Příběh Mirky: Můj muž mě sexuálně nepřitahuje, ale rozum velí s ním zůstat

Vdávala jsem se poměrně mladá a krátce poté, co jsem bolestně prožívala konec jedné velké lásky. Bývalý mě opustil kvůli paní, která byla starší než já, měla dvě děti a ani nebyla hezká. Já ho nejdřív toužila získat zpět, pak jsem si chtěla něco udělat, pak zase ublížit jemu nebo té ženské. Nakonec to dopadlo tak, že jsem potkala svého současného muže a po půl roce mu na otázku, jestli si ho vezmu, řekla ano.

Možná se vám zdá, že jsem jednala neuváženě a překotně, ale opak byl pravdou. Můj muž je typ chlapa, kterého chce každá, která má jen trochu rozumu pod ofinou. Je hezký, hodný, tolerantní, má velice dobrou a taky dobře placenou práci, je chytrý a dobře vychovaný. Navíc měl v době, kdy jsme se seznámili, i vlastní byt, což já neměla ani náhodou. Bydlela jsem v podnájmu a platila tam nekřesťanské peníze.

A protože mě srdce bolelo z toho ošklivého rozchodu, potřebovala jsem „převozníka“. Aspoň kamarádky to tak říkaly. Jenže nakonec se z něj vyklubal chlap pro život, o jakém se mi ani nesnilo. Navíc mě miloval, toho by si všiml i slepý, prostě dokonalá konstelace. Tak jsem si řekla, že není na co čekat, a souhlasila se svatbou.

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na [e-mail]. Respektují vaši anonymitu.

Sice jsem do něj nebyla zamilovaná, ale měla jsem ho svým způsobem ráda a hlavně jsem si říkala, že takový genetický materiál pro své případné potomky hned tak nenajdu. Kluci a muži, se kterými jsem měla tu čest do té doby, patřili spíš do kategorie frajírek, slibotechna nebo jájínek. Takže jsem poslechla rozum a stala se mladou paní.

Je to už osm let a nikdy jsem toho rozhodnutí nelitovala. Manžel se ukázal také jako skvělý táta, máme spolu šestiletého syna, který se nám opravdu povedl. Jsme na něj oba pyšní, zejména tatínek se v něm vidí. Já jsem ráda, že mám rodinu, jakou jsem si vždycky přála.

Příběh Zdeny: Manžel ztratil zájem o sex. Bojím se, že si našel milenku

Manžel by prý ještě bral další jedno nebo dvě děti, sám je z početné rodiny a přijde mu to tak přirozené. Jenže já nevím, jedno dítě mi přijde tak akorát. Svého muže mám ráda spíš jako kamaráda nebo bratra, ale je mi to moc líto, nepřitahuje mě a nevzrušuje. Ne, že bychom spolu nespali vůbec, ale spíš to tak nějak vždy přetrpím nebo mu zahraju divadlo, aby se neřeklo a měl radost.

Splašily se mi hormony

Bohužel se navíc v mém okolí objevil muž, se kterým to mám docela jinak. Vzrušuje mě už ve chvíli, kdy vstoupí do dveří. Pracuju u jedné zasilatelské firmy a on se nedávno stal naším klientem. Je to chlap jak hora, mnohem méně elegantní než můj manžel, ani není zdaleka tak pěkný a vzdělaný, ale prostě má něco, nějaké kouzlo, kterým mě naprosto dostal.

I když ví, že jsem vdaná, tak mi dlouho nadbíhal, až jsem se s ním sešla po práci a nechala se pozvat na skleničku, dvě a nakonec k němu domů. Bylo to jako výbuch vášní, nikdy v životě jsem nic takového nezažila. Jenže nebyl to jen úlet na jednu noc. Stali se z nás milenci a já se z toho raduju a nenávidím se za to zároveň.

Nikdy jsem neměla v plánu svému muži zahnout, nezaslouží si to, je to fér chlap, co žije jen pro rodinu. Jenže hormonům nějak nejde poručit a já jsem do toho vedlejšího vztahu zahučela přímo po hlavě. Nemám v plánu pálit mosty nebo žádat o rozvod, tolik rozumu ještě mám a moje rodina je pro mě nejvíc. Jenže jakmile se ten pán objeví ve dveřích naší kanceláře nebo mi od něj pípne esemeska, jsem ztracená. Co teď?
Mirka

Názor psycholožky čtěte na další straně.