Strážkyně krbu
Ženy tuto roli historicky vyfasovaly a s ní i očekávání, že budou hlídat harmonii v rodině. A tak máte vysunuté anténky a část vaší energie vytrvale proudí do tohoto druhu ostražitosti, abyste zachytily, kdyby někdo z blízkých potřeboval emocionálně opečovat.
Abyste vratkou harmonii samy nenabourávaly, musíte skrývat své skutečné pocity a maskovat je pozitivní, vhodnou nebo vstřícnou fasádou. Tato fraška se dá hrát jedním ze dvou způsobů: Povrchově, kdy očekávané emoce předstíráte, ale necítíte je, a ty, které cítíte, se snažíte skrýt. Anebo hluboce podle fráze „fake it till you make it“, což znamená, že tak dlouho předstíráte, až se můžou emoce skutečně přesunout z vašeho myšlení do nálady.
Obě metody jsou samozřejmě na nic, ale povrchové hraní (takzvané surface acting) je horší, protože maskovat své emoce je obrovsky vyčerpávající.
Stres spojený s takovou emoční zátěží může vést k problémům se spánkem, úzkostem, a dokonce i k dlouhodobým zdravotním problémům. Lektorka osobního rozvoje Denisa Říha Palečková ve své knize Tajemství šťastných vztahů vysvětluje, co se v nás děje, když si dlouhodobě zakazujeme prožívat své emoce: „Dostáváte se do určitého vakua. Jste bez energie, taková zploštělá a nic vám nedává smysl. Když totiž dlouho potlačujete to, co cítíte, zastavujete tok své životní energie. Něco ve vás se brzdí. A taky vás to stojí obrovské množství sil. Žádný div, že se cítíte oslabená a zažíváte tak obrovskou únavu, že máte po ránu problém vstát. Z dlouhodobého hlediska se můžete dostat až do určitého emočního vakua, kdy máte pocit, že necítíte nic… To však neznamená, že by se uvnitř vás nic nedělo. Znamená to, že jste svoje prožívání bohužel velmi dobře pozavírala.“
