Sobota 14. prosince 2019, svátek má Lýdie
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 14. prosince 2019 Lýdie

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| deprese a vztah| zamilovanost| problematické vztahy s rodiči| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| alkohol u jednoho z partnerů| otázky početí, těhotenství| psychické poruchy| vztahy na pracovišti| spolupráce s psychologem/psychiatrem| stres| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| pauza ve vztahu| vztah na dálku| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| nenaplněná láska| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| partner odmítá dítě| generační soužití| psychický teror ve vztahu| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| sourozenecké vztahy| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| ženské přátelství| problém navázat vztah| manželovy kamarádky| problematické manželství rodičů| neimponující muž| osudová láska| ekonomicky silnější žena| seznamování| sny| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

krize vztahu
Dobrý den, paní Douchová, můj problém je poněkud nestandardní, jako ostatně dost věcí v mém životě. Byla jsem "nadané dítě v Husákově éře" a na vesnici nezapadla, ale nevadilo mi to. Jen jsem si neprošla obdobím diskoték, milostných avantýr, zkoušením cigaret, alkoholu...nepotřebovala jsem to, stála jsem vždy pevně nohama na zemi. Byla jsem velmi atraktivní, působila uzavřeně, tak jsem měla spoustu "obdivovatelů"lichotilo mo to, nepustila jsem k sobě nikoho až do 18 - to jsem potkala "toho pravého" - nesmělý, inteligentní, atraktivní, sportovec - nestandardní, hodili jsme se k sobě. Vznikla "láska jako trám" - užasný vztah, naplnění na obou stranách. Vzali jsme se v 27 letech, když jsem čekala první dítě. Do té doby jsme oba žili u rodičů a vídali se denně. Po narození dcery pokračovala idylka. On si dál sportoval, živil nás, mě naplnilo mateřství, za 4 roky přišla plánovaně druhá dcera. Manžel byl báječný otec, miluje děti i mě, já jsem si nevšimla, že mezi námi dochází k odcizování. - otázka upravena poradcem
Lucie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Lucie, čeká na mne několik vašich pokračování, tak jdu na ně... :-)
vztahové problénmy v širší rodině
Pokračování... Chtěli bychom se tedy s manželem poradit, jak celou situaci s tchýní řešit. Máme ji oba rádi a záleží nám na ní.
Děkuji
Marie 2
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Snažte se ji potěšit, vyjadřovat jí vaši lásku ( teď mluvím v plurálu ), na její vztah se jí neptejte, věnujte se spolu prostě jí :-)
vztahové problénmy v širší rodině
Dobrý den, ráda bych se zeptala, jak vyřešit situaci s tchýní. Manželovi rodiče jsou rozvedení a oba mají partnery. Partnerku tchána máme oba moc rádi a tchán je s ní moc šťastný. Problém je s partnerem tchýně, který se k manželově matce nechová příliš hezky (shazuje ji, s ničím ji nepomůže, chodí se k ní akorát vyspat a najíst..). Osobně jsem ani já od tchýně nikdy neslyšela na jejího partnera nic pozitivního, spíše naopak. Ještě před dvěma měsíci tvrdila, že o něm vlastně nic neví ani po 5 letech, po 5 letech jejich vztahu začala chodit do jeho bytu, protože se u ní rekonstruuje, předtím u něj nikdy nebyla. Podle jeho chování usuzujeme, že matku akorát využívá a je s ní hlavně pro peníze. Nedávno jsme měli svatbu a jeho jsme nepozvali, protože je to pro nás v podstatě cizí člověk a hlavně nám vadí jeho chování k tchýni. Nicméně tchýně se urazila a od té doby s námi nemluví, na svatbě byla, bavila se, smála se, ale poté s námi opět přestala mluvit. Pokračování
Marie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Marie. Myslím, že manželova matka potřebuje chránit sebe samu a proto jakoby obhajuje vztah, který není nijak funkční. Jestliže má její ex manžel šťastný partnerský vztah, ona ho před druhými musí mít také hezký, jakkoliv je realita třeba velice odlišná. Berte to tak, že to je její život, a ona je jeho kormidelníkem...
věkový rozdíl mezi partnery
Dobrý den,
prosím o radu, mam 57let moje (víc než kamarádka 24let ) perfektně si rozumíme v názorech na život.
Nejsem milionář a nemám žádné tučné konto, nemám děti a moc bych je chtěl.
Jak by asi fungovalo naše manželství, poraďte.
33
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, 33 :-) Tolik let činí váš věkový rozdíl, nějak moc na to myslíte...Nevím, zda můžete vytvořit manželský pár, v tom věkovém rozdílu bude postupně přibývat hodně handicapů - jiný životní styl, jiná míra sexuálního apetitu, vaše žárlivost na ty mladší kolem ní, jiná fyzická kondice, jiné zájmy, atd. atd.Máte důvod přemýšlet už teď o případné perspektivě manželství? Nežeňte to nikam, buďte spolu a užívejte si soulad mezi vámi, čas ukáže až později, zda máte opravdu šanci na společný život, ne?...
pauza ve vztahu
Dobrý den,
po nevydařené dovolené, když jsme byli spolu asi měsíc mimo Čr. jsme si dali s přítelkyní pauzu na 3 týdny, jsme spolu půl roku, sama nevěděla, že chce pauzu, ale mně to připadalo jako nejlepší nápad. Zjistila, že nemá v sobě dořešený předchozí vztah. Řekla, že to co hledala celý život tak to má před sebou, ale nedokáže do vztahu dát celé své srdce. Na otázku zda na ní mám zapomenout mi odpověděla, ať počkám. Na dovolené jsme se nehádali, ale já kvůli spoustě okolnostem jsme byl ve špatné náladě, myšlenkama nebyl s ní , ale v budoucnosti, což jsem jí také zdělil a ukázal jí, že na tom musím zapracovat, aby to tak nebylo.
Dále tím, že jsem uzavřený člověk tak jsem se nechtěl seznamovat příliš z novými lidmi, což ona k životu potřebuje, jsem ochoten na sobě pracovat a posunout se, ale bojím se, že o ni přijdu a nebudu mít možnost jí to dokázat.
Gorky
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Gorky. Odpovídám po 13 dnech, takže jste možná ještě stále v pauze. Nedovyřešený předchozí vztah je vždy bariérou pro možnost otevřít se plně emocionálně vůči někomu novému. Ten vztah, byť ukončený, doznívá, určitě to znáte i vy u sebe. Po rozchodu není dobré začínat nový vztah, protože na to ještě nejsme zralí. Nemáte na ni zapomenout, asi nejste přechodný převozník, ten čas oba potřebujete, jen si myslím, že možná víc, než 3 týdny. Nebojte se, že o ni přijdete, nic neuspěchávejte. Jste jiní, máte jiný životní styl, ale můžete se tak i doplňovat a vzájemně obohacovat, což vám oběma moc přeji :-)
problémy v sexu
Dobry den pani doktorko. Nevim, co je zdrojem "problemu", ale mam noveho partnera (3 mesice) a nemam takove libido a vzrusivost, jako jsem mivala s predchozimi partnery. Prosla jsem si strasnym rozchodem a padem na dno, coz me vedlo k hlubsi introspekci - mj. jsem premyslela o typech partneru, ktere jsem si doposud vybirala...a tentokrat jsem si nasla partnera, jehoz kvalitami neni hovoreni sladkych sovicek, ale pevny charakter...neni fyzicky krasny, ale "ujde", ale opravdu je mi s nim dobre, prinasi do meho zivota klid a bezpeci, ktere jsem doposud neznala...Mam ho velice rada a umim si s nim predstavit zbytek zivota (fungujeme dobre jako tym, je s nim sranda, je pritazlivy a hraje fair play). Neumim si ale vysvetlit, proc s nim mam chut na se tak max. 2x do tydne (s predeslymi partnery jsem to chtela zhruba kazdy den!!!). Navic si neprijdu dostatecne napojena, vzrusena a vasniva. Co si o tom myslite? A lze "to" vybudovat casem? Dekuji za odpoved. - otázka upravena poradcem
Tereza
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Terezo, dobrý den. Možná to bude v tom, že jste si našla nového partnera již více na racionální bázi, s výhledem na budoucnost vztahu. Je to kvalitní člověk, je fajn, je s ním sranda, přináší vám do života klid a bezpečí. Slučuje se toto vše s vaší vášnivostí?... Měla jste dřív jiné parametry pro výběr partnerů, takže to šlo samo ruku v ruce. Já myslím, že vás postupem času bude víc vzrušovat láska k němu a ne prvotně sexuální přitažlivost, a že se to upraví. Ale je vidět, že zatím chemicky úplně kompatibilní nejste. To nevadí, chce to ten čas, nebojte :-))
agresivita a vztah
Nyní jsem mimo náš domov, abych si vyčistila hlavu a srovnala myšlenky, jestli to má opravdu cenu pokračovat. Bohuzel ho mam natolik rada, ze spoustu techto veci dokazu omluvit, ale ted je toho uz prostě poříliš. Zatím nemáme děti, ale v nejbližší době bych nějaké chtěla a nevím, jestli to s takovým člověkem není riziko.
Silva
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Riziko by to bylo, kdybyste s tím nic nedělali. Mít dítě je stres a další zátěž, změna životního stylu - ale úplně na totálku. Pokud máte spolu problém v řešení konfliktních situací už teď, pak by to vyeskalovalo. Takže zkuste nejprve spolu vyhledat odbornou pomoc, a pak teprve začněte přemýšlet nad společným životem se vším všudy :-)
agresivita a vztah
Dobrý den, s partnerem jsem něco přes tři roky. Už od začátku v našem vztahu vládla určitá výbušnost a agrese z obou stran. Každý znás v hádce zkoušel v afektu, co ten druhý vydrží. Před rokem jsem vztah chtěla ukončit z důvodu fyzického násilý, které naše hádky provázelo. A to já nechtěla. Byla jsem naštvaná sama na sebe, že to dokážu opětovat. Po dvoutýdením odloučení, jsme se dohodli, že oba vyhledáme nějakou pomoc. Z mé strany k tomu došlo, ale bohužel u partnera to časem vyšumělo. V průběhu roku bylo vše v pořádku, sem tam nějaká menší hádka, ale bez násilý. Nyní řeším problém, že už se "to" zase stalo. Uběhl rok a je to tu na novo. Vím, že u jeho předchozího vztahu také nešel pro facku daleko. Ale docházel předtím k poradkyni a ta si myslím, mu alespon na nejalkou dobu pomohla. Moje otázka zní, jakou metodu poradentsví by ste doporučovala jemu i mě. Jsem stále ve stresu a strachu. - otázka upravena poradcem
Silva
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Silvo. Nevím, jak bych na to šla. Já potřebuji vždy nejprve přijít na kloub tomu, kde to vzniklo, jaké jsou příčiny. Temperamentní jste oba, oba se tedy potřebujete naučit ovládat, nalézt nějaký způsob sebekontroly, i adrenalin v afektu se dá zvládnout, pokud to uvědomění přijde včas - "aha, už to tady zase bude" To byste se mohli naučit spolu, natrénovat si to, ve spolupráci s partnersky specializovaným psychologem by bylo určitě efektivnější :-)
fáze "namlouvání"
Za zmínku také stojí, že, jak má někdo vůbec brát v potaz, že má nějaký vztah, když má tu přítelkyni jen, když se mu to zrovna hodí? Všude se obejde bez ní, popř. podniká různé akce s kámoši a že má holku řekne např., když ho někdo otravuje s chozením. Ty fotky, co s ní zveřejňuje, ty taky vůbec nejsou aktuální, ale rok, minimálně 2 měsíce staré. Jak má z toho člověk poznat, že ten vztah stále funguje? Jeho bývalá se mi jednou svěřila, že se k němu nikdy na veřejnosti nesměla hlásit a to jenom proto, aby si mohl užít pozornosti svých obdivovatelek a ona to musela trpět. Další věc je ta, že holka, s kterou by byl ochotný chodit, musí mít v první řadě prsa, vzhled modelky a dělat nějakou " ušlechtilou" činnost, jako např. umět jezdit na koni nebo dělat letušku a pocházet z velkého města. Ne, s brýlemi, malá prsa, z vesnice, to se nenosí. Přitom sám je taky z vesnice, tak na co si vlastně hraje? Nepřipadá vám jeho chování povrchní? - otázka upravena poradcem
Mirka- 2.část
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Mirko, klid. Usmála jsem se, když píšete, že dělat letušku, nebo pocházet z velkého města, je něco ušlechtilého. A můžete mi říct co? Nemusíte se cítit tak ponížená, ten kluk za to nestojí, nechte to být.Jste odmítnutá, ale ne přímo jím, z očí do očí. Počkejte si na toho, kdo o vás bude mít sám aktivní zájem, ne? :-)
fáze "namlouvání"
Dobrý den, před pár dny se mi kamarádka přiznala, že se ptala jednoho našeho kamaráda, zda má přítelkyni a jestli by chtěl se mnou chodit, ale nechce mi říct důvod, proč to udělala. On jí řekl, že přítelkyni má a o mně, že nemá zájem, ale vůbec nevím, jak jí to řekl a proč to neřekl taky mně do očí. Jak mám teď vědět, jestli to bylo slušné odmítnutí nebo ho to třeba urazilo a jestli se mu vůbec můžu podívat do očí? Z nějakého důvodu se se mnou přestal bavit a já vůbec nechápu proč, co za tím je. Že má přítelkyni a logicky se mnou chodit nemůže, to bych pochopila, ale tohle opravdu ne. Ke všemu začal všude zveřejňovat videa a fotky s ní a já si nemůžu pomoct, ale připadá mi to, jako výsměch vůči mně a cítím se ponížená. Hlavně proto, že neustále dává najevo, že ona je naprosto dokonalá a já jsem proti ní asi nula. Kamarádky se postavily na mou stranu a dávají mu najevo, ať s tím vztahem neobtěžuje a společně mu ty fotky a videa nahlašujeme, aby jsme tím docílily, že mu zablokují účty.
Mirka - 1.část
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Mirko. Nějak se v tom nevyznám, kamarádka bez vašeho souhlasu a vědomí jednala za vás, předpokládám, že zdánlivě ve vašem zájmu, věděla o vašem zájmu o něj. Ví o tom celá velká parta vašich kamarádek - to bych řekla, že je pro vás potupnější, než kdybyste byla vy tím, kdo se snaží být decentní iniciátorkou možnosti nějakého případného sblížení. Jdu na druhou část vašeho vyprávění.
nejistota ve vztahu
Jenže všechno bylo jinak. Manžel si v době mé rekonvalescence našel milenku. Slečně je 30 let, má přítele, se kterým má malé dítě. O nevěře vím rok a i když manžel slíbil, že vztah ukončí, stále jsou v kontaktu. Vůbec nevím, co mám dělat. Od prosince minulého roku, kdy jsem na manželovu nevěru přišla mám pocit, že nežiju, ale přežívám. Nedokáže mi vysvětlit proč, kde jsme udělali chybu. Cítím se zneužitá, ponížená a pošpiněná. Nevím zda mám v tomto vztahu zůstat, nevím jak mám žít dál. Manželovi nevěřím, nemám v něm oporu, i když mě neustále přesvědčuje, že mě miluje a chce být se mnou. Tato situace trvá již 8 měsíců a mi už docházejí síly. Proč nás neustále vystavuje stresovým situacím ? Mám hledat důvody jeho neadekvátního chování v tom, že pochází z rozvedeného manželství, že neměl mužský vzor? Děkuji za odpověď, Mona
Mona
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Mono. Tak přemýšlím, co je horší, z toho, co jste vše popsala - zda manželovy dluhy, které vám zatloukal, absence jeho podpory ve vašem partnerském životě celkově, v době vašeho úrazu obzvlášť, nebo nevěra. Mám pocit, že je to bohatá skládanka s jedním společným jmenovatelem  - manželova nespolehlivost. Oporu potřebuje on, sám ji dávat neumí. Nevím, nevím, zda by vám bez něj nebylo lépe, ale o ničem takovém uvažovat nemůžu. Vy jste tu jen vyjmenovala zásadní negativní věci z vašeho společného života. Kdyby byl váš život celý takto negativní, asi byste spolu být nemohli. Doporučovala bych vám párovou terapii u kvalifikovaného psychologa.
nejistota ve vztahu
I. Dobrý den, paní doktorko,
nikdy jsem si nemyslela, že budu psát do podobné rubriky, ale v současné chvíli jsem z rozumem v koncích. Můj příběh je na delší povídání. Jsem vdaná 27 let, s manželem máme dvě děti, které už ale mají své životy. Těsně po revoluci začal manžel podnikat a o pár let později jsme řešili víc než vřelý vztah k alkoholu a dluhy z podnikání. Přišli jsme o dva krásné byty a po zralé úvaze jsme se i s tehdy nezletilým synem od manžela odstěhovali. Jenomže i když jsem o některých dluzích nevěděla a manžel zradil mou důvěru, nebylo jednoduché vztah ukončit, protože závazky nabyté v manželství se týkaly nás obou. Přesto všechno jsem manželovi odpustila a snažili jsme se dát naše životy do pořádku. Největší podpásovka však přišla před dvěma lety, kdy mě cestou do obchodu srazilo auto. Utrpěla jsem těžká zranění a dalších sedm měsíců jsem se vracela do života. V těchto těžkých časech jsem věřila, že mi manžel pomůže, nejen po fyzické stránce, ale hlavně po psychické.
Mona
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Mono, přecházím na druhou část vašeho vyprávění, než budu reagovat.
žárlivost
Dobrý den, s přítelkyní jsme spolu několik let máme 2 děti, můj problém s žárlivostí se objevil cca rok po našem seznámení. Nikdy jsem si nepřipustil, že bych měl nějaký problém já vždy jsem hledal problémy u druhých. Postupem času se vše začalo stupňovat partnerku jsem začal omezovat, kontrolovat, zákazy a příkazy to bylo na denním pořádku. Pokaždé když jí pípnul telefon bylo to pro mě jako případ pro policii zjistit kdo, co, kdy nebo kde. Myšlení nešlo zastavit a scénáře co se mi honily hlavou měly hrozný děj. Nedávno mi řekla, že si dopisuje s mým kamarádem, ale ať za tím nic nehledám. Okamžitě mě zase začala hlava šrotovat a já si uvědomil, že žárlím na svého kamaráda. Ve chvíli mi naběhlo co jsem roky prováděl své partnerce a bylo mi z toho zle. Pravdou je, že kdyby se to nestalo tak náš vztah končí. Sama mi přiznala, že kdyby byla ještě jedna bouřlivá reakce tak odejde. Můj dotaz: Dá se opravdu žárlivosti zbavit? Nebo je lepší nechat partnerku odejít ať už netrpí? Děkuji
Petr
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Petře. Jsem psycholog, který vždy hledá příčiny problému, takže má odpověď je - ano, žárlivosti se zbavit dá, pokud u sebe najdete, na základě čeho vznikla, kde je její zdroj. Není řešení, od partnerky odejít, protože byste tímtéž trápil každou další ženu ve vašem životě, navíc spolu máte dvě děti. Takže řešení bych viděla v individuální terapii, běžte do toho, určitě! Držím vám, vaší partnerce palce :-)

