Debaty týkající se hlubin lidského nitra byly dlouho považovány za tabu či zbytečnost. Přiznat, že se cítíte v psychické nepohodě, se rovnalo téměř ostudě. Příslušníci starších generací často s oblibou namítají, že oni zažili všechno možné, a také to zvládli. Ano, těžké časy zakoušejí lidé od samého počátku věků, což ale není důvod k tomu, aby byly tyto potíže bagatelizovány.
Známé pořekadlo tvrdí, že žádný problém není příliš malý pro toho, kdo jej právě řeší. Dnešní doba je navíc velmi specifická a z hlediska duševního zdraví v mnohém daleko náročnější. Jen málokterá generace před námi mohla říct, že zažila pandemii a tolik světových konfliktů – co se mediálního pokrytí týče – z takové blízkosti, jako je zažíváme dnes.
„Díky psychohygieně je jedinec schopen vědomě řídit svůj životní styl, předcházet psychickým problémům a chránit se před různými nepříznivými vlivy. Zároveň tak cíleně posiluje svou duševní kondici a rovnováhu. Pokud přesto psychické problémy ojediněle vyvstanou, psychohygiena dotyčnému pomáhá náročnou situaci lépe a efektivněji zvládat,“ uvádí k danému tématu portál Akademie osobního rozvoje APAS.
Nové výzvy pro nás připravil digitální svět a sociální sítě, stejně jako globalizace a snazší přístup k informacím. Každodenní realita se mění rychlostí, jakou jsme si dříve nedokázali ani představit, i proto je tak náročné se jí přizpůsobit a s grácií a lehkostí přeskakovat všechny ty kaluže, které nás na chodníku života neustále překvapují.
Naučte se říkat ne
A jak vlastně k psychohygieně přistupovat? Péče o duši stojí v podstatě na čtyřech pilířích: spánku, pohybu, relaxaci a sociálních kontaktech. Pokud ztratí stabilitu jedna z noh, začne se kývat celá stolička. Základem všeho je kvalitní spánková hygiena: bez odpočinku to nejde a své tělo neošálíte. Dalším v pořadí je pohyb. Není třeba věnovat se přímo vrcholovému sportu, stačí i lehká aktivita.
Podle odborníků je ideální ujít denně zhruba šest tisíc kroků. Relaxaci si musíme někdy doslova přikázat, ale potřebujeme ji všichni (třebaže někteří tvrdí, že se jim při odpočinku dělá nevolno). Celé to pak zaštiťují vztahy. Bez kvalitních vztahů není život úplný.
Techniky na uvolněníMeditace Pro začátek můžete vyzkoušet krátkou meditaci během lekce jógy nebo některou z chytrých aplikací, které vás provedou touto prastarou technikou. Za meditaci lze považovat i pouhých pět minut soustředěného relaxu. Sedněte si do křesla, všechno vypněte a nemyslete na nic. Ukočírovat myšlenky není snadné, nemusíte si ale vyčítat, že vám hlavou neustále něco běží. I to je součást meditace, časem se budete zlepšovat a doba, kdy se dokážete zklidnit a „odpojit“, se bude prodlužovat. Mindfulness Tento pojem lze přeložit jako uvědomění, všímavost, otevřená nebo bdělá pozornost či vědomé pozorování. Osvojení si této techniky znamená, že se naučíte vnímat své emoce v každém okamžiku, nereagovat přehnaně, ale mít vždy prostor pro vědomé rozhodnutí, jak s danou situací naložit. Existuje řada skvělých knih, které vám s tím pomohou, například Vědomí přítomnosti: meditace bdělosti v každodenním životě nebo Život samá pohroma: Jak čelit stresu, nemoci a bolesti pomocí moudrosti těla a mysli, jejichž autorem je americký emeritní profesor medicíny a nadšený propagátor mindfulness Jon Kabat-Zinn. Autogenní trénink Tato metoda spočívá v naprostém uvolnění těla, jež následně ovlivňuje mysl a dokáže zklidnit také vnitřní orgány. Základními principy jsou relaxace a koncentrace. Relaxace spočívá ve vědomém uvolnění všech svalů, kdy se soustředíte na určitou představu, jež má poté vliv na uvolnění celého těla. Chce to trochu cviku, ale za pokus to rozhodně stojí, autogenní trénink je jednou z velmi populárních metod péče o psychické zdraví. Dechová cvičení Velkou výhodou dechových technik je to, že je zvládne každý a dají se provádět v podstatě kdekoli. Uvolňují napětí a navozují zklidnění ve chvílích, kdy cítíte úzkost nebo stres. Existuje celá řada metod pracujících s dechem. Některé jsou založené na hlubokém nádechu a výdechu, či naopak úsporném způsobu dýchání nosem, střídání nosních dírek a podobně. |
Blog Na Vybranou, věnovaný tématům týkajícím se lidské psychiky, zmiňuje dokonce šest základních kritérií. K výše uvedeným přidává ještě přírodu a sebepoznání. Příroda je údajně univerzální všelék, což potvrdí nejeden městský člověk. Únik do zeleně pomáhá a uzemňuje. A bez možnosti sebepoznání bychom cestu duševní očisty nikdy nezačali.
