Sobota 16. října 2021, svátek má Havel
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 16. října 2021 Havel

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy
vztahy na pracovišti
Musím reagovat na stížnost pisatelky Lea:
Působila jsem dlouhodobě jako manažerka řetězce prodejen a nabízim pohled z druhé strany. Pisatelka si ani v nejmenším nepřipouští svůj podíl viny na celé situaci a také neprojevuje v nejmenším zodpovědnost a loajalitu vůči zaměstnavateli. Prodavačky, které jsou zodpovědné a záleži jim na chodu podniku, jsou ze strany vedoucích zpravidla velmi dobře přijímány. Prodavačky, které se po dvouměsíčním (i když vynuceném) odpočinku, za který pobíraly plat, brání tomu, aby zaměstnavateli poté pomohly zvládnout enormně náročnou ekonomickou situaci a zabrat alespoň před vánocemi, jsou k ničemu a budou mít problémy s vedoucí naprosto všude.
Pisatelka nejen že nezabrala, ale ještě se hodila marod.
Je to obecný nešvar této doby. Mnozí zaměstnanci se pouze domáhají svých práv, aniž by si uvědomovali, že zaměstnavatel peníze netiskne a že se všichni musí společnými silami podílet na tom, aby byly tržby a peníze na výplaty. Jsou naštěstí i zářné výjimky.
Janka
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den všem. Vlaďko, rozhodnutí bude zcela na Vás. Jedná se o Váš život, máte jen jednu šanci ho prožít, trocha sebestřednosti je zcela na místě. Můžete se pokusit potlačit své ženství a vztah postavit na vděku, lítosti a přátelství. Můžete rozumově potlačovat své instinkty a pocity, být navenek milá, tvářit se spokojeně, ale co uvnitř? Tělo i duše jsou propojené, více než si myslíme. Vaše tělo Vám teď něco říká, chemie neproběhla, motýlky nelze pěstovat tam, kde nikdy nebyli. Ptejte se sama sebe, proč tuto zkušenost potřebujete, proč v takovém vztahu setrváváte Vy a proč asi Váš partner? Jeho sexuálně neuspokojivý vztah naplňuje? Čeká na zázrak nebo nahrnul zodpovědnost za rozhodnutí na Vás? Na život máme všichni jen jeden pokus, pokud Vám teď pomůže pauza, dopřejte si ji. Dopřejte si klid na naslouchání nejen rozumu, ale i srdci a tělu. Držím Vám palce.
Pro Vlaďku a motýlkářky
osamělost
Vzkaz pro Nikolu: Moc mě mrzí trable, kterými si procházíš. Ale nevidím v tobě ani zvíře, ani opici, ani podčlověka, ale statečnou a plnohodnotnou ženu, která se pere o svoje místo na slunci - jako to nejkrásnější - jako originál! Jsem holka, která dost často nikam nezapadá (jsem docela introvertní) a hledám kamarádku, kterou budu mít ráda, ať je jakákoliv. Jestli nechceš být tolik sama a najít si aspoň virtuální prostor, kam můžeš zpočátku "chodit", napiš mi sem do poradny a můžeme se zkontaktovat :-) Přeju ti moc štěstí! - otázka upravena poradcem
Hana
generační soužití
Ale nevím, jestli je vůbec nějaká šance. Možná, kdybych pořád s ním vše neřešila........ jenže, na druhou stranu jsem psychicky nezvládala jeho odjezdy za ní. Stýská se mi po něm, moc mi chybí i přesto, že mi dlouhé roky lhal, zahýbal a choval se ke mně špatně. Smutek mě úplně pohltil, ale vím, že tu musím fungovat pro mé šikovné děti, které mi dělají radost. Nikdy jsem nebyla stíhačka, žárlivka, ani mrcha, umím vařit, postarat se o domácnost, mám ráda sex, pečuji o sebe. Tak se pořád ptám: proč?? V čem je ta osoba lepší, že mě za ni vyměnil?? Jak se s tím smířit? Po novém roce manžel přijede, abychom domluvili podmínky rozvodu, který nechci, ale vím, že mi nezbude nic jiného, než na to přistoupit, aby byl volný pro svou přítelkyni. Děkuji moc za Vaši radu. (6) PS. Omlouvám se, opravdu jsem nebyla moc stručná.
Danča
generační soužití
planou naději, že nezahodí pro jednu holku 20 let společného života. Za toto období jsem přečetla spoustu knih, článků na internetu, snažila jsem se zachovat manželství. Ale nakonec mi manžel řekl, že kdybych se tak nesnažila, možná by zůstal.... To byl šok, protože jsem si uvědomila, že jsem ho svým chováním nevědomky odehnala. Teď jen pláču, život mě bez něj nebaví, navíc nedokážu skousnout jeho vztah s holkou, o kterou by si dříve neopřel ani hrábě. Mrzí mě, že vlastně spálil mosty kvůli, z mého pohledu, malichernostem a že při prvních problémech utekl jak malý kluk. přitom to je typ hodného, inteligentního chlapa s VŠ. Oba jsme uznali, že jsme udělali chyby, já jsem se omluvila a chtěla začít znovu s čistým štítem ..... ale on už nechce. Je příliš zaláskovaný a posedlý tou holkou, mladší o 15 let. Ona není hezká ani chytrá a přitom ulovila chlapa, kterého mi všichni záviděli. Celé Vánoce jsem probrečela, poprvé po svatbě se mnou ani s dětmi nebyl. Chci ho zpět. (5)
Danča
generační soužití
A já byla trpělivá a čekala, že to s ní ukončí. Manžel mi říkal, že neví, pro koho se rozhodnout, že ona není příčinou naší krize, že je to mé chování. Občas jsem to psychicky nezvládla a měla záchvat, mluvila jsem o sebevraždě. Nakonec jsme chodili do manž. poradny. Ta nám nepomohla, protože manžel se odmítl rozejít s milenkou a ke mně byl stále odtažitý a dával mi najevo svůj odpor ke mně. Pořád opakoval, že to nemá smysl, že se ke mně nikdy nevrátí, že mě má dost, že to nebude fungovat. Ani mi nedal šanci něco změnit. Chtěla jsem na sobě s pomocí psychologa zapracovat - řekl ať se nesnažím, že mu sice ničím nevadím a nic proti mně nemá, ale že je definitivní konec. Když jsme měli pauzu, stále to prodlužoval, tvrdil, že se nechce rozvést, ale stále byl o víkendech u milenky. S tím se ani netajil. Celkem tedy toto období trvá asi 4 roky, které jsem víceméně probrečela, musela jsem se koukat, jak za ní jezdí, vzal k ní i děti. Občas tvrdil, že s ní nevidí budoucnost, to mi dávalo (4)
