Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| nešťastná láska| Rodič a dítě| fáze "namlouvání"| deprese a vztah| zamilovanost| problematické vztahy s rodiči| osamělost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| otázky početí, těhotenství| spolupráce s psychologem/psychiatrem| vztahy na pracovišti| stres| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| nenaplněná láska| ekonomické problémy ve vztahu| svatba-důležitost manželství| prevence problémů ve vztahu| partner odmítá dítě| generační soužití| psychický teror ve vztahu| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| snižování sexuálního apetitu v manželství| výchova| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| sourozenecké vztahy| alkohol v rámci širší rodiny| problém navázat vztah| ženské přátelství| manželovy kamarádky| kamarádi partnera...| problematické manželství rodičů| neimponující muž| ekonomicky silnější žena| osudová láska| seznamování| sny| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| vliv alkoholu | problémy se spánkem| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

vztahy na pracovišti
A ještě doplnění k tomu druhému - až obsedantně vyžadoval, abych byla v kontaktu s významnými lidmi z oboru - pro to, co jsme ve firmě prodávali, to nebylo až tak nutné. A při kontaktu jsem zjistila, že jsou tam průšvihy z minula - od toho majitele. Asi chtěl, abych to za něj napravila nebo jestli chtěl, abych je třeba vzala na večeři a on se prostě přidal k nám... nevím. Ale když chytil rapla, toto jsem měla na talíři, podobně jako že všechno je špatně, nic neumím, udělám tak desetinu práce oproti jemu. Když jsem řekla, za kým jsem byla, tak mi odpověděl, že tyto lidi se nepočítají. Že to, co mu předkládám, nestojí za nic (ani to nečetl), pak mi i vyčetl, že jsem něco začala po jeho pokynu dělat a ne dřív (nevěděla jsem, že to mám dělat). Fakt se bojím, jestli to nějak nevyvolávám já.
Dita
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hmm, začíná na vás být alergický a kritizuje vás s ohledem na vaši práci neoprávněně, ale nějak jste mu nesedla, možná jej ohrožujete. On bude bezpochyby komplikovanější osobnost, ale bylo by dobré - pokud o tu práci stojíte - abyste spolu někdy zašli mimo práci na kávu a více probrali, co je cílem vaší práce, abyste si spolu více porozuměli jako lidé. Takto vás de facto "buzeruje", ve vás to vyvolává nepříjemné emoce a vše se cyklí...
vztahy na pracovišti
Paní doktorko, prosím o výjimku (nejde o partnera) a Vaši radu. V životě se mi to nestávalo. Vyhraju výběrové řízení na střední manažerskou pozici - nadřízený je nadšený (buď na mě má dobré refernece nebo zaujmu). Začnu pracovat podle svého nejlepšího svědomí. Ne vždycky je vše na začátku dobře - jsou různé systémy. začínám nacházet problémy, které jsou kostlivci v různých stádiích, takže je musím opravovat. Možná první zádrhel. Někdy ty kostlivci jsou záv ažným, ale tajeným porušováním interních předpisů, někdy vzniknou nedostatkem času nadřízeného (řeší zásadní problémy a ty věci nevidí nebo nechce řešit). V prvním případě nadřízený ze mě chtěl mít milenku, avšak já nereagovala, v druhém případě šlo o chaotické příkazy, které jsem nezvládala plnit. Oba mě z práce vyhodili, jen po pěti letech, druhý po roce. Stejným způsobem - vylhané důvody. Nikdy předtím se mi to nestalo, mám mužské myšlení, takže dokážu mezi chlapy zapadnout. V druhém případě jsem byla v kolektivu velice oblíbená - mohl žárlit? Paní doktorko, kde asi pravděpodobně dělám chybu? Je mi 51 let a složitě hledám zaměstnání a hlavně - už je to podruhé a tak chci předejít dalšímu zklamání v jiné práci. Kde začít u sebe zkoumat, co dělám špatně? Děkuji.
Dita
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Přemýšlím nad tím, Dito. Ale nejspíš tam bude i to vaše mužské myšlení a s ním spojená přímočarost a rychlý tah na branku ve slabých místech firmy. Chtělo by to více empatie, ženské diplomacie, a ne jen "buldočí" hledání kostlivců ve skříni po vašich předchůdcích. Chce to více komunikace se šéfem o tom, jaká je jeho zakázka na vaši práci. Píšete, že začnete pracovat podle svého nejlepšího svědomí, ale možná byste se měla nejdřív více seznámit s atmosférou a filosofií firmy, do níž jste byla přijata. Prostě - jen trochu více člověčenství v kontaktech s lidmi, nejen práce a analýza chyb vašich předchůdců :-) Držím vám palce, ať se brzy začnete cítit v práci dobře.
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, potřebovala bych poradit jak říct své mamce(62), že ve svých skoro 41 letech s ní nepotřebuji každodenní kontakt.
Před 19 lety jsem se odstěhovala do 320km vzdáleného města. Jezdím domů 4-5× ročně. Pokaždé, když odjíždím, mamka brečí. Že jí bude smutno a že se uvidíme až za dlouho. Hodně dlouho si stěžovala, že babička(tchýně)nepřestřihla s(mým)taťkou pupeční šňůru a cokoliv potřebovala, řešila zásadně jen s ním. Mně ale přijde, že tu pupeční šňůru neodstřihla ani moje mamka. Každý den mi píše, někdy jen pozdraví. Pokud jí neodpovím do 4 hodin, už píše(případně volá)jestli jsem v pořádku a jestli se mi něco nestalo. Už několikrát jsem jí vysvětlovala, že to, že hned neodpovím znamená, že nemám u sebe telefon, případně, že řídím a ať hned nemyslí na nejhorší. Pokaždé to ale dopadne stejně-buď se naštve a se slovy:tak promiň, že mám o tebe strach! položí telefon, případně se rozbrečí, že jsem na ni hnusná...Už nevím, jak jí vysvětlit, že nepotřebuji komunikovat každý den. Díky
Daniela R.
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Danielo R.Vaše maminka se cítí nejspíš osamělá a kontakt s vámi ji naplňuje aspoň na chvíli. Potřebuje vás ke svému životu, ale to není proto, že by neodstřihla pupeční šňůru. Zdá se mi, že nemá moc přátele, práci, která by ji naplňovala, zájmy. Vy jste pro ni její přítelkyně. Zkuste se domluvit spolu vy dvě jasně na pravidlech frekvence telefonických kontaktů, a pak to dodržujte. Pokud to bude 2x týdně, tak buďte iniciátorkou volání vy, nenechávejte to na ní. Jen musí vědět, že ji máte moc ráda a je pro vás důležitá, ale máte toho hodně a stojíte ve chvíli společného volání o hodnotné povídání si. Pokud byste si volaly denně, bude to rozmělněné na její dotazy typu "jak se máš a co děláš", což vás samozřejmě těžko může bavit....
bývalí partneři
Dobry den,chtela bych vedet, co si myslite o situaci ve ktere se nachazim. Ziju skoro 5let s pritelem, do ktereho jse se zamilovala od prvni chvile. Mame dve male deti. Me je 25let jemu 47let. Predtim nez jsme spolu zacali byl 5let sam ale jeste predtim zil 23 let ve vztahu a take maji 2 deti. Od zacatku co jsme se znali (to jsme byli jen pratele) mi rikal ze proste ji stale miluje apd. Kdyz jsme spolu zacali, rikal ze si od toho nemam nic slibovat, a hlavne neplanovat budoucnost. Jenze asi po roce a pul uz chtel sam zkusit vztah. Prvni dva roky jsem od nej neslysela zadne miluji te a nic takoveho. Ani sem s tim nepocitala. Ale po dvou letech spolu, prisel a rekl mi, ze se ho dnes zeptala jeho kamaradka jestli me miluje, pak se odmlcel a rekl, vis co jsem ji odpovede, ze ted uz jo. Takze takhle mi poprve rekl sve miluji te, a ja jelikoz jsem neverila ze to nekdy muze prijit jsem byla jako v sedmem nebi. No jde o to ze kvuli detem se se svou byvalkou vzdy 1tydne vidaji a jezdi nekam na vylet a tak. To by mi nevadilo. Ale proste at jsou vanoce,silvestr nebo kdyz ma narozeniny tak ji musi jet poprat a proste urcite ji da i darek. Me tento rok na narozenimy ani nepopral a kdyz jsem se ozvala jeste mi udelal scenu a sel spat do garaze na par dni. Ani se neomluvil. Zarazilo me to ale vsechno hlavne vcera kdyz rekl ze jede do vesnice kde zije jeho byvalka prave za ni ji vyslehat. Zarazilo me to. On velikonoce neslavi. Neni schopny ani urvat si nekde tu vetvjcku a doma nas holky vyslehat, ale za ni pojedw? Nenj to na hlavu? Je mi z toho spatne. Nesmim o ni rict ani slovo nebo je ohen na strese a pak se neukaze doma aspi v garazi a urazi me apd. Jako by ona byla svata a ze zlata. Navic ji dava o mnohem vic penez nez nam. Nikdy se ji nepta a nezajima se ja penize vyuzije ale ja mu musim dopodrobna rict co s penezi udelam a nasledne mi to mus schvalit. Kdyz jsem detem kupovala detem boty a jedny vysli na 800,- mi to zatrhl ze jsem se zblaznila a kdyz vecer prijel od svych prvnih deti rekl mi,ze se ptal se byvale jesli neni 800,- naboty moc a z ona rekla z ne tak mi to schvalil. Nebo kdyz potrebuje cokoliv ona utika a udela to, ale ja ani nehne prstem.Tak jsem na hlavu ja neo on? Skym zije? Nikdy ji nepresane milovat a se me dela jen blazna ze? Nechci si to pripustit.
Romana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Romano. Jeho vazba na ex manželku tam bezpochyby je, ale nemusí to zase až tolik narušovat váš vzájemný vztah. Nevím, kdo koho po těch 23 letech opustil, ale předpokládala bych, že ona jeho. Proto to pořád nemůže emočně pustit. Byli spolu 23 let, mají spolu dvě děti. Emočně zaháčkovaný byl určitě dlouho, i proto žil 5 let single život s nějakou nadějí na návrat, ten se však z její strany nekonal. Ale to, že jste se vy dva potkali, není náhoda, myslím, že je to spíš osud a že to tak mělo být.Vy potřebujete hlavně nežárlit na jeho minulost a na jeho ex. Žijte současností a budoucností vás dvou a vaší 4 členné rodiny. Věřte si :-)
nevěra
Zdravím Vás a přeji dobrý večer. Jsme spolu 32 let, před 3 roky mě podvedla několikrát, zamilovala se a spali spolu, jezdila k němu do bytu.Jsme dál spolu, ale o ničem, přijela ten den co mě celou noc držela na telefonu že je u něj a milují se, dojela domů ráno v 8 hod. Začala na mě utočit, lhát mi ve všem.Dodnes se nemohu vyrovnat s jejím odstupem, říká že se snaží, ale nespíme spolu, za 3 roky asi 4x jen snaha.Cítím se ponížený, nechtěný, nemilovaný a strádám. Poradíte?
