zvládnete hlavně vy, jako žena. Jemu sex neschází, dokonce se vytrácí i dotekovost, ale co vy? K partnerství, které je kvalitní, patří vše - láska, vzájemnost, společné zájmy a sdílení času, vědomí, že ten druhý je pro vás v životě oporou, respekt a úcta k sobě navzájem, podobné hodnoty v životě, a INTIMITA...
krize vztahu
Dobrý den, rád bych se vás zeptal kde je našem vztahu problém. Je to skoro 4 měsíce co se má žena začala občas stýkat s kamarádkou z mládí a dost často si teď volají. S manželkou máme společnou dceru 4 roky a žena přivedla do vztahu svého syna kterému je 7 let. V roce 2014 když jsme se seznámili tak byla po krk v dluzích které jsem za ní zaplatil aby jsme mohli v klidu žít spolu. V roce 2015 jsme se vzali já v té době byl OSVČ a v roce 2015 jsme spolu založili firmu. Ale rád bych věděl co se změnilo v našem vztahu když je to ty 4 měsíce zpět co mě žena začala přehlížet, často se hádáme, nechce se mnou mluvit nespíme spolu a dost jí vadím a chce se odstěhovat. Akorát když jsme někde na návštěvě tak se chová jako hodná žena. Podle mé sestry která sní o tomto problému mluvila tak říkala že jí narostlo ego a že mě již k životu nepotřebuje. O mě říká že jsem: manipulator a podobné věci.
Jaroslav
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jaroslave.Musíte být zmatený a nejistý, to je jasné. Ale vykašlete se na to, co vám říká vaše sestra - vy dva s vaší ženou, jste VY DVA. Nejspíš se jedná o nějakou krizi, kterou byste spolu měli překonat. Vaše žena prochází dočasnou změnou v úhlu pohledu na život a je zaměřená hlavně na sebe. Rozhodně byste potřebovali nyní pomoc odborníka v podobě párové terapie. Navrhněte to.
sourozenecké vztahy
Dobrý den, poraďte mě prosím, jedná se o mého bratra. Měl rodinu 3 děti, manželka byla takový rodinný typ, navařeno uklizeno, zkrátka hodná holka. Brácha je hodně ambiciózní, dnes politik ve vyšší sféře. Myslela jsem si, že mu tenhle model manželství vyhovuje, ale před několika lety se zbláznil. Našel si novou přítelkyni. Bývalou manželku a děti finančně zabezpečil a opustil je. Doplňuji, i když je to brácha, k bývalé ženě se nechoval vždycky úplně fér, občas měl nějaké známosti, jezdíval s „kamarády“ na různé akce. Nová přítelkyně je ještě ambicióznější než on. Dopomohl jí k pozici ředitelky jedné organizace, v politické se paní také prosazuje. On bez ní neudělá ani krok. Bere jí s sebou úplně všude i na veškeré čistě pánské akce. Od kamarádů slyším, že se jim to nelíbí, pak jim doma manželky vyčítají, že ony sedí doma, zatímco pan politik si s sebou „paní“ vozí všude. Jemu do očí nikdo nic neřekne. My máme spolu dobrá bratrské vztahy, sem ráda, že našel asi novou lásku, už jsou spolu pár let a z mého pohledu to trochu přehání. On si nikdy nenechal nic diktovat, až tato nová přítelkyně s ním manipuluje. Co si myslíte o jeho chování, příp. poraďte, jestli bych mu vůbec měla otevírat oči. Děkuji Renata
Renata
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Renato, dobrý den. Nevím, jaké jste měli s bratrem spolu vztahy, jak moc jeden na druhého dáte. Každopádně jste byla zasvěcená do toho, že on nebyl vždy "svatý". Myslím, že problém v tom všem máte hlavně vy, a nejste schopna přijmout jeho novou partnerku. Nesedla vám, možná je trochu vaše rivalka. Vy nemůžete dělat nic. Nevyžádané rady jsou kontraproduktivní - radit mu v ničem nemůžete, pokud se spolu spontánně nezačnete sami bavit o svých životech...
nejistota ve vztahu
Dobrý den, mohla byste mě prosím pomoci, nerozumím chování mého - asi bývalého - milence. Jsme oba zadaní, on mě dost dlouho uháněl takovou nenásilnou formou. Pořád na mě intenzivně koukal, občas manželovi nabídl, že pro mě něco zařídí, na plese se přimotal ke mně jen tak prohodil, že mi to sluší…. z ničeho nic se objevil na procházce kolem našeho domu… bylo to takhle pár let zpočátku jsem o něj zájem nejevila, ale pak jsem ho začala mít plnou hlavu. Nakonec jsme si začali volat a po čase jsme spolu skončili v posteli . Víceméně jsem to chtěla já, párkrát jsme se sešli … a pak najednou nic. Když jsme se potkali, uhýbal pohledem, ani k vánocům nepopřál. Brečím z toho, manželství jsme ničit nechtěli ani jeden, jen mě zkrátka s ním bylo dobře. Prosím Vás, jak z toho ven. Děkuji Katka
Katka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jak z toho ven, Katko, neboli, jak se smířit s koncem? Nebo jak to změnit? Těžko můžu odhadnout, jak je to na jeho straně, ale mám pocit, že byl dobyvatelem, a když vás získal, nepotřeboval pokračovat dál natolik, aby se do vás nezamiloval.Ale všechno může být úplně jinak. Může se bát jak zamilovanosti, tak prozrazení vašeho vztahu. Řekla bych, že dobývání měl rád, ale něco se stalo. Chová se velmi divně - dle vašeho popisu - uhýbání pohledem...On se bojí, a vlastně se chová vůči vám jako srab. Neplakejte pro něj, prožila jste s ním několik krásných chvil, ale není to muž, o něhož byste se mohla - byť jen v rámci paralelního vztahu - opřít...
krize vztahu
Pokračování 2:mám pocit že mezi námi vládne pořád takové nepříjemné napětí, zkrátka jsme se odcizili.Dřív jsme se nehádali vůbec,až mi to přišlo divné, teď jsou naše rozepře převážně díky dceři.Manžel jí okřikne, mě přijde že jí okřikl neprávem, něco mu řeknu a už je zle a toto je pořád dokola. Mám pocit že má nervy neustále na pochodu, ale nevím z čeho a nevím co se děje.Když jsem se ho zeptala prakticky jsem z něj nic nedostala, není zrovna ten typ který by se svěřoval.Myslíte že očekává nějakou tu intimitu? Předtím jsme spolu ale také několik let nespali a žili jsme si pěkně, smáli jsme se a měli jsme domácí pohodu.Prostě od přestěhování se totálně všechno zvrtlo jako když mávnete kouzelným proutkem. Přijde mi že už si se mnou ani nepovídá tak jako dříve, je chladný. Všichni mi neustále říkají že chlapi ten sex prostě potřebují, ale za boha nevím jak s ním po devíti letech zase začít spát a ani nevím jestli by o to stál. Nevím ani jestli je toto ten kámen úrazu. Moc prosim o odpověď
Veronika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Veroniko, je zajímavé, že  vztahové napětí mezi vámi začalo na konci roku v souvislosti s provizorním bydlením v nájmu v jiném městě. Je tam jako další důležitá věc období vzdoru u vaší dcery - které v tomto věku bývá typické -, ale je v tom všem i budoucí stavba vašeho domu a úředničina, nekonečná, kolem toho. Na manžela je toho moc, nemá kapacitu na nic. Energii čerpá jen z cvičení. Nevylučuji možnost, že někoho potkal. Odpověď na vaši otázku - ano, intimita se vám vytratila hodně dávno. Nejen, že nemáte 8 let sex, ale ani se sebe nedotýkáte. Zcela vám vymizela partnerská blízkost se vším všudy. Zkuste si vzpomenout na vaše začátky, abyste si mohla opět představit intimitu s vaším mužem. A na základě toho začněte být iniciátorkou vy. Zatím jen doteky, to, nač si troufnete a co vám nebude cizí. A uvidíte, zda se to bude rozvíjet někam dál. Vy jste byla tou, která jej začala odmítat jako muže, nyní byste opět měla být tou, která dává najevo svůj zájem o něj. 
krize vztahu
Pokračování: zlom nastal ke konci loňského roku, kdy jsme prodali byt a přestěhovali se na chvili do jiného mesta do nájmu (budeme stavět baráček). Nevím jestli to s tím souvisí ale manžel také rapidně zhubnul, je z něj opět pohledný chlap, koupil si nové oblečení (staré z něho padalo), začal chodit do posilovny, avšak stále spolu nespíme. Tím jak jsem ho před x lety neustále odmítala, tak už se logicky ani o nic nesnaží. Nevím jestli třeba čekal z mé strany nějakou odměnu ve formě milování za to ze zhubl, protože o jeho zhubniti jsem se snažila několik let a nikdy se to nepovedlo. Každopádně od přestěhování se vše změnilo. Moc spolu nemluvíme, manžel zařizuje papírování ohledně stavby baráku, do toho práce a do toho dcera která má vztekací období takže to také není úplně jednoduché. Když jsem se ho zeptala co se děje, odpověděl mi že už je ze všeho unavený, že má všeho dost. Nevím co si pod tím představit. Mám pocit že mezi námi vládne pořád takové nepříjemné napětí.