nejistota ve vztahu
Dobry den, bohuzel neustale delam chybu ve vyberu partneru, a kdyz si nevyberu nekoho, kdo me vydira, tak skoncim s nekym, pro koho je nevera asi normalni kazdodenni zalezitost jako si dat sprchu, najist se... mam zustat s clovekem, ktery mi dlouhodobe neustale lze, podvadi? Vcera uz to byla ta pomyslna posledni kapka. Vykaslal se na moje narozeniny (nerekl ani píp) a navic si naplanoval videt se s jeho "dobrou kamaradkou" (me rekl, ze musi jit driv do prace). Tyden pred tim tvrdi, jak moc me miluje, jeste vic nez predtim... me se zda byt dobrym manipulatorem. Uz me to nebavi :( Zustavat jen kvuli detem se mi nechce. - otázka upravena poradcem
Marika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Mariko, když jsem četla váš dotaz, říkala jsem si sama pro sebe, že to smysl nemá. Ale v závěru píšete, že máte děti, a to situaci dost mění. Pak by člověk měl hledat silné a pevné body ve vztahu, a ty posilovat a rozvíjet, stojí to za to. Nepřátelé nejste, on "jen" zapomíná na některé důležité vztahové hodnoty. Zkuste o tom spolu mluvit někdy v klidu - co každý z vás od vztahu očekává, a proč to očekává. Najděte ve svých potřebách průsečík. A vy byste měla víc chodit mezi lidi, přátele.
diskusní příspěvek
Dobrý večer. Velice Vámm děkuji za odpověď a zkusím počkat.
Jinak sestěhování tak nějak vyplynulo...jeho maminka se stěhovala z bytu ke svému příteli a byt zůstal mému příteli. Já jsem končila vysokou školu a místo stěhování se z kolejí zpět k mým rodičům jsme spolu začali bydlet. Už ani nevím koho to napadlo. Přítel je z rozvedené rodiny a s otcem se nestýká, nemají vlastně žádný vztah. Možná proto se do závazku moc nehrne.
Ještě jednou Vám děkuji.
Pavla
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Pavlo, děkuji vám moc za poděkování a přeji krásný a šťastný život.
nedotažený rozchod
Dobrý den chci se zeptat našla jsem si přítele po nějaké době vše bylo si myslím v pořádku on cestuje do zahraničí za prací psal slova chybíš mě mám tě rád každyý den jsme si psali nebo volali, potom přijel proběhlo seznámení u rodičů z mé strany vše ok, pak ale minulí vínekd měl jen na nějaký fesťák, a po něm mě přišla od něj zpráv že se rozhodl že to končí že se už nebudeme dále scházet. Když jsem po něm chtěla nějaké vysvětlení proč tak najednou tak až na po třetí z něj vylezlo že márok a půl známou že se sní bude ženit. nechce se mě tomu věřit. na zprávy mě nereaguje, dneska jsem mu psala že jsem ochotná pro náš vztah udělat cokoliv. Miluji ho nechci ho ztratit mám dále bojovat?
Lenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Lenko. S tím už asi nic neuděláte. Je v kleštích zodpovědnosti vůči své známosti, jíž slíbil manželství, to znamená, že ji požádal o ruku, dal zásnubní prstýnek, svatba je již naplánována. Bezpochyby to již není nijak velká láska až za hrob, ale drží slovo. Chápu, že to pro vás musí být totální šok, ale budete se muset smířit s tím, jaká je realita. On je srab, který vám to nedokázal na rovinu říct. S odstupem času budete ráda, že se to ukončilo včas...
nevyrovnaný vztah
2. část: Moc větrám, málo vařím, nežehlím dost často, nevařím kvalitně, vařím moc sladké, málo děti krmím (nerostou), nejradši ať jsem s dětmi doma nebo v lese, aby neonemocněly.. Jen vždycky trnu, s čím zase přijde a v podstatě se těším, až odejde do práce a mám klid. Je bohužel takové povahy a dříve byl schopen i agresivně vybuchnout (např. když jsem výjimečně s malou přišla později domů, podotýkám v osm a po osmé chodívá spát. Ale když jsme jeli k jeho rodičům, tak to byl schopný k nim dorazit i v deset večer.) Paní doktorko, co mám dělat? Snažit se, ať je co nejvíc po jeho a je klid? On si bohužel nenechá nic vymluvit nebo vysvětlit. Co si usmyslí, nejede přes to vlak. Řekla bych, že má povahu po otci. Jeho maminka mi řekla, že je tvrdohlavý a po hádce ho nechat raději vychladnout.
Monča
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Mončo, nemá smysl se o těchto věcech hádat. Každý z vás pochází z jiného prostředí, vzorce z původních rodin si nesete každý jiné. Vy dva si potřebujete někdy v klidu spolu sednout a nekonfrontačně nacházet své představy a očekávání od vztahu, jestliže jste nejen partnerský pár, ale i rodičovský pár. To jste spolu moc nestihli, děti máte malé v krátkém časovém rozpětí. Máte pořádný zápřah a potřebujete se osvěžit i jinak, než péčí o domácnost. Přítel je víc perfekcionista. Ale vše se dá sladit prostřednictvím vstřícné a konstruktivní komunikace :-))
nevyrovnaný vztah
1. část: Dobrý den, paní doktorko. Chtěla bych Vás požádat o radu. Poslední dobou mám pocit, že nejsem ve vztahu šťastná. Jsme s přítelem 3 roky a máme 2 malé holčičky. Před dětmi (což nebylo dlouho) jsme měli vztah relativně v pohodě, až na to, že přítelovi vadilo, že jsem velmi společenská, chodím ven, trávím čas přípravou akcí pro přátelé apod., dle jeho slov prý ztráta času a zanedbávám domácnost. On nemá moc přátel, baví ho spíše individuální zájmy (běh, cvičení, procházky, jeho rodina). V tomto jsme bohužel odlišní. Po narození dětí už ani nechce se mnou chodit do společnosti. Prostě ho to prý nebaví a je unavený z práce. Mám se smířit, že hold není společenský tvor a do společnosti vyrážet sama? Na druhou stranu dětem se věnuje perfektně na 100% a snaží se i hodně vydělávat, abychom měli lepší bydlení. Další problém je, že po narození dětí mám pocit, že mě furt peskuje (zejména kvůli dětem, pro které chce to nejlepší). Vždycky přijde s něčím, co se mu nelíbí.

