„Když jsem si v pětadvaceti stoupla na váhu a zjistila, že při 163 centimetrech vážím 90 kilo, docela to se mnou zamávalo. Pustila jsem se sama cíleně do hubnutí, hlídala jsem si stravu, měla jsem hodně pohybu a opravdu se mi podařilo za dva roky shodit 20 kilogramů,“ vzpomíná.
„Jenže pak jsem otěhotněla, čekala jsem dvojčata, kluka a holku, a po porodu mi pár kilo zůstalo a hubnutí už mi nešlo. Kila se mě držela jako klíště a nic nepomáhalo,“ vypráví Lucie, která dlouho sváděla svůj nerovný boj s nechtěnými kily.
„Pak jsem jednou na internetu zahlédla soutěž o hubnutí za pomoci keto diety, a i když jsem zastánkyní přirozené redukce váhy, zkusila jsem to. Do soutěže mě k mému údivu vybrali a já se začala učit úplně jiný přístup ke stravování.
V první fázi hubnutí to byla docela velká změna. V životě jsem nesnědla tolik cukety jako za ten jediný měsíc. Tehdy jsem pochopila, že neumím jíst pravidelně, ale právě pravidelná strava mi nastartovala metabolismus a podpořila spalování tuků.
Pak jsem si poctivě připravovala jídelníček podle doporučení výživové poradkyně. Dříve jsem jedla dlouhodobě dělenou stravu, takže jsem měla výhodu v tom, že jsem byla zvyklá připravovat jídla bez příloh, jako jsou třeba těstoviny, brambory a rýže. Během čtyř měsíců jsem se tak dostala na krásných 64 kg, které si od té doby držím.“
A jak to má Lucie s pohybem? „Toho jsem měla vždycky dost, ale hubnutí přišlo paradoxně ve chvíli, kdy jsem přestávala běhat já a začali běhat moji psi. Jsem musherka, ve spřežení mám sedm psů, tedy spíš, jak já říkám, ‚psích holčiček‘. Trénuju je u nás v okolí Velvar. Na hory se dostanu většinou jen při závodech, případně zajedu do Krušných hor, odkud pocházím.
Pár trikůZdravé mlsky Chytrá pauza |
V běžném dni má pohyb jenom se psy, manžel chodí pozdě večer z práce a potmě se jí nechce běžet samotné do polí a tam se honit se srnkami. „Sport ale miluju a počítám, že zase začnu pravidelně běhat a znovu si zaběhnu půlmaraton. Budu taky jezdit na koloběžce a chodit s pejsky dogtrekking,“ těší se sportovkyně, která vyrůstala ve vesničce poblíž Teplic a vždy se hodně hýbala.
Psi ocenili, že táhli menší hmotnost
„S rodiči jsme chodili po výletech, po horách, na běžky. No, a z bobování jsem přešla už v dětství do světa mushingu, takže teď pro mě zima znamená hlavně to spřežení u saní, co si sviští po sněhu. To je děsně velká romantika, kdy člověk jede, slyší jen oddychování psů a šustění sněhu,“ říká.
„Ne ale vždy, to je spíš taková odměna. Ve skutečnosti se z devadesáti procent jezdí na káře, to je speciální vozík pro spřežení, kdy projíždíte blátem, loužemi, drncá to s vámi a háže. Tenhle sport se prostě dělá srdcem, se vším, co k němu patří, včetně lásky ke psům,“ chválí svoje chlupáče musherka, která se celý podzim připravovala na závody. Největší výzvou pro ni byl Šediváčkův long, etapový závod psích spřežení v Orlických horách dlouhý 222 km. A psi jistě ocenili, že táhli nižší hmotnost.
I když Lenka nebyla v mládí vyloženě silná, svou postavu vnímala spíše negativně. „Od nějakých patnácti jsem postupně kynula a kynula, až se ze mě po deseti letech stala úplná buchta,“ směje se mladá žena, která se dnes cítí fajn a tvrdí, že spokojenost je vždycky v hlavě.
„Někdo je spokojený, i když váží cent, a jiný se bude trápit s 5 kily nadváhy. Já jsem teď ve fázi, kdy ještě úplně spokojená nejsem, ale už se na sebe konečně můžu podívat do zrcadla. A moc se těším, až si na jaře obléknu šaty.“
VIDEO: Reportér Matěj Smlsal se pokusil vžít do role tlouštíka:
17. března 2020 |