Veronika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Přecházím na poslední část...
krize vztahu
Dobrý den paní doktorko, prosím o radu. S partnerem jsme spolu 13 let, z toho osm let manželé. Máme dvou a půl letou holčičku. Až do loňského roku bylo vše "v pořádku", nebo alespoň nic nenasvědčovalo tomu, že by nebylo. Na začátku však musm říct, že prakticky od svatby už spolu nespíme. Kdyz jsme se poznali, tak ano. Žijeme vedle sebe prakticky jako kamarádi, máme se rádi, fungujeme, ale sex není žádný. Nedáme si pusu, nechytneme se za ruku, vše se tak nějak vytratilo. Když jsme spolu začali chodit, byl manžel hubený. Potom začal přibírat, mě přestal přitahovat a postupem času jsme spolu přestali spát úplně. Nepritahoval me. Já jsem si na to zvykla a tak nějak mi přišlo že manžel s tím také nemá problémy. Žili jsme si dobře, povidali si o všem možném, smáli se spolu, prostě pohoda, jen veskera intimita zmizela. Potom se nám narodila holčička (sex logicky musel byt), nastaly povinnosti kolem miminka. Ale i tento čas s malým miminkem byl pěkný. Zlom nastal ke konci loňského roku - otázka upravena poradcem
Veronika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Veroniko, přecházím na další část vašeho vyprávění.
partnerský trojúhelník
Také po dobu jeho nemocenské u něho nastaly nějaké dluhy. Teď si sehnal brigádu, kde pracuje 12h denně a i o víkendech, takže mi tvrdí, že na mě teď nemá čas a večer už je unavený. Ale já jsem také unavená z práce a to mám doma ještě děti a domácnost a přesto bych si na něj čas udělala. Myslím si, že je z toho všeho dost frustrovaný. Problém je, že ani, kdybych se rozhodla odejít od manžela, neměli by jsme ani kde bydlet. On stále žije s matkou. Navíc nemá rád moje děti a ani oni jeho. Já ho, ale nechci ztratit, je to největší láska mého života. Ale teď jsem z toho hrozně nešťastná, nevím, jestli mu věřit, že mě má rád a nebo si myslet, že to chce ukončit. Jen doufám, že by mi to snad řekl rovnou. 5íkala jsem si, že to vydržím ho vůbec nekontaktovat a třeba se ozve sám, ale vydržím to vždy max. 2 dny. Tak Vás prosím o radu, už jsem vážně zoufalá. Děkuji. Iveta
Iveta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Iveto, vy jste psychicky evidentně vitálnější, než přítel, ačkoliv jste o 14 let starší. Na něj je toho teď moc, nezvládá vše tak, jako vy. Žije u matky...Co to pro vás znamená ve vašem výkladu?...Může být jakkoliv největší láskou vašeho života, ale perspektivní do vašeho života není. Nedělejte unáhlené závěry. Žijete s introvertním nespolečenským manželem, který vám svým životním stylem nevyhovuje, ale on je vaše zázemí. Žijte společensky tak, jak jste zvyklá, ale na přítele se nevázejte.A také - nebuďte tou první, která jej kontaktuje. To by měl být nyní on.
partnerský trojúhelník
Dobrý den, paní doktorko. S manželem jsem 25 let a máme 2 syny. Bohužel, náš vztah již 12 let funguje jen kvůli dětem, alespoň z mé strany. Manžel je nemluvný a nespolečenský, nejradši tráví čas doma a sám. Já jsem naopak společenská, ráda se jdu občas někam pobait s přáteli, což jemu vadí. Ovšem už 7 let mám o 14 let mladšího přítele, kterého velmi miluji. Problém je i to, že je to blízký příbuzný, z manželovi strany. On mne prý také stále miluje, i když poslední rok je to dost složité. Dřív mi několikrát denně psal a volal, teď spolu prožijeme krásný veče a pak se mi třeba i týden neozve. Když mu volám, nezvedne mi to, na sms nereaguje. Tvrdí, že má rozbitý telefon, že mi to už mnohokrát říkal. taky možná bude problém v tom, že sice vystudoval 2 školy, ale stále nemůže sehnat dobrou práci odpovídající jeho vzdělání. Navíc měl předloni autonehodu, při ktreré se vážně zranil. Ze zranění se sice dobře a rychle zotavil, ovšem jisté omezení už bude mít doživotně. 1. díl
Iveta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Iveto, přecházím na druhou část vašeho dotazu...
partnerský trojúhelník
Vážená paní doktorko,

je mi 38 let, dá se říct, jsem úspešná, spokojená a soběstačná. Na nezájem můžu si také nemůžu stěžovat, Jsem svobodná a bezdětná. Zapletla jsem se však se zadaným můžem. Zámerně říkám zadaným, protože ženatý není, ani nikdy nebyl. Nicméně žije ve vztahu se svou partnerkou a mají dvě děti 10 a 13 let.
Ze začátku to byla sranda, dost mě uháněl a já jsem ho nechtěla, ani se mi nelíbil. Pak jsem se sešli, něco zkrátka přeskočilo a od té doby to jede ( asi 9 měsíců ). Bohužel se ukázalo, že si tak rozumíme lidsky a po sexuální stránce, že jsem to ještě nezažila. On není ten typ, co by mi mazal med kolem pusy. Nevypouší věty typu - manželka mi nerozumí atd, jsem spolu kvůli dětem atd. Je vždy upřímný a na čem se dohodneme, to platí. Náš vztah přerostl v lásku. Myslím, že to zaskočilo i jeho samotného. Chová se ke mně moc hezky, vídáme se každý týden. On ví, že ho mám ráda a chtěla bych s ním mít dítě. Dokonce už jsem si mysleli jednou, že jsem otěhotněla a ani tehdy nezpanikařil nebo se nesnažil utéct. Moje otázka zní, co s tím? Nechci mu bourat rodinu. Chápu, že to není pro něho lehké. Přála bych si, aby se rozhodl svobodně a nevím, jak mu to vše říct. Děkuji J.
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jano.To je hodně na vás dvou, a poté na vás samotné. Byla byste schopná žít v trvalém partnerském trojúhelníku i s dítětem? On má rodinu, vy ne, ale velmi po ní toužíte. On by jistě byl schopen unést zodpovědnost za vaše společné dítě, ale ani vy, ani on, si nejste jistí, zda by rodinu opustil. Teď je to velká láska, možná ještě zamilovanost? Zkuste si představit váš život ve vztahu s ním za 5 let. Co vás napadá, jaké obrazy vidíte. Je to hodně těžké - chcete dítě a rodinu s mužem s vlastní rodinou. Měli byste spolu víc mluvit o tom, co by, kdyby, na případné otěhotnění a další scénář kolem toho, byste měli být oba připraveni. Z vašeho krátkého popisu soudím, že on se svobodně pro život s vámi a pro rozchod s ženou nerozhodne.
krize vztahu
rodinu, snaží se mi pomoci v domácnosti, i když jen v něčem. Vzhledem ke zvýšeným potřebám našeho dítěte narážíme na rozdíly, sama se snažím o aktivnější přístup, vedení ke sportu a podobně (ani jeden nejsme sportovci, ale pro dítě to pokládám za nutné), on je spíš ten pasivní. Rozchod, pokud by nebyl zájem z jeho strany, pro mě nepřichází v úvahu, pro dcerku by to znamenalo velkou komplikaci. Společně strávený čas jen ve dvou (víkend, krátká dovolená) nejsou možné, nemáme hlídání a oba jsme na dítě tak fixovaní, že bychom si pobyt bez něj neužili. Dokážeme se snadno domluvit na provozních věcech, ale radost jen mezi námi vymizela. Nejde ještě o averzi, ale rozhodně o únavu, případně (skrývanou nebo verbální) agresi, pokud se naše očekávání zrovna nepotkají (ne ve věcech zásadních, ale v každodenních prkotinách). Měla byste doporučení, radu? Předem Vám moc děkuji.
Eva, část 2
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Shrnula jste váš společný život, Evo, ve velké rychlosti. Kdybych měla zrekapitulovat, co mi přišlo jako důležité, tak :na začátku nevyrovnaný vztah a větší zájem manžela o vás - neimponoval vám, snažil se až moc, z vaší strany absence chemie, nyní vyhoření v podobě stereotypu a rutiny - jakoby nějaká modifikace vašich začátků? Jste spolu perfektní provozní jednotka, ale - ta chemie tam schází pořád, nebo jste ji někdy spolu našli? Zdá se mi, že vás hodně drží dcera, ale to nemůže být jediný motiv pro váš společný život. Narážíte na sebe, a to bývá velmi časté, že v prkotinách. Jenže ony se ty prkotiny hromadí a hromadí, a pak je z nich jeden velký ranec vzájemných neporozumění. Kostlivci ve skříni vám chrastí docela dost, a chtělo by to, něco s tím dělat - něco s vaším partnerským vztahem. Jestliže jste mi děkovala za mou poradnu, tak ji občas čtete a víte, co vám teď doporučím - spolupráci s partnerským psychologem v rámci párové terapie. Přeji vám oběma, abyste to zvládli :-))
krize vztahu
Dobrý den, děkuji za Vaši poradnu a prosím o radu.
S manželem jsme spolu přes dvacet let, máme malou dcerku. Když jsme se kdysi seznámili, můj muž mi neimponoval. On svůj zájem projevil tak, že mě neustále doprovázel, trávil se mnou veškerý čas. Překvapilo mě, že přes jeho chování, které mi zprvu připadalo arogantní, máme mnoho společného, naše názorové překrytí bylo absolutní. Nepřitahoval mě fyzicky, a tak jsem dlouho vztah odmítala, resp. časem tajila, nakonec ale převážila potřeba bezpečí a respekt k tomu, jak je chytrý, spolehlivý, zábavný. Dlouho jsem byla přesvědčená o správnosti volby a dodnes nelituji. Po těch letech se ale ze symbiózy stala rutina a z porozumění nuda. Ne vždycky, ale často. Naše dcera má problémy a i když se pro ni oba snažíme dělat maximum, poměrně často jeden nebo druhý z nás ztrácí trpělivost. Vypozorovala jsem, že vůči svému muži mívám až averzi – a i když on býval rezistentnější :-), také se vůči mě projevuje až alergicky. Je úspěšný v práci, zajistí
Eva
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Evo, přecházím na druhou část vašeho dotazu.
hledání sebe sama
manžel mě byl mockrát nevěrný,jenom co já vím tak jich bylo 12,k tomu všemu hodně pije a vždy v mě uráží když je opitý,máme spolu 4děti.Já již 20let podnikám,jsem časově vytížená,před třemi lety jsem odešla po rakovině od něho abych se z toho dostala. Při jeho další známosti jsem to nezvládla a vzala ho zase zpět, Ted jsem ho po dvou letech opět vyhodila a on se ihned odstěhoval k poslední známosti,já ted zase trpím a nevím co se to zase se mnou děje, V tomto období jsem se jěště rozhádala se svým bratrem,který mi celý život byl oporou a náhradou táty který nás opustil když mě bylo 9let. Děti se ke mě taky chovají divně. Prosím poradte co mám dělat,mám i sebevražedné úmysly-hroutí se mi celý svět.