Danča
generační soužití
A roztočila se krize. Manžel se mnou nemluvil, trucoval a já taky. Vyčítali jsme si kdeco. Ale vždy se to nějak urovnalo. Teď to zkrátím: manžel ve své nespokojenosti oznámil, že odchází do Prahy, kde bude mít lepší plat a kariérní postup. Byla jsem proti. První rok to šlo, ale pak se začal chovat divně, mé problémy se vyřešily, ale on se mnou přestal spát a dotýkat se mě, byl lhostejný. Chodil ven telefonovat a na víkendy jezdil sporadicky. V Praze si našel milenku. Nejprve ji zapíral, že je to jen dobrá kamarádka, která mu hodně naslouchá, když měl velké problémy v práci v Praze (čelil velkému podrazu ze strany kolegů). Mně se s ničím nesvěřoval. Byl s ní na dovolené, večeře, wellnes, kino. S ní jen randil a neměl starosti, protože ona bydlí v domě za Prahou s matkou, která se o vše postará.Takto mě informoval dobrý kamarád, který s mužem pracuje a je z našeho města. Manžel se k nim nastěhoval a choval se k ní jako k přítelkyni, bez ohledu na to, že je ženatý se 2 dětmi. (3)
Danča
generační soužití
s matkou a já nejednou byla 5.kolo u vozu, také pro to, že se nesvěřoval mně, ale matce a svému bratrovi. V novém bydlišti jsme si koupili byt, ale problém byl s mou prací, kdy mě vzali jen za kasu, byť jsem VŠ. Pak se narodily děti a celkem to šlo, a když táta zemřel (maminka též 2 roky před ním), ostatní dědici chtěli onen domek prodat. Manžel se do něj chtěl vrátit, ale to jsem zamítla - jednak tady už měly děti školu, zázemí, ale mně se nechtělo stěhovat. V té době jsem už měla vysněnou práci a stěhovat se 200 km daleko kvůli polorozbořenému domu už jsem nechtěla. Také proto, že bychom šli do nejistoty (zatím tam nebyla práce ani pro jednoho z nás + velká hypotéka. ) Manžel mé argumenty nebral v potaz, jemu se ten domek líbil, vždy snil o domě. Tak jsem navrhla, že si tady k bytu pořídíme chalupu, kde by se mohl realizovat. To z trucu odmítl. Začal být protivný, vyčítal mi chování táty, já byla špatná z jeho smrti. Začaly mě sužovat nemoci, které znemožnily sex. (2)
Danča
generační soužití
Dobrý večer, paní doktorko, je to již několik let, co jsem Vám psala poprvé, ale situace se nezklidnila a dopadla nejhůře, jak mohla. Budu se snažit být co nejvíc stručná, abych nastínila současný stav. Jsem na dně ze svého muže, který mi poslal návrh na rozvod. Jsem vdaná 21 let, máme dvě děti (12, 15). Spolu jsme překonali hodně překážek, manželovi jsem se často přizpůsobovala, přesto mě miloval. Dával mi tu lásku najevo. Já ho miluji dodnes. Ještě než se narodily děti, cca 3 roky jsme žili v domě po babičce, jehož majiteli byli můj otec a jeho bratr (můj strýc). Starali jsme se tehdy o o babičku a tím se vyřešilo i naše bydlení. V domku jsme chtěli zůstat, koupit ho a přestavět s tím, že babička tu bude mít doživotní věcné břemeno. To ale strýc a pak i táta odmítli, byli moc majetničtí. Tak jsme se s mužem přestěhovali blíž k jeho matce, na kterou je hodně fixovaný a ta nám dost mluvila do života. To občas přispívalo k hádkám mezi námi, protože manžel vše podřizoval jí,vše řešil (1)
Danča
hledání sebe sama
Dobrý den. Zdravím znovu. Psala jsem vám už jednou ohledně vztahu s 36 letým mužem a mě je 20. Chtěla bych se ještě zeptat. Co když ten pocit (že ho nemiluji) mám i někdy, no někdy i furt když jsem s ním tak ho pociťuji ten pocit. Ale vím že s ním chci strávit život celý. Jen se zbavit toho pocitu chci. A když ho miluji nepociťuji takové tzv. ty motýli v břichu ale vím že s ním chci strávit celý život. O pocitu jsem mu řekla a vzal to v pohodě. Děkuji moc za předešlou odpověď.
Kristýna
hledání sebe sama
Mám po padesátce. Pro tělesné postižení jsem chodila na dlouhodobé léčebné pobyty od svých čtyř let. V té době bez rodičů. Živě si na všechno pamatuji. Moji rodiče měli problém sami se sebou a tedy doma se řešily jejich problémy. Někdy agresivně. Asi ne náhodou, „měla jsem štěstí“ na samé vyhýbavé a komplikované typy mužů. Automaticky jsem to brala tak, že se musím postarat a obětovat. V tom duchu jsem vychovala i dítě. Sama. A nebylo to dobré. Příliš jsem se starala a obětovala. Žiju z toho s pocitem viny. Mé dítě mi vyčítá, že se kvůli mně má tak, jak se má. Velmi mi chybí láska, někdo, kdo se jednou postará o mě a obejme mě. Jen tak. Na druhou stanu jakékoli blízké vztahy odmítám. Bojím se, že zase naskočím do stejného vlaku. Děkuji.
Marta
alkohol u jednoho z partnerů
Dobrý den,jsme s manželem 28 let.Posledních 12 let spolu pracujeme v rodinné firmě, lihovar a pálenice.Můj muž poslední 2 roky dost pravidelně pije a nechce si problém s alkoholem vůbec připustit.Děti už máme dospělé a tak spolu nemáme po práci o čem mluvit.Já mám zdravotní problémy,které ho vůbec nezajímají a doma se nechce podílet na domácích pracech,tak že je skoro všehno na mě.On sám si našel koníčka rybaření,což samo o sobě je vpořádku a bylo,dokud se nezačal i z ryb vracet opílý a doma potom jenom vyspával opici.Ted přišel s tím že nic řešit nechce,podle něj problém nemá.Dceru co má už 18 jsem podle něj proti němu naočkovala a chce náš vztah ukončit.Já ho mám pořád ráda ,ale po posledním výstupu nevím jestli má smysl chtít tento vztah zachranovat ,když ten druhý nechce o problému ani mluvit a zajít k odborníkovi pro pomoc.
