Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvČeskoslovenský ministr zahraničí Edvard Beneš jednal v květnu 1924 v Římě s italským vůdcem, ministerským předsedou Benitem Mussolinim. Nešlo přitom o první setkání obou politiků. Bylo ale dosud nejdůležitějším. Do napjatých diplomatických vztahů mezi Československem a Itálií ve 30. letech bylo přitom ještě daleko.
Lidové noviny k tomu v květnu 1924 napsaly: „Ministr Beneš uvítán byl na nádraží šéfem kabinetu ministerstva zahraničí. Večer se zúčastnil ministr i celá československá delegace recepce dávané Mussolinim. Poté byly zahájeny porady návštěvou ministra Beneše u Mussoliniho. Římský tisk vítá vřele Beneše, očekávaje od jeho návštěvy utužení přátelských styků italsko-československých ve prospěch obou zemí, posílení míru a obnovy Evropy. Ministerský předseda Mussolini přijal návštěvu doktora Beneše v rozhovoru, který trval hodinu. Byly projednány otázky rázu politického, hospodářského a finančního, o něž mají obě země zájem. V poradě, jež se vyznačovala největší srdečností, projevila se příbuznost politických názorů obou zemí na situaci ve střední Evropě a mnoho jiných otázek, které s ní souvisí.“
Z dobového tisku tedy vyplývá, že oba významní politici ze zemí s absolutně odlišnými vnitřními poměry si v Římě velmi dobře rozuměli. Výsledkem setkání Mussolini – Beneš pak byl podpis Paktu srdečné součinnosti.
Opět citace dobových Lidových novin: „Pakt srdečné součinnosti má za účel hájiti míru a zasazovati se o to, aby právní a politický stav, jak povstal mírovými smlouvami, byl ustálen a aby Evropa pokročila ve své hospodářské obnově. Pokud dojde k mezinárodním komplikacím a pokud uznají oba státy, že společné zájmy jsou ohroženy nebo mohou býti ohroženy, zavazují se obě strany, že se poradí společně o opatřeních na obranu svých ohrožených zájmů. Mírumilovný ráz smlouvy dokazuje i fakt, že se oba státy zavázaly text smlouvy ihned po jejím podepsání odevzdati Společnosti národů k protokolování.“