RADKA
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, RADKO. Nebojte se odejít od manžela. Jste na něm emočně závislá, ztrácíte vztah s bratrem. Nevím, co znamená, že se k vám i děti chovají divně. Trpíte osamělostí a potřebujete psychologickou pomoc, vyhledejte ji co nejdříve.
nedotažený rozchod
Jde o pravou lásku nebo ne? Já se vždy v lásce trápil ,,, jedna holka mi umřela v náruči vykrvácela měla rakovinu.. a jinak vždycky jsem se zamiloval nesprávně jsem velice otevřený empatický... teď poslední vztah skončil v létě trval přes rok rozdávali jsme si něhu a vášeň na každém výletu sex nás spolu velmi naplňoval příjemným pocitem cestovali jsme spolu čekali jsme málem spolu miminko jenže pak její rodina do toho začala šťourat a začali jsme se hádat a z trucu si našla jiného .. je to víc než půl roku a stále mě vyhledává přes kamarádky žárlí na mě mě také chybí je mi po ni smutno ale jsem naštvaný že mě zradila ikdyž vím že mě miluje našla si arogantního sprostého vola takže doufám že ji dojde jaký je on dřív než bude pozdě .....
Michal
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Michale. Nevím, jestli je to láska. Spíš je tu oboustranná žárlivost. Nevím, do jaké míry mohla její rodina v létě ovlivnit to, že se s vámi rozešla. Za svou láskou si stojíme i oproti rodině. Takže teď nevím, nač se konkrétně ptáte - zda na to jestli milujete vy ji, nebo ona vás. Ale vy běžte dál a nesledujte její život. VY máte svůj život.
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu. S mamkou jsme vždycky měly velmi dobrý vztah, ale v poslední době ji moc nechápu. Jsem 3.rokem na vysoké, takže už nejsem doma každý den, ale jezdím spíše na víkendy, navíc mám přítele takže mě mamka už nemá jen pro sebe - nevím jestli to má na situaci vliv, ale mám pocit, že poslední dobou ji na mě vše vadí. Kritizuje mou postavu, moje jednání, že ji s ničím nepomůžu atd. Navíc jsem na našich finančně závislá z důvodů obtížnosti své školy, což je mi také často předhazováno, přesto, že takto jsme do toho šli. Jsem zvyklá být s mamkou denně v kontaktu a informovat jí téměř o všem, byla mi vždy tou nejlepší kamarádkou, ale poslední dobou mi všechny moje problémy jen dává za vinu, takže už nemám chuť s ní tolik věcí sdílet. Doma si přijdu jak pod dohledem, když se nechovám dle představ, nebo vzdoruju hned mě napomíná. Jenže já jsem dospělá a chci si žít svůj vlastní život. Nevím v čem je najedenou problém a co mám dělat. Předem děkuji za odpověď.
Jitka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Jitko. Vaše maminka nezvládá separaci vás, jakožto dospělé dcery. Říkáte, že jste byly nejlepší kamarádky, takže důvěrnice. Teď je to jinak, studujete jinde, nevídáte se denně, máte partnerský vztah. Maminka není smířená s tím, že máte také svůj život. Ale ta finanční závislost na rodičích... díky ní vlastně dospělá nejste. I při studiu náročné VŠ může člověk chodit na brigády..., je to běžný standard. Zkuste s maminkou komunikovat jinak, nereagovat na její kritiku, porozumět jí - cítí se bez vás osamělá, scházíte jí, byly jste předtím na sebe hodně navázané. A nějakou dobře placenou brigádu bych na vašem místě rozhodně zkusila.
nejistota ve vztahu
4/4 K tomu se začala sbližovat s jedním kolegou od ní z práce a já se obávám, že to souvisí s tím, že chce naše manželství ukončit nebo mít trvale milence. Já ji miluji a snažím se k ní přiblížit a ona mě vyloženě neodhání, když ji vezmu za ruku, tak mě vezme také. Často mluví o tom, že se odstěhuje z naší ložnice, protože prý chrápu nebo se moc potím a páchnu, pořád ji něco vadí. Své sestře řekla, že nechce dělat žádné radikální kroky, ale že chce čekat, jak se všechno vyvine. Nevím jak dál, mám se snažit být u ní nebo naopak dělat si své a všímat si ji méně?
Petr N.
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Petře N. Zdá se, že máte vše pod kontrolou, o všem víte. O tom,. co řekla sestře, jaké má sny, kdy s kým co měla. Něco změnit musíte oba dva, pokud byste spolu chtěli žít dál - ale tak, abyste si rozuměli a bylo vám spolu dobře. Sám se na sebe dnes díváte sebekriticky - ad vaše ovlivnitelnost rodiči, vaše impulzivita kdysi.. Dnes jste již někdo jiný, ale vaše žena začala kvést s odchodem do práce po 22 letech. Není na vás závislá, má svůj svět. Ale jsem z vašeho vyprávění přesvědčená, že vás má stále ráda. Spojuje vás toho hodně - dobrého, i špatného, ale žádný vztah nemůže být dokonalý, to nejde. Teď jde o to, jak se k sobě můžete přiblížit a stát se vyrovnaným rovnocenným párem. Nyní jste na ní závislejší víc vy a ona si léta svobodně po světě, jak chce. Tím víc vás přitahuje - je vzácná a někdy skoro nedostupná. Viděla bych vás dva na párovou terapii u partnerského psychologa. Co vy na to?
nejistota ve vztahu
3/4 Většinou sex odmítala, ale byla na mě milá. Ona jako by o to neměla zájem. V této době jsme začali podnikat ještě víc výletů a dokonce bych řekl, že to bylo velmi pěkné až na to, že v době kdy jsem byl pracovně pryč, tak jezdila za ním. Jezdím často na služební cesty, kdy jsem mimo domov i několik dní v týdnu po sobě, někdy i pět dní. Nejstarší syn 25 bydlel do nedávna s námi. Vydělává dost a tak si předloni koupil byt. Doma se, ale choval špatně, nadával někdy mě i manželce, ale ona se ho pořád zastávala. Nakonec jsem mu řekl, ať se odstěhuje do svého bytu, když se neumí chovat. Od Silvestra 2018 se zdržuje ve svém bytě a u nás spal jen jednou. Manželka mě obvinila, že jsem ho vyštval a zase začali všechny Staré výčitky, sdělila mi, že se mnou ještě bude, ale žádné důvěrnosti, že budeme jen žít ve společné domácnosti. Kamarádkám a svým sestrám vypráví své sny, které podporují rozchod se mnou apod. Na své sny vždy hodně dala a na esoteriku vůbec.
Petr N.
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Přecházím na poslední část.
nejistota ve vztahu
2/4 S ní bych, ale šel někam velmi rád. Když jsem ji navrhoval, že bychom měli spolu chodit do společnosti také, tak řekla, že možná jo… někdy, ale každý konkrétní návrh odmítla. Ona bere mé pracovní několikadenní jednání jako, že se chodím bavit sám a že ona se tedy chodí také bavit sama. Od mládí jsme spolu rádi chodívali na dlouhé pěší výlety do přírody. Máme tři děti, dnes všechny již dospělé. Manželka je velmi pěkná a není pro ni problém se seznámit. Dokonce i teď v padesáti letech vypadá na 35. V roce 2006 mi byla jednorázově nevěrná a od té doby se hodně změnilo. Pořád mi vyčítala minulost a už nikdy nezačala s žádnou erotikou. Vždy jsem musel být iniciativní já. V letech 2013 - 2017 měla přítele, o kterém tvrdí, že s ním neměla sex, ale psali si velmi něžné SMS a ujišťovali jeden druhého jak je mu s ním dobře. Přiznala se, že se „párkrát“ sešli. Zvláštní je, že v tomto období se ke mně manželka někdy přitulila sama od sebe, ale sex jsem musel začít já.
Petr N.
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jdu dál...
nejistota ve vztahu
1/4 Dobrý den paní doktorko, v mládí na začátku našeho vztahu jsem se nechoval dobře. Myslel jsem to vždy dobře, ale někdy jsem se nechal ovlivnit mými rodiči a někdy mě ovlivnila moje prudká povaha, kdy jsem třeba vybuchl a něco řekl a pak se to již nedalo vzít zpět. S manželkou jsme se pak pohádali, ale druhý den jsme se vždy udobřili. Jen jednou se odstěhovala i s dětmi ke své matce a tři měsíce u ní bydlela. Pak se vrátila a časem se vše, jak se mi alespoň zdálo, urovnalo. Někdy, když došlo k nějakému sporu, mi vyčítala minulost. Manželka neměla zaměstnání 22 let (z toho 9 let mateřská d.) a já živil celou pětičlennou rodinu. Od r. 2012 vystřídala několik zaměstnání a v tom nynějším pracuje od roku 2015. Ve všech těch zaměstnáních si udělala řadu přátel, s kterými chodí na bowling, tancovat a různé jiné akce na kterých se já nesmím účastnit. Já nechodím nikam, společnosti mám docela dost z práce, protože dost dní měsíčně jsem pracovně na různých jednáních.
Petr N.
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Petře N., jdu nejprve dál, abych se dozvěděla celý váš příběh.
nevěra
část 2. Znám řadu detailů,onu paní,bolí mě pomyšlení na to jak za ní jezdil,jak mi lhal,jak se spolu smáli,co vše spolu dělali...celé dva roky na to denně myslím,trápím se,myslím i na to jak jsem mohla být tak důvěřivá a slepá. Na výletě se mi vybaví,že mi tam tehdy vyprávěl o ní jak to má špatné doma a mě to zkazí náladu,často mu při hádce vmetu jak mě zradil,že kdyby mě měl rád tak by mi takhle neublížil,že jsem mu asi nestačila když nejsem prsatá blondýna... Vím,že je to nesmysl i že to nemám říkat,ale neumím se ovládnout,mé pocity ublíženosti,zrady,vzteku...jsou silnější. Naše komunikace se stále zhoršuje,manžel je z toho otrávený,jsme ve stále větší krizi. Dávám si za vinu,že vztah je teď špatný kvůli mně,manžel mě má hodně rád a kdybych to zvládla tak bychom mohli být šťastní,ale já to nedokážu a tak nejsme. Nechci to vzdát,už kvůli 9l. synovi,ale co když patřím mezi ty,kteří to prostě nezvládnou,jak to mám poznat,co když nás jen zbytečně trápím? Už nevím jak dál,prosím o radu.
