Okamžitě zahájili léčbu, která měla v první řadě zklidnit akutní zánět ve střevě. To se zpočátku příliš nedařilo, přestože mi postupně zvyšovali dávky kortikoidů.
Můj boj s nemocíČlánek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
Náročné období
Chodila jsem do druhé třídy, ale ve škole jsem moc nebyla, protože jsem často pobývala v nemocnici. Z léků mi otekl obličej, takže se mi ostatní děti posmívaly, opravdu to nebylo nic moc. A takhle se to táhlo několik let, lékaři už pak uvažovali o odstranění tlustého střeva. Naštěstí k tomu nakonec nedošlo. Hlavně proto, že jsem byla tak mladá.
Po letech boje s nemocí na kortikoidech a imunosupresivech se konečně podařilo zánět zklidnit. Kolem třinácti let jsem se dostala do remise, od patnácti jsem dokonce už ani nebrala žádné léky. A takhle jsem fungovala asi deset let, kdy nemoc byla úplně v klidu. Lepší zdravotní stav mi umožnil dostudovat střední školu a přihlásit se na vysokou, dokonce jsem si užívala života jako běžný teenager.
Návrat choroby
A pak se začala nemoc zase hlásit. Ze začátku to nebylo nic hrozného, pořád se to dalo zvládnout bez léků. Pak jsem ale poprvé otěhotněla a hned v prvním trimestru se nemoc vrátila s plnou silou. Lékaři mi tehdy nasadili nízké dávky imunosupresiv a dodávali spoustu minerálů, díky tomu jsem to nějak zvládla až do porodu, ale pak už to bylo opravdu špatné.
Kvůli průjmům jsem pomalu nemohla vyrazit s kočárkem ven z domu. Po půl roce jsem zhubla skoro patnáct kilo. Našla jsem si nového gastroenterologa, který mi okamžitě nasadil biologickou léčbu. Naštěstí zabrala hned. Mohla jsem si konečně začít užívat mateřství.
Po roce ale přestala účinkovat, tak mi lékaři nasadili jinou. Teď už mám klid. Zvládla jsem dostudovat vysokou školu a také znovu otěhotnět. Biologickou léčbu jsem nemusela vysadit, takže druhé těhotenství proběhlo celkem v klidu.
Dnes mám doma pětiletého a téměř dvouletého chlapce. Rozhodla jsem se pomáhat dalším pacientům s chronickými střevními záněty pod záštitou organizace Pacienti IBD. Organizujeme svépomocnou skupinu, aby se měli pacienti kde setkávat a vyměňovat si zkušenosti. To mi v dětství hodně chybělo – člověk byl na tu nemoc hodně sám. A tak se teď snažím, aby to tak neměli i ostatní pacienti se střevními záněty.
O nemociIdiopatické střevní záněty (IBD) nejčastěji v podobě Crohnovy choroby nebo ulcerózní kolitidy představují chronické autoimunitní nemoci, které trápí v České republice až sto tisíc lidí. Tyto záněty zhoršují kvalitu života, ale nezkracují ho. Řešením je nejmodernější biologická léčba a cílená terapie, ke které se ale zatím, bohužel, dostane pouhých 20–30 procent pacientů. |
