Abychom se nejprve zorientovali. Markíza, vlastněná společností CME, potažmo PPF je nejsledovanější televize na Slovensku. A Na tělo její hlavní politický pořad. Něco jako Otázky Václava Moravce, jen svižnější, modernější a pojaté jako duel dvou politiků. Během posledních šesti let, především díky turbulentním událostem na slovenské politické scéně se z Na tělo stal fenomén a z Kovačiče hvězda.
Celá situace se zkomplikovala po posledních volbách na Slovensku. Ty vrátily do čela státu Roberta Fica, který měl s Kovačičem i dalšími médii dlouhodobě nevyřízené účty. V pořadu Na tělo jej Kovačič při jejich konfrontaci v roce 2023 nazval lhářem, když Fico tvrdil, že o slovenské prezidentce Čaputové nikdy neřekl, že je americká agentka.
Ano, slovenská politika má svůj specifický styl. Fico následně Markízu zařadil mezi média, se kterými nechce komunikovat. Což v zasedačkách pražské centrály CME způsobilo pár lidem zadumaný výraz ve tváři. PPF má totiž na Slovensku své byznysové zájmy, což není tajemství. A celkem legitimně se rozhodla, že nechce, aby její značka byla použita jako významná palebná síla v souboji médií a nové vlády.
V duchu klasického korporátního řešení tak byl začátkem letošního roku na Slovensko vyslán Michal Kratochvíl, osvědčený šéfredaktor zpravodajství sesterské Novy s cílem situaci deeskalovat. A ukázalo se, že bude jen dalším z mnoha manažerů, kteří zjistí, že český a slovenský trh mají přes podobný jazyk svá zásadní specifika.
Výsledkem srážky Kratochvíla a Kovačiče bylo ono vystoupení poslední květnovou neděli, ve kterém moderátor zaútočil na vedení televize a vzal na sebe roli strážce svobodných médií na Slovensku. Kovačič byl následně okamžitě stažen z obrazovky a na obou stranách hranice se vzrušeně až hystericky začaly skloňovat termíny jako „svoboda médií“, začaly se psát „petice osobností“ a další akce, běžné v podobných situacích. Moderátor následně dal kolečko rozhovorů spřáteleným médiím v Čechách od Deníku N po Respekt, kde vyměnil svoji verzi událostí za neskrývanou solidaritu svých českých kolegů-tazatelů. Novináři ostatně jen o máločem píší raději než o důležitosti svobodných médií, tedy sebe sama. Jenže situace je složitější.
Faktem je, že Kovačič se rozhodl spáchat demonstrativní profesní sebevraždu a v rámci ní sestřelit i veřejný obraz svého (velmi brzy asi nevyhnutelně bývalého) zaměstnavatele, když fakticky udělal z CME (potažmo PPF) služebníka zájmů nové slovenské vlády. Pokud jeho kolegové žádají návrat Kovačiče i jeho pořadu zpět na obrazovku Markízy, žádají nemožné.
Žádný vysílatel na světě nepustí do přímého přenosu někoho, u koho si nebude jistý, že neudělá něco destruktivního. A právě to Kovačič udělal. A jako inteligentní člověk to nejspíš věděl. Jeho vystoupení dostalo PPF do situace, ve které nikdy být nechtěla a která pro ni nemá dobré řešení, speciálně v situaci, kdy v nedávné době prošla zásadní změnou manažerské a organizační struktury a poslední, co chce, je reputační riziko.
Problém ale je, že situace nemá dobré řešení ani pro Kovačiče a slovenská média. Kovačičova taktika byla nejen zbrklá, ale především špatně načasovaná. Deset dní po atentátu na Roberta Fica v době, kdy na Slovensku stále ještě přetrvával šok a nejistota (a část politiků i médií opakovaně vyzývá k uklidnění vypjaté atmosféry), se Kovačič rozhodl svůj problém s vedením televize Markíza překlopit do obecného boje o nezávislost médií. Možná počítal s tím, že v tu chvíli nemá CME (bez ohledu na zájmy svého vlastníka) moc jiných alternativ než jej stáhnout. A tím se navenek potvrdí to, co Kovačič říká.
Michal Kovačič
Až na to, že vůbec. Markíza je tu do značné míry jen rukojmím Kovačiče a jeho ambicí. I z rozhovorů, které Kovačič dal českým médiím, totiž vyplývá, že vedení televize nemanipulovalo zpravodajství - jen se snažilo politickou agendu potlačit. Což je legitimní právo vlastníka. Vedení televize a nadto privátní televize nemá povinnost bojovat politické bitvy, které chtějí bojovat jeho zaměstnanci. Už jen proto, že na rozdíl od jiných médií tvoří zpravodajství jen malou část toho, co televize produkuje.
A upřímně - pro většinu televizí je zpravodajství dost otravná věc. Musíte ho mít, ale zároveň je drahé na výrobu a dostává vás do problémů spíš než jakákoli reality show nebo hraný seriál. A v době, kdy politici televizi stále méně potřebují a komunikují čím dál víc přes sociální sítě (jako Robert Fico přes Facebook), už pomalu koroduje i ten poslední důvod, proč si politické pořady v televizi držet - a tím je vliv.
Kovačičova bitva tak není bitvou za nezávislá média. Je jen snahou udržet svoji agendu v televizi. Směřujeme tedy k vleklé kauze, která bude mít nejspíš výsledek typický pro dnešní mediální prostředí. A který ostatně Slovensko v jiné podobě zná z kauzy deníku SME a následného vzniku Denníku N. Koneckonců i Česko z příběhu DVTV. Michala Kovačiče tak čeká buď kariéra v jiné televizi, nebo je před ním možnost založit si například YouTube kanál, který má nejspíš šanci být úspěšný, jakkoli mu asi nezajistí dosah, který mu dávala Markíza.
Je tu jen drobný rozdíl - až mu YouTube u nějakého videa zruší monetizaci, případně mu ho „strajkne“, jak to Google občas na první pohled bezdůvodně dělá, nebude z toho kauza ohrožení demokracie, o které se bude psát na obou stranách hranice.
