Nejlepší reakci měl na nové cvičení můj partner. Ačkoliv je mu svět fitness poměrně vzdálený, hned mi vysvětlil, že čchi-kung praktikují mniši v šaolinských klášterech a vycházejí z něj i oblíbené bojové sporty. A na můj lehce zmatený pohled dodal vysvětlení, že jde zejména o dechové cvičení, které pracuje s životní energií čchi, kterou musí každý správný šaolinský mnich mistrně ovládat. Právě ta mu totiž umožňuje vykonávat se svým tělem nadlidské kousky, tak jak je s oblibou sleduje v kung-fu filmech.
Čchi-kung se může praktikovat i s meči.
Já sama nemám k bojovým sportům daleko, ovšem čchi-kung je trochu jiný šálek kávy. Cvičení je velmi klidné, pohyby pomalé a plynulé. Možná už jste párkrát zahlédli skupinku lidí cvičit čchi-kung v parku - většinou nevypadají, že by se příliš namáhali, často mají zavřené oči a pomalu plynou prostorem, jako by si snad hráli se vzduchem.
Pilíř tradiční čínské medicíny
„Čchi-kung je jedním z pěti pilířů čínské medicíny,“ vysvětluje mi Miroslava Augustínová z kliniky Meridian spojující tradiční východní medicínu s moderními poznatky západní vědy. „Kromě cvičení jsou dalšími pilíři akupunktura a akupresura, masáže tuina, zdravá strava a čínské bylinky,“ dodává Augustínová s tím, že všechny prvky současně pomáhají lidem udržet si zdravé tělo i ducha.
Čchi je zjednodušeně řečeno životní energie, která podle tradiční čínské medicíny proudí naším tělem v energetických drahách - meridiánech. Ty jsou spojeny s dvanácti důležitými orgány např. meridián plic, žaludku, ledvin a několika dalšími menšími větvemi. Energie má pak dvě složky - jin a jang, které lze chápat jako mužský a ženský princip, nebo také jako tmu a světlo, oheň a vodu.
„Tradiční čínská medicína předpokládá, že nemoc vzniká narušením rovnováhy proudění životadárné energie čchi, když v určitém místě našeho těla z nejrůznějších důvodů vznikne blokáda nebo když dojde k narušení rovnováhy jinu a jangu. Právě cvičení čchi-kung správné proudění čchi podporuje,“ vysvětluje mi Augustínová, která je již nachystaná v tradičním volném hedvábném oděvu ke cvičení.
Čchi-kung je cvičení staré více než 3000 let a za tu dobu se vyvinul nespočet škol a směrů, mezi ty nejznámější patří taiči, waj-tan nebo falun kung (kung znamená v čínštině cvičení nebo umění vedoucí ke zdokonalování sebe samého).
Poeticky nazvané cviky
Čchi-kung se dá cvičit i s vějíři v ruce, což přidává na estetickém zážitku ostatních.
Nejprve se společně s lektorkou pomalu rozcvičíme a pak přecházíme ke cvičení samotnému. Věnovat se budeme dynamickému čchi-kungu, při kterém se prý budeme pohybovat opravdu jen minimálně, o to víc se ale mám soustředit na správný dech a provedení cviků. Statický čchi-kung probíhá naprosto bez pohybu, trochu připomíná některé pozice v józe a jde vlastně o formu meditace.
Cviky mají podle čínského zvyku velice poetické názvy, i cviků a sestav existuje nepočítaně: třeba osm kusů brokátu, pět zvířat nebo šest léčivých zvuků, čchi-kung divoké husy nebo drak a tygr. My začínáme stahováním nebes, které podle Augustínové skvěle funguje třeba na bolesti hlavy.
„Nabereme si energii ze země, pak si nabereme energii z nebes a nakonec vše nepotřebné pohybem ruky odhodíme,“ popisuje prováděné pohyby rukou a k tomu doplňuje, kdy se mám nadechnout a kdy vydechnout. A jsem jí za to vděčná, protože bez dalšího vysvětlování mám pocit, že pouze bezcílně máchám rukama ve vzduchu. Všechny pohyby mají podle Augustínové přitom jediný cíl: vyčistit mou životní energii od všeho negativního a nechat ji proudit správným způsobem.