Jaroslav
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jaroslave. Nechce vás vaše žena k něčemu vyprovokovat? Je opravdu velmi nestandardní, aby vám do telefonu sdělovala, že má zrovna sex. To, že se cítíte tak, jak popisujete, je adekvátní situaci, ale podle mne procházíte dlouhodobou partnerskou krizí a ona to řeší tímto způsobem. Doporučuji vám partnerskou poradnu.
alkohol u jednoho z partnerů
Část II. V opilosti bývá zlý, nadává mi, vyhazuje mě z domu. Děti to na něm také poznají, že je opilý. Když si s ním o tom chci promluvit, když je střízlivý, je pak na mě nepříjemný, že on žádný problém nemá, že si vymýšlím. Ale podle mě problém má, vždy když jsme i někde na návštěvě, pije všechno dohromady, pivo, víno, tvrdé a furt nemá dost. Opije se a druhý den je schopný si dát hned ráno pivo, říká, že je to spravovací pivo, ale pak pokračuje. Každé víkendy prožívám ve stresu, co zas bude. Mám náročnou práci, na víkendy se těším, že si zajdeme na výlet, nebo podniknem něco s dětmi. Ale manžela to obtěžuje, stále chce být doma, vymlouvá se na práci kolem domu a tu toho pije. Jeho rodiče bydlí o ulici dál a vědí, že je takový, ale místo aby mu domluvili, tak ho v tom ještě podporují. U nich se vždy dost pilo, přesto, že oni to drží na uzdě, můj muž to neumí. Nikdy jsem s ním nezažila situaci, že by řekl, že na alkohol nemá chuť. Myslíte, že je závislý?
Bára
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Báro, nejsem specialista na  závislosti, nedokážu to zodpovědně s plnou měrou profesionality diagnostikovat, ale podle toho, co píšete, tak se mi zdá, že ano. Doporučovala bych vám samotné návštěvu AT poradny, abyste vše řekla příslušnému odborníkovi a nechala to zhodnotit jím. Ale pokud si schovává doma láhve s tvrdým alkoholem, je to zlé a podle mého jasný příznak závislosti. Jen bude asi problém jej přimět k tomu, aby se šel poradit někam on sám. Každý alkoholik tvrdí, že má své pití pod kontrolou a nechce to přiznat...
alkohol u jednoho z partnerů
Část I. Dobrý den paní Jitko, s manželem jsme 14 let v manželství a po celou dobu vztahu mám manžel pozitivní vztah k alkoholu. Z počátku se to projevovalo tak, že pil často, hodně, přes mé nátlaky, že odejdu se to vždy na čas zlepšilo. Vždy chvíli vydrží nepít a pak se to zvrhne opět do stejných kolejí. Máme dvě děti, takže se snažím vztah zachránit, ale x krát jsem měla chuť se rozvést. Dva roky bydlíme v novostavbě a máme hypotéku, nechci to všechno zahodit, děti mají vysněný dům, jsou šťastné v místě kde žijeme. Manžel ale naši rodinnou pohodu ničí a ubližuje mi to, že si neuvědomuje, že jeho opilecké stavy nás trápí, psychicky týrají. Teď je to ve fázi, že od pondělí do pátku vydrží nepít nic a o víkendu se opije, vždy na to úplně čeká a když je nějaká oslava, tak to dokáže táhnout i 3 dny. Alkohol si i schovává. Koupí si 3 piva, cucá je pomalu, tvrdí mi, že nic jiného nemá a pak najdu schovanou flašku tvrdého, protože na něm poznám, že je opilý.
Bára
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Báro, dobrý den, přecházím na druhou část vašeho dotazu...
nenaplněná láska
Dobrý den, mám kamaráda, ve společné partě, občas spolu vyrazíme na výlet, nebo na dovolenou, stalo se už i to, že jsme se spolu vyspali, a z mé strany je tam něco víc, on ale má stále status Nezadaný , já také nikoho nemám, schází se občas s někým jiným (s nikým ale moc dlouho, vždy to skončí), schází se i se mnou a já nevím, jak náš ,,vztah" posunout, před ostatními dělá, že mezi námi nic není a už to takto trvá mnoho let, stále na něj čekám a jsem mu na blízku. Mám vydržet nebo to vzdát? - otázka upravena poradcem
Karla
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Karlo, nevypadá to, že byste to vzdát chtěla, ale já myslím, že vás vztah/nevztah blokuje v možnosti potkat a sblížit se s někým, kdo ve vás bude vidět partnerku, a kde to nebude přátelství s výhodami bez šance na další vývoj.
Rodič a dítě
2/ Nejde to jinak, než že tam musím nocovat po těch dvou dnech jsem vždycky vyřízená. Máma odtud nechce, dům je v příšerném stavu,
všude myši, špína, skladiště všeho, co nashromáždila sama i po prarodičích v šesti velkých místnostech, v zemědělských přístavcích, na zahradě, nedá si na nic šáhnout. Mně je z toho prostředí zle, chtěla jsem jednu místnost vyklidit, hned jsou scény, co jí vyhazujeme. Pokoj po dědovi s tím nepořádkem, poté, co jsme odvezly 45 plných pytlů do sběrného dvora, zamkla.
Když se kvůli řešení toho nepořádku pohádáme, začne vytahovat nějaké staré spory, vyčítat, nic jí není dost. Přitom ta situace, kdy tam jezdím pomáhat trvá řadu let (12 -15). Máme krásnou pravnučku - 3 roky, argumentuju tím, že bych ji tam chtěla vzít, ale vše marně. Už jsem z toho unavená, ale máma si myslí, že je to moje povinnost za ní jezdit, vyčítá, že tam moje děti jezdí málo Přítom nemají ani kde spát. Vyčítám si, když se pohádáme, ale neumím to jinak, jsem zoufalá
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jano, nic si nevyčítejte, to není k ničemu dobré. Maximálně se snažite pomoct. Myslíte si, že si vaše matka vyčítá, že vás v dětství bila?...Nebylo by jednodušší jí sjednat pečovatelskou službu s pravidelným dovozem jídla a úklidem? Ulevilo by se vám, a pro ni by byla pečovatelka větší autorita, s ní by se hádat nemohla. Vaše maminka už je nejspíš na prahu stařecké demence, její sběratelství je patologické, byť někdy typické pro lidi, kteří se narodili za války. Neboli - servis bych nechala na pečovatelské službě a spíš bych se snažila o napravení vašich vztahů, na to nikdy není pozdě.A nepřespávala bych u ní. Zkuste se zajímat víc o  vzpomínky z jejího dětství a mládí, to by ji mohlo zaujmout a mohly byste si napravit a narovnat váš vztah.Přeji vám to :-)
Rodič a dítě
Dobrý den paní Douchová,
mám problematický vztah s matkou, dokud žil ještě táta, nebylo to tak výrazné. V dětství mne máma často a dost bila a tělesně trestala, v dospívání na mne žárlila (měla jsem jako dítě vřelejší vztah vždycky k tátovi), ona měla v oblibě moji starší sestru. Sama jsem teď už v důchodu, mámě je 88 let, bydlí ode mne víc než 150 km, cesta není po dálnici tak to trvá i 3 hodiny jedna cesta. Se sestrou se střídáme v pravidelných návštěvách u ní, abychom jí pomohly udržet aspoň trochu pořádek a uvařily, nakoupili a zařídily, co je třeba.
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jano. Přecházím nejprve na druhou část vašeho dotazu.
partnerský trojúhelník
Dobrý den, potřeboval bych poradit jak dál. S manželkou jsme sedmý rok, z toho necelý rok manželé.Máme 2 letou holčičku, kterou milujeme.Nedávno jsem zjistil, že si manželka našla nový vztah,který trvá skoro 4 měsíce. Vím,že náš vztah nebyl poslední dobou harmonický a už jsem z její strany cítil, že je ke mě chladnější jak v dotycích,tak citech. Bohužel mé podežrení se potvrdilo. Začalo to nejdříve jako emoční nevěra,později se do sebe zamilovali a je to prý hlubší vztah z kterého navíc otěhotněla. Jak nám, tak mezi její novou známostí to v manželství poslední dobou neklapalo.Takže v tuto chvíli jsou rozbitá dvě manželství. Teď se řeší jen to, že chtějí být spolu. Dokonce jsme se sešli mezi 8 očima. Zatím bydlíme všichni s těmi svými, ale on hledá už bydlení pro svou manželku a tři děti a ta má se přestěhuje asi k němu, protože bydlíme s manželčinou mamkou a já uvidím co bude a kde budu. Jeho manželka by to chtěla dát dohromady i přes to všechno, a já nejspíš taky ikdyž po tomhle by to bylo velmi těžké odpustit. Problém je ten, že jsou zamilovaní a citově propojení v hlubším smyslu (láska) a v podstatě s tím nemohu nic udělat. Manželka mi sama řekla, že by chtěla být s ním. Náš vztah už byl delší dobu spíše kamarádký, ale stále k ní chovám určitý cit ikdyž mi sama řekla, že mě nemiluje. Uvědomil jsem si spoustu chyb, co jsem mohl udělat a nedělal. Teď je pozdě a jsem i z toho zoufalý, že ztrácím něco co ztratit nechci. Mám strach z toho co bude. Vím, že se dokážeme domluvit na všem a dokážu si i představit, že bychom mohli v budoucnu fungovat jako rozšířená rodina. Ale mám obavy, jak to příjme okolí, rodina, prátele. I já sám se s tímto nevyrovnávám snadno. Vím ale, že naše holčička dostane od nás vždycky lásku. Děkuji za váš názor
Martin
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Martine. Brzy po svatbě jste začali procházet evidentně partnerskou krizí, jejím důsledkem je jiný vztah manželky s přítelem. To těhotenství je ale něco, co možnost návratu k sobě vás dvou, komplikuje. Vše bylo tedy opravdu hodně rychlé - 4 měsíce vztahu, to znamená zamilovanost v nejvyšších stupních, k tomu dítě na cestě. Martine, to je natolik zapeklitá situace - nyní -, že vám na stránkách této poradny nemohu poradit nic smysluplného, co by bylo konstruktivní a efektivní. V čase se vše bude vyvíjet, ale není to věc jen vás dvou, je to věc vás čtyř. Manželka partnera vaší ženy je odhodlaná o svého muže bojovat, hodně věcí, jak to bude dál, závisí tedy i na ní. On má tři děti. Vaše žena je zamilovaná, nevím, jak moc si dokáže představit další budoucnost. Přijmou ji jeho děti?...Myslím, že vše bude velice těžké, a že by teď bylo užitečné, vše probírat s partnersky specializovaným psychologem v rámci párových sezení vás dvou.
hledání sebe sama
Dobrý den, jsem velmi zoufalá. Je mi 37, jsem už 4 roky sama, děti nemám. Měla jsem víc vztahů, ale nikdy jsem nebyla šťastná a vztah netrval víc jak 8 měsíců. Ty poslední byly velmi krátké. Nedokážu se zamilovat do fajn chlapa, vždy se zamiluju do toho nesprávného. Buď nemiluje on mě, nebo já jeho, nikdy se to nepovedlo. Nevím, co je ve mě špatně. Teď jsem se seznámila s moc fajn chlapem, zase se pokouším se přesvědčil abych s ním byla ale jsem v hrozném stresu. Stále pláču. Celý život jsem měla špatný vztah s otcem i s bratrem. Je mi smutno a už nechci být sama, potřebuju lásku, ale nejde to. Děkuji moc za jakoukoliv radu.
