Svého muže jsem přebrala kamarádce. Měla jsem pocit, že ona si ho nezaslouží. My dvě se znaly dlouhá léta, věděly jsme o sobě hodně věcí, svěřovaly jsme se jedna druhé. A já věděla, jak to s ním měla. Byl to kluk na víkend, přes týden pracoval a bydlel mimo a domů se vracel jen na víkendy. No a během týdne jí nevadilo randit i s jinými.
Kamarádce jsem přebrala kluka
Na rovinu přiznávám, že jsem jí záviděla. Byla hezčí, průbojnější, kluci se předháněli, aby si jich všimla. Já byla vždycky tak někde mimo jejich záběr. Občas jsem s nějakým klukem chodila, ale žádný můj vztah netrval dlouho, prakticky pokaždé jsem dostala kopačky já.
A pak se stalo to, co změnilo můj život od základu. Na jedné taneční akci jsem se potkala s kamarádčiným víkendovým přítelem. Ona tam nebyla, já měla trochu upito a začala jsem ho balit, alkohol mi zvedl sebevědomí. Nakonec jsem mu řekla i to, jak to ona s ním má.
Skončili jsme spolu v posteli. Byl to nejhezčí sex, jaký jsem do té doby zažila. A i když jsem s ničím dalším už nepočítala, on mi za pár dní zavolal a pozval mě na rande. Je prý volný, s kamarádkou se rozešel a jestli bych si to s ním chtěla zase zopakovat, nebyl by proti.
O kamarádku jsem přišla, dozvěděla se, že jsem mu všechno řekla, a hlavně jí vadilo, že s ním chodím já. Chodili jsme spolu, tedy spíš spali, několik měsíců, když jsem přišla do jiného stavu. Bylo mi dvaadvacet, jemu o pět víc. Po rodině jsem nijak zvlášť netoužila, ani on, ale o potratu jsem rozhodně neuvažovala.
On prosazoval, že se brát nemusíme, že se o nás postará i tak, můžeme spolu žít a vychovávat dítě, aniž bychom museli být manželé. Ale já na svatbě trvala, už jsem měla zkušenost s jeho nevěrou a myslela jsem si, že si ho tak pojistím. Odpustila jsem mu, když mi přísahal, že to byla výjimka, že se to už nikdy nebude opakovat.
Nemohl si pomoct
Narodila se nám dcera. Tatínkův miláček, vždycky byla a vždycky bude. Další dítě už nemáme. I když bych ráda, ale už se mi nepodařilo znovu otěhotnět. Manžel se v naší dceři vidí a myslím, že ona byla tím, co ho dokázalo držet doma. Během našeho manželství jsem několikrát zjistila, že má milenku. Nevím, jestli mám nějaký šestý smysl, ale přišla jsem na to pomalu hned v začátcích. Zklamal mě až u té poslední.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Manžel nikdy nemlžil a nezapíral. Ale vždy mi tvrdil, že si prostě nemohl pomoct, že ho už tak musím brát, že on prostě nemůže odolat, že je to v něm a jiný už asi nebude. Ale zároveň se mě snažil přesvědčit, ať mu odpustím, že to bylo naposledy. Odpouštěla jsem pomalu jak na běžícím pásu.
Mám ho ráda a měla jsem vždycky, nedokázala jsem si představit, že bych žila bez něj. Nechtěla jsem vychovávat naši dceru sama, i když vím, že on by se na její výchově také podílel. Prostě jsem ho chtěla mít doma i za cenu, že mi občas zahne.
Přesvědčovala jsem samu sebe, že miluje mě, že ví, jak ho já mám ráda, jak ho miluje naše dcera a jak se vlastně máme všichni tři dobře. Pochopitelně jsem se vždy snažila vytvořit mu doma to teplo domova, aby si to uvědomoval.
Nebyl to úlet
Jsou to tři měsíce, kdy jsem zjistila, tedy kdy se ke mně doneslo, že má manžel opět nějakou bokovku. Večer, když přijel z práce, pochopitelně o několik hodin později, než ráno tvrdil, že přijede, a začal se vymlouvat, jak toho měli moc a že s tím nepočítal, tak jsem mu řekla, ať se nenamáhá, že stejně všechno vím.
On jen sklopil oči a mlčel. Uhodila jsem na něj, co mi k tomu chce říct, co to zase má za úlet a on řekl, že to až takový úlet není. A já řekla, tak když není, tak si za ní jdi. Vyber si, buď my dvě s dcerou, nebo ona. A on se sebral a odešel.
Byla jsem vzteky bez sebe, čekala jsem, že se vrátí a že si promluvíme, ale celou noc nepřišel. Ráno zavolal, že už se rozhodl, že prostě chce být s ní a že si přijde pro nějaké věci a brzy si promluvíme, co dál.
Byla jsem v šoku, to jsem opravdu nečekala. Doufala jsem, že si to třeba ještě rozmyslí kvůli dceři. Jenže ona je na jeho straně. Když za dva dny přišel, já dceři do té doby nic neřekla, mlžila jsem, že je táta služebně pryč, chtěla jsem, aby jí to řekl sám, tak on jí to prostě na rovinu všechno řekl.
Myslela jsem, že bude brečet, dělat scény, ale ona řekla, že ji to nijak netrápí, je už velká holka, před pár týdny jí bylo patnáct a že moc dobře ví, jak to my dva spolu máme, že není ani hluchá ani slepá. A tím to pro ni skončilo. Táta byl štěstím bez sebe, jak mu jeho holčička nic nevyčítá a moje city mu byly ukradené.
Jsem sama, čekám, kdy se vrátí a pořád se nic neděje. Nepátrám, kdo je ta jeho nová láska. Pořád si říkám, že od ní musí odejít, že doma se mnou mu bylo nejlépe. Chtěla bych, aby se vrátil, pořád má doma ještě pár svých věcí…
Marta
Názor psycholožky čtěte na další straně.
