S bývalou manželkou jsme málem oslavili stříbrnou svatbu. Postavili jsme na pozemku od rodičů domek, vychovali dvě dnes už dospělé dcery, ale v čase se nám nějak vytratily city i touha. Zůstaly jen starosti, neduhy a každodenní dohadování o hloupostech.
Přišlo mi to pak jako zjevení z nebe, když jsem díky své práci poznal ženu o osmnáct let mladší. Veselou, smyslnou, nevázanou, vedle které jsem si najednou připadal tak nějak lepší, úspěšnější a chtěný. Začali jsme se tajně stýkat, myslel jsem, že to tak zůstane. Neměl jsem chuť řešit rozvod, handrkovat se o majetky a prožívat scény, které by v takovém případě byly nutnou realitou.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Moje milenka se zpočátku také zdála spokojená s aktuální situací. Sama nebyla vdaná ani neměla děti, ale měla přítele, u kterého bydlela a se kterým to neklapalo. Jenže s postupem času na mě stále více tlačila, abychom náš vztah posunuli dál.
Nechtělo se mi, ale nakonec k tomu stejně došlo. Ona totiž otěhotněla. Tvrdila mi, že bere antikoncepci, ale prý se to někdy stává. Brali jsme to jako osud, a tak jsem souhlasil, že se rozvedu a založíme spolu rodinu.
Manželka nejdřív dost vyváděla, když jsem jí ale slíbil nechat dům a navrhnul, že odejdu jen s igelitkou a starým autem, tak se s rozchodem smířila. I když ta jména, kterými mě častovala, bych si za rámeček nedal.
Začal jsem tedy krátce před padesátkou úplně nanovo. Vzal jsem si ke své práci ještě něco navíc, abychom si mohli s přítelkyní vzít hypotéku. Krátce na to se nám narodil syn. Velkou radost ovšem vystřídaly i jiné emoce.
Příběh Mirky: Můj muž mě sexuálně nepřitahuje, ale rozum velí s ním zůstat |
Jeho matka se po porodu dost změnila, začala být hodně emocionální, stále mi něco vyčítá, má dojem, že jsem málo doma, že nevydělávám dost a nechci jí a dítěti nic dopřát. Já ale dělám, co můžu, a doma bych očekával spíš teplé jídlo a vřelou náruč, než výčitky a pláč.
Je mi to hloupé přiznat, ale asi jsem se přecenil. Myslel jsem, že s mladou ženou omládnu, a přitom se cítím jako starý vyčerpaný muž. Síly mi ubývají, doma mě čekají jen hádky a probdělé noci, v práci nevím, kam dřív skočit. Někdy si říkám, jak jsem se dneska mohl mít, kdybych se byl býval rozhodl jinak.
Už mě i napadlo vrátit se domů k bývalé ženě, odprosit ji a zase se nastěhovat do svého starého domova. Jenže je tu moje přítelkyně a hlavně syn, kterého spolu máme a o kterého nechci přijít. Co mám dělat?
Karel
Názor psycholožky čtěte na další straně.