Nadja
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Nadjo. Dle mého rozhodně potřebujete projít individuální psychoterapií. Něco v sobě máte nastaveno "špatně" ve vztahu k mužům, a potřebujete si to ujasnit. Vaše vztahy v původní rodině jsou samozřejmě velmi podstatné...
krize vztahu
2) vse co mu reknu, odkyve a zmena nikde. Nevim, jak dal. Jak s nim mluvit, co delat. Je mi lip, kdyz tu neni, ale cci pro deti rodinu s tátou a mámou, nechci aby o to prisli. Na druhou stranu tohle je uz k neziti. Nevim, co citim. Nevim, co cítí on. Je mi z toho smutno, jsem vycerpana. Dekuji zaa jakoukoli radu.
Magda
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Magdo, je toho na vás opravdu moc, proto nemáte již energetickou kapacitu na zvládnutí hádek, které jsou zpočátku vyvolány nějakou malicherností. To bývá v partnerských vztazích velmi časté. Pokud ke mně přijde pár s tím, že se pořád jen hádají, a potřebují pomoc zvenčí, tak když se dostáváme k tomu, čeho se hádky týkají, je to množství trivialit. Vy dva máte problém v komunikaci. O rozvodu vůbec neuvažujte, hlavně jím nevyhrožujte. Sex máte relativně často - je důležité, zda je to sex, nebo milování, to vždy rozlišuji. Ale jestli je to milování, s líbáním, něžnostmi a mazlením, tak je to dobré! Myslím, že by vám velmi pomohla partnerská poradna, zkuste to spolu, určitě neprohloupíte :-)
krize vztahu
1Dobry den, prosim o radu, jsem zoufala. S manželem jsme spolu 6 let, mame 2 deti - 13 měsíců a starší je 2,5. Manzel je hodne v práci, na deti jsem hodne sama hlidani nemame, navic mladsi na me extremne visi, takze zatim ji ani nikomu na hlidani dat nemuzeme. Taky spatne spi, neustale se budi, takze jsem nevyspala, unavena, podrazdena. Nas vztah s muzem je katastrofa, to jsme se tak milovali. Neustálehadky, ktere jdou vzdy do extremu, uz ani nevim, kde je chyba, hadat se hacneme kvuli malickosti. Vim, ze jsem podrazdena, kdyz se treba mladsi ditebudi, ale on třeba rekne, ze přeceo nic nejde a uz to jede. Nema vubec schopnost se vcítit do toho, jak mi je. Detem se snazim davat maximum. On to bere jako samozřejmost. Nemame na sebe čas, ja nemam cas si odpocinout, klidu sednout, k sexu se dostaneme sotva jednou za tyden, spis za 14 dni a jeste spise z me strany (vsechna kila z těhotenstvi mam dole a i navic). Cokoliv mu řeknu, ze ve vztahu potrebuji (aspon trochu ukazat lasku, chtic...)
Magda
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Magdo, přecházím nejprve na druhou část vašeho dotazu.
Rodič a dítě
Paní doktorko, nakolik by mělo dospělé dítě (30 let) pomoct svému rodiči, když potřebuje? Anebo problémy rodiče by "dítě" nemělo být "obtěžováno". Bývalý manžel je hysterická a narcistní osobnost, který v době dlouhého manželství rodinu týral a zaměřil se zejména na dceru, která pod tímto tlakem se pokusila i několikrát o sebevraždu. Nakonec jsme to s dcerou zvlády a z dcery je úspěšná lékařka, což bývalý manžel neumí unést. Opustil rodinu, milenky, prostitutky, odklánění majetku - rozvod jsem podala já. vyrovnání majetku je doslova horror (křivá svědectví, falešné dokumenty, napadání ...). A jeho právník vymýšlí, čím mě dostat na kolena - fiktivní dluhy k bývalému, musela jsem odejít z domu, podáno během 2 let asi 5 žalob. Za vším je snaha jeho právníka vydělat co nejvíc, protože se mu nepodařilo mě donutit podepsat pro mě velmi nevýhodné rozdělení, za což měl slíbeny statisíce až milion korun. Syn byl otcem vždy upřednostňován a používán proti mně. Dlouho jsem tyto hrůzy mu neříkala (odnesla je se mnou dcera, které se také dotýkaly, syn profitoval z otcových peněz, dostal i byt). Ppak jsem se rozhodla mu říkat o tom, co se děje, on se brání, nechce to slyšet, že prý chce být objektivní, že se ho to netýká. trochu mění názor až nyní, kdy ho otec do toho také (podobně jako jiné členy rodiny, jeho matka kvůli tomu zemřela) začal zatahovat. Syn na jednu stranu říká, že mi chce pomoct (například s novým bydlením), na druhou stranu nemá čas. Pak že by rád, abychom společně slavili narozeniny, jak je tomu i jidne (a bylo to tak i u nás, jen bývalý toto bojkotoval a z oslav odcházel, vše bylo jem)n na mně), ale když jsou společné oslavy (státnice), tak se pod chatrnou výmluvou nezúčastní. Mám jako matka právo ho žádat o pomoc anebo ho mám "ušetřit", jak mi někteří říkají. Mají být dospělé děti nečinné k tomu, když jeden z rodičů je týrán a na dně? A dělat, že se jich to netýká? Že chtějí stát mimo? děkuji - otázka upravena poradcem
Kačka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Kačko. Píšete mi opakovaně pod různými jmény, a já vám opakovaně jen mohu napsat v podstatě to, co i jindy.Ale vždy to byly od vás stížnosti na manžela, který byl v koaličním spojenectví se synem, zatímco dceru opomíjel, a obě vás terorizoval. Odpověď na to, zda máte právo na to, chtít pomoc od 30 letého syna, který byl vždy otcem preferován, je nemožná. Oba jste dospělí lidé - vy, i syn. Vy si žádné právo vymoct nemůžete. Tady záleží na vztahu vás dvou - matky a syna a na jeho synovské lásce vůči vám. Pokud nebudete stále nasazovat na jeho otce a sdělovat podrobnosti o vašich sporech, třeba se něco změní ve váš prospěch. Ale nezůstávejte v roli stěžovatelky a naučte se být ve vnitřní pohodě. Když se někdo vnitřně stále "užírá" křivdami za svůj život, tak si ubližuje...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, partner nevydrží doma. Nudí se a pořád by někam jezdil, za rodiči, prarodiči, na cígo za kamarádama nebo jen tak, protože dívat na televizi ho nebaví. Mě ale nebaví zase jen tak plencat za benzín. Jinak se ho zabavit nedaří, co s tím?
Já mám ráda tu domácí pohodu u televize, on taky, ale jen večer. Přes den by pořád někam jezdil, ale doma nic užitečného, to se mu dělat nechce, ale přeci mu nemohu říct "ne, budeš doma se mnou" - otázka upravena poradcem
Ilonka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Ilonko. Domluvte se spolu na tom, co vás oba dva zajímá a baví, co byste spolu rádi sdíleli, abyste mohli mít společné zážitky. A proč jezdí váš partner za rodiči a prarodiči sám? Vy s ním nejezdíte? Dělejte spolu akce - výlety, sport, prostě co vás oba baví. Na výlety se dá jezdit bez benzínu na kole, nebo vlakem, atd. Potřebujete mít společné zážitky a následně vzpomínky.
prevence problémů ve vztahu
Dobrý den. Mě je 23 a příteli 26 let. Občas máme nějaké drobné hádky, ale vždy jen na pár hodin a poté jsme zase milenci jako dřív. Jsme spolu 6-7 let a z toho 3 roky spolu bydlíme. Jsme si prvními, první polibek, vztah, sex, rande prostě vše. Stále si rozumíme, máme chvíle lásky, chvíle přátelství, přítel jezdí rád domů, poslední dobou ale partner chodí nadměrně do práce o víkendy. Je to řidič MKD, takže týden cestuje a o víkendy - soboty ještě dělá melouchy - opravuje kamiony, což miluje, asi jako koníček, ale nezbývá čas na náš společný život. Když jsem mu oznámila těhotenství byl štěstím bez sebe, ale už vymýšlí zase nějaké kšefty. Chápu, že chce pro nás to nejlepší, ale mě chybí pozornost. Pouze odpoví, že určitě budu chtít něco koupit a že mimčo bude stát hodně peněz a že chce, aby jsme se měli dobře a at si najdu taky nějakou zábavu než přijede. Nevím jak z této situace ven. Vidím partnera 1x v týdnu před spaním, v sobotu před spaním a neděle týdně mi nestačí. On to nechápe.
Hana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Hano. Je zodpovědný muž na prvním místě a chce pro vás budoucí tři určitě to nejlepší. V jeho pojetí je to ekonomické zajištění rodiny. A že vy to máte jinak, tomu asi opravdu nerozumí. Měli byste si to spolu vlídně a v dobrém, ne vyčítavě v konfrontačním tónu, spolu vykomunikovat a říct si, co jsou priority pro váš vztah :-) - pro každého z vás...
nevěra
Dobrý den, nevím jak se vyrovnat s nevěrou. Jsem s přítelkyní 10 let, a před půl rokem jsme měli mezi sebou nějaké problémy, přestali jsme si rozumět, ale přítelkyně se do sebe uzavřela a přestala všechno řešit, chtěla se rozejít s tím, že si máme uvědomit co oba chceme. Máme spolu dítě 5 let. Něchtěl jsem nic riskovat a začal se více snažit a rozumět jí. Nakonec po pul roce jsem zjistil že se s někým seznámila, rozuměli si a vyustilo to v něco více. Sex nebyl. něco více ano, ale snad nejvíce city on k ní a ona k němu. Půl roku mě trápila, nic neříkala, nechtěla nic řešit, já se pořád snažil. Teď když vím, proc se ke mě takhle chovala, lhala, schovávala telefon, se citím strašně poníženě. Už je to 2 měsíce a pořád to nemuzu nejak překousnout, i když se po přiznání velice snaží je ke mě blíže než dříve, ví že mě miluje, musela si uvedomit nějaké priority, bylo to totiž krátce po zasnoubení, ale já mluvil s dotyčným a utápím se v detailech, v citech k němu. Nevím jak dál....
PETR
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, PETŘE. Vaše přítelkyně měla nejspíš na mysli v době krize vztahu pauzu, ne rozchod. Třeba by byla i užitečná. Nevím, jak jste zjistil její citovou nevěru, ale chápu, že vás to muselo velice zasáhnout a velmi vás to bolí. Bylo to však nejspíš vyústění vaší vztahové krize. Potřebovala se o někoho opřít. Určitě nikoho aktivně nehledala, spíš někoho potkala a měla na krátkou dobu vedle sebe člověka, který ji vyslechl, duševně a citově pohladil, stál při ní. Prostě někoho, kdo ji měl rád, což doma s vámi již necítila. Ale teď své city k vám zase našla a přestali jste být jen rodičovský pár. Jste opět partnerský pár. Ta citová nevěra byla ve finále užitečná pro vás dva. Bude vám samozřejmě nějakou dobu trvat, než to vnitřně zpracujete a budete přítelkyni důvěřovat, ale dejte si čas, půjde to. Máte ji rád!
