Rozvod hne žaludkem i otrlému, bylo těžké se s ním vyrovnávat?
Spousta žen mi psala, že si prošly něčím podobným, tak si myslím, že hodně lidí má podobnou zkušenost a že nejsem ani první, ani poslední, kdo to prožívá. Myslím, že je potřeba se s tím nějak vyrovnat a odžít to. Já furt říkám, že věci zahojí čas.
Kdo vám je teď nejbližší oporou?
Rodina a přátelé, to je asi nejdůležitější.
Cukrářka Iveta Fabešová se rozvádí. Přišla o své provozovny |
Rozvod dokáže spoustu žen ranit, často ho berou jako osobní selhání. Jak teď cítíte?
Obohacená o zkušenost. Já říkám, že všechno zlé je pro něco dobré, tak i z rozvodu je třeba se nějakým způsobem poučit. Není špatně udělat chybu, ale je hloupé tu chybu znovu opakovat.
Jste poučená?
Já doufám, že ano!
Úspěch je něco, co někteří lidé často neodpouští a projevuje se to i v reakcích na sociálních sítích. Jak na nepřejícné vzkazy reagujete?
Naštěstí to nesleduji, protože to jsou přesně ty věci, které vám berou potřebný entusiasmus, energii a pozitivní myšlení. Není člověk, který by se zalíbil lidem všem, takže já si nějaké negace k sobě nepouštím, což je myslím v rámci zájmu zachování duševního zdraví nejdůležitější.
Takže jediné, co jste si kdy brala, byla případná kritika zákazníků na vaše výrobky?
Když někdo přijde s konkrétní kritikou, je to fajn, ale já si myslím, že jsem sama vůči sobě velmi kritická a považuji za podstatné se z chyb a kritiky poučit. Na druhou stranu se nelze zavděčit všem, z toho by se člověk zbláznil, takže je třeba i kritiku trošku selektovat.
Vydala jste knížku Vše sladké. Jaké zručnosti musíme být, abychom si podle ní dovedli něco vytvořit?
Jsou v ní tak jednoduché věci, že je zvládnete i v případě, že jste v kuchyni úplný začátečník, jako třeba bábovičky, francouzské madlenky, jednoduché sušenky. Složitější věci jsou v ní pro ty, kteří se chtějí v cukrařině posunout a naučit se něco nového.
Kolik druhů cukroví chystáte na letošní Vánoce?
Letos budeme všichni nejspíš doma a péct. Já jsem většinou dřív moc nestíhala a navíc nejsemtakový blázen, který by musel mít dvacet druhů cukroví. Kolem sedmi je moje maximum.
Co od vás mají nejraději vaše děti?
My milujeme vanilkové rohlíčky a linecké.
Kdo vás přivedl k pečení?
Jako dítě si pamatuji, že jsme s mojí babičkou pekly cukroví a byly to hezké chvíle, takže si myslím, že tam někde se moje vášeň v pečení začala rodit. Pak se ovšem rozrostla až do mírné obsese. (smích)
Čím chcete uchvátit nebo přitáhnout nové klienty, až rozjedete znovu byznys?
Připravuji kolekci dortů a jsem přesvědčená, že takové nikdo v republice nedělá. Zároveň se mi podařilo spojit s pražskou čokoládovnou, kde dělají svoji vlastní čokoládu, takzvaně bean to bar, to znamená od prvních kakaových bobů, které vozí z Kolumbie, až po finální tabulku čokolády. Získali za to spoustu ocenění a cen. Čokoláda je opravdu skvělá a já jsem vytvořila kolekci vlastních čokolád a plněných tabulek. Tak jsme se nějak spojili, že já dala svoje chutě a oni dali svoji čokoládu, což věřím, že bude fungovat skvěle.
Přemýšlíte také nad cenami svých výrobků po krizi kvůli koronaviru? Spousta lidí má za to, že vaše cukrářské výrobky jsou jen za odměnu.
To je pravda! Jsem zastáncem toho, že byste měl věřit ve svoji práci a měl byste za ni být adekvátně ohodnocen, takže myslím, že ceny budou dost stejné.
Co byl váš nejdražší dezert, který jste si koupila?
Za degustaci dezertů jsem utratila opravdu hodně peněz a nejdražší jsou samozřejmě vždycky výlety do Paříže. Mám zkrátka potřebu vyzkoušet všechny kousky a v tom množství se to nasčítá. Jen ochutnávám, nejím je celé, což je hrozné, ale jinak to nejde, to už bych nikde neprošla žádnými dveřmi.
Kdybyste si teď mohla přát tři věci, tak co by to bylo?
Já bych si přála klid, klid a klid. (smích)
Pohlreich začal novou show kuřetem, Fabešová předvedla božskou bábovku |
Toho se vám momentálně nedostává?
To teď asi moc nikomu z nás. Je mi líto všech maminek samoživitelek, malých živnostníků, nemyslím si, že by byl člověk nebo obor, kterého se krize nedotkne. Na jedné straně se říká gastronomie, ale já si myslím, že obecně ekonomika a celý svět je jeden velký kruh a všechno je vzájemně propojené.
Vy do toho všeho řešíte osobní život. Bude to ještě těžká bitva?
Doufám, že ne a hlavně: já nebojuji, spíš věřím, že přijdou hezké věci. Teď jsem natočila pořad s panem Pohlreichem, který mi při natáčení díky smíchu prodloužil život asi tak o třicet let.
