Inflace, nemoci, válka. Mít strach je normální, ale nesmí vás ovládnout

Pronásleduje vás úzkost? Bojíte se ekonomické krize, inflace, válečných konfliktů, nemoci, ztráty postavení, pohodlí, zázemí, svého společenského statusu? Jak říká čínská kletba: Nechť ti je dáno žít v zajímavých časech. A my v zajímavých časech zcela jistě žijeme.

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Strach. Už to samotné slovo nás svazuje. Probouzí v nás úzkost. Všichni v životě prožíváme šťastné i těžké situace, ale i v těch nejradostnějších chvílích se pod pozitivními emocemi skrývá strach. Bojíme se, že přijdeme o to, co máme rádi, že nám hrozí nebezpečí. A když se jednoho strachu zbavíme, objeví se další. A tak pořád dokola.

Na covid si dnes vzpomene už jen málokdo, ale ničil nás dva roky. Sotva jakoby zmáčknutím knoflíku zmizel a média nás přestala nonstop informovat o počtu nakažených a zemřelých, vypukla nedaleko od nás válka, která trvá už víc jak dva roky. Bombardování v přímém přenosu je přitom mnohokrát horší než pandemie. Bojíme se snad úplně všichni.

Dobrou zprávou je, že bát se je normální. Jedná se o přirozenou emoci, která nám ve své podstatě pomáhá přežít.

V souvislosti s ozbrojeným konfliktem přišla i ekonomická krize. Děsíme se války, nedostatku, i toho, že nás jednou zradí tělo a onemocníme. Mnozí mladí propadají skepsi a drtí je obavy z budoucnosti. I když máme všechno, naše radost tak nikdy není úplná. Existuje vůbec způsob, jak se se strachem vypořádat?

Nepropadejte beznaději

Nedávno jsem se dala do řeči se sousedem. Samozřejmě přišla řeč i na současnou mezinárodní situaci a inflaci. Chtěla jsem se rozloučit se slovy, že bude líp. On ale na to, že líp už bylo. Stejně mi odpověděla i kamarádka v e-mailu. Spousta lidí je přesvědčená o tom, že dobré časy skončily. Z jejich úhlu pohledu to znamená jediné, a sice že bude jen hůř. Už to samo o sobě může být začátkem všeobecné deziluze a rezignace, jež psychologové neradi vidí.

Jak se zbavit úzkosti podle Jany Tamchynové

• Přijměte danou situaci: Včerejší svět je minulostí a ten, který máte před sebou, bude takový, jaký si ho uděláte. Už jen toto uvědomění část bezmoci odfoukne a jedinci dodá víc odvahy.
• Poplačte si: Ale neuvízněte v lítosti. To je bažina, která nikdy ničemu aktivně nepomohla. Buďte soucitní, vciťte se do situace potřebných, abyste pochopili, co od vás potřebují. A to jim dávejte. Spojte se s podobně uvažujícími lidmi, sdílejte své pocity a ochotu k dobru.
• Nebraňte se hněvu: K aktivitě vás naladí zdravý hněv na bezpráví a nespravedlnost. Pomáhá nejenom vzdorovat, ale také bystří mysl a dodává nápady, jak překonávat své dosavadní limity a posouvat hranice možností.
• Připravte si plán: Vypracujte si „vějíř“ možných budoucností. Virtuálně si namodelujte situace, které by mohly nastat. Nevyhýbejte se ani těm nejobávanějším. Ke každé variantě si napište, jak se na ni lze připravit, co už teď můžete vykonat. Pro psychiku není tak důležité, jestli dané varianty opravdu prožijete v reálu, jako spíše ve svém nitru.
• Zhluboka dýchejte: Může se stát, že vás úzkost a panika doslova paralyzují. První pomoc vám v tomto případě poskytne vlastní dech. Zhluboka se nadechujte, dech na tři sekundy zadržte a pomalu vydechujte. Položte ruku na místo na těle, kde cítíte největší stažení, a pomyslně se do tohoto místa snažte nadechnout. Následně s představou, že z vás odchází vše špatné, vydechujte. Takto dýchejte, dokud se váš stav nezlepší. Ke zklidnění vede i dýchání do igelitového pytlíku, v jehož rámci vdechujete vydechnutý vzduch.
• Pohyb a studená voda: Změňte pohybem těla svůj postoj, narovnejte se, soustřeďte se na konkrétní předměty před sebou, případně je spočítejte. Choďte, vyklepejte z těla i končetin stres, opláchněte se studenou vodou.

