Můj malý přece nebude na jipce
Na druhé straně se diváci seznámili s domácností Jakuba (25), který se živí výrobou baterek, Verunky (4) a Kuby (17 měsíců). Do Výměny manželek přihlásila rodinu Bára. Chtěla by slyšet názor náhradní manželky na jejich život. Má totiž pocit, že Jakub je občas přísný, a nelíbí se jí jeho slovník. Navíc je údajně hodně žárlivý. „Já prostě mluvím, jak mi pusa narostla,“ brání se Jakub. Na druhou stranu bez okolků přiznává, že je žárlivý a nelíbí se mu, když jeho manželce píšou jiní muži na Facebooku.
Saša (31) špatně snášela tlak dítěte, které postrádalo svou maminku, i leckdy nevybíravého náhradního partnera.
Dočasní partneři si nejdřív padli do oka a dobrý pocit na straně Saši ještě zesílil, když se Jakub okamžitě pustil do péče o děti. „Já mám děti na starost večer, koupu je a uspávám,“ sdělil jí partner. Zasvětil ji i do své netradiční techniky uspávání: vození Kubíčka v postýlce s kolečky přes práh a pískání ukolébavky.
Moc to však nepomohlo, protože se Bára zapomněla podělit o informaci, že s odjezdem do náhradní rodiny přestává kojit. Saša s Jakubem tak téměř celou noc nespali. „Plakal každých deset minut. Místo mlíčka totiž dostal vodu. Možná měli zkusit nějakou umělou výživu,“ přemýšlela unavená Saša. S jejím návrhem ale otec nesouhlasil: „Já tomu nevěřím, je v tom nějaká chemie. Copak malej bude v nemocnici na jipce?“
Nad stravovacími návyky náhradní rodiny se Saša pozastavila i další den. Na přání Jakuba měla pro celou rodinu, včetně sedmnáctiměsíčního Kubíčka, uvařit k obědu smažený sýr s bramborami. Výsledek, připravený ve fritovacím hrnci, jí navíc nepřišel hotový. Kubíček ho podle jejího očekávání odmítl jíst. „Já se nedivím, že to dítě to nejí. Je to prostě rozemletý rohlík s modelínou v puse,“ prohlásila Saša mimo Jakubův doslech.
Mezitím byl vzhledem k epidemii covidu vyhlášen další lockdown a omezen tak volný pohyb. „To už tady bylo na jaře, ale je to jiné, když má člověk zahradu. Tady se asi unudíme,“ postěžovala si Saša. „Prymula by se měl zamyslet a začít makat rukama, protože takhle ten stát pošle tak akorát do p*dele. Takhle to vidím, jsou to retardovaní blázni,“ rozohnil se její dočasný partner. „Všechny by je měli postřílet! Fraška je to!“
Nadávky lítaly jedna za druhou podle Kubova zmíněného zvyku: „jak mu huba narostla“. Nakonec přiznal, že nechodí k volbám, což Sašu zarazilo. „Když nejdeš volit, tak jsi neudělal nic pro to, aby se to změnilo.“ Jakubův názor však jako obvykle zůstal neochvějný. „Já nechci jít volit, já chci, aby vypadli z politiky. Aby to tady bylo zase jak za komunistů.“
Kubíček neustále plakal i další noc, a tak se Saša opět vůbec nevyspala. Nakonec ji přemohl zoufalý pláč. „Já už nevím, co mám dělat, on pořád brečí, je prostě zvyklý na kojení.“ Náhradní manžel jí moc nepomohl. „Já nevím, co mám dělat, zalepit mu pusu? Se na to můžeme vy*rat.“ Jeho hněv odnesla Saša. „Malej brečí pořád, brečí i Báře. Teď chvíli spí, mám ho vzbudit a mám se ho jít zeptat?“ ptal se výhrůžně.