Děkuji za radu Hana
Hana vančurová
krize vztahu
Dobrý den, letos jsem přišla o práci. Celkem mě to vzalo a tak jsem se během léta zhroutila a byla zralá na léky. Bohužel to mělo dopad i na náš 8 letý vztah. Z ničeho nic se mi vždy přitížilo když měl přítel přijít domů nebo mi telefonoval, přestala jsem jíst a neuměla ani dorazit na pohovor, když už se konečně někdo ozval. Dali jsme si 4 měsíce pauzu bez absolutního kontaktu. Myslela jsem, že to bude lepší. Jenže pořád na něj myslím, je mi smutno a vím, že i on by mě chtěl zpátky. Naštěstí mám již měsíc zaměstnání, i když to bylo náročný, zvládla jsem tam chodit. Teď máme oba mezi svátky volno a měli bychom se vidět. Ale je mi z toho tak ouzko, mám strach že se ty mé stavy opět vrátí, když se k němu vrátím. . Bojím se, že nevím jak navázat. Zdá se sejít u nás v našem bytě nebo někde na neutrální půdě. Je mi na druhou stranu docela i trapně, protože jsem se já zachovala špatně a utekla od něj. Nevím, zda to může zase fungovat jako dřív. Netuším, jak se na to setkání připravit.
Sára
problematické manželství rodičů
Dobrý den, potřebovala bych pomoc, moji rodiče jsou na sebe protivný, už skoro přes rok neměli sex, a otec se o sexu nechce bavit, mamce řekl že má začít sama ale nechce dolejzat. Nevím jak jim pomoc. Táta když udělá nejakou chybu tak jí nechce přiznat a mamka je pak ta špatná, radila jsem mamce at zajdouj k nějakému poradci, ale táta tu chybu nepříjme. Nevím co dělat a jak jim pomoc když táta o tom nechce mluvit. Prosím o radu. Děkuji
Eliška
vztah na dálku
Dobrý den s přítelem máme vztah na dálku vzhledem kvůli Covidu se tak často nevídáme jak jsme byli zvyklí, zjistila jsem že si založil účet na seznamce sice tam má že je zadaný a hledá přátele ale stejně mě to docela zklamalo vzhledem k tomu že nejsou žádné akce a festivaly a přítel byl zvyklý pobavit se tam s lidmi proč najednou hledá přátele v okolí proč zrovna seznamka co když v tom má i jiný úmysl bojím se že ztratím důvěru v něj :c a nechci ho ztratit kvůli téhle době co je teď :cc Děkuji Nicol
Nicol
nevěra
P. Douchová, četla jsem na iDnes příběh, který se stal taky mně. Na letním firemním školení jsem se vyspala s kolegou. Ve firmě to všichni věděli, řekla jsem to taky manželovi. Byla jsem opilá, kolega se mi vždy líbil. Nikdy se to víc nestane, ani pít na akcích nebudu. Manžel, ze mi to snažil odpustit, chodili jsme taky do poradny. Po třech měsících se odstěhoval. Děti viní otce, že nás opustil a nechtějí ho vídat. On je zve, ale nechtějí jít. Je mi to všechno líto. Vždy jsem myslela, že ten můj je měkký. Když jsme se seznámili, tak se mnou nechtěl nic mít, že jsem zadaná. Myslela jsem, že má strach, že mu předchozí nabančí. V poradně nic. Tam se manžel dozvěděl, že všechno se dá odpustit, že vina je vždy na obou stranách, že je neflexibilní, že má věrnou ženu, že se dějí horší věci, a taky, že je agresivní. Myslím, že ho to vše jen uráželo. Už jsem toho zkazila dost, nechci zkazit ještě vztah mezi dětmi a otcem. Co mám říct dětem, aby pochopili, že to není vina otce? Děkuji. - otázka upravena poradcem
Ivana
krize vztahu
Uráží se a pak se mnou dny, nebo týdny nemluví. Uráží se např. že se v tu chvíli starám a o děcka, tak jsem mu řekla, že nevím, nebo ať počká a on z toho udělá, že jsem po něm řvala. Asi jsem mu to "nevím" mohla říct nahlas, protože někdo brečel a měla jsem plno práce. Ale je to blbost. Nebo něco udělám špatně. Zapomenu zamknout, neuklidím, zaviním něco. Když je uražený a obejmu mě, nevrací mi to. Jde pryč. Říkám mu pořád dokola, že to nemůže dělat, že se trápím. Řekla jsem mu, že když mu tak lezu na nervy, tak že se změním. Ale musí mi vysvětlit jak a nebude to hned. Ale budu se snažit a třeba po roce bude výsledek a postupně se změním. Neporadil mi nic, ale vztah byl chvíli lepší. Pak už dochází ke zlepšení jen když se spolu vyspíme. Kdybych si sáhla do svého svědomí, nemiluji ho a nikdy jsem nebyla zamilovaná. Ale co už teď můžeme dělat. Dá se láska vybudovat? Díky - otázka upravena poradcem
Agáta 3
krize vztahu
yž máme návštěvu, chová se vzorně. Je pozorný a pomáhá mi. Nemáme nic, o čem bychom si popovídali. Nic, co by nás bavilo oba, žádnou činnost. Pořád se snažím s něčím přijít. Nechce trávit čas se mnou. Sám říkal, že je to ztráta času. Když jsme se poznali, on se hodně zamiloval. Já ne. On je ale chytrý a příjemný. Předstíral, že máme společné zájmy a společnou řeč. Povedlo se mu si mě získat. Otěhotněla jsem. Jenže po svatbě přestal předstírat a ukázalo se, že nemáme společného nic. Že máme úplně jiné hodnoty. Celé mi to připadá, že já ho nikdy nemilovala, ale protože jsme manželé, chtěla bych ten vztah budovat. On se kdysi zamiloval. Pak sundal růžové brýle a zjistil, že se mu spíše hnusím. Ale má ze mě spoustu užitku. Dávám sex, odvedu práci. Prosím, má takový vztah podle Vás smysl? Připadá mi, že rozvodem bych dětem úplně zničila život. Za sebe bych se rozvedla hned. Protože taky nejsem z kamene. Hodně často jsem smutná a nevydržím všechno. Co mám ale dělat jinak aby mě tedy měl rád? - otázka upravena poradcem
Agáta 2
krize vztahu
Dobrý den. Máme 3 děti 6, 3 a 4 měsíce. Máme za sebou náročné roky. Manžel stavěl dům. Oba jsme pracovali na plný úvazek. Do toho jsem byla těhotná, kojila jsem. Manžel doma nepomáhal. Protože stavěl dům, ale nepomáhal ani když mohl. Je to typ, který nedělá ženskou práci. Pořád chce sex. Pro něho ideál 1-2x denně. Nakonec je něco 3-5x za měsíc. Dělám to kvůli němu. Jsem prostě unavená. Navíc ty první měsíce po porodu se musím opravdu velice nutit. Po celou dobu manželství máme krizi. On se uráží. Vždycky nepoznám za co a po třech týdnech mi to pak třeba prozradí. Nebo zapomeneme za co to bylo. Kritizuje mě. Všechno mu na mně vadí. Vždycky má takové ty řeči o "ženských" co "ženské" dělají a nedělají. Myslím si, že mě nemiluje. Nemá ke mně žádnou úctu. Přitahuju ho jako žena. Častokrát mám pocit, že on je taková pijavice, která se snaží ze mně vytlouct co nejvíc práce, peněz, sexu, aby se on měl co nejlíp. Určitě to není tak, že by nevěděl. Důkazem je, že když přijedou mí rodiče, nebo kd - otázka upravena poradcem
Agáta 1
problémy v sexu
Dobrý den. Mám problém,který se týká sexu. Je mi 28 a mám mladší přítelkyni,s kterou se moc milujeme,ale je tu to "ale"
Vždy když jsme spolu,tak cítím každý její dotek a vnímá ho i mé tělo.Potom vedle sebe ležíme v posteli a mazlíme se a taky vše v pořádku. Jenže když má přijít přímo na sex,tak v tu chvíli je konec. Dojde ke ztrátě erekce a k ničemu už nedojde. Za 3 měsíce jsme spolu nespali,kvůli tomuto problému,který je z mojí strany. V přitažlivosti problém opravdu není. Oba jsme ty typy lidí,kteří mají rodinu na prvním místě a proto se velice snažíme o tu svoji.
