Byl jste jedním z vystupujících na konferenci Žena a kariéra, kterou pořádal časopis Žena a život. Neslyšela jsem, že by se někdy uskutečnila konference Muž a kariéra. Už samotný název tak svým způsobem odkazuje na fakt, že spojení „žena a kariéra“ není vnímáno jako zcela samozřejmé.
Působí to dojmem, jako by u druhého pohlaví, tedy u mužské části populace, nebylo vlastně potřeba doptávat se a podivovat nad věcmi, které se kariéry týkají. Na druhou stranu, já tam vidím i respekt k ženě a uvědomění si, že to má v tomto kontextu pořád o něco těžší. V případě mužů to vypadá, že mezi nimi a kariérou je „rovnítko“. U žen se někdy zdá, že to je pořád něco, co si musejí vyvzdorovat a zkombinovat s řadou dalších rolí. Souvisí to i se sebedůvěrou. Například pokud má žena odpovědět na inzerát ohledně určité pozice, u které nesplňuje třeba jen jeden z požadavků, hned má pochybnosti, jestli má životopis do dané firmy vůbec posílat. Kdežto muž, který nesplňuje požadovaných kritérií víc, takové pochybnosti často vůbec nemá a svůj životopis bez váhání pošle.
Dokonalý okamžik nikdy nenastane. Mnoho úspěšných lidí říká – když se ohlížejí zpátky – že byli tak trochu drzí, ale prostě do toho šli a udělali to. Někdy sami sebe neuvěřitelně blokujeme.