Další noc Kubíček tolik neplakal, Saša se mohla konečně trochu vyspat a vyhrocená situace v domácnosti se tak aspoň na chvíli uklidnila. „Určitě to zvládneme do konce, dolehlo to na nás oba, jen na mně to bylo víc vidět,“ rozpovídala se o poznání veselejší Saša. „Taky jsem měla takovéto krize, když jsem měla malé děti a nespaly. Takže to pro mě nebyla novinka, ale už jsem to dlouho nezažila. Člověk si odvykne.“
Klid ale trval jenom pár hodin. Spouštěčem nové hádky se stala rýže. „Nevyhazuj tu rýži. Já si ji dám zítra s rajskou,“ požádala Jakuba Saša. „Rýže s rajskou?“ ptal se posměšně. „Já to vyhodím,“ zamířil s hrncem ke koši. „Nevyhazuj to!“ zakřičela Saša, ale bylo pozdě. Zdánlivá banalita opět ochladila atmosféru o několik stupňů.
Vyhazuju jídlo pro dobrou věc
Nálada se příliš nezlepšila ani po změně režimu. Saša se opět pokusila zavést do praxe náhradu za mateřské mléko a Jakub nakonec souhlasil s nákupem plnotučného. Také navrhla posunout oběd z půl jedenácté na běžnější čas. „Ale malý je tak už naučený,“ protestoval Jakub, ale Saša už měla nachystané řešení. „Místo oběda mu dáme nějakou sváču, aby vydržel, a pak oběd, až se probudí.“
Šestý den se otec chystal vyrazit na nákup nové lahvičky pro Kubíčka, ale děti nechtěly zůstat doma samy se Sašou. Nakonec se tak do lékárny vydali všichni čtyři. „Jsem z toho překvapená, že se mnou nechtějí být. Ale zatím si to osobně neberu. Ale kdyby to přetrvávalo druhý nebo třetí den, tak už mi to asi není úplně příjemné. Kuba mě moc k malému teď nepouští, takže jsem tam dneska trošku navíc,“ povzdychla si Saša.
Spor kvůli mléku pokračoval i nadále. Jakub sice svolil k používání kravského, ale nedovolil ho Saše ohřát. „Bude ho bolet břicho,“ vysvětlil své pohnutky. Kubíček se k pití mléka moc neměl. „Vidíš, teplé mléko by nechtěl už vůbec,“ poučoval Jakub. „A Bára nemá teplé mléko, v cecku?“ ptala se Saša. „Já znám svého syna. Mléka se ani nenapiješ, nejvíc se napiješ vody. Navíc on není závislý na mléku, ale na prsu,“ rozumoval Jakub, zatímco pokuřoval na balkóně.
K večeři připravila Saša knedlík s vajíčkem, aby se opět nevyhodil jako předtím rýže. Ne všichni to ale ocenili. „Já to vyhazuju pro bezdomovce, na dobrou věc,“ vysvětloval Jakub. Verunka se jídla ani nedotkla a dožadovala se sladkých lupínků. Pustila se do nich i do kyselé okurky. Tu se jí Saša pokusila vzít. „Dej jí to, když to chce,“ oponoval náhradní manžel. „Co když jí bude špatně? Co když se pozvrací?“ vyptávala se Saša a Jakub jí odpověděl: „Tak to uklidím. Dej jí tu okurku. „Fakt mi přijde, že už mi to dělá naschvál. Já řeknu á a on vždycky udělá bé,“ rozčílila se Saša. „Deset dní není moc, ale tady mi to přijde jako měsíc.“
Poslední den patřil klasicky bilancování. „Nikdy bych manželku nevyměnil. A se Sašou bych to nedal. Tu druhou půlku výměny vůbec nezvládala,“ nebral si servítky Jakub. „Barča se přihlásila do výměny proto, abych já odnaučila Kubíka na to prso. Přijde mi to hodně sobecké,“ postěžovala si Saša a opět se neubránila slzám. „Ten kluk na to není připravený. Mrzí mě, že jsem dávala tu pozornost cizím dětem, které se ve finále těší, až odjedu. Nemyslím si, že mě má někdo v téhle rodině rád.“
