Jmenuji se Dáša, je mi 35 let a přiznávám, že svého muže jsem „rozvedla“. I když jsem mu rozhodně nedala nůž na krk, aby opustil svou ženu a dvě děti. Ale milovala jsem ho a nechtěla jsem se ho vzdát, rozhodnutí bylo na něm.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Kdyby chtěl zůstat s rodinou, rozešli bychom se, po roli skrývané milenky jsem rozhodně netoužila, což jsem mu ostatně řekla. Nedávala jsem mu žádná ultimáta, po téměř roce známosti jsem se ho zeptala, jak si to představuje dál. On věděl, že rozhodne-li se zůstat v manželství, je mezi námi konec. Tak si vybral. Mě.
Někdy, když nemůžu spát, mám trochu výčitky, ale říkám si, kdyby byl se svou ženou spokojený a bylo mu s ní dobře, tak by si jednak se mnou nic nezačal, nebyl by jí tak dlouho nevěrný, a hlavně, nerozhodl by se kvůli mně ji opustit.
Nemůžu mít děti
Také jsem byla vdaná. Skoro osm let. Vzala jsem si svou první lásku. Měli jsme svatbu, ještě mi ani nebylo dvacet, mému ex bylo o tři víc. Byla jsem těhotná, po dítěti jsme toužili a jen jsem to zjistila a oznámila mu, hned mě požádal o ruku.
Do dvou měsíců jsme měli rychlou, ale krásnou svatbu a za další dva měsíce lékaři zjistili, že se dítě přestalo vyvíjet. Přišli jsme o něj. A stejně tak se mi nepodařilo donosit další tři. Nakonec mi doktoři řekli, že je zbytečné se o další dítě pokoušet, i když jsme na ně nedali, už jsem stejně nikdy neotěhotněla.
Moje neschopnost donosit dítě byla i příčinou rozpadu našeho manželství. Byl mojí první a velkou láskou, měla jsem ho moc ráda, ale přišlo mi nefér ho v manželství držet, když jsem věděla, že dítě moc chce. On by byl i ochotný se ucházet i o adopci, ale to jsem odmítla.
Příběh Amálie: Exmanželova přítelkyně se plete do výchovy mých dětí |
Pak se zamiloval do kolegyně v práci, rozvedené s malým synem a po našem klidném rozvodu se vzali a mají už spolu dvojčata – holky. Občas si zavoláme, napíšeme, zůstali jsme kamarády.
Když jsem poznala svého současného muže, byla jsem téměř tři roky sama. Tedy ne tak úplně, ale neměla jsem žádného přítele, ale nenudila jsem se. Mám hodně kamarádek i kamarádů ještě z dětství, žiju na místě, kde jsem vyrostla, sice ve vlastním bytě, ale nedaleko domu mých rodičů. I v práci máme skvělou partu.
Našel si pravý opak
Líbil se mi, je o pět let starší. Ovšem, že je ženatý a má dvě ještě celkem malé děti, mi přiznal asi až po měsíci. Okamžitě jsem náš vztah ukončila, žena by mi asi nevadila, ale ty děti!
Týden jsem vydržela mu nebrat telefon, ale když pak s kyticí a lahví mého oblíbeného červeného zazvonil u mých dveří, pustila jsem ho dál. Skoro rok jsem si nepřipouštěla, že je ženatý a má rodinu, byla jsem zamilovaná. Věděl to a jak už jsem zmínila, do ničeho jsem ho netlačila.
O své ženě moc nemluvil, jen mi řekl, že je můj pravý opak. Jednou se o ní vyjádřil, že na ní obdivuje to, jak se stará o děti, je prý skvělá máma, ale bohužel se soustředí hlavně na ně, a on zůstal stranou.
Jeho žena prostě vždycky razila heslo: Vše pro děti, jsou na prvním i posledním místě. Tak si prý připadal odstrčený, a to byl i hlavní důvod, proč se zamiloval do mě, toužil prý po lásce a obdivu. A toho měl ode mě vrchovatě.
Prý je nepraktická
Jejich rozvod nebyl tak klidný jako ten můj, přesně naopak. Trval skoro rok. Nakonec se ale domluvili na rozdělení majetku, penězích i na dětech. To už jsme bydleli u mě a měsíc po jejich rozvodu jsme se vzali.
Děti mě vzaly celkem v pohodě, prý je se mnou větší sranda než s mámou. Řekly mi, že máma nemá smysl pro legraci, je takový suchar, hlavně, aby měly dobré známky a chovaly se slušně. Ale já prý nic nehrotím, z ničeho nedělám vědu. Děti u nás byly každý druhý víkend a bereme si je i na část prázdnin.
Příběh Marty: Manžel odešel od rodiny k milence, chci ho zpátky |
Exmanželka se časem z rozvodu vzpamatovala, jenže si zvykla mého muže neustále otravovat (tak to vidím já, manžel tvrdí, že potřebuje pomoc) s nejrůznějšími kravinami (opět z mého pohledu).
Každá normální ženská by zvládla vyměnit žárovku, vyčistit odpad v kuchyni, nahodit pojistky. Ona ne. Tak volá a muž za ní okamžitě jede. Příště se nutně potřebuje radit o synově škole v přírodě a tak podobně. A manžel všeho nechá, už aby byl u ní.
Když jsem mu řekla, jestli to nepřehání, tak mi odpověděl, že ona byla vždycky hrozně nepraktická, o všem rozhodoval on, o všechno se staral on. Tak ji v tom přece nemůže nechat, zvlášť když zůstala sama jen kvůli němu.
Já už toho mám fakt dost. Mně je naprosto jasné, proč ho ona tam tahá, myslí si, že by se třeba mohl vrátit.
Dáša
Názor psycholožky čtěte na další straně.