Spojte příjemné s užitečným. Relaxujte v přírodě, kde vás nikdo nebude rušit. Zeleň, meditace, ticho udělají doslova zázraky pro uhnanou a pošramocenou duši.
„To vlastně považuji za úplný základ – být v dobrém kontaktu sám se sebou, uvědomovat si, jak se cítím a co potřebuji, a přiznat si to i ve chvílích, kdy se mi to nelíbí. Například pro někoho, kdo zakládá svou hodnotu na tom, že vždycky ‚může‘, je těžké si připustit, že je unavený a ubližuje svému tělu. Je také důležité dodat, že naše kapacita může být každý den jiná. V rámci psychohygieny tomu potřebujeme flexibilně přizpůsobovat nároky, které na sebe klademe, rozvíjet citlivost k sobě a každý den znovu hledat hranice, čemu můžu říct ‚ano‘ a čemu už potřebuji říct ‚ne‘,“ podotýká psycholožka Kristína Medalová.
Pomoc na pár kliknutí
Nikdy navíc nebylo snazší najít pomoc právě v této oblasti. Díky pandemii se rozšířil fenomén online terapií, které šetří čas a jsou snadno dostupné. Oblíbili si je pacienti i samotní terapeuti. Obě skupiny zjistily, že jde o zcela plnohodnotnou alternativu, jak lze přistupovat k péči o duši. Tento druh terapie nabízí například platforma Soulmio, aplikace Nepanikař či nezisková organizace Nevypusť duši, jež jsou schopny poskytnout i okamžité řešení daného problému.
Někdy zkrátka člověk potřebuje odbornou radu tady a teď a nemůže čekat na ordinační hodiny. Často ani není nutné mluvit s „někým živým“, jako pomyslná berlička mohou v těžkých chvílích posloužit i různé uklidňující aplikace. Svého zástupce v této kategorii má i Česká republika. Aplikace Nepanikař nabízí jednoduché, uživatelsky příjemné rozhraní, které vás ve chvílích nouze provede až k samotnému řešení. Proklikáte se zde snadnými tipy, cviky a radami, a pokud nic z toho nepomůže, obdržíte kontakt na nejbližší pomoc. Tuhle „apku“ používá už sto třicet tisíc lidí ve sto padesáti zemích světa.
„Naše online platforma byla spuštěna v roce 2020, v době, kdy jsme zaznamenali trojnásobný nárůst depresí a dvojnásobný nárůst úzkostí,“ uvádí Lucie Slámová, koordinátorka e-mailové poradny Nepanikař.
Další příliv negativních pocitů vyvolala válka na Ukrajině. „V tomto období byl opět mapován nárůst kontaktů vztahujících se k válce a tomu, jak celou situaci ustát, a to zhruba šedesátiprocentní,“ dodává. Aplikace Nepanikař se zaměřuje především na děti a dospívající a nyní se dočkala také překladu do ukrajinštiny.
Lapeni v informační síti
Během pandemie lidé začali více řešit pocity úzkosti, deprese, problémy s mezilidskými vztahy, propadali různým druhům závislostí a postrádali životní motivaci. Dnes naše pocity nabraly zcela nový směr – máme strach o budoucnost světa, úzkost z toho, že je situace zcela mimo naši kontrolu, trpíme únavou z přemíry informací, obavami z blízkosti konfliktu, starším ročníkům se vracejí vzpomínky na válku a okupaci. Neblahý vliv na psychiku má i neustálé surfování na sociálních sítích nebo internetových stránkách.
Novodobý trend označovaný jako doomscrolling se týká všech, kteří nejsou s to sundat palec z obrazovky v touze po dalších a dalších informacích. Jedná se o zlozvyk moderní doby, kdy nejprve chceme všechno vědět, a pak už jen rolujeme tak dlouho, dokud nezačneme cítit totální otupělost.
„Klientům doporučujeme zařadit péči o duševní zdraví do každodenního života. Zpravidla primárně se zaměřujeme na kvalitu spánku, dostatek pohybu a relaxaci. U mladých lidí pak často otevíráme téma negativního vlivu na dušení zdraví moderními technologiemi a sociálními sítěmi, které tvoří drtivou většinu náplně jejich volného času,“ říká Lucie Slámová.
Za vyhoření nemůže práce
Když se o své psychické zdraví nebudeme starat, může se stát, že začneme cítit úzkost, depresi, únavu nebo zažijeme syndrom vyhoření. I proto je důležité zařadit do života relaxační techniky a naučit se opravdu odpočívat. Témata jako psychická odolnost, psychohygiena a mindfulness se dnes konečně začínají těšit zasloužené pozornosti.
