Nikola i Jirka přiznávají, že dělají všechno pro děti nebo s dětmi, kolem ratolestí se točí celý jejich život.
Mám k hadovi hodit dítě?
Věra během setkání mezi osmi očima prohlásila, že Výměna byla fajn, ale že si v dočasné domácnosti připadala zbytečná. „Protože ses dětem nevěnovala. Kdybys jim dala více podnětů, tak k tobě přilnou víc,“ namítal Jirka.
Vyprávění z druhé strany bylo podstatně delší. Řešil se především stůl a Martinův naschvál s matrací. „A když mám sušák, tak kam bych ho dala?“ našla Věra další výmluvu, proč nemít stůl. „Máš na balkoně šňůry, můžeš si jich tam dát víc,“ namítala Nikola.
Věra téma praní a sušení rychle otočila ve výtku směrem k druhé rodině: „Perete každý den, děti to jednou oblečou a už se to pere. Mně to přijde úplně zbytečné.“ Druhá žena jí zase vytkla, že Míša a Eliška skoro nemají v čem chodit, jak málo mají oblečení.
Zkus se o sebe víc starat, nabádal partner vyměněnou manželku |
Pak se rozhovor zaměřil na zvířata. Věra prohlásila, že ji králík v Náchodě kousal, a že si ho chtěla odvézt do Prahy a dát ho hadovi. Nikola poté svému manželovi odvyprávěla historku, kterou se v Praze doslechla: „Elišky králík, byla to samice, prý nějak ubližovala samečkovi v kleci, tak ho normálně šoupli hadovi.“
Ozvala se Věra: „A co mám jako dělat? To ti připadá blbý? Had jako nemá žrát?“ „Přijde mi hloupost, aby ho děti měly v pokojíčku, Eliška se s ním mazlila, vytvořila si k němu vztah a ty ho pak hodíš hadovi,“ reagovala Nikola. „Mám tam dát jako dítě, nebo co?“ rozčílila se Věra.
I k dětem se účastníci dostali. Nikola poukázala na to, že předškolačka Eliška špatně mluví. „Já na to nemám čas. Přijdu z práce o půl třetí, uklidím a než se naděju, je pět hodin,“ řekla jí na to Věra a dodala: „Ty máš co říkat, vaše děti jsou stokrát horší než moje děti. Neposlouchají. Vy taky vychováváte děti špatně. V uvozovkách.“ Náchodská rodina se raději rozhodla ustoupit. „Zlato, to nevyhraješ,“ poznamenal směrem k ženě lakonicky Jirka.
