Jmenuji se Magda, je mi 38 let a jsem vdaná. S manželem Josefem, o tři roky starším, máme dvě děti, patnáctiletého syna a třináctiletou dceru. Obě děti máme pochopitelně rádi, ale jsou zrovna v tom věku, kdy by je člověk kolikrát nejradši „přetrhl jak hada“. Puberta. Nic jiného za tím není, prostě to musíme vydržet.
A aby toho nebylo dost, vážné starosti mi už delší dobu dělá moje máma. Kolikrát mám pocit, že je horší ještě než ti naši puberťáci, Jenže oni na své výstřelky mají nárok, ona ne, měla by se chovat přiměřeně svému věku, příští rok jí bude 60.
Dítě hodně mladých rodičů
Jsem jedináček, naši už se k pořízení dalšího dítěte nikdy nedokopali, to jsou slova mé matky, když jsem se jí ptala, proč jsem sama a nemám bráchu nebo ségru. Máma otěhotněla ve dvaceti, tátovi bylo o rok víc. Následovala rychlá svatba. Svěřila se mi, že táta byl její první kluk, ona jeho druhá, byli nezkušení a rozhodně neplánovali, že se tak brzy stanou rodiči.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
I když se na moje narození těšili, přesto oba nebyli nijak nadšení z toho, že bezstarostné mládí skončilo a začaly povinnosti, a to především pro mámu, na níž spočívala téměř všechna starost o mě, domácnost a vlastně i tátu. Máma se po čase vrátila do práce, a i když si prý s tátou říkali, že mi pořídí sourozence, nikdy už k tomu nedošlo.
Dětství jsem měla pěkné a veselé. Naštěstí jsem vyrůstala na sídlišti, takže kamarádů bylo kolem plno, absenci sourozence jsem až tak neprožívala. Mí rodiče byli mladí a byla s nimi legrace, mám na dětství opravdu hezké vzpomínky.
Horší to už bylo během dospívání, naši se víc hádali, máma tátovi vyčítala, že jí mládí uteklo mezi prsty, že si nic neužila. Táta zase před naštvanou mámou utíkal za kamarády do hospody a časem se objevily i nějaké slečny, kterým občas podlehl. Máma mu pokaždé odpustila, on si posypal hlavu popelem, usmířili se a byl nějakou dobu klid.
Ve dvaceti jsem odešla z domu, už jsem chodila se svým manželem, měla jsem po maturitě, tak jsme spolu začali žít, vzali se, pořídili si děti a jsme celkem spokojení. S rodiči jsem pochopitelně byla dost v kontaktu, bydlíme od sebe asi tak 40 kilometrů, neviděli jsme se denně, ale párkrát do měsíce ano.
Příběh Marcely: Moje matka chce být neustále středem pozornosti |
Máma mi hodně pomáhala s dětmi, když byly malé. Měla jsem už svůj život, své radosti i starosti, život rodičů jsem příliš neřešila, nijak se mi nesvěřovali, proto mě překvapilo, když mi před zhruba dvěma lety máma zavolala, že táta podal žádost o rozvod. Prý se zamiloval a chce si ještě něco užít.
I když je prý dědeček, tak se na to rozhodně necítí, věk je prý jen číslo a on si připadá jak zamlada. Proto si taky našel o 30 let mladší slečnu a jak mi máma s brekem oznámila, prý začal mluvit i o dítěti.
Máma dohání ztracené mládí
S tátou nebyla rozumná řeč, naši se nakonec celkem v klidu rozvedli, dokázali se domluvit i na vypořádání majetku. Měla jsem o mámu strach, jak si sama se vším poradí, ale překvapila mě. Docela rychle se z té tátovy zrady, jak tomu říká, oklepala a prohlásila: „Když on se cítí být mladý, tak já taky!“.
Začala chodit cvičit, změnila šatník, barvu vlasů a vlastně celý účes. Což o to, vizuálně omládla, slušelo jí to, a kdyby zůstala u první proměny, bylo by všechno v pořádku, jenže máma začala sledovat, co nosí dnešní mladí a do jejího šatníku přibyly kousky, které bych radši viděla na své dceři než na ní.
Příběh Daniela: Vadí mi, že přítelkyně sdílí náš život na sociálních sítích |
Ale pro mě a mého muže je úplně nejhorší to, že máma začala být až extrémně aktivní na Facebooku a Instagramu. Na obou sítích má profil už pár let, ale nepamatuji si, kdy tam někdy něco dala. Říkala, že je používá jen pasivně, občas si počte, co ji zajímá, ale jinak jí jsou fuk.
To tvrdila dřív, dnes je tam denně, svou zeď plní svými selfíčky, rozepisuje se o každém svém kroku, a hlavně sděluje a zveřejňuje plno věcí či fotek, které se týkají mé rodiny a pochopitelně nikdy nás nezapomene označit.
Už jsem jí řekla, že její chování je za hranou, ale ona to odmítá přijmout. Můj muž je z toho na prášky, jen se kvůli ní hádáme, a dokonce i děti řekly, že babička se asi zbláznila.
Magda
Názor psycholožky čtěte na další straně.