Psychické potíže totiž nejsou něčím, co se vám může přihodit jen jednou. Když se poprvé nepoučíte, přijdou klidně znovu a potom zase. O tom ostatně hovoří i Simona Zábržová, zakladatelka online poradny Soulmio, jejímž cílem je péče o duševní zdraví a mentální pohodu zaměstnanců ve firmách.
„U dnešních mladých lidí obecně roste zájem o relaxační techniky, které slouží k hledání a upevnění psychické pohody a poznávání sebe sama.“
Lucie Slámovákoordinátorka e-mailové poradny Nepanikař
K založení online poradny se rozhodla poté, co si sama dvakrát prošla vyhořením. Podle ní je však mylné domnívat se, že za tento problém může práce a řešením je místo v jiné firmě. „Vždycky to tak není. Můžu za to v první řadě já, moje nastavení. V momentě, kdy dělám opakovaně něco špatně, tak je úplně jedno, že jdu do nové práce, protože tam tři měsíce prožiju v euforii, že mám nové místo a všechno je jinak, a pak to zase sklouzne tam, kde to bylo. Nejde tedy o samotnou práci, ale o můj přístup k ní.“
Mladí se za duši nestydí
Podle výsledků State of the World’s Children report (Zpráva o situaci dětí ve světě), kterou publikoval Dětský fond Organizace spojených národů (UNICEF) na konci minulého roku, žije na Zemi třináct procent dětí ve věku deset až devatenáct let s diagnostikovanou mentální poruchou. Oblast duševního zdraví dětí a adolescentů byla dlouho přehlížena, díky pandemii se však začalo blýskat na lepší časy.
Generace Z, jež označuje skupinu lidí narozených koncem 90. let, bývá často popisována jako generace, která vnímá silné napojení na své duševno. „U dnešních mladých lidí obecně roste zájem o relaxační techniky, které slouží k hledání a upevnění psychické pohody a poznávání sebe sama. Klientům doporučujeme rozličné metody, které pracují s dechem, svalovým napětím a smysly,“ popisuje Lucie Slámová s tím, že důraz je kladen zejména na dechová cvičení, pohyb a kvalitní spánek.
„Relaxace pomáhá zmírnit negativní dopady stresu, uvolnit svaly a má pozitivní vliv na spánek. V případě, že starosti, špatná nálada, negativní emoce či další psychické potíže, které klienti prožívají, zasahují do jejich každodenního života, a to jak osobního, tak i pracovního, doporučujeme vyhledat odbornou pomoc.“
Podle studie publikované Americkou psychiatrickou společností nazvané „Stres v Americe: Generace Z“ z roku 2019 navštívilo terapii nebo podstoupilo léčbu zhruba třicet sedm procent lidí. U takzvaných mileniálů (osob narozených přibližně v letech 1983–1997), to bylo třicet pět procent, u generace X (ročníky 1968–1982) šestadvacet procent, u Generace Baby boomers (ročníky 1946–1967) dvaadvacet procent a u takzvané tiché generace (lidé narození v období let 1925–1945) pouze patnáct procent.
Pečovat o své psychické zdraví je čím dál důležitější.
Generace Z se na svou psychiku zaměřuje častěji, více o ní mluví a vnímá ji mnohem citlivěji – až dvacet sedm procent označuje své duševní zdraví za špatné (podobně ho hodnotí jen patnáct procent mileniálů a třináct procent příslušníků generace X).
Mladí lidé dnes čelí většímu množství výzev a také se už za své potíže s psychikou nestydí. Mají snazší přístup k informacím z celého světa a cítí se více propojení. Když vidí, že na internetu někdo mluví o své duševní nepohodě, nemají pak problém otevřít se svému okolí a promluvit o svých vlastních potížích.
Díky influencerům, internetovým osobnostem a dalším se dnes otevírá stále více témat, která byla ještě donedávna tabu, a generace Z si tyto poznatky z online prostředí přenáší do svého reálného života.
Prokletí perfekcionismu
Přestože se pozornost často obrací k mladé generaci, problémy se nevyhýbají žádné věkové skupině. Dokonce ani těm, kteří se považují za silné a odolné. Zatímco generace Z si v zájmu duševního zdraví leccos odpustí, umí být k sobě mírnější a netouží po dokonalosti, lidé starších ročníků jsou i nadále ovládáni představou, že „stále něco musí“– ke své vlastní škodě.
Aneb jak píše profesor Radkin Honzák v knize Jak žít a vyhnout se syndromu vyhoření: „Odmítnutí dokonalosti není rezignací na skutečnou a vysokou kvalitu života, znamená osvobození od nesmyslného a nesplnitelného diktátu, obrácení pozornosti k reálným cílům, přiměřenému klidnému tempu a k životní pohodě.“
