3 Koukněte se pod povrch
Další zajímavou metodou, která vám může pomoci odkrýt kořeny dávných traumat a postavit váš život do úplně nového světla, jsou rodinné konstelace, jejichž zakladatelem je německý psychoterapeut Bert Hellinger. Vychází z toho, že rodina je systém poskládaný z mnoha různých částí, které musejí být ve vzájemné harmonii, aby vše správně fungovalo.
V opačném případě se objeví „porucha“ (nemoc, pracovní či vztahové problémy apod.). Při konstelacích máte možnost nahlédnout z širší perspektivy na to, co se vám v životě skutečně děje, kde něco drhne, co je tabu nebo co nevidíte, potažmo nechcete vidět.
Hádky a spory z nadhledu. Rodinné konstelace umí napravovat porouchané vztahy |
Konstelace tedy žádný váš problém nevyřeší, ale umožní vám podívat se, jak to reálně vypadá ve vašem systému. Co s tím potom uděláte, je už pouze na vás, což ostatně platí pro všechny terapeutické metody. Sezení se většinou účastní deset až patnáct lidí.
Dotyčný, který přichází s konkrétním zadáním, si zvolí zástupce za členy systému, na který se chce blíže podívat. Určí, kdo bude vystupovat v roli matky, otce, dědečka… Sám přitom sedí stranou a všechno sleduje. Ve chvíli, kdy zvolení zástupci vstoupí do konstelace, začínají vnímat skutečné pocity lidí, které představují, přestože tyto osoby nikdy neviděli a nic o nich nevědí. A rozjíždí se úžasná, fascinující hra života, kterou nelze popsat slovy. To musíte zažít.
„Existují dva druhy traumat. Ten první bychom mohli přirovnat k situaci, kdy si naštípnete kost, u druhého je kost roztříštěná na malé kousky. Podle toho je zapotřebí volit i konkrétní postup. Naštípnutá kost se dá napravit určitou rutinou, kdy duše uvidí a pochopí, proč se daná událost stala a co jí měla ukázat. Tohle poznání ji pak může v životě hodně posílit,“ popisuje lektor rodinných konstelací Jan Krejčiřík.
„V případě těžkých traumat – čili u té rozdrcené kosti – volím konstelaci nového typu, kdy vedení celého procesu předávám moudrosti samotného traumatu. Do této konstelace stavím duši jako nadřazený celek, dále její roztříštěné části a také část, která zajistila, aby to člověk přežil a měl možnost z toho něco vytěžit. Potom se to začne skládat. Všechno se zviditelní. Roztříštěné kusy duše propojuji s příčinami a snažím se je pospojovat,“ říká.
A jedním dechem dodává, že „nejdůležitější je, aby se chtěl člověk z traumatu vyléčit“. Připadá vám nelogické, proč by někdo dobrovolně trpěl? Je ale pravda, že někteří lidé vnímají svůj těžký úděl jako způsob, jak získat pozornost, lásku nebo péči druhých, a proto se ho – byť jen podvědomě – odmítají zbavit. I to je věc, kterou konstelace jasně ukáže.
