Názor odbornice Nepředpokládejte, jednejte
Vážená Ireno, kdybyste byla u nás v poradně, spíš dříve než později bychom se věnovaly zjišťování, jak přesně máte u vás doma nastavená pravidla fungování. Jak jste si nezbytné domácí práce pro každého z vás rozdělili, na čem jste se dohodli, jak konkrétně tato dohoda vypadala a jak se daří její dodržování.
Z vašeho povídání totiž nevyplývá, že by u vás doma snaha o podobnou dohodu proběhla. Možná se mýlím, avšak z vašeho líčení spíš čtu, že očekáváte, jak se nevlastní dcera má u vás doma chovat, protože vy v jejím věku jste byla nějaká a plnila doma určité povinnosti.
Má-li zde zaznít jedna jediná rada, bude to „nepředpokládejte“. Ostatní vám skutečně do hlavy nevidí. Nemohou číst vaše přání či očekávání, jakkoliv by to bylo fajn a pohodlné, kdyby mohli. Když budete „předpokládat“ a „očekávat“, s největši pravděpodobností budete opakovaně frustrována z nenaplnění toho, co byste si představovala.
Příběh Martiny: S mužem se neshodneme na výchově. Někdy už je to na rozvod |
V případě společného soužití (a to i u jiných forem než nepřetržitého spolužití) se vyplatí zasednout k jednomu stolu a říct si, co všehno údržba a chod domácnosti obnáší. Je potom možné nechat jednotlivé účastníky vybrat, čeho by se chtěli zhostit. Aktivně bych je k tomu pobídla (“Co si vezmeš na starost ty?“).
A počítejte s tím, že bude čas od času potřeba „kulatý stůl“ zopakovat a zrevidovat, jak se daří nebo nedaří. Potom se můžete ptát, jak vy sama můžete pomoct, aby se nevlastní dceři dařilo její ukoly plnit? Vše je tedy práce s dobře plynoucí a srozumitelnou komunikací.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co má Irena dělat? Hlasujte v anketě na další straně.