Celý rok se těšíme, plánujeme, nemůžeme se dočkat. Až vyjedeme z každodenního stereotypu, poznáme nová nádherná místa, užijeme si naplno hory, pláže a moře nebo kempy a slunce či jen volné dny na zahradě. To je totiž ten týden nebo dva. Ten čas, na kdy máme naplánováno, že si odpočineme a nabijeme se do zásoby na další náročné měsíce. Celou dobu jsem to odkládala, tak teď to přijde!
No, a nebo nepřijde...
„To je právě časté úskalí dovolených. Máme jich za rok málo, a tak si do nich vkládáme velká očekávání a chceme je využít na maximum: co nejvíc toho vidět, zažít a vyzkoušet. Co nejvíc být s mužem, dětmi, přáteli... A pak velmi často přichází ponorka, neshody a pocit zklamání, že takto jsme si to tedy jako ženy nepředstavovaly,“ vysvětluje koučka a autorka webu Pramen života ženy Eva Křivánková.
Přiznejme si, plánovat prázdniny není snadné. Na jednu stranu konečně vyskočíme z celoroční ubíjející rutiny, na druhou stranu musíme s posledním červnovým dnem prokázat notnou dávku smyslu pro organizaci a logistiku, protože každý následující týden je jiný. Obzvlášť, pokud máme děti. Tábory, babičky, dovolená, střídání s kolegy v práci...
„V mém okolí se hodně akcentuje to, že ač je doba dovolených, malé děti a péče o ně nedovoluje si pořádně odpočinout, protože odpadly mateřské a jiné školy, kroužky, kamarádi jsou pryč a podobně. Rodiče jezdí se svými dětmi na dovolenou k moři či pod stan a vracejí se zralí na osobní volno,“ potvrzuje mediátorka a life koučka Helena Theunissen.
Jenže čas pro sebe potřebujeme právě proto, abychom pak tato úskalí zvládaly levou zadní. Navíc odpočinek je tou nejúčinnější prevencí proti syndromu vyhoření. Tak proč jej odkládáme?
„V hlavě nás brzdí především představa, co bychom měly dělat. A to „měla bych“ je vždycky zabiják: měla bych dětem zajistit ty nejlepší prázdniny, dovolená je vzácná. Měla bych být pořád s rodinou. Děti se vrátily z tábora, měla bych jim to teď vynahradit… A to nemluvím o hromadícím se nepořádku a špinavém prádle po všech těch výletech a dovolených: měla bych to přece uklidit,“ vypočítává typické ženské vzorce Křivánková.
Zapomeňte na „AŽ“
Uvědomění si tohoto začarovaného kruhu je první krok. Pak už je třeba začít myslet sama na sebe. A čas pro sebe si začít vědomě plánovat. Nadobro vyškrtnout to nebezpečné slovo „až“. Léto a prázdniny, kdy může mít volno i partner a kdy se děti nehoní ráno do školy, jsou pro vědomý start směrem k sobě ideální.
Syndrom vyhoření
„Jde tedy o stav, kdy se u jedince vyskytuje ztráta činorodosti a poslání, pocity zklamání, hořkosti při hodnocení minulosti. Jedinec ztrácí zájem o svou práci i o osobní rozvoj, spokojuje se s každodenním stereotypem, snaží se pouze přežít, „nemít problémy“, je emočně oploštělý až cynický, dochází k redukci tvořivosti, iniciativy a spontaneity, převažují negativní pocity od nevraživosti až po depresi, přidružují se i somatické potíže,“ vysvětlila life koučka a mediátorka Helena Theunissen, která se syndromem vyhoření ve své praxi zabývá. |
„I plánování našeho času stojí energii, a tak se na to třeba vykašleme. Jenže čas pro sebe nám to několikanásobně vynahradí. Takže radím ideálně už rovnou při plánování dovolených a táborů plánovat i svůj čas – někdy o víkendu, někdy večer, jindy přes den. Ano, chceme si užít plně čas se svou rodinou, ale třeba taková hodina jen pro sebe rodinu nerozhodí a nás dokáže neskutečně nabít. A máme si pak ještě o čem povídat,“ radí Eva Křivánková.
Zdůrazňuje, že chvilky pro sebe by nám neměly zbývat, ale měly by být prioritou. „Když ji necháme na konec, na „až pak“, tak velmi pravděpodobně nezbude.“
Pokud tedy máte dovolenou za sebou a ze dna tašky opět vytahujete knihu, kterou jste si chtěly přečíst, ale za celou dobu ji neotevřely, netknuté boty na ranní běhání, nebo dokonce nedotčenou desetiminutovou pleťovou masku, je nejvyšší čas naučit se udělat si čas pro sebe.
„Pokud se nejprve nepostaráme o své vlastní potřeby, hrozí, že se budeme cítit bez šťávy a v práci ani v soukromém životě moc spokojené nebudeme. Najít si čas pro sebe znamená být sama se sebou vědomě, dovolit si existovat, aniž bych se do něčeho nutila. Naopak, trávím jej aktivitami, které jsou mi příjemné. Čas pro sebe by neměl být primárně určen k dohánění restů nebo k činnostem, které od vás očekává okolí,“ upozorňuje Helena Theunissen.
Komunikujte s předstihem
Ještě předtím, než se pustíte do složité rodinné diplomacie, ujistěte se, že volno pro sebe skutečně chcete.
„Ze zkušenosti vím, že pokud uvnitř sebe nejste přesvědčené, že si čas pro sebe zasloužíte, neustále upřednostňujete ostatní na úkor sebe, máte vnitřní nejistotu a obavy, jestli si to můžete dovolit, rodina obvykle zrcadlí ne samotná slova, ale vaše vnitřní pocity. Takže děti to můžou odzrcadlit vztekem nebo pláčem, protože nechtějí, abyste odešla, a partner nepochopením, jak to, že chcete čas pro sebe, když jemu se to teď nehodí,“ upozorňuje Křivánková.
SOUTĚŽ: 1. kolo fotografické soutěže Léto u vody má své vítěze |
O času pro sebe mluvte s blízkými opakovaně a s předstihem, aby nový koncept zvládli zpracovat. Komunikujte s klidem a bez proseb, rozkazů a dotazů. „Ideální je nepřistupovat k takové komunikaci ani z pocitu „přednaštvanosti“, že to zase určitě nevyjde, ani z pocitu strachu, jestli se někdo nebude zlobit nebo plakat. Prostě říct svou potřebu, neptat se ani nepřikazovat, a otevřít prostor možným řešením,“ radí koučka.
A co pak? „Dovolená – dovolit si. Takže otázka zní: co si o prázdninách dovolíme. Dámskou jízdu na celý týden, víkend? Adrenalinový zážitek? Nebo si naopak dovolíme nedělat vůbec nic? Určitě je fajn zkoušet nové věci, ale sama u sebe vím, že při novinkách nesmím zapomenout na ty běžné radosti, které jsou pro mě základ,“ uzavírá Eva Křivánková s tím, že je dobré vybudovat si svůj jistý nabíjecí základ a od toho se v létě případně odrazit vstříc novým zážitkům.
První pomoc, když nemůžeme na dovolenou
Zdroj: Helena Theunissen |
