Už během pandemie covidu se očekávalo určité zhoršení duševního stavu lidí. K tomu pak skutečně došlo, hodně se mluví o rostoucích potížích u těch nejzranitelnějších – u dětí. Jenže ve skutečnosti nastal nejprudší nárůst psychických problémů u žen. Odborníci upozorňují, že tyto tendence byly patrné už dávno před koronavirem, který situaci spíš jenom urychlil.
V této souvislosti se objevuje anglický výraz the worry gap, tedy jakási propast obav. A padají do ní ženy… Studie o prevalenci úzkostných poruch z roku 2016, publikovaná v časopise Brain and Behavior, odhalila, že ženy trpí dvakrát častěji než muži vysokou úrovní stresu a úzkosti. A že to nemá zase tolik co do činění s hormony, konstitucí, emocionalitou a podobnými výmluvami, kterými bývá toto téma obvykle shazováno ze stolu. Ty samy o sobě totiž nedokážou vysvětlit tak významný genderový rozdíl v míře stresu a úzkosti. Spíš než biologické jsou na vině sociálně-ekonomické a kulturní faktory.
Ty ekonomické si necháme na jindy, protože platová nerovnost (pay gap) a další „propasti“ jsou obrovským tématem, které pak v soukromí vede k (byť třeba nepřiznanému) nastavení Neživíš, tak nepřepínej“. Vezmeme to tedy z pohledu soukromí: Nahlédneme do současných českých rodin a podíváme se, jací zástupci typických ženských vzorců s námi často bydlí. Pozorně si přečtěte jejich popis, jestli se tyto „osoby“ náhodou neusídlily i u vás doma.