Monča
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Mončo .Takže žijete s mužem, který je převelice rodinný typ a zazlívá vám, že vy jste jiná. Nepochybuji o tom, že jste jako máma skvělá, jen se snažíte skloubit mateřský životní styl s osobním životem. A partner vám do toho schází, a ještě vám to vyčítá. Jsem zvědavá, na jakou radu přijdu, až si přečtu druhou část vašeho dotazu...
otázky početí, těhotenství
... navazuji na předchozí dotaz
Od porodu spolu bydlíme a soužití je bez problémů. Syn je nesmírně hodný a tichý, téměř vůbec nepláče, nyní jsou mu dva měsíce. Pravidelně nás navštěvují přítelovi rodiče, z vnuka mají velikou radost. Přítel mi ale několikrát i po porodu řekl, že dítě neplánoval a nemá z něj radost, že je to pro něj omezující do konce života. Určitě se ale vůči malému neprojevuje nijak negativně, ale nenavázal s ním žádný vztah. Na malého se občas podívá, několikrát na něj zamával nějakou hračkou apod., ale nijak se na péči o něj nepodílí (já to nevyžaduji, když jsem doma a on pracuje). Zařizuje ale běhání po úřadech, nákupy, a další „venkovní“ věci.
Myslíte, že se synem časem naváže vztah? Přítel je velmi racionální člověk a říkal, že dokud je dítě malé, nijak nereaguje a nelze s ním normálně komunikovat, že to nejde. Nechci na něj naléhat, vím, že dítě nebylo plánované. Co si o této situaci myslíte? Může něco udělat pro to, aby navázali vztah? A jak to bude vnímat syn, až bude větší?
Děkuji za Váš čas, hezký den, Jitka
Jitka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Jitko. Váš syn se narodit měl, má to v osudu :-) Ale příteli musíte dát čas. Opravdu nikdy nad dítětem nepřemýšlel, není na to tak psychicky připravený, jako jste byla vy. Až bude syn starší a komunikativnější, bude s ním moct být ve větší tvořivé interakci, bude to lepší, vůbec se toho nebojte :-)
otázky početí, těhotenství
Dobrý den, prosím Vás o názor na mou situaci. Je mi 31 let a loni jsem se rozvedla. V manželství jsem se pět let neúspěšně pokoušela otěhotnět. S bývalým manželem jsme dlouhodobě situaci řešili v centru asistované reprodukce, problém byl na mé straně, bylo mi řečeno, že přirozenou cestou dítě mít nemohu a ani umělé oplodnění se nedařilo. Rozvedla jsem se, protože bývalý manžel mě začal terorizovat a agresivita se stále stupňovala.
Po rozvodu jsem začala chodit s kolegou s práce, znali jsme se již 6 let a byli jsme dobří kamarádi. Současný přítel (45 let) byl starý mládenec, nikdy s nikým nebydlel a děti nikdy nechtěl, takže jsme to v tomto směru považovali za ideální situaci. Spolehli jsme se na mou neplodnost a já jsem po dvou měsících vztahu „zázračně“ otěhotněla. Pro přítele to byl šok, ale k situaci se nakonec postavil čelem, nechal se zapsat jako otec dítěte a finančně se na všem podílí.
... pokračuji v dalším dotazu
Jitka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jitko. Přecházím nejprve na druhou část vašeho příběhu.
nedotažený rozchod
Dobrý den, chěla bych váš názor a radu. Přes měcí jsem se scházela s jedním klukem, bylo to mezi námi fajn, seznamil mě rodičům, přátelům, bral mě k sobě, choval se jako bychom byli pár. Když jsem se ho nedávno zeptala jak to mezi mi je. Odpověděl mi, že mu je semnou fajn, ale že mi nemůže nabídnout ted' víc než volný vztah, že nevěděl, že to nezvladne. Protože před půl rokem se s ním rozešla holka, se kterou byl 3 roky a ještě se z toho nedostal. A já ted' nevím co mám dělat, nechci ho ztratit, protože mi s ním je dobře a jemu se mnou také, podle toho co říkal. Nevím jestli mám přistoupit na ten volný vztah a dát mu víc času a lepe se poznávat, nebo se na to vykašlat. - otázka upravena poradcem
Romana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Romano. Záleží na tom, co si ten "váš" kluk představuje pod volným vztahem. Vy jste se už stihla zamilovat, on nezvládl se odmilovat a evidentně mu to bude nějakou dobu trvat. Moc to tlačil s vámi na sílu - seznámení s rodiči, přáteli. Ale je otázka, do jaké míry jste převozníkem, nebo z toho v budoucnu bude šance na pevnější vztah. Ale jestliže nemá vyřešenou minulost a rozchod, tak nevím. Na druhou stranu je férový, řekl vám to na rovinu, jen si trochu nezodpovědně zahrává s vašimi city. Vy jste tím, kdo je schopen odhadnout, zda to takto s nejistotou zvládnete...
problémy v sexu
Dobrý den, jsme s partnerkou spolu přes dva roky a myslím, že je náš vztah naprosto normální a fungující až na jednu drobnost. Tou drobností je velmi malý zájem o sex. Na začátku to bylo 2- 3 x týdně s jejím tvrzením, že to bez toho nevydrží déle jak 4 dny. V současnosti je to jednou za 2 - 3 týdny, přičemž já mám častější potřebu. Když mám chuť, je to vždy s výmluvami, že je unavená, že na ní naléhám apod. Mám pocit, že ji již nevzrušuji či dokonce není při sexu se mnou spokojená. Rozhovory na toto téma zatím nikam nevedly. Kde může být problém? Děkuji za odpověď.
PetrH
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Nesoulad v intimním životě není zase až taková drobnost, PetřeH. Ale je možné, že se opravdu díky vašemu tlaku vytrácí spontánní touha po milování. Nechte to teď plynout volně, na toto téma ( frekvence ) žádné rozhovory neotevírejte a čekejte víc na její iniciativu.
agresivita a vztah
1 část. Dobrý den, je mi 38 let, manželovi je 41 let. Mám dotaz, jestli je naše manželství zralé na rozluku. Situaci vám více přiblížím. Asi tak před jedenácti lety po osmi měsících chození se chystala svatba.Vypadalo to, že se máme rádi a nic nestojí v překážce, ani jsme spolu intimně nežili. Asi tak 14 dní před svatbou, mě nic netušící, budoucí manžel sdělil, že si mne nevezme, protože neví, jestli si mne nechce vzít jen pro to, že se mnou chce mít něco intimně, nic víc. To mou lásku zabilo, měla jsem ho snad ještě ráda, ale zamilovanost to již nebyla.Tak jsem sbalila kufry(manžel ode mne bydlel 140 km) a chystala jsem se domů. Načež se do toho vložila manželova máma, že prý takhle teda ne a začala se mezi nás plést.Svatba nakonec byla, ale budoucí muž byl nějaký jiný,skoro se se mnou nebavil,vůbec se ke mne neměl, za jediný večer mu hrozně vyrostly vousy, působil jak náhradník za ženicha, ale rozhodně ne jako milující novomanžel.Těsně po svatbě se ke mně nechoval hezky, přestěhoval se ke mně do jiného prostředí, nechtěl se mnou nic mít, když já ano(prý jsem posedlá sexem, což je nesmysl,)byl na mě hrubý a občas mne i dost ignoroval.Léta plynula, já jsem ze začátku nechtěla děti(první 3 roky) on ano, to ho trápilo, potom jsem změnila názor a to nám zase dítě nešlo. Možná mě měl rád, ale celý ten čas mi nikdy neprojevil náklonnost a něhu, nevzal mne za ruku, neobejmul sám od sebe, byl ke mně často arogantní, kritický. I fyzicky mě za těch jedenáct let , co jsme spolu asi 4 krát napadl, kvůli slovní roztržce. Vždy do mě strčil celý zlostný, až jsem do něčeho narazila. Je na slovo skoupý, nesmí se mu nic říci, co mu zrovna nevyhovuje, nepřiměřeně reaguje na kritiku, je potom agresivní, byl ke mne často arogantní.Po dalších 3 letech, dohromady po 6 letech od svatby se nám narodil Daneček, náš jediný syn, dnes jsou mu 4 roky.I poslední dobou mi manžel neprojevuje lásku, cit, něhu, je ke mně dosti arogantní, občas neodpovídá na otázky, málo mi věnuje pozornost, často ho obtěžuje, když ji po něm vyžaduji, komunikuje se mnou podle své nálady. Když ji má dobrou, je to OK, když ne, tak totálně ignoruje. Synovi pozornost a lásku dává. Díky nedostatečné komunikaci mezi námi vznikají častá komunikační nedorozumění, neshody.Moc se vedle něj často necítím dobře a často jsem se kvůli jeho povaze i trápila, ale není to jen tenhle důvod. Tři roky jsem si přála miminko, manžel o tom nechce slyšet, ví, že nemůžu otěhotnět(byla jsem s tím u doktorky), důvod neznám, ale muž se spoléhá na to, že stejně neotěhotním( to mi i říká) a tak mu nedělá problém se nechránit, a tato situace trvá ji přes 3 roky. Strašně moc mne manželův sobecký postoj trápil, často si připadám osamělá a nemilovaná.Před svatbou byl navíc můj muž srozuměn s tím, že mám slabší psychiku ale tyto všechny skutečnosti mezi mnou a jím mé psychice rozhodně nepomáhají, ba škodí. Byla také snaha a nějaké pokusy o zlepšení našeho vztahu, byly jsme u manželského poradce. Nejdříve jsem tam chodila dlouho sama, muž po dvou sezeních tam odmítl chodit, že prý to už nemá cenu. Byly jsme na manželácích v Třešti, asi 3krát, po té můj muž usoudil, že to prý již nemá cenu,(když jsem tam chtěla jet zase, aby se vztah mezi námi oživil), že nám prý už nic nepomůže.Před rokem jsem zjistila, že si manžel dopisoval se svou bývalou přítelkyní a bylo to po-té, co ji viděl někde v kostele s jejími 3 dětmi, bylo to 2018(( je rozvedená), byl z ní celý pryč, bavil se tam s ní.)Dopisy jsem četla.V tom dopise se jí omlouval za stejné chyby, kterých se dopouští i na mě.(Mě se neomluvil, bývalé přítelkyni po 12 letech co spolu již nejsou ovšem ano).
Zjistila jsem , že si s ní dopisoval, když jsme spolu chodili a i celý rok po té, co jsme byli manželé od roku 2008-2009(ona ho tehdy, půl roku před naším seznámením opustila)a já o dopisech neměla žádnou páru, až nyní. Myslím si, že je možné, že i po těch letech k ní něco cítí.
Poslední dobou mám pocit, že jsme spolu hlavně kvůli našemu dítěti, společnému majetku, zvyku a strachu ze samoty.(ta samota z mé strany, manželovi samota dělá moc dobře, ba ji vyhledává).
Ještě jsem chtěla dodat, že nebýt mých rodičů, kteří jsou mi velkou oporou(hlavně máma), bych se svým manželem 11 let jistě nevydržela, bohužel ti jednou odejdou a já s manželem zůstanu bez jejich podpory(myslím tím psychické), obávám se toho.