Hanka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Hanko, na své pocity máte plné právo, ale dva roky jsou dlouhá doba - relativně. Jenže - znáte ji, znáte nějaké detaily - to je to nejhorší. Nejlepší je nevědět nic, abyste nemusela vymazávat ze své paměti to, co je na delší dobu nevymazatelné. Takže - čím začít?  Budováním své sebedůvěry. Znáte své ženské kvality? Zkuste si je uvědomit a sepsat. Zkuste si uvědomit svou jedinečnost - pro sebe samotnou i pro své okolí - nejen pro manžela, ale i pro ty další, které máte ráda vy, a oni vás. Podívejte se na sebe očima druhých :-) Nejste prsatá blondýna, ale jste to VY, kterou si váš muž vzal, s nímž máte syna. Zeptejte se sebe sama i na to, KDO JSTE, a zase si to napište, ať to máte před sebou. Kdo je Hanka :-))) A hlavně se neobviňujte. Myslím jinak, že by vám rozhodně prospěla krátkodobá individuální terapie u partnerského psychologa, abyste vše mohla probrat v živém dialogu.Udělejte to, uleví se vám. Přeji hodně sil.
nevěra
Dobrý den,s manželem jsem 13 let,před pěti lety měl vztah s kolegyní z práce,vím to dva roky. Vztah trval asi rok,byl prý zejm. o sexu,o tom že se na něj někdo těší,je na něj milý,nic neřeší,... Manžel je více kontaktní než já,má větší potřebu sexu. Už v minulosti jsem zjistila,že si chatoval s ženami mj. na sexuální témata,ublížilo mi to,ale odpustila jsem mu. Milenka přišla v době kdy mezi námi rostlo napětí a dohady kvůli stavbě domu. Manžel prý nikdy neuvažoval o tom,že by s ní žil,svůj vztah s ní ani vztahem nenazýval,ukončil ho sám,mrzí ho,že mi ublížil,snaží se. Já se s tím už dva roky peru,chodila jsem k psycholožce,brala antidepresiva,ale pořád se nemůžu zbavit pocitů zrady,nedokážu mu odpustit,nedůvěřuju mu,velmi mi poničil sebedůvěru. V dospívání jsem měla velký problém se sebevědomím,to jsem postupně nabývala až kolem 30 let,nevěra mi ho srazila zpět a to zrovna v době přechodové,která je už tak složitá. Manžel je o 10let mladší,což jsem nikdy neřešila,až teď po nevěře.
Hanka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Hanko, nejprve si přečtu druhou část vašeho dotazu.
nejistota ve vztahu
Dobrý den, paní doktorko, ráda bych Vás požádala o Váš pohled. Jsme manželé 18 let, máme dvě děti. přibližně 10 let bylo vše relativně OK, pak se začal horšit zdravotní stav dcery a taky i vztah manžela k ní. Dcera je hraniční porucha, manžel má histrionské rysy, takže na sebe narážejí. Do toho vstoupily i další karamboly - manžel dětem pořídil telefon, avšak s neomezeným limitem (já chtěla, aby měly limit), dcera za měsíc protelefonovala 9 tisíc, takže zle. Zle kvůli koupelně (dcera špatně prožívá své tělo), s psychickým stavem se horší i pořádek apod. Vše řešíme medikamentozně a psychologicky. Oba zdravotníci zvou i manžela, ten však odmítá. Já se dcery zastávám a doufám, že se nám z toho podaří vyhrabat. Ale manžel jako by dceru odepsal, jako by se nehodila do jeho života. No a tím se horší i vztah mezi jím a mnou. Já se snažím dceři ulevit (někdy jsou ty stavy fakt vyčerpávající), on to odmítá, na nemoc nechce slyšet, začíná si jet vlastní linii. Anebo chce mě, ale bez dcery. Děvče je šikovné, zvládne i vysokou školu, ale chce to čas, trpělivost a laskavý přístup. Manžela prosím o shovívaost a trpělivost - ani jedno nechce dát. Obávám se, že pomalu spějeme k rozpadu. Navíc začal proti nám oběma i provokovat syna. Napadá Vás nějaké řešení? Děkuji moc.
Katka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Katko, to je složité, já vám těžko můžu pomoct. Hraniční porucha osobnosti je diagnóza na celý život. Manžel dceru začal odmítat až tehdy, kdy se vše začalo projevovat více, sám není psychicky kompenzovaný. Možná v dceři vidí kus sebe - říkáte, že má histrionskou poruchu. To je v podstatě též porucha osobnosti. On dceři nepomůže, možná právě proto, že není smířený sám se sebou, ale to si nemůže přiznat. Aliance se synem je jednodušší. Teď jde jak o dceru, tak o vás, ale rovněž i o syna. Koaliční spojenectví s tátou mu moc do budoucího života nepomůže. Viděla bych to na rodinnou terapii, ale šance na to, že by se to podařilo, je minimální. Neboli - pro vás bych viděla jako nutnost individuální terapii. Ale ne u psychologa, k němuž chodíte s dcerou. K někomu jinému, kterému svůj příběh budete vyprávět, a on ho uslyší prvně a začnete to společně rozplétat.
nejistota ve vztahu
Dobrý den, chtěla bych se poradit, jsem vdaná 25 let mám 1 dospělé dítě, zamilovali jsme se s mužem, ženatý 3 děti. Vím, že je to špatně, ale srdci nešlo poručit a propadli jsme tomu oba dva. Nelituji jediné vteřiny s ním!! Náš vztah trvá 5 let. Přítel mi jen slibuje, že se rozvede i jeho manželka to ví, když se dozvěděla, že jsem těhotná přítel se odmlčel....ona o něj nechce přijít. Koupil pro nás byt předělal a zařídil a chtěli jsme mít spolu dítě oba dva a ted jsem ve 20 týdnu těhotenství a přítel se odmlčel, je to 3 měsíce....jako by to byl někdo jiný, vůbec ho nepoznávám. Nechal mě na pospas osudu, nezajímá ho co se mnou je..prostě nic..jak se mám smířit se zradou člověka, kterému jsem věřila? Je na to vůbec nějaká rada? Ta bolest se nedá vydržet.Předem moc děkuji za odpověď Tereza
Tereza
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Terezo. Radu na vaši bolest a pocit zrady nemám. Co vím, je, že se musíte o sebe starat, abyste těhotenství ve zdraví zvládla. Přítel je teď v kleštích, s manželkou má 3 děti a bezpochybně by bylo složité i majetkoprávní rozdělení. Ona chce nyní jediné - udržet jej doma. Je to silou. Bezpochyby je kontrolován, nezvládla vaše společně očekávané miminko., Ale to, že se přítel vůbec neozývá a nechává vás v tom sám, je pro mne nesrozumitelné. Máte spolu zrekonstruovaný byt, čekáte spolu dítě, on s vámi však vůbec nekomunikuje - znamená to, že manželka je silnější, než je on, má zbraně v ruce. O vašem vztahu věděla dávno, ale změnila strategii okamžitě poté, co se dozvěděla o vašem těhotenství. Nepíšete nic o tom, jak je to u vás doma, jak se ke všemu staví vaše dospělé dítě, jak váš manžel. Ve hře je hodně okolností, které ovlivní, jak to bude dál. Starejte se o sebe fyzicky, i psychicky, rozhovory s psychologem by vám rozhodně prospěly. Přeji vám hodně sil, a aby to dopadlo vše tak, jak má!
závislost ve vztahu
Dobrý den,
mám taký malí dotaz,neboli se chci zeptat , mám přítelkyni cca 3 měsíce ,a pracuje na veřejném místě , kde lidi se střídají , dávají si kávu , atd.
vždy jsem bez problému ,a ani ji to nevadilo že jsem přišel za ní do práce ,na kafé a kolikrát aj sama chtěla abych přišel , a poslední 2 týdny mě řekla že nechce abych tam za ní (do práce ) chodil , zdůvodnila to že něktěří zákazníci , známi si s ní dělají srandu že ji hlídám , ale při tom jsou to aj moji kamarádi,známi, a navíc nejsem tam dlouhou dobu max 1/2 hod.
Můžete mě poradit co dělat, nebo jak se chovat, nebo respektovat její přání ? jo uvědomuji si že jsem ten který potřebuji více s ní být v našem vztahu . Ale když za ní nejdu do práce tak se třeba nevidíme 3 dny , a mě to chybí .
Když se za ní stavím v práci tak se nesnažím ji líbat nebo tak ,něco .
Děkuji moc , za radu ..
Miroslav
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Miroslave. Respektujte její přání, nebo o ni přijdete.
zamilovanost
Dobrý den,
je mi 16 a jestě nikdy jsem nikoho neměla.Znám jednoho kluka už od dětství přes rodiče,je o rok mladší Jezdíme spolu na dovolené a asi tak před 2 lety se mi začal líbit.Bojím se mu to říct.Od dětsví jsem měla nadváhu ale asi před rokem jsem zhubla 20 kilo. Nepřišlo mi že by se jeho pohled na mě nějak změnil. nedávno jsme si dával navzájem různé otázky a museli jsme odpovědět.On se mě zeptal jestli bych s ním chodila(řekl to jenom ze zvědavosti,rozhodně to nemyslel vážně)řekla jsem že ano,a zeptala jsem se ho na tzo samé.Řekl mi že kdyby mě neznal přemýšlel by o tom, ale že jsem pro něj jako sestra a bylo by to divný se mnou chodit.Mluví se mnou i o jiných dívkách co se mu líbí.Když jsme spolu vyhýbá se fyzickému kontaktu se mnou.Nevím co to znamená.včera jsme byli na běžkách a když jsem spadla otočil se a pomohl mi vstát,ale jakmile jsme jeli autem a na zadních sedadlech bylo málo místa sedl si ode mě co nejdál, radši seděl na běžkách než aby si sedl blíž ke mě.
