Mýtus 3 Přejídáš se, protože jíš moc sacharidů
Kdyby to bylo opravdu jenom o sacharidech, přejídáme se všichni. Sacharidy nejsou ďáblem ani viníkem tajného jedení a přejídání, ačkoli mohou situaci zhoršit – ultra zpracovaných sacharidů, jako jsou tyčinky, sušenky a podobně, je totiž opravdu snazší se přejíst.
Cukr je návykový a nepřirozeně stimuluje v mozku centra odměny a rozkoše. Výživová specialistka Petra Dvořáková ho dokonce přirovnává k alkoholu nebo nikotinu: „Párkrát k němu přičichnete a už se vezete. A i když to nechcete slyšet, jste závislá. Jak to poznáte? Tak, že se nedokážete ovládnout. Tak, že na posezení spasete celou čokoládu. Tak, že si každý den musíte dopřát něco sladkého. Tak, že i když si řeknete, že už ty cukry jíst nebudete, vydržíte třeba dva tři dny a jedete v tom znova.“
Třetí nejhorší. Češi se zabíjejí přejídáním, solí, cukrem či alkoholem |
Cílem nemusí být zbavit se cukru úplně (i když to by byl ideální stav). Cílem je najít rovnováhu – chcete si vědomě dopřát, ale tak, abyste zase nesklouzla k nezřízeným cukrovým orgiím. Ovšem i to je jen jeden z dílků skládanky, protože – a to si zopakujme – kdyby byly jediným problémem cukry, tak se přejídáme všichni. A to není tento případ.