Můžete prosím poradit,jak se z tohoto dostat? O přítelkyni nechci v žádném případě přijít,jelikož ona je po všech směrech naprosto úžasná,jenže kvůli tomuto problému se bojím už úplně všeho. Děkuji - otázka upravena poradcem
Václav
krize vztahu
Dobrý den, žiji s malželkou a malím synem v jedné domácnosti, ale bohužel je to zde pro mě peklo. Mám dvě práce a chodím domů pozdě, do toho musím řešit veškeré zařizování já a nákupy také. Jsem velmi unavený a vztah se ženou nejde vydržet, každý den vyvolává hádku jak jsem líný a jaké jsem prase. žena práci nemá jelikož o ní přišla díky své zílibe v alkoholu i proto mám dvě práce abych vše stihl zaplatit, novou práci si nehladá i když jsem jí našel tak ani tam nezavolala. Celý den se jí snažím vyhýbat ale nejde to. Rozvést bych se chtěl ale jelikož mi vyhrožuje že již nikdy neuvidím syna a že bude u soudu tvrdit že ji mlátím , tak mám strach. Syna obrací proti mě, už jen vejít každý den zpět do dveří domu je pro mě težké, být zde a nebýt nikým milován any vlastním synem jelikož je malí 6 a za vše mohu já. už dál nemohu a nejraději bych vše skončil. tohle se nedá. a jak tak čtu internetem tak vždy je viník muž, a svoje dítě kdybych se vzepřel již neuvidím.
Jirka
nevyrovnaný vztah
Pro Janku - díky moc za reakci. Děti svoje úkoly mají - máme rozpis, kdo co dělá. A protože se u některých společných aktivit dohadovaly, vedeme evidenci na lednici a je klid - víme přesně kdo, kdy, co. Špatný nákup manžela jsem nekritizovala, ale sám z toho po 3 dnech vycouval s tím, že ON na to nemá čas. A tak je to se vším, bohužel. Ano, na počátku manželství jsem mu hodně ulevovala, respektive dělala všechno sama, protože on začínal podnikat ("potřebuji čas", vydělávám peníze, zatímco ty sedíš doma na MD", bohužel měl podporu u tchýně, která mi taky domlouvala, jak musím), a já navíc i chápala, co to znamená rozjíždět podnikání a pomáhala jsem mu s řadou věcí. Jenže se to bohužel tak zaběhlo a po mém návratu do práce zůstalo. Snahy o změny končí po dvou dnech, on je opravdu schopen být nezodpovědný, odjet a nechat nás v tom. Hledám cestu, jak to změnit. - otázka upravena poradcem
Věra
osamělost
Dobrý den. Jsem sama už mnoho let. Prodělala jsem přeměnu z muže na ženu a nepovedla se. Můžu jen do práce, kde jsem sama, z práce domů a tam jsem taky sama. Nemůžu ven mezi lidi a tak jsem v absolutní izolaci. Lidé se mi vyhýbají a partnera mít nemůžu, nemůžu mít sex, nemám na to žádnou výbavu a rostou mi vousy cca 1 mm za den. Ty nejdou odstranit. Stydím se za sebe a hluboce sebou pohrdám. Ženy co tu píší můžou mít vše, svět jim leží u nohou, ale co jsem já? Kam patřím? Zvíře? Nejchytřejší opice? Podčlověk? Nemám ani ženské ani mužské aspekty a jsem absolutně vyautovaná ze společnosti. Není nějaké místo kde bych mohla žít a nestydět se za sebe? Nezávidět druhým věci, které jsou pro ně samozřejmostí. Příjdu časem o zdravý rozum, když budu i nadále v absolutní sociální izolaci? Těžko se s tím smiřuje. Neměla bych spíše nebýt?
Nikola
diskusní příspěvek
Pro Vlaďku...
Jsem na tom skoro stejně a také si nevím rady. Na jedné straně dlouholetý kamarád, který nechce být jen kamarádem a se kterým jsme to i zkusili být pár, ale chybí u mě ta pověstná chemie. On by pro mě udělal opravdu hodně, cením si toho, ale...A pak je tu někdo jiný, se kterým jsem si namlouvala, že budu šťastná, slýchám, jak mne miluje, ale skutky se nějak nedějí. Přesto to neumím ukončit, dost se trápím a nevím kudy kam. U kamaráda bych asi měla všechno, kromě fyzického kontaktu, protože nemohu.
Petra
hledání sebe sama
Dobrý den, již nějakou dobu mě přitahují muži, ale jsem si jist, že i ženy. Bohužel nevím, jak se s tím vypořádat a jak zjistit, na které jsem straně. Předem děkuji za odpověď.