Markéta Herková
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Markéto. Když si své vyprávění přečtete nyní znovu, možná naleznete odpověď na svou úvodní otázku. Manžel se v manželství dobře necítí, ani vy, cítíte se s ním být ve vztahu osamělá, šťastná nejste. Nevím, co bych vám měla a mohla doporučit. Jestli to cítíte na dočasnou pauzu, tak se na ní domluvte. Manžel s odborníky spolupráci odmítá v delším časovém horizontu, ale přeci jen byl ochoten se několikrát zúčastnit. Jak párové terapie, tak partnerských campů. Zkuste se domluvit na řízené pauze na dobu 4 měsíců, s odděleným bydlením, s neřešením partnerských problémů, jen s domluvou na kontaktech s Danečkem a na financích. A nenechejte si do ničeho mluvit jeho rodiči...
nejistota ve vztahu
Dobrý den paní doktorko,
je ve vztahu normální, když žena neinformuje o svých setkáních s bývalými přáteli? Vím, že si domlouvá např. oběd s kamarádem (se kterým mohla v minulosti něco "mít"), ale mně nic nepoví. Jsme spolu 10 let, máme tři děti a dle mého jsou jisté věci nasnadě druhému sdělit právě proto, abych toho druhého neuvedl do rozpaků v případě řekněme "odhalení". Jde jen o oběd, nic se neděje, vím, ale je to opravdu tak, když to tají. A těch obědů už pár bylo, a v jednom případě už mi bylo lháno. Asi před rokem se chovala jako zamilovaná, hlavu v pejru a všechny mé dotazy zda se něco děje byly z její strany vnímány s nelibostí s tím, že přeháním. Jak mám tuto situaci řešit? - otázka upravena poradcem
Milan
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Milane. Vztah není o vzájemném vlastnictví se, ale o respektu, důvěře v sebe a také o svobodě na základě vzájemné důvěry. Co je špatného na tom, že si někdy vaše žena zajde na oběd s bývalým přítelem? V čem vás to vlastně ohrožuje? Vy sobě a vašemu vztahu nevěříte? Zkuste pak tedy přemýšlet, proč?
rozvod a děti
Dobrý den, jsem rok po rozvodu. S bývalým manželem máme dvě děti. V manželství neměl ex na rodinu čas. Byl samé přátelství v místní hospůdce, jezdil s nimi na koupaliště a děti nechával doma, vypínal mi televizi s tím, že se na ni dívat nebudu, protože ji koupil on. Asi 3x za 16ti leté manželství mě uhodil. Lhal mi, podvedl mě s jinou. Přišel z práce naštvanej a odnášeli jsme to my. Dětem v naštvanosti rozbíjel hračky, doma nábytek. On bral náš rozchod velmi špatně. Zhroutil se, chtěl si vzít život - nevím zda-li to bylo tím, že si chtěl vynutit navrácení mé osoby, zda-li to byla hra, nebo to myslel vážně. Byl v psychiatrické léčebně, kde podstoupil různé terapie na výbuchy vzteku. Teď se zdá být "normální" a snaží se o návrat rodiny. Mám ho ráda a v přítomnosti je mi s ním teď hezky, na stranu druhou nemohu zapomenout co dělal. Neustále se mi to točí v hlavě a nevěřím mu. Myslíte, že se nějakými terapiemi mohl změnit? I mě chybí teplo a zázemí rodiny, ale mám obrovský strach. - otázka upravena poradcem
Jane
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jane. Do obnovy vztahu v kompletní podobě bych se na vašem místě nehnala. Zkoušejte to pomalu a po lehoučku, dejte si čas na postupné zkoušení. Nevím, jak byl manžel diagnostikován, pokud je tam porucha osobnosti, tak ta je obtížně terapeuticky zvládnutelná. Navíc máte vy, i vaše děti, hodně negativní vzpomínky na jeho projevy nezvladatelné agresivity, což je přeci jen bariéra pro možnost čistého obnovení plnohodnotného vztahu. Zajděte si občas na rande a začněte jej znovu poznávat.
závislost ve vztahu
Dobrý den, potřebuji poradit. Jsem s přítelkyní zhruba třičtvrtě roku, a od 3 měsíce bydlíme spolu. Už od té doby co jsme se poznali jsme spolu trávili skoro veškerý čas. Přítelkyně si na mně čase vybudovala závislost a já nevím co s tím. Snažím se pro ní dělat úplně všechno. A tím jsem se asi i zavařil. Vždycky když neodpovídám na zprávy a předem nenapíšu, že nebudu chvíli odpovídat mně začne bombardovat svými zprávami typu "co se děje?". Je vždy až přehnaně smutná když chci odjet třeba na víkend ke svým rodičům. Nesmím se podívat na jinou ženu, protože i to mi hned začne vyčítat. Nesmím se napít alkoholu když u toho není ona. Pořád mi předhazuje, že se bojí že mám něco s nějakou jinou, a že jestli na to přijde, tak se zabije. Kompletně jsem přizpůsobil svůj život jí. Když jsem měnil práci, tak jsem často slýchal, že tam mám určitě nějakou kolegyni, se kterou si užívám. Omezil jsem veškeré svoje koníčky. Navíc mi teď čím dál častěji předhazuje svatbu. Má takovýto vztah smysl? - otázka upravena poradcem
Karel
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Upřímně? Nemá, Karle. Popisujete to ovšem vy, vašima očima, ale asi není důvod, abyste si něco přibarvoval a dramatizoval to. Toto je již patologická závislost, z níž pramení a bude pramenit spousta problémů, které budou eskalovat. Život v takovéto závislecké kleci se nedá žít, protože se dusíte, a veškerá láska pak jde pryč a budou se stupňovat vaše pocity nespokojenosti, tím pádem se to samozřejmě do vašeho vztahu promítne. Toto není vztah, ale  svěrací kazajka. Nemůžete omezovat své koníčky a kontakty s přáteli...Víc snad říkat nemusím...
nejistota ve vztahu
Dobrý deň, asi hľadám len ďalší názor, podporu. Ide o to, že moja žena s ktorou sme 17 rokov cca pred 2 rokmi narazila na mladého muža, u ktorého časom rozpoznala že je to tzv. dvojplamen. Videli sa raz a už to bolo silné. Po nejakej dobe znova a odvtedy si písali hodne intenzívne. Hlavne teda teraz v zime kedy som odišiel na služobku na 3 týždne tak sa aj vídali veľmi pravidelne. Nejde o sex (aspoň nie u ženy) ale on s ňou vždy flirtuje. Povedala mi, že to berie ako spôsob jeho vtipu, že on taký proste je. Povedala, že to niekedy aj opätuje. Mne to dosť prekračuje hranice "kamarádstva". Spravil som už niekoľko žiarlivých scén a pokazil niekoľko pekných večerov..Stále keď počujem cinknúť telefón rozbúši sa mi srdce ale snažím sa to vnútorne spracovávať. Dočítal som sa, že to je emočná nevera. Verím, že bola. Vraj už sa to zmenilo a od zimy už sa pravda tak často nevídajú ale písanie je hodne intenzívne.Dávajú si vzájomné masáže a terapie.Nevlastním ju, nemôžem jej brátiť ale, jt ťažké. - otázka upravena poradcem
Jozef
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jozef. Silou to nezměníte. Emoční nevěra je horší, než jednorázová sexuální, žárlivé scény vám ale nepomohou. Spíš zkuste udělat něco pro nové oživení vašeho vztahu - něco tvořivého, co vás dva bude spolu bavit. Vaše žena je asi esotericky zaměřená, a on také - to je ale jen má fantazijní hypotéza. V tom mu nemůžete konkurovat, a ani to nedělejte, ale regenerační injekci potřebujete, a k ní vaši mužskou sebedůvěru :-)
krize vztahu
Dobrý den,ráda bych se zeptala jaký máte názor na moji současnou situaci.Před 2 měsíci mi partner po 10letech řekl že potřebuje pauzu ,poslední rok to mezi náma nebylo uplně super,hodně starostí ,atd....každopádně se odstěhoval k mamince .Já bych ho ráda zpátky ale on zatím zájem nemá ale stále spolu spíme,pravidelně zamnou jezdí 1-2x týdně ale když se ho ptám jak to bude mezi náma dál vrátit se prý nechce.Mám z toho v hlavě hrozný zmatek a nevím jak dál tuto situaci řešit,miluju ho a chci být s ním.Děkuji za odpověd
Tereza
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Terezo. Pauza vypadá jinak, než popisujete. Jste spolu 10 let, může se jednat o dočasně oboustranně přetažený vztah. Doporučila bych vám oběma se 4 měsíce vůbec nevídat, nebýt spolu v kontaktu, neboli - nejen žádný sex, ale ani kontakt. Je srpen, takže do konce kalendářního roku? Vy s ním být chcete, ale poslední rok nebyl dobrý, vrátit se zatím nechce. Krize vašeho vztahu je zoficializovaná, jestliže bydlí u své matky. Tak to takto vydržte, a pak se uvidí, jak to mezi vámi bude dál...
vztahové problénmy v širší rodině
Mámu jsem konfrontovala, ani nezapírala, ale ani se neomluvila. Já se cítím zrazená, protože mi lhala celá rodina, i sestry kamarádka věděla víc, než já.
Je to už pět let, co jsem se to dozvěděla, mezitím jsem se odstěhovala do zahraničí a vůči rodině jsem ochladla, myslela jsem, že to časem povolí, ale nic se nezměnilo, vůbec nemám zájem být s rodinou ve styku. Mojí mámě táhne na osmdesátku, zdravotně na tom není nejlépe, ale ani to se mnou nehne. Každý týden mi volá a vyčítá mi můj nezájem, přestože jsem se opakovaně vyjádřila, že mi jsou její telefonáty nepříjemné a nepřeji si je.