„I v případě tak děsivé události, jakou je válka téměř za humny, je důležité nenechat se uvrhnout do bezmoci. A najít způsob, jak dění v rámci možností ovlivnit. Doporučuji proto zcela jiný pohled: Svět už určitě nebude jako předtím. Bude jiný, ale nemusí to být jen špatné. A navíc budeme zkušenější, zralejší a moudřejší,“ říká psychoterapeutka Jana Tamchynová.

I přesto však uznává, že zůstat nad věcí a nepřipouštět si žádná rizika je nesmírně obtížné.

„Velmi záleží na odolnosti či na psychických obranách daného jednotlivce. Jak blízko si strach připustí k tělu. Úzkostnější lidé bývají citlivější, a tudíž můžou začít i panikařit a propadat zoufalství. Prakticky dovedou reagovat lidé se zkušenostmi z válečného konfliktu, kteří tak zúročují své těžce nabyté poznání a více si vědí rady. Další se uzavřou do svého světa, okolní problémy vytěsní a nepřipouštějí si je. Jsou i tací, kteří se cítí být v klidu, žijí totiž s konejšivým pocitem, že nás se to přece netýká.“

Strach je normální

Snažíte se obavy a úzkosti zapudit nebo ignorovat? Zkuste na to jít trochu jinak: Je lepší si strach připustit a podívat se na jeho zdroj, než ho popírat. Dobrou zprávou je, že bát se je normální. Jedná se o přirozenou emoci, která nám ve své podstatě pomáhá přežít.

„Lidé jsou přizpůsobeni k tomu, aby dokázali čelit nečekaným krizovým situacím a problémům. Díky tomu totiž naši předci byli schopní čelit útokům šelem,“ stojí v knize autorek Cate Howell a Michele Murphy pod názvem Zbavte se starostí (Release Your Worries).

Prostě jsme všichni vybaveni částí psýché, která má za úkol vyhýbat se bolesti, fyzické i té psychické.

„Stresová reakce představuje obranný mechanismus, který má zbystřit vaši pozornost, nastartovat k boji či útěku a tím vás ochránit,“ doplňuje Jana Tamchynová.

„Je však důležité, jakou má intenzitu. Je-li krátkodobý, snesete ho snadněji, byť je podnět silný. Trvá-li ale dlouho, stává se nebezpečným. Zúzkostňuje a vyčerpává nejen vaše myšlení, ale především dopadá na imunitní systém a zásadně ovlivňuje vaše zdraví,“ konstatuje psychoterapeutka.

A dodává, že nyní se většina lidí zřejmě potýká spíš s existenčními obavami a deziluzí. „Musíte se ale připravit na to, že například strachu z válečného konfliktu a jeho důsledků můžete čelit delší dobu. Přidávají se k němu obavy ze ztráty zaměstnání, nejistota a mnohým komplikují život i individuální vztahové potíže.“

A tímto se dostáváme i k dalším zdrojům strachu. Spousta lidí se už dávno nebojí jen války, ale už v úvodu zmíněné inflace, vzrůstajících cen veškerých komodit včetně potravin. Připadá jim, že postupně přicházejí o všechny dosavadní jistoty. Tváří v tvář dnes mnohdy poprvé v životě čelí vážným existenčním problémům, se kterými se nikdy předtím nesetkali. Vyvstává tak otázka, jestli je vůbec možné se strachu a jeho negativním dopadům vyhnout a skutečně, jak zní v titulku tohoto článku, zkrotit strach.

