Bezdětnost byla špatně vnímána vždy
Většina bezdětných žen připouští, že nemít děti bylo jedno z nejtěžších rozhodnutí, jaké musely v životě udělat. Je dokázáno, že společnost má tendenci přeceňovat svobodnou vůli takové volby, a naopak podceňovat faktory, které ženy nedokázaly ovlivnit.
Mnoho z nich jednoduše nepotkalo vhodného partnera nebo propásly okno, kdy bylo možné potomka počít. Možná se na dítě necítily z finančních nebo sociálních důvodů. Nebo si prostě jen řekly, že planeta v současné době více lidí nepotřebuje.
Podle americké profesorky historie a autorky knihy How to Be Childless Rachel Chrastilové se kolem rozhodnutí nemít děti točí dva hlavní mýty. Prvním je obecné přesvědčení, že absence dětí dělá život nekompletním a nenaplněným. Druhým je názor, že mezi bezdětnými a rodiči bude vždy panovat napětí způsobené vzájemným neporozuměním.
Prošla jsem si peklem. Moderátorka Hynková Vrbová o bezdětnosti i Cimickém |
Bezdětnost je podle Chrastilové téma, které společností napříč historií rezonovalo odnepaměti. Být bezdětný mělo historicky špatnou pověst už od středověku. Jeden z důvodů mohl být podle Chrastilové spojen s přežitím rodného jména a majetku.
„O lidstvu se vždy uvažovalo jako o nepřerušeném řetězci reprodukce, který bezdětní trhají. Lidem bez dětí je proto často naznačováno, že svou energii, tělesnost, čas i zdroje napínají jiným směrem, než jaký je podstatou samotného života – tedy množit se. Z toho dodnes pramení názory druhých, že bezdětní nežijí svůj život plně a naplněně,“ vysvětluje Chrastilová, která se svobodně rozhodla nemít děti. Sama ze své zkušenosti přiznává, že schopnost a názor, zda mít či nemít děti, je v dnešní době věc veřejná.
„Když jsem ještě v pětatřiceti byla bezdětná, otázky na to, kdy budu mít dítě, byly na denním pořádku. Když jsem pak v devětatřiceti otěhotněla, ti samí lidé mi bez dovolení sahali na břicho, jako kdyby moje těhotenství bylo věcí veřejnou. Nevím, zda mě víc vytáčely otázky na mateřství nebo náhlý a přehnaný zájem, když jsem konečně otěhotněla,“ líčí žena, říkejme jí třeba Markéta, která si na mateřství počkala a zažila tak zkušenosti z obou stran barikády.
Práce, svoboda, cestování i nefunkční vztahy. Proč ženy odkládají mateřství |
K dnešnímu datu bylo v České republice 21,7 procent žen bezdětných a jejich počet stále roste. Podle Anny Šťastné z institutu SYRI stojí za rozhodnutím nemít děti nejčastěji osobní postoje, ale také neexistující nebo nevyhovující partnerský vztah, případně rozpor partnerů v otázce, zda mít či nemít děti.
„Podle šetření Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí si téměř tři čtvrtiny bezdětných žen přály mít děti. Jen 13 procent dotázaných bezdětných ve věku 25 až 44 let si děti v budoucnu mít nepřeje. Norma mateřství je ve společnosti stále silně zakořeněná,“ říká Šťastná. Poukazuje tak na fakt, že v celé populaci se s plánovanou bezdětností setkáváme pouze zřídka.
Tři důvody proč nebýt matkou
Důvody, proč se dnešní ženy dobrovolně rozhodují nemít děti, mohou být následující:
1. Mýtus o biologických hodinách – přestože se nám společnost snaží vnutit opak, mnoho mladých žen jednoduše necítí „nutkání“ mít děti. Díky osvětě už v současnosti řada žen nepřemýšlí nad tím, že být bezdětná znamená určitou dysfunkci (být sobecká nebo zahleděná do sebe). Stále více se mluví o vlivných ženách, které se rozhodly nemít děti, což může pomoci jiným ženám, které mateřské pudy prostě necítí.