Jsem už unavená, nevěřím lidem, a opravdu jsem šťastná, když nejsem s rodinou ve spojení, i když to zní smutně. Co si myslíte vy? Děkuji
Helena2/2
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Co si myslím? Zcela chápu vaše pocity, jde o vaši identitu. Neznala jste svého biologického otce, žila jste v domnění, že se k vám ti druzí chovají vlažně a bez velkého zájmu nejspíš proto, že si to nezasloužíte, že nejste dost dobrá. To s člověkem srůstá. Přesto jste ale chtěná, kdyby ne, vaše matka by podstoupila interrupci, neudělala to. Takže to musel vše přijmout i váš otec, a to určitě ne jen kvůli jeho submisivitě, kterou zmiňujete. Teď říkáte - "můj nevlastní otec". Ano, nemáte jeho geny, ale věnoval se vám, vychovával vás, překonal to, a zvládl to. Asi doma nikdo neměl na to, vám říct celou pravdu, ale nejspíš v zájmu ochrany vás, nemějte jim to tolik za zlé, nebylo to ve zlém úmyslu. Ale je to rozhodně téma na individuální terapii.
vztahové problénmy v širší rodině
1/2 Dobrý den paní doktorko,
prosím o váš vhled do mojí situace.
Jsem nejmladší dítě, které se narodilo jako výsledek matčiny mimomanželské aféry s kolegou. Aféra utichla, máma se nerozvedla a život běžel dál. Potíž ale je, že jediný, kdo nevěděl, že jsem mimomanželská, jsem byla já. Dozvěděla jsme se to náhodou, když se sestra bavila se svojí kamarádkou na oslavě, kde jsem jim hlídala děti. Otce jsem vyhledala, setkala se s ním, potvrdil, co sestra říkala kamarádce a vyslovil přání se se mnou nestýkat, neboť má svůj život. To respektuji. Pamatuji si ho z dětství, asi do mých čtyř let chodil k nám na návštěvy a nosil mi dárky. Můj nevlastní otec je dobrý člověk, ale o mě jako otec nejevil zájem, byl moc pod pantoflem mojí mámy a máma byla citově vlažná. Prarodiče se ke mě také chovali jinak než k ostatním vnoučatům, bohužel až v dospělosti jsem poznala proč.
Helena
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Heleno, nejprve přejdu na druhou část vašeho vyprávění.
psychický teror ve vztahu
Dobrý den, žiju s manželem 19 let. Máme spolu 4 děti 18.17.12.3. Pro mě je to život ptáčka ve zlaté kleci. Mám vše na co si vzpomenu. Ale nikam nemůžu. Když někam chci mám strach je jej zeptat, protože skoro vždy to končí výhrůžkou rozvodu. Letos jsem byla sama poprvé v životě přes noc bez něj u kamarádky. Šli jsme na pivo a domů, druhý den na výlet a pak jsem jela domů. Už po cestě sms že doufá, že mám fotky, aby mi věřil že jsem někde byla... Včera jsem mu oznámila že kamarádka staví 40 v říjnu a že pojedeme 4 ženy na hotel na víkend. Takže se zase rozvádíme... Vždy vše podá, že je to moje chyba a já mám tak akorát chuť vše odvolat a být doma...ve zlaté kleci... Poraďte, co mám dělat? Chtěla bych i zažívat něco jiného než být s dětmi a v domácnosti. Protože do zaměstnání si nepřeje abych chodila... Děkuji.
Alena
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Aleno. Je dobře, že jste se dokázala vzepřít tomu, co od vás manžel vyžaduje. Manželství není vězení, každý z nás v jeho rámci musí mít vlastní svobodu, která zaručuje rovnocennost vztahu dvou dospělých lidí. Že by manžel neměl žádné přátele a závidí vám? Nebo na vás prostě žárlí? Děti máte dost velké, aby vypomohly při hlídání toho nejmenšího, stačí jen domlouvat společně pravidla. Ta si potřebujete stanovit vy dva. Partnerská poradna by byla velmi užitečná - ne takto písemně, ale naživo :-)
nejistota ve vztahu
Dobrý den, paní Douchová,