Anonym
stres
Dobrý den, mám za sebou ošklivých 8 let: nečekaný a trucovitostí iniciovaný "odchod" manžela ze společné domácnosti, který měl trestat, jeho návraty, kdy na nás křičel, nebyl s ničím spokojený, hysterické projevy a trestání včetně nefinancování rodiny. Pak si našel mimomanželský vztah, který okamžitě legalizoval, a to velmi necitlivým způsobem vůči mně i dětem. Odklánění majetku. Já jako poslední rohožka, do které se jen utírají nohy a dá se do ní kdykoliv kopnout. Milenka si to taky užívala. Podala jsem rozvod, což ho rozlítilo zejména ve vztahu k majetku, který chtěl ulít všechen a já mu to trochu překazila. Následovalo 6 let soudů, kdy na mě podal 5 žalob, chtěl milionové částky za bydlení v domě, s dětmi nás soudně vystěhoval. Do toho moje problémy s prací. Jedno z dětí bývalým uplacené, takže naschvály, kradl doma dokumenty a odnášel otci... trochu jsem se z toho vybabrala. Solidní práce, příjem, některé soudy jsem vyhrála (bylo to ale pro silný žaludek a taky dost peněz na právníka. Ty lži a výpady jeho advokáta vůči mně - hrozné. Lidi okolo říkali, že by to být na mém místě vzdali už dávno.). Bydlíme v domě, který si opravujeme (zase ty peníze), jsem muž i žena v jednom (řídím rekonstrukci, domácnost, vydělávám peníze). Sopudy ještě neskončily, ale už snad budou jen dobré, i když nespravedlivé - s tím se ještě musím smířit (vždycky jsem si myslela, že soud je o spravedlnosti, a ne o tom, že soudci je rozsudek úplně jedno, že chce jen čárku za ukončení). A teď to s čím potřebuju poradit. Jsem z toho nesmírně unavená. Pořád mám potřebu spát (musím si třeba zastavit i po cestě autem). Deprese. Úzkosti, i když už obojí už méně. Pořád se ještě nemůžu zastavit, nelze zpomalit (soudy, rekonstrukce, peníze). Co ale mohu udělat, aby se mi vrátila energie, pohoda, radost ze života, síla? Celostní medicína? Nějaká psychoterapie? (nemám na ni moc čas a ani peníze, relativně mi sedí KBT) Koučink je pro mne zklamáním (asi mnoho nekvalitních koučů) a taky drahé). Paní doktorko, poradíte mi? děkuji - otázka upravena poradcem
Radka
nejistota ve vztahu
Paní doktorko, co to vypovídá o muži, když Vás neoslovuje v SMS jménem. Podotýkám, že se jednalo o začátek. Nikoliv nějaký dlouhodobý vztah.
Irena
závislost partnera na jednom z rodičů
Dobrý den paní doktorko, mému přiteli je 28 let, je hodný, pracovitý, ale na můj vkus trochu moc závislý na svých rodičích. Každý den telefonuje s rodiči+ s mamkou si celý den i píše, nějak mi to nevadilo do té doby než jsme byli u něj doma a celá rodina (jeho mamka, tata, on a já) jsme seděli na gauči, on tak trochu polehával a jeho matka si položila jeho nohy na sebe a začala ho hladit. Docela jsem se zarazila protože mi to přišlo zvláštní kord v jeho věku. Na Vánoce neexistuje abychom byli spolu, musí být se svojí rodinnou, nemůžeme k nim jet např. 25.12. Tak bych se ráda zeptala jestli je to v pořádku a jsem divná já, že mi to přijde zvláštní nebo je prostě mamánek a asi to nikdy nebude jinak.
Děkuji za odpověď
Erika
prevence problémů ve vztahu
Dobrý den,chtěla bych poradit co mám dělat.Máme u nás vpaneláku sousedku která je moc uskostlivá a má problémy se spánkem a myslím si,že i problémy psychycké.Jednou byla u nás jestly nemáme něco na spaní,že zase nemuže spát a opravdu vypadala špatně vím,že se to nemá dělat tak jsem ji dala antidepresiva které mám na předpis,taky na spaní v mím případě,jsu slabá.V čera a dnes zas u nás zvonila a dokonce byla hodinu na schodech,čekala až pujdu kouřit a žebrala zas ty prášky.Já ji říkala,že ji nic už nedám,že mě slíbyla,že pujde k doktorovy a nebo k psychiatrovy.Mám o sousedku strah,myslím si a projevuje se jak závislá na prášcích.Chci ji nějak pomoct ale nechci to práskat její dceři.Prosím Vás jak mužu pomoct.Děkuji Pika
pika
vlastní právo na život podle sebe
část 2...nicméně vím, že bych si u něj časem zvykla. V domečku se zahradou bych bydlela ráda a časem svůj byt třeba pronajímala. Jen trochu mi to přijde nefér, já tu mám svoji rodinu, mamku, starší dceru, práci. Musela bych celkem daleko dojíždět. Přítel by nemusel nic měnit...a má svou rodinu kolem sebe. Navíc s mladší dcerou jsme na sebe hodně fixované, má však také přítele u kterého tráví hodně času, zůstala by tu v bytě dál a časem by jsme to nějak vyřešili, bude ještě nejméně další dva roky studovat. Stále se nemůžu rozhodnout, jestli se mám k příteli nastěhovat. Dcery mě v tom celkem podporují, prý bych měla už mít svůj život, ale za jakou cenu ? Můžete mi prosím poradit ? Děkuji ,hezký den
GracieJ
vlastní právo na život podle sebe
1. část ...Dobrý den paní doktorko, prosím o radu. Delší dobu řeším dilema. Jsem hodně let rozvedená, žiji s mladší dcerou ( bude jí 19 let, studuje ), starší pracuje i studuje, už bydlí s přítelem. Mám téměř 3 roky přítele, vídáme se o víkendech, zpravidla jezdím já za ním cca 40 km, na vesnici do domečku. Já bydlím v malém bytě. Celkem mi to tak vyhovovalo, měla jsem čas během týdne na sebe i dceru, na své věci. Ale to víkendové dojíždění mě už někdy unavuje. A cítím, že do nekonečna to takto nemůže fungovat. Můj přítel je hodný pracovitý člověk, velký kutil, rád se stará o dům a zahradu. Rozumíme si, cestujeme, máme psy se kterými chodíme rádi na procházky. Přítel by byl rád, abych se k němu přestěhovala a žila sním a chtěl by si mě vzít ( požádal mě vloni o ruku ). Žije v domě s maminkou a jejím přítelem, oba jsou moc fajn, ale stejně cítím, že bych se tam asi dlouho necítila jako doma. Jsem uzavřenější a mám ráda svůj byt, který jsem si vytvořila dle svého, cítím se tam dobře...