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, jsem 17 let vdaná,39 let, děti 5 a 11let, manžel 45let,trápí mě delší dobu nespolehlivost manžela.Pracuji na 1ě hod směny,takže děti po dobu práce nmusí pohlídat muž, nic,méně má spoustu koníčků, v kterých se nemíní omezit,děti buď nechá samy doma ev. dá k babičce,na domluvenou hodinu si pro ně dojde málokdy, nyní se stalo, že měl ,,akci,,po sportu a do ráno nedošel domů, já musela zajišťovat hlídání u rodičů...telefon nezvedal, na sms bereagoval,dorazil až pozdě večer s tím, že to jaksi nezvládl./alkohol/..snažím se být tolerantní, brala jsem si ho jako aktivního sporovce a společenského člověka, nicméně v tomto věku by měl již mít nějakou zodpovědnost..bohužel je z nefunkční rodiny,od 15 let úplný sirotek,moc pěkného nezažil..já jsem z harmonické rodiny,mám trochu jiné představy o fungování otce než on(nikdy žádného nepoznal), krizi jsem chtěla řešit s odborníkem, toto kategoricky odmítá...prosím, jak tuto situaci řešit, rozvod beru jako poslední štaci, děkuji Veronika
Veronika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Veroniko. To asi opravdu není pro poslední fázi řešení vztahu rozvodem, ale jak naučit manžela zodpovědnosti vůči dětem, to vám moc neporadím. On má za zády vaše spolehlivé rodiče, takže se snažit nemusí, ví, že oni to za něj vždy zvládnou. Měli by na nějakou dobu být vyloučeni z hlídacího servisu ( aspoň on by to takto měl slyšet ), aby se on naučil dělat věci podle jasné domluvy. Nechávat samotné děti ve věku 5 a 11 let nesmí, i to musí zaznít z vašich úst. Může se cokoliv stát, jsou příliš malé na to, aby mohly být delší dobu samy. Dejte si měsíc na zkoušku, jak to zvládá, ale trvejte na tom, že se jedná o vaše společné děti a že se také oba dva rovnoměrně musíte o ně starat.
nejistota ve vztahu
Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu, názor, cokoliv. S přítelem se známe 3/4 roku, začátky byly velmi krušné a až vlastně teď spolu začínáme opravdu být. Ale přijde mi, že máme problém v komunikaci. Tedy vždy si máme co říct, většinou se bavíme o práci, jaký to máme doma apod, ale uvědomuji si, že skoro nikdy jsme se spolu od duše nenasmáli. Vlastně pořád jen něco řešíme a já ani nevím, zda se spolu dokážeme nasmát. Možná nemáme tolik společného k tématu a k následné srandě, ale pak mi to celé mezi námi přijde takové beztvaré, když ještě jednou, se spolu prostě upřímně nezasmějeme. Má hodně práce, stresu a já také, ale ikdyž je prostor na to se uvolnit, tak to prostě nějak přirozeně nejde. Poté jsem z toho v obavách a nejistotě. Budu velmi vděčná za jakoukoliv odpověď.Děkuji a hezký den.
Kris
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Kris. A co na příteli máte ráda? Co vás spojuje? Mluvíte spíš o tom, co vás rozděluje, než co vás dva spojuje. Mluvíte spolu o práci a o svých rodinách, v tom se asi moc humoru nenajde, ale pokud strádáte v tom, že na rozdíl od něj jste vy veselá a s potřebou smysl pro humor, pak nevím, zda má smysl váš vztah udržovat. Zatím jste spolu 3/4 roku, jak to asi bude dál? Mluvíte spolu o tom, co vám schází??
partnerský trojúhelník
Dobrý den, jsem ženatý necelý rok, s manželkou jsme spolu 7 rok a máme dvouletou dcerku. Nedávno jsem zjistil, že má někoho jiného, bohužel vím i o koho se jedná. Vím, že city po čase ochladnou a poslední dobu jsme spíše vedle sebe jenom žili. Vím, že mezi těma dvěma bylo vždycky něco víc, ale nepřipouštěl jsem si, že by to mohlo zajít až tak daleko.Řekla mi, že se milují a oba to tak cití.Každy máme svou rodinu, ženu a děti, takže jsem chtěl at se to vyřeší co nejdříve. Dohodli se, že to ukončí, ale jsem pořád v obavách, vše je čerstvé. Nejhorší na tom je, že otěhotněla s ním. Poslední měsíce jsem cítil, že je chladná ke mě, nemá vůči mě žádné city, nedávala mi lásku, žádné obejmutí, pohlazení nic...Vše dala jemu...Nevěru bych asi ještě zpracoval, ale tohle? Sám nevím, jak se s tím mám vniřně poprat. Co bude dál? Už k vůli naší dcerky nechci rozvrácet rodinu. Dohodli jsme se že se všichni sejdeme, ale nevím jak budu reagovat. Zatím se to ve mě všchno mísí. Nervy, zklamání, smutek...
ten co neví jak dál
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den. Bohužel se s takto zapeklitými situacemi setkávám ve své terapeutické praxi častěji, ve většině případů je to však v opačném gardu - otěhotní přítelkyně manžela. Tam se pak nastavují pravidla, co a jak dál. Ale ve vašem případě je vše velmi složité - citově, provozně. Já vám nemohu nic konkrétního doporučit, protože vše záleží i na dalších spoluúčastnících toho všeho. Neboli : vaše žena, její mimomanželský přítel, jeho manželka. Záleží na jejich postojích a vyhodnocení celé situace. Vy jste byl ochotný vše zvládnout a odpustit své ženě, tohle je už ale někde jinde, další vývoj bude opravdu odviset od vás všech. Vy toho muže znáte, on bude otcem dítěte, které bude žít ve vaší rodině s vaší dcerou...Rozhodně vám doporučuji, abyste si vymezili všichni čtyři, jak to vidíte do budoucna, a vidím to na párovou terapii vás a vaší ženy.
partnerský trojúhelník
Poslední dobou si čím dál intenzivněji uvědomuji, že to musím nějak řešit, vidím, že i milenec už se trápí. Ale váhám, jestli mám kvůli někomu, kdo nedokáže rozlišit pocit mezi prvotním okouzlením a láskou, ubližovat člověku, kterého si velmi vážím.
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
No, přítel už po 7 letech není s vámi ve fázi okouzlení a prvotního pobláznění. Už je někde jinde. Ale jeho 4 zamilovanosti? Jak a na jakém základě vznikly? Protože se stále nerozvádíte? Vaše dilema je opravdu závažné, zodpovědnost vůči manželovi také. Neznám podrobnosti, tu psychoterapii jen pro vás opravdu vřele doporučuji.
partnerský trojúhelník
Dobrý den, jsem již téměř 25 ve vztahu s manželem. Posledních 7 let udržuji paralelní poměr s jiným, nezadaným a bezdětným mužem. Vztah s milencem vznikl proto, že jsem byla rozhodnuta původní vztah již ukončit a s manželem jsme již žili pouze vedle sebe. Nyní se se situace má tak, že s manželem jsme přátelé, velmi si jej vážím, jako člověka, rozumíme si, nehádáme se, vím,že se na něj můžu kdykoli spolehnout a nechci mu za žádných okolností ublížit a vím, že moje nevěra by ho velmi zasáhla, i když mezi námi nic intimního neprobíhá, natož kdybych od něj chtěla odejít. Na druhou stranu milenec - vím, že jej miluji a vnímám ho jako svého partnera se vším, co k partnerství patří....ale jde o nevyzrálou, citově labilní osobnost, která se bojí vztahů. Už 4x během našeho vztahu se "zamiloval", pokaždé to s nimi velmi brzy ukončí z jeho strany s tím, že si uvědomí, že vlastně miluje mě a nedokáže beze mě být. Vím, že mě miluje a potřebuje a on si to obvykle uvědomuje také. - otázka upravena poradcem
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jano.Viděla bych to na vaši individuální psychoterapii u partnerského psychologa. Máte to v sobě těžce rozhozené, zvažujete stabilitu manžela, respekt a úctu k němu, a instabilitu přítele, s nímž máte vše, co vám v manželství schází, ale je tam spousta "ale"...Neporadím vám na dálku, potřebovala bych toho vědět mnohem víc, abych mohla být v nějakém doporučení určitější. Ale jdu ještě na vaše pokračování...
nejistota ve vztahu
Dobrý den,
s přítelem jsme od srpna loňského roku. Všechno klapalo jak mělo, bavili jsme se do budoucna i o dětech, měli společné plány, ale od března přítel změnil práci a šlo to z kopce, už tolik nepsal, nevídali jsme se tolik. Od rána do večera pracuje, já vždy jeho práci tolerovala. V úterý jsem se ho zeptala, jestli se něco děje, že je to mezi námi jiný a on mi řekl, že má starosti s koupí bytu, musí na něj vydělat peníze a chce být asi sám, že to není moje chyba, ale nechce prací omezovat mě ani jeho, ať sám v sobě ví, že je volný a nemusí se stresovat. Že se to v něm strašně pere, ale nechce, abych odnášela jeho blbé nálady kvůli jeho problémům. Je docela žárlivý a z předchozích vztahů nemá dobré zkušenosti - kvůli tomu, že jezdil kamionem ho přítelkyně opustila a našla si jiného.
Já jsem ochotná mu jakkoliv pomoct, ale on pomoc odmítá od všech. Má ten dojem, že vše musí zvládnout sám. Prosím, co si o tom myslíte?? Myslíte si, že má šanci o vztah bojovat?
Moc děkuji
Bětka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Bětko. Ano, má to smysl, jen je důležité promyslet, jak by ten boj o vztah a jeho uchování udělat. Nyní jasně deklaruje, že chce být sám a prát se se svými novými úkoly. Respektujte to, jen mu dejte na vědomí, že ho máte ráda a jste tu. Nesnažte se mu v ničem pomáhat, když to odmítá, to byste mu zasahovala do jeho soukromého teritoria. Ale důležité je, abyste se si spolu vydefinovali čas, kdy si řeknete, co a jak dál. Ale myslím, že to bude dobré :-)
nejistota ve vztahu
Dobrý den,

mám přes 2 roky přítele. Ze začátku bylo vše úžasné, obdivovala jsem ho jeho inteligenci, cílevědomost, vášeň pro sport. Je to asi měsíc, co jsem zjistila, že si píše s jinou holkou. Hrozně jí nadbíhal, psal jí v 6h ráno, furt se o ni zajímal, vyjadřoval náklonnost, a to 10 měsíců...Měla jsem problém s bývalými partnery (nevěry) a on mě na začátku našeho vztahu ujišťoval, že mu mohu věřit, že je to ten nejčestnější člověk na světě a bla bla...Když jsem zjistila, že si s ní píše, tak uznal, že to bylo přes čáru. Dohodli jsme se, že na to zapomeneme.On je ke mně ve skutečnosti, hrozně hodný, mazlivý...ale když jsme mezi lidmi, je jiný. Vyhledává jiné ženy a jejich oční kontakt. Několikrát jsem si toho všimla, hlavně když jsem byla třeba ve frontě za mnou. Třikrát jsem se na něj otočila a pokaždé zíral na tu samou ženu. Má velké sebevědomí. Když jsem mu řekla, že mi to vadí, vždycky řekl, že to nedělá a ještě se cítil dotčený...Tak tedy nevím, co si o tom myslíte? Děkuji.
