Vaším tatínkem byl dlouholetý člen skupiny KTO a spolupracovník Waldemara Matušky Zdeněk Skarlandt, maminka Marta Skarlandtová k nám všem promlouvala z obrazovek coby jedna z nejoblíbenějších hlasatelek. Jak moc vás to ovlivnilo v tom, čím jste chtěla být?
Jestli si dobře pamatuju, od nějakých svých čtyř pěti let jsem tvrdila, že budu dělat medicínu. Pořád jsem si hrála na doktorku, operovala našeho psa a jiný nápad se vlastně nepřipouštěl. Dokonce i na prvním karnevalu ve školce šly všechny holčičky za princezny – a já za sestřičku. To mi vydrželo do nějakých třinácti, pak došlo k nějaké zvláštní přesmyčce, moje genetická výbava převážila a já se rozhodla, že budu herečkou. Byla jsem dost urputné dítě, moje máma vždycky říkala, že je snazší zastavit rozjetý vagon než mě. Takže i když naši byli hodně proti, nakonec podlehli a přihlášku na konzervatoř mi podepsali. Jenže mě tam nevzali.
Dneska vím, že díkybohu, ale tehdy se mi zhroutil svět. Šla jsem tedy na normální střední školu s tím, že pak zkusím třeba DAMU. A během té střední jsem začala víc tíhnout k muzice než k herectví, hodně mě lákaly muzikály, které u nás tehdy začínaly, takže po maturitě jsem to znovu zkusila na konzervatoř, ale tentokrát pěveckou. A na tu už mě vzali.
Ano, život je nespravedlivý, ale to nezměním. Zabývat se tím, proč to tak je, mě vlastně jen zdržuje od toho, abych mohla vytěžit maximum z toho, co mi bylo dáno.