GracieJ
děti partnerů
Dobrý den, už téměř tři toky trvá mé odmítání ze strany dcery přítelkyně (14 let) a mně už asi došla trpělivost. Myslím, že začínám mít averzi. Důvodem jsou asi tři /čtyři hádky, které proběhly mezi námi (mnou a přítelkyní) před její dcerou. Nejsem člověk co se rád hádá, ale když mne k tomu někdo dožene a ještě zvýší hlas kvůli hlouposti, tak zvyšuji hlas také. Hádky nesnáším, rodiče se často hádali. Další důvod jsou střety ve výchově "našich dětí"- sám mám dvě dcery (15 a 13 let), které jsou v péči matky a v jejich výchově nemám tak velké slovo, takže jsem něco řešil asi mírněji ve vztahu k mým dcerám. Starší jsem už asi odradil, tím, že jsem na druhou stranu stál za přítelkyní, při její tvrdší výchově mých dcer. Dá se nastalá situace ještě nějak řešit, aby jsme mohli zase alespoň trochu fungovat jako "rodina".
Předem děkuji za odpověď.
Tom - otázka upravena poradcem
Tomáš
stres
Dobrý den, moc prosím o odpověď. Jak moc je normální nebo naopak divné, když mě manžel šmíruje. Prostě se rád dívá na to, jak jsem nahá, jsem na wc, sprchuju se, holím, prostě provádím hygienu, ale nějak ho to vzrušuje "na tajňačku" - oknem, klíčovou dírkou, náhodně si pro něco jde a zapomene zavřít. Je mi to odporné až tak moc, že mi to způsobilo životní trauma. Sprchuju se potmě, na wc taky chodím potmě, v koupelně jsem nervózní a při jakékoliv intimní činnosti spojené s hygienou mám pořád pocit, že se někdo dívá, i když jsem doma prokazatelně sama. Mockrát jsem ho prosila, ať to nedělá, že je mi odporný a já už z toho mám nervy nadranc. Opravdu moc mi to psychicky ubližuje. Vždycky to slíbí a znovu poruší. Žijeme tak už víc než deset let. Nevím, zda šmíruje i někoho jiného, či zda ho nezačne zajímat i naše dospívající dcera.... Jsem z toho opravdu na dně a on to bagatelizuje. Jak moc je to neškodné, či naopak závažné? - otázka upravena poradcem
Judita
krize vztahu
Dobrý den, jdu si k vám pro radu jak zvládat situaci do které jsem se dostala.s přítelem máme roční dítě a měli jsme dlouhodobou krizi..právě v této krizi se vrátila z ciziny jeho známá a začali si psát, setkávat se a nyní mají už asi 4 měsíční vztah, mezi námi to nabralo rychlý spád, řekl že nám to spolu nešlo, že mě nemiluje a z domu nás vystěhoval do garsonky a
nyní tam bývá s novou přítelkyní, všechny věci mi naházeli do sklepa a vypadá že žijí štastný život, ja to vůbec nezvládám pořád mu volám , nemůžu se s tim srovnat že mi takto ublížil a když je štastnýpředpokládám žeuž byse ani nevracel..přišlo mi že chyby viděl jenom na mě a ne uplně závažné, třeba že nejsem společenská atd
Alena
vztahy na pracovišti
že zná takové typy, jako jsem já, že si nechají napsat neschopenku na rýmu a že předpokládá, že mám vycházky a budu si lítat po venku. Řekla jsem jí, že žádné vycházky nemám, ona na to, že za týden je budu mít, protože se vsadí, že mi doktorka neschopenku prodlouží, aby za to měla peníze a že mám počítat s tím, že mi 2 dny nemoci nezaplatí, protože mi chybí hodiny. Já na to, že jsem nemocná, tak žádné hodiny řešit nebudu a řekla jsem jí, že nevím, co to má znamenat, že napřed přijme fakt, že marodím a vzápětí ze mně udělá podrazáka, co si vymyslí nemoc, aby nemusel chodit do práce. Také nechápu, co to vykládá za nesmysly, že mi nemocenskou nezaplatí. copak ona, jako vedoucí mi něco platí? Platí mi snad zaměstnavatel. Naši její chování ke mně nechápou, řekli, že, kdyby mi nebylo 30, jedou jí něco říct. Dále nechápu, v práci je nás málo a ona nám stále říká, aby jsme odtud odešli. Proč neodejde sama? Výpověď dávat nebudu, ať mi ji dá vedení, pokud jsem potížistka.
Lea 3. část
vztahy na pracovišti
Měla jsem 2 dny volno. První den jsem si chtěla udělat hezké odpoledne s mamkou, které jí ale bylo neustále narušováno, protože mě obtěžovala telefonáty a mimo jiné mně v nich vyčetla, že proč jsem pryč a že se kvůli mně ani nemůže najíst. Já si ale o svém volnu můžu jet třeba do Prahy a žádné telefony jí zvedat nemusím. Ten den jsem z ní byla úplně vynervovaná, pak mi přestávalo být dobře, tak jsem musela jít k doktorce, abych věděla, jestli jsem náhodou nechytla covid. Diagnoza zněla: Viroza, která může vyústit v chřipku nebo hospitalizaci na chirurgii , doktorka mi vypsala neschopenku s tím, že trvá na tom, že budu týden doma. Vedoucí mé oznámení o nemoci přijala bez problému, ale za půl hodiny mi volala znovu a seřvala mě, že jsem podrazačka a tvrdila, že si to o mně myslí všichni. Pokud je to pravda, mají na mě telefon, tak proč mi sami neřeknou, co si o mně myslí? Řekla jsem jí, že nechápu, proč jsem podrazák, když mou nemoc přijala a ona řekla
Lea 2. část
vztahy na pracovišti
Dobrý den, jen jsem se po znovuotevření prodejen vrátila do práce, mám problémy s vedoucí. Myslí si, že když jsme 2 měsíce byly doma, že se nyní až do konce roku musíme předřít. Dělám v nákupním centru, které vzhledem k aktuální situaci upravilo pracovní dobu. Zaměstnavatel to vyhodnotil, jako překážku v práci, ale vedoucí stále trvá na tom, že si musíme nadělat hodiny a proto nám naplánovala výpomoci a vše komentuje slovy, že to nebudeme zvládat. Když jsem jí s kolegyní řekla, že nejsme malé děti, aby jsme něco nezvládali, byla překvapená, že se jí dokážeme postavit. Všichni jsme se vrátili do práce v pohodě, jen ona vůbec není vyrovnaná. Máme pocit, že má nějaké psychické problémy, které hraničí s schizofrenií. Protože, jak si mám vysvětlit, že v práci slyším své jméno, tak se jdu zeptat, jestli mi něco nechtěla a ona řekne, že ne, že se baví sama se sebou? Baví se sama se sebou a přitom používá naše jména? Proti mně a kolegyni štve celý kolektiv a nutí nás do výpovědi.