Katka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Katko,berte ho opravdu jako kamaráda, a nic víc. Nezdá se mi, že by tu byla šance na vztah, a přišla byste pak i o kamarádství...
ženské přátelství
Zeptala jsem se jí, jestli je jí dobře, mobil se jí třepal v ruce a ona pořád opakovala: " Podívej se na to!" Ano, on sice přál své holce k Valentýnu, ale zveřejnil fotku půl roku starou. Jenže ona byla úplně hysterická a když jsem se jí ptala, co šílí. začala křičet: " A co, když si ji vezme?" Tak já na to: " A kdyby si ji vzal, tak co?" A ona řekla něco, co jsem opravdu nečekala. Že pokud si ji vezme, tak, že si v tom případě něco udělá. Popravdě, nevěřím tomu, že zrovna on se bude vázat , ale situace je opravdu vážná. Osobně si myslím, že by potřebovala nějaký šok a to nejlíp od něj, aby se vzpamatovala. Nejhorší je, že ten její kamarád nemá ani tušení o tom, že ona ho miluje. Chystá se mu to říct a já si myslím, že by to měla udělat. Setká se s odmítnutím a aspoň " vystřízliví". Co myslíte, mám pravdu? - otázka upravena poradcem
Lizzie 2. část
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Já vám, Lizzie, nevím. Vaše kamarádka a kolegyně je poblázněná docela dlouho, to není zamilovanost, to je závislost, která ale nemá žádné opodstatnění kromě toho, že jí pomáhal z toho, když jí zemřel děda. Je to kamarád, který ale má svůj vlastní život. Myslím, že vaše kamarádka by měla vystřízlivět jinak, než tím, že mu sdělí svou "lásku k němu". Tím by mohla přijít i o kamaráda. Ale on už kamarád dávno není - pro ni. On je objekt jejího zájmu, vše soustřeďuje jen na sebe. Nevím, jestli by jí pomohl nějaký šok v podobě jeho odmítnutí, spíš naopak. Nechte ji být, ona by si to měla vyřešit sama, toto téma byste v konverzaci spolu měly vy dvě vynechat. Pochybuji o tom, že byste jí mohla v její posedlosti jakkoli pomoct.
ženské přátelství
Dobrý den, moje kamarádka se vloni zamilovala do jednoho svého kamaráda. Vůbec se nedivím, že k tomu došlo. Zemřel jí děda, kterého měla moc ráda a kromě podpory od rodiny se jí dostalo podpory jak ode mně, tak i od něj. Problém je však v tom, že on má přítelkyni a ona to vůbec nebere v potaz Denně sleduje jeho instagram a máte slyšet ty řeči, co vede na jeho účet. Pokud zrovna zveřejní nějaké video nebo fotku s ní, vždycky řekne: " Já nechápu, komu se pořád tak trapně předvádějí." nebo " Stejně ji vůbec nemiluje, tak nechápu, komu hrají takové divadlo." Když s tou svojí přítelkyní nějakou dobu nezveřejní žádné video, nebo fotku, hned doufá, že už spolu nejsou. Ale jen ji zveřejní, propadá smutku a tvrdí, že ten jeho vztah je jeden velký omyl, že ve skutečnosti patří k sobě atd. Před pár dny byl Valentýn, byly jsme v práci a zrovna měli polední pauzu a něco jsme si vyhledávali na internetu. Najednou z ničeho nic zbledla a ukazovala mi fotku na jeho instagramu, kde jí přeje pěkného Valentýna. - otázka upravena poradcem
Lizzie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Lizzie, nejdříve přejdu na druhou část vašeho vyprávění.
nejistota ve vztahu
Pokrac.i nemoznymi zpusoby.Byl to brutalni natlak a ja nevedela,z ktere do ktere.Nakonec jsem se odstehovala,ale s “ novym”pritelem jsme se domluvili,ze neni uplne moudre preskocit ze vztahu do vztahu a ze si dame cca pauzu na uklidneni...Cely mesic jsem nevydrzela a iniciovala setkani drive.Celou dobu jsme si ale nepretrzite smskovali.Kdyz jsme se meli videt,rekl mi,ze se s nekym vyspal,ze byl frustrovany a mnou odmitany a ze uz to nevydrzel,ale ze me porad miluje.Odpustila jsem mu...Behem nasledujicich deseti dnu jsme byli spolu,vse bylo ok,psal mi snad tisic sms za den,jediny problem byl po sexualni strance,nemel erekci,vubec.Byl z toho sice spatny,ale furt mi rikal,ze to ma hlave.Takto se to behem tech deseti dnu opakovalo petkrat a pokazde v vubec nic.Jinak se ke mne mel,furt mi psal atd.Den po nasem poslednim sexualnim pokusu se se mnou z niceho nic,z cista jasna rozesel s odduvodnenim ze se se mnou neciti uplne uvolnene.Zeptala jsem se na tu jinou zenu,rekl mi ze si neni jisty.Zniceho nic prestal jakykoli kontakt, vsechno.A samozrejme je s tou jinou zenou.Jsem z toho uplne v soku a nechapu vubec nic,a jsem jako paralyzovana.Po tom vsem odejde v dobe,kdy jsem odesla od partnera a tudiz uz i zmizely me komplikace.Nevim,jak to pochopit a co delat.
Natalie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Natalie, od svého partnera jste odešla kvůli tomu, že váš vztah delší dobu nefungoval, a ne kvůli muži, s nímž jste si stále SMSkovali. Byl příliš intenzivní, a to je vždy podezřelé - rychlý intenzivní začátek, velmi intenzivní, často ukazuje na rychlé vyhoření intenzity a vztahu celkem. Shazuje své funkční poruchy nyní na vás, to přeci není fér. Důvod, proč vám sděloval, že se vyspal s někým jiným - jak tomu rozumíte? Podle mne to byl tlak na vás již dopředu. Každopádně nebyl vyrovnaný a nemáte čeho litovat...
nejistota ve vztahu
Dobry den,pani doktorko,
vim,jsem uplne pitoma,ale poradte mi prosim,jak se v tom aspon trochu vyznat,protoze nevim,jak se z toho dostat.Mam deset let vztah a dve deti.Vztah uz bohuzel nekolik let neni stastny a v podstate jsem jen cekala a nejaky impuls,ktery by me dokopal odejit.Tim impulsem se stal muz,ktereho mi doporucili kamaradi a ja s nim pak udrzovala 3mesice opravdu nepretrziteho sms vztahu,byla to neuveritelna sms lavina,psali jsme si uplne o vsem,i o tech nejosobnejsich vecech,kdyz to slo,tak jsem se i vidali,byli jsme jak pubertaci,kteri si ukradnou par chvil pro sebe.Ale nespali jsme spolu.Po mesici takoveho vztahu mi zacal rikat jak me moc miluje a zacal mi proste vyznavat lasku.Ja v te dobe uz resila stehovani od partnera,ale bylo to zdlouhave a psychicky velmi narocne,ale novy “pritel” o vsem vedel, se jsem mu uprimne rikala.Ke vsemu se to jeste vyhrotilo tak,ze muj partner,od ktereho jsem odchazela,uplne otocil a najednou me chtel ziskat zpet, a zkousel to vsemi
Natalie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Natalie. Přecházím nejprve na druhou část.
agresivita a vztah
Dobdý den měla bych takovou menčí dotaz .jsem spřítelem skoro dva roky máme spolu krásnou holčičku a mam také i syna s jiným mužem asiatem a muj muz v me pripade je cikan s madarem ale nerekl y to nikdo do nej je hodne bili.:D jde o to že nemá rad vubec meho syna je to pro něj cizí kluk do očí mu řekl že by jsi delal s vietnamcem ostudu tak bydlime od sebe syn je u me matky uz od mala a ted bydlim s pritelem a s nasi dcerou Gbinkou sami myslela jsem kdyz se odstehujeme bude vse dobre jenze ba naopak je to horsi bijem se do slova hadame se sproste pred malou ma takove chvylkove stavy prvne me zbije rekne a brecim a prozivato jak nejaky psychopat a po chvilce s emi omlouva pak ze bude spat ze svoji byvalkou v me posteli pak ze me miluje mam nekdy dny ze chci aby odesel ale kdyz se uz bali servu ho at u zustane semnou ze tu ma dite je to hodne zvlastni vztah chela bych poradit co dal a co mam udelat abych udrzela rodinu ma rad kdyz ho posloucham a at nevidam syna rika at zapomenu
Adéla
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Adélo, na vašem místě bych přítele opustila - čím dříve, tím lépe. Kvůli němu nemáte u sebe syna, on je agresivní, napadá vás slovně i fyzicky. Zůstaňte se svými dětmi sama a chraňte je, jste obětí domácího násilí. Jak má být tohoto svědkem vaše dcera? A proč nemůže mít svého nevlastního bratra u sebe. Vzpamatujte se, tohle nejde.