potřebuju poradit. S partnerem jsme spolu 9 let, 6 let spolu bydlíme. Poznali jsme se v době, kdy byl ženatý a já sama. Tvrdil, že je nespokojený v sexu. Před třemi měsíci jsem přišla na jeho nevěru, kterou pod tíhou důkazů přiznal. Měla jsem podezření asi půl roku, ale celou dobu zatloukal. Opět mi tvrdil, že byl nespokojený v sexu, později přiznal, že jejich vztah nebyl jen o sexu, že si s ní rozumí, má si s ní co povídat, se mnou neví, co má říkat a že ho potřebovala. Ale ví, že i já ho potřebuju. Tvrdí, že chce být se mnou, že mě miluje a ji ne. Prý ten vztah ukončil. Ale vím, že jí volá. Prý jej o to požádala a on údajně prodlužuje intervaly, protože je rád, že mu nedělala žádné scény. Jenže mimo jiné mi i řekl, že u něj převládá pocit, že by chtěl být sám. Údajně s ní nikdy nechtěl žít a pokud nebude se mnou, chce žít sám. Zdá se mi, že neví, co chce. Chtěla bych mu odpustit a zůstat s ním, ale bojuji s nedůvěrou vůči všemu, co mi říká....
Helena
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Heleno. Kdo nezatlouká nevěru, pokud nemyslí ten vztah vážně na život a na smrt..?.Ale vaše nedůvěra je naprosto srozumitelná, jen byste se měli spolu zastavit a ohlédnout se zpět za 9 lety vašeho vztahu. Co bylo to, co vás vždy spojovalo, v čem jste naopak ve vztahu chybovali. Žádný vztah není a ani nemůže být dokonalý, ale můžete se společně na základě rozboru vašeho vztahu snažit o změnu. Procházeli jste krizí, aniž byste si to uvědomovali, teď máte šanci to napravit. Nemyslím, že byste se v tom měli extra konfrontačně nimrat, to by vás ještě více rozdělovalo, ale věcně a bez emocí si to pojmenovat. Přítel nyní deklaruje, že chce žít sám, ale moc bych tomu nevěřila. Nicméně můžete zkusit i pauzu s odděleným bydlením aspoň na 4 měsíce. Tím si ověří, zda je mu samotnému lépe.
psychický teror ve vztahu
Dobrý den, jsem s přítelem 2 roky, z toho rok spolu žijeme. Když jsme spolu začali chodit (cca 4 měsíce) chtěl vědět s kým vším jsem co měla. Je to jen pár známostí a žádný pohlavní styk, max. líbání a osahávání. Když jsme spolu začali žít začalo psychické týrání a někdy i fyzické. Psychické formou nadávek, ponižování, že mě nenávidí a že lituje. Fyzického formou silného stisku ruky, tváře že mám až modřiny, facky, pěsti(ale nikdy ne do obličeje). Přítel to dělá z důvodu “výchovy”. Když něco dělám špatně, když ho neposlechnu apod. On takhle byl vychováván a u něho v rodině je to normální. Chlap je ten nahoře a žena je ta dole, co uklízí, stará se o děti zatímco chlap vydělává peníze a doma nehne brvou. Max. poseká zahradu. Je to jinak úžasný chlap a má dobré srdce. Když potřebuju, podrží mě nebo mě rozveselí. Jediná chyba je, že si “musí svojí ženu vychovávát a držet na uzdě.” Stačí blbost...pár drobků na zemi, odmlouvání, nebo nedávno vyčítání mojí minulosti. Poraďte co mám dělat? Čekáme miminko a já ho nechci nechávat.
Dana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dano, jednoznačně vám doporučuji párovou terapii, zvlášť, když čekáte miminko. Pak budete ještě víc oslabená a bezmocná a nebudete se moct bránit. Je chyba, že jste mu sdělovala podrobnosti o svém předchozím partnerském životě - to je přeci vaše věc a vaše soukromí, on vás tím takto vlastní. Musíte se naučit mu postavit, a to co nejdříve, být asertivní a nenechat sebou být manipulována. Ale to byste potřebovala natrénovat s pomocí odborníka. Jinak vám vřele doporučuji knížku Asertivitou proti stresu od Jána Praška, vydala to Grada, a ta kniha je skvělým návodem, jak takovéto věci zvládat.
rozvod a děti
Dobrýý den paní doktorko.Obracím se na Váš názor na mou situaci. Jsem ř let rozvedená. Synovi bylo tehdy 5 let. Po rozvodu Ex celkem fungoval. Bral syna na výlety,sem tam mu něco koupil. Před rokem si našel přítelkyni s dcerou a žije s něma. Od té doby přestal mít o syna zájem. Nezavolá mu,nenapíše Sms, prostě se mnou i synem přestal absolutně komunikovat. Pošle výživné a tím končí.Syn závodně hraje tenis,ze začátku se chodil dívat na zápasy s dcerou své nynější přítelkyně a když se mu něco nepovedlo - vysmíval se mu. Můj otec vlastně převzal roli táty´a syna vozí na treninky,zápasy. Ex mému otci nadával do starých dědků před synem čímž syn ztratil v něho důvěru. Před týdnem pracoval u sousedů vlastně přes plot,na syna ani nezavolal,nezazvonil,nezeptal se jak se mu daří. Kromě výživného mu nijak nepomůže. Neptá se jaké měl vysvědčení,kde jede na prázdniny,jestli něco nepotřebuje. Dnes má syn 10 let a nemůže pochopit ,proč se táta tak k němu zachoval. Soudím ,že v tom všem má prsty jeho přítelkyně a zvažuji navýšení alimentů.Jak tuto situaci vidíte Vy,? A jak ji řešit? Je to smutné,když otec se vzdá syna ,kvůli rozmarům své přítelkyně a dává je na první místo před synem. Děkuji za odpověď Alexandra
ALEXANDRA
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, ALEXANDRO.Ano, asi je ovlivněný názory jeho nové přítelkyně, bezpochyby. Je to smutné, a velice těžké to vstřebat a přijmout. Ale silou si nic nevynutíte. Můžete na něj apelovat ohledně syna a kontaktu s ním. Přeci máte domluvený styk s dítětem - jeho frekvenci, časy. Má to vyměřeno soudně, ale o soudní výměr tolik nejde, jde o udržování jeho citového vztahu s jeho vlastním synem. Bylo by dobré, kdybyste s ním na toto téma komunikovala - ne konfrontačně, ale jasně a asertivně. A ze všeho nejlepší by bylo navštívit několikrát dětského psychologa...
rozvod a děti
Dobrý den, mám nového partnera. Je ke mně nesmírně pozorný, snaží se být se mnou každý den i když je hodně pracovně vytížený. I několikrát za noc mě pohladí. Plánuje aktivity na další měsíc, někdy i na delší budoucnost. Dalo by se říct, že vše je zalité sluncem. Během dne mi většinou pošle i laškovní zprávu, nebo, že se mu stýská. Je hodně fixovaný na děti. Mluví o tom, že zklamal, když se rozvedl (před devíti lety) a nemohl je vychovávat. Potom si vezme 12ti letou dceru (ještě ji neznám, jsme spolu dva měsíce) na víkend a se mnou přestane úplně komunikovat. Potom je zase vše zalité sluncem. Teď je s ní na dovolené a stejný scénář. Odpoví max. na otázku. Pošle někdy strohou zprávu (foto) bez oslovení a pozdravu. Prostě přestanu existovat. Před odjezdem mně ještě volal, jak se mu bude stýskat a že nevěřil, že to ještě někomu řekne. Hodně mě to trápí. Nevím, jestli je možné s tím něco dělat.
Věra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Věro, dobrý den. Konkurentkou jeho 12 leté dcery být nemůžete, a na co by to také bylo... Jste spolu krátce, jste do sebe zamilovaní, to si užívejte, a uvidíte, jak se vše bude vyvíjet dál. Pokud má váš vztah perspektivu, s dcerou se poznáte a přestanete být postupně "konkurentkami". Vše chce svůj čas, nebojte se toho :-)
partnerský trojúhelník
Dobrý den, obracím se na vás s prosbou o váš názor na mojí situaci. S manželem jsme spolu přes 30 let.

Celý život jsme měli krásný vztah, ale asi před čtyřmi lety jsme se jeden druhému začali odcizovat a přišla krize.
Manžel to řešil paralelním vztahem , na který jsem před rokem a půl přišla.
Prošli jsme si obdobím snahy rodinu zachovat a já jsem svého muže začala znovu milovat, odpustila jsem mu a pracuji na sobě.
Manžel se chová ke mně úžasně a celkově navenek vypadá náš vztah krásně.

Trávíme spolu spoustu času, funguje sex i další věci důležité pro vztah.

Otevřeně se bavíme o svých pocitech a manžel mi řekl, že je se mnou rád, ale nemiluje mě a jeho paralelní vztah trvá.

Snažím se to přijmout a zaměřit se na pozitiva, ale není mi v tom úplně dobře.
Nežádám od vás radu, protože vím, že si musím poradit sama, jen mě zajímá váš názor .
Děkuji Ivana