Nepropadejte panice. Biologické hodiny jsou jen nástrojem k manipulaci žen |
2. Finanční a logistické důvody – tíha mateřství dopadá stále především na ženy. Stále bývá hlavním důvodem odchodu ze slibně rozjeté kariéry, ke které je těžké se s dětmi znovu vrátit. Ženy s dětmi jsou tak častěji nezaměstnané nebo pracují na zkrácený úvazek. Jednoroční rodičovská dovolená může snížit plat ženy o 20 procent. Náklady na výchovu dítěte se přitom za posledních 20 let zdvojnásobily.
3. Svobodná volba – ať už za ní stojí stav dnešního světa, obavy ze zodpovědnosti nebo nejistota, zda máme na roli rodičů dost síly a energie, svobodná volba je právem každé ženy, přestože společnost bude za její volbou pravděpodobně stále hledat zástupné důvody.
Jsou lidé s dětmi skutečně šťastnější?
Podle psychoterapeutky Ann Davidmanové zabývající se ve své praxi otázkami mateřství, je rozhodnutí žen nemít děti těžké především kvůli nevyřčenému poselství, že každý by přece chtěl mít děti.
V průběhu let slyšela od svých klientů tyto a podobné věty: „Bojím se, že ztratím partnera, protože chce děti a já nevím, co chci já. Myslím, že je nechci.“ „Bojím se, že ztratím svou identitu, svobodu a pohodlí, když budu mít děti a bojím se toho, že budu litovat, když je mít nebudu.“ „Vždycky jsem chtěla mít dítě – ale je to vůbec etické, když vím o hrozbách pro životní prostředí a současných politických nepokojích?“
Jsem dobrovolně bezdětná a šťastná, mám skvělý sexy život, říká Clarksonová |
Z médií a reklam na nás přitom ze všech stran útočí obrázky perfektních nukleárních rodin se dvěma dětmi (ideálně chlapcem a dívkou), které demonstrují všeobecnou představu, že rodina rovná se štěstí. Otázka, zda jsou lidé s dětmi šťastnější než lidé bezdětní, byla přitom odedávna předmětem diskuze.
Na rozdíl od všeobecného přesvědčení většina studií na toto téma zjistila, že rodiče nezletilých dětí nepociťují vyšší úroveň subjektivní pohody než bezdětní jedinci. Obvyklá interpretace takového zjištění je, že emocionální odměny za rodičovství jsou převáženy psychosociálními dopady a finančními výdaji.
Zajímavé je, že v rámci Evropy jsou přitom lidé s dětmi výrazně šťastnější než ve Spojených státech amerických nebo v asijských zemích. Zejména švédští, norští a dánští rodiče jsou se svým životem spokojenější než jejich bezdětné protějšky.
Největším strašákem jsou pozdější výčitky
Lítost, že člověk děti měl, existuje, ale mluví se o ní mnohem méně než o lítosti bezdětných. Lítost je faktor, který silně vstupuje do procesu rozhodování. Podle Chrastilové je to tak správně, protože tak velké rozhodnutí, zda mít či nemít děti, by nemělo být bráno na lehkou váhu.
Psychologické výzkumy přitom dokázaly, že lidská psychika se v předpovědích toho, jak se budeme cítit v budoucnu, často mýlí. Lidé mají tendenci podceňovat osobnostní charakteristiky a neuvědomují si, že jejich myšlení bude za deset let nejspíš podobné tomu dnešnímu.
Děloha neznamená, že musím mít děti. Bezdětní bojují s okolím i stereotypy |
V dnešní společnosti mají lidé s dětmi tendence soudit bezdětné. Rachel Chrastilová ve své knize poukazuje na důležitost dialogu mezi rodiči a bezdětnými. Porozumění a ocenění bezdětných lidí podle ní v dnešní společnosti zoufale chybí.
„Oceňuji lidi, kteří mají děti a zaručují tak, že v budoucnu bude život pokračovat. Zároveň si myslím, že i bezdětní mají lidem s dětmi co nabídnout. Moje vědecká práce bude například sloužit generacím po nás,“ říká Chrastilová. Těm, kteří se stále obávají učinit rozhodnutí, zda mít, či nemít potomky, radí, aby se v životě nebáli nebýt perfektní.
„V životě si většinou nejvíce pamatujeme nikoliv šťastné, nýbrž silné momenty, a ty budeme zažívat i bez dětí. Ať už se rozhodnete mít děti, nebo ne, nejde o boj mezi rodiči a bezdětnými, nýbrž o symbiózu, ze které mohou obě strany vytěžit,“ uzavírá Chrastilová.