krize vztahu
Začala jsem o sebe víc dbát, začala cvičit. Ale pořád nejvíc toužím po tom, aby se nám vrátil ten krásný vztah, co jsme měli. Manžel odchází docela často, protože se snaží "ventilovat", je docela nervák a ve sportu našel způsob, jak se uvolnit, aby doma nebyl nervózní a nevyvolával konflikty. Taky to vypadá, že by to mohlo být na dobré ceste. Já se snažím bojovat s pocitem, že sice pracuje, stará se o děti a na mě si občas vzpomene, ale žije jinde, protože ty činnosti, které dělá rád sdílí s jinými lidni, než se mnou. Sice to je částečně na dobré ceste, ale zároveň se ve mě pořád ozývají pocity, že zůstávám na druhé koleji. Taky mě děsí představa, že se ze mě stala závislá osoba a sice tuším, jak z toho ven, ale ráda bych znala váš pohledn na věc. Myslím, že bych se měla osamostatnit natolik, abych necítila závislost na manželovi, ale mám pocit, že kdybych si začala hledat samostatné aktivity v takovém rozsanu, jako on, nezůstal by čas ani na rodinu, ani na manželství. To je asi vše :) - otázka upravena poradcem
Lída 4
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Lído, hlavní je, se nebát něčeho nového, ale těšit se na to. Nebojte - pokud byste do práce začala chodit, rodinu tím o nic neokradete. Manžel do práce chodí, a děti stíhá, přátele stíhá. Formulujete věci velmi přesně a jasně, bez jakýchkoliv zbytečností - věřte si, ale musíte CHTÍT přijmout novou výzvu. Myslím, že tím by se změnil zase dál i váš vztah s manželem - zlepšil. Já vám moc držím palce k tomu, abyste si věřila. A možná bych doporučila něco, co deprese pomáhá zvládat - El Triptophan, který je volně prodejný, ten by vás mohl velmi posílit :-))
krize vztahu
Chtěla jsem jen jednu věc - být normální, normálně žít a vrátit se k tomu pěknému, co mezi námi stále bylo, ale překrylo se to pod tíhou života. Občas bylo období, kdy se to zdálo normální, byli jsme i sami na dovolené, někdy zašli do kina nebo do restaurace, ale na 15 akcí s přáteli byla jedna se mnou. Byla jsem pasivní a čekala, až si mě všimne. Z druhého pohledu, kdo se na to má dívat, jak se mu milovaná osoba propadá do nicoty, nevěděl proč to tak je a myslel si, že bych měla změnit způsob života a začít chodit do práce.Zatím to je pro mě představa, která mě děsí, mám pocit, že bych to nezvládla. Nějak jsem se sebrala a uvědomila jsem si svou situaci, co kní vedlo a co vlastně chci. Začala s manželem víc komunikovat a odhalila jsem mu, co se mnou je. Prostě jsem ztratila energii do života, protože mi "došlo palivo". Palivem pro mě byl náš vztah. Přestaly hádky, začal se ke mě chovat hezky a snaží se se mnou víc žít, ale původní kontakty s kamarády mu zůstaly. Já teď bojuju se sebou - otázka upravena poradcem
Lída 3
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Začala jste mít deprese, Lído, aniž byste si to tak pojmenovala, a začala jste ztrácet svou sebedůvěru. Lidskou, i ženskou, a to docela dlouho. Nevím, jakou máte kvalifikaci, ale i já si myslím, že by vám návrat do zaměstnání pomohl. Uzavřela jste se do izolovaného světa jen rodiny, jste bez kontaktu s lidmi, kteří by vás ocenili, podpořili, kde byste se mohla smát, mít kolegiální vztahy. To vše přeci není jen o partnerském vztahu, který se postupně vytrácel, protože jste byla pasivní a nekomunikovala jste včas, co vás trápí. Je úžasné, že ale lásku mezi sebou stále máte. Jdu na vaši poslední část, ale nevím, jestli to tu spolu rozklíčujeme.
krize vztahu
Zatímco on se věnoval dětem, já jsem doma vařila, žehlila nebo zavařovala. Dopadlo to časem tak, že jsem byla úplně odstavená na druhou kolej. Určitě vinou nás obou. Dělala jsem dál, co jsem dělala a trpěla samotou. Začala jsem upadat do stavu, že jsem enbyla schopna zvládat to, co jsem měla, cítila jsem se špatně a odváděla si myšlenky čtením článků na počítači nebo sledováním televize. Manžel viděl, že se něco děje, ale nechápal to, dával mi prostor, abych se vzpamatovala. Časem jsem toho zvládala čím dál míň - děti a zvířata jsemnikdy nezanedbala, domácnost začala trpět. To vyvolávalo hněv u manžela a já jsem trpěla konflikty, ale roky jsem nedokázala pojmenovat, co se se mnou děje. Manžel se mi začal odcizovat a já trpěla ještě víc. Neskončilo to sice nevěrou, ale komunikace nějak vázla. Spíš jsme oba viděli, že je ten druhý v nepohodě a čekali, co se bude dít. Já jsem chřadla fyzicky i psychicky a manžel začal ventilovat sportovními aktivitami s přáteli. Jeho odchody mě ničily.
Lída 2 - pokračování
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jdu dál...
krize vztahu
Přemýšlím, do jaké rubriky napsat, je to asi víceúrovňové. Možná i docela časté - prožívám krizi osobní i partnerskou. Je mi 43 let, mám dvě odrůstající děti a plně jsem se oddala rodině. Celých 15 let jsem byla doma všem k ruce. Manžel vydělával za oba, ale ne tak, abychom si žili na vysoké noze, ale tak, že na dovolenou u moře to vycházelo. Asi jsme na tom materiálně lépe, než spousta lidí, ale jezdíme "ojetinou" a nekupujeme značkové oblečení....Občas se musel manžel ohánět a někde vzít zakázku navíc, já jsem zase zabezpečovala spoustu věcí prací na zahradě a zpracováváním výpěstků (domácí produkty všeho druhu). Já jsem se realizovala u zvířat, pěstováním a zavařováním a vozila děti do kroužků (jsme z většího města a bydlíme na okraji).Nastalo i období zdravotních potíží u dětí a delší léčby, kdy jsem byla k ruce. Manžel miluje svou rodinu, věnuje se dětem, učil je sportovat v létě i zimě - vypadá to docela jako idylka. Jenže není. Bylo toho na mě moc. - otázka upravena poradcem
Lída
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Lído, dobrý den, jdu číst dál...
stres
Dobrý den, paní doktorko, je mi 26 let a jsem teď už rok mimo svůj vystudovaný VŠ obor (překladatelství). Svoji práci, která mě bavila, jsem musela opustit, protože šéf mi neplatil včas a pracovala jsem ne za dva, ale za tři, protože se šetřilo, a já to psychicky nezvládla. Od té doby pracuji jako fakturantka, což mě nenaplňuje a ubíjí a když vidím své stejně staré nebo o něco starší známé/kamarády, nesnáším se za to, že jsem to nedotáhla tam, kam oni (vysoké pozice, zajímavé typy prací, naplněný život). Přítel se ve stejném oboru uplatnil (má jiný jazyk) a je z něj úspěšný firemní překladatel, zato já stojím na místě a při pohovorech dají přednost vždy starším kolegům s mnohaletými zkušenostmi. Připadá mi, že čas letí hrozně rychle a já ,,stárnu", aniž bych něco dokázala. Snažím se po práci zdokonalovat, učit se nové věci, hledat práci, ale zatím bez výsledku. Můžete mi poradit, jak si mohu pomoci? Moc děkuji. - otázka upravena poradcem
Any
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Any. Důležité je, že máte svou kvalifikaci a vystudovala jste obor, po němž jste toužila - tím máte dveře všude otevřené, i když vám teď zrovna štěstí nepřeje. Jdete na to dobře - po práci se zdokonalujete, učíte se nové věci. Neporovnávejte se jen s těmi velmi úspěšnými, to vám k ničemu není, jen vám to sráží sebevědomí. Tolik jich zase ve 26 letech není. Chápu, že se takto necítíte dobře, ale ono se to změní a váš čas určitě přijde. Jste nejspíš hodně výkonově zaměřená, a po profesní kariéře toužíte hned - kdo by ne. Přemýšlela jste o tom, že byste zatím, než získáte práci, která vám bude ve všech směrech vyhovovat, mohla svůj jazyk učit? Potřebujete do CV co nejvíc toho, co souvisí s vaším jazykem. Držím vám moc palce a nebojte se o sebe :-)
ženské přátelství
Dobrý den, paní doktorko, chtěla jsem se zeptat na váš názor. Netrápí mě partnerský vztah, ale vztah s mou nejlepší kamarádkou. Kamarádka má od začátku ledna nového přítele a mě úplně zazdila. Samozřejmě bych pochopila, že chce trávit co nejvíce času s partnerem, ty začátky zamilovanosti takové bývají a ani já nejsem jiná, když jsem čerstvě zamilovaná. Problém je v tom, že na mě v podstatě ode dne, kdy ho potkala, úplně kašle. Dřv jsme se často vídaly nebo jsme byly aspoň v kontaktu přes telefon nebo sociální sítě, ale teď vůbec. Měly jsme si také začátkem ledna předat dodatečně vánoční dárky, je polovina února a k ničemu se nemá. Několikrát mi napsala něco ve smyslu - já se za tebou musím konečně stavit, ten čas tak letí. Ale nestavila. Když se jí ozvu já, odepisuje dlouho a často jen smajlíka, příp. vůbec nic. Moc mě to mrzí a nevím, jak jí to říct. Nechci, aby to znělo, že jí závidím nebo si vynucuji pozornost (já přítele nemám), ale fakt je mi to moc líto. Co dělat? Děkuji.
Romana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Romano. , velmi dobře si dovedu představit, jak moc vás to mrzí - nejlepší kamarádka.Ale ona asi teď, ve fázi té největší zamilovanosti, zazdila úplně každého, neberte si to tolik moc a hlavně ne osobně.Já moc nevím, co k tomu mám říct, protože vás opravdu velmi chápu. Ale jestliže se jí ozýváte, a ona stejně reaguje za dlouho, nebo vůbec, stručně, nemá smysl jí teď nic víc psát.Ženské opravdové přátelství je velký dar v životě, a ona se vám v budoucnu rozhodně neztratí. Ale teď na vás nemá kapacitu. A je asi jiná, než vy - vy byste ji neopomíjela, ona vás ano. To byste si měly spolu v budoucnu vypovídat, jak moc vás to mrzelo.