„Strachu se zcela nezbavíte,“ říká na rovinu Jana Tamchynová. „A to je dobře, protože nás, jak už zaznělo, chrání. Lze ho ale krotit. V první řadě si musíte ujasnit, čeho že se vlastně bojíte a jaké pocity opravdu prožíváte. Většinou totiž jde o jejich směsici. Hněv a vztek v kombinaci s lítostí. A do toho vchází strach z toho, co vás čeká. Svou roli však sehrávají i takzvané nevědomé strategie, které jedince nutí vidět některé věci ve vyhrocené situaci horší a neřešitelnější vlivem toho, že jim zrcadlí jejich vnitřní nezpracovaná témata,“ upozorňuje psychoterapeutka. Jak tedy ukočírovat strach?

Strach pod kontrolou

Na nejčastější otázky, jak se vyrovnat s úzkostmi a obavami, odpovídá psychoterapeutka Jana Tamchynová.

Koučka a mediátorka Jana Tamchynová

Jak se zbavit strachu z existenčních potíží?
Máte-li strach z nedostatku financí, měli byste přijmout konkrétní opatření, jak se lépe zabezpečit. Nabízejí se různá spoření, rozložení peněz na bezpečné účty či pojištění pro případ nemoci. Najměte si finančního poradce, popřípadě změňte zaměstnání. Zkrátka udělejte patřičné kroky k tomu, abyste si vytvořili dostatečný finanční polštář. Pokud ani přesto nedosáhnete pocitu klidu a bezpečí, potom se zřejmě nebude jednat o strach existenční, nýbrž existenciální, někdy označovaný jako „válečný syndrom“. Ten plyne z našich nevědomých strategií, často předávaných v rodině z generace na generaci způsobem myšlení a vztahu ke světu jako takovému. V tomto případě je vhodná konzultace s psychoterapeutem.

Jak se zbavit strachu ze ztráty zaměstnání?
Tento Damoklův meč visí téměř nad každým zaměstnancem. Velkou roli zde hraje jeho flexibilita a ochota ke změně. V každém případě se snažte být proaktivní. Můžete se třeba rekvalifikovat či zdokonalit své dovednosti na nějakém kurzu.

Jak čelit negativním zprávám z médií?
Nejlépe jejich přiměřeným dávkováním. Možná si připadáte v ambivalentním naladění. Na jednu stranu chcete neustále monitorovat, co se děje, ale na straně druhé vás přemíra negativních zpráv stresuje. A vy se musíte ocitnout někde mezi. Mít informace, ale zároveň se jimi psychicky nevyčerpávat.

Z čeho se těšit, když jakoby není z čeho?
Pokud máte pocit, že není z čeho mít radost, pak jste zapomněli na krásu malých drobností a neumíte se na svět dívat dětskýma očima. Jde o umění „být tady a teď“. Radovat se z květu sedmikrásky, zpěvu ptáka, svitu slunce, šumění listí ve větru, kapek deště, z toho, že můžete chodit ven a setkávat se s lidmi, které máte rádi. Občas to může být těžké, ale jde to. Jenom musíte opravdu chtít. I radostný pohled na svět a bytí v přítomném okamžiku lze natrénovat.

Kdy se obrátit na kouče, psychologa nebo psychiatra?
Koučování je dobrá pomoc ve chvíli, kdy máte svůj život pod kontrolou a potřebujete vylepšovat svůj základ a nastavení. Kdy je dobré mít vedle sebe někoho s nadhledem, kdo vás podporuje ve zlepšování, trénuje s vámi nové návyky, rozebírá problematické situace. Psycholog (hlavně psychoterapeut) je důležitý, hledáte-li cestu ven z prožívání, které je hluboce zakotvené ve vašem podvědomí. Když potřebujete přenastavit své strategie, které vám sice v dětství dobře fungovaly, ale v přítomnosti vám neslouží k užitku. Potřebují tudíž hlubokou revizi.

Pokud vám navíc tyto problémy způsobují i potíže se spánkem, zúzkostňují vás či trpíte depresivními stavy, je dobré konzultovat váš stav s psychiatrem, který zváží nasazení léků. Ty umožní najít stabilitu a zklidnění, ale rozhodně nezaručí uzdravení. Je proto třeba s pomocí terapií najít klíč ke spokojenějšímu životu a změnit nevýhodné životní postoje.