Svých 140 kilo čtenářka léta neřešila. Petr Havlíček jí s nimi pomůže

Je mi 45 let, jsem vdaná 26 let, mám čtyři dcery. Tři jsem porodila a čtvrtá přišla, tehdy tříletá, na návštěvu s tetou z dětského domova, rozrazila dveře a vtrhla do našeho života se slovy: "Ahoj mami, tady se mi líbí. Kde mám postel?"

Dnes je Zuzance 14 let, je úžasná, temperamentní, hodná, hraje na klavír, na housle, na kytaru, na bicí, flétnu, zpívá, maluje a píše povídky.

2. místo: služby výživového poradce

Posílali jste nám příběhy, z nichž jsme tři vybrali a oceníme. Magdalena, autorka tohoto příběhu, získává zdarma balíček služeb v hodnotě 10 000 Kč v Centru Petra Havlíčka. Příští týden zveřejníme vítězný příběh, jehož autorka vyhrává týdenní pobyt v Egyptě s oběma kouči a navíc s fyzioterapeutkou.

Ačkoli nás před přijetím Zuzy do pěstounské péče mnozí zrazovali kvůli její těžké oční vadě a romskému původu, ukázalo se, že její přítomnost v rodině nás naučila toleranci, brát věci tak, jak jsou, velké lásce, že i nevidomí lidé mohou žít plnohodnotný život, že na sociálních stránkách pro nevidomé je i porno (poslední znalost, kterou Zuzanka přinesla ze své školy pro zrakově postižené).

Poslední rok byl plný změn. Nejstarší dcera se i s mými vnoučátky (chlapeček 2, Holčička 7, no ano, stala jsem se babičkou v osmatřiceti, dceři bylo 18 a potřebovala ještě hodně pomoct) odstěhovala do jiné vesnice. Dvě další dcery spolu budou od září společně bydlet v Praze, která je asi 150 km vzdálená od vesnice, kde žijeme. Jedna studuje vysokou školu a druhá se rozkoukává po maturitě.

Pracuji jako noční teta v dětském domově a v posledním roce také na částečný úvazek jako sociální pracovnice pro organizaci doprovázející pěstounské rodiny.

Mám spoustu kamarádek a zájmů můj velký koníček je patchwork. Posledních 25 let mého života bylo naplněno péčí o druhé. Manžel, děti, babička s dědou, velká rodina, děti v práci, prostě kdokoli potřeboval pomoct. Jela jsem na plno, zavařovala, uklízela, nakupovala, vařila, pekla, prala, žehlila, vozila do hudebky a na ostatní kroužky, uklízela zahradu, vystudovala VŠ, snažila se neblbnout a učit se nové věci, prostě šrumec.

A najednou mě zrazuje tělo. Zapomněla jsem při péči o ostatní na sebe.

Polehoučku se moje váha vyšplhala na strašných 140 kilo, lekla jsem se již před půl rokem při zjištění, že musím držet bezlepkovou dietu. Nedělalo mi problém celá léta v případě nemoci vařit dietu pro kohokoli z rodiny, ale vařit pro sebe se ještě musím naučit. Jde to těžce.

Podařilo se mi zhubnout prvních 15 kilo a dietu už docela zvládám, ale začínám si uvědomovat, že starání se o sebe není jen o jídle a že studna péče a lásky, kterou druhým poskytuji, není bezedná. Když jsem své devatenáctileté dceři řekla, že chci jet do Egypta, zasmála se a namítla: "To tě chci vidět." Já bych to taky chtěla vidět.
Magdalena

Názor koučky:

Paní Magdaléno, jela jste mnoho let jako dobře promazaný stroj, a nevšímala si sama sebe tolik, kolik byste zasloužila. Tělo se ozývá až poté, kdy má hlava dost. Ve chvílích enormního zápřahu člověk nevnímá, že je něco špatně, většinou si všimne, až když je změna markantní – u vás korpulentní.

Intolerance na lepek je často spojována se stresem a nezdravým způsobem života – u vás zapříčiněno maximálním vytížením jak mentálním tak fyzickým a předpokládám, že i špatnými stravovacími návyky.

Často se ve své praxi setkávám i se syndromem vyhoření v důsledku chronického stresu, nadváha bývá doprovodným jevem. Mentální trénink, k němuž máte u mě dveře otevřené, je výborný nástroj k zavádění nových návyků do života klienta. Úprava stravy, vyváženost a terapie osobního růstu je pro vás doporučením.
Petra L. Krajčinovič