Sandra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Sandro, dobrý den. Jste to vy, která musí mít sebevědomí a nebrat nijak vážně to, že přítele zajímají i jiné ženy. Muži jsou dobyvatelé, on si ověřuje svou mužskou hodnotu a atraktivitu pro ženy. Ale to není nic ohrožujícího pro vás, i když chápu, že vás to ponižuje a znejisťuje. Ale on je nejspíš jen dobyvatelský hráč. Dělejte něco podobného i vy - kontaktujte očima muže, flirtujte, proč ne? A uvidíte, jaká bude jeho reakce...
krize vztahu
Dobrý den paní doktorko,
s přítelem se známe téměř 2,5 roku (oba 36+let), bydlíme spolu a až doposud nám spolu bylo velmi dobře, plánovali jsme založení rodiny (o miminko jsme se již pokoušeli) a společnou budoucnost.
Před 14 dny se přítel vyjádřil, že je nespokojený, nebaví ho to, zvažuje rozchod, přemýšlí nad ním už delší dobu - důvody ale není schopen uvést - prý vyprchala vášeň a o rodinu ve skutečnosti nemá zájem.
Po jeho pro mě překvapivém vyjádření se cítím zraněná, trochu podvedená a především zmatená a nevím co si mám počít?
Rodinu si přeji už dlouho, kvůli tomu jsem omezila i pracovní nasazení atd. Nedokážu si vysvětlit takovou změnu rozhodnutí - jedná se o krizi, kterou lze překlenout anebo mám přijmout že máme rozdílné plány a ze vztahu odejít.
děkuji za váš názor.
Rezy
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Rezy, přítel rozchod ZVAŽUJE, jak píšete. Neoznámil jej jako definitivu. Možná jste necítili svůj vztah stejně. Vy jste se cítila ve vztahu šťastná a spokojená, on ne, ale nedokázal vám to říct. Že se cítíte zraněná a podvedená, je jasné. S rodinou jste počítala, s ním také, máte na to věk, připravovala jste se na to. Je to rána do ledví. Přesto si myslím - ad vaše otázka, že by stálo za to, o vztah bojovat. Jen úplně nevím, jak. Snad by byla nejvhodnější dočasná pauza do poloviny prázdnin, kdy by si mohl každý z vás ujasnit, kam patříte a hlavně PROČ. To je to nejpodstatnější. Zatím jste partnerský pár, ne rodičovský. Něco vás k sobě poutalo celých 2,5 let. Uvažovala bych o tom, jestli v tom není jiná žena, ale vy sázejte na hodnoty vašeho vztahu. Pokud to spolu překonáte, dostanete se do další a nové etapy vašeho vztahu. Budete potřebovat restart, ale nevzdávejte to. Držím vám palce.
nenaplněná láska
Mohu se zeptat, chtěl jsem být s jednou holkou, ale nikdy jsme se nemilovali, zní to tedy tak, že ta láska nebyla nikdy pravá a máme jít každý dál za svým? Nebo si dát od sebe časový odstup? Pořád na ni myslím, ale nevím jestli je to tak, že to jsou jen hrané city nebo, že fakt ji chci milovat :D Velmi důležité :D
Tomy H
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Tomy H. Váš dotaz je pro mne trochu nesrozumitelný. Chtěl jste být s jednou holkou, ale nikdy jste se nemilovali....Není nutné vždy vztah začínat sexem. Hodně párů začíná přes přátelský vztah, který se později rozvine do milostného vztahu. Je to přeci tak individuální. Pořád na ni myslíte, ale nejste si vlastně jist svými city. Je to nějaká interní "schíza". Mluvíte o sobě, nemluvíte o ní, jaké ona má vazby k vám. Takže já vám to nerozklíčuji.
zamilovanost
Dobrý den, je mi 23 let. Jsem mladá blondýna s prsama, štíhlím pasem a velkými boky, nejsem vychrtlá kost, ale tak akorát - chlapi se za mnou otáčí at jsem namalovaná nebo ne, připadám si skvěle a líbí se mi to, ale poslední dobou randím s hezkých 40cátníkem. Problém je, že se asi zbláznil a chce si mě vzít a rozvést se, má manželku a dvě děti, jedno 5 let a druhé skoro stejně staré jako já. Nikdy jsem to neřešila, on podvádí manželku né já, proto se opravdu necítím špatně ať si myslí každý co chce. Manželka nic netuší. Mám ho ráda a on mě, finančně je na tom velmi dobře, vlastní výrobní firmu, ale ani to, že se musí po rozvodu dělit mu nevadí. Ale mě začíná trošku vadit bez jakého rozmyslu to vše podniká. Nevím, jestli ho budu mít ráda i pak až se rozvede, jsme spolu chvíli. On už se mnou plánuje rodinu - s tím, že si udělá novou... což jako ženě se mi nelíbí už jen kvůli dětem, ale chlap asi k dětem tak silné pouto nemá, nevím. On jen basní o naší budoucnosti.
Renata
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Renato, tak to musíte ukočírovat. Říkáte to správně - on se asi zbláznil zamilovaností, ale je to opravdu předčasné a nesmyslné, odcházet od rodiny a zakládat novou, když se znáte krátce. On je okouzlený a poblázněný, takže není vůbec racionální, na rozdíl od vás. Dejte mu stopku s tím, že jen chození, ale až minimálně po roce můžete začít spolu přemýšlet, co dál. Máte právo nerespektovat jeho nápady.
Rodič a dítě
Dobrý den, je mi 23 let. Jsem těhotná v 7tt. S partnerem 26 se na dětátko těšíme a sami jsme ho už chtěli. Partnerovo rodiče se těší na mimčo stejně jako my, ale má matka bude asi poslední, které se to řekne. Nevím s kým se už poradit, ale mám strach ji to oznámit. Sama mě počala brzy, takže ve 42 letech má ještě dvě děti, sourozence 10 a 12 let, takže prožívá rodičovtsví znovu a pochybuji, že bude ráda babičkou. Ostatně myslím, že se nebude chvíli bavit, nebo bude zuřit nebo nevím - toho se bojím. Nevím jak jí to říct a argumentovat. Práci máme s partnerem oba, přítel naprůměrně dobře placenou, jenže bydlíme v pronájmu a ani to se jí nebude líbit. Třeba jste se s tím už někdy setkala? Děkuji
Sama cítím ostudu mít v dospělosti strach z vlastní matky, ale mám k ní respekt i nadále. Má matka je dobrý citový vyděrač, pokud se jí něco nelíbí je schopná se nebavit - což je nepříjemné.
Dcera a matka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den.Váš dotaz je vlastně celý o strachu z vaší matky, nejen z její reakce na fakt těhotenství. Respektive o strachu o váš vztah - vás dvou. Neboli, budete si muset osvojit nějaké zásady asertivity, jak se bránit s láskou a vlídností manipulacím. Skvělá je knížka Asertivitou proti stresu od Jána Praška, vydala Grada. Ta vás krásně povede v tom, jak máte právo na svůj vlastní život, aniž byste jakkoliv ubližovala druhým - vřele vám ji doporučuji. Myslím, že jste za své rozhodnutí zodpovědní vy dva s partnerem, a stejně teď úplně nevíte, do čeho jdete - každé miminko je jiné a životní styl vás dvou se na nějakou dobu změní. Připravte se na to včas. Hodně si o miminku povídejte už teď, to vás oba posílí. Mamince tedy teď nic neříkejte, ať máte klid. Ale nebojte, ona to dá :-) A jestli nebude ze začátku procítěná a hlídací babička, ono se to změní, nebojte.
nevěra
Dobry den, prosim radu.po15letem spokoj.manzelstvi si manžel začal s vdanou parní, zamiloval se.po 4 měs.to prasklo.chtel nás opustit a začít sní nový život.ale paní se s ním rozešla(k vuli dětem).manžel neměl ani tolik cti, aby řekl pravdu.Tvrdil,ze ukončil on. Já pod tlakem toho, že ho stále mám ráda nabídla odpustit.Chovám se k němu hezky, snasim jeho spliny,protože ji stále miluje.1x jsem ho zbalila, chtěla,aby odešel,ale říká,že s námi chce být.I me má rád, (ji ale miluje,)a sám říká pry ze to bylo něco nového,ze si rozuměli. Stále se trápí, že ho odkopla. Má i vztek, ze ji má stále v srdci. Se mnou a synem to chce zkoušet žít,ale není si jist výsledkem. Neví jestli nemá být radši sám, ale přitom se nás nechce vzdát.prosimo radu.Mám se snazit, aby zapomněl,pomáhat najít naší společnosti.cestu, nebo se mám vzdát.jeste dodávám, že manžel.je 40 a prochází silnou krizi střed.věku,život mame jako na houpačce.jednou já,chvili se trochu snaží, pak zase smutní pro tu 2.co dělat?díky
Jana Valiková
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jano, nevím, jestli se mnou budete souhlasit, ale mně to přijde vhodné na pauzu. Manžel by se měl provizorně na cca 2 měsíce odstěhovat a být sám, aby si ujasnil, co k vám cítí a proč má smysl o vás bojovat. Nemá smysl pro váš vztah, abyste byla neustálým svědkem jeho trápení se zamilovaností a zraněným egem. Podmínkou by bylo, aby se s ní nadále nekontaktoval. On by v této fázi potřeboval individuální psychoterapii se specializovaným partnerským psychologem, ale není možné mu to podsouvat. Jen je třeba říct, že ta možnost tady je. Potřeboval by to jako sůl. A o tom vztahu se s ním odmítejte bavit. To je jeho věc a vy nejste jeho terapeut. Jste jeho manželka!
Rodič a dítě
Dobrý den, mám starost o syna. Má 27 let. Odstěhovali jsme se, zůstal mu náš původní být, na který si značnou měrou přispěl. On o to ani moc nestál, ale my ano. Už je dospělý a dost jsme na sebe naráželi v malém bytě. Nevím, jestli se ho dotklo, že zůstal sám. Už dřív na sebe nedbal a nám to vadilo. Teď je to ještě horší. Podniká, tak si to může dovolit. Už se asi 2 roky nehodil a nestříhal, chodí v ušmudlaných teplákách i k nám na návštěvu. Kamarádi mu říkají bezdomovec. Pomoc s prádlem ode mě odmítá. Nesnáší holiče a nakupování oblečení. Všechno jsme mu doteď kupovali, ale kalhoty bez něj nekoupím... O ženy se nezajímá. Když přijde, pohádáme se. Nevím, jak s ním komunikovat. Tvrdí, že na vzhledu nezáleží. Jsem úplně bezradná.
