Příběh Kristýny: Čekám dítě, ale můj současný přítel jeho otcem není

Dostala jsem se do situace, v níž už jistě přede mnou bylo mnoho jiných žen. Rozešla jsem se s přítelem kvůli jinému. Jenže jsem těhotná a na sto procent vím, že otcem je můj bývalý přítel.

Jen jsem dosáhla plnoletosti a dokončila školu, rodiče mi oznámili, že jejich povinnosti končí a bylo by tedy nanejvýš vhodné, abych si našla práci a jiné bydlení. Nijak mě to nepřekvapilo, vlastně jsem s tím počítala, já bych s nimi stejně už dál žít nechtěla.

Máma s tátou by rozhodně neměli nikdy ani tu nejmenší šanci získat titul rodičů roku. Živili mě, šatili, ale to bylo asi tak všechno – lásku mi nijak neprojevovali. Netajili se tím, že děti mít nechtěli a matka na své těhotenství přišla, až když už bylo pozdě to řešit jinak.

Musela jsem se o sebe starat sama

Sbalila jsem si tak pár svých věcí a odešla bydlet na ubytovnu. Naštěstí se mi podařilo celkem rychle najít práci v jedné obchodní společnosti, kam jsem nastoupila jako asistentka. Práce mě bavila, měla jsem konečně i vlastní peníze, se kterými jsem mohla nakládat podle svého, a nemusela každou utracenou korunu někomu zdůvodňovat. Měla jsem i hodně volnosti, nikdo mi nic nezakazoval, nenařizoval.

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na [e-mail]. Respektují vaši anonymitu.

Naštěstí jsem se s tím vším dokázala dobře srovnat, nejsem rozhodně ten typ, který se chová jako utržený ze řetězu. Šla jsem si za svým cílem, a tím bylo co nejdřív vypadnout z ubytovny.

Podařilo se mi to po dvou letech, kdy jsem si dost našetřila a mohla si tak pronajmout menší byt. V práci se mnou byli také spokojeni, zvedli mi plat a já tak nemusela vyloženě obracet každou korunu.

Starší přítel

Měla jsem pár kamarádek i kamarádů, občas i nějakou známost, ale nikdy to nebylo nic vážného. Bylo mi téměř čtyřiadvacet, když jsem poznala Petra. Byl o patnáct let starší než já, rozvedený, otec desetileté dcery. Moc se mi líbil, imponoval mi prakticky od první chvíle, kdy jsme se poznali. Začali jsme se vídat, postupně jsme zjišťovali, že máme hodně společného.

Příběh Lukáše: Vzdal jsem se lásky své přítelkyně, teď toho lituji

Já mu vyprávěla o svém neradostném dětství bez lásky i o tom, jak jsem se v necelých devatenácti bez jakékoli pomoci musela postavit na vlastní nohy. On mi vyprávěl o svém nepodařeném manželství a stesku po dceři, která žila s matkou v Austrálii. Byl úspěšný, majetný, ale jak sám říkal, všeho by se vzdal, jen aby mohl svou dceru mít vedle sebe.

Po nějaké době jsem se k němu nastěhovala. Klapalo nám to necelé tři roky. Jenže já se zamilovala, doslova mi učaroval kamarád mé kolegyně. Přeskočila mezi námi pověstná jiskra, a když mi kolegyně řekla, že mu musela dát moje telefonní číslo, jinak by jí nedal pokoj, těšila jsem se na telefonát od něj jako malé dítě.

Několikrát jsme se viděli a já byla čím dál víc zamilovaná. Je stejně starý jako já, sympatický, má krásné oči, kterými mě doslova hltá, a já mu den ode dne propadala víc a víc. Když mi řekl, že beze mě už nemůže být, došlo mi, že ani já bez něj.

Rozchod byl jediné řešení

S Petrem jsem se rozešla. Nechtěla jsem mu lhát, přiznala jsem, že jsem se zamilovala do jiného muže. Nic jsem s ním sice zatím neměla, ale nedokázala jsem si už představit další život bez něho. Petr mě nepřemlouval, neprosil, abych si to rozmyslela, ale bylo na něm vidět, že je nešťastný.

Vím, že mě hodně miloval, cítila jsem se hrozně, ale nemohla jsem jinak. I já sama jsem byla z našeho rozchodu nějakou dobu rozhozená, trápila jsem se výčitkami. Ale pak jsem si řekla, že život jde dál, lidé se milují, pak se rozejdou, nejsme ani první, ani poslední.

Příběh Jitky: Kývla jsem na nabídku k sňatku, teď toho lituji

S novým přítelem jsme spolu dva měsíce, žijeme spolu, klape nám to, milujeme se. Jenže několikrát se mi nedostavila menstruace. Přičítala jsem to stresu kolem rozchodu s Petrem, ale když mi začalo být nevolno, jen pro jistotu jsem si udělala těhotenský test. Byl pozitivní a těhotenství mi potvrdila i moje gynekoložka. Je to dítě mého expřítele, to vím s naprostou jistotou.

Nevím, co mám dělat. Děti jsem vždycky mít chtěla. Nemohu přece podstoupit interrupci, i když by se to mohlo zdát jako nejjednodušší řešení. Jak to ale mám udělat s otcovstvím? Mám se rozejít s přítelem a bývalému říct, že s ním čekám dítě? Moc dobře vím, že on po dítěti toužil, a myslím si, že by mě vzal zpět. Nebo mám svému současnému příteli říct, že dítě je jeho? Jsem z toho naprosto zoufalá.
Kristýna

Názor psycholožky čtěte na další straně.