Ivana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Ivano, dobrý den.Můj názor? Jste úžasná žena, že to zvládáte, evidentně s grácií a noblesou. Ale musí to pro vás být velice těžké vevnitř sebe samé. Potřebovala byste  tom mluvit s někým nezávislým, nejlépe samozřejmě s odborníkem. Rozebrat příčiny vaší krize, kterou jste si dlouho neuvědomovali, ale ona byla. A vaše pocity teď. Ivano, máte to sakra těžké, nezůstávejte na to sama!
krize vztahu
Dobrý den, s partnerem jsme roky. Přijde mě, že náš vztah se blíží ke konci. Z partnerovi strany je absolutní nezájem něco řešit. Zhruba před rokem začal jezdit kamionem, doma ho mám jenom víkendy tudíž bych s ním rada trávila čas, ale on dojede a jde hrat hry, které hraje od rana do noci maximálně si udela pauzu na jídlo. Když ho poprosím zda by se mohl věnovat mě tak po mě vyjede začně řvát že se odstěhuje, že ho nenecham byt at si tahnu ven sama a pak cely vikend rika jak se tesi do prace a jakou koliv snahu mu vysvetlit že chci s ním travit čas zesměšnuje proste má ze me srandu kdyz se rozplacu že mě chybí. Pak jsou dny kdy by me na rukou nosil posíla kytky do prace a rika ze mu na me zalezi. Prijdu si jak kdybych chodila se dvema lidma. Jeden je milý, pozorný a pak druhý co si do mě i kopne. Jeden den mě nadává jaká su pič- jak mu ser- život a pak mě má niceho nic zase hrozne rad. Já vim že je v jádru hodný, ale nechapu ty jeho nálady. (má to tak od zacatku vztahu).
Michaela
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Michaelo. Lidí, kteří mají negativní a pozitivní JÁ,je hodně. Pokud to otevíráme v terapii, přesazuji je do jednoho a druhého křesla, kde každé symbolizuje jedno JÁ, a nechávám spolu negativní a pozitivní JÁ komunikovat. Je to prostě docela časté. Váš muž tráví rok čas za volantem kamionu, sám, zvykl si na samotu, často to pak bývá problém do partnerství, schopnost přizpůsobovat se, se vytrácí. Je to pro vás moc těžké, chápu. Chcete mu vytvořit teplo domova a chcete spolu trávit společný čas, a on už to neumí. To není o tom, že nechce. On to prostě fakt neumí. Neporadím vám v tom, jak to změnit, on se nezmění, musíte měnit vy sama své potřeby od vztahu, utvořit si i svůj vlastní svět, v němž vám bude dobře. Vy víte, že vás má rád, ale jste na většinu věcí sama - citových, i provozních...
smrt blízkého člověka
Dobrý den, před vánocemi zemřel tragicky muž mě dcery při požáru bytu.v okamžiku se nás život převrátil naruby.dcera zůstala sama s tříměsíční holčičkou, bez táty a bez bydlení. Bydlíme společné a je to velmi náročné, už jsme v důchodovém věku a tak péče o miminko nás vycerpava, oba s manželem pracujeme,poté péče o dítě,spousta zařizování no zkrátka vůbec to nezvládáme. Díky je solidní pojišťovně, nemáme dodnes plnění a tak byt je stále vyhořely a tedy zatím žádná vyhlídka na nový život. Dcera je velmi statečná,skvělé se stará o holčičku, ale je také velmi unavená a plna bolesti po ztrátě partnera. Máte í pro nás nějaké řešení,radu.?
Jarka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jarko, moc rad nemám. Je to nesmírné trauma pro vaši dceru, ta by měla rozhodně chodit na individuální psychoterapii, a to dlouhodobě. Pro vás s manželem je to zátěž. Miminko, podpora dcery, je toho opravdu moc. Popoháněla bych rozhodně pojišťovnu na rychlé finanční vyřešení, aby si dcera mohla pořídit nový byt a tak začala nový život.Je to urgentní a nemůže to trvat 3/4 roku. Vy jí můžete pomáhat hlavně provozně...
partnerský trojúhelník
Dobrý den, nevím, co mám dělat. Nedávno se mi manžel přiznal, že čeká dítě s jinou a pravděpodobně chce ode mě odejít. Jsme svoji 17 let a máme dva syny 13 a 11 let. V manželství jsme měli krize, on tvrdí, že je to příčina rozchodu a tak to chce říct i naším dětem, ale já si myslím, že nevětší problém a příčina je jeho nevěra a fakt, že čeká dítě se svou milenkou. Jsem z toho zoufalá, nechci, aby ode mě odešel, on tvrdí, že mě má pořád rád a já ho mám také ráda. Moc bych si přála naší rodinu zachovat. Oba chceme, aby se to našich dětí dotklo, co nejméně a neranilo je to. Prosím poradíte mi, jak se zachovat? Děkuji
Adéla
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Adélo, to je vážná věc, nemůžu vám odpovědět v pár řádcích v tak závažné životní situaci. Ve své praxi partnerského psychologa se setkávám častěji, než byste si myslela, se situacemi podobného typu, pak ale vždy hodně záleží na manželích, jak se dohodnou dál. Jednoznačně vám doporučuji spolupráci s partnerským psychologem - vám oběma.
nevěra
Dobry den pani doktorko,
<br>jak si mam vylozit chovani meho kamarada. Mame oba partnery a deti. Nase pratelstvi je ale nebezpecne. Jednou nam to ujelo a intimne jsme se sblizili. Doma o nas ani jeden partner nevi. Ja jsem v tom nasem pratelskem vztahu angazovanejsi, mam ho rada, ale manzelstvi tim ohrozit nechci. Nekolikrat jsem mu rikala, ze je pro me velice tezke vse udrzet v pratelske rovine. Pro nej to pry neni problem. To, ze to jednou ujelo, bere jako hotovou vec, ktera se nebude opakovat. rekla jsem mu, ze pro me to tak jednoznacne neni a ze uvazuji o tom, ze s nim prestatnu stykat. Toho se zalekl a nechape, proc bych mela nase pratelstvu utnout. nejsem schopna mu ale vysvetlit, ze ho mam vic rada, nez bych mela a ze pro me je tezke udrzet hranice. Nechci pusobit jako nejaka zamilovana skolacka, zaroven bych mu chtela vysvetlit, ze prestat se s nim stykat bude asi nejlepsi reseni. Vzdycky, kdyz mu neco naznacim, nastavi hranice, ale moji spolecnost vyhledava o to intenzivneji.
XXX
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, XXX. Cítím to stejně, jako vy. Jestliže vaše city přesáhly mez přátelství, musí pro vás další kontakty být těžké a bude určitě dobré a užitečné, ty kontakty na nějakou dobu zcela utnout. Na nějakou dobu, ne na pořád :-)
krize vztahu
Dobrý den, naše manželství trvá 10 l. (děti 10 a 7) Manžel z prvního manž. další dvě ku děti přes 20l.) Jeho první manželství zkrachovalo díky nevěře. Asi čtyři 4 roky manželství neklape.Uznán, že je to i má vina.Narodili se nám 2 dětí, kteří mají vrozenou vadou nohou + další zdravotní problémy.Muselo proběhnout několik operací další peripetie u různých lékařů, neurologie ortopedie, oční atd. Asi jsem se zaměřila moc na ně a manžela odsunula do pozadí. Myslela jsem si celou dobu, že jsme oba přemýšlíme stejně a vše chápe.Ale opak byl pravdou.Byly dny, kdy jsem toho měla sama dost a to se odvyvíjelo i na celkovém našem vztahu. Byla tak zaujata dětmi,že jsem si nevšimla,že se začínám odcizovat.Nyní, když děti jsou již z nejhoršího venku jsem se dozvěděla, že už tři roky má poměr se svou podřízenou. Prý mu dává to pohlazení,tu oporu a ten úsměv, který já mu nedala.Stěhuje se od nás pryč, zatím ne k milence,ale odůvodnil to tím, že už dál semnou takto nechce žít a raději bude v klidu sám. Samozřejmě s tím,že s ní poměr prý nehodlá ukončit. Budoucnost spolu asi zatím neplánuji, protože ona je také stále vdaná a mají děti. Údajně jim manželství nefunguje a neví jak to dopadne. Bohužel,až nyní jsem si uvědomila že jsem měla dávat také více najevo,jak moc o manžela stojím a jak ho mám ráda. Sice jsem mu to nyní řekla a snažila se to napravit, ale už je prý pozdě. Na všem jsme se domluvili bude bydlet kousek od nás mě s dětmi nechá tam kde nyní bydlíme (alespoň prý do doby než děti odrostou).Rozvádět se nechce.Moc bych to chtěla změnit,ale na druhou stranu se již nechci ponižovat a doprošovat,protože můj manžel je velmi velký egoista A myslí si,že on má tu pravdu a cití se být velmi ublížený. Prý už mi nevěří, že bych se ještě dokázala nějak změnit. A měla jsem přijít před čtyřmi lety.Vždy mi bude záležet na dětech, pro mě budou vždy na prvním místě. Jen nevím zda má smysl a hlavně nějakou šanci naše manželství zachránit?Bohužel má důvěra v něj už je v tuto chvíli na nule.
Marie Přibylová
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Marie. Brala bych to nyní jako pauzu. Manžel se stěhuje kousek od vás, s dětmi se stýkat bude, s milenkou ovšem určitě také. Musíte si stanovit pravidla, jak to bude dál s penězi, s kontaktem s dětmi. Vaše děti potřebují jasnou verzi, proč bude teď táta bydlet jinde, na té se musíte oba shodnout. O tom, že tu figuruje jiná žena, bych se nezmiňovala. Stanovte si čas, kdy se rozhodnete  definitivně o vaší budoucnosti dál. Určitě s tím nespěchejte, 6 měsíců by bylo tak akorát, akorát jsou v tom vánoce, na nichž se musíte včas domluvit, v jakém aranžmá proběhnou.
prevence problémů ve vztahu
Kluci jsou momentálně pryč s tátou, ale předtím mi dávali najevo, že se jim to hustopřísně nelíbilo, když použiji jejich mluvu. U rodičů je to ještě horší. Tam se mnou nemluvila ani klika u dveří, když jsem si brala kluky. Poprvé v životě jsem měla hodně tísnivý pocit, že v rodném domě nejsem vítána. Atmosféra by se dala krájet. Nevím teď jak dál. Plán jsem měla, že by partner šel pracovat sem do Prahy, bydlel by u nás a jezdila by tam za ním i dcera. Vůbec si netroufám odhadovat, zda je ještě něco takového vůbec možné a za jakou dobu bych to mohla znovu zkusit dávat dohromady. Pokud vůbec kdy. Je-li k mé situaci možná nějaká rada, budu za ni vděčná.
Šárka P
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Teď na to opravdu není vhodný čas ani v nejmenším. Netuším, co vše začalo vadit a drhnout, ale zatím byste se měli setkávat jen vy s partnerem, ovšem s tím, že kluci o tom budou vědět. Musí vědět, že jejich máma má svůj vztah, na němž jí záleží. Budete muset s přítelem našlapovat polehoučku potichoučku, měli byste spolu probrat, co drhlo a proč to drhlo. Ale dětem ustupovat nemůžete, jen se celý ten proces společného života dost zbrzdí. Na vašich dětech hodně záleží, ale záleží i na vašem životě. Asi bych vše probrala i s psychologem, co vy na to? A dejte si časový horizont dalšího řešení společného života a bydlení  na r. 20, dřív určitě ne. A s předchozí velkou přípravou.
prevence problémů ve vztahu
Zkraje prázdnin jsem naplánovala týden na chalupě u mého partnera, kde měli být i jeho rodiče. Synům se úplně moc nechtělo, ale protože jejich otec byl pracovně mimo republiku a první část týdne nemohli pomoci ani prarodiče, tak se nedalo nic dělat. Uklidňovala jsem je, že to bude krásný a pohodový týden. Jenže nebyl. Popisovat celý problém od prvotních zdánlivě malicherností až po úplný rozkol nemá smysl. Oba synové si přestali rozumět jak s mým partnerem, tak s jeho dcerou, kterou má z prvního manželství. Věci, které při kratších setkáních nevadily, vadit začaly.
Vše došlo tak daleko, že mladší syn 10+ zavolal za mými zády mobilem babičku, jako moji matku, jestli by mohli pro ně přijet, že už tam nechtějí být. Rodiče dorazili málem jak k ohni, kluci se na ně vrhli s nadšením a bylo vymalováno. Odjeli samozřejmě s nima, a když jsem se pokusila o námitky, tak mne navíc táta seřval jako malou holku a div že mi jednu nelísknul. Že nemám do svých avantýr tahat děti, kazit jim život a podobně.
Šárka P
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Aha, jdu na poslední část.
prevence problémů ve vztahu
Přeji pěkný den,
na vaši rubriku jsem se dostala díky kolegyni, které jste nejspíše před pár lety zachránila manželství, za což Vám mám ještě dodatečně vyslovit poděkování. U nás už bohužel není co zachraňovat. Rodinné soužití vzalo za své vloni k podzimku. Měla jsem pocit, že z našeho vztahu už vyvanula veškerá přitažlivost, a že vedle sebe jen existujeme, i když se nehádáme. Zdaleka nechci házet vinu na bývalého manžela. Chyby byly i na mé straně a zpětným pohledem teď začínám vnímat, že to nebyly jen drobnosti, jak mne uklidňoval onen někdo nový, kdo se objevil v mém životě. A díky komu jsem se odvážila v zásadě rozbít rodinu. Chápu, že jsem hodně zklamala skoro všechny ve svém okolí dětmi počínaje, ale stalo se. Radu bych ale uvítala ohledně zapojení nového partnera do rodiny. V průběhu jara už proběhlo pár setkání takříkajíc na neutrální půdě. Dopadlo vše vcelku dobře. Teď mám ale strach, že jsem něco pokazila.
Šárka P
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Šárko P, nejprve přecházím na druhou část vašeho dotazu.
nejistota ve vztahu
Dobrý den,
prosím o nasměrování pokud to vůbec půjde.
S kamarádem, který je čerstvě po rozchodu jsme se sblížili. On byl však ten, který určoval kdy se potkáme, jestli vůbec a na jak dlouho. Když jsem setkání navrhovala nebo chtěla já, tak byla jeho odpověď nejasná. Pokud jsme společně strávili delší chvilku, začínal být z mé přítomnosti nervózní. To jsem vždy vycítila, že je čas vzdálit se. Potkávali jsme se jen o víkendu, protože ještě pracuji mimo město ale teď se do města vracím natrvalo. Během některých víkendů jsme absolvovali hezké výlety a i nám bylo hezky alespoň nějaký čas, dokud nezačal být nervózní jak jsem už psala. Moc mne to trápilo, byla jsem smutná, nešťastná. Měla jsem ho ráda. Tak jsem se jednou rozhodla, že mu napíši o svých pocitech, dobrých i špatných a zároveň ho požádám aby mi napsal, co potřebuje nebo chce, protože potřebuji aby se to hnulo jakýmkoliv směrem jinak se umořím. Napsala, jsem mu, že by měl vědět, že nestojím o pouhý flirt, že mi není lhostejný a že se takhle trápím. Odepsal mi, že mu nejsem taky lhostejná ale že se cítí po tom rozchodu prázdný a neví se zatím oddat a že pochopí, pokud ho už nebudu chtít vidět, pokud mne to takhle trápí ale pokud jo, tak že on mne uvidí rád. Poděkovala jsem mu za upřímnost. Samozřejmě, že bych ho taky ráda viděla ale řekla jsem mu, že jednostranně to ale nejde. Řekla jsem mu, že se obávám, že by to nevedlo k ničemu dobrému a že mne to mrzí ale asi se s tím nedá nic dělat. Cítím se teď příšerně. Říkám si, že jsem udělala dobře i když to hodně bolí. Peru se s tím. Pořád ale se tlačí do hlavy i myšlenka jestli jsem to neměla napsat jinak nebo jestli je to správné rozhodnutí. A pak ještě to moje ego, nechce a neví se smířit s tím, že jsem pro něj možná neznamenala nic moc.
Moni
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Moni. Prosíte mě o nasměrování, ale vše velice dobře popisujete. Myslím, že komunikace mezi vámi dvěma byla skvělá, vy jste otevřenost svých pocitů a frustrací udělala moc hezky, nebyl v tom žádný nátlak z vaší strany, on otevřeně, určitě i kvůli tmu, jak jste vše napsala, reagoval. Rozumím jak vám, tak jemu. On je v jiné situaci, než vy. Je prostě po rozchodu a to je vždy rána, která se hojí. Nemůže být zcela otevřený k jinému vztahu. V tom je vidět jeho lidská poctivost. Dejte vám dvěma čas a uvidíte, jak se vše vyvine, a zda se k vám bude chtít v budoucnu vrátit plnohodnotně. Zatím jej nechte v klidu a sama se soustřeďte na sebe, své zájmy, přátele.
krize vztahu

Dobrý večer,

zacinam byt bezradna… Nebudu vypisovat vse od zacatku. Mame za sebou urychleni vztahu ve smyslu 1 rande, po pul roce hypoteka, bydleni, financni krize, rodinne dohady i problémy.