Petra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Petro. Hmm, jako matku vás a vaše starosti chápu, ale ztracený není. Kamarády má i přesto, že mu říkají bezdomovec. V podnikání se mu daří, takže je schopný. O ženy se zajímat zatím asi nemůže, když se ženy nezajímají o něj - vzhledem k tomu, jak málo se o sebe stará. Je podivín, má svou hlavu. Každý rodič si představuje své dítě nějak - jaké by mělo být, co by mělo dokázat, jak by mělo vypadat. Málokomu z nás, milujících rodičů, jde zavřít oči nad nějakou jinakostí a respektovat ji. Ale k čemu jste jej vedla celou dobu, to v něm někde zůstává, teď už se nezmění. Nic mu nevyčítejte, jen mu dál pořizujte oblečení, abyste se za něj nemusela "stydět".
nedotažený rozchod
2. Ukončil to on protože mu celé ty dva roky lhala a tvrdila, že nikoho nemá. Psal jsem mu a on říkal že spolu spali asi 8x, ale ona mi tvrdí, že jen jednou. Pořád te mi prosím, jak se mám z toho stavu kdy jsi nejsem jistý co dělat dostat. Mluvit o tom už nemá smysl, protože se na mě vždy naštve, že to nechce řešit, a že když s ním spala tak, že to nebylo mezi námi važne, a že to ani necítila, a snažila se na to zapomenout proto mi to neřekla. Jenže já ji hodně miluji a teď, když spolu jsme tak se mnou nechce moc spát tak se bojím nevěry. Poraďte prosim, děkuji.
Petr
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Aha, takže vy jste se k sobě vrátili? Snažte se ten restart vztahu ulehčit vám oběma. Výslechy a žárlivost vztah nepodpoří, naopak jej velmi podlamují  . Začněte si více věřit a buďte vzácnější tím, že budete trávit hodně času i se svými vlastními přáteli a budete se věnovat svým zájmům. Nebuďte na ní závislý, buďte sám za sebe, nejen v modu MY DVA SPOLU
nedotažený rozchod
Dobrý den, teď už to je 2,5 roku co jsem chodil se svojí přítelkyni. Už jsme spolu přešli plno hádek a skoro rozchodu, ale mě pořád trápí jedna věc. Poznali jsme se na internetu. Nějakou dobu jsme si psali a po čase co jsme za sebou jezdili jsme začali spolu chkdit. Celou dobu mi tvrdila, že jsem její jediný, že nikoho jiného nechce ale přitom se stejnou dobu jako se mnou bavila s jiným klukem a až jsme měli své poprvé, tak nějaký čas po tom se vyspala i s tím druhý. Jenže mě tvrdila, že s ním nikdy nic neměla, až po nějakém čase jsem ji prolezl konverzaci a po dvou letech vztahu přišel na to, že mi lhala. Odpustil jsem ji jenže teď prostě mívám dny kdy myslím na to, že do její svatyně studu vešel i jiný mnich než jen ten můj a nějakým určitým způsobem mi to vadí a další problém je ten, že chodí ven s jedním spolužákem a já se bojim, že s ním spí ale pořád mě pronásleduje ten její úlet s tam tím druhý. Už se nebaví ale dělalo ji problém s tím skončit.Ale ukončil to on. 1
Petr
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Petře. Bylo zrazené vaše ego,proto to stále tolik bolí. Jen nevím, proč jste jí lustroval telefon. Nicméně jsem se domnívala, že je to 2,5 roku od rozchodu. Chápu, že vás může bolet a zraňovat paralelní kontakt s někým jiným v době vašeho vztahu. Ale o vztahu mluvíte v minulém čase a teď vás pronásledují stále myšlenky na to, co bylo. Že však chodí ven se spolužákem, to už není vaše věc, jste volní a každý z vás si může dělat, co chce.
vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu
Dobrý den,
trpím panickou úzkostí z pocitu viny, jsem vdaná,před 17 lety jsem měla poměr. Mám 17 syna a je tu i pravděpodobnost, že není manžela, dle podoby to nelze přesně určit, zkoumám fotky a říkám si že s toho člověka se kterým jsem byla nevěrná nemá žádnou podobu, napak hledám podobné znaky našeho syna s manželem a snad je i vidím. Já vím, říkáte si, co to řeším po 17 letech, ale viděla jsem nějaký film o tomtéž a to mi asi spustilo tu úzkost, strašně se obviňuji, mám hrozný strach, že se neudržím a manželovi to řeknu, nespím je to hrozné. Máme hezké manželství všechno je v pořádku, manžel nená žádné podezření, tak proč se tak cítím. Už beru antidepresiva. Nevím co dál. Vím, že jsem udělala strašnou chybu. Děkuji Ela
Ela
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Elo, mám klientku, kterou trápilo celou dobu těhotenství totéž. Dlouho nemohla otěhotnět, byla léčená, pak se stalo,že  měla epizodický,asi 2 měsíční poměr s někým jiným, a otěhotněla ve stejnou dobu. Těhotenství pro ni byly psychické galeje. Syn je však zcela podobný manželovi, takže v tom není problém, kdo je otec, ale přesto se k tomu i po letech vrací a vyčítá si, co to udělala. Možná krátký milenecký poměr spíš něco uvolnil, a po 5 leté léčbě spontánně otěhotněla raz dva. Teď už s tím nic nenaděláte, syn je manželův, celý život, od miminka, je to jeho táta, stará se o něj, miluje ho. Já vím, že je jednoduché, říct, zkuste normálně přijmout realitu, jaká je a nevracejte se k otazníkům z minulosti, ale je těžké to opravdu udělat. Manželovi opravdu nic neříkejte, to by k ničemu pozitivnímu nevedlo, naopak. Neudělala jste hroznou chybu, jak říkáte. Stalo se, to se prostě někdy stává. Doporučovala bych vám nejen farmakologickou terapii, ale i psychoterapii. Potřebujete to ze sebe dostat ven!
nejistota ve vztahu
Dobrý den, s partnerem jsme spolu přes rok (já 28 on 30), oba jsme spolu po celkem nezdařilých vztazích, kdy nás partneři zklamali. Každý bydlíme sám, většinu času jsme u mně, já mu peru, občas vyřím. Stráví většinu času v práci, začíná podnikat a oba máme peněz celkem málo, nikam se moc nedostaneme. Vím, že nemá občas náladu se mi věnovat, ale z toho, jak moc byl pozorný na začátku, je z něj teď muž po letech vztahu. Chtěla jsem se sestěhovat, abychom ušetřili a já k němu nemusela tahat hafo věcí na přespání. Taky bych nemusela čekat do večera, jestli se ten den uvidíme, nebo co bude. Vykašlal se hned na moje narozeniny na podzim, čas trávíme na procházkách, koukání na net, seriály. Když se zeptám na budoucnost, odpověď je nevím, teď ne, pořád se ptáš na to samé, když řeknu ne, tak prostě ne, uvidíme.. Proč se mnou nechce bydlet a je takový? na začátku pozornost, květiny,..teď jsem otravná a pořád neco chci,..
petra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, petro. Nevím, z vašeho popisu mi to přijde opravdu tak, že váš vztah je trochu vyhořelý ( na jeho straně ), ale má hodně práce, začíná podnikat, má asi docela dost stresové období, tomu bych to přičítala.  Zdá se mi, že to máte nějak zvláštně vy dva nastavené. Vy čekáte do večera, jestli se ten den uvidíte? To je nějaká chyba v komunikaci, ne? Přeci jste oba dva lidé, kteří mají i svůj život, své osobní plány a svou osobní svobodu. Nemůžete čekat, co bude večer, když byste mohla vyrazit někam s přáteli. To není dobré a musíte to změnit. Jasně si plánovat, kdy budete spolu, a kdy ne. Moc toho spolu tedy také nepodnikáte. Jste si jistá, že se ptáte toho pravého na budoucnost?... Bydlete odděleně dále a mějte každý svůj program. On by měl být tím, kdo se bude nad vámi zamýšlet víc. Ale potřebuje čas, než se mu podnikání zajede...
nešťastná láska
Ted po těch letech by mi to bylo asi jedno a parta se nám stejně víceméně rozpadla. K mému problému, onoho bratra ted chce má nejlepší kamarádka. Jsme si velmi blízké a podobné, takže s oni dva si taky sedli a je jasné, že spolu budou chodit. Jenomže já nevím, jestli to unesu. Připadám si strašně sobecká, že mi vadí, že bude s mužem, se kterým se já bojím být, ale vůbec to nezvládám. Nevím, co dělat. Na jednu stranu jsem na ni strašně naštvaná, protože ona ví, že jsem do něj zamilovaná a vůbec na to nebere ohled. Logicky mi dochází, že se opravdu chovám sobecky a měla bych jí to přát, ale jsem z toho hrozně nešťastná. Nevím co mám dělat, asi bych se s nimi nezvládla vídat, kdyby spolu chodili. Nechci přijít o nejlepší kamarádku na druhou stranu si říkám, že mi nepřijde, že by jí na mě záleželo. A kdyby na mě opravdu záleželo jemu, tak mi to dá najevo. Chápu, že se s tím musím srovnat, ale netuším jak, co mám dělat, nechci ztratit kamarádku, ale nevím, jak dál. Děkuji za odpověď.
Emilka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Tak to je opravdu zapeklité. Sobecky se nechováte, neobviňujte se, to není k ničemu dobré. Napadá mne, že byste mohla být s ex přítelovým bratrem iniciativnější vy, pokud to chcete risknout a vymanit se ze zakletí prvního vztahu. Když ne, aspoň mu jen své city dejte najevo i s tím, že víte, že spolu nejspíš vztah mít nemůžete. A s nejbližší kamarádkou bych mluvila velmi otevřeně o tom, jak moc vás to zraňuje. Mluvte spolu o tom hodně, to do ženského přátelství patří.
nešťastná láska
Dobrý den, prosím vás, potřebuju radu. Je mi 25 a jsem zamilovaná do bratra svého expřítele. S bývalým přítelem jsme chodili rok a rozešli se kvůli mizivé komunikaci, ale i dalším neřešitelným věcem. Rozchod mě ale hodně vzal, dostávala jsem se z něj téměř dva roky, hodně mě to změnilo a vím více sama o sobě. Po třech letech od rozchodu s ex jsem neměla žádný vztah a jsem zamilovaná do jeho bratra. Velmi si rozumíme dokážeme se spolu smát a máme spoustu společných témat. Ale nikdy jsem se neodvážila mu něco naznačit, bojím se, že kdybychom spolu chodili, nesnesla bych vídat se s bývalým přítelem. Je to přece jen jeho rodina. Zároveň vím, že on mě má taky rád, sedli jsme si od první chvíle, co jsme se poznali, pokaždé, když jsme spolu, cítím mezi námi spojení. Myslím, že on se o nic nesnažil ze stejného důvodu. Máme všichni společné přátelé, ale od rozchodu se expříteli vyhýbám. Byla jsem z rozchodu tak špatná, že jsem si nedokázala představit, že ho ještě někdy budu vídat.
