Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvEdvard Beneš se narodil v Kožlanech na Plzeňsku do rodiny rolníka, měl sedm sourozenců. Studoval gymnázium v Praze, poté na pražské Univerzitě Karlo-Ferdinandově, v Paříži, v Berlíně či Dijonu. Získal titul doktora filozofie. Beneš vyučoval na obchodní akademii v Praze, poté přednášel na filozofické fakultě pražské univerzity.
Během studií v Paříži v roce 1906 se zasnoubil s Annou Vlčkovou, která si později změnila křestní jméno na Hana. Vzali se v listopadu 1909, manželství bylo bezdětné.
Po vypuknutí první světové války nejprve organizoval domácí odboj a jeho spojení s Masarykem, který byl v exilu. V roce 1915 sám odešel z vlasti a ve Francii spolupracoval s Masarykem a Milanem Rastislavem Štefánikem.
Po vyhlášení samostatné Československé republiky 28. října 1918 byl jmenován ministrem zahraničí a ve funkci setrval až do prosince 1935. Od září 1921 do října 1922 zastával i post předsedy vlády.
Byl členem České strany pokrokové a později místopředsedou České strany národně sociální.
Po abdikaci Tomáše Garrigue Masaryka byl Beneš 18. prosince 1935 zvolen druhým prezidentem Československé republiky.
Začátkem října 1938 po přijetí Mnichovské dohody se Beneš vzdal prezidentské funkce. Odletěl s manželkou do Londýna a odtud se na přesunul do USA.
Postupně se stal vůdčím představitelem československého zahraničního odboje a dosáhl, že v červenci 1941 Velká Británie uznala československou exilovou vládu. Beneš se účastnil jednání o poválečném uspořádání, jako například o osudu sudetských Němců.
Během okupace vydávala exilová vláda prezidentské dekrety, známé jako „Benešovy dekrety“, které upravovaly mimo jiného konfiskaci majetku Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů či znárodnění většiny československého průmyslu, bank a pojišťoven.
Na jaře 1945 přicestoval přes Moskvu do osvobozeného Československa a v dubnu jmenoval v Košicích první poválečnou vládu, v květnu se přesunul do Prahy a 28. října téhož roku byl potvrzen v prezidentské funkci a v červnu 1946 opět zvolen prezidentem.
Parlamentní volby v roce 1946 skončily triumfem komunistů, kteří získali 114 poslaneckých křesel z celkem 300 v Národním shromáždění a premiérské křeslo obsadil Klement Gottwald. Dne 20. února 1948 podalo demisi 12 ministrů nekomunistických stran a 25. února se vzdali funkcí další dva ministři.
Beneš jejich demisi 25. února 1948 přijal a pověřil předsedu komunistů Klementa Gottwalda opětovným sestavením vlády. V té době byl už vážně nemocen. V květnu 1948 ještě odmítl podepsat novou komunistickou ústavu a 7. června 1948 na funkci prezidenta abdikoval.
Zemřel 3. září roku 1948 v Sezimově Ústí, kde je pochován.