žárlivost
....po nějaké době jsem už začínal mít všeho dost, neustále výčitky a jejich obhajování mě dostaly do fáze, kdy jsem začal mít psychické problémy a hodně zhubl a a proto vyhledal pomoc psychologa společně s manželkou, bohužel se nic nezměnilo. Je mi 32 a vím, že bych ještě mohl mít normální vztah a rodinu, ale manželku přes to všechno moc miluji a teď se konečně začala starat o domácnost a už umí říct dětem dost, nepodlejzá jim a chová se konečně jako rodič, buduje si respekt který absolutně neměla. Problém je teď se mnou. Příjde mi, že mam po tom všem už na manželku averzi a vytočí mě maličkosti, mam chuť jí vše vrátit a svezu se po ní na sebemenší maličkosti. vždy jsem byl rozvážný a klidný a teď po tom všem je najednou má povaha úplně jinde. Už nevím co s tím dál, trápí mě to, ale nemam sílu jí opustit, to co k ní cítím je stále moc silné, ale taky už si dokážu připustit, že bych se mohl mít líp. Děkuji za Váš názor.
Ondra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Ondro, posun tam je - vaše žena se změnila v přístupu k dětem, to asi bude výsledek spolupráce s partnerským psychologem. Je dobré, že to umíte vidět a snad to i oceňujete. Neboli, šance na celkovou změnu je. Jste spolu hodně krátce a učíte se sžívat. Vaše žena žila 5 let jako single, takže se to učí i ona. Ale nabádat vás nyní k trpělivosti, nemá smysl, jestliže jste již na maličkosti alergický. Ale - stále ji milujete. Teď byste potřeboval spolupráci v rámci individuální terapie s psychologem vy. Ale měl by to být někdo jiný, než ke komu jste chodili do párové terapie. A na nějakou dobu pauza? Je vás moc na velmi malém prostoru, to je další faktor, který se promítá do vztahu. Pokud se spolu v budoucnu rozhodnete vy dva spolu, že spolu budete chtít žít, měli byste si pořídit vlastní společné bydlení, kde bude pokojů rozhodně víc. Každý by měl mít svůj soukromý azyl, vnímám to jako velmi důležité. Pauza by znamenala, že byste se na společně domluvenou dobu odstěhoval nazpět k sobě, kde jste žil ještě před létem, než jste se sblížili.
žárlivost
Dobrý den, s manželkou 38 jsme se po několikaletém dopisování setkali minulý rok v létě, já se zamiloval snad v první sekundě, manželka se první tři týdny vztahu bránila. Po 13letech bývalého manželství a 5letech ,,svobody,, se jí do vztahu moc nechtělo, ale pak i ona ,,povolila,, a prožili jsme krásné dva měsíce plné lásky a vášně. netrvalo dlouho a vzali jsme se. Nastěhoval jsem se k ní do bytu 2+0 kde s námi bydlí i její dvě děti z minulého maželství syn 11, dcera 15) hned od začátku byly problémy s jejich chováním. Děti jsou rozmazlené, neznají pravidla a ničeho si neváží. žena žila pět let prací a doma to žilo vlastnim životem. po měsíci soužití navíc začala manželka nesmyslně žárlit a jakákoliv pípnutí telefonu brala jako nevěru a i když jsem jí chtěl telefon ukazovat, nestála o to a dál si myslela své. Došlo to až do fáze, kdy se z toho stalo patologické žárlení, které trvalo 4 měsíce. Od začátku jsem se staral o domácnost i její děti a ona byla vždy jen unavená a bez nálady....
Ondra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Ondro. Přecházím nejprve na druhou část vašeho vyprávění.
rozvod a děti
Dobry den pani doktorko,
je mi 43 let, zila jsem v manzel. 23 let,mame dva syny 19 a 8 let. Manzel po narozeni kazdeho syna zacal byt nervozni,agresivni,zly,u prvniho to trvalo az do jeho 10 let.Leta ex pred detmi vykrikoval,ze jsme deti nemeli mit, ze mohl cestovat,zit si,a financne by byl jinde,vzdy za doprovodu sprostych slov.Mladsi syn plakaval v koupelne se slovy, ze vi,ze nam znicil zivot a davat si tento stav za vinu. Zjistila jsem ze zijeme bez lasky,potkala pritele a rozhodla se to resit,rozvedla jsem se.Manzel si nasel pritelkyni.Nicmene mi obcas psal,ze je mu smutno a chybi mu nase rodina.Muj nynejsi zivot s pritelem neni idealni, jezdi 2 roky pouze na vikendy a ani jeden nejme schopni k vuli detem (stabilita,skola,kamaradi) se ostehovat 200 km.Zkusili jsme s ex.se 2 x vratit,ale po prvnim dnu jsem vzdy zjistila ze me nepritahuje,spis naopak.Ale nase rodina nam obema chybi.Mam obavu zit ve vztahu bez lasky,jen k vuli detem.Je mozne znovu zacit milovat a citit sympatie?Dekuji
Marcela
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Marcelo, dobrý den.Neobnovujte něco, co je ve vás již vyhořelé. Vaše děti si zaslouží klid a šťastnou mámu. Rodinně můžete fungovat i po rozvodu - setkávání při příležitostech svátků, narozenin a nějakých svátků. A předpokládám, že ex manžel si bere syny v nějakých intervalech ( 14 dní ) k sobě. On vás vyvolává jen tehdy, kdy se mu zasteskne. Jakmile byste žili spolu, stýskat se mu nebude a opět se projeví více jeho povahové rysy, synové v tom šťastní rozhodně nebudou...
problémy v sexu
Dobrý den, mám problém se svým novým přítelem. Mně je 19, jemu 22 a přítel má problémy s erekcí. Jsme spolu krátce, než jsme spolu poprvé spali, proběhlo mazlení a vždy to bylo naprosto ukázkové, byl vždy hodně vzrušený, několikrát denně. Vzrušil se i při líbání, letmém dotyku, objetí. První sex proběhl taky naprosto v pořádku, ale pak začaly problémy. Nejdřív během sexu, najednou mi řekl, že už mu nestojí, že to nepůjde. Většinou pomohlo, když jsem mu to dělala pusou, ale pak měl problém se vůbec vzrušit. Prý se mu to stávalo i dřív, ale nikdy ne tak často. Oba jsme z toho nešťastní, začínáme o sobě pochybovat, i když oba víme, že se přitahujeme. Začal brát nějaké doplňky stravy, ale myslím, že tomu nevěří. Vidím na něm, že na to pořád myslí a bojí se toho, takže logicky už od začátku má náš sex velmi malé šance na úspěch. Snažím se mu být oporou, netlačím na něj a říkám mu, jak mě vzrušuje a co se mi líbí, ale je to čím dál horší. Vůbec nevím, co mám dělat. Děkuji za jakoukoliv radu.
Katka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Katko, velkou roli tam hraje u něj psychika, ta ho paralyzuje v možnosti erekce.Vy se chováte skvěle, je důležité na nikoho netlačit, na druhou stranu to pro vás musí být ponižující. Zatím bych to řešila prostřednictvím erotických pomůcek a zákazem sexu jako takového. To většinou dost pomáhá.
nejistota ve vztahu
Dobrý den,je mi 15 let a zamilovala jsem se do jednoho kluka.měli jsme spolu takové ty romantické chvilky,smáli jsme se a tak. měla jsem pocit, že mě má rád mnohem víc. ostatní nás taky označovali jako pár,ale ted je takový odtažitý a chladný.Baví se s jinými holkami.Už mi nevěnuje skoro ani pohled.Je to tím, že mě přestal mít rád? Nebo si uvědomil, že mě má rád a proto hodil zpátečku? když jsem se ho ptala jestli jsem něco neudělala, řekl mi, že nic, že je vše v pohodě, ale stejně je odtažitý dál. prosím o radu.
kateřina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, kateřino. Nevím, proč je odtažitý, to nedokážu odhadnout. Ale vy se ho na nic neptejte. Musí to být on, kdo něco obnoví, ne vy.
fáze "namlouvání"
Dobrý den,

prosím Vás o radu, už měsíc si intenzivně každý den píšu s jedním mužem (mně je 25, jemu 31). Známe se cca 2 roky z práce, ale za ten poslední měsíc kontaktu jsme se poznali hodně důvěrně. Asi před 9 dny jsme byli v kině-schůzku inicioval on, kde došlo i na líbání, ale spíše jsem měla pocit že je to iniciované z mojí strany. Asi 4 dny na to mi vezl nějaké věci do bytu a také došlo na polibky. Když jsem se ho poté ptala jak tedy natom spolu jsme, tak řekl ať to neřeším a že nemáme kam spěchat. Poté vzaly události rychlý spád a před 3 dny mě povzal k sobě domů na víno, kde nakonec došlo i na sex. Od té doby si píšeme skoro jako předtím. Abych řekla pravdu tak jsem z tohoto "vztahu" trochu zmatená a nevím, jestli je to přátelství, nebo někdy bude něco víc, nebo jde jen o sex? Co mě ale trochu odrazuje je to, že já o něm vím vše, pořád mi říká co dělá atd. ale málo se zajímá o mě, co dělám, o mojí rodinu.Navíc kdyby chtěl tak bychom se mohli vídat častěji. Co si o tom myslíte? - otázka upravena poradcem
Kristýna
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Kristýno. Ten muž má pravdu, zatím není, kam spěchat. Nechte to volně plynout a ono se to nějak bude vyvíjet, iniciativu nechte na něm, vy se víc stáhněte. A pokud bude iniciativní hodně, můžete někdy říct, že nemůžete. Vy jste nejspíš již zamilovaná, on ještě ne. Ale jestli je natolik sebestředný, že mluví jen o sobě, pak se držte se svými city více zpátky, abyste ve finále neměla zlomené srdce...
hledání sebe sama
Dobrý večer.Mám podobný problém jako paní Marie v předchozím příspěvku.Jsme se ženou spolu devátý rok,ona má s bývalým dvě holky(13,10)od začátku mi říkají tati.Spolu máme ještě holku a kluka(6,1)Tísníme se v domku 3+1 navíc se dvěma psy,které v domě moc dobře nesnáším,na zahradě k tomu máme asi 80 slepic v provizorních ohradách.Před 7 lety mi operovali hlavu,výduť mi vyvolávala epilepsii,od té doby beru prášky a jde to s mým chováním a vážením si života z kopce.Dlouho jsem s tím pak marodil,byl bez příjmu,přišly nálady kdy jsem se chtěl zabít,utéct od všech apod.,stal se ze mě sobec zahleděný do sebe bez citu k ostatním,časem se to semtam trochu zlepšilo,ale poslední půlrok je to děs.Žena by mě už vykopla nebýt dětí,nevlastní dcery jak už jsou v pubertě,jakoby mě přestaly zajímat,jsem na ně moc přísný,svou dceru taky začínám odbývat,jen synek je můj miláček,asi jen proto že je zatím malý,nemluvící.Nevím co s tím,jak neztratit rodinu,být zas takový jak na začátku,i když děti rostou?