Lea 1. část
nejistota ve vztahu
Dobrý den, s přítelem jsme spolu rok. Když jsem ho poprvé viděla, nebyl to typ za kterým bych se otočila. Ale zamilovala jsem se na první pohled. Jsme každý úplně jiní ale máme toho hodně společného. On nemá moc kamarádu, nerad s kýmkoliv komunikuje i s rodinou. Rád si řeší vše sám. Celý rok jsme byli oba moc šťastní a zamilovaní. Vůbec jsme se nehádali a ve všech směrech nám to báječně klapalo. Minulý měsíc se mi ale svěřil že už není šťastný jako na začátku ale že mě má stále rád a neví co má dělat. Snažila jsem se aby byl zase šťastný ale on přestal. Dala jsem mu čas týden, kdy se mi neozval, tak jsem to ukončila. Po rozchodu mi stále pomáhá s opravou auta, minulý týden kvůli mě jel 160km pro díly na mé auto a nic nechtěl. Dělá toho pro mě stále hodně a je na mě hodný. Říká že mu chybím. Tuto středu jsme spolu dokonce měli sex. Nevím, co jsi o tom všem myslet. Nechci na něj nijak tlačit ale s ním je velmi obtížné komunikovat, není na to vůbec zvýklý. Prosím o radu co dál. Děkuji
Kája
hledání sebe sama
Paní doktorko,nevím jak už to změnit,jsem zlá,výbušná a agresivní,prožívám hodně těžké období a když mám problém tak vybouchnu a vyčítám si to někom- díky tomu jsem ted přišla o mého přítele,chci se změnit.
Nikdy sem se takhle nechovala,začalo to v té době kdy jsem začala bydlet s mým tátou a on je hodně zlý na mě.
Myslím si,že na mě má špatný vliv a odráží se to na mě.
Nerespektuje mé soukromí a nebral ani nikdy mého přítele do rodiny,vždy mi podrazoval nohy a nikdy nepomohl
Tak se ptám,jak změnit svou povahu? opravdu se jmusím odprostit od mé rodiny aby sem taková nebyla?
Je to jediný způsob jaký mě napadá,jsem na tom tak špatně,že často myslím na sebevraždu,dřív jsem se sebepoškozovala a od mala se na mě váže dost věcí-rozvod mých rodičů,šikana apod.

Chtěla bych vyhledat nějakou odbornou pomoc,někoho kdo by mi dokázal pomoct,děkuji.
Tereza
nejistota ve vztahu
Dobrý den. Znám jednu slečnu asi rok. Dříve jsme si psali, přišlo mi, že si rozumíme, tak ji pozval ven. Souhlasila, ale v den, kdy jsme měli jít, nereagovala na zprávu. Nechal jsem to být. Později se mi omluvila, že to nebylo protože by nechtěla, ale protože se hodně stydí. Nedávno jsme si opět napsali a ona už sama mluvila o tom, jít ven. Souhlasil jsem. V den, kdy jsme šli, byla velmi nervózní, ale šla. Bylo to dobré, podruhé mě zvala už sama. Byli jsme asi 5x. Poté jsme měli jít zase, ona se poprve omluvila, podruhe opět bez reakce. Po týdnu jsem se ptal, o co jde, a ona (po donucení) že neví moc co venku říkat a že mluvím víc já, a že jí to je trapné, ale že vídat se chce. Řekl jsem ,že se stydí, že to bude ok. Šli jsme znovu, vše ok, už mezi námi i něco bylo. Potom se snažila i po zprávách více. Ovšem nyní jsme měli jít zase, ale ona zrušila
kvůli nesmyslu a nereaguje. Takto, že zrušila, kvůli nesmyslu, už udělala 4x. Musím jí ven jakoby nutit, ale ráno píše vždy první ona.
Jakub
sourozenecké vztahy
Dobrý den, paní doktorko můj bratr i švagrová, říkají( a nejen mě),že jsem nemanželská, že můj otec nebyl můj biologický otec.Bohužel, už se nemohu na tuto otázku zeptat, rodiče jsou po smrti. Není to trestní čin, očerňovat dobré jméno mé maminky? Děkuji
Menšíková Naďa
hledání sebe sama
Dobrý den. Stále řeším otázku, proč mám vždy partnera(?), který si pro mne vymezuje jen určitý čas. Ten první byl narcista, byl agresivní a despota. Druhému šlo jen o sex a nikdy se nechtěl vázat. A ten posledni-vidame se jednou do týdne. Chápu, že má z předešlých manželství děti. Ale čas pro mne má v sobě jasné vymezený. Já dělám, že mi to nevadí. Nedělám žádné scény. Prostě to jen vždy tiše odkývám, že to chápu. Protože jsem ráda i za ten jeden nebo dva dny. Ale nevnucuju se. Čekam vždy jen až zavolá, kdy pro mne přijede. Neumím se prosazovat. Asi proto si mne nikdy nikdo nevzal. Ani otec mých dětí. - otázka upravena poradcem
Hanka
nevěra
Vážená paní doktorko,
jsme manželé 21 let, lékaři, 2 dcery 17,14 let. Před rokem jsem přišla na to, že je mi manžel (48 let, já 46) nevěrný. Našla jsem u něj věci, které mě zranili (klíče od cizího bytu, dopisy, tablety Viagry, kalhotky). Byl hodně vytížený a já myslela, že jen pracuje, přednáší. Nebyl se mnou, nebyl s našimi dětmi. Zjistila jsem, že měl v průběhu 10 let asi 7 žen. Poslední roky udržoval paralelní vztahy se 2-3 ženami. Jde o různé ženy, včetně sester. Nejezdil s nimi jen na kongresy, ale i na dovolené. Doma byl nervózní, unavený, báli jsme se ho. Střídal dobré a špatné nálady. Neuhodil nás, ale třeba něco rozbil. Přiznal se, že má milenky, prý se snadno zamilovává a potřebuje obdiv. Neumí říct ne, neumí se rozhodnout. Přesto slíbil, že vztahy ukončí. Po roce jsem zjistila, že tomu tak není. Řekl mi, že vše výrazně omezil. Je patologický lhář. Nakazil mě, musela jsem se léčit na močové záněty. Rozvod nevím, stavíme další dům, děti. Co dál?