Jsme spolu 6 let. Kdysi jsem znicila jeho duveru ke mne fackou a postavila jsem tim z jeho strany urcitou zed. Jista mira odmerenosti… Jsem z detstvi a minulych vztahu poznamenana. Mam tendenci se divoce ohrazovat pri pocitu krivdy nebo povysovani. Nemam problém si priznat i pred nim vinu, omluvit se…

Kdyz jsem otehotnela, misto zlepseni se veci zhorsily… Ve zkratce, pri zjisteni ze cekame mimi se neprojevil, pri prvnim kopani nereagoval, po porodu (ani tehdy) mi nedal ani pusu, ani neobjal, nic. Po navratu domu presne 20 dni fungoval. Byl mily, venoval se maly, pomahal mi. Mela jsem tezky porod ackomplikovane hojeni… Snazila jsem se venovat male a poklidit, atd… Udelat doma to, co zvladnu. Presne 20. Den vecer vsechno skoncilo, . Nestihla jsem udelat veceri, mala ne a ne usnout a uz se urazil. Druhy den byl odmereny, omlouvala jsem se, ale i tak nic. Ba naopak zacal, ze doma mam bordel a o malou se staram spatne. To mi zlomilo, probrecela jsem 4 dny, citila se k nicemu… Od te doby delam doma vse sama, tedy i to s cim mi pomahal… Male se venuje porad, to mi uklidnovalo… Po mesici se zase srovnal, da se rict… Jenze teď nastala dalsi zabomyssi valka, tentokrat protoze jsem nedala na jeho radu od bezchybne kolegyne z prace ohledne male… Zase urazeny, dotceny…

Budiz, chapu, ma to v povaze, kdysi jsem mu ublizila, budovala se znova duvera, … Nejsem rozhodne bez chyby ani viny, ale posledni dobou… Takove blbosti. Vrchol vseho, ze za cely den se ani nepodival na malou, delal jak kdyz neexistuje… To uz je prehnane! Ke mne at se chova urazene, ja uz jsem diky male zplachovaci, ale ona to odnaset nebude… Ze v hadce padlo komu vyhrozuju, ze odejdeme, ze mala zustane, ja at si delam co chci a nebo ze co si vubec myslim, ze mu vyhrozuju, ze s ni odejdu… Okej… Snazila jsem se mu mysvetlit, ze teď jsme rodina a ze nikdy nedopustim, aby ho mala videla ve spatnym svetle, ale ze musi chtit sam a ze je jinak dobry tata, tak at si to nepokazi urazenim se a tahanim do toho male…

Problem je… Tohle videt me totalne zlomilo. Uz mam toho urazeni se dost. Nikoho nema, tomu verim, opravdu… Spis mi ma nitkani vse oplacet nebo mozna kdyz vidi, ze jsme si bliz, tak rychle neco najde, aby si me moc nepripustil k telu… Ne, nejde si s nim promluvit o tom, vazne. Neumi to, jen se urazi nebo mlci…

Nechci male trhat rodinu, to ne. Ale vztah mezi nami… Uz asi dobry nebude. Ja se hodne uklidnila a srovnala, cekala jsem, ze on taky. Neni cas na zabomyssi valky a nechci, aby se tohle ucila mala.

Ja… Uz mu asi neverim… Nevim kdy zas udelam podle nej preslap a zase bude urazenej a dokonce i na malou.

Ma tohle smysl lamat pres koleno? Je nejaky zpusob jak ho vylecit? Zkousela jsem zrcadlo a nic, vse delat na jednicku a nic, odejit a nic…

Asi znam sama odpoved. Jenze porad tam jeste neco je a neverim, ze po tom vsem to zrovna teď skonci.

Dekuji za reakci a omlouvam se za preklepy a absenci hacku a carek, pisi pres telefon.

Dekuji za rady…



Odpovědět
Janca111
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Janco111. Jsem zvědavá, jak by vše svými slovy a pocity popsal váš partner. Toto je váš úhel pohledu, vaše vlastní osobní prožívání vztahu mezi vámi dvěma, a mezi vámi třemi. Snažíte se o objektivitu s odstupem, jste sebekritická. A jste nešťastná. Mám pocit, že šťastný ve vašem vztahu nejste ani jeden a že se cyklíte delší dobu v kruhu. Moc jste se neznali, když jste rozjeli váš život na plné obrátky, asi jste tedy byli opravdu láska na první pohled, ale poznávali se postupně již za pochodu všech následujících společných životních peripetiích. Přesto nemám z vašeho psaní pocit, že byste se přestali mít rádi. Spíš jen vidíte každý na tom druhé to horší a vracíte si to navzájem. Já bych vám sama za sebe jednoznačně doporučovala párovou terapii u partnerského psychologa. Věřte tomu, že díky ní se z toho vašeho zacykleného zauzlence vymotáte. Ale potřebujete někoho nezávislého s odstupem. Objednejte se :-), držím vám palce.
nemoc partnera
Dobrý den,
jsme důchodci,žiji s přítelem v domku. Přítelův zdravotní stav se pomalu ale jistě dost zhoršil,tak,že některé věci není schopen ovládat. Má dvě dospělé děti. Požádala jsem je,že jsem ochotná se s nimi o jejich tátu každých 14 dní starat s tím,že se budeme střídat nebo at najdou jiné řešení. Jeho dcera do práce nechodí. Nějak mě neberou vážně. Jsem tu jako vězeň, mám svoje děti a vnoučata,kamarádky.
Ptám se vás jestli byste mi neporadila,jaké jsou moje povinnosti vůči němu? Děkuji Jana
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jano, nevím, jak dlouho spolu s přítelem jste, jak silné na sebe máte vazby. Tedy ani nevím, jak mám definovat vaše povinnosti vůči němu. Manželé nejste, nemluvila bych o povinnostech, spíš o morálce a lásce. Jinak - samozřejmě, má děti. Ale - v čím domku žijete? V jeho, nebo vašem? Jaké jsou vaše vztahy? Jaké jsou vztahy v jeho rodině? Je jeho rodina i vaše rodina? Na toto vše bych se vás ptala, pokud bychom spolu byly na osobním sezení. Takto vám ale nic konkrétního říct nemůžu.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,velmi mě zajímá Váš názor na mého přítele. Občas se můj přítel ke mně chová ve společnosti známých ošklivě a nevím vůbec důvod, až po pár dnech mi začne vyčítat věci, které jsem udělala, nebo řekla před týdnem, jak ho to zranilo, nebo urazilo. A že mu velmi záleží na tom, co si o něm lidé myslí. Já se tomu divím, tak se mu omluvím, nebo mu to vysvětlím, začne být agresivní a říká, že se o tom už nechce bavit, proč to pitvám. Když ho na to upozorním, že on o tom mluví, ne já, tak dělá naštvaného a že toto nemusel nikdy s nikým řešit, pouze se mnou a že nikdy agresivní nebyl....a že to je moje vina.... Vždy mě to mrzí a přemýšlím, jestli má takový vztah cenu, je to manipulace? Nejlepší prý bude, když budu sedět a mlčet mi řekl. Přitom se s těma lidma normálně bavím, smějeme se, mají mě rádi.
Saša
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Sašo, dobrý den. Moc tomu nerozumím, takže vám těžko  mohu poskytnout zasvěcený názor. Na první pohled to vypadá, že má přítel problémy se sebevědomím, které jsou vystupňovány ve společnosti s vámi. Vás asi podvědomě vnímá jako někoho víc, než sebe, takže vás potřebuje shodit, aby to vybalancoval a on byl ten, kde se vítězně bije v prsa. Ale nevím, mohu se samozřejmě mýlit. Co takhle, domluvit se na krátké párové terapii u psychologa se specializací na partnerské vztahy? :-)
problémy s tchyní
Dobrý den, jsme s manželem 5 let, máme 4 letou dceru. Bohužel tchýně nám dělá velké problémy. Už když jsme za ní přišli, že se chceme vzít, spínala ruce a řekla já ji tady nechci.Postupem času mě začala pomlouvat po celé vsi. Okolí mě to dalo najevo. Manželova rodina mě povídala, že má pocuchané nervy ze své tchýně. Prý spolu moc bojovali. Chystala se oslava jejich 70 a v té době to vygradovalo. Ona stála u plotu na zahrádce a já dole u vodojemu a ona mě pomlouvala přímo přede mnou. Dělala mi naschvály a co nejhoršího. Poštvala proti mě celou manželovu rodinu. Už jsem to nemohla vydržet odjela jsem k rodičům, ale pak jsem se vrátila po týdnu, ale bylo to spíš horší. Štvala mě proti manželovi a pak zase jeho proti mě, měla jsem z ní strach,protože mi řekly taky že má brát prášky a že je nebere. Ona mě v tom strachu ještě podpořila. Jsem teď u rodičů, řekla jsem manželovi, že se tam nevrátím. On mi ale nevěří, a přemlouvá mě abych se vrátila za každou cenu. Nevím co dělat. Díky za radu.
Hanka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Hanko. Nechápu, proč žijete společně v jednom domě s tchyní, to by vaše manželství mohlo poměrně rychle skončit. Domluvte se s manželem  na svém vlastním bydlení mimo ni, on ji samozřejmě pak může jakkoli navštěvovat, je to jeho matka. Ale vy se s ní stýkat přeci nemusíte. Maximálně při formálně zdvořilostních krátkých návštěvách...
fáze "namlouvání"
Pokračování - druhá část
Na konci našeho setkání jsme si tedy popovídali. Ona se zmínila o tom, že randila se dvěma kluky a u každého z nás hledala, co ji u druhého chybělo.
Z jejích slov vyplynulo, že s druhým nechce pokračovat, kvůli jeho povaze. Mně neřekla přímo ne. Ale nepreskočila z její strany jiskra. Ona vzhledem ke své minulosti má problém se zamoilovat a potřebuje čas. Chápu to. Líbí se mi, je sympatická a máme i společné zájmy, proto bych chtěl nějakým způsobem pokračovat v seznamování se, abychom zjistili, zda máme šanci na společnou budoucnost. Nechci na ni nijak tlačit. Zároveň ale nechci upustit od kontaktu s ní, abychom se ještě více neodcizili.
Od poslední schůzky jsme si nenapsali.

Děkuji za názor a radu, jak se chovat a jak postupovat.

ALEŠ
Aleš
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Aleši, nechala bych aktivitu na ní, vy jste dělal, co jste mohl, ona není vyhraněná v tom, co chce, vlastně to moc neví. Měla příležitost vás poznat, i skrze psaní, teď je to na ní.