Libor
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Libore. Důležitá je vaše sebereflexe, to, že vidíte sebe sama i kritickýma očima. To je první důležitý krok ke změně :-) Pak je tu motivace na sobě pracovat! Ale tu práci bych viděla na odborníkovi, s nímž byste vše rozebíral. Je to příliš složité na to, abych tu v pár řádcích zvládla poskytnout účinnou radu. Objednejte se u psychologa, a ten po prvním sezení uvidí, zda by byla vhodná i spolupráce s psychiatrem. Vy jste ve stresu a všechno se na vás řítí, potřebujete si vše nějak odlehčit, zanalyzovat a najít cestu k vaší ženě i rodině. Moc vám držím palce. Psychologové - bezplatní - jsou v Poradnách pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, psychiatrická péče je přes pojišťovnu.
partnerský trojúhelník
Dobrý den.S manželem jsme byli 26.let.Měli jsme moc hezký vztah.před 3 roky měl manžel poměr a my podstoupili párovou terapii.vše se mi potom zdálo celkem v pořádku.Ale před 3 měsíci odešel k té samé osobě..NEchci to vzdavat i když vim,že sní má zařízený byt.stale mi píše sms,možna že jsou,jen zdvořilostní.Jezdi stale domu ,ma tu maminku a majetek,ale vždy příjde za mnou.Jr
ezdím s ním i k nasim známím.Mam ho pořad rada,ale tahle situace mě ničí.26let nejde smazat .
marta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
marto, dobrý den.A neměla byste zajít vy sama k psychologovi, k němuž jste chodili s manželem na párovou terapii? Zná vás, a teď by vás hlavně mohl kompetentně podpořit. Myslím, že je manžel z těch, kteří se nedokáží rozhodnout, ke které ženě opravdu patří, a proč k ní patří...
nejistota ve vztahu
Dobrý den, jeden náš kamarád si strašně přeje, aby jsme respektovali jeho přítelkyni. My to děláme od samého začátku, zatímco ona k nám od první chvíle přistupuje, jako k nepřátelům. Když ji někdo z nás požádal o přátelství, např. na facebooku, zablokovala ho, když ji někdo oslovil přímo, řekla mu do očí, ať ji neobtěžuje. Nikdo z nás jí nic neudělal, takže vůbec nechápeme, jaký má důvod se k nám takto chovat. Kamarádka se nedávno dozvěděla, že on chce tu přítelkyni jenom pro sebe a že o mně řekl, že mě potřebuje, protože se mu ode mně dostává více pozornosti, než od ní. Chtěla jsem se ho tedy zeptat, proč s ní potom chodí, ale nejde to, protože jen stačí zmínit její jméno, už to bere, jako útok na její osobu. Všichni mu naznačují, proč se nedá dohromady se mnou, když si tak rozumíme, ale nebere to vůbec v potaz. Ráda bych chtěla vědět, jestli by si vůbec dovedl představit, že by jsme spolu chodili, ale má to cenu, když je zadaný? Děkuji za odpověď
Emma
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Emmo, přijde mi, že kamarádova přítelkyně se cítí být vámi všemi ohrožená, protože se s kamarádem znáte všichni dlouho, máta za sebou společnou vzpomínkovou a zážitkovou historii. A teď přemýšlet nad ním a vztahem s vámi není aktuální. Možná by jej zalarmovalo, kdybyste se dala s někým "dohromady" vy, ale pak už vás třeba nebude zajímat on. Jeho přítelkyně na vás žárlí, ale to je vám asi jasné?!
krize vztahu
Dobrý den,prosím o radu. S přítelem jsme spolu sedmý rok, mě je 48 jemu 53. Poznala jsem ho rozvedeného, já se rozvedla kvůli němu, bývalý muž byl alkoholik a už jsem to poslední roky nezvládala. S přítelem jsem šťastná. Bydlíme každý ve svém, já ještě se synem maturantem ve městě a přítel v domku na vesnici, ale víkendy jsme spolu. Chci se k němu přistěhovat, ale bude to finančně náročnější na dojíždění. Občas máme hádku, po které se mnou přítel nekomunikuje i několik dní, přestane mi volat (volá jinak denně), když zavolám já tak má málo času. Naposledy to bylo proto, že jsem mu vyčetla, že přišel až dvě hodiny po mně z oslavy, cítila jsem se u něho opuštěná a víkend si chci užít přeci s ním. Na oslavě jsme byli spolu 6 hodin. Na pivo ho pouštím, jen jsem ho požádala ať mi neříká v kolik přijde, nikdy to totiž nedodržel a bylo zle. Vysvětlila jsem mu ať si na pivko jde sám, že se tam nudím a že si radši budu dělat u něho doma své věci. Po poslední hádce mi po týdnu zavolal a řekl, že ho nebavím, že nikam nechci o víkendu moc jezdit na výlety(já ráda jedu, ale nejsem organizátor), že koukám často na tv, spím po obědě atd. Cítím se hodně unavená kvůli hormonálním výkyvům, ale moje vysvětlení ho v podstatě nezajímají.
Lída
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Lído. Možná, že jste citlivá na alkohol, jestliže jste měla v prvním manželství problém, který zmiňujete, jste tedy citlivější na to, když se přítel zdrží v restauraci. Chcete jej mít více pro sebe, když se vídáte vzácně jen o víkendech, on je ale zvyklý více na svou svobodu. Vykřičel na vás hodně věcí, vaše zvyklosti zase rozčilují jeho. Ale nikdy nevytvoříme s někým zcela kompatibilní pár, nemůžete být stejní. Každopádně v mnoha ohledech máte odlišný životní styl. Já bych to teď viděla na pauzu na několik měsíců...
nevyrovnaný vztah
Další den telefonát, že kdybychom se k sobě vrátili, chtěl by trochu volnější vztah, chtěl by žít sám a jen se navštěvovat, že mě má ale rád, dále sděloval, že odmítl dvě ženy, které s ním chtěly něco mít atd. Další den milostná schůzka a po jejím skončení jeho rozzlobení, že chci vztah, což přeci vím, že on nechce. Když jsem ho upozornila na to, co říkal den předtím, opět reakce, že jsem u něj naposledy atd., viz shora. Přes víkend pauza, tedy 2 dny, a v neděli večer telefonát, že si chce popovídat. Prosím, co si o tom myslíte? Já ho ráda mám, ale je velice náročné v tomto žít, protože nikdy nevím, co bude a ani nevím, co on vlastně chce. Děkuji za Váš čas a názor. P.S. Jen pro doplnění uvádím, že já se mu první nikdy neozývám.
Nikča3
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Nikčo, já bych na něj raději zapomněla, respektive neaspirovala na možnost pokračování ve vztahu, který by měl šanci na stabilní perspektivu. On je nevyrovnaný. Stýská - li se mu po vás, tak se ozve, pak je zase tím, kdo vás odmítá, a je to od něj vůči vám velmi nezodpovědné. Nechte ho jít za svým štěstím někam jinam...Potkáte v životě určitě v budoucnu někoho dalšího, s nímž budete vyvážený pár dvou opravdu dospělých lidí...
nevyrovnaný vztah
Několikrát proběhlo něco, čemu by se dalo říct pouze sex, pak jsme spolu strávili víkend v hotelu, kde se ke mně choval tak, jako nikdy v průběhu našeho vztahu, tedy vodění za ruku, objímání a líbaní na veřejnosti, neustále tulení a mazlení. Říkal, že je mu krásně, ptal se, jestli někoho nemám, že on taky nikoho nemá. Večer po návratu volal a zlobil se, že chci vztah, že to on nechce, že si mě maže z telefonu a v životě se již neozve a já se taktéž nemám ozývat. Byla jsem překvapena, na nic v jím naznačeném směru jsem ani nepomyslela. Další večer jako by nic volal, že mě chce slyšet, jak se mám, vyprávěl mi, co dělá, což opět v době našeho vztahu odmítal, jestli může zavolat další den atd. V dalších dnech se to opakovalo, večeře s držením za ruku, procházka v objetí, nutil mi fotografie, které udělal, na fotkách ukazoval kamarády, co jsem nikdy v době vztahu neznala atd.
Nikča2
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jdu na poslední část.
nevyrovnaný vztah
Vážená paní doktorko,
ráda bych Vás tímto požádala o odborný vhled do problému. V listopadu se se mnou doslova z hodiny na hodinu rozešel přítel vlastně bez vysvětlení a odstěhoval se ode mě, pravděpodobně i na základě tlaku rodičů, kterým dlužil peníze, bydlí nyní v bytě, který patří jim a mají ho tzv. na špagátě, neustále, denně je jim k ruce a pomáhá jim. Matka mu pere, vaří, žehlí, on tvrdí, že takto si nyní připadá samostatný a soběstačný. Je mu 27 let a já jsem výrazně starší než on. Každý z nás má dítě z předchozího vztahu. Nejdelší doba, co vydržel bez kontaktu, byla cca týden. V závěru roku začal naznačovat, že by chtěl sexuální vztah, požadoval erotické fotografie atd. Pak se ozýval s tím, že má pro mě a mé dítě dárky k vánocům, chtěl se sejít, což se i stalo. Bavili jsme se normálně přátelsky. Po několika dnech psal, že by chtěl sex, že nikoho nemá a neměl, že nikoho ani nehledá atd. Vzhledem k tomu, že já jej mám stále ráda, čehož on je si vědom, jsem na to kývla.
Nikča1
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Nikčo, dobrý den, přecházím dál.