Největším strašákem jsou pozdější výčitky
Lítost, že člověk děti měl, existuje, ale mluví se o ní mnohem méně než o lítosti bezdětných. Lítost je faktor, který silně vstupuje do procesu rozhodování. Podle Chrastilové je to tak správně, protože tak velké rozhodnutí, zda mít či nemít děti, by nemělo být bráno na lehkou váhu.
Psychologické výzkumy přitom dokázaly, že lidská psychika se v předpovědích toho, jak se budeme cítit v budoucnu, často mýlí. Lidé mají tendenci podceňovat osobnostní charakteristiky a neuvědomují si, že jejich myšlení bude za deset let nejspíš podobné tomu dnešnímu.
Děloha neznamená, že musím mít děti. Bezdětní bojují s okolím i stereotypy |
V dnešní společnosti mají lidé s dětmi tendence soudit bezdětné. Rachel Chrastilová ve své knize poukazuje na důležitost dialogu mezi rodiči a bezdětnými. Porozumění a ocenění bezdětných lidí podle ní v dnešní společnosti zoufale chybí.
„Oceňuji lidi, kteří mají děti a zaručují tak, že v budoucnu bude život pokračovat. Zároveň si myslím, že i bezdětní mají lidem s dětmi co nabídnout. Moje vědecká práce bude například sloužit generacím po nás,“ říká Chrastilová. Těm, kteří se stále obávají učinit rozhodnutí, zda mít, či nemít potomky, radí, aby se v životě nebáli nebýt perfektní.
„V životě si většinou nejvíce pamatujeme nikoliv šťastné, nýbrž silné momenty, a ty budeme zažívat i bez dětí. Ať už se rozhodnete mít děti, nebo ne, nejde o boj mezi rodiči a bezdětnými, nýbrž o symbiózu, ze které mohou obě strany vytěžit,“ uzavírá Chrastilová.
