S cizím mužem ve vlastním bytě. Pohřbít vztah je snazší, než se zdá

Na první pohled vypadá takový pár jako celkem šťastný. Jsou spolu už léta, on ji nebije, ona na něj nekřičí. Jenže to ještě neznamená, že si mají co říct. Možná fungují jen jako dva cizí lidé vedle sebe. Přečtěte si příběh Mariky a Petry.

Příběh Mariky Promiň, já si nevšimla

Jak mi kdysi řekly moje kamarádky, za vztah, co mám, by vraždily. Já se tomu tehdy smála, dnes vím, že měly pravdu. Manžela jsem si vybrala opravdu skvělého, staral se o mě jako o princeznu, jen jsem si toho v tom kalupu nějak přestala všímat…

Zachraňte svou lásku. Osm vztahových chyb, které vám dláždí cestu do pekla

Původně nás sblížila práce. Dělali jsme v jednom oboru, záhy jsme spolu začali podnikat. Jsem v tomhle směru docela zásadová, a když si něco umanu, dotáhnu to do konce. Dařilo se nám, možná i díky mně, dlouho, jenže potom přišly nějaké problémy a bylo jasné, že už nás firma oba neuživí. Půjdu já, rozhodla jsem se a udělala totální kariérní restart.

Nebuďte si cizí

Aby se vám nepřihodilo to, co Marice, je třeba o vztah pečovat. Jen tak se z vás nestanou dva cizinci vržení do jedné ložnice. Co dělat a co nedělat?

✓ Naslouchejte. Je třeba se o svém partnerovi něco dozvědět. Možná si myslíte, že ho znáte jako své boty, ale nemusí tomu tak být ani po dvaceti letech soužití.

✓ Ptejte se. I ty nenáviděné otázky: „Co jsi dneska dělal?“ nebo „Co jste měli k obědu?“ mají své opodstatnění a ke vztahům prostě patří.

✓ Pátrejte. Je dobré zajímat se o partnerovu zálibu v hudbě nebo vědět, co rád čte a o čem sní.

✓ Jezte. Dodržujte rituály, společné večeře bez televize, jen s příjemnou konverzací, jsou vhodným odpichovým můstkem.

✓ Odjeďte. I když na dovolenou jezdíte raději s někým jiným, přestože raději než ve dvou trávíte čas i s dětmi a přáteli, zaveďte si společné výlety jen s partnerem. Měli byste být sami, jinde než doma, nic by vás tam nemělo rušit. Stačí den nebo dva.

✓ Líbejte se. Několik sekund trvající polibek či objímání má na vztah přímo zázračný účinek. Nevzdávejte se fyzického kontaktu!

Začala jsem jinde od píky, až jsem se vypracovala zase na vrchol. Vlastně nevím, co mě hnalo kupředu, nejspíš jsem si chtěla dokázat, že na to mám, taky jsem chtěla, aby na mě byl muž pyšný. Na manžela a jeho pocity jsem v ten moment ale vůbec nepomyslela.

Chyběl mi jako člověk, který byl stále poblíž, ale brzy ho nahradili noví kolegové, přestala jsem to tedy nějak vnímat. On se zatím trápil s naším starým podnikáním, ale já neměla čas to s ním sdílet. Odstřihla jsem se od všech těch potíží a on se tvářil, že to chápe.

Nejspíš i chápal, ale stejně mu nebylo nejlíp, protože já se nějakým omylem odstřihla i od něj. Korunu tomu dodalo, když jsem v rámci svých nových pracovních aktivit musela začít jezdit na služební cesty. Přišla jsem i o večery, kdy jsme se s mužem obvykle potkali doma a něco si řekli.

Nešťastné na tom všem zřejmě bylo, že on trpěl tiše a já si na nový stav rychle zvykla. O to víc mě šokovalo, když mi manžel nechal jednou na stole v kuchyni vzkaz. Oznamoval mi, že odchází. Já si toho bohužel všimla až po několika dnech, ani jsem nezaregistrovala, že není doma, měla jsem toho tolik…

Potom jsem mu hned volala. Nezlobil se na mě, jen mi řekl, že potřebuje mít partnerku, ze které cítí, že s ním je. A to dokázala zajistit právě jeho nová přítelkyně.

Šok, absolutní šok, nic víc k tomu nemůžu říct. Zároveň bych si nafackovala. Jak jsem to mohla nechat zajít tak daleko? Jak jsem mohla manžela tak dlouho přehlížet? Záleží mi na něm, opravdu, ale je mi jasné, že už je pozdě, že už jsem ho ztratila. Všechno jsem pokazila…
Marika (46)

Co by měla Marika dělat? Hlasujte v anketě na další straně.