Já jsem ovšem zvyklá na podstatně dynamičtější cvičení, takže si zpočátku připadám trochu zvláštně, je to podobné jako při prvních hodinách jógy (nikoliv ale powerjógy), kdy člověk provádí cviky nejistě a moc neví, co by vlastně měl cítit a jaký bude výsledek. Legračně si proto připadám při cviku, kdy si rukama přejíždím po vnitřní straně stehen a pak po prsou a pokračuji přes krk, záda a vnější stranu stehen, následně opět „odhazuji“ neviditelnou energii ze svých dlaní. „Přejíždíme rukama po jinovém a jangovém pojivovém meridiánu,“ objasňuje mi při cvičení Augustínová, která si všimne mého zaskočeného výrazu ve tváři.
Blokády energie ze sebe podle starého čínského učení můžeme i vytřást, což si při cvičení také vyzkoušíme. Postavíme se na špičky a zprudka dopadneme na paty a pak je ještě několikrát lehce zvedneme a necháme dopadnout na zem. Tohle cvičení opravdu moc nepřipomíná nic, co jsem dosud vyzkoušela, ale docela mě začíná bavit. Zvykám si na pomalé tempo i na to, že mám úplně čistou mysl a plně se soustředím na pohyby těla.
Nejzábavnější mi pak přijde závěrečný cvik, při kterém pracujeme s imaginární energetickou koulí ve svých dlaních. Neviditelnou kouli dlaněmi hnětu, tvaruji, zvětšuji a zmenšuji. Připomíná mi to dětskou hru, kterou jsme si kamarády kdysi krátili dlouhou chvíli. A v hlavě se mi mezitím rozhostí příjemný klid, přestože jsem až do této chvíle prožívala celý den v poklusu.
Cvičení pro každého
„Když budete cvičit poctivě, začnete postupem času energii v rukách a těle opravdu cítit. Často to začíná jako brnění nebo pocit tepla v konečcích prstů. U každého to trvá jinak dlouho, ale při pravidelných kurzech ten pocit nakonec zaznamenají všichni,“ popisuje mi Augustínová, která byla na stáži i v dětské nemocnici v čínské provincii Hunan.
Na konci cvičení nejsem vlastně ani zpocená, ale připadám si příjemně zklidněná. Má to ale všechno vlastně nějaký efekt? Pochybuji, že z takto pomalých pohybů bych mohla zhubnout, i když každý pohyb se počítá, zejména když je pravidelný. Podobně jako třeba u jógy pak odborníci doporučují navštěvovat kurz, kde se naučíte pohyby správně provádět a lektor vás bude opravovat, a zároveň co nejčastěji praktikovat čchi-kung doma.
„Pro čchi-kung je důležitá zejména pravidelnost. Je dobré věnovat mu třeba alespoň dvacet minut denně, nejlépe hned ráno po probuzení, ale může to být kdykoliv během dne s výjimkou poledne, které není pro cvičení vhodné,“ popisuje mi Augustínová s tím, že cvičení je lepší provádět ve stínu namísto přímého slunečního světla. A pokračuje výčtem přínosů, jako je lepší spánek, motorika, ohebnost, ale i zažívání a větší uvolněnost. Cvičení čchi-kung je doporučováno lidem všeho věku, od školních dětí až po důchodce. Pro lidi omezené na hybnosti je také možné cvičit vsedě. Na toto cvičení můžete dokonce získat u některých zdravotních pojišťoven příspěvek.
„Mně samotné ulevil čchi-kung od mnoha problémů, i když jsem si to od něj vůbec neslibovala. Začala jsem cvičit zejména kvůli bolestem zad. A čím víc jsem cvičila, tím víc jsem měla energie a lépe jsem se cítila. Jako nečekaný bonus mi pak zmizela alergie, která mě trápila odmalička,“ popisuje mi své setkání s čínským cvičením Miroslava Augustínová, ze které se postupem času stala instruktorka čchi-kungu.
Nakonec neodolám a zeptám se i na ty šaolinské mnichy. Opravdu také cvičí ten stejný čchi-kung? „Toto cvičení je v Asii opravdu velmi rozšířené a má mnoho škol, zaměření i názvů. A existují i školy hlubšího čchi-kungu, které se zaměřují i na metafyzické jevy a učení. Já osobně jsem se o tento proud ale nikdy příliš nezajímala,“ odvětí mi Miroslava Augustínová s tím, že více než levitace a teleportace jí leží na srdci fyzické zdraví a psychická pohoda. A tu podle ní čchi-kung opravdu dokáže přinést i s minimem finančních a fyzických vkladů.
