Liběně Kadlecové je čtyřiasedmdesát let a s nadváhou bojuje téměř celý život. Teď bude moct načerpat další síly ve wellnes & spa hotelu Augustiniánský dům v Luhačovicích, kam ji pošle jako vítězku čtenářské soutěže redakce OnaDnes.cz spolu s brněnským Institutem kompliment.
Tady je její příběh:
Jako dítě jsem byla štíhlá a spíše jsem byla adeptkou na tábor pro hubeňoury a jejich vykrmení, který se pořádal na Šumavě. Když mi ale bylo jedenáct let, už jsem byla pěkně oplácaná.
Pamatuji si, že k nám do Klatov přijel na návštěvu tehdejší ministr školství, bratr Edvarda Beneše, Vojtěch Beneš a před nastoupeným žactvem mě nepřehlédl a s úsměvem se mě zeptal :"Tak kolikpak sníš švestkových knedlíků?"
Ale do vdavek to s mou váhou ještě docela šlo. Na výšku 164 cm - 60 kg. Po druhém porodu jsem onemocněla a začala trpět depresemi. Léky na deprese podporovaly chuť k jídlu, ale abych se nevymlouvala na léky, byla to také moje neinformovanost v oblasti výživy, málo pohybu kvůli nemocným kyčlím (vrozená dysplazie zaléčená až ve dvou letech sádrou), což nastartovalo zvyšování váhy až na neuvěřitelných 129 kg.
Minus 64 kilo
Tehdy, v sedmdesátých letech, běžel v televizi pořad lékaře Rajko Dolečka, nestora hlídání váhy. V časopisu Mladý svět zase rubrika JJP (Jez jen polovičku), kterou vedla Iva Málková s Jiřinou Hanušovou, zvanou Sally. Byla to moje záchrana.
Během jednoho roku jsem zhubla na 65 kg, omládla o 10 let, obnovila šatník a účes - no kočka. Známí mě nepoznávali. Napsala jsem tehdy poděkování za rady Ivě Málkové a ona mi odepsala. Tak jsem se seznámila se společností Stop obezitě (STOB ), delší dobu s nimi spolupracovala a váhu si udržovala.
Jak šel čas, přestala jsem si dávat pozor na jídelníček a váha pomalu stoupala a stoupala, až v 54 letech to bylo zase 100 kg. Říká se tomu jo-jo efekt.
Opět jsem si začala zapisovat jídelníček, zvýšila pohyb a pomocí STOBu a hlavně doktorky Málkové jsem zase zhubla na 65 kg. Chodila jsem cvičit na "švédské stoly" a byla plná energie a dobré nálady.
Jenže ouha! Přestalo cvičení, já přestala myslet na to, co jím, hodila zdravý životní styl za hlavu a další jo-jo efekt byl tady. Navíc jsem měla vysoký tlak a prodělala operaci obou kyčlí (endoprotézy).
Zhubnout! slyšela jsem od primáře
Delší dobu jsem se s váhou motala kolem osmdesátky a více, až jsem v 72 letech byla hospitalizována na interně s trombózou v levé noze a oboustrannou plicní embolií.
Pan primář mě při vizitě prohlédl, poslechl si plíce a řekl jediné slovo: Zhubnout! Vážila jsem totiž už zase 100 kg.
V nemocnici mi naordinovali redukční dietu a za těch jedenáct dní, co jsem tam pobývala, jsem zhubla 3 kg. Doma jsem pak pokračovala v podobném jídelníčku a začala šlapat na rotopedu (je to s odlehčením nosných kloubů a pro mne kromě plavání jediný vhodný pohyb).
Našlapala jsem 3 500 kilometrů
V současné době mám najeto 3 500 km a zhubnutých krásných 22 kg. Teď už opravdu nesmím zase přibrat, vždyť mi moje praktická lékařka řekla, že u mne šlo o "hodinu dvanáctou".
Je pravda, že jak jsem vícekrát hubla a přibírala, jde mi shazování kilogramů opravdu těžko, ale nevzdávám se a peru se.
I s těmi prášky na nervy, které stále užívám. I s těmi endoprotézami, i s mým věkem (je mi 74 let), i svou pohodlností.
Někdy to i bolí
Nezastírám, že to někdy bolí, a to i hodně. Ale mám podporu v hodném a chápajícím manželovi, který se mnou přes internet ve STOB klubu sestavuje jídelníčky, nosí domů zdravé potraviny a jde mi příkladem, že cvičí.
A také mám podporu v hodných dětech a jejich partnerech. Můžeme být v létě třeba 3 měsíce u dcery a zetě na chalupě v srdci Šumavy. Všichni mi fandí, a tak je nesmím zklamat.