Emilka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Emilko. To musel být s ex přítelem tedy velmi silný vztah, ale hodně ambivalentní ( plusy i mínusy v jednom balíčku ). Rozdýchávat rozchod 3 roky je hodně dlouhá doba, proto odhaduji sílu vašeho vztahu s ním. Je zajímavé, že jste se zamilovala do jeho bratra - on je pro vás zároveň zakázané ovoce, je ale i spojka k ex příteli, už jenom v tom, že musí mít nějaké jeho rysy, atd. Jestli z toho všeho máte takový strach, nevím, zda se do vztahu s ním "vrhnout". Mohlo by vám to přinést hodně emočních komplikací. A vy se potřebujete spíš uvolnit a začít žít svůj nový soukromý život s někým novým. Ale jdu na druhou část vašeho vyprávění...
problematické manželství rodičů
Paní doktorko, má rodina byla vždy "cáklá" otec namísto toho, že by se mnou šel na procházku tak jsme prošli výlohy obchodů a vrátili se domů. Nikdy jsem nebyl na klasické dovolené, v zahraničí nemluvě. Moji rodiče se po celé své manželství hádají. Vypěstoval jsem si žaludeční neurozu a první vztahy jsem měl až po 30tce. Každé děvče mi uteklo, když zjistilo, odkud pocházím. Respektive po návštěvě domova. Nebylo to vždy zlé. Matka se o mě vážně starala první mi založila spoření v pubertě, sdílel jsem s ní vše, protože otec to jakoby bojkotoval. O ničem se nesmělo mluvit od zdraví až po intimitu u všeho se urážel. Mamka přešla do 60ti letasi menopauzy, taková ta fáze po- a dneska křičí abosultně ze všeho. Působí na ní jak hadr na býka. Vždy se choval jako tichý despota. Snažím se nyní odstěhoval, ale nějak mi to nejde. Otec dělá mamce naschvály a tak doopravdy jsme všichni asi nějací psychopatologové. Už 3x jsem odcházel, ale kamkoli se odstěhuji mám je při sobě. Sesypou se na mě oba. - otázka upravena poradcem
Jan Zartia
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jane. Vemte nohy na ramena a opravdu se osamostatněte co nejdříve, se vším všudy. Potřebujete individuální psychoterapii, abyste se naučil žít svůj život sám za sebe a prošel si s odborníkem svým dětstvím a traumaty opravdu důkladně. Další cíl je umět si vymezit vůči rodičům hranice. Jste dospělý a potřebujete začít svůj vlastní život. S matkou se můžete občas stýkat, ale důležitý jste nyní primárně vy sám pro sebe. Maminka se také může rozvést, aby měla klid a i ona svůj život bez despotického agresivního manžela.
hledání sebe sama
Dobrý den,vím že mám problém a neumím ho řešit.Jako dítě mě otec od peřinky týral matka se mě nikdy nezastala.Neříkali mi jménem jen sprostými slovy.Dospěla jsem mám rodinu a nedokážu obímat,jediného člověka kterého jsem k sobě pustila byl manžel,ale po jeho nevěře před 7 lety jak se přiblíží já ustupuji nechci aby mě chytal.Ale přitom chci cítit lásku,lízkost.Ale jak někdo otevře náruč už je mi úzko stahuje se mi žaludek ještě to aby mě objal.Platím to i u mích dětí.Snesu jim modré z nebe,bráním je dávám rady smějeme se spolu povídáme si po večerech v pokoji ale ten kontakt je pro mě děsivej.K psycholožce jsem chodila,prý to je semnou těžké.Mám pocit že jak si někoho pustím k tělu ublíží mi
Nekontaktní
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den. Najděte si jinou psycholožku, či psychologa, abyste mohla společně s psychologem projít celou cestu svým životem až do současnosti. Váš problém na těchto stránkách nevyřeším, chtělo by to intenzívní individuální psychoterapii. Ale pokud se psychoterapie povede, bude vám rozhodně v životě lépe, nebojte!
perspektiva mimomanželského vztahu
Poznali jsme se dávno v práci vždy po mne pokukoval, ale byla jsem zadáná je to už 10 zpět. Mezitím jsme oba založili rodiny, ani jeden nejsme v manželském svazku, oba máme jedno dítě. Před třemi lety jsme se do sebe vzájemně zakoukali, první kontakt iniciativoval on. Já se zamilovala, postupně jsme si psali a párkrát milovali. Často jsem byla iniciativní já, zároveň mi to oplacel. Někdy napsal i sám a pak se zase stáhnul, že má dceru. A takto se to táhne tři roky, nyní bez sexu, jsou období kdy se v práci potkáváme, pracuje tam externě. Když se vidíme koukáme po sobe, usmivame se, ty pohledy jsou významné, ale nic neudělá. Jsem už z toho unavená a zároveň stále zamilovaná, nemám energii už být iniciativní, ale neumím si i pomocí a trápil se. Ve svých vztazích jsme oba nešťastní, ale máne děti. Od jeho kamarada vim, že jsem jedina zena, o ktere mluvil. Má to nějakou perspektivu?
Lucie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Lucie. Nejsem si jistá. On visí na své dceři a to je pro něj asi základ. Kdyby od partnerky odešel, přijde o dceru. Myslím, že se snaží chovat velmi racionálně ve vztahu vůči vám. Nic již raději neiniciuje, aby se příliš citově neangažoval. Nemůže si to dovolit. A to i přesto, jak moc se oba vzájemně přitahujete.
Rodič a dítě
Přijde mi ze muj život už je jen škola, spánek, kroužky ( které nesnáším - napr. Kytara - mama me do toho nutí - ikdyz je to divné je to pro me psychicky těžké mnohokrát jsem se kvůli tomu proste rozbrecela ) a když už mám o víkendu nějaký ten čas strašně rada bych šla někam s kamarády. Bohužel mi to mama vždy dovolí jen na něco kolem 3 h a to nikam nestihnu ani dojet... ( je mi 14 let a chodím na gympl ) takže se po každém takovém rozhovoru * jakoby bylo vše ok* dojdu do pokoje kde pokaždé brecim. Momentálně krátký čas měl důvod toho ze mám rýmu s kterou jsem včera byla na závodech na které jsem také nechtela. Za poslední 2 měsíce jsem byla venku 1x
Kacka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Ahoj Kacko. Důležité je, že ty kamarády máš. Je ti 14 a máma se snaží ti dát toho co nejvíc, co může. Myslí to dobře, ale pro tebe jsou její mantinely těžko přijatelné. Kacko, já ti v tomto těžko můžu pomoct, ale určitě máš ve škole psychologa - každá škola má školního psychologa. Rozeber to s ním, určitě ti pomůže :-)
fáze "namlouvání"
Dobrý den. Přes seznamku jsem si domluvila nedávno rande se stejně starým klukem (28 let). Když jsme měli jít ven, jednou jsem mu to odřekla. Podruhé jsem již šla - na skleničku do baru. Řekla jsem si tentokrát, že to vezmu "bezstarostně" a nebudu se extra připravovat (šaty, apod.). Prostě jsem šla tak, jak mi bylo příjemné a hlavně jsem se snažila působit být sama sebou. Schůzka probíhala moc fajn , i přesto, že jsem měla původně v plánu vyzvednutí kamarádkou, kdyby se mi nelíbil. Povídali jsme si spolu tři hodiny, smáli se, dokonce mi sám od sebe z baru donesl i brčko, když zjistil, že ho v drinku nemám. Pak sám od sebe zaplatil a šli jsme ven na MHD, kde si se mnou povídal, dokud mi nepřijela tramvaj a sdělil, že mě moc rád poznal. Bohužel se pak dva dny neozýval a já mu třetí den napsala "zda jsem u něho obstála".Napsal až další den, že si večer moc užil, ale že si myslí, že by to nikam nepokračovalo... A tomu nerozumím. Co jsem udělala špatně? Přišlo mi, že jsme si rozuměli... - otázka upravena poradcem
Nikol
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Nikol, já nevím, ale trochu mě zarazilo již to slovo "snažit se" být sama sebou... A že vám on přinesl od baru brčko a zaplatil za vás, to je snad samozřejmost. Na závěr řekl, že vás moc rád poznal. Už v této větě bylo zjevné, že nechce nic dál rozvíjet dál. Rád vás poznal, tečka. Neberte si to nijak osobně a nesmutněte. Byla to zkouška možnosti vztahu, nic víc. Špatně jste neudělala určitě nic!
deprese a vztah
Dobrý den paní doktorko.Můj manžel má schizoafektivní poruchu smíšený typ .Jelikož máme malou dceru a manžel má důchod zastávám roli živitele já.Jak by to on sám řekl.Samozřejmě bere pravidelně léky a stará se o rodinu.Jen já se citím dost špatně vůči rodině a mám stavy úzkostí .Vím,že nástup po mateřské je dost těžký,ale tohle je trochu jiné.Jde o to že když jsem v práci tak mě mrzí ,že nejsem s rodinou a na opak.Občas mám pocit jako kdybych měla vybuchnout.Možná je to naprosto běžné a toto je jen banalita která trápí každého druhého.U mě to má veliký význam i z pohledu toho,že sme chtěli miminko a ted ho jaksi mít nepřichází v úvahu už kuli skutečnosti ,že bychom byly bez mého přímu. Myslíte ,že bych měla zajít za nějakým odborníkem nebo je to prostě tím,že je to ted zkrátka komplikované.Moc děkuji předem za odpověd
Pavlína
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Pavlíno, dobrý den.Není to banalita. Většina žen se po mateřské do práce těší. Konečně zase vstoupí do světa dospělých  a odpočine si od koloběhu s dítětem. Vy máte manžela doma, je zamedikovaný a kompenzovaný, odpočinete si tedy i od manžela. Být spolu pořád, to je psychicky náročné. Potřebujete si na oddělení se od domácího života zvyknout. Pokud máte práci, která vás naplňuje a seberealizujete se v ní, tak byste si mohla zvyknout brzy :-) Nebojte. Je to nová etapa vašeho života.
fáze "namlouvání"
Dobrý den.Seznámil jsem se na sociální síti s o dva roky starší ženou.Jednou jsem se sešli v reálu,zašli na kávu,všechno v pohodě.Ted zhruba po týdnu dalšího dopisování mi řekla,že jsem na ni moc upjatý.Z mého pohledu mi připadá,že zájem je spíše z mé strany,ale z druhé jako by to bylo bez citu.Když jí chci slyšet,tak zavolám já,ona to sama od sebe neudělá,jako bych byl vzduch.Na otázku,kdy se znovu uvidíme mi nedokázala odpovědět,jelikož se stará jako samoživitelka o desetiletou dceru a má práci kolem domu.Nabídnul jsem jí pomoc,abych jí ulevil od těch starostí,ale bez úspěchu.Chci se Vás tedy zeptat,zda má vůbec smysl pokračovat a doufat ve zlepšení komunikace a postoje vůči mě,nebo to úplně skončit a věnovat ten čas jiným činnostem nebo lidem.Připadám si jako páte kolo u vozu,děkuji za radu.
Jára
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Járo. Podle mě je "vás moc"...Velmi rychle jste se na ní stal závislý, ona potřebuje více svobody a volnosti a vztah případně podporovat a rozvíjet sama. Podle ní jste na ní moc upjatý, nevím, co tím úplně myslela, ale každopádně byste měl zcela zbrzdit kontakty s ní a počkat, zda bude mít zájem o setkání a komunikaci ona. Raději se rychle odmilujte, abyste se netrápil, a věnujte se svému vlastnímu životu. Ono se uvidí...
děti partnerů
Prošla jsem si očistcem. Výčitky, že jsem zničila rodinu a vyhnala tátu jsem ani nepočítala. A k tomu problémy s prospěchem, s chováním a další. Až zpětně mi naplno došlo, co pro kluky taťka znamenal. Nakonec se to zvládlo díky pomoci mých rodičů a najmě díky tomu, že exmanžel měl ještě ze svobodných časů menší byt asi čtvrt hodiny jízdy busem. Mohou se s ním vídat, kdy chtějí a jak chtějí. Snad přijali myšlenku, že nenastal konec světa, že dál mají mámu i tátu, kteří je mají rádi i když už nejsme rodina.
