Syndromu se dá předejít
Není vše jen černé, syndromu vyhoření se dá předejít: některá opatření zvládnete z pozice zaměstnance sami, jinde je to na zaměstnavateli. Je na každém, aby věděl, jak se syndrom vyhoření projevuje, znal své zdroje energie a hlídal si své limity.
„Se svým zaměstnavatelem mluvte otevřeně a proberte možnosti, pokud rozsah, tlak na výkon, či míra odpovědnosti začínají přesahovat vaše možnosti. Domluvte si preventivní schůzku s psychologem či koučem, se kterým projdete svůj současný nabitý život a rozpoznáte co a proč vám hrozí,“ radí koučka Theunissen.
Jen málokdo má to štěstí, že skutečně dělá to, co jej baví. Ale pocit zadostiučinění, a naplnění by se měly pravidelně objevovat. K tomu by měla přicházet pozornost od zaměstnavatele, ocenění, motivace. Nebo naopak kritika, ale pozor: konstruktivní, samozřejmě. Zpětná vazba nás dokáže udržet při zemi a zároveň velmi rychle posunout. Nesmírně důležité je pak vybalancovat práci s relaxací a zařazovat do svého života tyto kvalitní složky.
„Jsem přesvědčená, že když uděláme dobrou práci, všichni potřebujeme slyšet, že je to skvělé, že jsme šikovní a to jednoduché kouzelné slovo ‚děkuji‘. Ale také potřebujeme slyšet, že jsme něco udělali špatně a co jiného se od nás očekává. Když to šéf nedokáže, tak je to šéf na baterky a je potřeba si o zpětnou vazbu říct. Když to nezabere, tak prostě opusťte loď a přesuňte se jinam,“ míní manažerka Gabriela Teissing.
Váš šéf by vás měl inspirovat a rozvíjet a zároveň vám nechat určitý stupeň volnosti. A ke každému by měl přistupovat individuálně a být si vědom silných stránek všech členů týmu.
Jak na work-life balance
 |