Kateřina
nejistota ve vztahu
3) Zrovna o víkendu, co jsme tam měli jet, tak volala mamka (byla u nás na návštěvě a všimla si, že po měsíci ještě není stará pračka pryč) a chtěla mluvit s přítelem. Do telefonu mu vynadala, jak to, že pračka ještě není pryč (on o ničem nevěděl) a že si jí má odvést k sobě na chatu pokud si chce u nás na chalupě nechat auto. To ho vytočilo a od té doby nechce mít s mojí mamkou a chalupou nic společného. Mamka se mu omluvila, ale on se usmířit nechce, má jí plné zuby. Myslí to doopravdy vážně a staví mě tak do těžké situace, nevím co mám dělat. Chci mít vztahy v rodině dobrý, chalupa potřebuje. Předem moc děkuji za odpověď.
Petra
nejistota ve vztahu
2) Se sestrou máme dobrý vztah, od 15 let jsme vyrůstaly bez táty. Naše mamka vdova po ztrátě manžela začala nadměrně pít. Pije hodně, ale ne zas tolik abychom jí přesvědčily jít někam na léčení. Mamka má hodně diktátorskou povahu, hodně nám se sestrou povídá do života, snadno se umí naštvat a říkat ošklivé věci, kterých pak lituje. Se sestrou mamku známé a víme, že to nikdy tak nemyslí, chce pro nás to nejlepší. Přítel jí několikrát viděl opilou. Když je opilá bývá někdy sprostá, neuvědomuje si hranici slušnosti. Pomalu se dostávám k problému. Se sestrou nám odešla pračka, mamce jsem zalhala že nám jí můj přítel odveze, ale jemu jsem se ještě o ní nezmínila, jelikož jsme se nepohodli při koupi pračky nové. Přítel si měl u nás na chalupě zazimovat auto.
Petra
nejistota ve vztahu
1) Dobrý den, potřebuji poradit. Je mi 26 let, mám přítele o rok starší. Jsme spolu celkem krátce - 16 měsíců. Bydlíme každý zvlášť. On ve své chatě, kterou pomalu předělává k celoročnímu žití, plánuje, že do roka bych se mohla k němu nastěhovat, zatím je uvnitř velká rozpracovanost. Já bydlím v pronájmu se svojí sestrou a třemi kočkami (mám jednoho kocoura). Přítel je všestranně šikovný (chatu si renovuje sám), rozumíme si, je pozorný, na mě hodně hodný. Má také kocoura, bohužel o mém kocourovi tvrdí, že je rozmazlený a je nemožné abych se k němu přestěhovala s ním, prý by to venku nepřežil. Se sestrou jsem domluvená, že by si kocourka nechala a já jí na něj finančně přispívala.
Petra
fáze "namlouvání"
Dobrý den, již 7 let se znám s klukem (27) a já 23, hned první večer, co jsme se seznámili mi dal na jevo, že se mu líbím. Bohužel jsem byla ve vztahu. O 5 let později jsme se k sobě znovu dostali, pozval mne do kina, začali jsme se vídat pravidelně, ale nic si nezačal. Tak jsme se jednou opili a začala jsem si já. To trvalo nějakou dobu, já se samozřejmě zamilovala a on mi poté řekl, že je moc čerstvě po rozchodu, že bohužel nic vážného. Od té doby jsme byli stále občas v kontaktu. Poté jsem začala chodit s ex 2 roky, který mi zakázal se s ním bavit. A před půl rokem, když jsme se rozešli, jsem se s ním začala bavit znovu. Píšeme si téměř každý den jako dřív, ale čas si najde minimálně, občas schůzku na poslední chvíli zruší, i když poslední dobou si čas našel častěji. Je poměrně asociální a říká, že nemá žádné kamarády. A momentálně, když jsem potřebovala podržet, tak se na mě v podstatě vykašlal, přitom já se snažím pořád. Nic jsme spolu neměli. Má vůbec cenu se mu vyzant a přímo?
Klára
Rodič a dítě
Někdy si říkám, jestli to nějak špatně nevnímám, a že bych měla být ráda za dobrý vztah, jaký spolu mají. Jen je té blízkosti na mě nějak moc. Nejsem si jistá, zda je to za hranou (jak to řešit, abych někoho neurazila) a co nejlépe bych měla dělat?
Petra - pokračování
Rodič a dítě
Dobrý den, před dvěma měsíci jsem začala chodit s mužem (svým bývalým spolužákem ze střední školy, je nám oběma 33 let) se kterým jsme se po letech sešli. On má z býválého partnerství 2 děti (ve střídavé péči), já žádné.
Partner má již od mládí má velmi dobrý vztah se svou matkou a já ji také znala a rozuměla si s ní. Od doby, co jsme ale s parterem spolu vnímám, jak moc blízko si s matkou jsou. Partner k ní chodí na obědy, matka mu i pere. (bydlí ve stejném městě). Povídají si dlouze a často. Když přijedeme ke mě (do jiného města) zavolají si. Hodně s ní sdílí. Někdy když mu řeknu něco co je pro mě citlivé, sídlí to také s matkou.
Já osobně si se svou matkou taktéž hodně rozumím,je moje nejlepší kamarádka, jen nejsem zvyklá mít někoho dalšího tak blízko ve vztahu. Když jsem u něj, jdeme k jeho máme třeba třikrát do týdne na návštěvu a do toho ji ještě nabídne, že jí uvaříme, tak ji ještě uvaříme. Na mě je to moc. Mám vztah s ním, ne s jeho mámou.
(pokračování další zpráva)
Petra
nejistota ve vztahu
Dobrý
Mám vztah. Mě je 20 a mu 36. Seznámily jsme se přes seznamku. Už jsme se viděli několikrát už i u nás spí na víkendy. Píšeme si od května tohoto roku a od té doby se vidíme a přespává u nás. Je mi s ním dobře miluju ho a vše on mě také miluje ale vždy když odjíždí domu od nás tak mi je po něm strašně smutno až do breku a mývám i pocit jako bych ho nemilovala ale přitom já ho miluju. Tento pocit se objevil už když jsme se scházeli jen na pár hodin a pak když jsme šli domů tak ten pocit jsem měla. A dnes když tu byl na víkend tak jsem pociťovala ten pocit že ho nemiluji a když odjel tak také jsem ho pociťovala ale vím že ho miluju.Líbí se mi je hodný milý ve všem mi vyhovuje jako muž.Jenom toho pocitu bych se chtěla zbavit ale nevím jak.Rodičům nevadí že je starší.Vím že ho miluji ale proč ten pocit se objevuje vždy když odjede a nebo dnes když tu byl?Někdy si říkám že ten pocit se objevuje protože mi moc chybí.Mu bych ani neříkala o tom pocitu nechci ho ranit.Ale vím že ho miluji
Kristýna