Problém ovšem znovu vzkypěl před asi třemi měsíci, když jsem zkusila nadhodit otázku nového partnera. Oba kluci se brutálně zašprajcovali, že nikoho cizího v baráku nechtějí. Že kdybych nebyla ......, tak tam pořád mohli mít tátu. Že jinak půjdou na soud a budou chtít k tátovi definitivně. Docela jsem zírala, jak má ten starší už tohle vypátrané. Věci se od té doby nepohnuly ani o píď. Nic nezabírá. Navíc mají podporu mých vlastních rodičů, kteří mi rozbití rodiny úplně neodpustili. Dočetla jsem se, že období mezi 8. a 13. rokem věku je pro příchod nového partnera nejhorší a že se to vůbec nemusí podařit. Že jej zkrátka nepřijmou. Přítel je zatím v pohodě. Že jim musíme dát čas. Jenže já mám strach, že to nevyjde a nakonec skončím bez manžela i bez přítele. Nevím co dál.
Petra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Petro, váš přítel se "nastěhoval" do hlaviček  synů  příliš rychle. Kluci nesli těžce rozpad rodiny, asi jim ani nebylo od vás a jejich táty úplně vysvětleno, proč od sebe odcházíte. Měli a mají vás oba rádi a nemohli to přijmout. Měli se ještě před rozvodem dozvědět unisono od vás obou, že spolu nemůžete žít, protože se už nemáte tak rádi, jako dřív, ale že se pro ně toho až tolik nezmění, kromě toho, že táta bude bydlet jinde. Měla být vyslovena i jasná pravidla ohledně kontaktů s dětmi. Ono se to teď děje spontánně, ale o příteli bych ještě moc nemluvila a nechávala všemu časový prostor. Nechcete si zajít k dětskému psychologovi a vše více detailně probrat?
děti partnerů
Dobrý den paní doktorko, chtěla bych se zeptat na problémy spojené s příchodem nového partnera k dětem. Mám něco přes rok od rozvodu. Ten jsem, musím se přiznat, zavinila do značné míry já. Abych věc trochu vysvětlila. Manžel byl starší skoro o 11 let. Nikdy to nebyl problém, ale když mu bylo pár let přes 40, začalo se to mezi námi zhoršovat po sexuální stránce. Vím, že když chlapovi pomalu táhne na 50 a má kupu starostí, že už to nebude jako zamlada, ale já ještě usychat nechtěla. V práci přeskočila jiskra mezi mnou a jedním novým kolegou. Myslela jsem, že to nějak zvládnu, ale nedala jsem to a skončilo to nakonec rozvodem.
Tady bych si dovolila maličký apel na všechny, kdo jsou podobné situaci. Zatraceně dobře važte, co děláte. Rozhodně nespoléhejte na nějaké zkazky o tom, že když je dětem kolem 10 a více, že už jsou rozumné, pochopí to a zvládnou. A že budou všichni happy. Nepochopí a nezvládnou. Zejména pokud máte kluky, kde jeden je v pubertě a druhý těsně před. pokrač.
Petra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Petro, dobrý den. Jsem zvědavá na vaše pokračování. Děkuji za váš apel pro ostatní! Rozvod rodičů a ztráta úplné rodiny pro děti, to je pro ně "pochopitelné" jen tehdy, kdy doma panuje divoká atmosféra, domácí násilí, permanentní napětí. Z toho děti potřebují uniknout, potřebují mít u sebe šťastného rodiče. Ale u vás doma byl nejspíš klid, a o vašem sexuálním nesouladu děti nic nevěděly.
nejistota ve vztahu
Paní doktorko, děkuji předem za Váš čas.
Muž měl 3 roky milenku, odešla jsem. Druhým rokem jsem zpátky. Úspěšně se učím důvěře. Případnou nejistotu si v hlavě rychle zpracuji. Ne tak muž. Argumentuje nedůvěrou ve mně z času odd.bydlení, i když nemá důvod: nikdy jsem mu nelhala, nepodvedla. Říkám mu vše, kde, s kým budu. Přesto má velmi často jízlivé poznámky na mé aktivity (sport, rodiče, kamarádky) = narážky na údajné milence. Dřív jsem přesvědčovala, dnes toto ignoruji. Občas mám pocit, že sám schválně mlží ohledně svého času :-) Jinak je vše v pořádku, jsem ráda, že jsme spolu. Je možné, že jeho "nečisté" svědomí ovlivňuje názor na mne? Párkrát v poslední době vyšlo najevo, že lhal (byl jinde, než tvrdil). Co mne ještě napadá: Při návratu jsme si řekli, že zkusíme, zda nám to bude fungovat. A já to tak beru. Užívám si lásku k muži, vše co nám i mně život přináší. Ale ve vyhrocených chvílích se nebojíme mluvit o rozchodu. Je to moc svobodomyslný a vztah-kazící postoj? Děkuji - otázka upravena poradcem
Iva
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Ivo. Přijměte mou poklonu za to, jak vše zvládáte, i jak brilantně umíte vše popsat. Myslím, že vše děláte dobře, jeho žárlivost nejspíš opravdu vychází z jeho předchozích zkušeností. Ale nejlepší cesta je skutečně jeho narážky nekomentovat. Nemá smysl se obhajovat, když nemáte v čem. Mluvit o rozchodu je nebezpečné. Je v tom cesta, nabízející jakoby nějaké řešení. Ale mluvila bych o rozchodu jen tehdy, kdy bych to myslela opravdu vážně. Vy dva byste měli o svůj vztah bojovat. Já bych vám rozhodně doporučila párovou terapii u partnerského psychologa. Jsem si jistá tím, že vám to pomůže :-)
nejistota ve vztahu
2.část Bohužel jsme oba dost citliví a jakmile jsme věděli, že máme problém, neuměli jsme to pustit z hlavy a celý měsíc se oba trápili. Když na to přišla řeč, chtěli jsme to řešit a nevěděli jak. Chovali jsme se k sobě hezky. V posteli vše klape.
Den co den to bylo horší a oba jsme byli více v depresi, že nevíme co dělat, abychom se nemuseli rozcházet.
Promluvila jsem si s partnerem o jeho psych. stránce, jestli nemůže jít hlavně o to, že už není zamilovaný a teď ke mě nic necítí jako ke všemu osttanímu..když soužití, smích, sex, společné plány nám klapou. uznal to a jde k psychologovi.
Navrhl pauzu o které jsem předtím mluvila i já.
Domluvili jsme se na pauze 6T, bez nevěry, po 3T si napsat jestli se nám stýská, chceme to vrátit. Jsem u rodičů 30min cesty od našeho bytu, pracuji tady, on zůstal doma, s našim pejskem. Řekl, že byt nechce pouštět, kdybychom se k sobě vrátili.
Je to takhle správně? Co můžeme udělat, abychom to zvládli, pokud se vrátíme jak, aby to nebylo jen na měsíc.
Klára
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Je skvělé, že přítel začne chodit na psychoterapii a může si tak s někým nezávislým vyjasňovat sám sebe, své pocity, svou emoční minulost. Vztahu šanci dává, takže bych to celé viděla velmi nadějně. Jen by mohla být vaše pauza o několik týdnů delší a neměli byste se vídat. Snad to vy, sama za sebe, zvládnete. Nějak jsem hypotetizovala sama v sobě, že pokud má přítel deprese delší dobu, že je v odborné péči a je zároveň zamedikován patřičnými psychofarmaky ( antidepresiva ). Ale asi ne, pral se s tím sám. Vy jste byla jeho terapií.... To ale opravdu nejde do nekonečna a do partnerského vztahu to nepatří. Potřebujete být vyvážený pár. Moc vám oběma přeji, aby se to povedlo!
nejistota ve vztahu
Dobrý den. S přítelem jsme spolu necelé 2 roky, z toho rok bydlíme spolu. Je nám 24. Já měla delší vztah, on ne. 1.rok byl jako z pohádky, lepší než předchozí vztahy u obou. Nehádáme se, vše si hezky řekneme a druhému vyhovíme. Děláme spolu aktivity, které nás oba baví. přítel měl celýživot deprese, pocit méněcennosti, neumí prožívat, mít rád. Říkal,jak mu s tím pomáhám, vše se mu zlepšilo, do toho medituje atd. Před měsícem jsem si všimla změny, přiznal mi, že už 2 měsíce o nás pochybuje, že už mě asi nemá rád, že ke mě necítí nic, není šťastný..mrzí ho to, nechce se rozejít, chce na tom pracovat. Probírali jsme náš vztah, co je špatně..vše mu vyhovuje, jen potřebuje ty city. Řekli jsem si jen, že musíme být více s kamarády, trávili jsme spolu všechen čas, to jsem navhrla já..přítel kamarády nemá :( ale v nové práci- psychicky náročné mimochodem, se je pokusí najít a trávit s nimi čas, aby nám to lépe fungovalo a začneme dělat více aktivit zábavných, teď převažovaly povinnosti. 1.část
Klára
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Kláro, přecházím nejprve na druhou část vašeho vyprávění. Ale - přítel se léčí s depresemi, píšete, že neumí prožívat a mít rád. S vámi se mu to dočasně zlepšilo. Teď se mu to patrně vrátilo, váš vztah již není v adrenalinové zamilovanosti a on přestává cítit a prožívat štěstí. Před vámi neměl nikdy delší vztah, takže nemá s dlouhodobým vztahem zkušenosti. Tak, a má psychicky náročnou práci, takže je i psychicky unavený, nemá emoční kapacitu. To je to první, co mne napadá.
problémy v sexu
Dobrý den, paní Dr.
Děkuji Vám za odpověď (nevím jak dlouho už zde je, sledoval jsem jen rubr."problémy v sexu").
Ale odpověď na mou otázku jsem z ní nevyčetl.
Ano, máte pravdu (aniž bych to zmínil), že autoerotika nepomáhá.
Že chce partnerka jen "rychlovky" aby to měla rychle za sebou, jsem pochopil dávno a trápí mě to.
Jen bych polemizoval s tou její únavou.
Víte, když se starám o děti celý den sám, když je v práci na dvanáctce (12-15x do měs.) a často ikdyž je doma, tak jsem také unaven (a ještě si musím jít večer tajně sednout k PC, protože posl.dobou v práci nestíhám).
Přesto mě touha po milování s ní neopouští. Naopak…
Píšete: Zkuste to respektovat.
Ale (jak už jsem psal minule) já to přece respektuji! Už přes 2 roky, vůbec na ni netlačím, nemluvíme o tom. A její frekv. už se podřizuji 8 let…
Jenže ty stavy, co mám v poslední době, mě děsí a ničí.
A proto se Vás znovu ptám: Jak se mám (JÁ SÁM) se svým strádáním z nedost.sexu vyrovnat?
Prosím Vás moc ještě jednou o odpověď. Díky. - otázka upravena poradcem
L.
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, L.Já ale asi nic novátorského nevymyslím. Prostě je mezi vámi sexuální nesoulad, a já bych přemýšlela společně s ní nad tím, proč. Kdy vznikl, co s tím můžete vy oba dělat. Jen ta komunikace nesmí být v podobě tlaku na frekvenci.