Trend pickuperství je fenomén i byznys. Ženy se však mohou cítit jako kořist

Nedávno mě na zastávce oslovil muž. Se sebevědomým úsměvem se zeptal, jestli bych s ním nezašla na kafe. Zdvořile jsem odmítla a ukázala snubní prsten. Pokýval hlavou a byl pryč. Už dlouho se mi nestalo, že by se mě někdo pokusil tak napřímo sbalit. Až později mě napadlo, že jsem se možná stala obětí pickuperství – fenoménu, který je ve světě už dlouho rozšířený, ale mezi české muže proniká až v poslední době.

Hnutí pickuperů (v angličtině pickup artists) má překvapivě dlouhý rodokmen, který sahá až k téměř 500 let staré příručce Erica Webera How to Pick Up Girls. Už Weber však ve své příručce zdůrazňoval, že „nejdůležitějším pravidlem pickupu je vzájemnost a ženy mají právo na to, říkat ne.“

Mnozí muži však pickuperství, které angličtina povýšila na umění, považují za způsob, jak si zvednout sebevědomí nebo pocit vlastní sebehodnoty. Se ženami nemají zájem navázat vážný vztah a ony se tak dostávají do pozice pouhé lovné zvěře.

Seznamky přebírají vládu. Ulehčují hledání partnerů, ale i nevhodné chování

Ať už jde o získané číslo, schůzku nebo sex, vše je pohlazením pro pickuperovo ego. Někteří z nich navíc během oslovování žen používají manipulativní chování, aby svou „kořist“ dostali tam, kam potřebují.

„Občas takhle vyrážím do terénu. Oslovím pár žen a docela často skončím i s telefonním číslem. Teprve později se rozhodnu, jestli jí zavolám nebo ne. Vždycky se pak po takové adrenalinové vycházce cítím skvěle,“ přiznává jeden z pickuperů, který své zkušenosti sdílí s komunitou podobně smýšlejících mužů. „Rád se dívám na úsměvy a často rozpaky žen. Baví mě to a asi i trochu vzrušuje,“ dodává.